41 C 182/2020-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne [datum] na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a částky [částka]. Žalobu odůvodnila tak, že dne [datum] byla žalobkyni doručena od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], faktura [číslo] ze dne [datum], kterou jí [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] účtuje zálohu na zboží ([anonymizována dvě slova] [spisová značka] tun) ve výši [částka], kterou žádala uhradit na peněžní účet č. IBAN [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Téhož dne požádala uvedená společnost žalobkyni o shodnou úhradu na účet č. IBAN [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Žalobkyně proto doručila dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] písemný příkaz k převodu peněžní částky ve výši [částka] z peněžního účtu IBAN [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo], [příjmení]: [anonymizováno], jehož majitelem je [název žalobkyně] vedeného u [právnická osoba] [anonymizováno], ve prospěch peněžního účtu IBAN [bankovní účet], [příjmení]: [anonymizováno], jehož majitelem je [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [příjmení]: [anonymizováno], jehož majitelem je žalobkyně, vedeného u [právnická osoba] [anonymizováno], a jejímu následnému odevzdání ve prospěch peněžního účtu IBAN [bankovní účet], [příjmení]: [anonymizováno], jehož majitelem je [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se sídlem [adresa], vedeného u [právnická osoba] [právnická osoba] dne [datum] přijala peněžní částku ve výši [částka] a odevzdala ji ve prospěch peněžního účtu [anonymizováno] [bankovní účet], [příjmení]: [anonymizováno], jehož majitelem je však [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [IČO], vedeného u [právnická osoba], a nikoliv [právnická osoba] [anonymizováno] BV, se sídlem [adresa]. Dne [datum] obdržela Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality písemné trestní oznámení Finančního analytického úřadu Ministerstva financí ČR ze dne [datum], ze kterého vyplývá důvodné podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle ust. § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit [jméno] [příjmení], [datum narození] v [anonymizováno], státní příslušnost Maďarsko, a [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [IČO]. [jméno] [příjmení], coby jednatelka [právnická osoba] s.r.o., měla za účelem zastření původu peněžních prostředků získaných trestnou činností spáchanou v zahraničí založit dne [datum] u [právnická osoba] ve prospěch [právnická osoba] s.r.o. bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž dne [datum] byly na výše uvedený účet převedeny peněžní prostředky ve výši [částka], a to ze zahraničního účtu č. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] patřícího žalobkyni. Tato platba byla určena pro příjemce [právnická osoba] Europe BV. Přes přijatá opatření disponent účtu č. [bankovní účet] stačil dne [datum] přeposlat část finančních prostředků ve výši [částka] ve prospěch účtu v Maďarsku č. IBAN [bankovní účet] patřícího subjektu [anonymizováno]. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] došlo podle ust. § 79a odst. 1 trestního řádu k zajištění peněžních prostředků v částce ve výši [částka] na bankovním účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je [právnická osoba] s.r.o., u bankovního ústavu [právnická osoba], a to za účelem jejich vydání ve prospěch žalobkyně, která omylem tyto peněžní prostředky na předmětný účet společnosti [bankovní účet] zaslala. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo rozhodnuto o tom, že peněžní prostředky ve výši [částka] se podle ust. § 81a a za užití § 80 odst. 1 trestního řádu zajištěné na bankovním účtu č. [bankovní účet] majitele [právnická osoba] s.r.o., vydávají žalobkyni. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj vydal dne [datum rozhodnutí] [anonymizována dvě slova], [číslo jednací] na přikázání pohledávky z účtu, kterým nařídil proti dlužníkovi [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] daňovou exekuci k vymožení nedoplatku ve výši [částka] včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši [částka], tj. celkem k vymožení částky ve výši [částka], jakož i úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení dle roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a přikázal poskytovateli platebních služeb [právnická osoba] jako poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka č. [bankovní účet]. Poskytovatel platebních služeb provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po doručení vyrozumění od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj podle § 305 o.s.ř. Dne [datum] poskytovatel platebních služeb [právnická osoba] na základě shora uvedeného exekučního příkazu poukázal Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj na peněžní účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] platbu ve výši [částka]. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj dále vydal dne [datum rozhodnutí] [anonymizována dvě slova], [číslo jednací] na přikázání pohledávky z účtu, kterým nařídil proti dlužníkovi [právnická osoba] s.r.o. daňovou exekuci k vymožení nedoplatku ve výši [částka] včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši [částka], tj. celkem k vymožení částky ve výši [částka], jakož i úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení dle roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a přikázal poskytovateli platebních služeb [právnická osoba] jako poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka č. [bankovní účet]. Poskytovatel platebních služeb provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po doručení vyrozumění od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj podle § 305 o.s.ř. Dne [datum] poskytovatel platebních služeb [právnická osoba] na základě shora uvedeného exekučního příkazu poukázal Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj na peněžní účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] platbu ve výši [částka]. Žalobkyně se o nařízení a provedení shora uvedené daňové exekuce dozvěděla dne [datum], a to z vyrozumění Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] tj. v [anonymizováno], kdy již byla exekuce provedena a stěžovateli podle ust. § 179 odst. 4 daňového řádu, zaniklo právo domáhat se vůči Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj vyloučení peněžních prostředků ve výši [částka] z daňové exekuce. Žalobkyně tvrdí, že Finanční úřad pro Jihomoravský kraj před nařízením a provedením exekuce věděla o skutečnostech týkajících se [jméno] [příjmení] popsaných v čl. II, i o vydaném usnesení, kterým bylo rozhodnuto o vydání peněžních prostředků ve výši [částka] zpět žalobkyni, a to od Policie České republiky, anebo od Finančního analytického úřadu Ministerstva financí ČR, nejpozději dne [datum] s tím, že se tyto informace staly pro Finanční úřad pro Jihomoravský kraj impulsem pro nařízení a provedení daňové exekuce. Žalobkyně se domnívá, že nařízení a provedení daňové exekuce ze strany Finančního řadu pro Jihomoravský Kraj je nutno posoudit jako nesprávný úřední postup ze strany Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, jelikož tímto postupem porušil ust. § 5 odst. 1, 2 a 3 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 6 odst. 1, 2, dále § 8, dále § 2900 a § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 216 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, článek 1 odst. 1, článek 2 odst. 3, zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a článek 2 odst. 1 a 2, článek 4 odst. 1 a 4, článek 11 odst. 1 zák. č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj vědomě nařídil a provedl daňovou exekuci na peněžní prostředky resp. pohledávku dlužníka, o kterých věděl, že se do dispozice dlužníka, na jeho účet, dostaly podvodem, který spáchal neznámý pachatel vůči žalobci, a že tyto peněžní prostředky resp. pohledávka, která dlužníkovi vůči [právnická osoba] náležela, má původ v majetku žalobkyně, která tyto peněžní prostředky na účet dlužníka poukázala omylem, resp. založila vznik pohledávky dlužníka u [právnická osoba], a že žalobkyně o tyto peněžní prostředky v rámci daňové exekuce přijde. Žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj vznikla majetková újma ve výši [částka], která odpovídá peněžním prostředkům, které žalobkyně omylem převedla na peněžní účet dlužníka [právnická osoba], a které následně převedla [právnická osoba] na základě nařízení a provedení exekuce ze strany Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj na účet Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj resp. žalované. Žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj vznikla dále majetková újma ve výši [částka], která je odvozena od zákonného úroku z neoprávněného jednání správce daně podle ust. § 254 odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb., tj. od zákonného úroku z neoprávněného jednání správce daně ve výši 28,75 % ročně počítaného z částky ve výši [částka] od [datum] do [datum], který odpovídá částce ve výši [částka]. Žalobkyně dodala, že uvedené prostředky ve výši [částka] se jí nepodařilo od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a od žalované vymoci ani žádostí o vrácení ve smyslu ust. § 165 odst. 3 zák. č. 280/2009 Sb., ani žalobou proti nečinnosti, ani žádostí podle ust. § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., kterou žádala náhradu částek [částka] a [částka]. Soud by měl přihlédnout rovněž k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1345/2011, řešící žalobu z tzv. lepšího práva, jehož princip slouží při výkonu rozhodnutí k právní ochraně třetích osob, které mají k výtěžku (výnosu) získaného výkonem rozhodnutí z hlediska hmotného práva„ lepší“ právo než ten, komu byl tento výtěžek vyplacen, přičemž toto lepší právo zakládá nárok z bezdůvodného obohacení tehdy, jestliže žalovaný získal na úrok žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v zásadě pro neexistenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu, a tedy absenci jedné ze základních podmínek odpovědnosti žalované ve smyslu uvedeného zákona.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané tyto rozhodné skutečnosti (skutkový stav):

4. Exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu ze dne [datum] vydaným Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště [obec] IV, jakožto správcem daně ve věci dlužníka [právnická osoba], poskytovatel platebních služeb, poddlužník [právnická osoba], uvedený správce daně nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku ve výši, včetně příslušejícího úroku z prodlení a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce, [částka], jakož i úroku z prodlení zde popsaného a bylo přikázáno poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka zde uvedeného čísla [bankovní účet].

5. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] policejní orgán rozhodl tak, že se vydávají žalobkyni peněžní prostředky v částce [částka], zajištěné na bankovním účtu č. [bankovní účet], majitele účtu společnosti [právnická osoba] u bankovního ústavu [právnická osoba], které byly zajištěny v souladu se zde uvedeným ustanovením trestního řádu, usnesením výše uvedeného policejního orgánu ze dne [datum], neboť zajištěné prostředky již nejsou třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabránění a není pochyb o právu společnosti žalobkyně na tyto peněžní prostředky. Tímto bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků a bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků ve výši [částka] na témže účtu společnosti [právnická osoba]

6. Z vyrozumění o nařízené exekuci na účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum], adresovaného Krajským ředitelstvím Policie Jihomoravského kraje, územní odbor [obec], odd. hospodářské kriminality žalobkyni bylo zjištěno a prokázáno, že policejní orgán, odbor hospodářské kriminality při Krajském ředitelství Policie Jihomoravského kraje obdržel [datum] písemné trestní oznámení Finančního analytického úřadu Ministerstva financí ČR ze dne [datum], ze kterého vyplývá důvodné podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti, kterého se mohli dopustit [jméno] [příjmení], státní příslušnost Maďarsko a společnost [právnická osoba] tím, že [jméno] [příjmení], jednatelka společnosti [právnická osoba], za účelem zastřít původ peněžních prostředků získaných trestnou činností spáchanou v zahraničí, založila [datum] u [právnická osoba] ve prospěch společnosti [právnická osoba] bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž [datum] byly na účet převedeny prostředky [částka], v českých korunách je to [částka] ze zde uvedeného zahraničního účtu patřícího žalobkyni, přičemž platba byla určena pro příjemce [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. K předmětné platbě ze dne [datum] převádějící zahraniční banka sdělila, že tato byla odeslána v důsledku podvodného jednání na základě předchozí e-mailové komunikace napadené hackingem a požádala o vrácení peněžních prostředků. Přes přijatá opatření disponent účtu stačil [datum] přeposlat část finančních prostředků, [částka], tj. [částka] ve prospěch účtu v Maďarské republice zde uvedeného, patřící subjektu [anonymizováno], a na předmětném účtu zůstalo blokováno [částka]. Rovněž se ve vyrozumění hovoří o exekučním příkazu, který byl vydán k vymožení daně, která je pohledávkou státu.

7. Rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně na ochranu proti nečinnosti, spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vrácení plateb z [datum] žalovaným, Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, žaloba byla zamítnuta. V odůvodnění svého rozhodnutí potom soud konstatoval, že byla-li žádost o vrácení platby podle § 165 daňového řádu podána osobou, která neprovedla úhradu na účet správce daně, nespadá taková žádost pod hypotézu § 165 odst. 2 ani 3 daňového řádu, proto nebylo na místě ji vyřizovat postupem předpokládaným v § 165 odst. 4 téhož zákona, ale postačilo vydání sdělení; ani postup podle § 155 daňového řádu nebyl v daném případě na místě; žalovaný nebyl oprávněn rozhodnout o žádosti žalobkyně, rozhodnutím podle § 155 ani vydáním potvrzení podle § 165 daňového řádu, neboť tato ustanovení na věc žalobkyně nedopadala; v situaci, kdy byl správcem daně exekuován majetek žalobkyně v domnění, že se jedná o majetek daňového dlužníka [anonymizováno], bylo na místě podat návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 odst. 4 daňového řádu; soud se dále neztotožnil s úvahou žalobkyně, že § 165, resp. § 155 daňového řádu je speciální vůči § 179 daňového řádu;, žalobkyně v dané věci neprovedla úhradu za daňový subjekt, nebyla proto oprávněna žádat o vrácení plateb podle § 165, odst. 3 daňového řádu; pokud žalobkyně uváděla, že soud má přihlédnout k zákonnosti exekučních příkazů, mění se tato argumentace s předmětem řízení o podané žalobě; tím je v dané věci zjištění, zda žalovaný je nečinný a zda má povinnost vydat o žádosti žalobkyně rozhodnutí, či nikoliv; případná nezákonnost exekučních příkazů z důvodu vědomosti správce daně o zajištění peněžních prostředků orgány činnými v trestním řízení je pro rozhodování o podané nečinnosti žaloby irelevantní.

8. Žalobkyně předběžně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem tak, jak se jej domáhá žalobkyně žalobou v projednávané věci s tím, že takto nebyl uplatněn nárok na požadovaný úrok z prodlení; uplatnění nároku bylo doručeno Ministerstvu financí dne [datum] (viz předběžné uplatnění nároku).

9. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud se proto těmito důkazy blíže nezabývá a při svém rozhodování z nich nevycházel. Další označené a neprovedené důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (též jen„ OdškZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdškZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

12. Podle § 5 písm. a) OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, který byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 6 odst. 1 OdškZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

14. Podle § 6 odst. 2 písm. b) OdškZ úřadem podle odstavce 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

15. Podle § 7 odst. 1 OdškZ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 OdškZ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 OdškZ byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 8 odst. 3 OdškZ nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 OdškZ právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 14 odst. 1 OdškZ se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 2 OdškZ je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Soud shledal, že jsou splněny procesní podmínky věcného projednání nároku žalobce s ohledem ke skutečnosti, že žalobkyně ve smyslu ust. § 14 odst. 1 a 2 OdškZ předběžně uplatnila (byť bez požadovaného úroku z prodlení) u Ministerstva financí jakožto orgánu příslušnému jednat jménem státu v projednávané věci ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a 2 písm. b) OdškZ nárok na zaplacení plnění, jehož se domáhají žalobou v projednávané věci. Aktivní věcná legitimace žalobců se pak opírá o ust. § 7 odst. 1 OdškZ.

19. K věcné stránce žalobou uplatněného nároku soud konstatuje následující. Základní podmínkou (objektivní) odpovědnosti státu za škodu ve smyslu ust. § 8 OdškZ je existence nezákonného rozhodnutí nebo ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdškZ existence nesprávného úředního postupu. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí přitom soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti je splněna pouze tehdy, pokud bylo toto rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno či změněno příslušným orgánem. (viz [příjmení] [jméno], Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, Komentář, 3. vydání, [obec], vydavatelství C.H.Beck, 2012, str. 93 a 94). Jde-li o nesprávný úřední postup, pak o tomto nároku nelze uvažovat tedy, jestliže se úřední postup, jehož nesprávnost je namítána, projevil ve výsledné rozhodovací činnosti, tedy ve vydaném rozhodnutí. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, která jí měla být způsobema v přímé příčinné souvislosti s rozhodnutími finančního úřadu shora uvedenými – exekučními příkazy, kterými bylo rozhodnuto v rámci daňové eekuce o přikázání pohledávky z účtu dlužníka třetého subjektu spoelčnosti [právnická osoba], v důsledku čehož žalobkyni nebyly vyplaceny prostředky na účtu tohoto subjektu se nacházející, náležející dle žalobních tvrzení žalobkyni. Tyto exekuční příkazy však nebyly zrušeny či změněny pro nezákonnost tak, jak to má na mysli ust. § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 OdškZ, není proto splněna obligatorní podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdškZ, když zde není (pravomocného) rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (viz žalovanou odkazovaná rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, 25 Cdo 593/2003, 28 Cdo 4249/2010). Postup, který vydání těchto exekučních příkazů předcházel, pak nelze podřadit pod (nesprávný) úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty první OdškZ, nebo´t tento postup se projevil právě ve vydání těchto exekučních příkazů. Správnost tohoto postupu, ani vydaných exekučních příkazů, resp. zákonnost těchto příkazů, soud v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat. Již z těchto důvodu nemůže být žaloba úspěšná. Požadavek na zrušení (změnu) předmětného rozhodnutí, aniž by k takovému zrušení (či změně) pro nezákonnost došlo, soud nepovažuje ani za přehnaně formalistický. Správnost a zákonnost předmětného rozhodnutí nemůže být předmětem přezkumu v projednávané věci v řízení podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, tj. ani z titulu nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Odkaz žalobkyně na na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1345/2011 je nepřípadný, neboť v projednávaném případě se nejedná o žalobu z tzv. lepšího práva, nýbrž o žalobu z titulu tvrzeného nároku na náhradu škody vzniklé v souvislosti s tvrzenýou škodou vzniklou žalobkyni v souvislosti s výkonem veřejné moci žalovanou, resp. jejími orgány. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Za situace, kdy soud shledal žalobu nedůvodnou co do základu nároku, nezabýval se dále jeho výší, ani v tomto směru nevedl další dokazování.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze 7 paušálních náhrad po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 1 odst. 1, 2 a 3 písm. a), b) a c), za dvě písemná vyjádření, přípravu na jednání konaná ve dnech [datum] a [datum] a účast u jednání konaných ve dnech [datum], [datum] a [datum] (na něž nebylo s ohledem k jeho předvídanému obsahu žalované třeba přípravy).

21. Lhůta k plnění ve výroku II. byla určena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení