42 C 161/2020 - 287

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce:[Jméno zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému:[Jméno zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 117 307 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 85 106 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 65 631 Kč od 31.5.2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 475 Kč od 20.7.2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 66 013,50 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 1588 Kč od 1.12.2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, z částky 6807 Kč od 1.1.2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, z částky 6807 Kč od 1.2.2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, z částky 6807 Kč od 1.3.2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, z částky 6807 Kč od 1.4.2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, z částky 6807 Kč od 1.5.2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, z částky 6807 Kč od 1.6.2018 do zaplacení ve výši 8,5 %, z částky 6807 Kč od 1.7.2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 6807 Kč od 1.8.2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 6807 Kč od 1.9.2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 6807 Kč od 1.10.2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 6807 Kč od 1.11.2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 6807 Kč od 1.12.2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 6807 Kč od 1.1.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 6807 Kč od 1.2.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 6807 Kč od 1.3.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 6807 Kč od 1.4.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 6807 Kč od 1.5.2019 do zaplacení ve výši 9,75 %.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 915 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na nákladech, které hradila na znalečném, částku 6 220,80 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet soudu 19-828641/0710, variabilní symbol 4211016120.

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu[Anonymizováno]Brno-venkov na nákladech, které hradila na znalečném, částku 11 735,50 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet soudu 19-828641/0710, variabilní symbol 4211016120.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2.11.2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 117 307 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení vždy od prvního dne v měsíci, jak je žalobce v návrhu specifikoval. Uvedl, že žalovaný je vlastníkem id. 13/24 rodinného domu na adrese [adresa] a souvisejících pozemků parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa] (dále také jen „předmětné nemovitosti“). Žalobce je vlastníkem id. 1/8 těchto nemovitostí. Žalovaný celý objekt užívá jak pro ubytování svých osob blízkých, tak jako sklad movitých věcí, což doznal. K tomu nemá souhlas žalobce. Ten jej opakovaně kontaktoval telefonicky i osobně, zaslal mu předžalobní výzvu. V odpovědi mu žalovaný prostřednictvím advokáta potvrdil užívání, odkazoval na vypracování znaleckého posudku. K tomu však nedošlo. Žalobce specifikoval velikost obytného prostoru, kdy z údajů realitního serveru měl za to, že průměrná cena nájmu za něj je ve výši 258 Kč za m2. Uvedl, že součástí nemovitostí je i garáž, kdy ty se pronajímají za cenu 2 500 Kč za měsíc. Pacht za zahradu měl být u obecních pozemků 5 Kč za m2 za rok, tedy s ohledem na velikost zahrady by mělo jít o 362 Kč měsíčně. Celkem jde tedy o nájem za všechny předmětné nemovitosti s příslušenstvím za částku 54 462 Kč za měsíc. Náhrada za užívání žalobcovy 1/8 nemovitostí tedy činí 6 807 Kč za měsíc. Požadoval náhradu za období od 23.11.2017 do 30.4.2019 v celkové výši 117 307 Kč spolu s úroky z prodlení. K výzvě soudu pak doplnil, že splatnost náhrady za nemožnost užívání svého podílu na předmětných nemovitostech požaduje za jednotlivé měsíce vždy k poslednímu dni aktuálního měsíce. Úroky z prodlení proto žádá od počátku následujícího měsíce.

2. Žalovaný se vyjadřoval tak, že předmětné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví žalobce, žalovaného a jeho sestry [jméno FO], kdy žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti 13/24, jeho sestra podílu o velikosti 1/3 a žalovaný podílu o velikosti 1/8. Žalovaný tento podíl nabyl usnesením soudního exekutora o udělením příklepu ze dne 23.11.2017, který nabyl právní moci ke dni 31.1.2018. Ohledně užívání předmětných nemovitostí byl žalovaný žalobcem poprvé osloven dopisem ze dne 7.5.2019, na ten reagoval odpovědí právního zástupce ze dne 29.5.2019, kde veškeré vznesené nároky odmítl, a to s ohledem na skutečnost, že předmětné nemovitosti nebyly od listopadu 2017 do září 2018 užívány žádným ze spoluvlastníků, od října 2018 jsou pak jeho druhou sestrou užívány pouze dva pokoje v domě, zbytek nemovitostí není užíván. Žalobce následně dopisem ze dne 18.6.2019 žádal vydání klíčů, kdy poté došlo k jednání mezi oběma stranami. Ohledně vypořádání spoluvlastnictví však nedošlo k dohodě, proto žalovaný a další spoluvlastnice – jeho sestra, podali u [Anonymizováno] žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Měl za to, že pokud žalobce od nabytí svého podílu na nemovitostech neprojevil do května 2019 žádný zájem o jejich užívání, což v rozsahu jeho podílu mohl realizovat, tak mu nárok na žádnou náhradu nepřísluší. Znovu poukázal na období, kdy nemovitosti nebyly užívány nikým. Nárok neuznával ani zčásti. Následně vyjádření doplnil tak, že si nechal zpracovat znalecký posudek ohledně výpočtu obvyklého nájmu za užívání předmětných nemovitostí, kdy z jeho závěrů plyne, že obvyklý nájem by měl činit 23 500 Kč za měsíc.

3. U nařízeného jednání dne 1.11.2021 účastníci učinili nesporným, že v období, které je předmětem tohoto řízení, předmětné nemovitosti neužívala jejich třetí spoluvlastnice [jméno FO]. Žalobce doplnil, že žalovaný mu od počátku sděloval, že na nic nemá nárok, nechtěl mu dát klíč od nemovitostí. K předání klíče došlo až v září 2019, kdy byl poprvé v domě, pořídil zde fotografie, nemovitost byla tehdy užívána.

4. Žalobce následně doplňoval svá tvrzení tak, že žalovaný užíval předmětné nemovitosti po celou dobu, když v domě měl ve všech prostorách uložené svoje věci, užíval je pro bydlení osob sobě blízkých.

5. Žalovaný v reakci na tvrzení žalobce připustil, že část rodinného domu poskytl k užívání své sestře [jméno FO], a to od měsíce října 2018, do té doby nemovitosti nijak neužíval. To, že zde zůstaly nějaké věci po rodičích, nelze do doby, než jiný ze spoluvlastníků projeví o nemovitosti zájem, za užívání považovat. Upozornil na to, že garáž u domu nebyla nikdy dokončena, když v ní chybí podstatná část podlahy, díky čemuž rám vrat visí ve vzduchu a do garáže nebylo možno vjíždět. Následně pak poukazoval na to, že věci umístěné v domě po rodičích nabyli dědictvím on i jeho sestra – druhá spoluvlastnice, a to každý těchto movitých věcí. V domě se přitom měly nacházet věci právě druhé spoluvlastnice. Měl za to, že žalobce by měl požadovat náhradu i po ní, soud by pak měl žalobu minimálně v rozsahu 1/3 zamítnout.

