42 C 118/2017-540

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupenému Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro 122 356 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 122.356,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 30.4.2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění náhrady majetkové újmy ve výši 122 356 Kč, způsobené mu exekučním příkazem ze dne 20.3.2011, č.j. 125 EX 735/10 – 45, kterým byl postižen obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba], s.r.o., což mělo za následek zrušení jeho účasti ve společnosti. Ke zrušení účasti došlo v době, kdy vedl se [právnická osoba], s.r.o. několik soudních sporů, zrušením účasti ztratil oprávnění vést tyto soudní spory, což mělo za následek zamítnutí žalob. V důsledku zamítnutí žalob vznikla žalobci škoda, protože nedosáhl vymožení peněžitých a nepeněžitých nároků, které v soudních řízeních uplatňoval, nebyly mu uhrazeny náklady, které na vedení řízení vynaložil, a byla mu uložena povinnost nahradit náklady žalované společnosti. Jedním z takových sporů bylo řízení projednávané v prvním stupni před Krajským soudem v Č. Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 1072/2006, v němž se žalobce domáhal jednak vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [právnická osoba], s.r.o. ze dne 29.6.2006, kterým byla schválena účetní závěrka společnosti za rok 2005 a schváleno vytvoření zákonných rezerv na opravu sacích bagrů ve výši 2 mil. Kč, jednak zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200.000 Kč za porušení základních práv společníka. Soud prvního stupně dne 30.5.2007 řízení přerušil. V době, kdy bylo řízení přerušeno, vydal soudní exekutor výše popsaný exekuční příkaz. Exekuční příkaz je nezákonný, protože exekutor v něm zvolil způsob vedení exekuce, který byl zjevně nepřiměřený a byl v rozporu s § 47 exekučního řádu. Důvody, proč považuje exekuční příkaz za nezákonný, podrobně popsal v příloze žaloby s tím, že nepřiměřenost exekučního příkazu konstatoval rovněž Ústavní soud 7. 6. 2012 pod sp. zn. III. ÚS 1635/2011 Soudní praxe dovodila, že nepřiměřenost exekuce se pro účely odškodnění podřadí pod pojem škody vzniklé nezákonným rozhodnutím, viz rozhodnutí ÚS ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 1774/08 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. 28 Odo 2150/2012. Dle ustanovení § 148 odst. 2 zákona č. 513/91 Sb. platí, že vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem. Předmětný exekuční příkaz postihl obchodní podíl ve [právnická osoba], s.r.o., který nabyl právní moci dne 4. 4. 2011, čímž došlo ke zrušení účasti žalobce ve [právnická osoba], s.r.o. a ztrátě zákonného oprávnění vést shora uvedené soudní řízení. Soud proto nejprve rozhodl o pokračování v řízení a následně posuzoval právní zájem žalobce na vydání soudního rozhodnutí. Dospěl k závěru, že právní zájem nemá, proto dne 18.5.2012 vydal usnesení čj. 13 Cm 1072/2006-209, kterým žalobu zamítl. Proti tomu bylo podáno odvolání dne 17. 6. 2011 Vrchní soud v Praze rozhodl 26.5.2012 usnesením čj. 14 Cmo 477/2012-243 tak, že potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu. Žalobce tak marně inicioval řízení k tomu, aby se domohl svých práv, kdy byl v případě neúspěchu ochoten nést riziko, že bude povinen nahradit žalované společnosti její náklady řízení. Protože se kýžený výsledek nedostavil a soud věc meritorně ani neposuzoval, vznikly žalobci náklady, které představuje jednak zaplacený soudní poplatek za zahájení řízení před soudem prvního stupně ve výši 9.000 Kč, poplatek 480.- Kč za pořízení kopií listin ze soudního spisu, soudní poplatek ve výši 12.000 Kč za odvolací řízení, nákladů právního zastoupení žalobce v řízení před soudem prvního stupně ve výši 20.361 Kč a náhrada nákladů řízení protistrany ve výši 55.660 Kč před soudem prvního stupně a ve výši 24.855 Kč v odvolacím řízení. Nárok na náhradu škody uplatnil žalobce u Ministerstva spravedlnosti Žalobce vyzval žalovanou k úhradě citované škody dne 9.10.2016, žalovaná však žádosti žalobce do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 29.10.2016 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody, způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. [jméno] [jméno] ve věci sp.zn. 125 EX 735/10, resp. nezákonného rozhodnutí došlo k zamítnutí žaloby ve věci sp.zn. 13 Cm 1072/2006 u Krajského soudu v Českých Budějovicích. K projednání došlo dne 25.7.2017, žalovaná nároku na náhradu majetkové újmy nevyhověla, byť shledala existenci odpovědnostního titulu, neboť předmětné exekuční řízení bylo zatíženo nesprávným postupem. Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 1635/11 ze dne 7. 6. 2012, kterým ústavní stížnost žadatele odmítl, uvedl, že postup exekutora byl zcela nepřiměřený a naprosto nerespektující nález sp. zn. I. ÚS 752/04. Další podmínky vzniku odpovědnosti státu však ze strany žalované shledány nebyly. Ve věci jednak není dán vznik škody, když o nákladech řízení soud vždy rozhodl, a to na základě úspěchu či neúspěchu ve věci. Soudní poplatky by navíc musel žalobce vynaložit v souvislosti se zahájením řízení a rozhodováním o jeho návrzích i nebýt nesprávného úředního postupu. Ve věci není žalobcem prokázána ani příčinná souvislost s nesprávným úředním postupem soudního exekutora v tom smyslu, že nebýt nesprávného úředního postupu soudního exekutora, žalobě žalobce by bylo vyhověno.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se žalobce obrátil dne 29.10.2015 na žalovanou s žádostí o poskytnutí náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, kterou vyčíslil ve výši 229 002 Kč (zahrnující škodu z více řízení). Žalobce tedy splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (dále i jen„ zákon“).

4. Sdělením Ministerstva spravedlnosti z dne 3.11.2016 byl žalobce informován o tom, že dne 29.10.2016 byla přijata jeho žádost na poskytnutí peněžitého zadostiučinění náhrady majetkové újmy, způsobené mu exekučním příkazem ze dne 20.3.2011, č.j. 125 EX 735/10 – 45, kterým byl postižen obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba], s.r.o., který měl za následek zrušení jeho účasti ve společnosti a následnou prohru sporu před Krajským soudem v Č. Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 1072/2006.

5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ve věci žádosti žalobce o odškodnění nároku na náhradu škody ve výši 229.002,00 Kč, která měla být způsobena žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. [jméno] [jméno] v řízení vedeném pod sp.zn. 125 EX 735/10 a následným výsledkem sporu v řízeních vedených u Krajského soudu v Českých Budějovicích, mimo jiné pod sp.zn. 13 Cm 1072/2006, které je předmětem tohoto řízení s tím, že vyjádření z Ministerstva spravedlnosti je z 25.7.2017.

6. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.5.2012 č.j. 13 Cm 1072/2006-209 byl návrh žalobce na prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady [právnická osoba], s.r.o., [IČO], kterým byla schválena účetní závěrka společnosti za rok 2005 ve znění, předloženém ve výroční zprávě za uvedený rok a kterou bylo schváleno vytvoření zákonných rezerv na opravu sacích bagrů ve výši 2 000 000 Kč, jakož i návrh navrhovatele na uložení povinnosti společnosti zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, zamítnut (výroky I. a II.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění soud konstatoval, že se v řízení primárně zabýval otázkou věcné aktivní legitimace, resp. naléhavého právního zájmu žalobce na podané žalobě. V situaci, kdy žalobce pozbyl účast ve společnosti neshledal soud naléhavý právní zájem na rozhodnutí o podané žalobě, zvláště v situaci, kdy žalobce argumentuje potřebou zjistit konečnou výši účetní závěrky společnosti, na kterou je navázán nárok žalobce na doplacení vypořádacího podílu. Soud konstatoval, že žalobci již vypořádací podíl do určité míry vyplacen byl, má tedy možnost podat žalobu na doplacení vypořádacího podílu a rozhodnutí o účetních závěrkách schválených valnou hromadou nejsou dle názoru soudu překážku pro případné budoucí rozhodnutí znalce o jiné výši vypořádacího podílu.

7. Dle vyjádření žalované ve věci 13 Cm 1072/2006 ze dne 2. 5. 2011, tato se vyjadřovala ke skutečnostem v řízení s tím, že žalobce již není společníkem [právnická osoba] s.r.o., přičemž došlo ke zrušení jeho účasti žalobce jako společníka ve společnosti následkem nařízení exekuce ve věci 10 EXE 4945/2010 - 15, resp. vydáním exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. [jméno] [jméno], č.j. 125 EX 735/10 – 45 ze dne 30. 3. 2011, kterým bylo rozhodnuto o tom, že předmětná exekuce bude provedena postiženým jiných majetkových práv žalobce, a to obchodního podílu ve [právnická osoba]. S ohledem na to žalovaná [právnická osoba] s.r.o. namítla nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, když současně předložila výpis z obchodního rejstříku ke dni 15. 4. 2011, v němž již žalobce není zapsán jako společník.

8. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26.5.2012 č.j. 14 Cmo 477/2012-243 bylo usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.5.2012 č.j. 13 Cm 1072/2006-209 potvrzeno co do výroků I. a II., změněno ve výroku III. Opravným usnesením Vrchního soudu v Praze ve věci 14 Cmo 477/2012 – 253 ze dne 14.6.2017 bylo opraveno datum usnesení č.j. 14 Cmo 477/2012-243 z nesprávného 26.5.2012 na správné 26.5.2014.

9. Dle příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 125 EX 735/10-35 ze dne 14.3.2011, stanovil exekutor náklady oprávněné [právnická osoba] částkou 3 720 Kč a náklady exekuce částkou 11 400 Kč.

10. Exekučním příkazem ze dne 30.3.2011 č.j. 125 EX 735/10-45 byla k vymožení povinnosti bez předchozího souhlasu jednatelů oprávněného nemanipulovat s dokumenty a věcmi, které se nacházejí v sídle oprávněného nebo v jiných objektech užívaných oprávněným a zdržet se kontaktování zaměstnanců oprávněného s požadavky na poskytnutí informací a vydání dokladů či dokumentů oprávněného a k vymožení nákladů oprávněného ve výši 3 720 Kč a nákladů exekuce ve výši 11 400 Kč nařízena exekuce postižením jiných majetkových práv povinného, a to obchodního podílu povinného v [právnická osoba], s.r.o. Exekuce byla nařízena Okresním soudem v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 10 EXE 4945/2010.

11. Dle dokladu o vkladu na účet, vedený u [právnická osoba], týkající se částky 15 120 Kč s hotovostními poplatky v měně 65 Kč s tím, že 6. 4. 2011 bylo na účet 101 2011, vedený u [právnická osoba] složena uvedená částka.

12. Usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 10 EXE 4945/2010 – 174 ze dne [číslo] byla exekuce zastavena.

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], s.r.o., [IČO] (nyní [právnická osoba]) soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.11.2010, č.j. 10 EXE 4945/2010-15, které nabylo právní moci dne 27.1.2011, byla nařízena exekuce ve věci oprávněného - [právnická osoba], s.r.o. se sídlem [adresa], identifikační číslo [PSČ] 731, proti povinnému [celé jméno žalobce], Ph.D., [datum narození], bytem [adresa žalobce]. Exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Český Krumlov, ze dne 30.3.2011, č.j. 125 EX 735/10-45, bylo rozhodnuto, že exekuce se provede postižením jiných majetkových práv povinného, a to jeho obchodního podílu ve [právnická osoba], s.r.o. e sídlem [adresa], identifikační číslo [PSČ]

731. Podle § 148 odst. 2 obch. zák. má vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem. V důsledku toho došlo k uvolnění obchodního podílu žalobce ve společnosti.

