41 C 182/2020 - 298

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobkyně: [jméno žalobce] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] identifikační číslo [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 3 170 800,18 Kč s příslušenstvím a 2 673 250,12 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 170 800,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 170 800,18 Kč od 29. 10. 2018 do zaplacení a částku 2 673 250,12 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se projednávanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 170 800,18 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplacení částky 2 673 250,12 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhala náhrady škody, jež měla spočívat v nesprávném úředním postupu (resp. v nezákonném rozhodnutí) Finančního úřadu [název úřadu] (dále jen „FÚ [název úřadu]“) v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], jenž vydal dne 10. 11. 2017 exekuční příkaz (dále jen „první exekuční příkaz“) směřující k přikázání pohledávky z účtu, kterým nařídil proti dlužníkovi obchodní společnosti [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“) daňovou exekuci k vymožení daňového nedoplatku, a přikázal poskytovateli platebních služeb, [právnická osoba]. jako poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka. Tentýž finanční úřad pak vydal dne 17. 1. 2018 exekuční příkaz pod č. j. [spisová značka] (dále jen „druhý exekuční příkaz“) na přikázání pohledávky z účtu, kterým nařídil proti dlužníkovi [právnická osoba]. daňovou exekuci k vymožení nedoplatku v celkové výši 16 286 593 Kč a příslušenství této pohledávky. Dne 14. 2. 2018 poskytovatel platebních služeb [právnická osoba]. na základě tohoto exekučního příkazu poukázala FÚ [název úřadu] platbu ve výši 2 918 485,88 Kč. Vedle zaplacení částky, která měla být žalobkyni podle usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství [název], Územní odbor [adresa], oddělení hospodářské kriminality ze dne 4. 10. 2017, č.j. [spisová značka], vydána (3 178 008,18 Kč), žalobkyně rovněž požaduje úrok z neoprávněného jednání správce daně (2 673 250,12 Kč).

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v zásadě pro neexistenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu, a tedy absenci jedné ze základních podmínek odpovědnosti žalované ve smyslu uvedeného zákona, neboť žádný z vydaných a pravomocných exekučních příkazů nebyl v předepsaném řízení pro nezákonnost zrušen.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 8. 2021, č.j. 41 C 182/2020-75, soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 170 800,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 29. 10. 2018 do zaplacení a částku 2 673 250,12 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím, a to rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č.j. 25 Co 370/2021-108. Tato rozhodnutí soudu I. a II. stupně byla zrušena k dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2022, č.j. 30 Cdo 1887/2022-129, který věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil souhlas s postupem odvolacího soudu, který v plné shodě se soudem prvního stupně, uzavřel, že v dané věci není splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Tento závěr je rovněž dlouhodobě potvrzován ustálenou judikaturou Ústavního soudu (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 541/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1015/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 3057/13). Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobkyni přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti němuž brojí, nebylo zrušeno či změněno. Podmínka zakotvená v § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. Dovolací soud však uložil v dalším řízení soudu, aby se vypořádal s tvrzeními a důkazními návrhy žalobkyně, že vlastní provádění daňové exekuce představovalo nesprávný úřední postup, tak s obranou žalované, která v dané otázce zastává opačné stanovisko.

4. Soud vyšel z výsledků již provedeného dokazování, dokazování dále doplnil o níže uvedené důkazy a takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti:

5. V přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 č.j. [spisová značka] ve věci poplatníka [právnická osoba]. je stanovena celková daň a poslední známá daň pro účely stanovení výše a periodicity záloh ve výši 12 920 Kč.

6. Platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 01. 01. 2013 do 31. 12. 2013 ze dne 9. 4. 2014 vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa], jakožto správcem daně byla vyměřena daňovému subjektu [právnická osoba]. daň z příjmů právnických osob ve výši 12 920 Kč, stanovenou na základě daňového přiznání č.j. [spisová značka] ze dne 8. 4. 2014.

7. Platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ze dne 27. 7. 2017 vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa], jakožto správcem daně byla vyměřena daňovému subjektu [právnická osoba]. daň z příjmů právnických osob ve výši 167 010 Kč, stanovenou podle pomůcek.

8. V úředním záznamu ke stanovení daně z přijmu právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 za použití pomůcek č.j. [spisová značka] je popsán způsob stanovení daně, po zhodnocení situace, kdy nebylo možno stanovit daň dokazováním.

