41 C 37/2020 - 399

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] d) [jméno FO], narozená 15. 8. 1964 bytem [Adresa žalobce B] e) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C], [adresa] f) [Jméno žalobce D], narozený [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce C], [adresa] všichni zastoupeni advokátem Dr. Iur. [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhají určení, že dědici po zůstaviteli [jméno FO], narozeném 26. 9. 1935, zemřelém 29. 10. 2008, naposledy bytem [jméno FO] 11, [adresa], jsou žalobci a) [Jméno žalobce A] v rozsahu dědického podílu z 3/18, b) [jméno FO] v rozsahu dědického podílu z 3/18, d) [jméno FO] v rozsahu dědického podílu z , d) [Jméno žalobce C] v rozsahu dědického podílu z 3/36 a f) [Jméno žalobce D] v rozsahu dědického podílu z 3/36, a to z holografní závěti zůstavitele ze dne 14. 4. 2023 sepsané v německém jazyce, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 44 827,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit státu společně a nerozdílně na nákladech řízení státu částku 12 326 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve [adresa].

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobci domáhali vůči žalované určení, že jsou ve vztahu k majetku na území ČR dědici po zůstaviteli [jméno FO] (dále jen zůstavitel). Tento návrh odůvodnili tím, že na základě usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. září 2019 č.j. [spisová značka], které bylo níže podepsanému právnímu zástupci žalobců 1. - 4. doručeno do datové schránky dne 7. ledna 2020 prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO], notářky se sídlem [adresa], jednající v působnosti soudní komisařky v dědickém řízení, byli žalobci 1. - 4. odkázáni k podání žaloby proti žalované, kterou se určuje, že žalobci 1. - 4. jsou dědici po zůstaviteli [jméno FO], narozenému dne 26. září 1935 a zemřelému dne 29.10.2008, naposledy bytem [adresa]. V předmětném dědickém řízení rozhodl původně Okresní soud ve [adresa] usnesením č.j. [spisová značka], vydaném prostřednictvím notářky [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudní komisařky dne 21. září 2016 tak, že odkázal [Jméno žalované] a [jméno FO] k podání žaloby na určení jejich dědického práva proti [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Usnesení Okresního soudu ve [adresa] přitom vycházelo z německy sepsané holografní závěti zůstavitele ze dne 14. dubna 2003, ve které zůstavitel odkázal majetek rovným dílem svému bratru [jméno FO] a neteřím [jméno FO] a [jméno FO], přičemž [jméno FO] i [jméno FO] již mezitím zemřeli, a tak do řízení vstoupili jejich dědicové. K odvolání žalované rozhodl následně Krajský soud v [adresa] výše citovaným usnesením ze dne 27. září 2019 tak, že usnesení Okresního soudu ve [adresa] změnil a k podání žaloby na určení jejich dědického práva vyzval žalobce 1. - 4. Krajský soud v [adresa] posoudil dědické právo na základě dvou česky sepsaných alografních závětí ze dne 6. listopadu 2007, které předložila žalovaná dne 10. srpna 2016 soudní komisařce a podle kterých jsou povoláni za dědice zůstavitele [Jméno žalované] a [jméno FO]. Takto posouzené dědické právo se podle Krajského soudu v [adresa] zdá být pravděpodobnější s ohledem na pozdější datum těchto dvou alografních závětí, a tudíž odkázal soud dědice ze závěti ze dne 14. dubna 2003 k podání žaloby na určení dědického práva podle ustanovení § 175k odst. 2 zákona Č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého se v řízení postupuje s ohledem na bod 3 čl. II zákona č. 293/2013 Sb. Žalobci se stali dědici po zůstaviteli [jméno FO] na základě zůstavitelem pořízené holografní závěti ze dne 14. dubna 2003. Žalovaná se naproti tornu nemohla stát dědičkou po zůstaviteli na základě jí původně předložené alografní závěti ze dne 19. října 2008, neboť tato závěť byla soudy posouzena jako neplatná. Jako neplatnou posoudil závěť Krajský soud v [adresa] v odůvodnění svého rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne 11. května 2016. Tento rozsudek, který nabyl právní moci dne 20. června 2016, určil, že dědici po zůstaviteli [jméno FO] jsou: [jméno FO] (dědický podíl 1/3), [Jméno žalobce A] (dědický podíl 1/9), [Jméno žalobce B] (dědický podíl 1/9), [jméno FO] (dědický podíl 1/9) a Nicole Merczynski (dědický podíl 1/[právnická osoba] názorem Krajského soudu v [adresa] o neplatnosti závěti ze dne 19. října 2008 se ztotožnil i Nejvyšší soud České republiky, který rozhodl rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 4. července 2018 o dovolání podaném žalovanou. Žalovaná se nemohla stát dědičkou po zůstaviteli ani na základě jí předložených závětí ze dne 6. listopadu 2007. Aby bylo možné o dědickém právu znovu rozhodnout, bylo by nutné nejdříve zrušit citovaný rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 11. května 2016. Takového zrušení by však bylo možné dosáhnout pouze cestou povolení obnovy řízení a vydání nového rozhodnutí v obnoveném řízení. Návrh na povolení obnovy řízení nicméně nebyl žalovanou podán. Předložené závěti ze dne 6. listopadu 2007 nadto ani nemohou představovat tzv. nové skutečnosti ve smyslu § 288 odst. 1 a) zákona Č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalovaná o existenci závětí ze dne 6. listopadu 2007 podle svých vlastních tvrzení po celou dobu věděla, a přesto je soudní komisařce předložila až dne 10. srpna 2016, tedy poté co rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 11. května 2016 nabyl právní moci. Podrobnější argumentace je obsažena v dovolání proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 27. září 2019, jehož kopie je přiložena k této žalobě. Žalobci dále zpochybňují platnost a autenticitu závětí ze dne 6. listopadu 2007 jakožto projevů poslední vůle zůstavitele. Závěti byly pořízeny na listinách se záhlavím advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], právního zástupce žalované. Údajné svědky závětí byli [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho zaměstnankyně paní [jméno FO]. Lze tedy důvodně předpokládat, že svědci závěti nebyli zvoleni zůstavitelem nýbrž žalovanou. Kromě toho poukazují žalobci na skutečnost, že zůstavitel, který byl německé národnosti a měl státní občanství Spolkové republiky Německo, neovládal český jazyk v takové míře, aby mohl porozumět komplexnímu jazyku, odkazům na nemovitosti s údaji o jejich zápisu v katastru nemovitosti, bankovní účty a další majetkové hodnoty.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Dle jejího názoru ovládal zůstavitel český jazyk natolik, že textu závěti sepsané dne 6.11.2007 dobře rozuměl. Závětní svědky si zvolil sám, požádal žalovanou, aby jejich přítomnost zajistila.