14. Usnesením Ústavního soudu III. ÚS 1635/11 ze dne 7.6.2012 byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele (žalobce v této věci), kterou napadal jednak exekuční příkaz č.j. 125 EX 735/10-45 ze dne 30.3.2011, jednak se domáhal zrušení ustanovení § 47 odst. 3 a § 55c odst. 3 písm. b) exekučního řádu, a to pro ztrátu opodstatnění v prvním z uvedených návrhů, když exekuční řízení, vedené před Okresním soudem v Jindřichově Hradci sp.zn. 10 EXE 4945/2010 bylo zastaveno a s ním zanikly účinky všech vydaných exekučních příkazů, včetně napadeného. Vzhledem k tomu, že řízení o zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým, jehož osud je závislý na samotné ústavní stížnosti, byla i tato část odmítnuta. Ústavní soud však závěrem konstatoval nepřiměřenost exekučního příkazu č.j. 125 EX 735/10-45 ze dne 30.3.2011, zatěžujícího obchodní podíl v řádu několika milionů ve srovnání s vymáhanou pohledávkou ve výši 15 120 Kč, navíc v exekučním řízení, vedeném pro vymožení povinnosti stěžovatele – zdržení se určitého jednání, uloženého mu nikoliv meritorním rozhodnutí, nýbrž„ pouze“ předběžným opatřením. To vše za situace, kdy se na bankovním účtu povinného se nachází finanční prostředky ve výši 399 890 Kč. V tomto duchu byl exekuční příkaz označen za nepřiměřený a naprosto nerespektující nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 752/04.

15. Dne 19.4.2011 vyzval JUDr. [jméno] [jméno], soudní exekutor Exekutorského úřadu Český Krumlov právního zástupce [právnická osoba], s..o., že povinnost, vymáhaná v exekuci, nařízené usnesením ze dne 30.11.2010 č.j. 10 EX 4945/2010-15, spočívající v zaplacení nákladů oprávněného a nákladů exekuce byla povinným splněna a exekuční příkaz ze dne 30.3.2011 č.j. 125 EX 735/10-45 byl zrušen. Současně žádal o informaci, pokud by vymáhaná povinnost byla ze strany povinného porušena.

16. Kvitancí z 11.10.2018 potvrdil Mgr. [jméno] [příjmení], že ve sporu u Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 13 Cm 1072/2006 a následně před Vrchním soudem v Praze sp.zn. 14 Cmo 477/2012 zastupoval žalobce a tento mu na základě faktury uhradil právní služby ve výši 15 900 Kč.

17. Potvrzením ze dne 20.11.2014 potvrdila advokátní kancelář [příjmení], [příjmení] & partneři, s.r.o., že obdržela částku 80 515 Kč, představující náhradu nákladů řízení před Vrchním soudem v Praze sp.zn. 14 Cmo 477/2012.

18. Potvrzením o úhradě odměny za právní zastoupení ze dne 24.5.2017 potvrdil JUDr. [jméno] [příjmení], že mu byla uhrazena odměna za zastupování ve sporu u Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 13 Cm 1072/2006 ve výši 4 461 Kč.

19. Dle projektu změny právní formy na [právnická osoba] s.r.o., který vyhotovila uvedená společnost dne 31. 5. 2011, tato plánovala změnu právní formy.

20. Dle stejnopisu notářského zápisu NZ 116/ 2011 – N 129/2011 ze dne 7. 7. 2011 valná hromada [právnická osoba] s.r.o. přijala v souvislosti se změnou právní formy rozhodnutí, kterým schválila projekt změny právní formy včetně stanov, jakož i rozhodnutí o schválení, resp. projednání mezitímní účetní závěrky podle zákona o přeměnách.

21. Dle notářského zápisu, sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] 57/ 2011 - N 63/2011 dne 8. 4. 2011 k žádosti společníků [právnická osoba] s.r.o., kdy tato rozhodla prostřednictvím valné hromady, a sice o tom, že tito rozhodli o tom, že společnost nemá jednatele a s ohledem na uvedenou skutečnost valnou hromadu svolal společník Ing. [jméno] [příjmení], kdy lhůta pro svolání valné hromady nebyla dodržena, nicméně přítomní společníci prohlásili, že ve smyslu ust. § 129 odst. 1 obchodního zákoníku se vzdávají práva na řádné a včasné svolání valné hromady. Valná hromada měla hlasovat o tom, že usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 10 EXE 4945/2010 – 15 ze dne 30. 11. 2010, které nabylo právní moci 27. 1. 2011, byla proti [celé jméno žalobce] MBA Ph.D., bývalému společníkovi [právnická osoba] nařízena exekuce pro vymožení nepeněžitých povinností, uvedených ve výroku I uvedeného usnesení a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno]. Ten následně vydal exekuční příkaz 125 EXE 735/10 – 45 ze dne 30. 3. 2011, kterým bylo rozhodnuto o tom, že předmětná exekuce bude provedena postižením jiných majetkových práv [celé jméno žalobce], a to obchodního podílu ve [právnická osoba]. V důsledku toho došlo po právní moci usnesení o nařízení exekuce a o pověření exekutora ke zrušení účasti společníka [celé jméno žalobce] ve [právnická osoba] s.r.o. a dále k tomu, že obchodní podíl [celé jméno žalobce] o velikosti 35% přešel na základě § 148 odst. 2 ve spojení s § 113 odst. 5 obchodního zákoníku na společnost, které tímto vznikla povinnost s uvolněným podílem naložit některým ze způsobů, uvedených v ustanovení § 113 odst. 5 a 6. Následně bylo přijato rozhodnutí valné hromady, a sice o tom, že se připouští rozdělení uvolněného obchodního podílu s tím, že tento ve výši 35% přešel na společnost a podíl převezmou ostatní společníci v poměru svých obchodních podílů s tím, že dosavadní podíl RNDr. [jméno] [příjmení] ve výši 11%, doktora [jméno] [příjmení] ve výši 33% a Ing. [jméno] [příjmení] ve výši 21% se rozšíří v poměru 11 ku 33 ku 21, načež připadne původní uvolněný obchodní podíl ve výši 35% s tím, že na první z podílů bude 5,9%, na druhý z podílů 17,8% a na třetí z podílů připadne 11,3%.