6. Dne 30.7.2022 podal žalobce u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném na základě shodných tvrzení domáhal zaplacení částky 33 812,50 Kč s úrokem z prodlení od 20.7.2022, kdy šlo o náhradu za nemožnost užívání podílu žalobce na předmětných nemovitostech v období od května 2019 do konce září 2019. Soud proto řízení o tomto návrhu spojil ke společnému projednání [spisová značka].

7. Žalobce závěrem navrhnul, aby soud žalobě zcela vyhověl, když bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti byly po celé rozhodné období žalovaným užívány, bylo mu v užívání bráněno. Pokud jde o užívání zahrady, tak za situace, kdy neměl od nemovitosti klíče, nemohl vyzkoušet přístup brankou, kde se pohyboval docela ostrý pes. Měl za to, že by mu měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení, když rozhodnutí soudu bylo závislé na znaleckém posudku.

8. Žalovaný závěrem navrhoval, aby byla žaloba zamítnuta, když žalobci v užívání nemovitostí nebránil, v tomto žalobce neunesl důkazní břemeno. K nabytí spoluvlastnického podílu na nemovitostech žalobcem poukazoval na právní moci rozhodnutí o příklepu, kdy od tehdy měl právo věc držet a užívat. Žalobce neprokázal, že by se pokusil věc užívat, že by mu v tom žalovaný bránil. Opětovně poukazoval na to, že v určitém období nebyly nemovitosti užívány nikým. Případné vyhovění žalobě měl za rozporné s dobrými mravy. Poukázal na volnou přístupnost zahrady u domu i na to, že žalobce měl část nároku případně požadovat po další spoluvlastnici.

9. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými účastníky, případně vyžádanými soudem, výslechy navržených svědků i znaleckým posudkem ohledně výše bezdůvodného obohacení. Pokud soud některé předložené důkazy nerozebírá, pak je tomu tak proto, že na rozhodnutí ve věci neměly žádný vliv. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k.ú. [adresa], LV č. [hodnota] a z nesporných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že v rozhodném období od 23.11.2017 do 30.9.2019 byly předmětné nemovitosti, a to pozemek parc. č. [hodnota], ostatní plocha, pozemek parc. č. [Anonymizováno], zahrada a pozemek parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, ve spoluvlastnictví žalobce s podílem o velikosti id. 1/8, žalovaného s podílem o velikosti id. 13/24 a [jméno FO] – sestry žalovaného s podílem o velikosti id. 1/3. Nabývacími tituly pro žalovaného a jeho sestru byla usnesení vydaná v dědických řízeních, a to usnesení [spisová značka] o schválení dědické dohody, kdy šlo o dědictví po [jméno FO] (matce žalovaného a jeho sestry). Dále šlo o usnesení [spisová značka], týkající se řízení o pozůstalosti po [jméno FO] (otci žalovaného a jeho sestry). Z tohoto rozhodnutí je rovněž prokázáno, že sestra žalovaného [jméno FO] a žalovaný nabyli každý id. movitých věcí po zůstaviteli, tj. nábytek a bytové zařízení včetně elektrospotřebičů. [jméno FO] pak ošacení a osobní věci zůstavitele. Žalobce podíl na nemovitostech nabyl usnesením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] ze dne [spisová značka], kterým byl žalobci jako vydražiteli udělen příklep. S odkazem na ustanovení § 336l odst. 2 o.s.ř. se žalobce stal vlastníkem vydražené věci ke dni vydání usnesení o příklepu, což je zřejmé z odůvodnění uvedeného rozhodnutí. Ze spisu [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka], týkajícího se řízení o návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem soud zjistil, že žaloba byla podána žalovaným a druhou spoluvlastnicí (jeho sestrou) proti žalobci (v daném řízení žalovanému) dne 20.6.2020. Žalovaný (v dané věci žalobce) v žalobě uvedl, že žalobce po nabytí příklepu v průběhu měsíce listopadu 2018 vyhledal jak jeho, tak jeho sestru, kdy měl uvádět, že má zájem o odkup jejich spoluvlastnických podílů, následně je měl výzvou ze dne 14.5.2019 vyzývat k náhradě za nemožnost užívání předmětných nemovitostí. Poté řešil předání klíčů od vstupu do nemovitosti, nereagoval na nabídku vypořádání. Žalobce se ve vyjádření k žalobě v daném řízení vyjadřoval tak, že nemá žádný důvod bránit žalobcům v užívání nemovitosti, a to k bydlení či k pronájmu třetí osobě, pouze chce, aby jako spoluvlastník nebyl ignorován. Uváděl, že asi týden po dražbě hovořil se sestrou žalovaného na téma předmětných nemovitostí, ptal se jí, zda by nechtěla svůj podíl prodat. Měli hovořit i o přístupu do domu a jeho užívání. Žalovaného pak měl žalobce navštívit v závěru roku 2018. Při dalším setkání mu měla sestra žalovaného sdělovat, že dle jejího právníka žalobce na nic nemá nárok, ani na to se do domu podívat. Měl jí žádat o kopii klíčů, což odmítla. V telefonickém hovoru měl takový požadavek odmítnout i žalovaný. Klíče pak byly předány až na schůzce u advokáta dne 16.9.2019.

10. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 7.5.2019 soud zjistil, že ji žalobce adresoval žalovanému, z podacího lístku je prokázáno odeslání dne 10.5.2019. Žalobce uváděl, že žalovaný užívá předmětný rodinný dům s příslušenstvím, i přes jeho opakovanou snahu nedošlo k žádné dohodě o užívání, žalobci žalovaný nedovoluje přístup k domu ani jeho kontrolu. Žalobce tak žalovaného s odkazem na průměrné nájmy v místě vyzval k úhradě částky 117 307 Kč s úroky do 15 dnů na jeho účet. Z přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 29.5.2019 bylo zjištěno, že žalovaný sděloval, že se necítí být povinen hradit požadovanou náhradu za nemožnost užívání předmětných nemovitostí. Je sdělováno, že od listopadu 2017 do září 2018 nebyly tyto užívány nikým ze spoluvlastníků, když žalovaný pouze na své náklady zajišťoval jejich zakonzervovaný stav. Od října 2018 jsou ze strany žalovaného užívány dva pokoje, zbytek nemovitosti není nadále nikým užíván. Je sdělováno, že do prostor zahrady je volný přístup. Je navrhováno vypořádání spoluvlastnictví. Z přípisu žalobce ze dne 18.6.2019 pak bylo zjištěno, že tento znovu žádal o předání klíčů od nemovitosti. Z přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 1.7.2019 je prokázáno, že žalobci bylo sdělováno, že advokát žalovaného byl pověřen jednat se žalobcem v otázce předání klíčů od předmětných nemovitostí, kdy je před tím třeba z nemovitostí vyklidit věci a vybavení po rodičích, čímž se spolu se sestrou žalovaný nyní zabývá. Je sdělováno, že ohledně objektivního posouzení nároků za znemožnění současného užívání předmětných nemovitostí bylo zadáno zpracování znaleckého posudku. Uvádí se, že není reálné oddělit prostory v rozsahu podílů jednotlivých spoluvlastníků, aby je tito mohli užívat. Užívání jedné osminy domu žalobcem je nereálné i s ohledem na plány spoluvlastníků s domem. Opětovně je činěn návrh na odkup podílu žalobce.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 30.6.2022 spolu s podacím lístkem ze dne 8.7.2022 a informace k podané zásilce soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení částky 33 812,50 Kč jako náhradu za nemožnost užívání jeho spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech v období od května 2019 do konce září 2019, a to ve lhůtě do 7 dnů. Tato upomínka byla žalovanému doručena dne 12.7.2022.

12. K tvrzeným skutečnostem ohledně užívání předmětných nemovitostí v období, ohledně kterého se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném, žalobce k důkazu navrhnul i doklady o spotřebě energií a vody v daném období. Ohledně spotřeby plynu soud ze zprávy společnosti [právnická osoba]. zjistil, normovanou spotřebu plynu od roku 2013 v předmětném domě [Anonymizováno] na adrese [adresa]. Je přitom zřejmé, že spotřeba uvedená v m3 byla uvedena vždy za roční období od února do února následujícího roku, kdy tehdy byl prováděn odečet. V období, které předcházelo roku 2017, tj. v období od 25.2.2016 do 22.2.2017 byla spotřeba ve výši 2 110,7938 m3, v období od 23.2.2017 do 20.2.2018 (které zčásti zahrnovalo období rozhodné pro tuto věc) byla spotřeba ve výši 1 071,3437 m3. Došlo tak tedy k jistému poklesu. Následně pak v období od 21.2.2018 do 19.2.2019 byla spotřeba ve výši 2 207,3913 m3, v období od 20.2.2019 do 18.2.2020 byla spotřeba ve výši 2 339,79 m3. Je tedy zřejmé, že v roce 2017 došlo k jistému poklesu spotřeby, následující rok však již spotřeba narostla do vyšší hodnoty, než tomu bylo před rokem 2017. Pokud jde o odběr elektřiny, pak ze zprávy společnosti [právnická osoba]. ohledně odběru v daném místě bylo zjištěno, že v období od 15.9.2016 do 14.9.2017 byl odběr elektřiny ve výši 1 342 kWh, v období od 15.9.2017 do 20.9.2018 ve výši 1 146 kWh, v období od 21.9.2018 do 19.9.2019 ve výši 2 091 kWh a v období od 20.9.2019 do 16.9.2020 ve výši 2 160 kWh. Je tedy rovněž zřejmý určitý pokles spotřeby v roce 2017 a nárůst v období po 21.9.2018. Pokud jde o odběr vody v daném místě, pak ze sdělení [Anonymizováno] soud zjistil, že v období od 1.1.2017 do 19.9.2017 šlo o odběr ve výši 22 m3, v období od 20.9.2017 do 5.9.2018 ve výši 12 m3, v období od 6.9.2018 do 31.12.2018 ve výši 23 m3, v období od 1.1.2019 do 3.9.2019 ve výši 48 m3. I v tomto případě je patrný pokles odběru v roce 2017 a následný nárůst od září 2018. Uvedené údaje pak s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti potvrzují vyjádření žalovaného ohledně osobního užívání předmětných nemovitostí v tom směru, že tyto nebyly od listopadu 2017 do září 2018 nikým pravidelně užívány k bydlení, následně nemovitosti začala zčásti užívat jeho druhá sestra. Nelze s jistotou vyloučit občasné osobní užívání nemovitostí i v období od listopadu 2017 do září 2018, když pokles spotřeby vody, plynu a elektřiny nebyl natolik významný, aby bylo možné s jistotou stanovit, že spotřeba odpovídala pouze temperaci domu.

13. Pokud žalobce k důkazů ohledně výše nároku za nemožnost užívání jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech předkládal data ze serveru [Anonymizováno], pak s ohledem na to, že ve věci byl zpracován znalecký posudek, soud tyto důkazy blíže nerozebírá.

14. Žalobce k důkazu o užívání nemovitostí předložil fotografie, které měly být pořízeny dne 25.9.2019, tedy poté, kdy mu byly předány klíče od nemovitostí. Z fotografie vstupní haly je zřejmé, že jsou v ní umístěny přepravky, krabice, kýbly a další drobné věci, je zde jedna větší police s věcmi a pověšenými kabáty. Místnost budí dojem shromáždění věcí přichystaných k vyklizení. Z fotografie garáže je patrno, že jsou v ní umístěny různé věci, jako zahradní náčiní, kolo, kolečka, místnost je zaplněna zčásti. Na druhé straně místnosti je pak pracovní stůl a další police s věcmi. Na fotografii WC v přízemí je zřejmé, že je zde i toaletní papír, místnost se tak jeví užívanou. Z fotografie dílny 1 a 2 v přízemí je patrno, že je zde umístěn pracovní stůl, dvě židle, jsou zde police s věcmi, další věci jsou i na zemi. V místnosti jsou police a skříň, zčásti zřejmě s vyklizenými věcmi. Z fotografie obývacího pokoje v prvním patře je patrno, že je zde umístěna prázdná obývací stěna, místnost je zaplněna dalším nábytkem, jako je knihovna (prázdná), stůl, sedačka, křesla. Je zřejmé, že v místnosti probíhalo vyklízení. Z fotografie koupelny v 1. patře je zřejmé její užívání v dané době, když jsou v ní umístěny hygienické potřeby, ručníky, na topení se suší věci. Stejně tak je patrno užívání WC v tomto patře. Pokud jde o pokoj v podkroví, pak je zřejmé, že je v něm umístěn nábytek v podobě zabudovaných skříní, pokud je zde oblečení, pak je na zvláštním věšáku, jde zřejmě o oblečení dosud užívané. Ve druhém pokoji v podkroví je na fotografii zachycena postel přehozená dekou, jsou zde na zemi nějaké přepravky. Třetí podkrovní pokoj je pak zjevně neobývaný, nicméně vybavený původním, zřejmě již prázdným nábytkem – policová skříň, je zde postel a na ní nepovlečené peřiny. Z fotografie koupelny v podkroví je patrno, že je v té době užívána, suší se zde prádlo (u fotografie datum 16.10.2019), je zde umístěna pračka. Na fotografii podkrovního WC je patrno, že je občas užíváno, když je zde toaletní papír. Na fotografii půdy je zachyceno, že jsou zde umístěny, jak nějaké police, tak krabice, dřevěná bedna, knihy a další věci, místnost se jeví zaplněná věcmi.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], sestry žalovaného, další spoluvlastnice předmětných nemovitostí soud zjistil následující. Svědkyně vypověděla, že podíl na nemovitostech získala v dědickém řízení po matce v roce 2004 a po otci v roce 2014. Po smrti matky tam bydlel otec, po jeho smrti tam nebydlel nikdo, nějakou dobu tam zůstala kočka. Ona sama nemovitosti užívala jen po dobu rekonstrukce bytového jádra v roce 2014, pak asi tři týdny v roce 2016. Po smrti otce v domě zůstaly věci a vybavení, postupně to vyklízeli, průběžně, po troškách, prakticky pořád. Nábytek byl postupně zlikvidován. Na tom, kdo si, co ponechá, se vždy dohodli. V domě jí zůstala jen sedačka, kterou zatím nemá kam dát. Většinu věcí vyklidil bratr. V garáži zůstalo nějaké její vybavení na zahradu, měla tam i kolo, to bratr odvezl. K období od konce roku 2017 uvedla, že tam měla nějaká zahradní nářadí, hrablo, šroubováky. Měla za to, že v předmětném období byla již většina věcí vyklizena, naposledy se vyklízel obývák. S bratrem se po smrti otce dohodli na temperování domu, stále s nějakými přestávkami v domě fungoval mrazák, kde měla nějaké věci. Voda byla přepsána na ni, byla zapojená stále. Plyn a elektřinu měl na sebe napsané bratr. Potvrdila, že ji žalobce asi tři dny po dražbě navštívil, ptal se, zda by nechtěla prodat svůj podíl. Neuváděl nic k tomu, že by chtěl dům užívat, že by jej chtěl vidět, neptal se na klíče. Stav nemovitostí v té době popsala tak, že byly nějaké věci ve velkém pokoji, sedačka, knihovna, běžné nářadí v dílně, zahradní nářadí v garáži, ponk a další věci. V pokojích v patře byly židle, křeslo pohovka, stůl. Do nemovitosti měla zajištěn přístup, když měla klíče. Do předzahrádky a na zahradu byl vstup volný. Zahradu tehdy užívala tak, že tam sekala trávu, na dvou terasách měla jahody a rajčata. Nešlo ani o zahrady. Od konce roku 2018 či poloviny roku 2019 zahradu vůbec neužívá. To, že dům od října 2018 užívá sestra jí oznámil žalovaný. Sestra užívá jeden pokoj v prvním patře, koupelnu, WC a kuchyň. Měla za to, že zahradu sestra neužívá, možná tam nechává venčit psy. Rovněž užívá vstupní halu, kde má boty a věci na věšáku. Ve druhém patře pak měla sestra v koupelně pračku, která by se do koupelny v 1. patře nevešla. Měla za to, že asi na jaře roku 2019, v květnu či červnu, u ní doma žalobce zazvonil a požadoval klíče od domu. Z důvodu, že měla jen jeden klíč, sdělila mu, ať se obrátí na žalovaného. Ke psům sestry v domě doplnila, že jsou nahoře v pokoji a kuchyni, při vstupu do domu jimi není kontaktována. Dříve viděla, že psi měli sololitovou deskou a židlí zahrazen přístup do patra a do obýváku, když mohli jen na podestu za vstupní halou. Vyjadřovala se k fotografiím předkládaným v řízení žalobcem, kdy uvedla, že si myslí, že před zářím 2019 nemohl vstoupit do domu. K věcem, které byly na fotografiích a jsou její uvedla, že jde o postřikovač a věci na suchou vazbu v hale. Dále jde o sedačku a koberec v hale. Na půdě měly být věci po rodičích, v ložnici rodičů jejich peřiny, nefunkční pračka v hale a kabáty po otci. Věci sestry měly být zachyceny v koupelně v prvním patře, v pokoji v prvním patře, dále pak ve druhém patře v podkroví měla být sestry velká postel s kostkovanou dekou. Sestra svědkyně měla věci i v podkrovní koupelně. Vyjadřovala se tak, že po smrti otce byly movité věci rozděleny s bratrem v poměru 50:50, po jeho smrti žalovaný v domě nebydlel, nic tam nepěstoval. Ke spotřebě vody v letech 2016, 2017 a 2018 sdělila, že mohla být způsobena užíváním WC, umýváním kuchyně, žalovaný vodu neužíval. Uváděla, že většinu věcí vyklidil žalovaný, na fotografiích neměly být jeho osobní věci.

16. Svědkyně [jméno FO], sestra žalovaného vypověděla, že v předmětném domě žije díky benevolenci svého bratra (žalovaného), který ji tam nechal přebývat. Bydlí tam od října 2018. Dříve vlastnila 1/8 domu, a to v době, kdy žil otec, nebydlela tam. V domě užívá kuchyň a pokoj ve druhém podlaží, sociální zařízení a záchod. Nahoře má ještě pračku, kdy v dané místnosti i věší prádlo. V domě hradí elektřinu, plyn i vodu. Žalovaný dům neužívá, likvidoval pouze vzrostlý plevel. Druhá sestra ([jméno FO]) v domě žádné věci nemá, vše vystěhovala, do domu nedochází. Když se do domu nastěhovala, bylo tam více věcí, pak se to první měsíc stěhovalo, v domě nikdo nebydlel, dům se jen temperoval. Potvrdila, že na zahradu a předzahrádku byl vždy možný vstup bez klíčů. Dům navštívila asi v květnu 2017, kdy tehdy jej nikdo neužíval, byl nevytápěný. Na zahradě si nevšimla žádných výpěstků. Ohledně svých psů uvedla, že když někdo přijde, tak je zavře. Jinak mají zahrazený vstup nahoru. K fotografiím předkládaným žalobcem se vyjadřovala tak, že v roce 2019 již v hale tolik věcí nebylo. Myslela, že musí být antedatované. Tvrdila, že bratr v roce 2018 vystěhoval celý dům. Stav na fotografiích dle ní odpovídal roku 2018. Ke svým věcem na fotografiích uváděla, že jsou v koupelně a na WC v prvním patře, v podkrovním pokoji je její oblečení, ve druhém pokoji pak velká postel, v koupelně je její pračka, suší tam prádlo.

17. Svědek [jméno FO] uvedl, že je známý žalobce, původně měl zájem o koupi podílu na předmětných nemovitostech, chtěl se zúčastnit dražby. Exekutor to ale odkládal, tak se nakonec dražby neúčastnil. Do domu jej vzal na prohlídku jednou žalobce, bylo to koncem léta 2019, pořizoval tehdy nějaké fotografie. Byli tehdy ve sklepě, v patrech, podkroví i na zahradě. Bylo zřejmé, že nějaká část místností je užívána, v některých místnostech to vypadalo, že tam někdo vyklízí nějaké věci. Ve sklepě bylo pár věcí, nebyl zásadně zaskládán. Ve vestibulu byly nějaké věci na odnesení, krabice, přepravky, vypadalo to, že je to tam již nějakou dobu, ale ne roky. V obýváku byl starý nábytek, obývací stěna, sem tam nějaká věc, nebyla tam sedačka. Jedna místnost byla zamčená, v jedné místnosti byla povlečená postel, v podkroví bylo skladiště jako ve starém domě. Obě koupelny vypadaly jako užívané, v jedné se sušilo prádlo. Zahrada byla zanedbaná, možná v malé části ve svahu někdo něco pěstoval. Nevěděl, zda ke vstupu do předzahrádky či zahrady bylo třeba užít klíč. Žalobce klíčem otvíral dům. Vyjádřil se tak, že stav zachycený na fotografiích předložených žalobcem v podstatě odpovídá stavu, který tehdy v domě byl.

18. Žalovaný k důkazu předložil listinu – znalecký posudek č. 2599 ze dne 26.8.2019 zpracovaný [jméno FO], znalcem v oboru ekonomika a stavebnictví, odvětví ceny a odhady nemovitostí, podniků a oceňování nepeněžitých vkladů, v oboru ekonomická odvětví různá výpočty nájmů z bytů, nebytových prostor a pozemků a v oboru stavebnictví stavby obytné a stavby průmyslové. Vzhledem k tomu, že posudek neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř. soud jej k důkazu provedl pouze jako listinu. S ohledem na to, že závěry v listině uvedené byly žalobcem zpochybněny, byl následně soudem ustanoven znalec ke stanovení obvyklého nájemného v rozhodném období ohledně předmětných nemovitostí. Soud tak z dané listiny pouze uvádí zjištění ohledně toho, že místní šetření bylo svoláno telefonickou dohodou na úterý 20.8.2019, a to pouze za účasti žalovaného, který si zpracování posudku objednal. Ostatní účastníky znalec k místnímu šetření nepřizval, když zadavatelem mu bylo sděleno, že žalobci zatím přístup do nemovitosti nepřipustili. Úkolem znalce bylo stanovit obvyklý nájem za užívání předmětných nemovitostí, kdy pronájmem je míněn celý objekt včetně příslušenství, tj. pozemků, venkovních úprav a podobně. Metodou porovnání byl pak určen odhad obecné ceny nájemného ve výši 23 500 Kč za měsíc.

19. Ohledně výše obvyklého nájmu předmětných nemovitostí v daném období byl ve věci vypracován znalecký posudek ze dne 30.11.2022 soudem ustanoveným znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady, se specializací na nemovitosti [tituly před jménem] [jméno FO]. Následně s ohledem na rozšíření žaloby o další období užívání předmětných nemovitostí žalovaným nad rámec spoluvlastnického podílu byl vypracován dodatek č. [hodnota] ke znaleckému posudku ze dne 12.7.2023 ohledně obvyklého nájemného pro toto další období. Vzhledem ke skutečnosti, že po výslechu znalce byly zjištěny určité nepřesnosti ve znaleckém posudku, byly zpochybňovány uváděné výměry, když znalci nebyl při místním šetření zpřístupněn interiér nemovitosti, byl zpochybňován výběr nemovitostí k porovnání, bylo následně znalci uloženo vypracovat dodatek č. [hodnota] ke znaleckému posudku. Ten byl vypracován dne 16.4.2024. Soud tak uvede skutečnosti zjištěné z tohoto dodatku, když tento byl vypracován komplexně a žádný z účastníků proti němu nevyjádřil žádné námitky. Úkolem znalce přitom bylo stanovit výši obvyklého nájemného ohledně předmětných nemovitostí, a to jednak všech předmětných nemovitostí, tedy zjednodušeně domu spolu se zahradou a jednak jen domu bez zahrady, a to v období od 23.11.2017 do 30.4.2019, tj. za 523 dní a v období od 1.5.2019 do 30.9.2019, tj. za 152 dní. Znalec provedl místní šetření dne 22.2.2024, za přítomnosti žalovaného, kdy provedl přeměření všech místností. Výši obvyklého nájemného pak stanovil porovnávací metodou, kdy využil pro stanovení výše obvyklého nájmu domu se zahradou a bez zahrady v období od 23.11.2017 do 30.4.2019 k porovnání 6 porovnávacích vzorků nabízených pronájmů srovnatelných majetků realitními servery. Pro stanovení obvyklé výše nájmu domu se zahradou a bez zahrady v období od 1.5.2019 do 30.9.2019 použil 8 porovnávacích vzorků, z toho 2 ze sjednaných pronájmů srovnatelného majetku. V posudku pak popsal koeficienty, kterými zjištěnou cenu pronájmu ve vztahu k předmětné nemovitosti upravoval, a to i za situace, kdy pro nedostatek obdobných nemovitostí k porovnání při stanovení obvyklého nájmu u domu bez zahrady využil zčásti i nájmy za bytové jednotky ve srovnatelných lokalitách. Tyto výpočty, užití koeficientů podrobně vysvětlil u jednání soudu. Znalec přitom dospěl k závěru o výši obvyklého nájemného všech předmětných nemovitostí, tj. domu se zahradou v období od 23.11.2017 do 30.4.2019 ve výši 577 550 Kč, tj. 33 589 Kč za měsíc a v období od 1.5.2019 do 30.9.2019 ve výši 171 380 Kč, tj. 34 294 Kč za měsíc. Pokud jde o výši obvyklého nájmu domu bez zahrady, pak pro období od 23.11.2017 do 30.4.2019 jej znalec stanovil ve výši 525 050 Kč, tj. ve výši 30 536 Kč za měsíc a pro období od 1.5.2019 do 30.9.2019 ve výši 155 800 Kč, tj. ve výši 31 177 Kč za měsíc.

20. Podle § 1117 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

21. Podle § 1122 odst. 1 občanského zákoníku podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

22. Podle § 1123 občanského zákoníku spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

23. Podle § 1128 odst. 1 občanského zákoníku o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle odst. 2 tohoto ustanovení rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.

24. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 16.10.2018, sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 judikoval, že: „Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.“ K tomu v odůvodnění doplnil, že: „Užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (§ 139 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 1128 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) nebo též rozhodnutím soudu (§ 139 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 1139 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. V takovém případě však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu – viz dikce občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Užívání společné věci však ani v tomto případě nemůže vyloučit právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Náhrada se v tomto případě odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny) a lze ji dovodit též z § 137 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., či z § 1122 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Jiná situace nastává, užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, event. bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků, nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků, či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). To znamená, že spoluvlastník nemůže „bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž (sc. přivlastňováním si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl) vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. šlo o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu (§ 451 odst. 2), v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2).“ 27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 31.10.2008, sp. zn. 33 Odo 1583/2006 uvedl: „V případě, že spoluvlastník neužívá (nemůže užívat) společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu bez toho, že by mezi ním a druhým spoluvlastníkem byla uzavřena nájemní či jiná smlouva, spočívá obohacení druhého spoluvlastníka v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví (než který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu). Vzhledem k tomu, že spoluvlastník, který věc užívá nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, není schopen takto spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno. Peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) nemusí vydávat pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. [k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2002, sp. zn. 33 Odo 542/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen "Soubor“) pod C 1505, ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 2616/99, uveřejněné v Souboru pod C 261, ze dne 28. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 2624/2003, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 11/2004 nebo ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 778/2005, nález Ústavního soudu ze dne 10. října 2007, sp. zn. I. ÚS 383/2005].“ K tomu dále uvedl: „Není přitom rozhodující, zda žalovaný sám celou věc fakticky ve sporném období užíval, a zda tedy vykonával práva vlastníka i v rozsahu spoluvlastnického podílu žalobce; na věci nemůže ničeho změnit skutečnost, že žalovaný reálně užíval pouze část domu, která odpovídala výši jeho spoluvlastnického podílu, ani skutečnost, že se žalobce soudně nedomáhal úpravy užívání nemovitosti. Protože z provedeného dokazování nevyplývá, že by mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaný bude společné nemovitosti užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, naopak žalobce žalovaného o umožnění užívání nemovitosti žádal, je na místě uzavřít, že v rozsahu jedné ideální poloviny (odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobce) užíval žalovaný nemovitosti bez právního důvodu (§ 451 odst. 1 obč. zák.). V situaci, kdy žalobce neměl možnost nemovitosti užívat (resp. neužíval je) a žalovaný za užívání společné věci v rozsahu převyšujícím jeho spoluvlastnický podíl nic neplatil, došlo na jeho straně k získání bezdůvodného obohacení, které je povinen žalobci vydat způsobem uvedeným v § 458 odst. 1 obč. zák., tj. poskytnutím finanční náhrady.“ 28. V usnesení ze dne 1.11.2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016 Nejvyšší soud konstatoval: „Každý spoluvlastník má právo užívat společnou věc v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Neumožňují-li existující poměry některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada jako kompenzace bezdůvodného obohacení. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno.“ V rozhodnutí se dále uvádí: „Za principálně souladnou s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu by bylo lze pokládat i úvahu, že na vznik bezdůvodného obohacení je možné usuzovat nejenom tehdy, brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, ale i tehdy, kdy fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 33 Cdo 772/2005).“ 29. V usnesení ze dne 7.10.2015, sp. zn. 28 Cdo 1602/2015 Nevyšší soud uvedl: „Umožní-li jeden ze spoluvlastníků bez souhlasu druhého spoluvlastníka užívání společné věci třetí osobě (aniž by zde bylo platné rozhodnutí spoluvlastníků přijaté podle principu majorizace či rozhodnutí soudu ve smyslu § 139 odst. 2 obč. zák.), vzniká opomenutému spoluvlastníkovi proti spoluvlastníkovi, který svůj podíl na věci nadužíval tím, že ji přenechal do dispozice třetí osoby, právo na vydání bezdůvodného obohacení, ledaže nadužívající spoluvlastník prokáže existenci smlouvy, která jej opravňuje k bezúplatnému užívání společného objektu.“ Dále doplnil: „Vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované by tedy v kontextu řešené kauzy mohl být vyloučen především tehdy, bylo-li by dokázáno, že žalobce s realizovaným způsobem užívání domu souhlasil, respektive že přistoupil na dohodu, podle níž mohla žalovaná vzpomínanou nemovitost užívat (a to eventuálně i tím, že ji přenechá jinému subjektu) bezúplatně. Námitka dovolatelky, že žalobce po nabytí spoluvlastnického podílu jasně neprojevil svůj nesouhlas s užíváním stavby jí a jejím synem, ovšem ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku nepostačuje, neb v občanském právu neplatí zásada, že kdo mlčí, souhlasí, a z pouhé nečinnosti tacitně udělené přivolení bez dalšího dovozovat nelze (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2313/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4441/2007).“ 30. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení a při zohlednění citované judikatury soud po právní stránce věc hodnotil následovně. V řízení bylo prokázáno, že v daných obdobích, za která se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení, byli účastníci spoluvlastníky předmětných nemovitostí v k.ú. [adresa], kdy šlo v podstatě o rodinný dům se zahradou. Žalobce byl spoluvlastníkem s podílem o velikosti id. 1/8, žalovaný s podílem o velikosti id. 13/24. Další spoluvlastnicí byla sestra žalovaného [jméno FO] s podílem o velikosti id 1/3. Bylo prokázáno, že žalobce nabyl vlastnické právo ke dni 23.11.2017, tedy k okamžiku příklepu v exekuční dražbě, nikoliv až ke dni právní moci tohoto příklepu, když to vyplývá z příslušné právní úpravy (336l odst. 2 o.s.ř.). V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný předmětný dům s garáží v celém období, které bylo předmětem tohoto řízení, užíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu, když po tuto dobu bez dohody s ostatními spoluvlastníky a bez rozhodnutí o způsobu užívání, o němž by řádně informoval žalobce, aby se mu mohl případně bránit (§ 1 128 občanského zákoníku) či dohody se žalobcem o bezplatném užívání jeho spoluvlastnického podílu, znemožnil žalobci užívat předmětné nemovitosti tím, že tyto byly užívány k uskladnění věcí v rozsahu znemožňujícím takové užívání či pronájem nemovitosti, v dalším období, tj. od října 2018, pak navíc část domu obývala na základě rozhodnutí či se souhlasem žalovaného jeho sestra [jméno FO], kdy tehdy se v nemovitosti pohybovali i její psi. Užívání podstatné (převážné) části nemovitostí k uskladnění věcí bylo prokázáno svědeckými výpověďmi svědkyně [jméno FO] a svědka [jméno FO], fotografiemi předloženými žalobcem. Nebylo prokázáno, že by se popis zaplnění místností věcmi v období od listopadu 2017 popsaný svědkyní [jméno FO], výrazněji lišil od stavu zachyceného na fotografiích předložených žalobcem. Je sice pravdou, že svědkyně [jméno FO] vypověděla, že před jejím nastěhováním bylo v dané nemovitosti více věcí, kdy žalovaným předložené fotografie dle jejího vyjádření odpovídají stavu nemovitosti při jejím nastěhování v říjnu 2018, kdy následně v průběhu tohoto roku měla dle svědkyně být většina věcí odstěhována. Toto její tvrzení je ale v rozporu jak s fotografiemi, které byly pořízeny v září roku 2019, když nebylo prokázáno, že by dříve měl žalobce do nemovitosti přístup, i s výpovědí svědka [jméno FO], který byl v nemovitosti právě v tomto období (na konci léta 2019) a potvrdil, že byly v podstatě ve stavu, jak je to na fotografiích zachyceno. Lze tedy říci, že umístění věcí, jak je na fotografiích zachyceno, odpovídá stavu po celé rozhodné období. Pokud totiž stav na fotografiích měl dle svědkyně [jméno FO] odpovídat stavu v říjnu 2018, tak je zřejmé, že v období předcházejícím bylo v domě minimálně stejné množství věcí, případně ještě více, neboť svědkyně [jméno FO] uváděla, že byly postupně odstěhovány. Stav v září 2019 je pak prokázán žalobcem předloženými fotografiemi. Pro vznik bezdůvodného obohacení na straně žalobce přitom není podstatné, že nad rámec tvrzení žalobce nebylo jinými důkazy prokázáno, že by od počátku, tedy od nabytí podílu na nemovitostech, vyzýval žalovaného k tomu, že chce nemovitosti užívat, když podstatná je sama prokázaná nemožnost takového užívání žalobcem z důvodů na straně žalovaného, a to konkrétně z důvodu uskladnění věcí v celém domě a současně s tím následně i z důvodu užívání části domu jinou osobou (k tomu srovnej např. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]). Skutečnost, že žalovaný záměrně neumožňoval žalobci užívání předmětných nemovitostí navíc přitom nepřímo vyplývá z předložených odpovědí na výzvy žalobce, kde k možnosti předání klíčů žalovaný uváděl, že to bude možné až po vystěhování věcí. Rovněž taková skutečnost vyplývá ze znaleckého posudku, který k důkazu předložil žalovaný, když je v něm uvedeno, že znalci mělo být sděleno, že žalobci nebyl přístup do nemovitosti zatím připuštěn. Od května roku 2019 pak již byl žalovanému úmysl žalobce ohledně užívání nemovitostí znám, když mu byla zaslána v tomto směru výzva, byl vyzván k vydání klíčů. Při právním hodnocení věci pak rovněž není podstatné, že žalovaný sám v rozhodném období v nemovitosti fakticky nebydlel, kdy zásadní je to, že svým způsobem užívání nemovitostí z jejich užívání fakticky žalobce vyloučil.

31. Soud má přitom dále za prokázané, že předmětné nemovitosti v rozhodném období nad rámec svého spoluvlastnického podílu neužívala ani další spoluvlastnice [jméno FO]. Účastníci v tomto směru jednak učinili nesporným, že předmětné nemovitosti nebyly touto spoluvlastnicí užívány. Pokud jde o tvrzení žalobce, že movité věci, které se nacházely v nemovitosti byly po rodičích žalovaného a jeho sestry, kdy se měly dohodnout a nabýt je v podílu 50:50, každý id. těchto věcí, tak nebylo prokázáno, že by následně došlo k nějakému reálnému konkrétnímu rozdělení těchto věcí mezi žalovaného a jeho sestru [jméno FO]. Lze tak mít za to, že movité věci, které se v domě nacházely byly minimálně i ve vlastnictví žalovaného. Navíc sama svědkyně [jméno FO] vypověděla, že v daném období měla v domě jen sedačku, nějaké zahradní náčiní v garáži a užívala část zahrady. Věci po otci pak vystěhoval žalovaný, dokázali se dohodnout, kdo si, co ponechá. Z rozhodnutí o pozůstalosti po otci žalovaného bylo přitom prokázáno nabytí nábytku a elektrospotřebičů, jak to tvrdil žalovaný, tedy tak, že spolu se sestrou [jméno FO] nabyli každý id. těchto věcí. Bylo rovněž prokázáno, že [jméno FO] nabyla ošacení a osobní věci po otci. Z předložených fotografií i výpovědi svědkyně [jméno FO] je přitom prokázáno, že prakticky žádné ošacení či osobní věci otce žalovaného (tedy věci zděděné [jméno FO]) se v rozhodném období v domě nenacházely, když zde byly v hale pouze nějaké kabáty, v jednom z pokojů peřiny. Místnosti byly zaplněny převážně nábytkem (patřícím žalovanému), z nějž byly již ostatní věci odklizeny (oblečení, knihy), oblečení, které v domě bylo, patřilo svědkyni [jméno FO], která část domu užívala se souhlasem žalovaného. Soud opětovně zdůrazňuje, že to byl žalovaný, kdo sám rozhodl o užívání podstatné části nemovitostí druhou sestrou ([jméno FO]), a to spolu s jejími psy, v době postupného vystěhovávání movitých věcí z domu. Soud tak měl za to, že to byl právě žalovaný, kdo byl odpovědný za umístění věcí prakticky v celém domě, užívání domu sestrou, a je to tedy on, kdo užíval nemovitosti (domu) nad rámec svého spoluvlastnického podílu a znemožnil tak jejich užívání žalobcem.

32. V řízení přitom bylo dále svědecky (výpověď svědkyň [jméno FO] a [jméno FO]) prokázáno, že zahrada a předzahrádka u domu byla volně přístupná, i to, že zahrada nebyla nad rámec spoluvlastnického podílu užívána žalovaným, když tento jí žádným způsobem neužíval. Další spoluvlastnice [jméno FO] zahradu v určitém období zčásti užívala, nikoliv však nad rámec svého spoluvlastnického podílu, kdy toto navíc s ohledem na okruh účastníků v tomto řízení pak nebylo pro rozhodnutí soudu podstatné. Rozhodující bylo, že v řízení bylo zjištěno, že žalobce měl po celou rozhodnou dobu prostor předzahrádky i zahrady v rozsahu svého spoluvlastnického podílu užívat, když žalovaný mu v tomto svým způsobem užívání těchto částí nemovitostí nikterak nebránil, tyto pozemky byly pro žalobce přístupné i za situace, kdy neměl klíče od nemovitosti, žalovaný je neužíval.

33. S ohledem na učiněná skutková zjištění, tak soud učinil závěr, že žalobce má vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nemovitosti, a to předmětného domu s garáží bez zahrady, žalovaným bez právního důvodu nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, tedy i v rozsahu podílu žalobce, po celé rozhodné období. Takovým jednáním, zasáhl žalovaný do práva žalobce vlastnit majetek chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kdy tímto se bez právního důvodu na úkor žalobce obohatil. V souladu s § 2991 odst. 1 občanského zákoníku tak má žalobce vůči žalovanému nárok na vydání takového bezdůvodného obohacení. Výše bezdůvodného obohacení byla odvozena z 1/8 obvyklého nájmu předmětného domu bez zahrady, jak byla určena v dodatku č. 2 ke znaleckému posudku vypracovanému znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Klíče od nemovitosti byly žalobci prokazatelně předány až 16.9.2019, kdy z fotografií i svědecké výpovědi svědka [jméno FO] je zřejmé, že s ohledem na užívání nemovitostí 3. osobou, jejími psy a umístění věcí v nemovitosti bylo i v září 2019 žalobci užívání nemovitostí znemožněno. Proto bylo žalobě vyhověno ohledně celého rozhodného období.

34. Znaleckým posudkem bylo přitom určeno, že za období od 23.11.2017 do 30.4.2019 byl obvyklý nájem předmětného domu bez zahrady ve výši 525 050 Kč. Vzhledem k velikosti spoluvlastnického podílu žalobce na této nemovitosti v rozsahu 1/8, činí výše bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce 65 631 Kč. Znaleckým posudkem bylo dále určeno, že za období od 1.5.2019 do 30.9.2019 byl obvyklý nájem předmětného domu bez zahrady ve výši 155 800 Kč. Vzhledem k velikosti spoluvlastnického podílu žalobce na této nemovitosti v rozsahu 1/8, činí výše bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce 19 475 Kč. Celková výše bezdůvodného obohacení tak činí 85 106 Kč.

35. Soud tedy ve výroku I. rozsudku žalobě v tomto rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 85 106 Kč, když jde o důvodný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Soud žalobě rovněž vyhověl v části požadovaného úroku z prodlení, kdy žalovaný byl v prodlení s peněžitým plněním a žalobce tak v souladu s § 1970 občanského zákoníku má nárok na zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení pak byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o dobu, za kterou byl úrok z prodlení přiznán, tak okamžik prodlení byl odvozen od výzev zaslaných žalobcem žalovanému ohledně vydání bezdůvodného obohacení, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě učiněné výzvy. K vydání bezdůvodného obohacení za období od 23.11.2017 do 30.4.2019 žalobce žalovaného vyzval výzvou danou k poštovní přepravě dne 10.5.2019 s lhůtou pro plnění 15 dnů. Soud tak vyšel v souladu s § 573 občanského zákoníku z domněnky dojití 3. pracovní den, tj. dne 15.5.2019, kdy konec lhůty k plnění pak připadl na 30.5.2019. Ode dne následujícího tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení v částce 65 631 Kč. K vydání bezdůvodného obohacení za období od 1.5.2019 do 30.9.2019 pak žalobce žalovaného vyzval výzvou doručenou žalovanému dne 12.7.2022 a s lhůtou k plnění 7 dnů, tj. do 19.7.2022. Ode dne 20.7.2022 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve výši 19 475 Kč.

36. Ve zbytku soud žalobu ve výroku II. zamítl, když šlo o nárok na zaplacení částky, která neodpovídala výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a dále šlo o úrok z prodlení za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení s jeho vydáním.

37. O nákladech řízení soud ve výroku III. rozsudku rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když vzal v úvahu míru úspěchu žalobce v řízení. Je sice skutečností, že výše nároku žalobce byla zčásti závislá na znaleckém zkoumání, ale žalobce byl v řízení zčásti neúspěšný i proto, že předmětné nemovitosti bylo možné z jeho strany v rozhodném období v určitém rozsahu (zahrady) užívat. Navíc mohl sám před podáním žaloby oslovit znalce či jinou odbornou osobu ohledně ocenění výše bezdůvodného obohacení, což neučinil a vycházel ze zcela neadekvátních a obecných nabídek realitních kanceláří. Žalobce v řízení vynaložil náklady na zaplacený soudní poplatek celkem ve výši 7 557 Kč (v řízení pod touto sp. zn. uhradil na soudním poplatku 5 866 Kč, v řízení, které bylo spojeno s tímto řízením a dříve bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] uhradil na soudním poplatku celkem částku 1 691 Kč). Dále žalobce hradil zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 3 000 Kč. Žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem a v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. mu tak za jednotlivé učiněné úkony náleží paušální náhrada ve výši určené dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za každý úkon 300 Kč. Celkem žalobce v této věci účelně učinil 18 úkonů, a to sepis žaloby a předžalobní výzvy v obou následně spojených věcech (4 úkony), dále jde o účast u jednání soudu dne 1.11.2021, 6.4.2022 – přesahující 2 hodiny, 13.12.2023, 24.1.2024 a 16.9.2024 (6 úkonů), dále jde o 5 úkonů přípravy účasti na jednání soudu. Konečně jde o podání k soudu – doplnění ze dne 20.11.2021, dotazy na znalce ze dne 1.2.2024 a vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 28.5.2024 (3 úkony). Celkem tak jde o paušální náhradu za tyto úkony ve výši 5 400 Kč. Žalobce tak na nákladech řízení vynaložil celkem částku 15 957 Kč. Žalobce byl úspěšný v 56 % (ohledně částky 85 106 Kč), neúspěšný ve 44 % nároku (ohledně částky 66 013,50 Kč). Vzhledem k tomu, že míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, má vůči žalovanému nárok na úhradu 12 % účelně vynaložených nákladů, tj. částky 1 915 Kč.

38. Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu paušální náhrady za úkony – doplnění žaloby ze dne 1.3.2021, když dostatečná skutková tvrzení měl žalobce učinit již součástí žaloby, aby k jejich doplnění nemusel být soudem vyzýván. Dále za úkon – vyjádření k vyjádření žalovaného ze dne 10.2.2022, když k takovému vyjádření nebyl soudem vyzván, podání žalovaného mu bylo zasíláno pouze na vědomí, mohl se k němu vyjádřit u nařízeného jednání. Konečně šlo o úkon – doplnění důkazů z 10.4.2022, kdy k tomuto soudem nebyl vyzván. Nejde tak o účelně vynaložené náklady.

39. O nákladech státu bylo ve výrocích IV. a V. rozsudku v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že celkové náklady státu vynaložené na znalečné byly dány účastníkům k úhradě podle poměru jejich úspěchu a neúspěchu v řízení, kdy byla zohledněna i záloha na znalecký posudek zaplacená na žalobcem. Stát na nákladech řízení (znalečném) celkem vynaložil částku 20 956,31 Kč, kdy žalobce byl neúspěšný v rozsahu 44 % a v tomto rozsahu je tak povinen státu vynaložené náklady uhradit. Jde přitom o částku 9 220,80 Kč. Pokud na záloze na znalecký posudek již zaplatil částku 3 000 Kč, pak mu byla uložena povinnost zaplatit státu na jím vynaložených nákladech částku 6 220,80 Kč. Žalovaný byl v řízení neúspěšný v rozsahu 56 % a v tomto rozsahu je tedy povinen hradit státem vynaložené náklady. Žalovanému tak byla uložena povinnost nahradit státu na jím vynaložených nákladech na znalečné částku 11 735,50 Kč.