43 C 48/2015

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 883 166 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 500 000 Kč od 9.7.2015 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 1.9.2015 domáhal na žalované náhrady škody ve výši 883 166 Kč způsobené žalobci nesprávným úředním postupem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] z exekutorského úřadu v [obec] v exekučním řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] Soudní exekutor vydal v předmětném exekučním řízení dne 30.3.2011 exekuční příkaz č.j. [číslo jednací], kterým pro účely vymožení nákladů exekuce ve výši 15 120 Kč postihl obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno], přičemž zvolený způsob vedení exekuce byl zjevně nevhodný a tudíž v rozporu s ustanovením § 47 exekučního řádu. Postižením obchodního podílu žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno] byla zrušena jeho účast ve společnosti. V době zrušení účasti žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno] vedl žalobce mimo jiné spor u [název soudu] evidovaný pod sp.zn. [spisová značka]. V důsledku ztráty postavení společníka z důvodu postižení jeho obchodního podílu ztratil žalobce věcnou legitimaci k vedení předmětného soudního sporu, což mělo za následek zamítnutí žaloby. S ohledem na zamítnutí žaloby vznikla žalobci škoda. Žalobci vznikla škoda ve výši 500 000 Kč, neboť se v uvedeném řízení domáhal přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení základních práv společníka ve výši 500 000 Kč, dále škoda představující zaplacené soudní poplatky v celkové výši 42 000 Kč, škoda spočívající ve smluvních odměnách uhrazených právním zástupcům žalobce [příjmení] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] v celkové výši 27 000 Kč, škoda představující ušlý zisk žalobce, který by žalobce získal, pokud by mu soud při vyhovění žalobě přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 124 320 Kč, škoda představující náklady žalobce vzniklé v souvislosti s dovolacím řízením ve výši 34 096 Kč a škoda spočívající v nákladech řízení, které byl žalobce povinen nahradit žalované společnosti v celkové výši 155 750 Kč. Žalobce podal žádost o odškodnění u žalované dne 8.1.2015, přičemž žalovaná na žádost do dne podání žaloby nereagovala.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce uplatnil nárok na poskytnutí náhrady újmy ve výši 4 843 427,73 Kč zahrnující i žalobou uplatněný nárok ve výši 883 166 Kč, a to v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy neshledala žalovaná důvodným, proto nároku na náhradu újmy nevyhověla. Žalovaná shledala existenci odpovědnostního titulu, kterým byl nesprávný úřední postup soudního exekutora, přičemž v tomto směru odkázala na usnesení Ústavního soudu České republiky sp.zn. [ústavní nález] ze dne [datum], kterým Ústavní soud ústavní stížnost žadatele odmítl, nicméně současně uvedl, že postup exekutora byl zcela nepřiměřený a nerespektující nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález]. Další podmínky vzniku odpovědnosti státu však žalovaná neshledala. Dle žalované není dán ve věci vznik škody, když o předmětu řízení i nákladech řízení rozhodl soud, ani příčinná souvislost s nesprávným úředním postupem soudního exekutora. Žalobce neprokázal, že nebýt nesprávného úředního postupu, bylo by jím podané žalobě vyhověno. Soud I. stupně žalobu zamítl ještě v době, kdy byl žalobce věcně legitimován a odvolací soud následně poté, kdy žalobce ztratil postavení společníka, zkoumal, zda trvá právní zájem žalobce na vydání rozhodnutí o neplatnosti napadeného usnesení valné hromady a na přiznání přiměřeného zadostiučinění, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv.

3. Soud I. stupně v průběhu řízení rozhodl na základě částečného zpětvzetí žaloby o zastavení řízení co do částky 155 750 Kč.

4. Rozsudkem ze dne 28.11.2016 ve znění opravného usnesení ze dne 3.2.2017 soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 727 416 Kč s příslušenstvím a dále uložil žalobci, aby zaplatil žalované náklady řízení ve výši 900 Kč.

5. K odvolání žalobce odvolací soudu rozsudkem ze dne 25.10.2017 rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení ze dne 3.2.2017 potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Na základě dovolání žalobce dovolací soud usnesením ze dne 28.4.2020 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25.10.2017, č. j. 54 Co 162/2017-297, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.11.2016, č. j. 43 C 48/2015 – 236, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3.2.2017, č. j. 43 C 48/2015-251, zrušil v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o nároku žalobce na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, a dále v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení, jinak dovolání žalobce odmítl.

7. Dle závěrů dovolacího soudu nelze v projednávané věci apriorně vyloučit právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v posuzovaném řízení jen proto, že současně soudy obou stupňů dospěly k dovoláním nezpochybněnému závěru, podle něhož návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady by sice byl zamítnut, avšak soud by v posuzovaném řízení nebýt ztráty aktivní věcné legitimace v důsledku nesprávného úředního postupu, dospěl k závěru, že přijetím usnesení valné hromady nedošlo k žádným závažným právním následkům. Z hlediska dispozice § 131 odst. 4 obch. zák. je dle dovolacího soudu totiž zcela zřejmé, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění může být důvodný, i když soud shledal důvody pro nevyslovení neplatnosti valné hromady podle § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. V obou těchto zákonem výslovně předjímaných případech není přiznání přiměřeného zadostiučinění pojmově vyloučeno. Podmínkou pro přiznání přiměřené satisfakce za nemajetkovou újmu je tak jednak postup soudu podle § 131 odst. 1 nebo 3 obch. zák. ale současně musí být kumulativně splněna i další zákonná podmínka záležející v tom, že jeho prostřednictvím došlo k porušení základních práv společníka a naopak nedošlo k plnohodnotné sanaci závadového stavu. Odvolací soud a spolu s ním i soud prvního stupně se však tím, zda by i při zamítnutí návrhu žalobce na vyslovení neplatnosti valné hromady výlučně z důvodů uvedených v § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. mohl být žalobce úspěšný s návrhem na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč podle odstavce čtvrtého téhož zákonného ustanovení, dle dovolacího soudu nezabývaly. Současně nezkoumaly, zda došlo k porušení základních práv žalobce jako společníka [anonymizováno]. Jimi učiněné právní posouzení je proto dle dovolacího soudu neúplné, a tedy i nesprávné. V návaznosti na své závěry dovolací soud soudu prvního stupně uložil, aby znovu posoudil, zda bylo usnesením valné hromady zasaženo do základních práv společníka ve smyslu § 131 odst. 4 obch. zák., zda v posuzovaném řízení nebýt ztráty aktivní věcné legitimace žalobce byly v konkrétní věci splněny i další kumulativně stanovené podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění stanovené obchodním zákoníkem a zda jsou splněny i ostatní předpoklady pro náhradu škody vymezené zákonem č. 82/1998 Sb.

8. S přihlédnutím k závazným závěrům Nejvyššího soudu České republiky v usnesení ze dne 28.4.2020 přistoupil nalézací soud k opětovnému posouzení nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za porušení základních práv společníka ve výši 500 000 Kč.