9. Výkazem nedoplatků sestaveným ke dni 10. 6. 2014 ze dne 13. 6. 2014 vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa] jakožto správcem daně ve věci dlužníka [právnická osoba]. byl zjištěn nedoplatek v částce 13 239 Kč a současně se potvrzuje, že vykázané doplatky jsou vykonatelé.

10. Výkazem nedoplatků sestaveným ke dni 12. 10. 2017 ze dne 13. 10. 2017 vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa] jakožto správcem daně ve věci dlužníka [právnická osoba]. byl zjištěn nedoplatek v částce 226 026 Kč a současně se potvrzuje, že vykázané doplatky jsou vykonatelé.

11. Výkazem nedoplatků sestaveným ke dni 16. 1. 2018 ze dne 17. 1. 2018 vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa] jakožto správcem daně ve věci dlužníka [právnická osoba]. byl zjištěn nedoplatek v částce 15 967 249 Kč a současně se potvrzuje, že vykázané doplatky jsou vykonatelé.

12. Platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ze dne 27. 7. 2017 vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa] jakožto správcem daně byla vyměřena daňovému subjektu [právnická osoba]. daň z příjmů právnických osob ve výši 167 010 Kč, stanovenou podle pomůcek.

13. Exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu č.j. [spisová značka] ze dne 10. 11. 2017 vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa], jakožto správcem daně ve věci dlužníka [právnická osoba]. poskytovatel platebních služeb, poddlužník [právnická osoba]., uvedený správce daně nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku ve výši 252 287 Kč, včetně příslušejícího úroku z prodlení a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce, jakož i úroku z prodlení zde popsaného a bylo přikázáno poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka zde uvedeného čísla [č. účtu]. Z doručenky a vyrozumění o nabytí právní moci ze dne 17. 1. 2018 se podává, že exekuční příkaz č.j. [spisová značka] nabyl právní moci 24. 11. 2017.

14. Exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu č.j. [spisová značka] ze dne 17. 1. 2018 vydaným Finančním úřadem [název úřadu] Územní pracoviště [adresa], jakožto správcem daně ve věci dlužníka [právnická osoba]. poskytovatel platebních služeb, poddlužník [právnická osoba]., uvedený správce daně nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku ve výši 16 286 593 Kč, včetně příslušejícího úroku z prodlení a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce, jakož i úroku z prodlení zde popsaného a bylo přikázáno poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka zde uvedeného čísla [č. účtu]. Z doručenky a vyrozumění o nabytí právní moci ze dne 30. 1. 2018 se podává, že exekuční příkaz č.j. [spisová značka] nabyl právní moci 29. 1. 2018.

15. Rozhodnutím o zastavení daňové exekuce č.j. [spisová značka] ze dne 16. 2. 2018, doručenka, vydaným Finančním úřadem [název úřadu], Územní pracoviště [adresa] jakožto správcem daně ve věci dlužníka [právnická osoba]. poskytovatel platebních služeb, poddlužník [právnická osoba]., uvedený správce daně rozhodl, že daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb nařízená exekučním příkazem č.j. [spisová značka] se zcela zastavuje.

16. Z vyrozumění o nařízené exekuci na účtu č. [č. účtu] ze dne 12. 3. 2018, adresovaného Krajským ředitelstvím Policie [název], územní odbor [adresa], odd. hospodářské kriminality žalobkyni bylo zjištěno a prokázáno, že policejní orgán, odbor hospodářské kriminality při Krajském ředitelství Policie [název] obdržel 3. 10. 2017 písemné trestní oznámení [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 2. 10. 2017, ze kterého vyplývá důvodné podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti, kterého se mohli dopustit [jméno FO], státní příslušnost [Anonymizováno] a společnost [právnická osoba]. tím, že [jméno FO], jednatelka společnosti [právnická osoba]., za účelem zastřít původ peněžních prostředků získaných trestnou činností spáchanou v zahraničí, založila 16. 8. 2017 u [právnická osoba]. ve prospěch společnosti [právnická osoba]. bankovní účet č. [č. účtu], přičemž 30. 8. 2017 byly na účet převedeny prostředky 191 400 USD, v českých korunách je to 4 120 842 Kč ze zde uvedeného zahraničního účtu patřícího žalobkyni, přičemž platba byla určena pro příjemce společnost [právnická osoba]. K předmětné platbě ze dne 30. 8. 2017 převádějící zahraniční banka sdělila, že tato byla odeslána v důsledku podvodného jednání na základě předchozí e-mailové komunikace napadené hackingem a požádala o vrácení peněžních prostředků. Přes přijatá opatření disponent účtu stačil 30. 8. 2017 přeposlat část finančních prostředků, 36 000 EUR, tj. 949 956 Kč ve prospěch účtu v [název] republice zde uvedeného, patřící subjektu [právnická osoba], a na předmětném účtu zůstalo blokováno 3 170 772,88 Kč. Rovněž se ve vyrozumění hovoří o exekučním příkazu, který byl vydán k vymožení daně, která je pohledávkou státu.

