41 C 232/2023 - 186

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 46 821,29 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 202,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, jímž se žalobce domáhá zaplacení částky 10 797,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 45 273,29 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 11,82 % ročně z částky 45 273,29 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení a částky 1 548 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 46 821,29 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu neplatně uzavřené úvěrové smlouvy. Tento návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne 11. 9. 2015 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému dne 23. 9. 2015 vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 50 000 Kč (dále jen jako „smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.3 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalobcem odesláno oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], ze dne 24. 9. 2015. Tento úvěr měl být žalovaným spolu s úrokem za jeho poskytnutí splacen v 18 měsíčních splátkách po 5 342 Kč, počínaje měsícem říjnem 2015. Žalovanému byla dne 23. 9. 2015 vyplacena na účet, který uvedl ve smlouvě o revolvingovém úvěru, částka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobci následující platby: dne 30. 10. 2015 částku ve výši 5 342 Kč, dne 22. 2. 2018 částku ve výši 5 455,40 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 11,82 % p. a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobce vycházel z § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen jako "občanský zákoník"), dle kterého platí: „Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy." Žalobce dále dodává, že na úrok podle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného by měl nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovaný vyplacené peníze obdržel a nadále užíval bez běžného úroku, čímž došlo ze strany žalovaného k obohacení, a to podle § 3002 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví: ,,Užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu." Žalobce výše uvedené platby započetl nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru, a to dle § 1932 občanského zákoníku, který stanoví, že "má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli." Výsledný dluh na jistině proto činí částku 45 273,29 Kč. K tomu žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 23. 2. 2018 do zaplacení a obvyklý úrok ve výši 11,82 % p.a. z této částky od 23. 2. 2018 do zaplacení. V čl. 12.1. písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 5 342x0,08 = 427,36) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 5 342x0,13=694,46). Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 427,36 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 694,46 Kč. Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] byla uplatněna pouze smluvní pokuta ve výši 427,36 Kč. Celkem tak smluvní pokuty činí 1 549,18 Kč. Žalobce na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů, dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 1 548 Kč. Vystavené penalizační faktury jsou přílohou tohoto návrhu. Žalovaný byl k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzván dne 1. 2. 2016, kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že proti němu byla pro vymožení pohledávky žalobcem vedena exekuce soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – město (dále jen „soudní exekutor“) pod sp. zn. [spisová značka], a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicotného rozhodčího nálezu č. j. [spisová značka] rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „rozhodčí nález“ či „exekuční titul“). Exekuce byla zastavena pro nepřípustnost dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to usnesením Okresního soudu ve [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2023 (dále jen „Usnesení“). Žalovaný poukazuje zejména na skutečnost, že předmětná exekuce byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 11. 9. 2015 (dále jen „Smlouva o úvěru“) pro rozpor s dobrými mravy, nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález, jakož i z důvodu nepřiměřenosti žalobcem požadovaného a rozhodcem přisouzeného plnění. Žalovaný tímto rozporuje výši úroku 11,82 % p. a., kterou žalobce ve svém návrhu nárokuje, když je nutné konstatovat, že žalobci daný nárok nevznikl, neboť Smlouva o úvěru včetně sjednané úrokové sazby byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná, viz níže. Dané platí také o výši smluvních pokut 1 548 Kč, kterou žalobce nárokuje, když z Usnesení zřejmě vyplývá, že smluvní pokuty uvedené v neplatné Smlouvě o úvěru představují nepřiměřená smluvní ujednání, proto žalovaný daný nárok žalobce rozporuje. Pokud jde o výslednou jistinu ve výši 45 273,29 Kč, tak žalovaný uvádí, že ještě před samotným nařízením exekuce žalovaný žalobci uhradil celkem částku ve výši 5 342 Kč, když dané dokládá kartou klienta. Dále pak žalovaný prostřednictvím exekuce žalobci uhradil částku ve výši 5 455,40 Kč, když dané dokládá sdělením soudního exekutora. Žalovaný má tak za to, že výsledná jistina vzhledem k tomu, že mu žalobce na základě Smlouvy o úvěru poskytl částku ve výši 50 000 Kč, činí celkem 39 202,60 Kč. Žalovaný má však za to, že nárok žalobce je již promlčen, viz níže. Nadto žalovaný upozorňuje na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1784/2022-167 ze dne 26. 