41 C 61/2024 - 45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] identifikační číslo [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 170 000 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 170 000 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 544 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 5. 2024 do zaplacení z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdškZ“). Žalobce byl účastníkem řízení správního řízení vedeného [název úřadu] kdy na základě podnětu Bytového družstva [adresa] a SVJ [adresa] ze dne 5.11.2012 bylo rozhodnutím [Anonymizováno] zn. [Anonymizováno] ze dne 13. 3 .2013 v přezkumném řízení zrušeno závazné stanovisko [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne 29. 6. 2012, kterým byl stavební záměr žalobce na jeho domě shledán přípustným. Rozklad podaný žalobcem byl rozhodnutím [Anonymizováno], č.j. [spisová značka] ze dne 22. 11. 2013 zamítnut jako nepřípustný. Žalobou ze dne 24. 1. 2014 podanou [Anonymizováno] soudu [název] se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 22. 11. 2013, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 13. 3. 2013, č.j. [spisová značka] a navrhoval jejich zrušení. O žalobě ze dne 24. 1. 2014 směřující proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 24. 1. 2014 bylo soudy rozhodováno následovně. Usnesením [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] ze dne 13. 2. 2014, č.j. [spisová značka] byla správní žaloba odmítnuta s odůvodněním, že žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu vyloučeno. Na základě kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) svým rozsudkem ze dne 23. 5. 2014, č.j. [spisová značka] (dále též „první kasační rozsudek“), jímž shora uvedené usnesení [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. [Anonymizováno] soud [anonymizováno] svým usnesením ze dne 20. 12. 2017, č.j. [spisová značka] žalobu opětovně odmítl. Proti druhému usnesení o odmítnutí žaloby žalobce rovněž brojil kasační stížností. Čtvrtý senát NSS i nadále trval na svém názoru, že proti rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení má být přípustná samostatná žaloba, a proto věc předložil rozšířenému senátu NSS. Rozšířený senát NSS však svým usnesením ze dne 22. 10. 2019, č.j. [spisová značka] věc vrátil čtvrtému senátu, neboť dospěl k závěru, že není založena pravomoc rozhodnout o předložené právní otázce. Čtvrtý senát NSS rozsudkem ze dne 22. 11. 2019, č.j. [spisová značka] druhé odmítací usnesení [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [Anonymizováno] soud [anonymizováno] svým usnesením ze dne 7. 1. 2020, č.j. [spisová značka] řízení přerušil, to do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o sporné právní otázce v jiné věci (žalobce [právnická osoba]). Rozšířený senát NSS v jiné právní věci (společnost [právnická osoba]) v rozsudku č.j. [spisová značka] vyslovil právní názor, že “úkon, jímž nadřízený orgán v přezkumném řízení podle § 149 odst. 6 spr. ř. zrušil závazné stanovisko dotčeného orgánu, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s., a je proto ze soudního přezkumu vyloučen podle § 70 písm. a) s.ř.s.“ Žalobu proti takovému úkonu musí soud odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. d) s.ř.s.“ [Anonymizováno] soud [anonymizováno] tedy ve věci žalobce v usnesení ze dne 22. 12. 2020, č.j. [spisová značka] shrnul, že rozšířený senát NSS zaujal opačný závěr než ten, k němuž dospěl čtvrtý senát NSS v prvním a druhém kasačním rozsudku, a tím došlo k překonání závaznosti těchto rozsudků pro [Anonymizováno] soud. Proto [Anonymizováno] soud[Anonymizováno][anonymizováno] s odkazem právě na stanovisko NSS vyjádřené rozsudku č.j. [spisová značka] žalobu odmítl. Žalobce nesouhlasil s opětovným odmítnutím žaloby, neboť zásadně nesouhlasil se závěry rozšířeného senátu vyjádřenými v rozsudku č.j. [spisová značka]. Proto v pořadí třetí usnesení [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] o odmítnutí žaloby ze dne 22. 12. 2020 opět napadl (v pořadí třetí) kasační stížností. Tato kasační stížnost žalobce byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, čj. [spisová značka]. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, čj. [spisová značka], kterým byla zamítnuta kasační stížnost, podal žalobce dne 26. 4. 2021 ústavní stížnost. Tato jeho ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16.5.2023, sp. zn. [Anonymizováno]. Toto usnesení Ústavního soudu bylo právní zástupkyni žalobce bylo doručeno do datové schránky dne 24. 5. 2023. Věc tak byla řešena od 5. 11. 2012 do 24. 5. 2023. Podstatná část průtahů vznikla v řízení před soudy, které se zabývaly právní otázkou, zda je proti rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení přípustná samostatná žaloba, avšak ani [Anonymizováno] nerozhodl o rozkladu včas. Žalobce k průtahům nikterak nepřispěl, toliko užíval opravných prostředků, které mu dává zákon k dispozici. Předmětné soudní rozhodnutí proti rozhodnutí správního orgánu mělo pro žalobce zásadní význam, neboť předmětné závazné stanovisko se týkalo navrhovaných prací, které chtěl žalobce na svém domě č.p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v [adresa] provést; jednalo se o záměr žalobce z let 2011 – 2012 vybudovat ve střešní rovině domu u jedné z bytových jednotek pobytovou terasu, přičemž dle závazného stanoviska bylo provedení navrhovaných prací shledáno z hlediska zájmů státní památkové péče jako přípustné za splnění stanovených podmínek. Žalobce se dále vyjádřil k pravdivosti tvrzení třetích subjektů v daném správním řízení. Žalobce má za to, že výše uvedené správní a navazující soudní řízení, kdy soudy projednávaly danou věc více než devět let, kdy ani soudci NSS či jeho jednotlivé senáty nebyli v názoru na danou právní otázku jednotní, přitom správní a navazující soudní řízení trvala 10 let a 6 měsíců, bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobce byl po celou dobu v nejistotě ohledně osudu zrušeného souhlasného závazného stanoviska [Anonymizováno] a tedy i osudu jím plánované stavby. I kdyby žalobce podal stížnost na průtahy, k rychlejšímu skončení daného řízení by to patrně nevedlo. V posuzovaném případě se totiž nejedná o případ průtahů spočívajících v prosté nečinnosti, ale o nepřiměřenou celkovou délku řízení správního a před správními soudy.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s výší požadovaného odškodnění a navrhla, aby soud požadované odškodnění přiměřeně snížil na částku nejvýše 30 000 Kč. Význam řízení pro žalobce byl poměrně malý, když žalobce nepředložil důkazy, které by svědčily o opaku; absence či odložení realizace výstavby střešní plošiny, kterou žalobce zamýšlel, z hlediska svého účelu ani charakteru neohrožuje základní existenční jistoty žalobce. Jednalo se přitom o věc po právní a skutkové stránce za do určité míry složitou, stížnost na průtahy v soudním řízení před [Anonymizováno] soudem přitom žalobce nepodal, ani jiné nástroje k odstranění průtahů nevyužil. Bez významu není, že žalobce neměl úspěch v samotné správní věci a samotným zrušením závazného stanoviska k žádnému přímému zásahu do subjektivních veřejných práv žalobce nedošlo, neboť závazné stanovisko není správním rozhodnutím, když přímo nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti osob a jde o úkon podle části V. správního řádu, pročež úkon, kterým se závazné stanovisko v přezkumném řízení mění nebo ruší není samostatně přezkoumatelným správním rozhodnutím (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn [Anonymizováno] ze dne 16. 5. 2023). Poukázala rovněž na to, že žalobce sám nepředložil ve stavebním řízení potřebnou dokumentaci.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti :

4. Soud má za zjištěná a prokázaná následující tvrzení žalobce o průběhu předmětného správního řízení, když o tomto mezi účastníky není sporu : Žalobce byl účastníkem řízení správního řízení vedeného u [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], na nějž navazovalo soudní řízení vedené k žalobě žalobce [Anonymizováno] soudem [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě podnětu Bytového družstva [adresa] a SVJ [adresa] ze dne 5. 11. 2012 (viz podání ze dne 5. 11. 2012, které učinila paní [tituly před jménem] [jméno FO], jako předsedkyně bytového družstva [adresa], a které je opatřeno i razítkem dojetí Ministerstvu kultury, 5. listopadu 2012) bylo rozhodnutím Ministerstva kultury, zn. [spisová značka] ze dne 13. 3. 2013 v přezkumném řízení zrušeno závazné stanovisko [anonymizováno], č.j. [spisová značka] dne 29. 6. 2012, kterým byl stavební záměr žalobce spočívající v návrhu na umístění vysuté střešní plošiny terasy na domě č.p. [Anonymizováno], katastrální území [adresa], [adresa], přičemž závazným stanoviskem bylo provedení prací shledáno za splnění uvedených podmínek dle předložené projektové dokumentace Střešní plošina, [adresa], na jeho domě shledáno přípustným. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 13. 3. 2013, č.j. [spisová značka] (bylo v přezkumném řízení uvedené závazné stanovisko zrušeno. Rozklad podaný žalobcem byl rozhodnutím Ministra kultury, č.j. [spisová značka] ze dne 22. 11. 2013 zamítnut jako nepřípustný. Svou žalobou ze dne 24. 1. 2014 podanou [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] téhož dne se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministra kultury ze dne 22.11.2013, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 13. 3. 2 13, č.j. [spisová značka] a navrhoval jejich zrušení. O žalobě ze dne 24. 1. 2014 směřující proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 24. 1. 2014 bylo soudy rozhodováno následovně. Usnesením [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] ze dne 13. 2. 2014, č.j. [spisová značka] byla správní žaloba odmítnuta s odůvodněním, že žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu vyloučeno. Na základě kasační stížnosti žalobce ze dne 27. 2. 2014 rozhodl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) svým rozsudkem ze dne 23. 5. 2014, č.j. [spisová značka] (dále též „první kasační rozsudek“), jímž shora uvedené usnesení [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Posléze [Anonymizováno] soud [anonymizováno] svým usnesením ze dne 20. 12. 2017, č.j. [spisová značka] žalobu opětovně odmítl. Proti druhému usnesení o odmítnutí žaloby žalobce rovněž brojil kasační stížností z 29. 12. 2017. Usnesením ze dne 14. 6. 2018, č.j. [spisová značka] Nejvyšší správní soud postoupil věc rozšířenému senátu. Čtvrtý senát NSS i nadále trval na svém názoru, že proti rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení má být přípustná samostatná žaloba, a proto věc předložil rozšířenému senátu NSS. Rozšířený senát NSS však svým usnesením ze dne 22. 10. 2019, č.j. [spisová značka] věc vrátil čtvrtému senátu, neboť dospěl k závěru, že není založena pravomoc rozhodnout o předložené právní otázce. Následně čtvrtý senát NSS rozsudkem ze dne 22 .11. 2019, č.j. [spisová značka] druhé odmítací usnesení [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté [Anonymizováno] soud [anonymizováno] svým usnesením ze dne 7. 1. 2020, č.j. [spisová značka] řízení přerušil, to do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o sporné právní otázce v jiné věci (žalobce [právnická osoba]). Posléze rozšířený senát NSS v jiné právní věci (společnost [právnická osoba]) v rozsudku č.j. [spisová značka] vyslovil právní názor, že “úkon, jímž nadřízený orgán v přezkumném řízení podle § 149 odst. 6 spr. ř. zrušil závazné stanovisko dotčeného orgánu, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s., a je proto ze soudního přezkumu vyloučen podle § 70 písm. a) s.ř.s. Žalobu proti takovému úkonu musí soud odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. d) s.ř.s.“ [Anonymizováno] soud [anonymizováno] tedy ve věci žalobce v usnesení ze dne 22. 12. 2020, č.j. [spisová značka] shrnul, že rozšířený senát NSS zaujal opačný závěr než ten, k němuž dospěl čtvrtý senát NSS v prvním a druhém kasačním rozsudku, a tím došlo k překonání závaznosti těchto rozsudků pro [Anonymizováno] soud. Proto [Anonymizováno] soud [anonymizováno] s odkazem právě na stanovisko NSS vyjádřené rozsudku č.j. [spisová značka] žalobu odmítl. Žalobce nesouhlasil s opětovným odmítnutím žaloby, neboť zásadně nesouhlasil se závěry rozšířeného senátu vyjádřenými v rozsudku č.j. [spisová značka] Proto v pořadí třetí usnesení [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] o odmítnutí žaloby ze dne 22. 12 .2020 opět napadl kasační stížností ze dne 11. 1. 2021. Tato kasační stížnost žalobce byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25.2.2021, čj. [spisová značka]. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, čj. [spisová značka], kterým byla zamítnuta kasační stížnost, podal žalobce dne 26. 4. 2021 ústavní stížnost. Tato jeho ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. [Anonymizováno] s tím, že závazné stanovisko není správním rozhodnutím, když přímo nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti osob a jde o úkon podle části V. správního řádu, pročež úkon, kterým se závazné stanovisko v přezkumném řízení mění nebo ruší není samostatně přezkoumatelným správním rozhodnutím, což bylo také sporné právní otázkou v dané věci. Toto usnesení Ústavního soudu bylo právní zástupkyni žalobce bylo doručeno do datové schránky dne 24. 5. 2023 (viz doklad o doručení do datové schránky právní zástupkyně žalobce [Jméno advokátky], advokátky). Shora uvedená skutková zjištění byla učiněna rovněž ze spisu vedeného [Anonymizováno] soudem [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], z něhož také vyplývá, že k významným obdobím nečinnosti ve shora uvedené věci došlo v řízení před správními soudy od 1. 10. 2014 do 20. 12. 2017 před [Anonymizováno] soudem [anonymizováno], dále od 12. 1. 2018 do 22. 11. 2019 se spis nacházel u Nejvyššího správního soudu, kdy Nejvyššímu správnímu soudu došel 12. 1. 2018 a dne 22. 11. 2019 bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] ze dne 20. 12. 2017, č.j. [spisová značka].

5. Písemnou omluvou z 25. ledna 2021 se [právnická osoba] omluvilo žalobci, že v podání ze dne 2. 1. 2012 adresovaném [právnická osoba] pro [adresa] a v dopise ze dne 5. 11. 2012 adresovaném [Anonymizováno] uvedli nepravdivou informaci, že svévolně zvedl úroveň hřebenu střechy o 4 m, resp. 3 m, čímž znevážili jeho společenské i profesní postavení, a to na základě rozsudku [Anonymizováno] soudu [anonymizováno] ze den 7. 1. 2021, č.j. [spisová značka].

6. Z vyjádření místopředsedy [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 12. 2023 bylo zjištěno a prokázáno, že se jedná o vyjádření ve věci vedené [Anonymizováno] soudem [anonymizováno] pod sp. z. [spisová značka], v souvislosti s žádostí žalobce o poskytnutí zadostiučinění a podle tohoto sdělení byla v daném případě po zrušení původního usnesení rozsudkem Nejvyššího správního sodu, před vydáním druhého rozhodnutí [Anonymizováno] soudu [anonymizováno], významněji překročena doba dvou let, kterou považovat za přiměřenou z hlediska délky řízení. Rychlost yyřizování věci byla dána zejména vyřizováním dalších věcí, které napadly dříve a bylo je třeba vyřídit v souladu s ust. § 56 odst. 1 s.ř.s. před touto věcí.

7. Žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně [Jméno advokátky], advokátky, k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, žádostí ze dne 1. 11. 2023. Dopisem ze dne 13. 2. 2024, č.j. [Anonymizováno] [právnická osoba] informovalo žalobce, že věc byla postoupena [Anonymizováno] jakožto organizační složce příslušné k projednání jeho žádosti. Dopisem ze dne 2. 11. 2023, č.j. [Anonymizováno] [právnická osoba] potvrdilo doručení uplatnění nároku dne 2. 11. 2023. Dopisem ze dne 2. 5. 2024 žalobce u [Anonymizováno] urgoval vyřízení žádosti o poskytnutí náhrady za nepřiměřenou délku řízení, výslovně uvedl, že uplatňuje nárok na odškodnění za řízení jako celek, tedy jak za řízení před [Anonymizováno], jak i před soudy. Dopisem ze dne 15. 5. 2024, zn. [spisová značka] [Anonymizováno] žádost žalobce o odškodnění odmítlo (sdělení o odmítnutí nároku zaslané [Anonymizováno] právní zástupkyni žalobce ze dne 15. 5. 2024).

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, proto se jimi dále nezabývá, tyto nehodnotí a při svém rozhodování z nich nevycházel. Další důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost, případně nerozhodnost pro posouzení projednávané věci.

9. Podle § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 6 odst. 1 OdškZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

11. Podle § 6 odst. 2 OdškZ úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

12. Podle § 6 odst. 6 OdškZ úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

13. Podle § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odstavce druhého téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 14 odst. 1 OdškZ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

15. Podle § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdškZ se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je téměř v celém rozsahu, pouze vyjma úroku z prodlení požadovaného nad zákonnou výši, důvodná, pročež rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Takto soud rozhodl z následujících důvodů.

17. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo kultury podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ.

18. Na daný případ dopadá čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za situace, kdy bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě, je vznik nemajetkové újmy presumován. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 14. října 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20 vyslovil následující: „Z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.“ Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním a před soudem Ústavním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými ve výše uvedeném nálezu posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce měl tak právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto právo žalobce bylo v předmětném řízení, zejména v navazujícím řízení soudním, když ve správním řízení lze označit jako nepřiměřenou dobu, která uplynula od podnětu ze dne 5. 1. 2012 do vydání rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 13. 3. 2013, porušeno a obě tato řízení posuzována jako jeden celek trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, když od zahájení správního řízení (5. 11. 2012) do pravomocného skončení navazujícího soudního řízení (24. 5. 2023) uplynula doba zcela zjevně nepřiměřená, a to i při zvýšené právní složitosti věci. V projednávaném případě lze aplikovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011, pročež se vznik nemajetkové újmy v osobnostní sféře žalobce, tedy to, že již nepřiměřená délka řízení znamenala pro žalobce újmu, je presumován. Vznik tvrzené újmy, tedy nepříznivý dopad nepřiměřené délky předmětného správního a navazujícího soudního řízení do žalobcovy osobnostní sféry, nebyl vyvrácen, tedy soud dospěl k závěru, že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Nárok žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy je konstituován jako realizace práva na spravedlivé a rychlé projednání věci ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 13 Úmluvy o lidských právech a svobodách a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když s účinností od 27. 4. 2006 se podle ustanovení § 1 odst. 3 a § 31a OdškZ poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, zejména v případech tzv. průtahů v řízení, které v souvislosti s délkou řízení představuje odškodnění nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry účastníka příslušného řízení. Shora provedenými listinnými důkazy bylo zjištěno a prokázáno, že v předmětném správním a navazujícím soudním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (za současného zjištění shora uvedených průtahů v řízení soudním) ve smyslu ust. § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 věta první a druhé OdškZ, kdy předmětné správní a navazující soudní řízení jako celek délkou svého trvání od 5. 11. 2012 do 24. 5. 2023 neodpovídá času, v němž mohl žalobce očekávat vyřízení předmětné věci, když řízení trvalo deset let a šest měsíců (srov. NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009). Žalobce shora uvedené průtahy a celkovou délku řízení nikterak nezavinil. Soud má za to, že v projednávaném případě se konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nejeví dostačující s ohledem k délce řízení, které trvalo 10 let a šest měsíců, a to i při uvážení, že se jednalo o věc právně složitou, o čemž svědčí i to, že věc byla opakovaně posuzována Nejvyšším správním soudem a též rozšířeným senátem. Žalobci je dle názoru na místě přiznat požadované zadostiučinění ve výši 170 000 Kč, když je třeba vycházet z rozmezí základní částky 15 000 Kč – 20 000 Kč za rok řízení. Pokud by soud vycházel z částky 7 500 Kč za každý z prvních dvou let trvání řízení a 15 000 Kč za každý další rok, jednalo by se celkem o částku 142 500 Kč (2 x 7 500 Kč + 8 x 15 000 Kč + 7 500 Kč), pokud by soud vycházel z částky 20 000 Kč, jednalo by se celkem o 190 000 Kč (2 x 10 000 Kč + 8 x 20 000 Kč + 10 000 Kč), pročež požadovaná částka 170 000 Kč, která se nachází uprostřed těchto dvou celkových plnění se jeví odpovídající vzniklým průtahům a celkové délce řízení. S ohledem k mimořádnému průtahu, který nastal v navazujícím řízení soudním, v trvání více než tří let (od 1. 10. 2014 do 20. 12. 2017), kdy ve věci nebyl učiněn žádný úkon, a celkové délce řízení správního a navazujícího řízení správního, jakož i řízení před Ústavním soudem /které trvalo dva roky/, byť se jednalo o věc složitou, přiznal soud žalobce náhradu v celé požadované výši. Ani zvýšená právní složitost věci neodůvodňuje dobu, po níž bylo o věci žalobce rozhodováno. Nelze klást k tíži účastníka řízení, pokud v řízení před soudem, byť by se jednalo o důvody soudci nepřičitatelné a jím subjektivně nezaviněné, nýbrž vycházející z vyřizování vyššího poštu věcí, došlo k takto závažnému průtahu, který se na celkové délce řízení podílel v rozsahu cca 30 %. Je věcí státu, aby materiálně a personálně zajistil, aby se účastníkům dostalo rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Otázka subjektivního zavinění ze strany soudce či objektivních důvodů (vyřizování vyššího počtu věcí spod.), pro něž k průtahům došlo, není pro posouzení důvodnosti nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení rozhodná. Žalobce oprávněně očekával rozhodnutí ve své věci ve lhůtě přiměřené složitosti věci, k tíži, neboť je na státu, aby zabezpečil řádný průběh soudního řízení (viz nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 36/04). Doba 10 let a 6 měsíců se nejeví přiměřená rozhodnutí ani v předmětné právně složité věci. Skutečnost, že předmětné řízení skončilo pro žalobce nepříznivě, sama o sobě neznamená, že žalobce nebyl po dobu řízení v nejistotě o jeho výsledku (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1496/2012, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009 a sp. zn. 25 Cdo 4439/2008). Ani skutečnost, že žalobce neurgoval vyřízení věci nemění ničeho na tom, že předmětné řízení bylo nepřiměřené a došlo též k výše uvedenému významnému průtahu v soudním řízení. V řízení v nyní projednávané věci pak není již na místě posuzovat, zda žalobce doložil dostatečnou dokumentaci ve stavebním řízení, z hlediska posouzení, že došlo k výše uvedeného průtahu a délce řízení, zejména před soudy správními, to není významné, shodně jako závěr soudů o právní povaze předmětného závazného stanoviska. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

19. Nárok žalobce na úrok z prodlení se opírá o ust. § 15 odst. 1 OdškZ, podle něhož přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. V daném případě se žalovaná ocitla v prodlení 3. 5. 2024, když nárok byl u ní uplatněn 2. 11. 2023.

20. Výše úroku z prodlení se opírá o nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů, podle jehož ust. § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž ke dni 1. 1. 2024 činila výše repo sazby 6,75 %, po zvýšení o 8 procentních bodů proto činí výše úroku z prodlení v projednávaném případě činí 14,75 % ročně, v tomto rozsahu proto soud žalobnímu požadavku na přiznání úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajíc části žalobu výrokem II. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 a § 151 o.s.ř., jak ve výroku III. uvedeno, tedy přiznal jejich náhradu ve věci zcela úspěšnému žalobci. Náklady žalobce sestávají z nákladů zaplaceného soudní poplatku ve výši 2 000 Kč a účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení advokátem, které sestávající z odměny advokáta ve výši 3 100 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní uplatnění nároku – předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne 7. 11. 2024 a účast na jednání před soudem dne 12. 11. 2024), a to podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024 a ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „advokátní tarif“), 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovních nákladů v souvislosti s účastí u jednání před soudem 19. 11. 2024 a cestou advokátky žalobce k jednání ze sídla její advokátní kanceláře v [Anonymizováno] do sídla soudu v Praze a zpět, tj. částky 344 Kč a náhrady za ztrátu času na cestě v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, celkem se jedná na nákladech řízení o částku 20 544 Kč. O místu k plnění v nákladovém výroku soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

22. O lhůtách k plnění ve výroku I. a III. soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když tyto určil třídenní.

Poučení