41 C 83/2012 - 883

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce B], sídlem [Jméno žalobce C] - správce pozůstalosti po [Jméno žalobce D], narozeném [Datum narození žalobce D], zemřelém [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] c) [Jméno zemřelé A], narozená [Datum narození zemřelé A] bytem [Anonymizováno] d) [Jméno zemřelé B], narozený [Datum narození zemřelé B] bytem [Jméno zemřelé C] žalobci a), c) a d) zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] e) [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupen advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] proti [Anonymizovaný odstavec] sídlem [Anonymizováno] zastoupen advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 2) [Jméno advokáta E]., IČO: [IČO advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] 3) [Jméno advokáta F]., IČO: [IČO advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] žalovaní 2) a 3) zastoupeni advokátem [Jméno advokáta G] sídlem [Adresa advokáta G] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že vůči žalovanému 3) společnosti [Jméno advokáta F]., IČO [IČO advokáta F] - právnímu nástupci společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], jejíž jmění přešlo fúzí sloučením na společnost [Jméno advokáta F]., IČO [IČO advokáta F] a společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], zanikla bez likvidace je žalobce a) [Jméno žalobce A] vlastníkem id. 1/4 žalobce b) [Jméno žalobce B], správce pozůstalosti po [Jméno žalobce D], zemřelém dne [datum], vlastníkem id. 1/4 žalobce c) [Anonymizováno] [právnická osoba]. Kohn vlastníkem id. 1/8 žalobce d) [Anonymizováno] žalobce e) [Jméno advokáta B] vlastníkem id. 1/4 pozemku označeného dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 7.12.2011, který tvoří součást rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dne 21.5.2012 jako pozemek p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa]; uvedený geometrický plán tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.

II. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobcům a), c) a d), kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 11 760 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců a), c) a d).

III. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 1 045 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci e) náhradu nákladů řízení ve výši 1 863 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce e).

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 17.10.2012 k Městskému soudu v Brně se právní předchůdci žalobců a) a b) a žalobci c) a d) domáhali, aby soud - vůči žalovanému 1) určil, že žalobce a) je vlastníkem id. 1/4, žalobce b) je vlastníkem id. 1/4, žalobce c) je vlastníkem id. 1/8, žalobce d) je vlastníkem id. 1/8 a tehdejší vedlejší účastník vlastníkem id. 1/4 pozemku označeného dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 7.12.2011, který tvoří součást rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] č.j. [datum] jako pozemek p.č. [Anonymizováno][Anonymizováno]164 v k.ú. [adresa], obec [adresa] - vůči žalovanému 2) určil, že žalobce a) je vlastníkem id. 1/4, žalobce b) je vlastníkem id. 1/4, žalobce c) je vlastníkem id. 1/8, žalobce d) je vlastníkem id. 1/8 a tehdejší vedlejší účastník vlastníkem id. 1/4 pozemku označeného dle téhož geometrického plánu jako pozemek p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] - vůči právnímu předchůdci žalovaného 3) společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], určil, že žalobce a) je vlastníkem id. 1/4, žalobce b) je vlastníkem id. 1/4, žalobce c) je vlastníkem id. 1/8, žalobce d) je vlastníkem id. 1/8 a tehdejší vedlejší účastník je vlastníkem id. 1/4 pozemku označeného dle téhož geometrického plánu jako pozemek p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa]. Žalobu odůvodnili tak, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 21.5.2012 byly žalobcům vydány v restituci dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, výše uvedené tři pozemky. Žalobci navrhli příslušnému katastrálnímu úřadu zápis svých spoluvlastnických podílů k uvedeným pozemkům do katastru nemovitostí, což však katastrální úřad odmítl s tím, že nový stav vlastnického práva nenavazuje na dosavadní zápisy, když jako vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno] v katastru nemovitostí evidován žalovaný 1), jako vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno] žalovaný 2) a jako vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno] [právnická osoba].. Důvodem tohoto stavu je, že správce konkursní podstaty úpadce - [právnická osoba]. v likvidaci - v rozporu s blokačními ustanoveními § 5 odst. 3 zákona o půdě a § 68 zákona č. 328/1991 Sb. zákona o konkursu a vyrovnání tyto pozemky, resp. pozemky, z nichž byly pozemky p.č. [Anonymizováno] vyčleněny, převedl na třetí osoby. Tyto právní úkony jsou však pro rozpor s citovanými ustanoveními zákona o půdě i zákona o konkursu a vyrovnání dle § 39 občanského zákoníku neplatné. Vlastníky jsou tak žalobci a též vedlejší účastník, nemají však jiný právní nástroj, než určovací žalobu, aby se domohli zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Z toho se podává rovněž naléhavý právní zájem žalobců na tomto určení. Tehdejší vedlejší účastník uvedl, že s názorem žalobců plně souhlasí. Žalovaný 2) a právní předchůdce žalovaného 3) se vyjádřili tak, že žaloba není důvodná, neboť - žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem - žalovaní předmětné pozemky, resp. pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z nichž byly pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vyčleněny, nabyli řádně kupními smlouvami uzavřenými se správkyní konkursní podstaty úpadce, k nimž dal správkyni svůj souhlas konkursní soud; pokud i nadále pozemkový úřad části původních pozemků vydává žalobcům v restitučním řízení, činí tak neoprávněně - správce konkursní podstaty není osobou povinnou dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, § 5 odst. 3 zákona o půdě se tak na správce konkursní podstaty nevztahuje - pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/1, z nichž byly následně pozemky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vyčleněny, byly sepsány do konkursní podstaty, což má za následek oprávnění správce tyto prodat, pozemky z konkursní podstaty pravomocně vyloučeny nebyly - dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 394/2002 (publikováno pod č. R 81/2005), ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci zpeněžování (§ 27 zákona č. 328/1991 Sb.) převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Neuplynula-li tomu, kdo tvrdí, že jeho vlastnické právo k majetku zpeněženému správcem konkursní podstaty jako součást majetku konkursní podstaty vylučovalo příslušnost tohoto majetku ke konkursní podstatě, dosud lhůta k podání vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., může se žalobou podanou podle tohoto ustanovení proti správci konkursní podstaty domáhat vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. Se žalobou na určení vlastnického práva dle § 80 písm. c občanského soudního řádu podanou vůči tomu, kdo majetek zpeněžením nabyl, však taková osoba uspět nemůže. Byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku "lepší právo" než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobu směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen; účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty; dále žalovaní odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 777/2006 a stanovisko téhož soudu Cpjn 19/98 - v rámci řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 171/2006 byl řešen skutkově takřka shodný případ (mezi žalobci a společností [právnická osoba].), kde odvolací (20 Co 318/2007), dovolací (28 Cdo 4062/2010) a též Ústavní soud ČR (III. ÚS 762/11) dospěly k závěru, že ten, na koho správce konkurzní podstaty v rámci zpeněžování majetku, sepsaného do konkurzní podstaty, převedl majetek sepsaný do konkurzní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Byl-li výtěžek zpeněžení majetku, sepsaného do konkurzní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněžení majetku „lepší práva než úpadce“, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl výtěžek rozdělen. Žalovaní 2) a 3) proto navrhli, aby soud žalobu zamítl, dále v průběhu řízení doplnili svoji obranu tak, že i pokud by kupní smlouvy ze dne 5.4.2000 a 17.11.2003, jimiž byly převedeny na právní předchůdce žalovaných 2) a 3) pozemky p.č. [Anonymizováno], z nichž byly následně pozemky p.č. [Anonymizováno] vyčleněny, měly být z nějakého důvodu neplatné, stali se žalovaní, resp. již jejich právní předchůdci vlastníky těchto pozemků vydržením. Po celou vydržecí dobu byli v dobré víře, že ji pozemky náleží coby vlastníkům, dobrou víru žádná skutečnost nezpochybnila, takto byli předchůdci žalovaných evidováni v katastru nemovitostí, žalovaní nebyli účastníky ani konkurzního ani restitučního a ani žádného jiného řízení, kde by jejich dobrá víra mohla být narušena. Žalovaní, resp. jejich právní předchůdci tak neměli žádnou povědomost o tom, že by snad předmětné pozemky měly být dotčeny restitučními nároky. Žalovaný 1) navrhl rovněž zamítnutí žaloby, když se plně ztotožnil s právním názorem žalovaných 2) a 3) s tím, že vlastnické právo k pozemku ad a) nabyl kupní smlouvou uzavřenou dne 29.12.2008 se žalovaným 2). Rozsudkem ze dne 3.12.2013, č.j. 41 C 83/2012-229 soud návrh žalobců zamítl. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10.3.2015, č.j. 44 Co 374/2014-337, byl rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k pozemkům p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] potvrzen, ve vztahu k pozemku p.č. [Anonymizováno] byl zrušen a v tomto rozsahu vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že má-li být k id. 1/4 pozemku p.č. [Anonymizováno] určeno rovněž vlastnické právo vedlejšího účastníka, resp. jeho právního nástupce, je třeba, aby se tento stal účastníkem řízení. K dovolání žalobců byl rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k pozemkům p.č. [Anonymizováno] rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, ze dne 23.11.2016, č.j. 28 Cdo 3368/2016-385 zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 12.12.2019, č.j. 44 Co 374/2014-522, pak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k pozemkům p.č. [Anonymizováno] změnil tak, že určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky těchto pozemků. K dovolání žalovaných 1) a 2) byl rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, ze dne 9.11.2021, č.j. 28 Cdo 1692/2021-637 byl rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 44 Co 374/2014-522 ve výrocích II. a IV. zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 22.6.2022 č.j. 44 Co 374/2014-727 pak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k pozemkům p.č. [Anonymizováno] opětovně změnil tak, že určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky těchto pozemků. Dovolání žalovaného 2) proti rozsudku č.j. 44 Co 374/2014-727 bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, a to usnesením ze dne 7.3.2023, č.j. 28 Cdo 232/2023-796. Usnesením ze dne 27.9.2023, sp. zn. I. ÚS 1338/23, pak Ústavní soud ČR odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.3.2023, č.j. 28 Cdo 232/2023-796, jakož i rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.6.2022 č.j. 44 Co 374/2014-727. Usnesením ze dne 17.10.2023, sp. zn. III. ÚS 804/23 pak Ústavní soud ČR odmítl i ústavní stížnost žalovaného 1) do výroku o nákladech řízení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.6.2022 č.j. 44 Co 374/2014-727. Předmětem řízení tak nyní zůstává určit vlastnické právo žalobců k pozemku p.č. 1836/163, jenž je vyčleněnou částí pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako p.č. [Anonymizováno]1 v k.ú. [adresa], obec [adresa]. Usnesením ze dne 6.9.2023, č.j. 41 C 83/2012-829, které nabylo právní moci dne 4.10.2023 soud (veden závazným právním názorem odvolacího soudu uvedeném v rozsudku ze dne 10.3.2015, č.j. 44 Co 374/2014-337) připustil k návrhu žalobců a) až d) vstup [Jméno advokáta B], dosavadního vedlejšího účastníka na straně žalující do řízení jako žalobce e). Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 21.5.2012 se podává, že tento orgán v řízení o restituci dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, rozhodl, že právní předchůdci žalobců a) a b) a právní předchůdce žalobce e) jsou coby oprávněné osoby každý vlastníky id 1/4 a dále, že žalobci c) a d) coby oprávněné osoby jsou každý vlastníky id. 1/8 pozemků p.č. [Anonymizováno]; povinnou osobou je pak státní podnik [právnická osoba]. Z geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 7.12.2011, který tvoří součást výše uvedeného rozhodnutí pozemkového úřadu, se podává, že pozemek p.č. [Anonymizováno] byl vyčleněn z původního pozemku p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Soudu je z jeho činnosti známo (např. z řízení sp. zn. 34 C 75/2013, či 34 C 122/2018), že na majetek povinné osoby - [právnická osoba] - byl v roce 1998 prohlášen konkurs (řízení vedeno u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 27 K 30/97) a správcem konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. [jméno FO] (což mezi účastníky ani není sporným). Ze soupisu konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] ze dne 20.10.1998 se podává, že pozemky p.č. [Anonymizováno] i p.č. [Anonymizováno] byly do soupisu zahrnuty, s poznámkou, že k nim byl uplatněn restituční nárok. Z kupní smlouvy ze dne 17.11.2003 uzavřené mezi správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]. coby prodávajícím a původním žalovaným 3) - společností [právnická osoba]. - coby kupujícím soud zjistil, že touto smlouvou měl být na společnost [právnická osoba]. převeden pozemek p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa]. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 12.1.2004 dal konkursní soud souhlas správci konkursní podstaty úpadce s prodejem pozemku p.č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa]. Z Prohlášení o společném záměru a postupu ze dne 22.10.2004 (obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 34 C 122/2018, tedy soudu známo z jeho činnosti), kterou uzavřeli [jméno FO] coby právní předchůdce žalobce e), JUDr. [jméno FO] - správce konkursní podstaty úpadce Brněnských cihelen, s.p., [tituly před jménem] [jméno FO] a společnost [právnická osoba]. (jednající předsedou představenstva Ing. [jméno FO]) se podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] i společnost [právnická osoba]., deklarovali své povědomí o tom, že mj. pozemek p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] byl dotčen restitučním nárokem. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba].. a žalovaného 3), společnosti [Jméno advokáta F]., IČO [IČO advokáta F] a též z projektu fúze a notářského zápisu o schválení projektu fúze (tyto jsou obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 34C 122/2018 a jsou tedy soudu známy z jeho činnosti) má soud za prokázáno, že společnost [právnická osoba]. zanikla ke dni 5.4.2017 fúzí sloučením s žalovaným 3) a na žalovaného 3) přešlo jmění společnosti [právnická osoba].. Z výpisu z obchodního rejstříku původního společnosti [právnická osoba]. (obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 34 C 122/2018 a soudu tedy známého z jeho činnosti) se podává, že RNDr. [jméno FO] byla od vzniku společnosti dne 13.12.2000 do jejího zániku dne 5.4.2017 buď předsedkyní či členkou dozorčí rady společnosti [právnická osoba]., předsedou představenstva byl pak od vzniku společnosti do roku 2015 Ing. [jméno FO]. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. se dále podává, že jednatelem společnosti byl od 7.1.1991 do 8.2.2006 Ing. [jméno FO], současně tato osoba byla i společníkem. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Jméno advokáta F]. se pak podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla od vzniku žalovaného 3) dne 16.7.2004 členem jeho statutárního orgánu, totiž místopředsedou představenstva, a to do 20.10.2014; od 20.10.2014 je členem představenstva. Předsedou představenstva byl Ing. [jméno FO], a to od 16.7.2004 do 19.7.2020. [Anonymizovaný odstavec] Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 3.10.2012, ze dne 1.10.2013, jakož i ze dne 30.10.2023 se podává, že jako vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno]/1 je zde evidována společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], tj. původní žalovaný 3) - právní předchůdce nynějšího žalovaného 3), společnosti [Jméno advokáta F].. Z původní žaloby o vyloučení pozemků z konkursní podstaty podané ke Krajskému soudu v Brně dne 11.12.2001 se podává, že k vyloučení dle § 19 zákona o konkursu a vyrovnání byl navržen pozemek p.č. [Anonymizováno]/1 (v doplnění ze dne 21.8.2003 je již uveden též pozemek p.č. [Anonymizováno]). Usnesením Vrchního soudu v Olomouci coby soudu odvolacího č.j. 6 Cmo 33/2007-270 byl zrušen ve výroku I. rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 55 Cm 510/2001-189 (v řízení o původní vylučovací žalobě), ohledně pozemků p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]/125 vše v k.ú. [adresa] (výrok II.) byla vylučovací žaloba zamítnuta, když tyto pozemky v konkursní podstatě sepsány nejsou. Dne 9.12.2010 byl následně vyhlášen další rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 55 Cm 510/2001-550, kterým byly z konkursní podstaty vyloučeny pozemky p.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vše v k.ú. [adresa], obec [adresa], s odůvodněním, že jsou dotčeny restitučním nárokem ze strany žalobců. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č.j. 6 Cmo 5/2011-713 byl pak rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 55 Cm 510/2001-550 potvrzen. Obsah těchto rozhodnutí je soudu znám z jeho činnosti, zejm. z řízení sp. zn. 34 C 247/2006 a též 34 C 122/2018. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Z ostatních provedených důkazů soud ve vztahu k pozemku p.č. [Anonymizováno] žádné další skutečnosti potřebné pro právní posouzení věci nezjistil. Jelikož bylo třeba posoudit otázku vzniku právního poměru, ke kterému mělo dojít před 1.1.2014 a žalovaný 3) namítal vydržení, ke kterému mělo dojít rovněž před tímto datem, použije se zde zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (srov. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu (ve znění do 31.12.2013 - srov. čl. II zákona č. 293/2013 Sb.) žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobci se domáhají určení, že jsou v určených podílech spoluvlastníky pozemku p.č. [Anonymizováno]. Obecným předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je splnění dvou procesních podmínek, jimiž jsou věcná legitimace žalobce (a žalovaného) a existence naléhavého právního zájmu (nyní již pouze) žalobce na takovém určení. Věcně legitimován je dle standardní judikatury ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je pak dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu je totiž preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Pokud se subjekt domáhá zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, má naléhavý zájem na určení vlastnictví vždy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 692/2005). Žalobci zde neobcházejí restituční předpisy, neboť se domáhají (již jen) zápisu vlastnického práva, který jim katastrální úřad odpírá, přičemž právní titul dokládají (rozhodnutí pozemkového úřadu). Žalují právního nástupce subjektu zapsaného (sic) stále v katastru nemovitostí coby vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno]1, který vlastnické právo žalobců popírá. Žalobci tedy jsou aktivně a žalovaný 3) je pasivně legitimován, žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení mají. Žalobci odvozují své vlastnické právo k pozemku p.č. [Anonymizováno] od rozhodnutí státního orgánu, pozemkového úřadu ze dne 21.5.2012, kterým jim tento pozemek byl vydán dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. V konkurenci tomuto nabývacímu titulu vlastnického práva (§ 132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.) stojí kupní smlouva ze dne 17.11.2003 (§ 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Původní žalovaný 3) je pak na podkladě tohoto právního úkonu dosud evidován, byť již jako subjekt práva zanikl, coby vlastník pozemku p.č. [Anonymizováno] v katastru nemovitostí. Správce konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno], s[Anonymizováno][Anonymizováno]. (v restitučním řízení povinného subjektu) JUDr. [jméno FO] sepsala pozemek p.č. [Anonymizováno]/1 do konkursní podstaty a následně jej kupní smlouvou převedla na společnost [právnická osoba].. Správce konkursní podstaty tak učinil za situace, kdy měl povědomost o tom, že tento pozemek byl dotčen restitučním nárokem žalobců, resp. jejich předchůdců, navíc bez předchozího souhlasu konkursního soudu. Souhlas konkursního soudu s prodejem majetku z podstaty mimo dražbu je předpokladem platnosti takového právního úkonu, nikoliv odkládací podmínkou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 31/2004 či žalobci zmiňované sp. zn. 29 Cdo 520/2016). Za této situace tedy nelze než dospět k závěru, že kupní smlouva ze dne 17.11.2003 je pro absenci předchozího souhlasu konkursního soudu dle § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb.). Absolutně neplatný právní úkon pak ex tunc nevyvolává žádné právní následky. Společnost [právnická osoba]. se tedy nestala vlastníkem tohoto pozemku a nemohl z ní pak fúzí přejít na žalovaného 3) - společnost [Jméno advokáta F].. Současně je třeba kupní smlouvu ze dne 17.11.2003 považovat za uzavřenou v rozporu s tzv. blokačním ustanovením zákona o půdě - § 5 odst. 3 a zákona č. 328/1991 Sb., které zakazuje dispozice s majetkem dotčeným restitučním nárokem (do doby, než bude případně zamítnut). Žalovaný 3) odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 317/2009 a 29 Odo 394/2002, zde uvedené závěry se však uplatní pouze za situace, kdy nedošlo k porušení předpisů konkursního práva, což se v tomto případě ovšem stalo. Jak již uvedeno, správce konkursní podstaty jednoznačně věděl, že pozemky jsou dotčeny restitučním nárokem žalobců, přesto je v rozporu s § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., převedl. Žalobci podali ohledně pozemku p.č. 1836/1 vylučovací žalobu dle § 19 zákona č. 328/1991 Sb., ta však byla konkursním soudem Krajským soudem v Brně v rozsudku č.j. 55 Cm 510/2001-189 zamítnuta s tím, že pozemek p.č. 1836/1 se v konkursní podstatě již nenachází (to proto, že byl již prodán). Byl-li předmětný pozemek prodán v rozporu s § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. a rovněž v rozporu s § 5 odst. 3 zákona o půdě, šlo o právní úkon absolutně neplatný pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb.). Jak již tedy uvedeno shora, kupní smlouva ze dne 17.11.2023 nevyvolává od počátku žádné následky a žalovaný 3) proto nemůže být vlastníkem těchto pozemků, byť je takto jeho předchůdce - společnost [právnická osoba]. - zapsán stále ještě v katastru nemovitostí. Odkazoval-li žalovaný 3) na závěry soudů ve věci „[právnická osoba].“, tj. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 171/2006, tj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4062/2010 (a Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 762/11), kde bylo deklarováno, že pozemky náleží nikoliv žalobcům, leč pozdějšímu nabyvateli, pak tato rozhodnutí jsou překonána novějšímu rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 520/2016 - zde zejm. bod 9 na straně 6, zbývající část strany 6 a první dva odstavce strany 7 a 29 Cdo 4716/2015 - zde zejm. bod 11) strana 5 a celá strana 6 a ostatně i rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu vydanými v rámci tohoto řízení ohledně pozemků p.č. 1836/164 a 1836/165. Žalovaný 3) a ani jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba]. se pak nestali vlastníkem pozemku p.č. [Anonymizováno]/1, potažmo p.č. [Anonymizováno], ani vydržením. Vydržení je originární způsob nabytí vlastnického práva (§ 134 zákona č. 40/1964 Sb., obdobně i § 1089 a.n. zákona č. 89/2012 Sb.), jeho předpokladem je oprávněná držba (§ 130 zákona č. 40/1964 Sb.), uplynutí (zde) desetileté vydržecí doby a způsobilý předmět vydržení (jímž pozemek nepochybně je). Oprávněným držitelem je osoba, která je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí věc nebo právo patří. [adresa] víra oprávněného držitele musí být vždy hodnocena nikoli pouze z hlediska subjektivního přesvědčení držitele, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení držitele usuzovat. Vznikne-li pochybnost, zda držba je oprávněná či neoprávněná, platí vyvratitelná právní domněnka, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb.). Jestliže držitel přestane být v dobré víře, stává se držba neoprávněnou a při novém vzniku oprávněné držby se běh původní vydržecí doby neobnovuje. Vydržitel si může započíst dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc rovněž v nepřetržité oprávněné držbě. K vydržení soud či jiný orgán vždy přihlíží ex officio, tedy bez ohledu na to, zda se vydržení oprávněný dovolává. Vyvratitelná právní domněnka v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná platí pouze v případě pochybností o oprávněnosti držby a neznamená tedy, že by se presumovala oprávněnost držby a držitele nestíhala důkazní povinnost ohledně průkazu tvrzené oprávněnosti držby. Oprávněný držitel věci, pokud není vlastníkem této věci, má právo pouze na takovou dispozici s věcí, při které nedochází ke změně vlastnického práva. Jestliže tedy oprávněný držitel věc např. prodá, pak může nabyvateli vzniknout jen právo oprávněné držby, nikoli právo vlastnické. [adresa] víra je psychický stav, vnitřní přesvědčení subjektu, které nemůže být samo o sobě předmětem dokazování, neboť tím mohou být jenom skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek. Těmito skutečnostmi vnějšího světa jsou okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení nabyvatele o dobré víře, že mu věc patří. Existenci dobré víry musí vydržitel nejenom tvrdit, ale i prokázat v případném soudním řízení. [adresa] víra musí podle platné právní úpravy existovat po celou vydržecí dobu. Okolnosti, které budou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, budou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí a svědčící o poctivosti tohoto důvodu nabytí. (obdobně Petr, B., Vydržení v českém právu. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2008, s. 59-67). Judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4729/2016) dovozuje, že dobrou víru držitele je možné i přes zápis v katastru nemovitostí či absenci povědomí o uplatněném restitučním nároku narušit včasnou notifikací. Dále judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 145/2003) dovozuje, že seznámil-li se držitel věci v průběhu soudního řízení se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc patří, zaniká jeho dobrá víra bez ohledu na to, že výrokem rozhodnutí soudu otázka dobré víry nebyla řešena. [adresa] víra nabyvatele pozemku p.č. 1836/1, tj. společnosti [právnická osoba]. musela být narušena nejpozději dne 22.10.2004, neboť pozemek p.č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa], obec [adresa] je výslovně zmíněn v Prohlášení o společném záměru a postupu ze dne 22.10.2004, které podepsal vedle [tituly před jménem] [jméno FO], rovněž [tituly před jménem] [jméno FO] coby předseda představenstva společnosti [právnická osoba]. s tím, že Ing. [jméno FO] byl současně od 7.1.1991 do 8.2.2006 jednatelem společnost [právnická osoba].. V dobré víře, totiž omluvitelném omylu pak nemohl být ani samotný žalovaný 3), který měl pozemek nabýt přechodem majetku v důsledku fúze, neboť Ing. [jméno FO] byl od počátku, tj. od 16.7.2004 do roku 2020 předsedou statutárního orgánu žalovaného 3). Ke stejným závěrům pak dospěl dovolací soud (rozsudek č.j. 29 Cdo 4716/2015-276 ze dne 28.2.2018) a odvolací soud (rozsudek č.j. 44 Co 267/2014-215 ze dne 25.2.2015) v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 74/2012, které se týkalo pozemku p.č. [Anonymizováno]/116, jen jiné to části pozemku p.č. [Anonymizováno]/1 v k.ú. [adresa]. Lze ještě připojit, že dobrou víru právnických osob je nutno odvíjet dobré víry konkrétních fyzických osob - srov. např. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 145/2003. Lze tedy učinit závěr, že dobrá víra, jak společnosti [právnická osoba]., jakož i žalovaného 3) byla narušena před uplynutím desetileté vydržecí doby (počínající běžet dnem 17.11.2003). Pro narušení dobré víry je podstatné, že žalovaný 3), resp. jeho předchůdce, obdrželi informaci o tom, že pozemky jsou dotčeny restitučním nárokem způsobujícím neplatnost původních převodních smluv. Již taková informace je pro držitele pozemku skutečností, na jejímž základě pozbývá dobrou víru, že mu držená věc vlastnicky náleží. Vzhledem k uvedenému soud žalobě v této „zbývající“ části vyhověl (výrok I.). O nákladech řízení mezi žalobci a), c) a d) (výrok II.) a žalovaným 3) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobci měli v této části řízení plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobci vynaložené činí 11 760 Kč a představují: - náklady právního zastoupení advokátem ve výši 7 440 Kč za 3x jeden úkon právní služby 2 480 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (a účast na jednání soudu dne 31.10.2023) s tím, že původní sazbu 3 100 Kč za každou ze zastupovaných osob je třeba snížit o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - náklady právního zastoupení advokátem ve výši 3 720 Kč za 3x jeden (půl)úkon právní služby 1 240 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) společně s § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za návrh na přistoupení dalšího účastníka) - paušální částku náhrad hotových výdajů 600 Kč (za dva úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zde je třeba ještě poznamenat, že soud rozhodoval o nákladech řízení, které žalobcům a), c) a d) vznikly po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 232/2023-796 ze dne 7.3.2023, jímž bylo definitivně rozhodnuto o pozemcích p.č. 1836/164 a 165 a soud se mohl opětovně začít zabývat pozemkem p.č. 1836/163. Náklady, které žalobcům vznikly v době, kdy se o všech třech pozemcích rozhodovalo společně, tj. od podání žaloby do rozhodnutí Krajského soudu v Brně, č.j. 44 Co 374/2014-337 ze dne 10.3.2015 již bylo rozhodnuto, a to v rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 44 Co 374/2014-727 ze dne 22.6.2022. O nákladech řízení mezi žalobcem b) a žalovaným 3) (výrok III.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 1 045 Kč a představují - cestovné za jednu cestu na jednání soudu dne 31.10.2023 z [adresa] a zpět ve výši 445 Kč dle předložené jízdenky [Anonymizováno] - paušální částku náhrad hotových výdajů 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za 1 podání ve věci samé a zpětvzetí žaloby). O nákladech řízení mezi žalobcem e) a žalovaným 3) (výrok IV.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 1 863 Kč a představují: - náklady právního zastoupení advokátem za jeden (půl)úkon právní služby za 1 240 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) společně s § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za souhlas s přistoupením do řízení) - paušální částku náhrad hotových výdajů 300 Kč (za jeden úkon) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 323 Kč.