1. 2023, v němž jako účastník vystupoval žalobce. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že byla-li exekuce zastavena z jiného důvodu, než pro neplatnost rozhodčí smlouvy či doložky pro její netransparentnost (tj. např. pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) a nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu postupem podle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pak rozhodčí nález má stále účinky pravomocného rozhodnutí. V případě žalovaného byla exekuce zastavena mj. z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Do dnešního dne nebyl rozhodčí nález ve věci žalovaného zrušen a ani nebyla žalobcem podána žaloba na jeho zrušení. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu žaloba žalobce nemůže obstát, neboť je zde mj. překážka věci rozhodnuté. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 11. 9. 2015 Smlouvu o úvěru. Téhož dne uzavřel žalovaný s žalobcem i Rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení (dále jen „Rozhodčí smlouva“). Ze Smlouvy, respektive Oznámení o schválení úvěru, vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 50 000 Kč činí 46 156 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 96 156 Kč splatná v 18 měsících. Žalovaný má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 152 % p. a., když úrok ve výši 152,34 % p. a. a RPSN ve výši 158,50 % se zjevně příčí dobrým mravům, resp. se musí příčit dobrým mravům odměna ve výši 46 156 Kč za reálné poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba pak převyšuje více než 12x průměrnou úrokovou sazbu, která se v době uzavření Smlouvy pohybovala ve výši přibližně 12,31 %1. Nejvyšší soud (např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004) shledal nepřiměřenou výši úroku 3-4x převyšující obvyklou hranici úrokové míry poskytované bankami. Smlouva byla navíc zajištěna celou sérií smluvních pokut. V případě, že se dlužník dostane do prodlení se splácením hlavního dluhu je totiž zatížen nejprve dvěma jednorázovými smluvními pokutami splatnými do 10 dnů (smluvní pokuta ve výši 8 % v případě prodlení 15 dnů a dále po 30 dnech prodlení smluvní pokuta ve výši 13 %). Při nezaplacení této nové jistiny navýšené o smluvní pokuty vzniká první den prodlení povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,25 % denně za každý den prodlení až do úplného zaplacení jistiny a při prodlení přesahující 10 dnů vzniká žalobci nárok na další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše nové jistiny úvěru, tedy nikoliv pouze ze zbývající dlužné částky. Je zřejmé, že podmínky ve Smlouvě jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které spadají pod kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, a to platí o to víc, pokud méně nevýhodná smlouva spadá pod kritéria dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12. Smlouva je tak absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Žalovaný dále uvádí, že žalobce s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, čímž se Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl pro nadbytečnost nezabývat. V tomto ohledu pak žalovaný připomíná, že žalobce sám přispěl k tomu, že žalovaný nebyl schopen plnit svůj závazek, když řádně neověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce namísto zjišťování skutečných výdajů žalovaného nahradil tyto údaje pouze paušálními, ničím nepodloženými částkami. Žalobci totiž nezáleželo na tom, zda bude žalovaný schopen splácet. Ostatně v případě hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobce výdaje úmyslně zkreslil, když z podkladů vyžádaných od žalovaného vyplývaly zcela jiné částky. Žalovaný tak i vzhledem k nastavení podmínek Smlouvy má za to, že Smlouva je sama o sobě absolutně neplatná i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce, který před uzavřením Smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Neplatnost Smlouvy ale nebyla jediným důvodem, proč žalovaný žádal o zastavení exekuce. Dle Rozhodčí smlouvy měl být spor rozhodován jedním z několika konkrétně uvedených rozhodců, fyzických osob, včetně [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „Rozhodce“ či „rozhodce Fišer[Anonymizováno]). Rozhodce však spor nikdy nerozhodoval. Ve skutečnosti rozhodovala [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba]“). Žalovaný má za to, že je potřebné postup žalobce osvětlit, neboť dané má vliv na stavění promlčecí lhůty žalobce v rozhodčím a exekuční řízení. Ačkoliv žalobce i jednotliví rozhodci v jiných řízeních shodně tvrdí, že [právnická osoba] poskytovala rozhodcům pouze administrativní služby, předmětem činnosti [právnická osoba] dle zakladatelského právního jednání ze dne 14. 