43 C 143/2023 - 303

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] jednající [Jméno žalovaného B], IČO [IČO žalovaného B] sídlem [Adresa žalovaného B] o zaplacení 1 842 611,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 487 859 Kč od 22. 4. 2023 do 8. 3. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 50 000 Kč od 9. 3. 2024 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 300 000 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 47 592 Kč k rukám [Jméno Zástupce], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 342 611,50 Kč, náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 400 000 Kč způsobených nezákonným trestním stíháním žalobkyně vedeným převážně u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] a náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním řízením ve výši 100 000 Kč. Usnesením Policie ČR, [Anonymizováno], vydaném pod č. j. [Anonymizováno] dne 27. 2. 2017 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěž podle § 248 odst. 1 písm. c) a d), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, kterým měla způsobit škodu na majetku jiného ve výši 44 589 679,71 Kč bez DPH, kde byla ohrožena trestní sazbou v rozmezí 2 - 8 let. Obžaloba byla podána proti žalobkyni dne 3. 12. 2018. Dne 3. 1. 2019 podala žalobkyně návrh na předběžné projednání obžaloby, který byl však zamítnut. [Anonymizováno] po provedeném dokazování vyhlásil dne 29. 4. 2022 rozsudek pod sp. zn. [Anonymizováno], kterým žalobkyni dle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro všechny žalované skutky. Proti rozsudku nepodal státní zástupce odvolání a žalobkyně i spoluobžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] se vzdali práva na odvolání i za osoby k tomu ze zákona oprávněné. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 5. 2022. Jelikož využila žalobkyně v trestním řízení svého práva a zvolila si obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] a posléze [Jméno Zástupce], byla povinna uhradit zvoleným advokátům za obhajobu odměnu. [Anonymizováno] [jméno FO] uhradila celkem 33 577,50 Kč a [tituly před jménem] [jméno FO] celkem 309 034 Kč. Z uvedeného je dle žalobkyně zřejmé, že nezákonným rozhodnutím jí vznikla majetková újma spočívající v nákladech vynaložených účelně na obhajobu. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Závažnost stíhaného trestného činu byla v daném případě vysoká, a to s ohledem na trestní sazbu v rozmezí 2 - 8 let. Délka trestního řízení, zejména z důvodů velice problematického postupu orgánů činných v trestním řízení, byla dle žalobkyně nepřiměřeně dlouhá a trvala od roku 2015 do konce roku 2018. Nepřiměřená doba trvání trestního řízení byla dle žalobkyně způsobena zejména usilovnou snahou orgánů činných v trestním řízení opatřovat důkazy svědčící o vině žalobkyně za současného opomíjení důkazů svědčících v její prospěch. Následky trestního řízení v osobnostní sféře žalobkyně byly rovněž zcela mimořádné. Byla zásadním způsobem omezena v osobním, veřejném a profesním životě. Několik let usilovného studia a budování profesní pozice bylo dle žalobkyně dehonestováno postupem vyšetřovatelů policie, kteří prováděli domovní prohlídku v jejím bydlišti, v její firmě, i u zaměstnanců, což způsobilo ztrátu její dobré pověsti mezi obchodními partnery, ale i v jejím bydlišti. Musela čelit pronásledování od členů bezpečnostní agentury, kterou si najal bývalý společník [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále musela podstoupit velice nepříjemná jednání, při kterých řešila odchody zaměstnanců, odchody odběratelů na základě zneužití trestního řízení bývalým zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO]. V rámci své obhajoby musela nad rámec své práce ve firmě věnovat stovky hodin přípravě podkladů a listin, což velice hrubým způsobem omezilo její osobní a rodinný život. Vzhledem ke svému věku již v roce 2015 plánovala narození 2. dítěte, což však musela odložit. V profesním životě musela čelit úředním obstrukcím, kdy z důvodu trestního stíhání jí byly kladeny překážky při nevydávání dokumentace zabavené policií při účelových domovních prohlídkách. Nemohla být jednatelkou ve vlastní firmě a byla nucena žít skoro 10 let na malém městě s cejchem trestně stíhané osoby. Jen a pouze díky nejbližším příbuzným a manželovi nedošlo k rozpadu jejich manželství a vážnému poškození zdravotního stavu.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Učinil nesporným, že mu bylo dne 21. 10. 2022 doručeno podání žalobkyně, jehož obsahem byla žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobkyně žádala zaplacení částky 1 842 611,50 Kč skládající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 342 611,50 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 1 500 000 Kč. Podle sdělení žalobkyně jí měla škoda a nemajetková újma vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaný ve svém stanovisku ze dne 6. 3. 2024 částečně vyhověl nároku na náhradu nákladů trestního řízení co do částky 287 859 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky 150 000 Kč. Celková přiznaná částka ve výši 437 859 Kč byla žalobkyni poukázána dne 8. 3. 2024. Žalovaný učinil nesporným průběh trestního řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Předmětem sporu učinil zbývající část žalobou uplatněných nároků. Nárok na náhradu nákladů obhajoby žalovaný sporoval co do částky 54 752,50 Kč. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaný uvedl, že v souladu s konstantní judikaturou řešící danou problematiku je možno uzavřít, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, které lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu musí výše přiznaného zadostiučinění odpovídat dle žalovaného výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Žalovaný dospěl k závěru, že případ žalobkyně je obdobný kauze rozhodované Městským soudem v Praze pod sp. zn. 58 Co 126/2022, ve které byla žalobci přiznána částka 150 000 Kč. Z uvedeného důvodu bylo žalobkyni přiznáno přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tzn. co do částky 1 350 000 Kč žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy sporoval. Žalovaný se rovněž vyjádřil k případnému požadavku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, kdy tuto žalobkyně vyčíslila částkou 100 000 Kč z celkové částky náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč, kdy tento nárok nebyl u žalovaného řádně uplatněn, a proto žalovaný v dané souvislosti vznesl námitku promlčení příslušného nároku.

3. Usnesením nalézacího soudu ze dne 22. 4. 2024 bylo řízení co do částky 437 859 Kč částečně zastaveno, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby v důsledku plnění žalovaného na náhradu nákladů obhajoby v rozsahu částky 287 859 Kč a na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu částky 150 000 Kč. Na jednání konaném dne 2. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu dále částečně zpět i co do zbývající části nároku na náhradu nákladů obhajoby v rozsahu částky 54 752,50 Kč s úrokem 15% ročně jdoucím od 22. 4. 2023 do 8. 3. 2024, v důsledku čehož nalézací soud řízení v tomto rozsahu zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobkyně ve výši 1 250 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním řízením ve výši 100 000 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků dospěl nalézací soud k následujícímu skutkovému závěru. Usnesením Policie České republiky, [Anonymizováno] ze dne 27. 2. 2017, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. c), d), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 27. 2. 2017. Stížnost podaná žalobkyní proti danému usnesení byla zamítnuta usnesením [Anonymizováno] ze dne 20. 4. 2017, č. j. [Anonymizováno]. Usnesením policejního orgánu PČR, [Anonymizováno] ze dne 27. 2. 2017, č. j. [Anonymizováno] byly zajištěny žalobkyní vlastněné nemovitosti jako náhradní hodnota. Usnesením policejního orgánu PČR, [Anonymizováno] ze dne 27. 2. 2017, č. j. [Anonymizováno], byly zajištěny peněžní prostředky na účtech žalobkyně do výše 52 218 672,46 Kč. Dne 22. 10. 2018 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby a dne 3. 12. 2018 podalo [Anonymizováno] obžalobu č. j. [Anonymizováno]. Státní zástupkyně v závěrečné řeči dne 25. 4. 2022 uvedla, že není státní zástupkyní, která dozorovala přípravné řízení. Dále konstatovala, že si troufá tvrdit, že jak policejní orgán, tak dozorová státní zástupkyně, aniž by pro toto své tvrzení měla nějaké hmatatelné důkazy, například z dozorového spisu, natož z odůvodnění obžaloby, dopustili určité zkratky, pokud vzali fakturaci společnosti [jméno FO] a porovnali ji se zákazníky společnosti [právnická osoba]. Na základě této fakturace pak dospěli k subjektům, které jsou uvedeny ve výroku obžaloby. Je skutečností, že obžaloba se žádným způsobem nevypořádává s tím, že existovaly v období vystavovaných faktur souběžné obchodní případy ve prospěch [právnická osoba] Podle názoru státní zástupkyně nebylo a není v obžalobě ani tvrzeno, a nevyplývá z žádného důkazu, že by uzavření obchodů společnosti [jméno FO] ohrozilo spotřebitele, že by ohrozilo zákazníky, nebo že by je bylo způsobilé ohrozit, že by se jakkoliv dotklo jejich oprávněných zájmů z obchodního vztahu. Nebylo zároveň prokázáno ani obžalobou tvrzeno, že by toto jednání poškodilo další soutěžitele na trhu. Státní zástupkyně se domnívala, že není základní předpoklad pro posuzování jednání, které je popsáno ve výrokové části obžaloby jako jednání ve smyslu nekalé soutěže pro absenci generální klauzule, to znamená rozpor s dobrými mravy soutěže. Na nedůslednost obžaloby si dovolila poukázat a ta opět souvisí s tím, proč se domnívá, že byla podána obžaloba tak, jak byla. A to je vyčíslení neoprávněného prospěchu. Dle státní zástupkyně nebylo v tomto řízení vůbec v řízení prokázáno, že by došlo k neoprávněnému prospěchu na straně společnosti [jméno FO] ve velkém rozsahu, a to dokonce ani ve znění před zákonem č. 333/2020 Sb. V přípravném řízení nebyl k této skutečnosti vůbec opatřován žádný důkaz. Obžaloba zůstala hluchá k argumentům a dokonce i k názoru [Anonymizováno] spočívajícím v tom, že nelze provést pouhý součet hodnot fakturace. Státní zástupkyně s ohledem na to, co přednesla, navrhla, aby byli obžalovaní zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního zákoníku. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 29. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno], byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Předsedkyně senátu v rámci ústního odůvodnění rozsudku mimo jiné uvedla, že dle jejich názoru je především nutno přisvědčit argumentaci, že podaná obžaloba v době jejího zpracování neodrážela důkazní stav zadokumentovaný v přípravném řízení. Nutno také důrazně akcentovat skutečnost, že orgány činné v trestním řízení, dozorovou státní zástupkyni nevyjímaje, nepostupovaly důsledně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 trestního řádu tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou pochybnosti. Je naprosto evidentní, že orgány činné v trestním řízení shromažďovaly cíleně, což je naprosto tendenčně zřejmé, důkazy svědčící v podstatě v neprospěch obou obžalovaných a opomněly, že citované ustanovení procesní normy jim klade za povinnost, aby shromažďovaly i důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných. Při pozorném studiu důkazního materiálu, který byl shromážděn již v přípravném řízení, obsahoval celou řadu indicií, na základě nichž vyvstaly již tehdy důvodné pochybnosti o tom, že se oba obžalovaní tak, jak bylo koncipováno již usnesení o zahájení trestního stíhání a následně poté bez dalšího převzato do podané obžaloby, dopustili trestného činu. Je třeba si uvědomit, že při pozorném studiu důkazního materiálu je naprosto zřejmá neobjektivnost vedení celého vyšetřování ze strany policejního orgánu, naprosto absentuje dozor státní zástupkyně. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 5. 2022 (viz spis [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno]).

5. Žalobkyně u žalovaného uplatnila v souvislosti s trestním stíháním žalobkyně nárok na náhradu nákladů obhajoby v celkové výši 342 611,50 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalobkyně ve výši 1 500 000 Kč. Žalovaný stanoviskem ze dne 6. 3. 2024 přiznal žalobkyni náhradu nákladů trestního řízení co do částky 287 859 Kč a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč (viz přípis právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 10. 2022, stanovisko žalovaného ze dne 6. 3. 2024). 6. [jméno FO], jednatel společnosti [Anonymizováno] e-mailem ze dne 9. 3. 2016 informoval [jméno FO] v návaznosti na jeho e-mail ze dne 4. 3. 2016, že jeho žádost o schůzku musí odmítnout, protože ji považuje za bezpředmětnou. O jakékoliv spolupráci se společnostmi [právnická osoba] nebo [právnická osoba] plus do budoucna neuvažují. Poděkoval společnostem [právnická osoba] i [jméno FO] za dosavadní spolupráci s tím, že mu je líto, že to takto skončilo (viz e-mailová komunikace vedená mezi [jméno FO] a [jméno FO], [jméno FO] dne 9. 3. 2016 s předmětem re: [právnická osoba] včetně předcházející komunikace).

7. Dne 3. 6. 2015 vydala státní zástupkyně [Anonymizováno] návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce, a to ve vztahu k sídlu [právnická osoba], provozovnám [právnická osoba], trvalému bydlišti [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně. Soudce [jméno FO] vydal dne 17. 2. 2017 příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. [č. účtu], a to bezpečnostní schránky [hodnota] (viz podnět k podání návrhu na vydání příkazu k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor č. j. [Anonymizováno] ze dne 28. 5. 2015, návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu ze dne 3. 6. 2015 č. j. [Anonymizováno] adresovaný [Anonymizováno] [adresa], příkaz soudce [jméno FO] k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. [č. účtu] ze dne 17. 2. 2017).