17. Trestním oznámením ze dne 2. 10. 2017 oznámil Finanční analytický úřad Policejnímu prezidiu ČR podezření ze spáchání trestného činu v souvislosti s finančními transakcemi na bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba].

18. Usnesením Policie ČR č.j. [spisová značka] ze dne 4. 10. 2017 policejní orgán rozhodl tak, že zajistil peněžní prostředky na bankovním účtu majitele účtu [právnická osoba]. č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba]., neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti.

19. Usnesením Policie ČR č.j. [spisová značka] ze dne 14. 12. 2017 policejní orgán rozhodl tak, že se vydávají žalobkyni peněžní prostředky v částce 3 170 800,18 Kč, zajištěné na bankovním účtu č. [č. účtu], majitele účtu [právnická osoba]., vedeného u [právnická osoba]., které byly zajištěny v souladu s usnesením výše uvedeného policejního orgánu ze dne 4. 10. 2017, neboť zajištěné prostředky již nejsou třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabránění a není pochyb o právu žalobkyně na tyto peněžní prostředky. Tímto bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků a bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků ve výši 4 120 842 Kč na témže účtu společnosti [právnická osoba].

20. V odpovědi na součinnost ze dne 04. 03. 2024 [právnická osoba]., sděluje, že exekuční příkaz č.j. [spisová značka] ze dne 10. 11. 2017 jí byl doručen dne 14. 11. 2017. Dne 18. 1. 2018 obdržela vyrozumění o právní moci na základě kterého byla dne 19. 1. 2018 celkově uhrazena exekuce ve výši 257 553,70 Kč. Dne 19. 2. 2018 jí bylo doručeno zastavení exekuce.

21. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně na ochranu proti nečinnosti, spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vrácení plateb z 20. 9. 2018 žalovaným, Finančním úřadem [název úřadu], žaloba byla zamítnuta. V odůvodnění svého rozhodnutí potom soud konstatoval, že byla-li žádost o vrácení platby podle § 165 daňového řádu podána osobou, která neprovedla úhradu na účet správce daně, nespadá taková žádost pod hypotézu § 165 odst. 2 ani 3 daňového řádu, proto nebylo na místě ji vyřizovat postupem předpokládaným v § 165 odst. 4 téhož zákona, ale postačilo vydání sdělení; ani postup podle § 155 daňového řádu nebyl v daném případě na místě; žalovaný nebyl oprávněn rozhodnout o žádosti žalobkyně, rozhodnutím podle § 155 ani vydáním potvrzení podle § 165 daňového řádu, neboť tato ustanovení na věc žalobkyně nedopadala; v situaci, kdy byl správcem daně exekuován majetek žalobkyně v domnění, že se jedná o majetek daňového dlužníka [právnická osoba]. bylo na místě podat návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 odst. 4 daňového řádu; soud se dále neztotožnil s úvahou žalobkyně, že § 165, resp. § 155 daňového řádu je speciální vůči § 179 daňového řádu;, žalobkyně v dané věci neprovedla úhradu za daňový subjekt, nebyla proto oprávněna žádat o vrácení plateb podle § 165, odst. 3 daňového řádu; pokud žalobkyně uváděla, že soud má přihlédnout k zákonnosti exekučních příkazů, mění se tato argumentace s předmětem řízení o podané žalobě; tím je v dané věci zjištění, zda žalovaný je nečinný a zda má povinnost vydat o žádosti žalobkyně rozhodnutí, či nikoliv; případná nezákonnost exekučních příkazů z důvodu vědomosti správce daně o zajištění peněžních prostředků orgány činnými v trestním řízení je pro rozhodování o podané nečinnosti žaloby irelevantní.