12. 2007 je ale „rozhodčí řízení“, nikoliv služby administrativní. Zcela shodný předmět podnikání uvádí i notářský zápis o rozhodnutí valné hromady ze dne 26. 6. 2014, kterým došlo ke změně společenské smlouvy společnosti do aktuální podoby. Stejně tak veškeré účetní závěrky zveřejněné v obchodním rejstříku jako předmět podnikání účetní jednotky (tedy společnosti) uvádí právní činnosti, nikoliv činnost administrativní. Ze sdělení Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 41 Si 158/2021 ze dne 30. 4. 2021 vyplývá, že rozhodce [jméno FO] pro žalobce rozhodoval tisíce sporů ročně. Konkrétně v roce 2016, tedy v roce vydání rozhodčího nálezu ve věci žalovaného, rozhodce [jméno FO] rozhodl celkem [hodnota] věcí. Rozhodce tak musel každý den v roce (tj. včetně víkendů a svátků) rozhodnout téměř 7 věcí. Při 10 hodinové pracovní době by tak měl přibližně 85 minut na jeden spor. Přitom je nemyslitelné, aby běžný smrtelník pracoval 10 hodin denně 365 dní v roce bez nároku na dovolenou. Rozhodce je advokátem teprve od 9. 11. 2017 a do té doby byl advokátním koncipientem a získával zkušenosti i v této oblasti. Navíc je třeba uvést, že jako advokátní koncipient nemohl rozhodce [jméno FO] vydávat rozhodčí nálezy v rámci své pracovní doby, když dané by bylo porušováním advokátních i pracovněprávních předpisů, když v rámci výkonu své koncipientské praxe a pracovní doby musel vykonávat práci pro svého zaměstnavatele a školitele. Rozhodčí činnosti se tak musel rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] věnovat jen mimo pracovní dobu, která musela činit minimálně 40 hodin týdně (jinak by nemohlo jít o výkon praxe advokátního koncipienta). Je tedy zřejmé, že jednomu rozhodčímu nálezu se nemohl věnovat ani 30 minut. Jak plyne z výslechu jednotlivých rozhodců, rozhodci žalobci neúčtovali rozhodčí poplatky. Žalobce opakovaně sám tvrdí, že rozhodčí poplatky byly hrazeny na účet Rozhodčí společnosti Pardubice, že šlo o platební místo určené rozhodcem. Dané však není pravdivé tvrzení. Prvně k takovému tvrzení žalobce nikdy nedoložil žádný důkaz, tedy výzvu a fakturu na jméno rozhodce, ale naopak v jiném řízení předložil soudům fakturu mezi ním a [právnická osoba]. Faktura č. [hodnota] ze dne 28. 12. 2015 však dokládá, že finanční plnění probíhalo jen mezi žalobcem a [právnická osoba]. Podkladem pro takové finanční plnění má dle faktury být Smlouva o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010 ve znění dodatků a příloh (dále jen „Smlouva o zajištění služeb rozhodců“). Žalovaný má za to, že doložení této smlouvy je i pro rozhodnutí ve věci klíčové, neboť bez jejího kompletního znění nelze považovat za kompletní Rozhodčí smlouvu, když je evidentní, že Smlouva o zajištění služeb rozhodců doplňovala Rozhodčí smlouvu, a to bez vědomí žalovaného. Pokud exekuční soudy po žalobci a [právnická osoba] požadovaly doložení Smlouvy o zajištění služeb rozhodců, tak oba subjekty soudům tvrdily, že smlouvu nemají, viz sdělení [právnická osoba] Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 12. 2020 ve věci sp. zn. 33 EXE 57/2018 a sdělení žalobce Obvodnímu soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 6. 2021 ve věci sp. zn. [spisová značka]. Jak plyne z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV č. j. [adresa]-55/TČ-2020-170080 ze dne 22. 11. 2021, tak dřívější sdělení soudům ze strany žalobce a Rozhodčí společnosti Pardubice nebyla pravdivá a Smlouvou o zajištění služeb rozhodců disponují a tato byla orgánům činným v trestním řízení předložena, avšak se zakrytými pasážemi. Orgánům činným v trestním řízení dané nevadilo a usoudily, že když jim možný pachatel něco zakrývá, že to asi není důležité a není důvod to rozkrývat. Se znalostí, že Rozhodčí společnost Pardubice Smlouvou o zajištění služeb rozhodců disponuje, vyzval exekuční soud – Okresní soud v Mostě, ve věci sp. zn. 51 EXE 4779/2015 Rozhodčí společnost Pardubice k jejímu předložení. Sdělením ze dne 24. 6. 2022 Rozhodčí společnost Pardubice odmítla soudu Smlouvu o zajištění služeb rozhodců předložit, a to s tím, že by si mohla způsobit trestní stíhání. Nutno dodat, že Rozhodčí společnost Pardubice neměla pravomoc rozhodovat, neboť se jednalo o rozhodčí soud nezřízený zákonem. K výše uvedeným závěrům dospěl aktuálně i Krajský soud v Praze, senát [tituly před jménem] [jméno FO], v usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 16. 4. 2019, když ve vztahu k [právnická osoba] konstatoval, že „Ačkoliv uvedená obchodní společnost měla sloužit jako podnikatel, zajišťující pro vybrané rozhodce administrativní činnost v jednotlivých rozhodčích řízeních, fakticky plnila úlohu stálého rozhodčího soudu (nezřízeného zákonem), což je dle právní úpravy a ustálené judikatury nepřípustný postup.“ 3. Soud při nařízeném ústním jednání provedl důkazy předložené mu stranami sporu.