3. Rozsudkem č.j. [spisová značka] okresní soud podanou žalobu zamítnul. K odvolání žalobců Krajský soud v [adresa] usnesením čj. [spisová značka] rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytknul nedostatečné poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., které je nutno doplnit o poučení, aby žalobci jednoznačně uvedli, zda napadají obě závěti zůstavitele sepsané dne 6.11.2007, pokud pouze jednu, je třeba uvést kterou a z jaké důvodu nenapadají platnost druhé závěti. Dále je třeba vést žalobci k přesnému uvedení, co znamená majetek na území České republiky, jak přesně by tedy mělo být ve věci rozhodnuto.

4. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu žalobce poučil dle citovaných pokynů. Žalobci po shora uvedeném poučení písemně doplnili a upřesnili svou žalobu tak, že napadají platnost obou závětí ze dne 6.11.2007 z důvodů uvedených v podané žalobě. Svůj dědický nárok odvozují z holografní závěti zůstavitele sepsané v německém jazyce dne 14.4.2003. Netrvají již na svém požadavku, že žádají určení dědictví pouze k majetku na území ČR. Žalobní petit upravili tak, že nadále žádají určení, že dědici po zůstaviteli [jméno FO], narozeném 26. 9. 1935, zemřelém 29. 10. 2008, naposledy bytem [jméno FO] 11, [adresa], jsou žalobci a) [Jméno žalobce A] v rozsahu dědického podílu z 3/18, b) [jméno FO] v rozsahu dědického podílu z 3/18, d) [jméno FO] v rozsahu dědického podílu z , e) [Jméno žalobce C] v rozsahu dědického podílu z 3/36 a f) [Jméno žalobce D] v rozsahu dědického podílu z 3/36, a to z holografní závěti zůstavitele ze dne 14. 4. 2023 sepsané v německém jazyce. Soud změnu žaloby připustil. Tímto postupem došlo k odstranění vad řízení a soud se mohl nadále zaobírat právním posouzením sporu.

5. Při prvním jednání ve věci soud poskytnul účastníkům 30denní lhůtu k možnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy. Posledním dnem koncentrační lhůty byl 19.11.2021, žalobci zaslali doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů až po uplynutí této lhůty dne 22.11.2021. K těmto tvrzením a důkazním návrhům tak soud nepřihlížel dle § 118b odst. 1 o.s.ř. a vyšel jen ze skutkových tvrzení a důkazních návrhů učiněných účastníky do uplynutí koncentrační lhůty.

6. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu.