22. Dle úplného znění společenské smlouvy o založení společnosti s ručením omezeným„ ENVI, spol. s r.o.“ ve znění platných dodatků a změn [číslo] byl žalobce ke dni 21.6.2005 společníkem společnosti.

23. Notářským zápisem NZ 196/ 2011, N 201/2011 ze dne 27.4.2011 bylo přijato úplné znění společenské smlouvy o založení společnosti s ručením omezeným„ ENVI, spol. s r.o.“ ve znění platných dodatků a změn [číslo] kdy již žalobce nebyl společníkem společnosti.

24. Dle nálezu Ústavního soudu ve věci II ÚS 2303/15 ze dne 18. 12.2018 bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, č.j. 29 Cdo 4805/2014 – 226 bylo porušeno stěžovatelovo právo zaručené článkem 36 odst. listiny základních práv a svobod. Toto usnesení se ruší a dále se ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, 29 č.j. Cdo 2043/2016 – 369, dále proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2015, č.j. 7 Cmo 604/2013 – 345 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. srpna 2013, č.j. 13 Cm 1048/2011 – 286, odmítá. Ústavní soud shrnul genezi právních vztahů mezi účastníky a uvedenou společností, kdy konstatoval, že právo být společníkem obchodní společnosti nelze považovat za základní právo stěžovatele, ale je zřejmé, že způsob, jakým byla stěžovatelova účast na vedlejší účastníky ukončena, představuje závažný zásah do jeho práv, a proto mu soudy měly věnovat náležitou pozornost. Z uvedených důvodů má Ústavní soud za to, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 4. 2015 rozhodným okolnostem posuzované věci potřebnou pozornost nevěnoval, a pouze mechanicky uzavřel, že dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu je v souladu s ustálenou judikaturou, čímž stěžovateli odepřel přístup k soudu a porušil tak článek 36 odst. 1 listiny. Nad rozhodný rámec, aniž by současný Ústavní soud předjímal výsledek následného řízení před obecními soudy, dodal následující, a sice jak výše uvedeno, Ústavní soud považuje za klíčovou skutkovou okolnost posuzované věci skutečnost, že došlo ke zcela flagrantnímu porušení zásadních zásad exekučního řízení, když byl soudním exekutorem (nesrozumitelné) částkou postižen stěžovatelův obchodní podíl. Potud by byl na místě úsudek, že se stěžovatel má primárně domáhat náhrady (nesrozumitelné) škody v režimu zákona o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem. Ústavní soud však považuje za relevantní skutečnost, že inkriminovaného pochybení soudního exekutora využili zbývající společníci ke kroku, o nějž usilovali již dříve, tedy k ukončení účasti stěžovatele na vedlejší účastnici. Uplatnit by se tak měl princip, že náhradu vzniklé škody by primárně měl hradit ten, kdo měl z protiprávního jednání prospěch či (v případě z nezákonného rozhodnutí soudního exekutora) nějakou nejen pekuniární výhodu či užitek, a to při nejmenším právě v tom rozsahu, ve kterém tuto výhodu či užitek nezákonným rozhodnutím získal. Viděno pod tímto zorným úhlem je tak na místě premise, že stěžovatelem nárokovanou škodu by měla v prvé řadě, prokáže-li se její důvodnost, nahradit vedlejší účastnice, nikoliv stát.

25. Usnesením Nejvyššího soudu 27 Cdo 32/2019 – 246 ze dne 8. 10. 2019 bylo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2014, č.j. 14 Cmo 414/2012 – 184, tedy ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1149/2011, zamítnuto. Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání v dané věci je nepřípustné, protože podle něj nezpochybňuje odvoláním napadený závěr, podle něhož mohou návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a neplatnosti projektu přeměny podat pouze osoby vypočtené v § 131 odst. 1 obchodního zákoníku a tedy z tohoto plyne jednoznačně výklad ustanovení ve spojení s § 53 zákona o přeměnách. Nebyl-li dovolatel společníkem společnosti ani jinou z osob, vypočtených v uvedeném ustanovení, nebyl věcně legitimován k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o změně právní formy společnosti a neplatnosti projektu přeměny. V této souvislosti a při vědomí ústavní stížnosti dovolatele a navazujícího nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, kterým bylo původní usnesení Nejvyššího soudu 29 Cdo 4805/2014 – 226 zrušeno, konstatoval, že pro poměry projednávané věci je významné, že k obnovení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným může dojít pouze do doby, než společnost naloží s uvolněným obchodním podílem dle obchodního zákoníku. V takovém případě poté již k obnovení účasti společnosti nemůže dojít, neboť podíl, který představoval účast společníka ve společnosti byl převeden na jiného společníka či třetí osobu, ale v daném případě jej převzali podle poměru svých obchodních podílů ostatní společníci. I z uvedeného důvodu dovolání odmítl.

26. Dle ústavního nálezu č. II ÚS 4162/19 bylo usnesením Nejvyššího soudu č.j. 27 Cdo 32/2019 – 246 ze dne 8. 10. 2019 porušeno základní právo stěžovatele, tedy Dr. [celé jméno žalobce] na spravedlivý proces a soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 listiny, a toto usnesení se ruší. Rovněž i zde Ústavní soud shrnul genezi jednotlivých vztahů mezi účastníky, kdy konstatoval, že 30. 3. 2011 vydal soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno] exekuční příkaz č.j. 125 EX 735/10 – 45, kterým rozhodl o provedení exekuce postižením exekučního podílu stěžovatele ve společnosti, a to pro vymožení nákladů vedlejší účastnice jako oprávněné ve výši 3 720 Kč a nákladů exekuce ve výši 11 400 Kč. V návrhu stěžovatele na zastavení exekuce ze dne 6. 4. 2011 rozhodl okresní soud usnesením ze dne 24. 6. 2011 o zastavení exekuce, avšak mezitím byl dne 7. 4. 2011 do obchodního rejstříku zapsán uvolněný obchodní podíl a stěžovatel jako společník byl k tomuto dni vymazán z obchodního rejstříku. Podle svého tvrzení již předchozího dne 6. 4. 2011 podal též návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo společnosti zakázáno naložit s uvolněným obchodním podílem stěžovatele do doby, než bude exekuční řízení zastaveno. Společnost se však podle stěžovatele o tomto návrhu dne 7. 4. 2011 dozvěděla. Následujícího dne 8. 4. 2011 rozhodla valná hromada společnosti o naložení s uvolněným obchodním podílem stěžovatele tak, že jej převezmou ostatní společníci v poměru svých obchodních podílů. 26. 5. 2011 poté společnost vyplatila stěžovateli vypořádací podíl ve výši 8 586 521 korun. Co se týče stěžovatele, ten 24. 6. 2011 podal návrh na vydání předběžného opatření, kterým by ve společnosti bylo zakázáno pokračovat v projektu změny právní formy na akciovou společnost, a to až do právní moci rozhodnutí o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce. Okresní soud usnesením ze dne 1. 7. 2011 tomuto návrhu vyhověl, k odvolání společnosti však krajský soud usnesením ze dne 25. 8. 2011 usnesení zrušil. 7. 7. 2011 poté schválila valná hromada společnosti změnu právní formy ve společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost v souladu s projektem změny právní formy, který rovněž schválila. Tato přeměna byla 10. 10. 2011 zapsána do obchodního rejstříku. Ještě předtím, 18. 7. 2011, podal stěžovatel návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 8. 4. 2011 o změně společenské smlouvy a o poměrném převzetí uvolněného obchodního podílu po stěžovateli zbylými společníky. Krajský soud usnesením č.j. 13 Cm 1048/2011 – 286 ze dne 2. 8. 2013 podaný návrh zamítl s poukazem na nedostatek aktivní legitimace stěžovatele v podání daného návrhu, neboť stěžovatel ještě před konáním valné hromady přestal být společníkem společnosti a k (nesrozumitelné) jeho účasti ve společnosti nedošlo. Rovněž krajský soud neshledal právní zájem stěžovatele na projednání věci, neboť rozhodnutí v řízení nemůže změnit postavení stěžovatele ve společnosti po její přeměně na akciovou společnost. Toto usnesení krajského soudu bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu č.j. 7 Cmo 604/2013 – 345 ze dne 27. 11. 2015 a následné dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu č.j. 29 Cdo 2043/2016 – 369 ze dne 27. 7. 2016 jako nepřípustné. Ústavní soud dále popisuje další následné kroky žalobce i [právnická osoba] s tím, že připomněl, že v právním státě není možné, aby obecné soudy konstantně v nejrůznějších řízeních odmítaly stěžovateli poskytnout právní ochranu, aniž by z odůvodnění jejich rozhodnutí bylo zřejmé či alespoň dovoditelné, jaké jiné právní prostředky může na obranu svých tvrzených práv využít. Z žádného z rozhodnutí napadaných danou ústavní stížností přitom nebylo zřejmé, jak měl stěžovatel postupovat, aby se efektivně mohl bránit tvrzenému šikanóznímu jednání společnosti, resp. zbývajících společníků. V této souvislosti tedy shrnu, že nemá-li být stěžovateli jako bývalému společníkovi obchodní společnosti (nesrozumitelné) 36 odst. 1 listiny odepřen přístup k soudu, je třeba jako předběžnou otázku zkoumat, z jakého důvodu již nebyl společníkem v době, kdy jím napadané usnesení nejvyššího orgánu společnosti bylo přijato. Nemá-li se soud tedy dopustit vůči navrhovateli (nesrozumitelné) justicie, musí v případě tomu odpovídajícím skutkovým zjištěním, tak jako v posuzované věci, zvolit rozšiřující výklad § 131 odst. 1 obchodního zákoníku, aby se i bývalý společník, který přestal být společníkem na základě skutečností, jejichž existenci nezpůsobil a jež současně lze přičítat společnosti, resp. ovládajícím společníkům, mohl bránit rozhodnutí valné hromady a na ní má nebo může mít právní zájem a není-li to z důvodu předchozí změny právní formy této obchodní společnosti již možné, aby měl možnost se v daném řízení alespoň domáhat případné náhrady mu vzniklé škody. S tímto závěrem tedy Ústavní soud rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil, když Nejvyšší soud požadavkům plynoucím z kasačního rozhodnutí Ústavního soudu nedostál. Ústavní soud dále konstatoval, že závěry Nejvyššího soudu v posuzovaném případě nelze přijmout, a to právě s ohledem na předchozí nález Ústavního soudu ve věci stěžovatele a jeho kasační závaznost, byť i jen v obecné rovině, kdy v jiných případech, tedy uvedené závěry mohly být ústavně akceptovatelné. Stěžovatelův případ byl nicméně v předchozím nálezu Ústavního soudu posouzen na základě obou řízení zmiňovaných Nejvyšším soudem, tedy jak řízení, v němž bylo napadeno usnesení valné hromady o schválení projektu přeměny a tento projekt přeměny, tak řízení, v němž bylo napadeno dřívější usnesení valné hromady o naložení s uvolněným podílem. Ústavní soud přitom v předchozím nálezu kritizoval napadená rozhodnutí z obou řízení pro jejich posouzení otázky aktivní legitimace stěžovatele, ač nakonec rozhodnutí vztahující se k řízení ohledně usnesení o naložení obchodním podílem nezrušil. [ulice] stížnost proti těmto rozhodnutím byla odmítnuta toliko z důvodu faktické neúčelnosti pokračování v daném řízení, jehož výsledkem, kdy po pozměně právní formy vedlejší účastnice už nemohla být původně kýžená obnova účasti stěžovatele ve společnosti s ručením omezeným. Za dané situace tedy z pohledu Ústavního soudu mohl stěžovatel, jenž se původně bránil proti ukončení své účasti ve společnosti i proti její následné přeměně, reálně nabízet jen nárok na náhradu případné škody v souvislosti s přeměnou. K tomu lze připomenout, že stěžovatel obě dotčená řízení inicioval v červenci, resp. 7. 2011, to je z pohledu předchozího ústavního nálezu soudu před více než 7 lety, z dnešního pohledu před více než 9 lety. Ústavní soud se rovněž také vyjadřoval k otázce hodnocení aktivní věcné legitimace stěžovatele, které mělo být posuzováno jako předběžná otázka například i proto, zda ostatní účastníci v rozporu se zákazem zneužití práv nezabránili obnovení účasti stěžovatele ve společnosti, případně zda k obnovení účasti stěžovatele nedošlo po dobrovolném uhrazené vymáhané pohledávky de jure ještě před rozhodnutím valné hromady a naložení s uvolněným obchodním podílem.

27. Dle usnesení Nejvyššího soudu 27 Cdo 2737/2020 – 263 byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2014, č.j. 14 Cmo 414/2012 – 184 zrušen a věc vrácena k rozhodnutí odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jedná se o rozhodnutí z 26. 11. 2020. K bodu 39 Nejvyšší soud konstatoval, jsa zavázán právními názory, vyslovenými ústavním soudem v nálezu sp. zn. 2 ÚS 4162/19, uzavírá, že právní závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nesvědčí v projednávané věci aktivní věcná legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, resp. po záměně přeměny do obchodního rejstříku k návrhu na náhradu škody, není správný. Proto tedy věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

28. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 31 C 533/2014 – 194 ze dne 14.12.2016 soud zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 39.500.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20.10.2014 do zaplacení (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení 1.200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka (výrok III.). Soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 39.500.000 Kč s příslušenstvím jako zisku, který mu ušel v důsledku nesprávného úředního postupu vedlejšího účastníka v řízení sp.zn. 125 EX 735/10, v němž tento exekučním příkazem ze dne 30.3.2011, č.j. 125 EX 735/10-45, protiprávně postihl obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba], s.r.o. (dále jen„ Společnost“), čímž došlo k zániku účasti žalobce ve Společnosti, v důsledku čehož se žalobce nemohl podílet na jejím zisku, a to v rozsahu připadajícím na jeho 35% obchodní podíl. Tvrdil, že za ušlý zisk považuje zisk, který bude Společnost po jeho odchodu od roku 2011 vytvářet a vytvořila jej např. v roce 2014, 2015 a na němž se nemůže podílet. Pro účely výpočtu ušlého zisku kalkuloval žalobce i se ziskem [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba], které se dle jeho názoru nezákonně oddělily od Společnosti krátce před jeho odchodem z ní.

29. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 11 Co 221/2017 – 250 ze dne 29.11.2017 byl rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a II. potvrzen, ve výroku III. změněn co do výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované.

30. Usnesením NS ve věci 30 Cdo 1566/2018- 297 ze dne 2.10.2019 bylo dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 11 Co 221/2017-250 odmítnuto. Nejvyšší soud uvedl, že otázka, zda se žalobci ke dni 6. 4. 2011 obnovila účast ve společnosti, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud přihlédl k tomu, že k uvedenému datu žalobce zaplatil pohledávku, pro jejíž vymožení soudní exekutor vydal exekuční příkaz, a o uvolněném obchodním podílu žalobce nebylo dosud společností rozhodnuto (k tomu došlo až na valné hromadě společnosti dne 8. 4. 2011). Na tomto skutkovém základě odvolací soud zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu uzavřel, že dnem 6. 4. 2011 zanikly účinky exekučního příkazu a obnovila se účast žalobce ve společnosti (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5455/2014). Skutečnost, že v důsledku nezákonného rozhodnutí soudního exekutora došlo k vydržení obchodního podílu žalobce zbývajícími společníky společnosti, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Námitka dovolatele v daném směru je námitkou proti skutkovým zjištěním, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

31. Z ostatních v řízení provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné významné skutečnosti, a proto se jimi v odůvodnění nezabýval.

32. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

33. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

34. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

35. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

36. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

37. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

38. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

39. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

40. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

41. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

42. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

43. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

44. Podle § 148 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12. 2012, prohlášení konkursu na majetek společníka, zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku nebo pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka ve společnosti nebo vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem.

45. Podle § 148 odst. 4 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12. 2012, jestliže byl konkurs na majetek společníka, jehož účast ve společnosti zanikla podle odstavce 2, zrušen z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a společnost dosud nenaložila s uvolněným obchodním podílem podle § 113 odst. 5 a 6, účast společníka ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, obnoví se účast společníka jen, nahradí-li do 2 měsíců společnosti vypořádací podíl. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu.

46. Podle § 442 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále občanský zákoník či OZ) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

47. Podle § 47 odst. 1 věta druhá exekučního řádu ve znění účinném do 31.12. 2012 exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.

48. Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

49. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že se žalobce domáhal v řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 1072/2006 prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady [právnická osoba], s.r.o., [IČO], kterým byla schválena účetní závěrka společnosti za rok 2005 ve znění, předloženém ve výroční zprávě za uvedený rok a kterou bylo schváleno vytvoření zákonných rezerv na opravu sacích bagrů ve výši 2 000 000 Kč, jakož i návrh navrhovatele na uložení povinnosti společnosti zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. V průběhu řízení bylo na obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba] s.r.o. nařízena exekuce Okresním soudem v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 10 EXE 4945/2010, který pověřil jejím výkonem soudního exekutora JUDr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Český Krumlov. Ten vydal dne 30.3.2011 č.j. 125 EX 735/10-45 k vymožení povinnosti bez předchozího souhlasu jednatelů oprávněného nemanipulovat s dokumenty a věcmi, které se nacházejí v sídle oprávněného nebo v jiných objektech užívaných oprávněným a zdržet se kontaktování zaměstnanců oprávněného s požadavky na poskytnutí informací a vydání dokladů či dokumentů oprávněného a k vymožení nákladů oprávněného ve výši 3 720 Kč a nákladů exekuce ve výši 11 400 Kč nařízena exekuce postižením jiných majetkových práv povinného, a to obchodního podílu povinného v [právnická osoba], s.r.o. V důsledku toho došlo k uvolnění obchodního podílu žalobce ve [právnická osoba] s.r.o. a žalobce tak pozbyl své postavení společníka. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.5.2012 č.j. 13 Cm 1072/2006-209 byl návrh žalobce pro nedostatek aktivní legitimace zamítnut (výroky I. a II.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26.5.2012 č.j. 14 Cmo 477/2012-243 bylo usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.5.2012 č.j. 13 Cm 1072/2006-209 potvrzeno co do výroků I. a II., změněno ve výroku III. Opravným usnesením Vrchního soudu v Praze ve věci 14 Cmo 477/2012 – 253 ze dne 14.6.2017 bylo opraveno datum usnesení č.j. 14 Cmo 477/2012-243 z nesprávného 26.5.2012 na správné 26.5.2014. Žalobce podal proti exekučnímu příkazu stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 7.6. 2012, sp.zn. III. ÚS 1635/11. Z výpisu z obchodního rejstříku ke [právnická osoba] s.r.o. tento soud zjistil, že dne 10.10. 2011 bylo zapsáno, že [právnická osoba] změnila právní formu na akciovou společnost, a dne 7.4. 2011 bylo zapsáno, že ve společnosti je uvolněný obchodní podíl po žalobci, jehož obchodní podíl byl postižen ve shora označené exekuci. Dle tohoto výpisu byl žalobce společníkem do 7.4.2011. Žalobce vedl se společností větší množství sporů (např. sp.zn. 13 Cm 1048/2011 a sp. zn. 13 Cm 1149/2011, přičemž i v těchto řízeních byla situace obdobná – soudy se meritorně věcí nezabývaly, když dospěly k závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobce k vedení sporu. Jak vyplývá z nálezů II ÚS 2303/15 ze dne 18. 12.2018, které v těchto věcech vydal Ústavní soud, došlo tak k proušení práva žalobce na spravedlivý proces, když výklad soudů, podle kterého mu nesvědčí v projednávaných věcech aktivní věcná legitimace k podání návrhů, není správný.

50. Soud se proto zabýval otázkou, zda jsou v dané věci naplněny již uvedené podmínky pro odpovědnost státu za škodu. První z uvedených podmínek nepochybně splněna je, neboť exekuční příkaz č. j. 125 EX 735/10-45 vydaný soudním exekutorem, lze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk. Soudní exekutor zvolil zcela nepřiměřený způsob vymáhání exekuce, jak konstatoval též Ústavní soud v usnesení ze 7. 6. 2012 sp. zn. III. ÚS 1635/11 a byť uvedený exekuční příkaz nebyl pro nezákonnost zrušen či změněn příslušným orgánem ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, přestože ustálená judikatura Nejvyššího soudu trvá na tom, že za nezákonné rozhodnutí lze považovat pouze takové, které je pro nezákonnost zrušeno či změněno nadřízeným orgánem (Nejvyšší soud ze dne 30.4. 2014, sp.zn. 30 Cdo 1771/2013) a soudy dle řízení dle zákona 82/1998 Sb., nejsou další přezkumnou instancí ve vertikální nadřízenosti soustavy soudů, v této konkrétní věci je namístě uzavřít, že v daném případě ke zřejmému porušení § 47 exekučního řádu ze strany exekutora, předmětný exekuční příkaz nezákonným rozhodnutím byl vzhledem ke zřejmému porušení ust. § 47 odst. 1 exekučního řádu a žalobce k ochraně svého práva využil všechny dostupné prostředky.

51. Co se týká právního posouzení, žalobce spojil požadavek na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení a zaplacené soudní poplatky, pouze s exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu v [obec], pod spisovou značkou 125 EX 735/2010, kdy uvádí, že dne 30.3.2011 byl vydán nezákonný exekuční příkaz, který měl žalobci způsobit škodu. Právě exekučním příkazem měl být postižen obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba], s.r.o., a to krátce po zahájení řízení, ve kterém se žalobce domáhal jednak vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [právnická osoba], s.r.o. ze dne 29.6.2006, kterým byla schválena účetní závěrka společnosti za rok 2005 a schváleno vytvoření zákonných rezerv na opravu sacích bagrů ve výši 2 mil. Kč, jednak zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200.000 Kč za porušení základních práv společníka. V důsledku exekučního příkazu se změnil předmět soudního řízení. Soud se přestal zabývat žalobcovým návrhem a na místo toho začal posuzovat, zda je oprávněn k návrhu soudu uplatnit. Zjistil, že po ztrátě postavení společníka není oprávněn návrh uplatnit, a proto návrh zamítl. K zániku účasti žalobce ve [právnická osoba], s. r. o. přitom došlo dne 4. 4. 2011, kdy byl žalobci doručen exekuční příkaz ze dne 30. 3. 2011, č. j. 125 EX 735/10- 45, kterým byl pro vymožení nákladů oprávněné ve výši 3 720 Kč a nákladů exekuce ve výši 11 400 Kč postižen jeho obchodní podíl ve [právnická osoba], s. r. o. Bylo prokázáno, že žalobce náklady oprávněné a náklady exekuce uhradil dne 6. 4. 2011. Náklady nebyly ani zčásti plněny prostředky získanými postižením obchodního podílu. Dne 6. 4. 2011 proto exekuční příkaz, kterým byl postižen obchodní podíl žalobce, pozbyl účinků. Bez významu je pak skutečnost, že exekutor tento exekuční příkaz zrušil až usnesením ze dne 18. 4. 2011 a že exekuce byla zastavena až usnesením ze dne 9. 5. 2012. Nutno totiž uzavřít, že pokud exekuční příkaz, kterým byl postižen obchodní podíl žalobce, zanikl dříve, než společnost s uvolněným podílem naložila, došlo k obnovení účasti žalobce ve [právnická osoba], s. r. o. bez dalšího (ex lege), již ke dni zániku účinků exekučního příkazu, tedy k 6. 4. 2011. Je tomu tak proto, že zápis společníka společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní účinky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5455/2014). Až o dva dny později valná hromada [právnická osoba] rozhodla o tom, že žalobcův uvolněný obchodní podíl převezmou ostatní společníci v poměru svých podílů. [příjmení] právní názor zaujal i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, č. j. 11 Co 221/2017-250. Nelze než uzavřít, že mezi dotčeným exekučním příkazem a škodou, vymezenou žalobcem není příčinná souvislost. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Účast žalobce ve [právnická osoba], s. r. o. se obnovila ex lege již dne 6. 4. 2011. Pokud [právnická osoba], s. r. o. přesto se žalobcem jako se společníkem nejednala, a rozhodla o převzetí jeho podílu ostatními společníky, nemůže být zánik účasti žalobce ve společnosti v příčinné souvislosti s dotčeným exekučním příkazem a v příčinné souvislosti s ním nemohou být ani náklady (dle žalobce zbytečně) vynaložené v řízení, vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1427/2010. V této souvislosti tedy nelze než uzavřít, že příčinou vynaložení těchto nákladů bylo rozhodnutí žalobce podat žalobu a zahájit soudní řízení, nikoliv exekuční příkaz, kterým byl postižen žalobcův obchodní podíl. I z tohoto důvodu není dána mezi nezákonným rozhodnutím a vynaloženými náklady příčinná souvislost. Dle žalobce škoda, spočívající v nákladech na neúspěšné vedení sporu, vznikla právě zásahem ze strany exekutora JUDr. [jméno] [jméno], soudního exekutora Exekutorského ústavu v [obec].

52. Ke shodným závěrům dospěl soud v řízení sp.zn. 31 C 533/2014, vedeném u zdejšího soudu mezi týmiž účastníky ohledně jiného (obdobného) sporu, iniciovaného žalobcem proti [právnická osoba] s.r.o., konkrétně z rozsudku č.j 31 C 533/2014-194, který byl přezkoumán ze strany Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 11 Co 221/2017-250 a následně ze strany Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1566/2018-297 ze dne 2.10.2019, přičemž tyto soudy dospěly k závěru, že ohledně exekučního řízení vedeného u Exekučního úřadu [obec] pod sp.zn. 125 EX 735/2010 došlo ke dni 6.4.2011 k obnově účasti žalobce ve [právnická osoba] s.r.o. a touto skutečností se potom také soudy měly v namítaných řízeních v dalším rozhodování řídit. Ke stejnému závěru dospěl i tento soud. V daném případě byla dotčeným exekučním příkazem postižena účast žalobce ve [právnická osoba], s. r. o. dle ust. § 320 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podle ust. § 320a odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí podle § 320 odst. 1 účast povinného v obchodní společnosti nebo v družstvu nebo zrušuje-li se tím obchodní společnost, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku. Podle ust. § 148 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2012, vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem. Podle ust. § 148 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2012, jestliže byl konkurs na majetek společníka, jehož účast ve společnosti zanikla podle odstavce 2, zrušen z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a společnost dosud nenaložila s uvolněným obchodním podílem podle § 113 odst. 5 a 6, účast společníka ve společnosti se obnovuje; jestliže již společnost vyplatila jeho vypořádací podíl, obnoví se účast společníka jen, nahradí-li do 2 měsíců společnosti vypořádací podíl. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu.

53. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněném pod [číslo] 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, byla řešena otázka obnovení účasti člena v družstvu zaniklé v důsledku vydání exekučního příkazu, kterým byly postiženy jeho členská práva a povinnosti (členský podíl). Dle závěru Nejvyššího soudu nebyla-li vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností, členství v družstvu, zaniklé v důsledku exekuce postihující členská práva a povinnosti, se obnoví, zaniknou-li účinky exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy. K obnovení účasti přitom dochází v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5455/2014, se výše popsané závěry, byť formulovány v poměrech družstva a při výkladu § 231 odst. 2 obch. zák., prosadí obdobně též v poměrech společnosti s ručením omezeným, a to i při výkladu § 148 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2012. Dle téhož rozhodnutí se účast společníka ve společnosti s ručením omezeným, zaniklá v důsledku exekuce postihující jeho podíl, obnoví, pokud k zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen, dojde před tím, než společnost naloží s uvolněným podílem podle ust. § 113 odst. 5 a 6 obch. zák.

54. Soud uzavírá, že obnovou účasti žalobce ve [právnická osoba], s. r. o. ex lege, tedy objektivní skutečností (bez ohledu na to, zda bylo v silách žalobce názor soudů zvrátit) došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi postupem soudního exekutora v rámci exekučního řízení, vedeného pod sp.zn. 125 EX 735/10. Následné využití situace ze strany společníků tehdejší [právnická osoba] s.r.o. a z něj vycházející rozhodnutí soudu není podloženo nesprávným rozhodnutím exekutora, ale až důsledky, které toto rozhodnutí (dočasně) vyvolalo. Mezi rozhodnutím soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobce v řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 13 Cm 1072/2006, proto není dána příčinná souvislost se vznikem škody ve vynaložených nákladech a soudních poplatcích. Na základě shora uvedených skutečností proto dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná a v plném rozsahu ji zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne 25.1.2019, 1.12.2020, 9.2.2021 a 19.3.2021 a těchto jednání se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 9 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 2 700 Kč.

Poučení