22. Žalobkyně předběžně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem tak, jak se jej domáhá žalobkyně žalobou v projednávané věci s tím, že takto nebyl uplatněn nárok na požadovaný úrok z prodlení; uplatnění nároku bylo doručeno [název úřadu] dne 12. 5. 2020 (viz předběžné uplatnění nároku).

23. Dále ze spisu vedeného Policií ČR, Krajské ředitelství policie [název], Územní odbor [adresa], Oddělení hospodářské kriminality pod č.j. [spisová značka] (z tohoto spisu bylo nicméně zjištěno a prokázáno, že jeho součástí je podání oznámení, které učinil [právnická osoba] 2. 10. 2017 Policejnímu prezidiu ČR ve věci podezření ze spáchání trestného činu paní [jméno FO] v souvislosti s finančními transakcemi na bankovním účtu vedeném [právnická osoba] číslo [č. účtu], součástí spisu je usnesení ze dne 4. 10. 2017, č.j. [spisová značka] kterým byla zajištěna podle § 79 a odst. 1 trestního řádu věc - peněžní prostředky na účtu u banky [právnická osoba]. [č. účtu] majitele účtu společnosti [právnická osoba]., neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že je výnosem z trestné činnosti, společnosti [právnická osoba]. bylo toto usnesení doručeno dle doručenky dne 13. 10. 2017, souhlas se zajištěním peněžních prostředků na tomto účtu státní zástupkyní byl dán dne 4. 10. 2017 a usnesením ze dne 14. 12. 2017, č.j. [spisová značka] byly za užití § 81 a § 80 odst. 1 trestního řádu vydány společnosti [jméno FO] [právnická osoba] ve prospěch účtu této společnosti zde uvedeného peněžní prostředky v částce 3 170 800,18 Kč zajištěné na bankovním účtu společnosti nebo vedeného ve prospěch společnosti [právnická osoba]. číslo [č. účtu]), ze spisového materiálu poskytnuté Finančním úřadem [název úřadu] k daňovému subjektu [právnická osoba]. včetně materiálu připojeného k podání finančního úřadu ze dne 9. 3. 2023, který byl proveden k důkazu, dokumentů k platbě poskytnutých [právnická osoba]. z 31. 8. 2017 (č.l. 183- 186 spisu) (z něj bylo zjištěno provedení transakce ve výši 191 400 USD přijaté 30. 8. 2017 na základě příkazu [právnická osoba] z peněžního účtu [č. účtu], jehož majitelem byla společnost [právnická osoba] se sídlem, vedeného [název], kdy téhož dne došlo k odevzdání částky ve prospěch peněžního účtu [č. účtu], jehož majitelem byla společnosti [právnická osoba]. a účet vedla [právnická osoba].), jakož ani listin poskytnutých [právnická osoba]. s podáním č.l. 228 ze dne 4. 3. 2024 (jedná se o rozhodnutí o zastavení daňové exekuce ze den 16. 2. 2018, č.j. [spisová značka] vydané Finančním úřadem [název úřadu], kterým byla zcela zastavena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu poskytovatele platebních služeb nařízená exekučním příkazem č.j. [spisová značka] ze dne 13. 11. 2017 ve věci dlužníka [právnická osoba]., dále o exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu ze dne 10. 11. 2017, č.j. [spisová značka] vydaný Finančním úřadem [název úřadu], kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu vedeného [právnická osoba]. ve prospěch dlužníka [právnická osoba]., k vymožení částky, sestávající z nedoplatku, úroků z prodlení a nákladů exekuce, ve výši celkem 252 287 Kč a vyrozumění o právní moci uvedeného exekučního příkazu, která nastala 24. 11. 2017, ze dne 17. 1. 2018 adresované [právnická osoba].) a dalších provedených důkazů, včetně výpisu dotazů a všech odpovědí ze dne 5. 2. 2021 provedených Finančním úřadem [název úřadu] nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud se proto těmito důkazy blíže nezabývá a při svém rozhodování z nich nevycházel. Z žádného provedeného důkazu nebyly zjištěny jiné rozhodné skutečnosti k provádění předmětné exekuce, které by bylo nadto bylo lze posoudit jako nesprávný úřední postup ve smyslu níže uvedených předpisů.