4. Z exekučního spisu Okresního soudu ve [adresa] čj. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že na základě pověření soudem prováděl soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] exekuci na majetek žalovaného – v exekučním řízení povinného k vymožení pohledávky žalobce-v exekučním řízení oprávněné. Podkladem k vedení exekuce byl rozhodčí nález rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 4. 2016 č. [hodnota] Rozh. [číslo]. Z obsahu rozhodčího spisu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] a zejména z rozhodčího nálezu tohoto rozhodce ze dne 12. 4. 2016, č. [hodnota] Rozh. [číslo]-7 soud zjistil, že oprávněný se podanou rozhodčí žalobou domáhal vydání rozhodčího nálezu, ve kterém by byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku 115 065 Kč s příslušenstvím, a to s poukazem na uzavřenou smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Z oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ 9100953816 vyplývá, že základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 18 měsíců. Základní celková výše spotřebitelského úvěru je 50 000 Kč. Výpůjční úroková sazba činí 152,34% p.a. (bez revolvingu) a výpůjční úroková sazba u revolvingu činí 108,08% p.a. Výše procentní sazby nákladů (RPSN) je 158,5 % a základní celková částka splatná je 96 156 Kč. Rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] uložil žalovanému uhradit žalobci částku 115 065 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 19. 2. 2016 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení z částky 90 814 Kč od 19. 1. 2016 do zaplacení a na nákladech řízení částku 15 716,80 Kč. Rozhodce vycházel pouze ze skutečnosti, že proti podané rozhodčí žalobě nebyly vzneseny žádné námitky, hmotným právem se ve svém rozhodnutí nikterak nezaobíral.

5. Z výslechu svědka rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že vykonával činnost v rozhodčím řízení, kdy jeden ze subjektů byl žalobce. Jeho školitel a společník [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] neměl vliv na jeho rozhodování. Rozhodčí nálezy připravoval on, na samotném psaní rozhodčích nálezů se nikdo jiný nepodílel. Administrativní pracovníci měli na starosti administrativní kroky. Na účtování poplatků za rozhodčí řízení si nepamatuje, zaplaceny byly, ale neví, komu byly hrazeny. Na většinu dotazů svědek nedokázal odpovědět s tím, že si nepamatuje, případně je vázán povinností mlčenlivosti.

6. Usnesením Okresního soudu ve [adresa] čj. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2023 bylo prokázáno, že exekuce na majetek povinného (žalovaného) byla zcela zastavena, když exekuční soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele přitom již tato okolnost sama o sobě může vést k závěru, že exekuci je na místě zastavit. Soud v tomto konkrétním případě posoudil oprávněnou požadované a rozhodcem přiznané plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že exekuci zastavil.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předsmluvního formuláře podepsaného dne 11. 9. 2015 žalovaným ve spojení s návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně akceptační doložky a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že byl mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřen závazkový vztah, a to neplatná úvěrová smlouva /k tomu viz dále/. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný se zavázal prostředky vrátit v 18 měsíčních splátkách po 5 342 Kč, celkem tedy částku 96 156 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 158,5 %, předpokládaná RPSN při revolvingu 112,87 %. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že dne 1. 2. 2016 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 90 814 Kč a smluvních pokut z důvodu prodlení a předčasného zesplatnění úvěru. Hodnocením klienta, potvrzením zaměstnavatele žalovaného ze dne 15. 9. 2015 včetně pracovní smlouvy a výplatní pásky prokázal žalobce, že zkoumal dostatečně příjmy žalovaného, které činily dle potvrzení zaměstnavatele 23 851 Kč. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem prokázány, byly uvedeny v paušální částce v kartě klienta ve výši 8 767 Kč.

8. Notářským zápisem [jméno FO], notářky v [město] NZ [č.j.] bylo prokázáno, že byla založena společnost [právnická osoba], jejími společníky byli [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], předmětem podnikání společnosti bylo rozhodčí řízení a činnost poradců. Z notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notáře se sídlem v [adresa] ze dne 26. 6. 2014 [č.j.] bylo zjištěno, že valná hromada [právnická osoba] přijala změnu Společenské smlouvy o založení společnosti s ručením omezením, předmětem podnikání této společnosti je mimo jiné rozhodčí řízení. Fakturou č. [hodnota] žalovaný prokazoval, že žalobce uhradil [právnická osoba] na základě smlouvy o zajišťování služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010 částku 282 300 Kč, částka byla splatná dne 12. 1. 2016. Sestavou žalovaných klientů žalovaný prokázal skutečnost, že v roce 2015 bylo podáno žalobcem u [tituly před jménem] [adresa] návrhů na rozhodčí řízení. Fotokopií části Smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010 bylo zjištěno, že se touto smlouvou zavázala [právnická osoba] a rozhodci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] poskytovat žalobci rozhodčí služby s tím, že rozhodčí společnost vystaví vůči žalobci na úhradu odměny fakturu, rozhodci nemají vůči žalobci samostatný nárok na úhradu odměny. Rozhodci se zavazují, že budou pro žalobce zajišťovat rozhodcovskou činnost nestranně a nezávisle s vynaložením odborné péče. Tato smlouva nebyla do spisu předložena v plném znění ani v originále, neboť ji žalobce ani [právnická osoba] odmítají vydat s tím, že by si mohly přivodit trestní stíhání. Dodatky této smlouvy byla upravována výše odměny za jednotlivá rozhodčí řízení.

9. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobce poskytl při podpisu úvěrové smlouvy žalovanému částku 50 000 Kč z důvodu jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný uhradil dne 30. 10. 2015 částku 5 342 Kč a dne 22. 8. 2018 částku 5 455,40 Kč, zbývá tak uhradit částku 39 202,60 Kč. Na majetek povinného byla vedena exekuce pro vymožení této částky spolu s příslušenstvím a smluvními pokutami na podkladě rozhodčího nálezu vydaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Tato exekuce byla zastavena z důvodu nemravnosti uplatněného nároku žalobcem.

10. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a v tomto směru aplikovat i ustanovení občanského zákoníku směřující k ochraně spotřebitele a současně ustanovení Zákona o spotřebitelském úvěru platného v době uzavření smlouvy, tedy Zákona č. 145/2010 Sb., který zakazoval taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele.

11. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je pouze částečně důvodný. V dané věci má soud za to, že ujednání o výši RPSN 158,5 % bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaný v době uzavírání smlouvy o úvěru věděl, jaká je cena za poskytnutí úvěru, když toto jednoznačně vyplývalo z písemné smlouvy mezi stranami. Roční úroková sazba (RPSN) v této smlouvě sjednaná značně převyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech ze strany bank a ve světle aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR /viz např. 20 Cdo 2841/2018/ jí lze shledat jako nemravnou, přičemž tento rozpor s dobrými mravy způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy jako takové zejména ve spojení s vymáhanou smluvní pokutou 0,25 % z dlužné částky denně. Veškerá tato smluvní ujednání ve svém souhrnu naplňují kritéria „zjevné nespravedlnosti, jíž nelze poskytovat ochranu, jak má na mysli ústavní soud ve svém závěru prezentovaném v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 4084/12. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy byla posouzena již exekučním soudem ve shora citovaném usnesení, když neplatnost smlouvy soud shledal v zcela zjevně nepřiměřené výši sjednaných úroků. S tímto závěrem se ztotožňuje i soud v nalézacím řízení, když úroková sazby převyšuje několikanásobně průměrnou úrokovou sazbu pohybující se v době uzavření smlouvy okolo 12 % ročně. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. 21 Cdo 1484/2004) je nutno na tuto smlouvu pohlížet z úřední povinnosti jako na absolutně neplatnou, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Z uvedených důvodů soud zamítnul nárok žalobce v rozsahu, jímž se domáhal zaplacení úroku a smluvní pokuty, když uplatněný nárok soud považuje za důvodný pouze jako vydání bezdůvodného obohacení. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobce s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnil, tedy vrácení nesplacené jistiny ve výši 39 202,60 Kč. Proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobci tuto částku. Jelikož mezi stranami nebyla splatnost jistiny domluvena z důvodu absence platné smlouvy, určil lhůtu splatnosti soud svým rozsudkem a prodlení žalovaného tak počne teprve tehdy, nebude-li plnit ve lhůtě splatnosti stanovené soudem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021)

13. K námitce žalovaného, že jde o věc rozsouzenou, neboť rozhodčí nález nebyl zrušen, lze uvést, že se soud s tímto závěrem neztotožňuje, když vydaný rozhodčí nález byl v exekučním řízení shledán nezpůsobilým exekučním titulem a netvoří tak překážku věci pravomocně rozsouzené (viz shodně rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 854/2019).

14. K námitce žalovaného, že nárok žalobce je promlčen, neboť rozhodčí nález je nulitním právním aktem, když byl fakticky vydán rozhodčím soudem, nikoli rozhodcem jako fyzickou osobou, soud uvádí, že nárok promlčen není, když exekuční řízení zastavilo běh promlčecí lhůty, jak stanoví i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 854/2019. Žalobce podal žalobu v této věci dne 1. 6. 2023, tedy neprodleně po skončení exekučního řízení dne 25. 5. 2023. Soud nepovažuje rozhodčí nález [jméno FO] [Anonymizováno] nulitní akt, který by nestavěl běh promlčecí doby, jak se domnívá žalovaný. Skutečnost, že rozhodce byl ekonomicky závislý na [právnická osoba]., jak tvrdí a prokazuje žalovaný, nezpůsobuje dle názoru soudu nicotnost rozhodčího nálezu. Ze samotné skutečnosti, že Rozhodčí společnost Pardubice zajišťovala ekonomický servis rozhodců včetně výběru rozhodčích poplatků, neznamená, že by tato společnost sama vydávala rozhodčí nálezy, případně nějak ovlivňovala jejich obsah. Za vlastní rozhodovací proces vždy odpovídal samotný rozhodce, jak vypověděl [jméno FO] jako svědek před soudem a jak je uvedeno ve Smlouvě o poskytování rozhodčích služeb uzavřené mezi žalobcem, společností Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o. a rozhodci.

15. Na základě uvedených skutečností považuje soud nárok žalobce důvodný jen do výše dosud nesplaceného bezdůvodného obohacení, které žalovaný obdržel od žalobce a dosud nevrátil ve výši 39 202,60 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul, když úrok nebyl mezi stranami ujednán, stejně tak smluvní pokuta. Jelikož se nejedná o nárok ze smluvního vztahu, ale z bezdůvodného obohacení, nelze žalobci přiznat úrok dle § 1802 občanského zákoníku. Plnění žalovaného tak žalobce nemohl započítat na dlužný úrok, jak uvádí v podané žalobě. V tomto rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když každý z nich měl úspěch pouze částečný.

Poučení