7. Ze závěti zůstavitele [jméno FO] ze dne 14.4.2003 sepsané v německém jazyce vlastní rukou zůstavitele založené v dědickém spise, bylo zjištěno, že zůstavitel svůj majetek odkázal rovným dílem mezi svou rodinu, tj. bratra [jméno FO] a dále [jméno FO] a [jméno FO]. V závěti je uveden majetek a konkrétně se jedná dům v České republice, [adresa], pozemek v [adresa], vklady a účty v [jméno FO] [adresa], vkladový účet u IPB [adresa], Česká republika, přičemž je zde uvedeno číslo účtu, dále trezor ve spořitelně [adresa], půjčka rodině [jméno FO] v hodnotě 2 000 000 Kč a hodnota domu postaveného v prosinci 2000 je uvedena 6 000 000 Kč. Dále je v závěti uvedeno, že družka zůstavitele [jméno FO] nemá žádné finanční nároky z domu, pozemku, finančních vkladů či finančních prostředků. Dům i inventář a pozemek zaplatil zůstavitel a financoval ze svých vlastních peněz, [jméno FO] se žádným způsobem finančně nepodílela. Z této závěti odvozují žalobci svůj dědický nárok.

8. Ze závěti datované dnem 6.11.2007 sepsané pod hlavičkou advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] na psacím stroji v českém jazyce bylo zjištěno, že touto závětí zůstavitel odkázal pro případ jeho smrti žalované jako své manželce veškerý majetek, který ve své předchozí závěti neodkázal svému bratrovi [jméno FO], zejména dům čp. [adresa], pozemky parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa]. Závěť obsahuje vlastnoruční podpis zůstavitele a podpis dvou svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

9. Z další závěti datované dnem 6.11.2007 sepsané pod hlavičkou advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] na psacím stroji v českém jazyce bylo zjištěno, že touto závětí zůstavitel odkázal pro případ jeho smrti svému bratrovi [jméno FO] finanční prostředky a pohledávky zde specifikované. Závěť obsahuje vlastnoruční podpis zůstavitele a podpis dvou svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

10. Žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že se se zůstavitelem seznámila v roce 2005, tehdy neovládal český jazyk, ona neuměla německy. Pak se začali oba učit, on česky, ona německy. Naučil se natolik, že četl noviny v češtině, sledoval televizi, popovídal si v rodině, kde nikdo neuměl německy. V hospici nekomunikoval česky proto, že se tam neléčil, ale umíral. Neměl tak potřebu něco řešit v českém jazyce.

11. Svědkyně [jméno FO], asistentka advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], potvrdila, že žalovaná i její zemřelý manžel byli dlouholetými klienty jejich advokátní kanceláře. Rozhovoru pana doktora se zůstavitelem bývala přítomna, mluvili spolu česky. Zůstavitel odpovídal lámanou češtinou, ale bylo zřejmé, že českému sdělení advokáta rozumí. Závěť pro pana [jméno FO] sepisovali v jeho nemocničním pokoji v Třinci na jeho žádost. Předtím obdržel advokát od zůstavitele koncept závěti, kde uvedl, jak si to přeje. Obsah závěti byl hlasitě diktován, zůstavitel přikyvoval, nakonec prohlásil, že tak si to přeje a podepsal to. Pracovnice advokátní kanceláře byla zbavena mlčenlivosti žalovanou jako jedinou dědičkou zůstavitele ze závěti, proto před soudem vypovídala o skutečnostech, o nichž se dozvěděla v souvislosti se zastupováním zůstavitele advokátem.

12. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], advokát zůstavitele, jehož dlouholetou klientkou byla i žalovaná, vypověděl, že se se zůstavitelem setkával opakovaně při řešení jeho právních záležitostí, zejména ohledně převodu nemovitostí. Hovořili spolu vždy česky, svědek německy neumí. Žalovaná se na něj obrátila v listopadu 2007, aby pro zůstavitele sepsal závěť, že si to přeje. Navštívili ho spolu s asistentkou [jméno FO] v nemocničním pokoji v Třinci, kde byl hospitalizován. Zůstavitel předal svědkovi koncept závěti. Svědek text závěti hlasitě diktoval dle obsahu konceptu své asistence, která jej přepisovala na psacím stroji, zůstavitel přikyvoval. Po dokončení závěti porovnal koncept s originálem a na výslovný dotaz, zda závěť odpovídá jeho vůli, uvedl, že ano a podepsal ji. Svědek jako advokát byl zbaven mlčenlivosti žalovanou jako jedinou dědičkou zůstavitele ze závěti, proto před soudem vypovídal o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti se zastupováním zůstavitele.