24. Další označené a neprovedené důkazy soud neprováděl pro nerozhodnost pro posouzení věci, tedy ani žalobcem navrhovaný spisový materiál vedený Finančním analytickým úřadem, neboť činnost tohoto orgánu nesouvisí přímo s provedením předmětné daňové exekuce (jíž se soud blíže v režimu poučení dovolacího soudu zabýval) a ostatně žalobce ani neuvádí jakákoliv konkrétní tvrzení - skutkové okolnosti, z nichž, byly-li by prokázány, by bylo lze dovodit odpovědnost žalované za tvrzenou škodu.

25. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

27. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, který byla způsobena nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

29. Podle § 6 odst. 3 OdpŠk došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

30. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

32. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 2 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

33. Podle § 149 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), správce daně vede evidenci daní, kde zaznamenává stanovení daně, vznik, splnění, popřípadě jiný zánik daňových povinností, a z toho vyplývající přeplatky, nedoplatky a případné převody. Tyto údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech.

34. Podle § 178 odst. 1 daňového řádu se daňová exekuce nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení.

35. Podle § 190 odst. 1 daňového řádu se daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb provede odepsáním peněžních prostředků dlužníka z jeho účtu, vedeného v jakékoliv měně, do výše částky uvedené v exekučním příkazu a jejich vyplacením správci daně. Exekuční příkaz se doručí poskytovateli platebních služeb dříve než dlužníkovi.

36. Objektivní odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk je založena na kumulativním splnění tří podmínek, a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, na vzniku škody a na příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím, respektive nesprávným úředním postupem, a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána.

37. Soud se zaměřil na splnění první podmínky, kdy žalobkyně tvrdila, že jí škoda byla způsobena nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím. V posuzovaném řízení však nebylo zjištěno, tém méně prokázáno, že by k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu OdpŠk došlo. V obecné rovině nesprávný úřední postup není v zákoně blíže definován, a to s úmyslem zákonodárce, neboť výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat, a je třeba vycházet primárně z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než činností rozhodovací. Zejména se jedná o úkony tzv. úředního postupu, které samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje a posuzuje podklady pro vydání exekučního příkazu, případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se posléze projeví v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobkyně označila za nesprávný úřední postup Finančního úřadu [název úřadu] (též jen „FÚ [název]“) při vydání exekučního příkazu č.j. [spisová značka] ze dne 10. 11. 2017 a vydání exekučního příkazu č. j. [spisová značka] ze dne 17. 1. 2018, a následný způsob provedení daňové exekuce, kdy vymáhající finanční úřad měl mít povědomost o usnesení Policie ČR ze dne 4. 10. 2017, č.j. [spisová značka], o vydání věci (peněžních prostředků).

38. První a druhý exekuční příkaz směřoval k přikázání pohledávky z účtu, kterým nařídil FÚ [název úřadu] proti dlužníkovi obchodní společnosti [právnická osoba]. daňovou exekuci k vymožení daňového nedoplatku, a přikázal poskytovateli platebních služeb, [právnická osoba]. jako poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka. Dne 14. 2. 2018 poskytovatel platebních služeb [právnická osoba]. na základě exekučního příkazu poukázala FÚ [název úřadu] platbu ve výši 2 918 485,88 Kč. Dne 27. 2. 2018 byl správci daně doručen přípis s žádostí Policie ČR o zaslání dokumentů k daňové exekuci, na základě kterých byly finanční prostředky na bankovním účtu vedeným poskytovatelem platebních služeb, [právnická osoba]. ve prospěch společnosti [právnická osoba]., poukázány správci daně se sdělením, že finanční prostředky na bankovní účtu nebyly společnosti [právnická osoba]., nýbrž podvodně vylákány od žalobkyně. Peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Ostatně osoba, které byly jako oprávněné z výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu vyplaceny za účelem uspokojení její vykonatelné pohledávky vůči povinnému peněžní prostředky z účtu povinného u peněžního ústavu, není pasivně věcně legitimována ve sporu, ve kterém se případně třetí osoba domáhá zaplacení (vrácení) peněžních prostředků, které na tento účet povinného poukázala omylem (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 14. 04. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1774/99).