9. Soud I. stupně rekapituluje, že na základě provedeného dokazování dospěl ve vztahu k nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za porušení základních práv společníka k následujícímu skutkovému závěru. Podáním ze dne 23.6.2009 doručeným [název soudu] navrhl žalobce vyslovit neplatnost usnesení valné hromady [právnická osoba], [anonymizováno]., [IČO], konané dne 23.3.2009, kterým bylo rozhodnuto o rozdělení části nerozděleného zisku ve výši 3 000 000 Kč a vyplacení společníkům podle výše jejich obchodních podílů. Žalobce v rámci svého návrhu rovněž požadoval, aby žalovaná společnost žalobci zaplatila přiměřené zadostiučinění ve výši 500 000 Kč za porušení základních práv společníka. O těchto návrzích rozhodoval [název soudu] v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že jednatelé společnosti jej od roku 2005 odmítají informovat o záležitostech společnosti a odmítají mu zpřístupnit doklady společnosti, přičemž žalobce bez požadovaných informací nebyl schopen na valné hromadě rozhodovat a vykonávat tak právo společníka, v důsledku čehož hlasování valné hromady proběhlo v rozporu s právními předpisy, a to přesto, že pro přijetí návrhu hlasovalo 65% hlasů. Z příslušného zápisu z valné hromady [právnická osoba] konané dne 23.3.2009 soud zjistil, že valné hromady společnosti [právnická osoba] se účastnili společníci disponující 100% hlasů, přičemž žalobce měl 35% hlasů a ostatní 3 společníci měli celkem 65% hlasů, přičemž [anonymizováno] [příjmení] měl 21% hlasů, [anonymizováno] [příjmení] měl 33% hlasů a pan [příjmení] měl 11% hlasů. Předseda valné hromady [anonymizováno] [příjmení] přednesl na valné hromadě návrh, aby mezi společníky byly rozděleny dividendy v celkové výši 3 miliony Kč. Návrh odůvodnil výsledkem hospodaření minulých let, zejména poukázal na poslední schválenou účetní závěrku k 31.12.2007, ze které vyplývá vysoká míra nerozděleného zisku minulých let, a to ve výši 35 816 000 Kč. Žalobce v návaznosti na návrh předsedy valné hromady navrhl odložení projednávaného programu do výsledku sporu vedeného před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], případně do splnění informační povinnosti jednatelů. Návrh žalobce nebyl přijat, když pro tento návrh hlasoval pouze žalobce, ostatní společníci hlasovali proti návrhu. Následně valná hromada schválila rozdělení části nerozděleného zisku z minulých let ve výši 3 000 000 Kč a vyplacení společníkům podle výše jejich obchodních podílů ve dvou výplatních termínech. Pro přijetí předmětného usnesení hlasovalo 65% hlasů. Žalobce disponující 35% hlasů se zdržel hlasování. Žalobce poté podal protest s tím, že při přijímání rozhodnutí mu nebyl umožněn výkon hlasovacího práva. Přípisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednatele [právnická osoba], ze dne 30.11.2009 adresovaného žalobci informoval [anonymizováno] [příjmení] žalobce v návaznosti na jeho dopis ze dne 27.11.2009, že poukazují částku 892 500 Kč, přičemž se jedná o částku dividend, která byla schválena valnou hromadou dne 23.3.2009. Předmětná částka byla žalobci zaslána dne 30.11.2009. V doplňujícím vyjádření ze dne 21.10.2010 žalobce poukázal na skutečnost, že na konci roku 2008 byla výše nerozděleného zisku dle rozvahy 2008 33 809 mil. Kč. [název soudu] usnesením ze dne 25.10.2010, č.j. [číslo jednací], žalobu na vyslovení neplatnosti valné hromady [právnická osoba], [anonymizováno]. ze dne 23.3.2009 zamítl, přičemž zamítl i část žaloby, v níž se žalobce domáhal přiznání finančního zadostiučinění ve výši 500 000 Kč. Nalézací soud žalobu zamítl z toho důvodu, že shledal, že valná hromada společnosti byla svolána řádným způsobem a řádným způsobem proběhla, o navrhovaném usnesení bylo řádně hlasováno. Informace, které byly požadovány žalobcem, přesahovaly dle názoru nalézacího soudu rámec informovanosti, která je běžně v rámci valných hromad společníků poskytována, rozhodující je v daném případě konkrétní výsledek hospodaření společnosti a jeho opakovaná ziskovost. S ohledem na uvedené [název soudu] neshledal, že by došlo k porušení zákona či stanov společnosti. Žalobce se podáním ze dne 9.12.2010 ve spojení s podáním ze dne 4.2.2011 proti usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] odvolal, přičemž navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Žalobce své odvolání odůvodnil tím, že při rozhodování valné hromady došlo k porušení § 178 obchodního zákoníku, když valná hromada při rozhodování o vyplacení podílu na zisku z nerozděleného zisku minulých let vycházela z účetní závěrky z roku 2007 a nikoli z účetní závěrky z roku 2008, která v této době ještě nebyla dokončena. Současně měl žalobce za to, že účetní závěrka je naprosto nedostačující dokument pro informované rozhodnutí společníka o rozdělení zisku, když je nutné znát i aktuální situaci společnosti. V neposlední řadě žalobce v odvolání poukázal na skutečnost, že nárok na přiměřené zadostiučinění není náhradou škody na majetku, ale náhradou nemajetkové újmy. Ta žalobci vznikla tím, že byla narušena práva společníka protiprávním postupem společnosti. Žalovaná [právnická osoba], [anonymizováno]. se k odvolání žalobce vyjádřila s tím, že rozhodnutím valné hromady o rozdělení zisku nebyla porušena ustanovení § 178 odst. 2 a 6 obchodního zákoníku. Žalovaná i v letech 2008 a následujících vykazovala nerozdělený zisk ve výši přesahující 30 mil. Kč, kdy sám žalobce výsledky hospodaření společnosti a to, že ve společnosti jsou prostředky k vyplacení rozděleného zisku, nezpochybňoval. Exekučním příkazem vydaným dne 30.3.2011 soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [jméno] v exekučním řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] byl postižen obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno]., [IČO], a to pro vymožení nákladů oprávněného ve výši 3 720 Kč a nákladů exekuce ve výši 11 400 Kč. Žalovaná společnost svým vyjádřením ze dne 2.5.2011 informovala soud, že žalobce již není společníkem [právnická osoba], [anonymizováno]. Žalobce se podáním ze dne 22.2.2012 vyjádřil ke svému právnímu zájmu na vydání soudního rozhodnutí a informoval soud o podání ústavní stížnosti, v rámci které navrhl, aby [název soudu] vydal nález, kterým by shledal, že exekučním příkazem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne 30.3.2011, č.j. [číslo jednací], bylo porušeno jeho základní právo vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a předmětný exekuční příkaz by zrušil. [název soudu] usnesením ze dne 1.3.2012, č.j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne 25.10.2010, č.j. [číslo jednací], potvrdil. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce v průběhu odvolacího řízení pozbyl postavení společníka zakládající jeho aktivní věcnou legitimaci k domáhání se vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady a neosvědčil, že by i poté trval jeho právní zájem na vydání rozhodnutí o neplatnosti napadeného usnesení valné hromady. Dne 22.6.2012 podal žalobce proti usnesení [název soudu] ze dne 1.3.2012, č.j. [číslo jednací], dovolání, kterým se domáhal, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dovolání žalobce nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že k naplnění aktivní legitimace k přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práv společníka ve smyslu ust. § 131 odst. 4 obchodního zákoníku nepostačuje, že navrhovatel byl společníkem v rozhodném okamžiku, když následně pozbyl své účasti ve společnosti. Žalobce současně poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. [ústavní nález], ve kterém Ústavní soud shledal postup exekutora [anonymizováno] [jméno] zcela nepřiměřeným a nerespektujícím nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález]. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dovolání žalobce odmítl. Dovolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že neshledal napadené rozhodnutí zásadně právně významným, když uzavřel, že odvolací soud posoudil věc v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Žalovaná ve vyjádření ze dne 7.10.2014 shledala existenci odpovědnostního titulu, když uzavřela, že soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [jméno] se v exekučním řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] dopustil nesprávného úředního postupu.

10. V návaznosti na závěry dovolacího soudu nalézací soud na jednáním konaném dne 8.11.2021 žalobce v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval, aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností, jakým konkrétním způsobem došlo usnesením valné hromady [právnická osoba] [anonymizováno] konané dne 23.3.2009 k porušení základních práv společníka, a v jaké intenzitě, na základě jakých skutečností dospěl žalobce k závěru, že jím požadované přiměřené zadostiučinění je přiměřené tvrzenému zásahu do základních práv žalobce, na základě jakých konkrétních skutečností dovozuje žalobce závěr, že v případě přiznání přiměřeného zadostiučinění rozhodnutím [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] v žalobcem požadované výši by bylo přiměřené zadostiučinění uhrazeno z majetku [právnická osoba] [anonymizováno], a aby k prokázání svých doplňujících tvrzení označil důkazy. Žalovaná současně na jednání uvedla, že žalobce se domáhá v různých řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 týchž nároků v obdobných sporech, kdy v této souvislosti poukázala zejména na skutečnost, že v těchto sporech bylo soudy konstatováno, že došlo k obnovení účasti žalobce ve společnosti, a to ze zákona, v důsledku čehož byla přetržena příčinná souvislost ve vztahu k žalobcem požadované škodě. V uvedené souvislosti dále poukázala na skutečnost, že veškeré žaloby, které byly podány, byly zamítnuty. Žalovaná předložila ke svým tvrzením rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 42 C 118/2017-540, usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 277/2021-557, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 13 Cm 1072/2006-209, usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 14 Cmo 477/2012-243, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 15 C 114/2017-277, rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 91 Co 82/2021-398, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č.j. 31 C 533/2014-194, rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 11 Co 221/2017-250, usnesení Nejvyššího soudu, č.j. 30 Cdo 1566/2018-297 a usnesení Ústavního soudu [ústavní nález].

11. Žalobce na základě výzvy soudu I. stupně zrekapituloval a doplnil, že dovozuje svůj nárok na přiměřené zadostiučinění z toho, že (i) nemohl na valné hromadě kvalifikovaně hlasovat a (ii) nemohl na valné hromadě předkládat návrhy a činit protinávrhy, protože mu společnost před hlasováním dlouhodobě a nezákonně odepírala informace, které pro výkon těchto práv potřeboval. Společnost odepírala žalobci informace od druhé poloviny roku 2005. Ve svém souhrnu představovalo významný informační deficit žalobce o hospodaření společnosti. Žalobce se domáhal poskytnutí informací ve dvou soudních řízeních před [název soudu], a to sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Žalobce se domáhal poskytnutí informací přímo na valné hromadě. Ostatním společníkům navrhnul, aby valná hromada odložila projednání návrhu na rozdělení dividend na dobu, než bude soudem pravomocně rozhodnuto ve věci sp.zn. [spisová značka], kdy soud prvního stupně žalobě vyhověl a společnosti nebo jejím jednatelům uložil, aby žalobci umožnili nahlédnout do dokladů společnosti za specifikované období, umožnili mu pořídit si z dokladů kopie, a zpřístupnili mu 11 konkrétních dokumentů vyjmenovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Dále žalobce uvedl, že požádal o vyplacení dividend nikoliv pro vlastní majetkový prospěch, ale aby peníze použil k úhradě nákladů právního zastoupení [právnická osoba], [anonymizováno], protože hrozilo, že pokud tyto náklady nebudou za společnost uhrazeny, společnost prohraje soudní řízení sp.zn. [spisová značka]. Přijetím dividend tudíž nemohlo dle žalobce dojít k oslabení jeho práva na zadostiučinění. Ani soudní rozhodnutí konstatující porušení práva, ani soudem vynucená omluva žádným způsobem nezasahovaly do poměrů společnosti, a proto nebyly schopny přinutit společnost, aby své jednání korigovala. Proto nejsou morální formy zadostiučinění dle žalobce účinné. Finanční zadostiučinění tuto vlastnost má. Žalobce zvolil částku 500 000 Kč v naději, že zadostiučinění v této výši splní svoji prevenční funkci a zabrání společnosti v dalším porušování žalobcových práv, přičemž odkázal na předchozí rozhodnutí soudů ve sporech žalobce a [právnická osoba], [anonymizováno] a současně i na finanční situaci společnosti. [právnická osoba] byla dle žalobce solventní a disponovala značnou peněžní hotovostí, takže by neměla problém zaplatit zadostiučinění ze svého majetku. Společnost měla k rozvahovému dni 31.12.2011 aktiva ve výši 23 169 tis. Kč a na bankovních účtech disponovala částkou 7 183 tis. Kč. K rozvahovému dni 31.12.2012 měla aktiva 15 909 tis. Kč a na bankovních účtech disponovala částkou 4 353 tis. Kč.

12. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále i jen„ zákon“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. b) zákona odpovídá stát za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle § 5 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 a 2 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle § 8 odst. 1, 2 a 3 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle ust. § 131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník“) se může každý společník, jednatel, likvidátor, insolvenční správce nebo člen dozorčí rady domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, nebyla-li řádně svolána, ode dne, kdy se mohl dovědět o konání valné hromady, nejdéle však do jednoho roku od konání valné hromady, zaniká. Jestliže bylo usnesení přijato postupem podle § 127 odst. 7, lze toto právo uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy společnost oznámila společníkovi přijetí usnesení, nejdéle však do jednoho roku od přijetí usnesení.

14. Podle ust. § 131 odst. 3 obchodního zákoníku soud neplatnost podle odstavce 1 nebo 2 nevysloví, jestliže a) došlo k porušení právních předpisů, společenské smlouvy, zakladatelské listiny nebo stanov, jehož důsledkem je jen nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se rozhodnutí podle odstavce 1 nebo jiných osob, nebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky, b) by postupem podle odstavce 1 došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami, c) byl pravomocně povolen zápis fúze, převodu jmění, rozdělení nebo změny právní formy do obchodního rejstříku, nebo d) se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady proto, že byla svolána v rozporu se zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami, domáhá jen osoba, která takto valnou hromadu svolala anebo se podílela na jejím svolání, anebo jestliže na valné hromadě, která byla svolána v rozporu se zákonem, byli přítomni všichni společníci anebo společníci, kteří na valné hromadě přítomni nebyli, následně projevili s usnesením souhlas.

15. Podle ust. § 131 odst. 4 obchodního zákoníku mají osoby, které utrpěly škodu v důsledku toho, že rozhodnutí valné hromady bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, vůči společnosti právo na její náhradu, dále právo na přiměřené zadostiučinění za porušení základních práv společníka, které může být poskytnuto i v penězích. Toto právo mají osoby uvedené v předchozí větě i v případě, že soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady z důvodů uvedených v odstavci 3. Právo na přiměřené zadostiučinění musí být uplatněno ve lhůtě stanovené pro podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady nebo ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy nabylo právní moc rozhodnutí soudu podle odstavce 3, jinak zaniká.

16. Na základě závazných závěrů Nejvyššího soudu České republiky uvedených v usnesení 28.4.2020, kde dovolací soud nalézacímu soudu uložil, aby posoudil, zda bylo usnesením valné hromady zasaženo do základních práv společníka ve smyslu § 131 odst. 4 obch. zák., zda v posuzovaném řízení nebýt ztráty aktivní věcné legitimace žalobce byly v konkrétní věci splněny i další kumulativně stanovené podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění stanovené obchodním zákoníkem a zda jsou splněny i ostatní předpoklady pro náhradu škody vymezené zákonem č. 82/1998 Sb. a na základě námitky žalované, že došlo k obnovení účasti žalobce ve společnosti, a to ze zákona, v důsledku čehož byla přetržena příčinná souvislost ve vztahu k žalobcem požadované škodě, nalézací soud přistoupil k opětovnému posouzení splnění jednotlivých předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. [číslo jednací] ze dne 9.11.2011). Přestože soud I. stupně označil v rozsudku ze dne ze dne 28.11.2016 vydání exekučního příkazu č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [jméno] [jméno] ve smyslu zákona za nesprávný úřední postup, jak zdejší soud, tak i odvolací soud ve skutkově souvisejících věcech žalobce následně dospěly k závěru, že předmětný exekuční příkaz je nezbytné považovat v důsledku usnesení Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. [ústavní nález], ve smyslu ust. § 8 zákona za nezákonné rozhodnutí. Uvedený závěr však nemění nic na splnění předpokladu existence odpovědnostního titulu, který nezpochybňuje ani žalovaná. V návaznosti na vydání nezákonného rozhodnutí došlo dne 4.4.2011 k zániku účasti žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno]., neboť nezákonným exekučním příkazem byl postižen obchodní podíl žalobce, a to pro vymožení nákladů oprávněné ve výši 3 720 Kč a nákladů exekuce ve výši 11 400 Kč. Současně bylo nesporné, že žalobce náklady oprávněné a náklady exekuce uhradil již dne 6.4.2011. Dne 6.4.2011 tudíž exekuční příkaz, kterým byl postižen obchodní podíl žalobce, pozbyl účinků. Za situace, kdy nezákonný exekuční příkaz, kterým byl postižen obchodní podíl žalobce, zanikl dříve, než [právnická osoba], [anonymizováno]. s uvolněným podílem naložila, došlo k obnovení účasti žalobce ve společnosti ex lege, a to k datu 6.4.2011. Teprve následně dne 8.4.2011 rozhodla valná hromada [právnická osoba] o tom, že žalobcův uvolněný obchodní podíl převezmou ostatní společníci v poměru svých podílů. S přihlédnutím k uvedenému nezbývá soudu I. stupně než uzavřít, že mezi nezákonným exekučním příkazem a škodou vymezenou žalobcem není příčinná souvislost. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Účast žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno]. se obnovila ex lege již dne 6.4.2011. Pokud [právnická osoba], [anonymizováno]. přesto se žalobcem jako se společníkem nejednala, a rozhodla o převzetí jeho podílu ostatními společníky, není zánik účasti žalobce ve společnosti v příčinné souvislosti s exekučním příkazem č. j. [číslo jednací] a v příčinné souvislosti s ním nemůže být ani škoda, která měla žalobci vzniknout pravomocným zamítnutím žaloby v řízení vedeném primárně [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka].

17. Ke shodným závěrům dospěl nalézací soud v řízení sp.zn. 31 C 533/2014, vedeném u zdejšího soudu mezi týmiž účastníky ohledně obdobného sporu, iniciovaného žalobcem proti [právnická osoba] [anonymizováno], konkrétně v rozsudku č.j. 31 C 533/2014-194, který byl přezkoumán ze strany Městského soudu v Praze rozhodnutím č.j. 11 Co 221/2017-250 a následně ze strany Nejvyššího soudu rozhodnutím č.j. [číslo jednací] ze dne 2.10.2019, kdy jak Městský soud v Praze, tak Nejvyšší soud dospěly ve vztahu k exekučnímu řízení vedenému u Exekučního úřadu [obec] pod sp.zn. [spisová značka] k závěru, že již ke dni 6.4.2011 došlo k obnově účasti žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno] Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 11 Co 221/2017-250 poukázal v uvedené souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla řešena otázka obnovení účasti člena v družstvu zaniklé v důsledku vydání exekučního příkazu, kterým byly postiženy jeho členská práva a povinnosti (členský podíl). Dle závěru Nejvyššího soudu nebyla-li vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností, členství v družstvu, zaniklé v důsledku exekuce postihující členská práva a povinnosti, se obnoví, zaniknou-li účinky exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy. K obnovení účasti přitom dochází v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], se výše popsané závěry, byť formulovány v poměrech družstva a při výkladu § 231 odst. 2 obch. zák., prosadí obdobně též v poměrech společnosti s ručením omezeným, a to i při výkladu § 148 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném do 31.12.2012. Dle téhož rozhodnutí se účast společníka ve společnosti s ručením omezeným, zaniklá v důsledku exekuce postihující jeho podíl, obnoví, pokud k zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen, dojde před tím, než společnost naloží s uvolněným podílem podle ust. § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. Ke zcela totožným závěrům jako v řízení vedeném zdejším soudem pod sp.zn. 31 C 533/2014 dospěly soudy i v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 15 C 114/2017, jakož i v navazujícím řízení vedeném Městským soudem pod sp.zn. 91 Co 82/2021, a v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 42 C 118/2017. Zdejší soud neshledal důvody, pro které by se měl od shora uvedených závěrů jmenovaných soudů odchýlit.

18. Obnovou účasti žalobce ve [právnická osoba], [anonymizováno] ex lege došlo tudíž k přetržení příčinné souvislosti mezi postupem soudního exekutora v rámci exekučního řízení, vedeného pod sp.zn. [spisová značka] a žalobcem tvrzenou škodou. Následné využití situace ze strany společníků [právnická osoba] [anonymizováno] a z něj vycházející rozhodnutí soudu není podloženo nezákonným rozhodnutím exekutora, ale až důsledky, které toto rozhodnutí dočasně vyvolalo. Mezi rozhodnutím soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobce v řízení vedeném primárně u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] proto není dána příčinná souvislost se vznikem tvrzené škody. Na základě shora uvedených skutečností proto dospěl nalézací soud k závěru, že žaloba je ve zbývajícím rozsahu, jenž zůstal po rozhodnutí Nejvyššího soudu předmětem řízení, nedůvodná a v tomto rozsahu ji výrokem I. zamítl.

19. Pokud žalobce namítal, že mu nemůže být na újmu změna judikatury, když dle jeho tvrzení původní judikatura dovozovala, že k obnovení účasti společníka ve společnosti dochází až pravomocným zastavením exekuce, považuje soud za nezbytné v tomto směru uvést, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] byl sice vyhlášen až dne [datum], nicméně sám Nejvyšší soud v tomto rozsudku poukázal na skutečnost, že již v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] ze dne 19.8.2008 bylo dobrovolné zaplacení (jako další ze způsobů, jímž zanikají účinky exekučního příkazu postihujícího podíl v obchodní společnosti čí členská práva a povinnosti v družstvu) ve vztahu k obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva fakticky postaveno na roveň zastavení exekuce. V uvedené souvislosti považuje nalézací soud rovněž za nezbytné uvést, že žalobce v odvolacím řízení vedeném [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] v návaznosti na podání [právnická osoba], [anonymizováno], kterým odvolací soud informovala, že ke dni 4.4.2011 přestal být žalobce jejím společníkem, neinformoval odvolací soud o úhradě veškerých nákladů oprávněné a exekuce dne 6.4.2011 a o obnově své účasti, toliko tvrdil, že existuje možnost, že žalobce v blíže neurčené době obnoví svoji účast ve společnosti a že má právní zájem na vydání soudního rozhodnutí.

20. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží náhrada v paušální výši 2 100 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 24.9.2015, za účast na jednání konaných ve dnech 16.11.2015, 14.12.2015, 28.11.2016, 8.11.2021, 21.3.2022 a 25.3.2022.

Poučení