13. Kupní smlouvou ze dne 30.10.2007 bylo prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] řešil pro žalovanou a zůstavitele převod nemovitostí. Zprávou z [právnická osoba] bylo prokázáno, že byl zůstavitel hospitalizován v období od 2.11.-7.11.2007 na chirurgickém oddělení s diagnózou C 61. Propouštěcí zprávou z nemocnice datovanou dnem 7.11.2007 bylo prokázáno, že byl zůstavitel do nemocnice převezen 2.11.2007 pro nesnesitelné bolesti v zádech, došlo k úlevě po opiátových náplastech a dolsinu. Při propouštění byl orientován a spolupracující.

14. Z přijímacího protokolu z Hospice [adresa] datovaného dnem 29.9.2008 plyne, že zůstavitel hovoří německy a anglicky, česky jen několik slov, stejná poznámka je uvedena i v propouštěcí zprávě z Nemocnice [jméno FO] datované dnem 29.9.2008 15. Z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] čj. [spisová značka] bylo zjištěno, že se určuje, že dědici po 26. září 1935 narozeném a 29. října 2008 zesnulém [jméno FO] jsou žalobce a) [jméno FO] 1/3, žalobce b) [Jméno žalobce A] 1/9, žalobce c) [Jméno žalobce B] 1/9, žalobce d) [jméno FO] 1/9 a žalobce e) [jméno FO] 1/3. V tomto řízení soud posuzoval platnost alografní závěti pořízené dne 19.10.2008 v Hospici sv. [adresa], jíž zůstavitel veškerý svůj majetek odkázal žalované. Soud po obsáhlém dokazování učinil závěr, že zůstavitelova znalost českého jazyka nebyla dostačující k tomu, aby porozuměl textu závěti ze dne 19.10.2008. Tento závěr potvrdil i Krajský soud v [adresa] ve svém rozhodnutí [spisová značka]. Dovolání podané žalovanou Nejvyšší soud ČR zamítnul a vyslovil, že znalost českého jazyka nebyla v případě zůstavitele dostačující k porozumění takovému právnímu úkonu, jakým byla závěť ze dne 19.10.2008 a potvrdil rozsudek odvolacího soudu jako správný.

16. Ze čtených výpovědí svědků učiněných v řízení [spisová značka] bylo zjištěno:

17. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že se zůstavitelem [jméno FO] žila od roku 1992 do roku 2003 nebo 2004. Po rozchodu jejich vztahy byly normální. Se zůstavitelem postavili rodinný dům v [adresa], číslo popisné si nepamatuje. Žalobce a) je bratrem zůstavitele, původní žalobkyně b) [jméno FO] a žalobkyně e) jsou dcerami bratra zůstavitele a navzájem se navštěvovali. Se žalovanou se svědkyně zná od roku 1997 nebo 1998, společně podnikaly a jejich kontakty ustaly v roce 2003 nebo 2004, kdy se svědkyně odstěhovala. Zůstavitel pobýval v České republice od roku 1992 a jelikož byl cizinec a neměl zde ještě povolen trvalý pobyt, tak vždy po třech měsících vycestoval za bratrem, tj. žalobcem a), do SRN nebo vycestoval do USA. V České republice zůstavitel nebyl aktivně činný, nepodnikal zde, ani nepracoval. V době, kdy zůstavitel začal pobývat na území České republiky, ovládal dobře na stejné úrovni jazyk německý, neboť byl Němec a jazyk anglický, neboť v USA žil přes 20 let. Jazyk český zůstavitel neovládal, znal jenom nějaká základní slovíčka, např. dobrý den, mléko, máslo. Po dobu, co svědkyně se zůstavitelem žila od roku 1992 do roku 2003 nebo 2004, se zůstavitelem komunikovala německy a zůstavitel se převážně stýkal s osobami mluvícími německy nebo anglicky. Za dobu, co spolu žili, se naučil další česká slova. V obchodě si věděl rady, protože byly samoobsluhy, vyřizování po doktorech a úřadech podnikali však spolu a svědkyně vše potřebné zařizovala. Rodinný dům v [adresa] prodala zůstaviteli a žalované. Kupní smlouva byla sepsána v českém jazyce, svědkyně se zůstavitelem již v té době nežila a nezajímala se o to, zda zůstavitel obsahu smlouvy rozuměl. Smlouvu sepisoval advokát [tituly před jménem] [jméno FO] a smlouvu před ním podepsali. Odehrálo se to tak, že svědkyně, zůstavitel a žalovaná se dostavili ve stejnou dobu, smlouva byla již připravena a svědkyně její obsah již znala, neboť advokát jí poslal předběžnou smlouvu. Jakým způsobem byli se smlouvou seznámeni zůstavitel a žalovaná, svědkyně neví. V době, kdy svědkyně žila se zůstavitelem, zůstavitel hovořil o tom, že jednou po něm vše dostane jeho bratr, tj. žalobce a). Po dobu soužití zůstavitele se svědkyní zůstavitel byl sice vitální, ale měl zdravotní potíže, neboť celou dobu měl problémy s ledvinami, lupenkou. V roce 1996 se podrobil operaci kyčle. K těmto problémům se postupně přidaly problémy s močovým měchýřem. Při hledání odborníků na řešení zdravotního stavu zůstavitele se vždy zaměřovali na lékaře, kteří ovládali jazyk německý nebo anglický. S lékaři zůstavitel česky nehovořil, česky totiž neuměl. Naposledy byla svědkyně v kontaktu se zůstavitelem v dubnu 2008, tehdy spolu hovořili telefonicky a zůstavitel jí sdělil, že je to s ním špatné, má rakovinu prostaty a operovat to již nelze. Hovořili spolu německy, tak jako vždy.

18. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že v letech 2007 až 2011 pracoval jako lékař, externista na částečný úvazek v Hospici [adresa], který patří Charitě [adresa]. Svědek je anesteziolog. [jméno FO] svědkovi nic neříká, ale pamatuje si, že v době jeho působení v Hospici [adresa] byl tam nějaký německy mluvící pacient, kterého navštěvovala paní, která tam i přespávala. Svědek tohoto pacienta ošetřoval a s pacientem komunikoval německy, ale jenom částečně, jelikož německy dobře neumí. Například se ho ptal, zda má bolesti, jak se mu dýchá a ve zbytku komunikace probíhala přes zmíněnou paní. [podezřelý výraz] hovořil německy a sem tam rozuměl i něco česky. Propouštěcí zprávu ze dne 20.10.2008 zpracoval svědek a podepsal a pokud je v ní uvedeno, že pacient hovoří německy a anglicky, česky jenom několik slov, tak je to pravda.

19. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že je neurolog, do roku 2001 působil jako přednosta neurologické kliniky v [adresa], od roku 2007 pracuje jako lékař s krátkými výjimkami na zkrácený úvazek v Hospici sv. [adresa]. Zůstavitele [jméno FO] v hospici přijímal a byl s ním v kontaktu v týdnu od 29.9.2008 do 6.10.2008. Viděl ho každodenně. Se zůstavitelem komunikoval přes jeho manželku, která tam bývala přítomná a v hospici i spala. S ohledem na časový odstup několika let si svědek nepamatuje, z jaké řeči manželka zůstavitele překládala, bylo to asi z němčiny. Svědek si pamatuje, že zůstavitel hovořil trochu i anglicky. Zůstavitel byl přijat do hospice ve stádiu, kdy už nebylo možno léčit jeho základní onemocnění, a proto se jednalo o symptomatickou léčbu.

20. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že v Hospici sv. [adresa] pracoval v období roku 2007 až podzim 2010 jako externista na pohotovostních službách nebo o víkendech. [jméno FO] mu nic neříká, ale pamatuje si, že v hospici byl pacient – cizinec, který nemluvil česky. Komunikace s tímto pacientem moc nebyla a spíše se komunikovalo s paní, která za ním jezdila. Pacient mluvil německy. Když se ho svědek ptal v němčině, například jestli ho něco bolí, odpovídal německy nebo si pomáhal tzv. rukama, nohama.

21. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že jako zdravotní sestra byla zaměstnána v Hospici sv. [adresa] od uvedení tohoto zařízení do provozu až do června 2011. Jako [podezřelý výraz] sestra na denních a nočních směnách pečovala o [podezřelý výraz], kteří v hospici byli umístěni. Konkrétně podávala jídlo, resp. [podezřelý výraz] krmila, byla nápomocná při jejich toaletě, prováděla ošetřování ran a odbornou péči spočívající v podávání léků, které předepsal lékař. Na osobu jménem [jméno FO] si vzpomíná včetně toho, že tento [podezřelý výraz] byl do hospice převezen z nemocnice. Už při nástupu do hospice se jednalo o ležícího [podezřelý výraz]. V hospici [podezřelý výraz] mohl být několik týdnů, přesně si svědkyně nevzpomíná. S tímto [podezřelý výraz] se domlouvali německy nebo anglicky, neboť neuměl česky. Svědkyně německy neumí, anglicky umí trochu a domluví se o základních úkonech. Svědkyně se [podezřelý výraz] anglicky ptala, jestli ho něco bolí, zda nepotřebuje otočit, napít se a [podezřelý výraz] anglicky odpověděl ano nebo ne, případně pokynul rukou nebo pokýval hlavou. Tento [podezřelý výraz] opravdu česky nemluvil, česky uměl říci možná dvě slova, např. děkuji. V hospici u [podezřelý výraz] bývala jeho manželka, která uměla německy a když se potřebovali něco více zeptat, tak ona to [podezřelý výraz] přeložila.