39. Nesprávný úřední postup je ten, kdy ze strany orgánů veřejné moci došlo k porušení zákonem stanovených právních norem, a to i těch, které se nijak neprojevily v konečném rozhodnutí (např. v otázce vedení samotného řízení). Samozřejmě platí, že vzniklý nesprávný úřední postup musí mít za důsledek vznik škody, která vznikla v příčinné souvislosti takovéhoto postupu. V důsledku nesprávného úředního postupu se hradí vzniklá škoda - zásah do majetkové sféry poškozeného a ušlý zisk - to, co by poškozený při obvyklém průběhu nabyl, kdyby nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 25 Cdo 269/2006)

40. Pokud není dán jeden ze zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu, které musejí být splněny kumulativně, nemohla odpovědnost státu za škodu vzniknout.

41. Základní podmínkou (objektivní) odpovědnosti státu za škodu ve smyslu ust. § 8 OdškZ je existence nezákonného rozhodnutí nebo ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdškZ existence nesprávného úředního postupu. Jak však již výše uvedeno, nebylo zjištěn, tím méně prokázáno, že by v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu (porušení předpisů upravujících prováděné daňové exekuce) došlo. Důkazní břemeno, shodně jako břemeno tvrzení, ohledně existence neprašného úředního postupu v daném případě tíží žalobkyni, která toto břemeno neunesla.

42. Soud jen pro úplnost opakuje, že v projednávaném případě se nejedná ani o případ škody vzniklé z nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně se domáhala tvrzené náhrady škody též v té souvislosti, že jí tato škoda měla být způsobena v přímé příčinné souvislosti s rozhodnutími finančního úřadu shora uvedenými – exekučními příkazy, kterými bylo rozhodnuto v rámci daňové exekuce o přikázání pohledávky z účtu dlužníka třetího subjektu společnosti [právnická osoba]., v důsledku čehož žalobkyni nebyly vyplaceny prostředky na účtu tohoto subjektu se nacházející, náležející dle žalobních tvrzení žalobkyni. Tyto exekuční příkazy však nebyly zrušeny či změněny pro nezákonnost tak, jak to má na mysli ust. § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 OdškZ, není proto splněna obligatorní podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdškZ, když zde není (pravomocného) rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (viz žalovanou odkazovaná rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, 25 Cdo 593/2003, 28 Cdo 4249/2010). Postup, který vydání těchto exekučních příkazů předcházel, pak nelze podřadit pod (nesprávný) úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty první OdškZ, neboť tento postup se projevil právě ve vydání těchto exekučních příkazů. Správnost tohoto postupu, ani vydaných exekučních příkazů, resp. zákonnost těchto příkazů, soud v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat. Již z těchto důvodu nemůže být žaloba úspěšná. Požadavek na zrušení (změnu) předmětného rozhodnutí, aniž by k takovému zrušení (či změně) pro nezákonnost došlo, soud nepovažuje ani za přehnaně formalistický. Správnost a zákonnost předmětného rozhodnutí nemůže být předmětem přezkumu v projednávané věci v řízení podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, tj. ani z titulu nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1345/2011 je nepřípadný, neboť v projednávaném případě se nejedná o žalobu z tzv. lepšího práva, nýbrž o žalobu z titulu tvrzeného nároku na náhradu škody vzniklé v souvislosti s tvrzenou škodou vzniklou žalobkyni v souvislosti s výkonem veřejné moci žalovanou, resp. jejími orgány. Tento právní názor byl shledán správným též odvolacím soudem.

43. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dána odpovědnost státu za škodu, neboť ani po doplnění dokazování nebylo zjištěno a prokázáno, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu nebo vydala nezákonné rozhodnutí, a proto žalobu zamítl (výrok I.). Za situace, kdy soud shledal žalobu nedůvodnou co do základu nároku, nezabýval se dále jeho výší, ani v tomto směru nevedl další dokazování.

44. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. l o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v částce 5 400 Kč. Tyto náklady sestávají z 18 paušálních náhrad po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 1 odst. 1, 2 a 3 písm. a), b) a c), za tři písemná vyjádření, přípravu na jednání konaná ve dnech 12. 3. 2021, 30. 7. 2021, 27. 1. 2022, 17. 1. 2023, 5. 1. 2024, 6. 8. 2024 a 1. 10. 2024 a účast u jednání konaných ve dnech 12. 03. 2021, 30. 7. 2021, 24. 8. 2021 (na něž nebylo s ohledem k jeho předvídanému obsahu třeba přípravy), 27. 1. 2022, 17. 1. 2023, 5. 1. 2024, 6. 8. 2024 a 1. 10. 2024.

45. Lhůta k plnění ve výroku II. byla určena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení