70 CO 54/2020 - 484

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Čuhelové, Ph.D., a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Michala Ryšky ve věci žalobců: ; a) [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], [příjmení] [jméno] ; b) [jméno] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa], [příjmení] [jméno] ; c) [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], USA ; d) [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], USA žalobci a) až d) zastoupeni advokátem [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa], [anonymizována tři slova] [číslo], [příjmení] [příjmení], N.Y. [číslo], USA adresa pro doručování: [adresa] ; e) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: ; 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] ; 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] žalovaní 1. a 2. zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] ; 3. Česká republika - Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] ; 4. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2019, č. j. 39 C 116/2018-297, ve znění opravného usnesení ze dne 4. srpna 2022, č. j. 39 C 116/2018-403 a doplňujícího rozsudku ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 39 C 116/2018-441, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje v tomto znění: Určuje se, že [jméno] [příjmení] [příjmení] k [číslo], [jméno] [jméno] k [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] k [číslo], [jméno] [jméno] [příjmení] k [číslo] a [jméno] [příjmení] k [číslo] jsou vlastníky: části pozemku KN p. [číslo] označené geometrickým plánem [číslo] jako pozemek KN p. [číslo] pozemku KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené geometrickým plánem [číslo] jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené geometrickým plánem [číslo] jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] to vše v k. ú. [obec], části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] to vše v k. ú. [část obce]. Geometrické plány [číslo] 2012 a [číslo] 2012 jsou nedílnou součástí tohoto rozsudku, geometrický plán [číslo] je nedílnou součástí doplňujícího rozsudku č. j. 39 C 116/2018-441 ze dne 16. 11. 2022.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobci a) až d) mění tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d) k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení částku 5 551,67 Kč.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobci a) až d) mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobcem e) mění tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci e) k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 371,34 Kč.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobcem e) mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Každý z žalovaných 1), 2), 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d) k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 893,18 Kč.

VII. Ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovanými 1), 2), 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VIII. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně a) [jméno] [příjmení], k [číslo], žalobce b) [jméno] [jméno] k [číslo], žalobkyně c) [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] k [číslo], žalobce d) [jméno] [jméno] [příjmení] k [číslo] a žalobce e) [jméno] [příjmení] k [číslo], jsou vlastníky pozemku KN p. [číslo] pozemku KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] pozemku KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] to vše v k. ú. [obec], obec Brno, a části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] 2012 jako pozemek KN p. [číslo] v k. ú. [obec], obec Brno, okres [okres] (I. výrok). Žalovaní 1), 2), 3) a 4) jsou povinni zaplatit žalobcům a) až d) na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 61 400 Kč, k rukám právního zástupce žalobců a) až d) (II. výrok) a žalobci e) na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 3 388 Kč, k rukám jeho právního zástupce (III. výrok).

2. Proti rozsudku podal odvolání třetí žalovaný (č. l. 322, [číslo]), upozornil na skutečnost, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně pozemku p. č. KN [číslo], když k převodu na žalovaného mělo dle rozsudku dojít kupní smlouvou ze dne [datum], schválenou soudem dne [datum], přičemž ve skutečnosti byla kupní smlouva mezi SKP a RNDr. [příjmení] (dále jen [příjmení]) uzavřena dne [datum] a schválena soudem dne [datum]. Pozemek byl ve formě nepeněžitého vkladu vložen do základního kapitálu [právnická osoba], a.s., dne [datum] [právnická osoba], pozemek převedla na žalovaného 2) na základě kupní smlouvy ze dne [datum], žalovaný 3) nabyl pozemek na základě kupní smlouvy ze dne [datum] Kupní smlouva tak byla uzavřena platně, když byla uzavřena po udělení souhlasu [příjmení]. Poukázal na skutečnost, že soud se omezil na posouzení oprávněnosti držby a dobré víry při nabytí vlastnického práva k pozemku jen ve vztahu ke [příjmení], nezabýval se dobrou vírou na straně třetího žalovaného, ani dalších subjektů, od nichž vlastnické právo získal. Pokud jde o absenci dobré víry [příjmení], zde je jeho zjištění v rozporu se závěrem Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 44 Co 374/2014, kde rozhodoval za účasti žalovaných 2), 3), 4). Žalovaný 3) nebyl do okamžiku zahájení řízení vyrozuměn o uplatnění jakéhokoli nároku třetí osoby, kterým by mohla být zpochybněna platnost právního jednání, či dispoziční oprávnění některého z jeho předchůdců. Upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 112/2006 a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 402/15, I. ÚS 2219/11. Poukázal na nesprávnost nákladového výroku.

3. Stejně tak se proti rozsudku odvolali žalovaní 1), 2), 4) (č. l. 325-332), soudu prvního stupně vytkli, že nepovažoval za podstatné, že původní nabyvatelé pozemků od SKP koupili pozemky se souhlasem konkurzního soudu. Dospěl k nesprávnému zjištění, že SKP muselo být známo, že k pozemkům v dané lokalitě byly uplatněny restituční nároky. Vědomost SKP a [příjmení] soud dovodil z přípisu pozemkového úřadu ze dne [datum] (bod 35), ten však neprokazuje vědomost SKP o uplatněných restitučních nárocích. Nebyla prokázána jeho pravost, doručení, není patrné, že pozemky zde uvedené jsou právě sporné pozemky, jsou označeny PK, ty v žalobě pak č. KN, většina v přípise označených pozemků v žalobě není. Soupis konkurzní podstaty pak nevypovídá nic o tom, že by žalobci uplatnili restituční nároky, pokud je na str. 7 poznámka o uplatněném restituční nároku, pak k pozemkům od str. 8 se nevztahuje, tj. k pozemkům ad a), b). Není patrné, zda restituční nároky byly řádně a včas uplatněny. Prohlášení o společném záměru se netýká žádného z žalovaných pozemků, v řízení nebyl proveden žádný důkaz ohledně konkrétního restitučního sporu, který by se týkal žalovaných pozemků. Řízení vedené pod sp. zn. 14 C 52/2001 bylo zahájeno až po uzavření kupních smluv na pozemky a), b), c), řízení se navíc netýkalo žalovaných pozemků. Žádost SKP z [datum] je datována po uzavření kupních smluv, nejsou zde sporné pozemky. Závěr o vědomosti SKP o uplatněných restitučních nárocích nemá oporu v provedeném dokazování. Musí se přitom týkat konkrétních pozemků. Nelze dovodit ani z toho, že SKP jednala s [jméno] [příjmení], či měla povědomí o restitučních nárocích, nešlo totiž o konkrétní žalované pozemky. Totéž platí o vědomosti kupujících. K rozporu s ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě uvedli, že toto ust. se na SKP nevztahuje (poukázali na rozhodnutí sp. zn. 3 Cdon 1531/06 vycházející ze stanoviska Cpjn [číslo], dále na rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 394/2002). K rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání (dále jen ZKV) uvedli, že předpokladem je vědomost SKP o uplatněných restitučních nárocích, ta prokázána nebyla (poukázali na kauzu [anonymizováno]). K dobré víře uvedli, že z žádného důkazu nevyplývá, že by [příjmení] s [jméno] [příjmení] řešily konkrétní žalované pozemky. [příjmení] nebyla účastníkem konkurzního řízení, nebyl jí znám obsah konkurzního spisu, totéž platí ohledně [právnická osoba], s.r.o. Poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 17/16, III. ÚS 415/15, II. ÚS 165/11, I. ÚS 2219/12, Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 265/2011. K vydržení poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 417/98 s tím, že vydržením se soud prvního stupně blíže nezabýval, přesto, že i pozemek, ohledně kterého je uplatněn restituční nárok lze nabýt vydržením (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3069/2005 a další). Žalovaní přitom pozemky drželi v dobré víře od roku 2000 (pozemky ad d) od roku 2003).

4. Žalobci a) až d) k odvolání žalovaných uvedli (č. l. 348-354), že žalovaný 3) měl nabýt vlastnické právo od žalovaného 4) a propojeného zástupce ostatních žalovaných. Upozornili na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2019, č. j. 44 Co 374/2014-522, kterým bylo určeno proti žalovaným 2) a 4), že jsou žalobci vlastníky jiných částí nyní projednávaných pozemků p. [číslo]. Vědomost SKP o uplatněném restitučním nároku byla prokázána přípisem pozemkového úřadu z [datum], listinou na č. l. 1007 spisu Krajského soudu [obec] sp. zn. 27 K 30/97 (dále jen„ konkurzního spisu“), soupisem konkurzní podstaty, dopisem SKP adresovaným katastru ze dne [datum], kdy žádá o upřesnění nároku a zasílá srovnávací sestavení parcel (pravost potvrdila při výslechu ve věci vedené Krajským soudem [obec] pod sp. zn. 44 Co 374/2014). O tom, že byl nárok uplatněn řádně a včas bylo rozhodnuto Státním pozemkovým úřadem – Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj. Pozemky byly od [datum] i součástí řízení vedeného u Městského soudu [obec] pod sp. zn. 34 C 169/99, jehož účastníkem byly [příjmení] cihelny, s. p. v likvidaci (v konkurzu), proto o nárocích musela SKP vědět. Absolutní neplatnost nabytí pozemku smlouvou s SKP za dané skutkové situace judikoval Nejvyšší soud ve věcech sp. zn. 21 Cdo 23/2008, 28 Cdo 3368/2016 (zde o některých z nyní projednávaných pozemků), z těchto rozhodnutí vyplývá neplatnost převodní smlouvy je-li sepsána do konkurzní podstaty věc nezákonně, tedy jako v projednávané věci v rozporu s ust. § 68 odst. 1 ZKV. SKP sepsala věci do podstaty s poznámkou o uplatněných restitučních nárocích, kdy i kdyby nebyla prokázána konkrétní vědomost SKP, měla přinejmenším vyčkat, než získá přesný přehled, což neučinila. K prodeji pozemků došlo za zlomek skutečné hodnoty. Ke stejnému závěru dospěl odvolací soud v rozsudku č. j. 44 Co 374/2014-522 ze dne 12. 12. 2019. Pozemky p. [číslo] v k. ú. [část obce] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (z nichž je oddělena většina projednávaných pozemků) je zmíněna na prvním řádku strany 7 Dohody o společném záměru a postupu, kterou podepsali SKP, [příjmení], [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], tedy tito o uplatněném rest. nároku věděli. Souhlas konkurzního soudu byl dán usnesením ze dne [datum], rozhodnutí však nabylo právní moci až [datum]. Pokud jde o pozemek [parcelní číslo] k. ú. [část obce], zde byl souhlas dán až dne [datum] s právní mocí [datum] a kupní smlouva byla podepsána dne [datum]. Pokud jde o vydržení, odkázali na body 35, 36 rozsudku s tím, že soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/16, dle kterého je nutno dát přednost vlastnickému právu obnovenému v restitučních řízeních (k témuž závěru pak dospěl odvolací soud ve věci sp. zn. 44 Co 374/2014). Ohledně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] byla od [datum] do [datum] vedena žaloba před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 52 C 80/2012, předchůdce žalovaného 4) se domáhal určení vlastnického práva. Pokud nabyl vlastnické právo smlouvou z [datum] a [datum], podal žalobu s tím, že vlastnické právo je ohrožováno, nemohla uplynout vydržecí doba. Od [datum] do [datum] probíhalo před Městským soudem v Brně řízení ve věci sp. zn. 14 C 52/2001 a poté před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 49 Co 115/2011, kde byla napadena neplatnost nabývacího titulu předchůdců žalovaných k nyní projednávaným pozemkům p. [číslo] v k. ú. [část obce] a dalším pozemkům v oblasti. Pokud jde o nabytí vlastnického práva od osoby, která není oprávněna na třetí osobu jej převést poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12-1 deklarující, že„ po zvážení všech relevantních skutečností bude v konkrétním případě možno, v prospěch kterého, z konkurujících práv (vlastnické právo a právo dobrověrného nabyvatele) svědčí obecná idea spravedlnosti, a kterému je tudíž namístě dát v kolizi přednost.“ RNDr. [příjmení] přiznala, že od roku 1994 jednala s restituentkou [jméno] [příjmení] (předchůdkyní žalobce e)) o jejích restitučních nárocích v oblasti [anonymizováno] cihelny. Jednání vyústila v podpis dohody, jíž mělo být zajištěno, že [jméno] [příjmení] své vlastnické právo na [příjmení] po navrácení pozemků v restitučním řízení převede. Nyní projednávané pozemky patří mezi nejrozsáhlejší pozemky uprostřed nároky dotčené dané oblasti a je nemožné, že by o nich neměla tehdejší kupující povědomí. K dobrověrnému nabytí by navíc bylo třeba vynaložit obvyklou péči, což při obecné vědomosti o uplatněném restitučním nároku znamenalo učinit dotaz na pozemkový úřad. Poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2108/18-01 ze dne [datum], dle něhož nemůže být dána dobrá víra nabyvatele, pokud s tehdejší oprávněnou osobou o nároku„ jen“ korespondovala a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4355/2017 ze dne 29. 11. 2017, dle něhož na základě dobré víry kupujícího v zápisu v katastru nemovitostí nelze nabýt vlastnické právo k nemovitosti, jestliže kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s § 5 odst. 3 zákona o půdě. Judikatura zmiňovaná v tzv. kauze [anonymizováno] je překonána, první věcí, kdy bylo rozhodováno o nároku žalobců a žalovaných, je věc vedená odvolacím soudem pod sp. zn. 44 Co 267/2014 a navazující usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4716/2015-276. Pokud jde o žalovaného 3), jde o stát, který je přímým adresátem zákazu převodu pozemků dle § 5 odst. 3 zákona o půdě. Vedle toho dřívější vlastník byl vůči tomuto pozemku v prokázané vědomosti o nároku přinejmenším od roku 2004. Proti žalovanému 3) bylo vedeno řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 83/2012, na základě žaloby žalobců na určení vlastnictví k jiné části tohoto pozemku, a to ode dne [datum]. Byly předloženy důkazy a skutečnosti specifikující nárok žalobců k celému pozemku a zároveň k celé oblasti. Připustil chybu v psaní, kdy u titulu žalovaného 3) je datum nabytí jiného pozemku předchůdcem žalovaného 4). Jde o kvazirestituční spor, kdy se osoby, jejichž předchůdcům byl pojednávaný majetek arizován a poté znárodněn, 28 let domáhají navrácení (a nyní intabulování) svého majetku a činí za tím cílem všechny zákonem požadované kroky. Oproti tomu stojí tvrzené vlastnické právo osoby, která prokazatelně věděla o uplatněném restitučním nároku, tento dále přinejmenším nezkoumala a která nabyla předmětné pozemky za zlomek tehdejší tržní hodnoty. Odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12-1 ze dne [datum] a Pl. ÚS 34/09-1 ze dne [datum].

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o.s.ř.), byla podána včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen do nákladových výroků.

6. Usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 70 Co 54/2020-396, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po [jméno] [příjmení], a to tak, že v řízení bude na jejím místě pokračováno s [jméno] [jméno] [příjmení]. Žalobci doložili geometrické plány, které mají být nedílnou součástí rozsudku (č. l. 411). Dne [datum] (č. l. 415) žalobci sdělili, že geometrické plány jsou aktuální ohledně všech pozemků vyjma parc. [číslo] které byly sloučeny při revizi katastru. Je tedy třeba vyhotovení nového geometrického plánu pro rozdělení pozemků, kterým budou přidělena nová parcelní čísla. Dne [datum] (č. l. 421) žalobci sdělili, že ve výroku rozsudku nebyl uveden pozemek KN p. [číslo] k. ú. [obec], byť byl uveden v žalobě. Usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 39 C 116/2018-429, soud prvního stupně připustil rozšíření žalobního petitu o určení spoluvlastnictví k části pozemku p. [číslo] označeného v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum] jako pozemek KN p. [číslo] O tomto pozemku následně rozhodl doplňujícím rozsudkem.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci domáhali vydání rozhodnutí specifikovaného shora. Uvedli, že jim byly rozhodnutím Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj [číslo] – RBD ze dne [datum] vydány pozemky pozemkového katastru p. [číslo] k. ú. [obec], nyní jde o: a) pozemky p. [číslo] část pozemku [číslo] označenou v GP [číslo] 2012 (GP 1) jako [číslo], k. ú. [obec], které jsou intabulovány na [právnická osoba], tato společnost fúzovala se [právnická osoba], a.s.; [právnická osoba] nabyla pozemky na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi SKP a [příjmení], schválené konkurzním soudem dne [datum], [příjmení] pozemky vložila do základního kapitálu [právnická osoba], b) část pozemku p. [číslo] označená v GP1 jako pozemek p. [číslo] část pozemku p. [číslo] označená v GP1 jako [číslo], části pozemku [číslo], označené v GP jako pozemek p. [číslo] k. ú. [obec], které jsou intabulovány na [právnická osoba]; nabyl je na základě kupní smlouvy z [datum] uzavřené mezi SKP a [příjmení], schválené [datum], která je vložila do základního kapitálu [právnická osoba], který jej [datum] převedl na [právnická osoba], c) části pozemku p. [číslo] označené v GP [číslo] 2012 (GP2) jako p. [číslo] p. [číslo] k. ú. [část obce], které jsou intabulovány na [právnická osoba]; nabyl ho na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi SKP a [příjmení], schválené [datum], ta je vložila do základního kapitálu [právnická osoba], který pozemky převedl do základního kapitálu [právnická osoba], d) části pozemku p. [číslo] označené v GP2 jako p. [číslo] k. ú. [část obce], které jsou intabulovány na ČR – AOPK; nabyl ho na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi SKP a [příjmení], schválené [datum], původně žalobce nesprávně uvedl, že nabyl pozemek na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [příjmení] a SKP, kdy prodej byl schválen dne [datum], pozemek vložen do základního kapitálu [právnická osoba], který jej prodal [právnická osoba] a ten pak žalovanému 3), e) části pozemku [parcelní číslo] označené v GP2 jako p. [číslo] p. [číslo] k. ú. [část obce], které jsou intabulovány na [právnická osoba] který zfúzoval s [právnická osoba], pozemky přitom nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [anonymizováno] a [anonymizováno], schválené [datum], tedy nebyl dán předchozí souhlas, (fúzoval s [právnická osoba]). Dne [datum] podali návrh na vklad, ten byl dne [datum] zamítnut, neboť nenavazuje na dosavadní zápis. Dne [datum] byl na [příjmení] cihelny, s. p. prohlášen konkurz, SKP dne [datum] provedla soupis konkurzní podstaty s poznámkou„ ke všem shora uvedeným pozemkům byl uplatněn restituční nárok“. Dne [datum] byla na uplatnění restitučního nároku upozorněna pozemkovým úřadem. Pozemky navzdory tomu převedla na žalované, resp. jejich předchůdce. V době uzavření kupních smluv bránil převodu pozemků řádně a včas uplatněný restituční nárok, o němž povinná věděla, stejně jako kupující [příjmení], což se podává z prohlášení o společném postupu z [datum], vyjádření [příjmení] ve věci 14 C. Žalobcům neuplynula lhůta k podání vylučovací žaloby, pozemek [parcelní číslo] k. ú. [část obce] byl v době prodeje součástí vylučovací žaloby. Otázkou platnosti nabývacích titulů se zabýval Nejvyšší soud ve věcech sp. zn. 29 Cdo 520/2016-320, 29 Cdo 4716/2015, 28 Cdo 3368/2016, v posledně zmíněné věci jde o stejné pozemky jen jiné části oddělené v jiném řízení KPÚ pro JMK na základě jiného rozhodnutí. Žalovaný 3) (č. l. 85) k žalobě uvedl, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] k. ú. [část obce]. Pozemek byl na základě kupní smlouvy z [datum] převeden z SKP na RNDr. [jméno] [příjmení]. Poté vložen ve formě nepeněžitého vkladu do základního kapitálu [právnická osoba], a.s. Tato společnost převedla pozemek na [právnická osoba] na základ kupní smlouvy z [datum], tato společnost převedla pozemek žalovanému 3) kupní smlouvou ze dne [datum], tato byla schválena Ministerstvem životního prostředí [datum]. Žalovaný 3) je již pátým nabyvatelem nemovitostí, nebyl vyrozuměn o jakémkoliv právním nároku, nebyl personálně či jinak propojen s předchozími spoluvlastníky, nebyl účastníkem žádného restitučního řízení, ani o něm nebyl vyrozuměn. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 402/15 o nabytí od nevlastníka. Žalovaní 1), 2), 4) k žalobě uvedli, že pozemky p. [číslo] (pozemky 1) nabyla na základě kupní smlouvy z [datum], schválené [datum], RNDr. [příjmení], která je vložila jako nepeněžití vklad do [právnická osoba], v důsledku fúze sloučením podle projektu ze dne [datum] se vlastníkem stala společnost [právnická osoba] Pozemky p. [číslo] (pozemky 3) k. ú. [obec] nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s SKP RNDr. [příjmení], která je vložila do základního kapitálu [právnická osoba], který jej [datum] prodal [právnická osoba] Pozemek p. [číslo] k. ú. [část obce] (pozemky 3) nabyla na základě kupní smlouvy z [datum] uzavřené s SKP RNDr. [příjmení] (schválené [datum]), která vložila pozemek jako nepeněžitý vklad do [právnická osoba], a.s., [právnická osoba], a.s. poté splatila emisní kurz akcií [právnická osoba], a.s. tímto pozemkem. Pozemek [parcelní číslo] (pozemky 4) nabyla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s SKP, společnost [právnická osoba] (schválené [datum]), tato zanikla bez likvidace fúzí s [právnická osoba] na základě projektu z [datum]. [příjmení] prodej byl schválen soudy, a to pravomocným usnesením, kterým soud jako orgán státní moci jasně sdělil všem účastníkům kupních smluv, že prodej je po právní stránce možný a je lege artis. Důsledkem porušení ust. § 19 odst. 3 ZKV není absolutní neplatnost právního úkonu, je k dispozici žaloba na vyloučení náhradního peněžitého plnění, nikoli žaloba o určení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 317/2009, 29 Odo 394/2002, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2009, č. j. 20 Co 318/2007-336, dovolání proti rozsudku bylo Nejvyšším soudem zamítnuto rozhodnutím sp. zn. 28 Cdo 4062/2010). V posuzovaném případě vylučovací žaloba podána nebyla. Poukázali na kauzu [anonymizováno]. Pokud by k platnému nabytí nedošlo, došlo by k vydržení dle § 134 obč. zák., když již první nabyvatelé neměli pochybnost o nabytí vlastnického práva (dle 22 Cdo 417/98 stačí domnělý právní důvod, kdy posuzování DV má v řízení zásadní význam viz I. ÚS 2219/12). [příjmení] [jméno] [datum]; účinnost zákona o půdě – pozemky zapsány na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], ve vlastnictví Brněnských cihelen, s. p. [datum]; uplatněn restituční nárok [datum]; prohlášen konkurz na majetek Brněnských cihelen, s. p., v likvidaci [datum]; soupis konkurzní podstaty s poznámkou„ ke všem shora uvedeným pozemkům byl uplatněn restituční nárok“ [datum]; upozorněna SKP Pozemkovým úřadem Brno [datum]; souhlas konkurzního soudu s prodejem pozemků ad a), b) [datum]; kupní smlouva mezi SKP a RNDr. [jméno] [příjmení] (schválená [datum], ohledně nemovitostí ad a), b)) [datum]; právní moc souhlasu, SKP byl doručen – dle textu smlouvy souhlas v okamžiku uzavření dán nebyl –„ v případě, že nebude udělen souhlas soudu, nebo nebude-li vklad povolen, zavazuje se zástupce…“ [datum]; kupní smlouva mezi SKP a [příjmení] ( (schválená [datum], ohledně nemovitostí ad c), d)) [datum]; kupní smlouva mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] (č. l. 130), za [obec] Development jednající předseda představenstva [příjmení] [datum]; konkurznímu soudu doručeno doplnění, resp. upřesnění soupisu konkurzní podstaty o mj. pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ evidence nemovitostí (EN) [číslo] [datum]; [příjmení] vložila pozemky do kapitálu [právnická osoba] [datum]; kupní smlouva mezi SKP a [příjmení] (schválená [datum], ohledně nemovitosti ad e)) [datum]; prohlášení o společném záměru a postupu sepsaný B. [příjmení], SKP, [právnická osoba] v zastoupení J. [příjmení] a A. [příjmení] [datum]; převod nemovitostí (ad b) z [právnická osoba] na [právnická osoba] [datum]; převod nemovitostí ad e) z [právnická osoba] na [právnická osoba] [datum]; převod nemovitostí ad e) z [právnická osoba] na [právnická osoba] ; kupní smlouva mezi [právnická osoba] jednající Ing. [příjmení] a ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny (č. l. 88) [datum]; schváleno Ministerstvem životního prostředí [datum]; právní moc rozhodnutí pozemkového úřadu [datum]; návrh na vklad [datum]; zamítnutí návrhu na vklad [datum]; fúze 8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat. V této souvislosti je vhodné doplnit, že Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva zastávají shodně stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" a že odvolací soud "se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu" (z mnoha srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 31/12 ze dne [datum] s poukazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum] ve věci [příjmení] [příjmení] proti Španělsku). Jedinou výjimkou je skutkový závěr ohledně pozemku p. č. KN [číslo], zde není mezi účastníky sporu o tom, že kupní smlouva mezi SKP a [příjmení] byla uzavřena dne [datum] a schválena soudem [datum], pozemek byl ve formě nepeněžitého vkladu vložen do základního kapitálu [právnická osoba], a.s. dne [datum] [právnická osoba] pozemek převedla na žalovaného 2) na základě kupní smlouvy ze dne [datum], žalovaný 3) nabyl pozemek na základě kupní smlouvy ze dne [datum].

9. Odvolací soud dle ustanovení § 213 o.s.ř. doplnil dokazování zejména o důkazy vztahující se k dobré víře kupujících a jejích právních nástupců, o vědomí SKP o uplatněném restitučním nároku ze spisu Krajského obchodního soudu sp. zn. 27 K 30/97. Konkrétně šlo o následující listinné důkazy: a) výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], a.s., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] k personálnímu propojení, resp. dobré víře b) výpis z katastru nemovitostí, LV [číslo] k. ú. [obec], [list vlastnictví], [číslo], [číslo], k. ú. [část obce] k [datum] c) ze spisu 27 K 30/97 i. k vědomosti SKP o uplatnění restitučního nároku, k dobré víře žalovaných, resp. jejich předchůdců svazek I. -) č. l. 32 vyjádření likvidátora z [datum] -) č. l. 218-220 – vyjádření SKP k odvolání úpadce ze dne [datum] -) č. l. 224-225 zpráva SKP ze dne [datum] -) č. l. 277-278 zpráva o průběhu likvidace ze dne [datum] -) č. l. 281-282 zpráva o průběhu likvidace z [datum] -) č. l. 285-286 zpráva likvidátora ze dne [datum] -) č. l. 302 zpráva SKP z [datum] -) č. l. 313 zápis o schůzi věřitelů ze dne [datum] svazek II. -) č. l. 443 vyjádření SKP k dopisu Ing. [příjmení] z [datum] -) č. l. 491 dopis Ing. [jméno] [jméno] zastupujícího [jméno] [příjmení] z [datum] -) č. l. 751 dopis opatrovníka [příjmení] adresovaný [příjmení] z [datum] -) č. l. 502 sdělení Ing. [příjmení] za [jméno] [příjmení] ze dne [datum] včetně srovnávacího sestavení parcel -) č. l. 637 pokyn konkurzního soudu adresovaný SKP z [datum] -) č. l. 368 sdělení SKP dne [datum] -) č. l. 416 zpráva SKP z [datum] -) č. l. 808 dopis [příjmení] adresovaný SKP dne [datum] -) č. l. 810 dopis [příjmení] adresovaný [příjmení] z [datum] -) č. l. 812 dopis [příjmení] adresovaný [příjmení] z [datum], doručený krajskému obchodnímu soudu dne [datum] -) č. l. 1035 dopis [příjmení] adresovaný [právnická osoba] ze dne [datum] svazek III. -) č. l. 107-111 dopis [příjmení] ze [datum] -) č. l. 1002 dopis [jméno] z [datum] adresovaný krajskému obchodnímu soudu o prodeji pozemků [příjmení] [právnická osoba] a.s. -) č. l. 1004 dopis [jméno] členům představenstva a dozorčí rady [právnická osoba] ii. doručení dopisu pozemkového úřadu (tedy rovněž k vědomosti SKP o uplatněném restitučním nároku) svazek III. -) č. l. 1021 přípis [příjmení] adresovaný pozemkovému úřadu z [datum] -) č. l. 1021 odpověď magistrátu z [datum]

10. Z těchto důkazů učinil následující zjištění: Z výpisů z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že stav zápisu v katastru nemovitostí se od rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil. K vědomosti SKP o uplatnění restitučního nároku a) Předně je obsahem konkurzního spisu několik zpráv likvidátora, jde o zprávu likvidátora z [datum], dle níž probíhají„ dva významné spory o rozsah majetku – závod [část obce], který má být částečně předmětem restituce a restituent uplatňuje větší nárok, než mu náleží.“ Soud určil znalce, který má zpracovat GP, v němž stanoví rozsah restitučního nároku. Druhý spor u Městského soudu v Brně, který projednává rozsah restitučních nároků v lokalitě [obec] – [obec]. Dle zprávy o průběhu likvidace z [datum]„ soubor pozemků v [obec] – [obec] zůstává blokovaný a rovněž i v tomto případě se čeká na rozsudek.“ Dle zprávy o průběhu likvidace z [datum]„ na základě žádosti pozemkového úřadu byla provedena celková rekapitulace vlastnických vztahů k pozemkům v [obec] – [obec], právo hospodaření k 21,7 ha, z toho je 12,4 ha mimo zákon o půdě (2,9 ha byly znárodněny právnické osobě, dalších 7,6 ha v době znárodnění označeno jako půda neplodná nebo zastavěná, zbývajících 2,5 ha nabyl státní podnik na základě kupních smluv po znárodnění), zbývajících 9,3 ha bude patrně podléhat vydání dědicům restituenta G. Kohna.“ Tedy likvidátor informoval o restitučních sporech, měl přehled o pozemcích dotčených restitucí i o tom, že jde o několik restituentů. Ve vyjádření z [datum] likvidátor (úpadce označoval za žalovaného) konstatoval, že„ žalovaný má dále právo hospodaření k nemovitému majetku v k. ú. [obec] (bývalá Kohnova cihelna) … Protože na část pozemků byly vzneseny restituční nároky, o nichž nebylo doposud rozhodnuto… není možné do dnešního dne oddělit majetek, jenž zůstává žalovanému ve správě a majetek, jenž připadne restituentům. Tyto okolnosti brání zpeněžení této majetkové podstaty.“ Tedy likvidátor kvůli uplatněnému restitučnímu nároku neprodával nemovitosti, tyto tvořily celek, který se označoval jako„ Kohnova cihelna.“ b) K odvolání úpadce SKP v podání z [datum] uvedla:„ Na prodlevy v prodeji majetku nemohly mít vliv ani tři restituční spory, které jsou vedeny proti úpadci, protože i tak existuje právně volný majetek, který bylo možno již dříve zpeněžit. Jedná se konkrétně např. o pozemky v Králově poli v [obec], o které projevuje zájem v zastoupení klienta Carrefour ČR advokátka JUDr. Darnadyová.“ Tedy SKP o restitučních nárocích věděla již v srpnu 1998, za právně volný majetek označila pozemky v Králově poli, o pozemcích v [obec] – [obec] se jako o právně volných nevyjádřila. Ve zprávě z [datum] SKP uvedla:„ Schůzka se zástupkyní likvidátora provázena nedostatkem dokladů, podávány ústní nepřesné info, není seznam nemovitého majetku, restitučními spory jsou zatíženy nemovitosti v rozsahu [číslo] majetku. Ozvalo se několik zájemců o odkoupení různých nemovitostí. Dne [datum] se konala první schůzka s likvidátorem, který předal doklady, ohledně řešení problémů s restituenty neměl žádné konkrétní návrhy.“ Dle zprávy SKP z [datum]„ v současné době po obstarání soupisů probíhají jednání s restituenty o oprávněnosti jejich nároků a o možnosti uzavřít dohodu.“ Tedy SKP o tom, že nemovitý majetek je restitucemi dotčen, věděla, jednala s restituenty o jejich nároku. Totéž se pak podává ze zápisu o schůzi věřitelů z [datum], kdy SKP navrhuje prodávat podnik po částech„ k jeho roztříštěnosti v různých k. ú. a ke komplikovanosti prodejů věcí zatížených restitučními nároky jednotlivých osob.“ Tedy věděla o tom, že restituční nárok uplatnila nejen bývalá manželka původního majitele, ale i jeho potomci (tj. žalobci). c) Z dalších důkazů se podává, že SKP byla na restituční nárok upozorněna. Byla upozorněna na to, že prodává majetek dotčený restitučním nárokem a že v tom nemá pokračovat. Ve vyjádření SKP k dopisu Ing. [příjmení] z [datum] tato uvedla:„ Ing. [příjmení] zastupuje jednoho ze tří potomků [jméno] [příjmení], kteří žádali o vydání, totéž B. [příjmení], zatímco jí vydán, nároky potomků zamítnuty z důvodu pozdě podané žádosti. [jméno] [příjmení] se odvolal, věc projednává Krajský soud [obec], [příjmení] byla vydána nároku.“„ Pozemkový úřad vytvořil z dnes neexistujících parcel, tzv. PK, prostřednictvím několika GP nové pozemky, které nekopírují hranice bývalých lánů, které vlastnil [příjmení] [příjmení], a ty určil k vydání. Tyto GP jsem zakreslila do snímků pozemkových map a pozemky k vydání nejsou předmětem kupních smluv. Požadavky F. [příjmení] budou zamítnuty, proto Ing. [příjmení] podal žalobu o určení.“ SKP tedy byla informována o žalobě na určení, o tom, že žalobci uplatnili nárok, o tom, že jsou problémy s vyznačením pozemků, kdy nové hranice pozemků nekopírují hranice bývalých lánů. Totéž se pak podává z jejího přípisu konkurznímu soudu z [datum], kdy soudu sdělila, že„ vyznačené nároky B. [příjmení], totožné nároky tří dětí [jméno] [příjmení] z předchozího manželství, které však svůj nárok uplatnily pozdě, jsou ve stadiu, kdy paní [příjmení] byla pozemkovým úřadem větší část požadovaného nemovitého majetku vydána, nároky potomků byly zamítnuty, jejich odvolání řeší Krajský soud v Brně pod sp. zn. 29 Ca 387/98. Nároky paní [příjmení], které nebyly řešeny vydáním pozemků, se zabývá Městský soud v Brně Tyto restituční nároky jsou v k. ú. [obec], [část obce], [část obce] podle starých označení v [příjmení] knize, kdy hranice původních pozemků nejsou totožné s dnes vytyčenými hranicemi nově vzniklých pozemků.“ V dopisu z [datum] adresovaném konkurznímu soudu Ing. [jméno] [jméno] zastupující [jméno] [příjmení] prosí o šetření, zda pozemky, na něž byl vznesen restituční nárok, patří do konkurzní podstaty a je s nimi manipulováno oprávněně či neoprávněně, že v prosinci 1999 [jméno] městské části [obec] pověřila starostu této městské části, aby na základě znaleckého posudku, který opatřila SKP jednal o odprodeji pozemků v k. ú. [část obce] – těch pozemků, na které byl vznesen restituční nárok paní [příjmení]. Schmidtovou. O vysvětlení telefonicky požádal SKP, která mu sdělila, že jedná s více zájemci o odprodeji, že si je vědoma rizik s tím postupem spojených, ale že si zjistila, jak soud rozhodne.„ Tento týden se z KÚ dozvídám, že jistý [příjmení] kupuje od Brněnských cihelen cca 25 pozemků – pozemků, na které pro potřebu soudu nechala vypracovat restituenta geometrické plány.“ Tento dopis je sice zaslán až po předmětném prodeji, ale navazuje na dopis opatrovníka [příjmení]. [příjmení] adresovaný SKP z [datum] –„ Po vašem potvrzení toho, že s RMČ [obec] střed skutečně jednáte o odprodeji, jste mě sdělila, že jednáte i s jinými možnými kupci. Dále po mém upozornění, že na pozemky byl vznesen restituční nárok, …jste mně sdělila, že si jste vědoma všech rizik s prodejem spojených.“ Dne [datum] – Ing. [příjmení] za [jméno] [příjmení] posílá konkurznímu soudu žalobu podanou dne [datum] mj. na [příjmení] cihelny, s. p. – v likvidaci – o určení vlastnictví (na soud doručena dne [datum], tedy před uzavřením kupních smluv), součástí podání je srovnávací sestavení parcel, v němž figuruje i p. [číslo] kterým odpovídá část pozemku p. [číslo] dále [parcelní číslo]. d) Ke změně v přístupu SKP došlo až v květnu 2000, tedy krátce (měsíc, dva měsíce) po uzavření kupních smluv (vyjma smlouvy uzavřené [datum], ta byla dokonce uzavřena po změně přístupu) v návaznosti na dopis [příjmení] (zastupujícího restituenty). V dopise [příjmení] adresovaném SKP z [datum] označeném jako„ věc restituce majetku [příjmení] [příjmení] – výzva ke sjednání nápravy“ tento uvádí:„ I přes naše předchozí opakované písemné upozornění nabízeny k odkoupení pozemky z majetku úpadce, na jejichž vydání byl řádně paní [příjmení] uplatněn restituční nárok. Jedná se např. o pozemek p. [číslo] další.“ Na dopis reaguje SKP dopisem z [datum], ve kterém uvádí:„ rozsah uplatněných nároků jsem musela zjistit sama, ani v jedné z žádostí o vydání neuvádíte současná p. č., přesto, že jste byl soudem opakovaně od r. 1995 k identifikaci vyzýván. Vaší žádosti však přesto vyhovuji a od tohoto data vyřazuji veškeré pozemky v k. ú. [část obce] z nabídky.“ Odvolací soud nechápe, proč nyní„ to jde“ (tedy SKP přestává prodávat pozemky), když SKP měla informace o restitučních nárocích již před uzavřením kupní smlouvy. e) Pro dokreslení o vědomosti SKP o uplatněném restitučním nároku odvolací soud provedl k důkazu i dopis [příjmení] adresovaný SKP z [datum] (tedy po prodeji (opět vyjma toho z roku 2003), leč současně poté, co SKP avizuje, že další prodeje provádět nebude, v důkazu [příjmení] rekapituluje události před uzavřením předmětných kupních smlouv):„ Byla jste na možnost kolize při prodeji pozemků upozorněna v souvislosti s jednáním p. [příjmení] o prodeji spoluvlastnického podílu jeho manželky na pozemcích v k. ú. [část obce] v loňském roce a při osobní návštěvě pana [příjmení] [jméno] ve vaší kanceláři [datum]. Nemohu souhlasit s Vaším tvrzením o absenci současných parcelních čísel. Specifikace pozemků byla provedena již v roce 1992 zpracováním tzv. identifikace parcel (srovnávacího sestavení), které bylo aktualizováno pro účely uplatnění nároku podle zákona č. 87/1991 Sb. v roce 1994 a vedle toho byla vyhotoveno rovněž grafické srovnávací sestavení pozemkových parcel, dotčených předmětnou restitucí. Zmíněné materiály byly jednak poskytnuty Pozemkovému úřadu a jednak je příslušná část písemné identifikace součástí spisu Městského soudu v Brně. Identifikace parcel neřeší, jakou výměrou původní parcely zasahují do parcel dnešních, neboť v minulosti došlo ke scelení a přečíslování původních pozemků. Tento nedostatek si plně uvědomuji a jeho odstranění je možné provedením GP. Vyloučeny by měly být i pozemky v k. ú. [část obce] apod.“ f) Dále odvolací soud provedl k důkazu dopis SKP adresovaný [právnická osoba] ze dne [datum], v němž uvádí, že„ v k. ú. [část obce] byl uplatněn rozsáhlý restituční nárok dědiců [příjmení] [příjmení]. Protože restituční nárok je formulován nepřesně, nelze určit, kterých konkrétních parcel dle současného označení v KN se týká a kterých ne. Do doby definitivního rozhodnutí proto nelze uzavírat smlouvy o převodu.“ Tedy v roce 2001 SKP uvádí, že přesně neví, co bude vydáno, odvolací soud si klade otázku, jak to mohla vědět v roce 2000. g) V dopisu SKP z [datum] SKP uvádí, že k prodejům došlo v roce 1999, ale až v roce 2000 se dozvěděla o žalobě a s ohledem na nepřesnosti v petitu je v soupisu nechala, soudu smlouvy ke schválení doporučila s přesvědčením, že se [příjmení] představila v roce 1998, pokud by měl v úmyslu ji od prodejů odradit, učinil by nějaké opatření, např. by alespoň nějaký info dopis zaslal, případně by podal vylučovací žalobu, to se nestalo. Dle názoru odvolacího soudu SKP neuvádí pravdu, když dne [datum] Ing. [příjmení] za [jméno] [příjmení] poslal žalobu podanou dne [datum] mj. na [příjmení] cihelny, s. p. – v likvidaci – o určení vlastnictví. Pokud jde o vylučovací žalobu, pak byla soudem dne [datum] vyzvána k doplnění informací, aby soud mohl vyzvat k podání vylučovacích žalob, to však nedoporučila. Stejně tak opomíjí aktivitu [jméno], který aktivně brojil proti prodejům s tím, že pozemky jsou dotčeny restitucí, viz shora. K dobré víře žalovaných, resp. jejich předchůdců a) Odvolací soud poukazuje na dopis SKP z [datum] zmíněný shora, v němž SKP uvádí:„ Pokud jde o prodej pozemků RNDr. [příjmení], je situace obdobná. O pozemky v tomto území projevoval kromě mnoha jiných zájem Ing. [příjmení], ředitel firmy [právnická osoba], která má v těsném sousedství pozemky, které jeho firma vlastní. Byl z toho důvodu ochoten zaplatit vždy více než ostatní zájemci a byl rovněž obeznámen se situací, že na některé pozemky, resp. jejich části, byl uplatněn restituční nárok, a rovněž mi sdělil, že ohledně jednání o koupi je v kontaktu přímo s p. [příjmení], opatrovníkem a manželem restituentky. Po několika jednáních jsme dospěli k závěru, že dokud pozemkový úřad alespoň nevymezí pozemky (jejich nové hranice a p. č. – s restitucí zároveň probíhají pozemkové úpravy), které jsou určeny k vydání, není možné žádnou kupní smlouvu uzavřít. Poté, kdy mi pozemkový úřad jako účastníkovi zaslal 4 GP, jsem si pozemky tam určené k vydání B. S. nechala odborně zakreslit do snímku pozemkové mapy.“ Tedy o pozemky projevil zájem nejprve manžel kupující, následně byly pozemky koupeny [příjmení], [příjmení] byl v době vkladu pozemků do [právnická osoba], a.s., správcem vkladů, zakladatelem a následně předsedou představenstva (viz prohlášení správce vkladu na č. l. 91, notářský zápis ze dne [datum] na č. l. 116 a výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], a.s.). [příjmení] tedy o tom, že je uplatněn restituční nárok po [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] věděl. b) Ing. [jméno] pak dne [datum] informoval konkurzní soud o prodeji pozemků [příjmení] [právnická osoba], a.s., s tím, že předsedou představenstva [právnická osoba], je [příjmení], dozorčí rady [příjmení], kterou varoval před koupí pozemků. [jméno] zaslal dopis rovněž členům představenstva a dozorčí rady [právnická osoba] ([jméno] Trtílek, Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení]), informoval je, že [příjmení] před krokem varoval, s tím, že SKP věděla o vzneseném restitučním nároku, upozorňuje a radí jim stáhnout žádost o převod. c) Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], a.s. odvolací soud zjistil, že předsedou představenstva byl od [datum] do [datum] Ing. [příjmení] [příjmení], CSc., předsedkyní dozorčí rady od [datum] do [datum] RNDr. [jméno] [příjmení]. Společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s [právnická osoba], a.s. jako nástupnickou společností. d) Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], a.s. odvolací soud zjistil, že Ing. [příjmení] [příjmení] byl od [datum] do [datum] předsedou představenstva, RNDr. [jméno] [příjmení] byla od [datum] do [datum] místopředsedkyní představenstva, poté do [datum] členkou představenstva. Z listin, které provedl soud prvního stupně se podává, že projekt fúze [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba] podepsal dne [datum] za společnost [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], CSc., ten byl rovněž správcem vkladu do [právnická osoba], a.s. (viz prohlášení správce vkladu ze dne [datum]), a spolu s manželkou [příjmení] [jméno] [příjmení] zakladatelem [právnická osoba], a.s. (viz notářský zápis z [datum]). e) Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], a.s. odvolací soud zjistil, že [příjmení] byla od [datum] do [datum] členkou představenstva, [příjmení] byl rovněž členem představenstva od [datum] do [datum]. Jménem společnosti jednal a podepisoval vždy společně předseda představenstva a jeden člen představenstva. f) Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] (původně [právnická osoba]) soud zjistil, že [příjmení] byl od [datum] do [datum] předsedou představenstva, [příjmení] byla od [datum] do [datum] místopředsedkyní představenstva, od [datum] do [datum] členkou představenstva. g) Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], s.r.o. soud zjistil, že [příjmení] by od [datum] do [datum] jednatelem společnosti, společníkem společnosti byl od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] byla společníkem [právnická osoba] (jejímiž jednateli byli [příjmení]), a od [datum] do [datum] společnost [právnická osoba] h) K personálnímu propojení žalovaných 1), 2), 3) se z důkazů provedených soudem prvního stupně se dále podává, že: i. [právnická osoba] prodala [právnická osoba] pozemky označené žalovanými jako 2) dne [datum], když kupující jednala s předsedou představenstva [jméno] [příjmení] a členem představenstva Ing. [jméno] [příjmení], CSc. ii. Dle notářského zápisu ze dne [datum], NZ [číslo], založil Ing. [příjmení] [příjmení], CSc., [právnická osoba], a.s. iii. Dle projektu fúze sloučením [právnická osoba], a.s., [právnická osoba] a Incanto ze dne [datum] byla společnost [právnická osoba], coby nástupnická společnost zastoupena Ing. [jméno] [příjmení], CSc., předsedou představenstva. iv. Dne [datum] se [příjmení] vyjadřovala k žalobě na určení neplatnosti kupních smluv, podané [jméno] [příjmení], pod sp. zn. 14 C 52/2001 (č. l. 178), mj. ohledně pozemků p. [číslo]. v. Dne [datum] podepsali [příjmení] za [právnická osoba] a [příjmení] spolu s [jméno] [příjmení] a SKP prohlášení o společném postupu (č. l. 184), týkalo se mj. pozemků p. [číslo]. i) Žalovaní 1), 2), 4) tak nemohli být v dobré víře, když měli vědomost o uplatněném restitučním nároku. Pokud jde o konkrétní pozemky, pak shora bylo uvedeno, že část z nich byla pojata do srovnávacího sestavení parcel, další pak – konkrétně p. [číslo] k. ú. [část obce], [číslo] k. ú. [obec] byly součástí Dohody o společném záměru a p. [číslo] k. ú. [část obce] byly součástí žaloby ve věci 14C 52/2001. Dlužno podotknout i to, že SKP věděla o tom, že restitucí jsou dotčeny pozemky v rozsáhlém území, právě proto s prodeji skončila (květen 2000), když sama nedokázala vyhodnotit, které pozemky přesně restitucí jsou dotčeny a které nikoliv. Tuto pochybnost měl i likvidátor povinné osoby, a proto ani on k prodejům nepřistupoval. Doručení dopisu pozemkového úřadu Žalovaní namítali, že SKP nebyl doručen dopis pozemkového úřadu ze dne [datum]. Jak tento dopis, tak přípis SKP adresovaný pozemkovému úřadu z [datum] však jsou obsahem konkurzního spisu, tedy dopis z [datum] musel být SKP doručen (č. l. 1021 konkurzního spisu). ODVOLACÍ NÁMITKY 11. Žalovaní 1), 2), 4) namítali, že SKP neměla povědomí o uplatněných restitučních nárocích k předmětnému pozemku, na případ tak nelze aplikovat § 68 ZKV. Odvolací soud dospěl k závěru, že SKP o uplatněném restitučním nároku k předmětným pozemkům věděla, do soupisu konkurzní podstaty k nim dopsala poznámku o uplatněném restitučním nároku. Přípis pozemkového úřadu jí byl doručen, když je obsahem konkurzního spisu (č. l. 1021 – přípis SKP adresovaný pozemkovému úřadu z [datum], č. l. 1021 - odpověď magistrátu z [datum]). Její vědomost se dále podává z listin provedených k důkazu odvolacím soudem i prohlášení o společném záměru a postupu z [datum] (o němž bude pojednáno níže). Její postup byl velice laxní, místo toho, aby spolupracovala s restituenty, bránila se v odpovědích na jejich prosby, aby pozemky neprodávala, tím, že neprodává pozemky dotčené restitucí, přestože činila opak.

12. Dále žalovaní 1), 2), 4) namítali, že dle tzv. kauzy Alreo (20 Co 318/2007-336, 28 Cdo 4062/2010, III. ÚS 762/11) platí, že pokud restituent právo neuplatní vylučovací žalobou, zůstává mu právo na vydání zpeněženého výtěžku z konkurzní podstaty, nelze mu přiznat existenci vlastnického práva. a) Zde odvolací soud poukazuje na vyjádření žalobců, judikatura v tzv. kauze Alreo se na daný případ neuplatní, naopak uplatní se následující judikatura: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 29 Cdo 520/2016, dle kterého: Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce soupisu majetku do konkurzní podstaty a jeho zpeněžování ustálena v těchto závěrech: Ustanovení § 68 odst. 1 ZKV nelze vykládat izolovaně, nýbrž v rámci stanoveném zákonem o konkurzu a vyrovnání, a to zejména ve vazbě na § 2 odst. 3, § 6, § 17 a § 18 ZKV. Vyjde-li najevo, že správce konkurzní podstaty při plnění výše uvedené povinnosti sepsal do soupisu majetku konkurzní podstaty i věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd (k tomu, které zákony lze zahrnout mezi tzv. restituční zákony, viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Odo 426/2005, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), má tato skutečnost za následek, že ohledně takových věcí správce konkurzní podstaty nenabývá práv, které zákon o konkurzu a vyrovnání standardně se soupisem majetku konkurzní podstaty spojuje, zejména pak není oprávněn takové věci zpeněžit, a to až do doby, dokud včas uplatněné restituční nároky nebyly zamítnuty. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 1307/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2012, pod [číslo]. b) Z takto ustaveného judikatorního rámce plyne, že právní závěry odvolacího soudu v dané věci se nijak neprotiví ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Převodu vyčleněných pozemků z konkurzní podstaty úpadce do vlastnictví [právnická osoba] nejdříve bránilo uplatnění restitučních nároků žalovanými (§ 68 odst. 1 ZKV) a dále od [datum] vylučovací žaloba (§ 19 odst. 3 ZKV). Vydání souhlasu konkurzního soudu s převodem pak na věci nic nemění, když souhlas je předpokladem platnosti smlouvy, tj. musí podpisu smlouvy, kterou se převádí majetek z konkurzní podstaty, předcházet (a ne po takřka dvou měsících následovat). c) Poukazuje-li dovolatel na závěry uvedené v R 81/2005 (chránící nabyvatele majetku z konkurzní podstaty), pak pomíjí, že závěry tam přijaté je možno aplikovat pouze při splnění všech dalších podmínek zpeněžování majetku sepsaného v konkurzní podstatě (jak dovolatel sám přiléhavě uvádí„ pokud byl pozemek sepsán do konkurzní podstaty a řádně zpeněžen“). Mezi tyto podmínky patří, že zpeněžovaný majetek se po celou dobu převodu (tj. u nemovitostí od uzavření smlouvy do doby provedení vkladu) nachází v soupisu konkurzní podstaty, že tento majetek není dotčen včas uplatněným nárokem jiné osoby (na vyloučení takového majetku z konkurzní podstaty), případně byl takový nárok pravomocně zamítnut, jakož i existence předchozího souhlasu soudu s prodejem dotčeného majetku. Ochrana nabyvatele takového majetku se nevztahuje na důvody neplatnosti smlouvy mající původ v porušení norem konkurzního práva (např. § 19 odst. 3, § 27 odst. 2 či § 68 odst. 1 ZKV). d) Z výše uvedeného plyne, že závěry učiněné v R 81/2005 nejsou v poměrech dané věci použitelné a že důvod připustit dovolání nemůže být založen ani poukazem dovolatele na aplikaci těchto závěrů v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4062/2010. Toto rozhodnutí vykazuje skutkové odlišnosti (předchozí souhlas soudu se zpeněžením majetku z konkurzní podstaty, nabytí vlastnického práva před podáním vylučovací žaloby) a právní posouzení (učiněné v tomto rozhodnutí) se vztahuje pouze ke střetu § 5 odst. 3 zákona o půdě a zákona o konkurzu a vyrovnání. e) Soud prvního stupně pak správně vyšel i z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 10/16: i. Pokud byl proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem, které posléze byly vydány v restitučním řízení oprávněným osobám, ve prospěch osob, které však účastníky tohoto restitučního řízení nebyly, má se za to, že převod na tyto osoby je třeba považovat za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku, neboť bylo porušeno kogentní ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě, jehož obsahem je mj. zákaz zcizování majetku dotčeného restitucemi. ii. Při řešení kolize mezi zásadou ochrany osoby, jíž svědčí skutečný právní stav (rozporný se stavem zapsaným do veřejného seznamu), a zásadou materiální publicity podle § 984 občanského zákoníku, poskytující ochranu osobě, která uskutečnila právní jednání s důvěrou v stav potvrzený zápisem do veřejné evidence, je možné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/2011, podle něhož je nutno najít praktickou konkordanci mezi oběma protikladně působícími principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti. iii. Pokud byl proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem, které posléze byly vydány v restitučním řízení oprávněným osobám, ve prospěch osob, které však účastníky tohoto restitučního řízení nebyly, má se za to, že převod na tyto osoby je třeba považovat za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku, neboť bylo porušeno kogentní ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě, jehož obsahem je mj. zákaz zcizování majetku dotčeného restitucemi. Ústavní soud přitom opakovaně konstatoval (srov. např. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 195/97 (N [číslo] SbNU 389)), že vzhledem ke smyslu zákona o půdě, kterým je odčinění alespoň některých majetkových křivd, je třeba restituční nároky považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů. Jakýkoliv jiný výklad by činil § 5 odst. 3 tohoto zákona bezcenným. f) Z uvedeného judikatorního rámce je zřejmé, že názor žalovaných je nesprávný. Kupní smlouvy uzavřené mezi SKP a [příjmení] či společností [právnická osoba] jsou neplatné, byly uzavřeny v rozporu s ust. § 5 zákona o půdě, § 68 ZKV, když správkyně konkurzní podstaty věděla o uplatněném restitučním nároku, přesto nemovitosti sepsala do soupisu konkurzní podstaty, poté prodala, ač neuložila žalobcům podat vylučovací žalobu, žalobci nemají jen nárok na vydání výtěžku zpeněžení, ale na vydání nemovitostí.

13. Konečně žalovaní 1), 2), 4) namítali, že [příjmení] i její právní nástupci byli v dobré víře o vlastnictví pozemku, z žádného důkazu nevyplývá, že by [příjmení] řešila s [jméno] [příjmení] konkrétní žalované pozemky, nebyla účastníkem žádného řízení, kde by se řešily. [příjmení] [příjmení] a společnost [právnická osoba] uzavřely s SKP, coby úřední osobou, kupní smlouvy, uzavření bylo schválenou usnesením soudu, pak musely být přesvědčeny o legitimitě uzavření smluv. a) Pokud jde o předpoklady vydržení (podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.)), když ve hře je hlavně dobrá víra, či její absence, pak odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1692/2021, dle něhož„ vydržet vlastnické právo může jen oprávněný držitel, tj. ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří jako vlastníkovi. Oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. l obč. zák. je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000). K posouzení právní otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, Nejvyšší soud zaujal právní názor již v rozsudku ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99, publikovaném v časopise Soudní rozhledy [číslo] ročník 2001, pod [číslo] podle kterého tuto otázku je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a že je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. b) K uvedené otázce se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, který v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 50/04, uvedl:„ Při posuzování otázky, zda byl držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité (běžné) opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl, respektive mohl mít, během vydržecí doby důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (vycházející z toho, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti).“ c) Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018 sp. zn. 29 Cdo 4716/2015 Vzhledem k tomu, že právní předchůdce dovolatele ([právnická osoba]) jako nabyvatel jednal v rozporu se zákonem (minimálně v tom, že uzavíral smlouvu se správcem konkurzní podstaty bez předchozího souhlasu konkurzního soudu se zpeněžením), není namístě uvažovat o dovolatelem tvrzeném nabývání majetku v dobré víře. [obec] víra totiž předpokládá omluvitelný omyl o (ne) existenci určité právně rozhodné skutečnosti. Obecně pak platí, že omluvitelným je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. i literaturu a judikaturu v něm označené), kdy právní omyl může být omluvitelný pouze výjimečně (např. v případě objektivně nejasného znění zákona). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001. d) K dobré víře právnické osoby se Nejvyšší soud vyjádřil v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1692/2021 (týká se účastníků řízení): i. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 427/2013, a ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4057/2013, či usnesení téhož soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3624/2017) se dobrá víra právnické osoby zásadně odvíjí od vědomosti jejího statutárního orgánu (a kdy v případě kolektivního statutárního orgánu je zpravidla rozhodující dobrá víra většiny jeho členů) - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 427/2013 a sp. zn. 22 Cdo 4057/2013 - a je ji vždy nutno hodnotit objektivně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 86/2018); dobrá víra i v tomto případě zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Právnické osobě lze ovšem přičítat rovněž vědomost osob, které ji při konkrétním právním úkonu zastupují (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4554/2015), případně podle konkrétních okolností i subjektů odlišných (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2426/2015). Z těchto pravidel však rozhodovací praxe současně připouští četné výjimky tam, kde by důsledné trvání na uvedeném názoru nebylo přiměřené a vedlo by ke zjevným nespravedlnostem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2426/2015, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2026/2017, a ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5223/2017). ii. V další části rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval dobrou vírou [příjmení] (označená jako„ K“) a [právnická osoba], s.r.o. (označená jako„ A“). Skutek byl v části věnované vkladu nepeněžitého vkladu stejný, skutek je stejný i v tom, že [příjmení] byla zakladatelkou této společnosti, předsedou představenstva byl její manžel, ona pak členkou dozorčí rady. iii. V posuzované věci z obsahu spisu mj. vyplývá, že při jednání u odvolacího soudu dne [datum] žalobci zpochybnili dobrou víru nabyvatelky K. při nabytí vlastnického práva k původním dvěma pozemkům dle kupní smlouvy ze dne [datum] poukazem na obsah jejího vyjádření ze dne [datum] v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 52/2001 podaném k žalobě restituentky B. S. proti žalovaným: 1) správkyni konkurzní podstaty úpadce, 2) M. P. a 3) K., za účasti vedlejšího účastníka [příjmení] o určení neplatnosti kupních smluv, jímž odvolací soud provedl důkaz. V tomto podání K. k průběhu tohoto řízení uvedla, že dne [datum] a dne [datum] uzavřela se správkyni konkurzní podstaty úpadce kupní smlouvy na pozemky (mj.) p. č. XY a p. č. XY, že (i) tyto pozemky byly vloženy do A. a že v době podání žaloby už tato společnost byla vlastníkem uvedených pozemků – viz LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY. iv. Z obsahu spisu a z výpisů z obchodních rejstříků se dále podává, že A. (jejíž zakladatelkou byla K., která oba původní pozemky do této společnosti vložila jako nepeněžitý vklad) vznikla dne [datum], přičemž předsedou jejího představenstva byl od tohoto data do [datum] K. a předsedkyní dozorčí rady ve stejném období byla K.), že W. (do něhož A. vložila notářským zápisem ze dne [datum] pozemek p. č. XY a jíž A. kupní smlouvou ze dne [datum] prodala pozemek p. č. XY) vznikl dne [datum], přičemž od tohoto data byl předsedou jeho představenstva K. a místopředsedkyní představenstva byla K., přičemž tato situace trvala i v době uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] o převodu pozemku p. č. XY z W. na žalovanou 1). e) Nejvyšší soud se dále v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1692/2021 zabýval rozdíly mezi nabytím od nevlastníka a vydržením, u obou institutů je však nutná dobrá víra. i. K té Nejvyšší soud ve vztahu k účastníkům dále uvedl: V naposledy uvedeném ohledu je třeba posoudit, zda - i kdyby byla K. při uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] v dobré víře při nabytí vlastnického práva k původním dvěma pozemkům, když je kupovala od správkyně konkurzní podstaty, jak oba žalovaní namítají - tato dobrá víra v oprávněnost držby pozemků nezanikla již [právnická osoba] (jejíž zakladatelkou a předsedkyní dozorčí rady byla K.) v souvislosti s řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 52/2001, když z citovaného vyjádření jmenované ze dne [datum] se podává, že byla informována o tom, že k oběma původním pozemkům byl uplatněn restituční nárok dle zákona o půdě B. S., která kupní smlouvu uzavřenou správkyní konkurzní podstaty úpadce s K. považovala za neplatnou; v tomto ohledu je tedy z tohoto spisu třeba zjistit, kdy žaloba (podaná již v roce 2001) B. S. byla doručena K. a A., na základě níž se seznámily se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že jim pozemky po právu patří (patřily). ii. Je možno poukázat i na to, že K. podala dne [datum] žalobu u Městského soudu v Brně (vedenou pod sp. zn. 48 C 44/2005) proti B. S. o stanovení povinnosti uzavřít s ní kupní smlouvu ohledně převodu specifikovaných pozemků, k níž doložila jednak rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, ze dne [datum], sp. zn. [číslo] (pravomocné dne [datum]), týkající se restitučního nároku B. S. a původní žalobkyně a), žalobce b) a F. K., a dále předložila„ prohlášení o společném záměru a postupu“ - dohodu o narovnání vzájemných vztahů uzavřenou B. Sch., správkyní konkurzní podstaty úpadce, A. (zastoupenou předsedou představenstva K.) a K. (která je přílohou spisu), v níž se B. S. zavázala ve prospěch A. vzdát se restitučních nároků mimo jiné i ke všem částem původního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, tedy před tím, než A. tento pozemek vložila notářským zápisem do W. (jejímž předsedou představenstva byl od [datum] K. a místopředsedkyní představenstva byla K.). f) Odvolací soud poukazuje také na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3089/2015 dle něhož„ je třeba, aby kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl v této souvislosti opravdu v dobré víře.“ g) Dále pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2806/2007 podle kterého výkladem ustanovení § 446 obch. zák., ve znění účinném od [datum], pro věc rozhodném, se zabýval Ústavní soud v nálezu pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 75/04, uveřejněném pod [číslo] Sb. [jméno] zdůraznil (odkazuje na svá předchozí rozhodnutí, zmíněná ve vyjádření prvního žalovaného a zabývající se výkladem § 446 obch. zák., ve znění účinném do [datum]), že označené ustanovení„ významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů. Lze je proto aplikovat pouze za přísného respektování článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť představuje zákonnou mez jednoho z nejdůležitějších základních práv, a je tedy při jeho aplikaci nezbytné striktně vyloučit jakékoliv jeho zneužití k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno. Z toho důvodu je obzvláště nutné velmi přísně posuzovat otázku dobré víry nabyvatele.“ Z těchto závěrů Ústavního soudu vychází ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud. K závěru, podle kterého„ v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, je nutné, aby kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl v této souvislosti skutečně v dobré víře“, srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005, ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 32 Cdo 44/2007, ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2343/2008 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 852/2009. h) Konečně odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 520/2016 (týká se účastníků řízení): i. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce dovolatele ([právnická osoba]) jako nabyvatel jednal v rozporu se zákonem (minimálně v tom, že uzavíral smlouvu se správcem konkurzní podstaty bez předchozího souhlasu konkurzního soudu se zpeněžením), není namístě uvažovat o nabývání majetku v dobré víře. [obec] víra totiž předpokládá omluvitelný omyl o (ne) existenci určité právně rozhodné skutečnosti. Obecně pak platí, že omluvitelným je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. i literaturu a judikaturu v něm označené), kdy právní omyl může být omluvitelný pouze výjimečně (např. v případě objektivně nejasného znění zákona). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001. Tato dobrá víra se přitom posuzuje nejen v době uzavření smlouvy, ale až do doby provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí – do nabytí vlastnického práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 22 Cdo 3418/2017). O nedostatku dobré víry právního předchůdce žalobce ostatně svědčí i to, že [právnická osoba] (jejímž předsedou představenstva byl Ing. [příjmení] – stejná osoba, která byla jednatelem právního předchůdce žalobce), vedla od roku 2004 (tedy před podáním návrhu na vklad) spor, v němž se domáhala nahrazení rozhodnutí Pozemkového úřadu vydaného dne [datum], sp. zn. [číslo], týkajícího se i vyčleněných pozemků (statutární orgán právního předchůdce žalobce tak věděl o uplatněném restitučním nároku), jakož i to, že bylo dne [datum] podepsáno prohlášení o společném záměru, jehož účastníkem byla rovněž [právnická osoba] (za níž jednal Ing. [příjmení]), jež mělo vyřešit restituční nároky k původnímu pozemku vzdáním se restitučních nároků právní předchůdkyní prvního žalovaného s výjimkou vyčleněných pozemků.

14. Odvolací soud dospěl k závěru, že jak kupující RNDr. [příjmení], [právnická osoba], s.r.o., tak [právnická osoba], a.s., [právnická osoba], [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [právnická osoba] nebyly v dobré víře o tom, že jim vlastnické právo k nemovitostem náleží. Předně nebyl dán předchozí souhlas s uzavřením kupní smlouvy ohledně pozemků p. [číslo] kdy kupní smlouva byla uzavřena [datum], ale souhlas konkurzního soudu byl dán [datum], ohledně pozemků p. [číslo] byla kupní smlouva uzavřena [datum], souhlas byl dán [datum], ale usnesení nabylo právní moci až [datum], u pozemku p. [číslo] byla kupní smlouva uzavřena [datum], souhlas byl dán [datum], právní moci rozhodnutí nabylo [datum], dále pak [příjmení] věděla o uplatněném restitučním nároku, věděl o něm i její manžel [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., který s SKP o koupi pozemků jednal, pokud vědomost byla dána u nich, byla dána u výše uvedených společností. Oba byli zakladateli [právnická osoba], a.s., Kokous byl předsedou představenstva [právnická osoba], a.s. a [příjmení] místopředsedkyní představenstva a členkou představenstva. [příjmení] podepisoval za společnost [právnická osoba] projekt fúze. V dobré víře nebyla ani [právnická osoba], s.r.o. za kterou kupní smlouvu ze dne [datum] podepisoval Ing. [obec] Kokous, CSc. (č. l. 37). [právnická osoba] a [právnická osoba] zanikly bez likvidace sloučením, když jejich mění přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba] (viz projekt fúze ze dne [datum]). Pokud pak jde o [právnická osoba], a.s. (akutálně [právnická osoba]), pak zakladatelem společnosti byl Ing. [příjmení] [příjmení] (viz č. l. 134), který byl do 2020 předsedou představenstva, když [příjmení] byla do 2014 místopředsedkyní představenstva, do 2020 pak členkou představenstva. Pokud pak jde o [právnická osoba], a.s., pak za tuto společnost kupní smlouvu podepsal [příjmení], který byl spolu s [příjmení] členem představenstva od 2003 do 2014 (viz shora). S ohledem na absenci dobré víry pak nemohli žalovaní 1), 2), 4) nabýt vlastnické právo ani vydržením, ani nabytím od nevlastníka.

15. Pokud jde o žalovaného 3), pak pozemek p. [číslo] k. ú. [část obce] byl SKP převeden na [příjmení] [datum], souhlas byl udělen [datum], právní moci rozhodnutí nabylo [datum]. Poté byl vložen ve formě nepeněžitého vkladu do [právnická osoba], a.s. ([datum]), následně převeden na [právnická osoba] ([datum]) a následně na žalovaného 3) dne [datum], kdy za [právnická osoba] jednal Ing. [obec] Kokolus. Ministerstvem životního prostředí byla smlouva schválena [datum]. Všichni, vyjma žalovaného 3), věděli o tom, že jde o akty neplatné (věděli o uplatněném restitučním nároku), nemovitosti však převáděli dál.

16. Co se týče právního hodnocení, zde se odvolací soud zabýval tzv. nabytím nemovitostí od nevlastníka, resp. nabytí nemovitostí od neoprávněného a posouzením dobré víry třetího žalovaného (ze všech žalovaných jediný žalovaný 3) mohl být v dobré víře) jako nabyvatele, a to ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne [datum]. Zde si odvolací soud dovoluje odkázat zejména na body 34 a násl. nálezu. Kdy dobrověrnému nabyvateli svědčí minimálně právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož součástí je též ochrana legitimního očekávání nabytí majetkové hodnoty (bod 34). Kdy sama nutnost ochrany dobrověrného nabyvatele ještě neznamená, že by obdobnou ústavní ochranu nebylo nutno poskytnout též vlastnickému právu původního vlastníka.

17. Jde tedy o střet dvou základních práv (bod 35). A tedy musí soud postupovat podle judikatury Ústavního soudu při střetu dvou základních práv (bod 36). První krok – identifikace dotčených práv – střet práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku a vlastnického práva původního vlastníka (tedy vedle čl. 1 Dodatkového protokolu čl. 11 Listiny). Druhý krok – zachovat maximum z obou dotčených práv – záleží na okolnostech jednotlivého případu. Třetí krok – zohlednit jak obecné skutečnosti a souvislosti dopadající na všechny případy řešeného typu, tak individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu. V Bodech [číslo] Ústavní soud uvádí, co je třeba zváživ v rámci obecných souvislostí.

18. K těmto bodům odvolací soud uvádí následující: a) Žalovaný 3) je orgánem státu, nikoliv tedy jednotlivcem jednajícím v dobré víře v akt státu. b) Žalovaný 3) je orgánem státu, který vytvořil pravidlo o zákazu převodu, které je vtěleno do zákona, zatímco u nabytí od nevlastníka došlo k prosazení tohoto nabytí cestou judikatury ústavního soudu.

19. Důvěra v akty státu byla v posuzovaném případě dána na obou stranách sporu (body [číslo]), kdy žalobci získali pozemek tzv. v restituci, na základě rozhodnutí státního orgánu. Žalovaný 3) pak jednal s důvěrou v zápis v katastru nemovitostí a rovněž jeho vlastnické právo bylo katastrálním úřadem zapsáno.

20. Neplatí to, co Ústavní soud uvádí v bodě 42 nálezu, tedy, že vlastník nemovitosti vystupuje jako účastník smlouvy, a tudíž si je vědom i řízení před katastrálním úřadem, a tedy může (zde nemůže) dojít ke slovu i obecná právní zásada, podle níž práva náležejí bdělým, a to na rozdíl od dobrověrného nabyvatele, který se nijak nepodílel na předchozích zápisech do evidence. Zde se žalobci nijak nepodíleli na zápisu v katastru.

21. Neuplatní se ani to, co je uvedeno v bodu 43 nálezu, tedy, že by z pohledu možnosti vědomosti o případné absolutní neplatnosti převodní smlouvy byly v silnější pozici původní vlastníci nežli následní dobrověrní nabyvatelé. Žalobci se na převodních smlouvách nijak nepodíleli.

22. Konečně neuplatní se ani to, co je uvedeno v bodě 44 nálezu, že by institut absolutní neplatnosti jako následek vadných právních úkonů byl nadužíván. V posuzovaném případě není možné o nadužívání hovořit. Kdy SKP porušila blokační ustanovení § 5 zákona o půdě a § 68 ZKV a převedla pozemek předchůdcům žalovaného 3), kteří o porušení těchto ustanovení věděli, když věděli o uplatněném restitučním nároku, stejně jako věděli o tom, že o něm ví i SKP.

23. V rámci konkrétních okolností případu je třeba zohlednit (bod 45): a) délku doby, která uběhla od vadného zápisu do katastru nemovitostí, než se původní vlastník začal domáhat svého práva – v posuzovaném případě se žalobci domáhali svého práva již před převody nemovitostí ze SKP na [příjmení], a rovněž bezprostředně poté, a to ve vztahu k SKP a konkurznímu soudu. Poté, co nabyli nemovitosti, tj. [datum], podali návrh na vklad [datum], b) okolnosti, za nichž k takovému absolutně neplatnému právnímu úkonu a zápisu do katastru nemovitostí došlo – tyto byly popsány shora a svědčí ve prospěch žalobců, c) zda při tom byl spáchán trestný čin – tato skutečnost nebyla prokázána, leč jednání SKP je zarážející; bylo zde obrovské pochybení správkyně konkurzní podstaty i konkurzního soudu, tedy státních orgánů, nebýt těchto pochybení, nebyl by žalovaný 3) zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník, d) zda se původní vlastník mohl opravdu účastnit předmětného katastrálního řízení – žalobci se předmětného katastrálního řízení nemohli účastnit, e) žalovaný 3) nevynaložil investice (viz sdělení zástupkyně žalovaného 3) na jednání odvolacího soudu); i kdyby však investice vynaložil, ve světle předchozích argumentů by to na rozhodnutí odvolacího soudu nic nezměnilo.

24. Odvolací soud poukazuje na bod 46. nálezu dle něhož:„ pokud dojde k podvodnému převodu…bude mít v eventuálním vlastnickém sporu následný dotčený dobrověrný nabyvatel vůči původnímu vlastníku zpravidla velmi oslabenou pozici. V převážné většině takových případů totiž bude z hlediska obecné idey spravedlnosti prvořadé obnovit vlastnický vztah původního vlastníka...“ V posuzovaném případě všichni předchůdci žalovaného 3) věděli o tom, že nemovitosti jsou převáděny v rozporu se zákonem. Tudíž přesto, že takové jednání nebylo předmětem trestního řízení, jde o závažnou skutečnost, která hraje v neprospěch žalovaného 3).

25. Dále odvolací soud poukazuje na následující skutečnosti: a) jde o kvazirestituční spor, pozemky byly znárodněny, restituenti se 28 let domáhají jejich„ vydání“, b) žalobci udělali vše, co mohli, uplatnili restituční nárok, zjistili, že povinný subjekt se ocitl v konkurzu, čile korespondovali s SKP a konkurzním soudem, které na restituce upozorňovali, c) předchůdci žalovaného 3) věděli o uplatněném nároku, d) dne [datum] byla podána žaloba o určení vlastnictví k jiné části pozemku pod sp. zn. 41 C 83/2012 (odvolacím soudem posuzovaná pod sp. zn. 44 Co 374/2014), e) stejné věci by měly být posouzeny stejně: a) věc vedená Městským soudem v Brně pod sp. zn. 34 C 122/2018 (poz [parcelní číslo]), b) věc vedená Městským soudem v Brně pod sp. zn. 41 C 83/2012 (u Krajského soudu v Brně pak pod sp. zn. 44 Co 374/2014). ZÁVĚRY ODVOLACÍHO SOUDU 26. Kupní smlouvy uzavřené mezi SKP a [příjmení], SKP a [právnická osoba] jsou neplatné, protože byly uzavřeny v rozporu s § 68 ZKV, když SKP věděla o uplatnění restitučního nároku, který byl uplatněn řádně a včas, dále proto, že usnesení o udělení souhlasu s prodejem nabylo právní moci až poté, co byly kupní smlouvy uzavřeny. [příjmení] ani společnost [právnická osoba] nebyly v dobré víře, že jim pozemky patří po dobu 10 let (vydržecí doba), protože o uplatněném restitučního nároku rovněž věděly, navíc dle textu kupní smlouvy věděly o tom, že souhlas s uzavřením kupních smluv nebyl dán před jejími uzavřeními (odvíjeno od právní moci usnesení). Právní nástupci nebyli rovněž v dobré víře, nemohli tak nabýt pozemky ani vydržením, ani tzv. nabytím od nevlastníka, když o tom, že [příjmení] pozemek neplatně nabyla, věděli. Jediný, kdo byl v dobré víře byl žalovaný 3), zde však k nabytí vlastnického práva od nevlastníka nedošlo, když právo žalobců vyšlo z poměřování vítězně.

27. S ohledem na vše uvedené odvolací soud napadený rozsudek v I. a II. výroku jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř. NÁKLADY 28. Soud prvního stupně ovšem pochybil ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. a IV. výrok), když při určení nákladů řízení vycházel z chybné tarifní hodnoty předmětu řízení. V daném řízení šlo o určení práva k nemovitostem, tedy správně měl soud prvního stupně vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a nikoliv ve výši 35 000 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT. Dále soud prvního stupně pochybil, pokud žalované zavázal k náhradě nákladů řízení žalobcům společně a nerozdílně, když v daném řízení nemají účastníci postavení nerozlučných společníků, neboť každý z žalobců v řízení uplatňuje ochranu vlastního práva. Bylo tedy nutné o nákladech řízení rozhodnout ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť.

29. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobci a žalovaným 3) odvolací soud aplikoval ust. § 150 o.s.ř., které v souladu s ustálenou judikaturou:„ má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení“ (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 237/05), a umožňuje, aby soud výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů řízení zcela, nebo z části nepřiznal (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 635/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013). Odvolací soud má v tomto případě za to, že přiznání náhrady nákladů řízení by s ohledem na průběh sporu bylo zjevně nespravedlivé, a to vzhledem k tomu, že žalovaný 3) byl dle zjištění odvolacího soudu v dobré víře a jeho neúspěch ve věci byl pouze otázkou poměřování (viz vše uvedené shora).

30. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 o.s.ř. změnil II. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobci a) až d) tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d) k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 5 551,67 Kč, sestávající z: -) [číslo] (1/3 z ) ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu v částce 5 000 Kč, tedy 416,67 Kč; -) 1/3 z odměny právního zástupce určené dle AT ve výši 14 880 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. b) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, po snížení o 20 % při společném zastoupení dle § 12 odst. 4 AT činí sazba za jeden úkon částku 2 480 Kč, tj. 5 úkonů á 2 480 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne [datum], vyjádření žalobce k vyjádření žalovaného 4. ze dne [datum] a účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] a [datum], které trvalo více jak dvě hodiny), a 2 půlúkony á [číslo] (vyjádření k odvolání žalovaného [právnická osoba] proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o vstupu dalšího účastníka řízení na straně žalobců ze dne [datum] a účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]), tj. 4 960 Kč; -) [číslo] (1/3 z ) ze 7 režijních paušálů á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 175 Kč.

31. Dále odvolací soud podle § 220 o.s.ř. změnil II. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobci a) až d) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přiznání jejich náhrady by bylo zjevně nespravedlivé s ohledem na průběh sporu (§ 150 o.s.ř.).

32. Podle § 220 o.s.ř. změnil odvolací soud i III. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovanými 1), 2) a 4) a žalobcem e) tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci e) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 371,34 Kč, sestávající z: -) 1/3 odměny právního zástupce určené dle AT ve výši 3 100 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. b) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, tj. 1 úkon á 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení), tedy 1 033,34 Kč; -) 1/3 z 1 režijního paušálu á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 100 Kč; -) 1/3 z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, tj. 238 Kč, když právní zástupce žalobce e) je plátcem DPH.

33. Konečně podle § 220 o.s.ř. změnil odvolací soud i III. výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobcem e) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přiznání jejich náhrady by bylo zjevně nespravedlivé s ohledem na průběh sporu (§ 150 o.s.ř.).

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že každý z žalovaných 1), 2) a 4) je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku každému z žalobců a) až d), kteří byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) na náhradě nákladů odvolacího řízení, částku 11 893,18 Kč, sestávající z: -) 1/3 z odměny právního zástupce určené dle AT ve výši 7 440 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. b) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, po snížení o 20 % při společném zastoupení dle § 12 odst. 4 AT činí sazba za jeden úkon částku 2 480 Kč, tj. 3 úkonů á 2 480 Kč (vyjádření žalobců k odvolání žalovaných ze dne [datum], podání ze dne [datum] – upřesnění žalobního petitu a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), tj. 2 480 Kč; -) [číslo] (1/3 z ) ze 3 režijních paušálů á 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 75 Kč; -) 1/3 hotových výdajů za vyhotovené kopie geometrického plánu v celkové částce 27 239,52 Kč, tedy 9 079,84; -) 1/3 náhrady hotových výdajů spočívající v ceně jízdného k jednání soudu dne [datum] (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s ů 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb.), tj. vlakové jízdné z [obec] do [obec] a zpět v celkové hodnotě 775 Kč, tedy 258,34 Kč.

35. Žalobce e) byl sice v odvolacím řízení také zcela úspěšný, avšak jeho právní zástupce žádné úkony právní služby neučinil. Odvolací soud proto rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovanými 1), 2), 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

36. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení mezi žalovaným 3) a žalobci a) až d) odvolací soud rozhodl v souladu s § 150 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přiznání jejich náhrady by bylo zjevně nespravedlivé s ohledem na průběh sporu (viz odůvodnění změny náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně uvedené výše).