22. Znaleckým posudkem z oboru grafologie bylo prokázáno, že podpis na originálu závěti ze dne 6.11.2007 je s vysokou pravděpodobností pravým vlastnoručně psaným podpisem zůstavitele [jméno FO].

23. Konceptem závěti datované dnem 2.11.2007 podepsané zůstavitelem bylo prokázáno, že před podpisem obou závěti v [podezřelý výraz] připravil zůstavitel obsah těchto závětí, jejichž text odpovídá vůli projevené v tomto konceptu závěti psané laickou řečí.

24. S ohledem na časový odstup od úmrtí zůstavitele soud znovu nepředvolával navržené svědky, kteří byli vyslechnuti v řízení [spisová značka], neboť je jen málo pravděpodobné, že by uvedli více skutečností, než sdělili při výslechu v tomto řízení. Další důkazy navržené žalobci až po uplynutí koncentrační lhůty soud neprováděl z toho důvodu, že byly označeny až po skončení koncentrační lhůty dle § 118b odst. 2 o.s.ř.

25. Na základě shora uvedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, kdy má za prokázané, že zůstavitel [jméno FO], nar. 26.9.1935 v [adresa], který byl občanem [adresa], zemřel dne 29.10.2008 v [adresa]. Dne 13.9.2007 uzavřel manželství se žalovanou. V dědickém řízení po zůstaviteli [jméno FO] vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byly předloženy celkem [hodnota] závěti, a to vlastnoruční závěť pořízená zůstavitelem dne 14.4.2003 v německém jazyce, v níž povolal k dědění [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a projevil vůli, aby majetek v listině uvedený byl rozdělen na tři stejné díly. Závětí ze dne 19.10.2008 sepsané v Hospici sv. [adresa] za účasti svědků odkázal veškerý svůj majetek manželce [Jméno žalované], tj. žalované. Závěť ze dne 19.10.2008 byla v řízení [spisová značka] posouzena jako neplatná. Následně předložila žalobkyně závěť alografní datovanou dnem 6.11.2007, jejíž platnost dosud nebyla soudem posouzena. Okresní soud ve [adresa] rozhodl v dědickém řízení prostřednictvím notářky [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením č.j. [spisová značka] tak, že odkázal [Jméno žalované] a [jméno FO] k podání žaloby na určení jejich dědického práva, Krajský soud toto usnesení k odvolání žalované změnil a odkázal žalobce k podání žaloby na určení jejich dědického práva za základě závěti ze dne 14.4.2003, když se soudu jevilo dědické právo žalované jako pravděpodobnější s ohledem na datum předložené alografní závěti. Další závětí předloženou v dědickém řízení po zůstaviteli byla alografní závěť datovaná dnem 6.11.2007 sepsaná pod hlavičkou advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO] v [podezřelý výraz] v Třinci v českém jazyce za přítomnosti dvou svědků, kterou zůstavitel vlastnoručně podepsal a kterou odkázal pro případ své smrti finanční prostředky a pohledávky svému bratrovi [jméno FO]. Platnost této závěti nebyla ostatními dědici zpochybněna, přestože byla pořízena ve stejný den a stejnou formou, jako závěť, jejíž platnost je žalobci napadána a je předmětem přezkumu v tomto řízení.

26. Dále má soud za prokázané, že zůstavitel na území České republiky žil od roku 1992, dorozumíval se převážně německy a anglicky. V roce 2005 se seznámil s žalovanou, navázal s ní vztah a začal se intenzivně učit český jazyk. Z výpovědi žalované i z výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] bylo zjištěno, že jeho znalost českého jazyka v posledních letech jeho života byla natolik dobrá, že dokázal hovořit lámanou češtinou o všech potřebných záležitostech. Z konceptu závěti i z jejího originálu datovaného dnem 6.11.2007 je zřejmé, že obsah závěti odpovídá vůli zůstavitele projevené v připraveném konceptu, který byl zůstavitelem podepsán. Je nepravděpodobné, že by zůstavitel dobrovolně podepsal připravený koncept závěti ze dne 2.11.2007, aniž by rozuměl jeho obsahu, a následně v [podezřelý výraz] před dvěma současně přítomnými svědky podepsal listinu, jejímuž obsahu by vůbec nerozuměl a prohlásil, že obsah listiny odpovídá jeho pravé vůli. Výslechy svědků v řízení [spisová značka] i lékařskými zprávami bylo sice jednoznačně prokázáno, že na podzim roku 2008 zůstavitel se [podezřelý výraz] personálem nekomunikoval česky, ovšem za situace, kdy zůstavitel věděl, že jeho [podezřelý výraz] je neléčitelné a umírá, lze pochopit, že nechtěl se svým okolím komunikovat v jazyce, který ovládal jen v „lámané“ podobě. Jeho [podezřelý výraz] schopnosti v té době (a tedy i neschopnost komunikovat v cizím jazyce) mohly ovlivnit i silné opiáty, které mu byly z důvodu velkých bolestí aplikovány.

27. Právní hodnocení:

28. Dle ustanovení § 3069 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen NOZ) se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle § 175k odst. 1 o.s.ř. ve znění před účinností zákona č. 293/2013 Sb. účinného od 1.1.2014, jestliže někdo před potvrzením nabytí dědictví tvrdí, že je dědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, který dědictví neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a jedná dále s tím, u koho má za to, že je dědicem. Podle § 175k odst. 2 o.s.ř. závisí-li však rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud řízení bez zřetele na tohoto dědice.

29. Účastenství ve sporném řízení, zahájeném podáním žaloby, se řídí § 90 o.s.ř. a účastníky musí být všichni, kteří patřili do okruhu účastníků dědického řízení v době vydání usnesení podle § 175k odst. 2 o.s.ř. Prokázání naléhavého právního zájmu na určení podle § 80 písm. c) o.s.ř. v tehdy platném znění u tohoto typu žaloby se nevyžaduje.

30. Jelikož zůstavitel [jméno FO], nar. 26.9.1935, měl státní občanství [adresa], je proto nutno aplikovat zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním ve znění účinném do 31.12.2013. Dle § 17 tohoto zákona se právní poměry dědické řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti. Podle § 18 odst. 1 tohoto zákona způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu, se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době projevu vůle. Podle § 18 odst. 2 tohoto zákona forma závěti se řídí právem státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil; stačí však, vyhoví-li právu státu, na jehož území byla závěť učiněna. Totéž platí o formě zrušení závěti. Podle § 45 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 pravomoc soudů České republiky v dědickém řízení s mezinárodním prvkem, pokud byl zůstavitel cizincem, k projednání dědictví, které je na území České republiky, je dána za podmínek uvedených v zákoně.

31. Dle ustanovení § 2247 odst. 1, 2 EGBGB /Německého [Anonymizováno] zákoníku/ zůstavitel může učinit závěť vlastnoručně sepsaným a podepsaným prohlášením, v prohlášení musí uvést kdy (den, měsíc a rok) a kde jej napsal. Dle ustanovení § 2231 ve spojení s § 2247 odst. 1, 2, 3 EGBGB je závěť řádně pořízena buď formou notářského zápisu nebo prohlášením, které učinil zůstavitel podle § 2247. V případě závěti ze dne 6.11.2007 se nejedná o závěť vlastnoručně sepsanou a podepsanou, ani o závěť ve formě notářského zápisu. Podle požadavků německého práva je proto závěť ze dne 6.11.2007 neplatná. Podle § 18 odst. 2 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním ve znění účinném do 31.12.2013 pro posouzení formy závěti je však postačující, vyhovuje-li předpisům státu, na jehož území byla pořízena. V daném případě závěť ze dne 6.11.2007 byla pořízena v [právnická osoba], tedy na území České republiky a proto stačí, vyhovuje-li požadavkům uvedeným v § 476 a násl. o. z. ve znění účinném do 31.12.2013.

32. Podle § 476 odst. 1 o.z. ve znění účinném do 31.12.2013 zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Podle § 476a o.z. ve znění účinném do 31.12.2013 vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. Podle § 476b o.z. ve znění účinném do 31.12.2013 závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. Podle § 480 odst. 1 obč. zák. závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti.

33. Při aplikaci citovaných zákonných ustanovení lze uzavřít, že žalobci podali žalobu na určení, že jsou závětními dědici po zůstaviteli na základě holografní závěti ze dne 14.4.2003. Tato závěť splňuje všechny náležitosti závěti požadované německým občanským zákoníkem i českým občanským zákoníkem platným v době smrti zůstavitele. Jelikož však v dědickém řízení po zůstaviteli předložila žalovaná alografní závěť ze dne 6.11.2007, jejíž platnost žalobci zpochybňují, odkázal notář žalobce na nalézací soud k podání žaloby na určení dědického práva. Ve stanovené lhůtě podali žalobci žalobu dle § 175k o.s.ř. platného v době smrti zůstavitele. V tomto řízení soud posuzoval platnost závěti datované dnem 6.11.2007 na rozdíl od řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla posuzována platnost závěti ze dne 19.10.2008. Pravomocné rozhodnutí v řízení [spisová značka] tak netvořilo překážku věci pravomocně rozhodnuté. Forma závěti pořízené dne 6.11.2007 sice neodpovídá požadavkům německého občanského zákoníku, vyhovuje však předpisům státu, na jehož území byla pořízena dle § 18 ZMPS. Tato závěť odpovídá ustanovení § 476b o.z., neboť nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitele, ale byla jeho vlastní rukou podepsána před dvěma současně přítomnými svědky a zůstavitel výslovně prohlásil k dotazu svědka [tituly před jménem] [jméno FO], že obsah závěti odpovídá jeho poslední vůli. Zůstavitel dle závěru soudu dostatečně ovládal český jazyk, v němž byla závěť sepsána, aby chápal obsah tohoto právního úkonu. Jelikož jde o platný právní úkon, ruší tato závěť dříve pořízenou závěť ze dne 14.4.2003, z níž odvozují žalobci svůj dědický nárok. Z těchto důvodů soud podanou žalobu zamítnul, když má zato, že žalobci nejsou dědici ze závěti datované dnem 14.4.2003, neboť tato byla zrušena závětí pozdější, datovanou dnem 6.11.2007.

34. K námitkám žalobců, že nelze přihlížet k výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho asistentky [jméno FO] z důvodu, že nebyli zproštěni všemi dědici povinnosti mlčenlivosti, odvolací soud poukázal na skutečnost, že svědkem závěti může být i osoba, která na žádost zůstavitele závěť sepisovala (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Ověření okolností, zda závěť obsahuje poslední vůli zůstavitele, kterou měl projevit před dvěma svědky současně přítomnými nelze zjistit jinak než výslechem podle § 126 o. s. ř. v listině uvedených svědků. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, jestliže svědky úkonu jsou advokát a zaměstnanec advokáta, který je podle § 21 zákona o advokacii vázán povinností mlčenlivosti. Tato povinnost se nevztahuje na poskytnutí svědectví ohledně pořízení závěti zůstavitelem. Okolnosti, které se advokát dozvěděl v roli svědka závěti zejména o tom, zda zůstavitel vlastní rukou podepsal listinu obsahující podle projevu zůstavitele jeho poslední vůli, nejsou skutečnostmi, o nichž se advokát dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, nedopadá proto na ně povinnost mlčenlivosti. Účelem právní úpravy o účasti svědků při podpisu závěti je vyloučit pochybnosti o tom, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele. Jestliže zůstavitel povolal advokáta jako svědka závěti, z podstaty věci plyne, že v tomto směru advokáta žádal o poskytnutí svědectví o tom, jaká je jeho poslední vůle, tato okolnost proto nemůže spadat pod povinnost mlčenlivosti v souvislosti s poskytováním právních služeb. Tím, že zůstavitel povolal nějakou osobu jako svědka pořízení své poslední vůle, zjevně byl srozuměn s tím, aby tato osoba podávala právě o tomto pořízení svědectví. (srovnej rozhodnutí [spisová značka] uvedené v systému ASPI pod označením JUD14347CZ, stejné závěry plynou taktéž z komentáře k § 21 zákona o advokacii, první vydání 2012, nakladatelství [právnická osoba]. Beck, strana 140). Z vyslovených závěrů plyne, že povinnost mlčenlivosti advokáta vůči klientu se nevztahuje na situace, kdy vystupoval jako svědek závěti. K výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] i jeho asistentky učiněné v tomto řízení tak lze přihlížet.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci úspěšné žalované byla přiznána plná výše nákladů řízení vůči neúspěšným žalobcům, kterým soud uložil povinnost uhradit tyto náklady v celkové výši 44.827,60 Kč společně a nerozdílně. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalované za 13 úkonů právní služby á 3.100 Kč za úkon dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. 177/1996 Sb. a 13 režijními paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. a to za převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu, vyjádření z 8.11.2021, vyjádření z 18.1.2022, účast u jednání soudu, sepis závěrečného návrhu a účast u jednání soudu, sepis vyjádření k odvolání, sepis závěrečného návrhu z 20.2.2024, účast u jednání u krajského soudu, sepis závěrečného návrhu z 4.12.2024, účast u jednání u okresního soudu. Dále jsou náklady tvořeny cestovními výdaji na cestu ke krajskému soudu a zpět ve výši 427,60 Kč vozem se spotřebou 8 l benzinu natural 95 na 100 km při vyhláškové ceně 38,20 Kč/l, sazbě 5,60 Kč/km a ujetých 49,4 km a náhrada za promeškaný čas 2 půlhodiny á 100 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou žalobci povinni zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalované.

36. O nákladech státu bylo rozhodováno dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a ve věci neúspěšným žalobcům soud uložil povinnost hradit tyto náklady společně a nerozdílně. Náklady řízení jsou tvořeny znalečným za znalecký posudek z oboru grafologie vyplaceným na základě pravomocného usnesení znalci [tituly před jménem] [jméno FO].

Poučení