8. Přípisem ze dne 20. 4. 2015 kpt. [tituly před jménem] [jméno FO] požádal [právnická osoba]. o zodpovězení specifikovaných dotazů ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] reagovali přípisem ze dne 18. 5. 2015. Přípisem ze dne 16. 7. 2015 požádal [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] subjekty uvedené v rozdělovníku o zodpovězení specifikovaných dotazů ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] (viz přípis [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], vrchního komisaře, ze dne 20. 4. 2015 adresovaný [Anonymizováno] ve věci č. j. [Anonymizováno], přípis [Anonymizováno] doručený PČR, [Anonymizováno] dne 19. 5. 2015, přípis [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], vrchního komisaře, ze dne 16. 7. 2015 ve věci č. j. [Anonymizováno]). 9. [jméno FO] dne 30. 6. 2015 podala výpověď z pracovního poměru u společnosti [právnická osoba], přičemž odkázala na pronásledování jednatelem společnosti [jméno FO] a jeho vozidlem se zatmavenými skly a atmosféru strachu ve společnosti a neustálou kriminalizaci své osoby. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 29. 6. 2015 požádal společnost [právnická osoba] o rozvázání pracovního poměru, a to z důvodu sledování a vytváření pocitu strachu v zaměstnání pracovníky a vozidlem společnosti X-security, nátlaku jednatele [tituly před jménem] [jméno FO], kriminalizace jeho osoby ze strany jednatele bývalého zaměstnavatele [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s prací pro společnost [právnická osoba] a nevyřešené rozšíření HPP. [jméno FO] dne 16. 11. 2015 podal výpověď z pracovního poměru u [právnická osoba] bez udání důvodu. [jméno FO] se dne 4. 1. 2016 dohodl na ukončení pracovního poměru se společností [právnická osoba] (viz výpověď [jméno FO] z pracovního poměru ze dne 30. 6. 2015, rozvázání pracovního poměru dohodou adresované společnosti [právnická osoba] s datem 29. 6. 2015 a s podpisem [tituly před jménem] [jméno FO], výpověď z pracovního poměru [jméno FO] ze dne 16. 11. 2015, ukončení pracovního poměru dohodou ve věci zaměstnance [jméno FO] [Anonymizováno] ze dne 4. 1. 2016).

10. Dne 7. 2. 2017 činil zůstatek na účtu společnosti [právnická osoba] vedeného u [Anonymizováno]. 9 843 999,33 Kč a 203 406,22 EUR. [právnická osoba]. dne 18. 5. 2017 prohlásila, že k předmětnému dni není možné poskytnout žádnou formu financování či kofinancování dotačních projektů z důvodu blokace účtu klienta z důvodu exekuce (viz výpis z účtu společnosti [právnická osoba] s datem výpisu 7. 2. 2017, prohlášení [právnická osoba]. ze dne 18. 5. 2017 adresovaného společnosti [právnická osoba]).

11. Dne 13. 4. 2015 byl učiněn Policií ČR, [Jméno žalobkyně B] záznam o zahájení úkonů trestního řízení, dle kterého mohl být [jméno FO] spáchán v obci [Jméno žalobkyně B] přečin nebezpečné pronásledování podle ust. § 354/1b,d) trestního zákoníku, neboť dlouhodobě nejméně od 23. 11. 2014 do 8. 4. 2015 pronásledoval žalobkyni. Dne 3. 7. 2015 byla Policií ČR odevzdána věc [právnická osoba] [jméno FO] k projednání jiného správního deliktu firmy [právnická osoba] (viz záznam o zahájení úkonu trestního řízení ve věci [jméno FO] ze dne 13. 4. 2015, č. j. [Anonymizováno], odevzdání věci k projednání jiného správního deliktu ze dne 3. 7. 2015 vyhotoveného PČR, [Anonymizováno] k č. j. [Anonymizováno]).

12. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že měla strach, protože nevěděla, co přesně vedlo policii k tomu, aby jí začala vyšetřovat takovým způsobem, jakým začala. Věděla, z čeho jí viní, ale nikdy neměla pocit, že by se čehokoliv dopustila. Bylo to náročné na psychiku, na každodenní život i vzhledem k tomu, že měla 3,5leté dítě, že byla obviněná a obžalovaná společně s manželem. Dle žalobkyně to začalo v roce 2014 a navázalo to na obsazení společnosti manžela žalobkyně druhým společníkem. Žalobkyně byla v té době obchodní ředitelka v zácviku. Firmu posléze na přelomu let 2014 a 2015 opustila, protože druhému jednateli panu [jméno FO] vadila její přítomnost ve firmě. Od roku 2013 do 2020 s ním vedli desítky sporů. Žalobkyně neměla žádný rodinný život. Byla sama s dcerou. Její manžel nebyl v té době vůbec doma. Trvalo to dle žalobkyně až v podstatě do vynesení rozsudku, protože její manžel je extrémně pracovitý, pečlivý člověk, takže kromě pracovních úkolů, chránění [jméno FO] a vysvětlování obchodním partnerům, že [jméno FO] dál funguje a že se bude snažit být partnerem, trávil obrovské penzum času sháněním důkazů a jejich předáváním policii. Všichni z jejich okolí věděli, že se u nich konají domovní prohlídky. Žalobkyně s manželem v době prohlídek doma nebyli. Dozvěděli se to až zprostředkovaně. Policie naplánovala domovní prohlídky na dobu, kdy byl jejich advokát mimo. Byly jim zablokovány soukromé účty, firemní účty, všechny nemovitosti. Žalobkyně na radu jejich právníka založila na konci září 2013 společnost [právnická osoba]. Banka jim odmítla poskytnout jakékoliv financování. Žalobkyně nemohla do firmy půjčit žádné soukromé peníze, protože žádné volné soukromé peníze neměla, ani neměla žádný majetek, který by mohla prodat, protože všechno bylo ze strany policie zablokované. Žalobkyně byla výkonnou ředitelkou. Do roku 2017 nebyla spolumajitelkou a jednatelkou z důvodu vyšetřování. Jednatelkou nebyla až do roku 22, kdy skončilo trestní řízení. Společníkem se stala opět v roce 2017. Žalobkyně přišla o 10 let života dcery. Odložila druhé těhotenství, protože se bála mít dítě v situaci, ve které byli. Druhou dceru porodila v únoru 2021 ve 42 letech, Kdyby měli dceru o osm let dřív, mohlo jí být 11 a mohla z nich mít daleko víc, než má. Tohle je to, co žalobkyni bolí asi nejvíc a vždycky bolet bude. O druhém potomkovi přemýšlela od roku 2011. Manželovi to řekla někdy v roce 2013, 2014. Žalobkyně byla v době výslechu čtyři týdny po operaci, kdy jí vyndali [Anonymizováno] zapříčiněný dle žalobkyně pozdním těhotenstvím a hormonálními změnami. Mladší dcera žalobkyně chodila do [Anonymizováno] do školky. Chtěli jí nechat jít na základní školu v [Anonymizováno], ale vzhledem k tomu, že nevěděli, co bude, tak ji stáhli. Veškerý svůj čas věnovali obraně, takže nijak společensky nežili. Kontakt se sousedy dle žalobkyně zeslábl. Ptali se žalobkyně, i vzhledem k panu [jméno FO], který tam jezdil, co se děje, co to je zač, proč k nim jezdí. Na trestní stíhání se žalobkyně ptala manželova druhá nejstarší dcera, že se jí ptala kamarádka, že slyšela, že táta je vyšetřovaný policií a co se děje. Manželova sestra, jejíž dcera je policistka a hlásila se ke kriminálce, kam nebyla přijata, se jich ptala, jestli není náhodou důvodem to, že si mohli prověřovat širší okolí rodiny a že má strejdu a tetu vyšetřované policií. V letech 2015, 2016 od nich odešla řada zákazníků. Od roku 2017 již nikoliv. Poslední nemovitost jí byla odblokována až po skončení trestního řízení. Některé nemovitosti jim byly odblokovány v průběhu. Žalobkyně žila s manželem z výplat.

13. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu uvedl, že trestní řízení mělo na žalobkyni fatální dopad. Měli čtyřletou dceru, které se žalobkyně musela věnovat sama, protože svědek jako druhý obviněný a obžalovaný se musel věnovat obhajobě sebe i společnosti [právnická osoba]. Žalobkyně s ním „konzultovala“, co se stane, když je zavřou na osm let, co bude dělat čtyřletá dcera. Občas ji viděl ubrečenou nebo spíš s černýma očima a dle svědka to byly nejhorší chvíle, jaké kdy v životě zažil. Od roku 2012 nebo 2013 plánovali další dítě, nicméně tyto okolnosti způsobily, že v roce 2014 museli plány odložit. Žalobkyně dle svědka založila na konci roku 2013 nebo v roce 2014 firmu [právnická osoba], přičemž potom prodala svůj obchodní podíl z důvodu trestního stíhání jednomu z kolegů. Následně tam pracovala jako obchodní ředitelka, a to i v průběhu trestního řízení. Žalobkyně posléze obchodní podíl opět odkoupila. V době konání domovních prohlídek byla žalobkyně dle svědka v práci a svědek byl na služební cestě. Po domovních prohlídkách žalobkyně dle svědka rezignovala na práci a spíš se starala o dceru, aby neměla nějaké psychické následky. Svědek se snažil soboty, neděle využít k tomu, aby připravil důkazy pro přípravné řízení, pro obhajobu a pro soud a žalobkyně se snažila věnovat dceři. Vzhledem k tomu, že jim byly zabaveny nemovitosti a peníze na soukromých i firemních účtech, tak to zasáhlo jednak do nemožnosti investovat, co se týká firmy, a v rodině museli podstatně víc počítat každou korunu až do té doby, než jim byly peníze uvolněny. Před trestním stíháním žili dle svědka rodinným životem. Měli společenský život, ale zase to nepřeháněli. Vzhledem k tomu, že má jejich dcera zrakové omezení, snažili se jí brát často do lesa. Byli hodně spolu. Chodili do kina, do divadla. Po zahájení trestního stíhání už neměli tolik chuť něco organizovat, pořádat nebo se něčeho zúčastňovat. Žalobkyně byla dle svědka členkou dámského klubu pod [Anonymizováno]. Žalobkyně svoji účast ukončila sama v roce 2016 asi z důvodu zahájení trestního stíhání.

14. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu uvedl, že byl v roce 2015 ustanoven soudem jakožto hmotněprávní opatrovník společnosti [právnická osoba], a to vzhledem k tomu, že v minulosti vznikly rozpory mezi společníky, a to mezi panem [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy v zásadě nebyli schopni vedle sebe fungovat. Funkci vykonával asi 3 roky, do roku 2018, kdy došlo mezi společníky k dohodě o narovnání. Svědek v první řadě komunikoval převážně s [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým spolupracoval při výkonu opatrovnické funkce, teprve sekundárně byl v kontaktu se žalobkyní, a to na základě dodavatelsko-odběratelských vztahů. Pokud jde o dopad do rodiny [jméno FO], tak to svědek řešil převážně s [tituly před jménem] [jméno FO], kdy se svědkem mluvil o své rodině s tím, že říkal, že jsou vystaveni enormnímu tlaku. Ví, že je velmi trápilo obstavení jejich majetku. Po ustanovení do funkce hmotněprávního opatrovníka se svědek seznamoval s agendou. V té souvislosti se seznámil se žalobkyní, kdy spolupracovala se společností [právnická osoba]. Následně ví, že figurovala ve společnosti [právnická osoba], kdy nastavoval spolupráci mezi oběma společnostmi. Ví, že v jednu dobu určitě figurovala paní žalobkyně jakožto jednatelka společnosti [právnická osoba]. Když s ní měl možnost hovořit, tak určitě někdy narazili na jejich trestní stíhání, kdy zcela určitě toto vnímala dle svědka v osobní rovině. Trestní řízení bylo z jejich strany vnímáno jako nestandartní. Ví rovněž, že se strachovali o nejistou budoucnost.

15. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

17. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, se přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikne-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě se nalézací soud zabýval ve vztahu k požadovanému zadostiučinění za žalobkyní tvrzenou nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce trestní řízení primárně námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že trestní řízení vedené proti žalobkyni bylo pravomocně skončeno dne 4. 5. 2022. K tomuto dni je třeba vztahovat vědomost žalobkyně o vzniku nemajetkové újmy z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu. Za situace, kdy žalobkyně uplatnila příslušný nárok na náhradu nemajetkové újmy až v tomto řízení, kdy jej specifikovala poprvé podáním ze dne 23. 8. 2023, přičemž jej neuplatnila ani u žalovaného v rámci předběžného projednání nároků, kdy tuto skutečnost potvrdila svým podáním ze dne 3. 5. 2024, ani v žalobě, nezbylo nalézacímu soudu než k námitce žalovaného přihlédnout a žalobu ve vztahu k nároku žalobkyně na přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč zamítnout, neboť tento nárok byl uplatněn až po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené ustanovením § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s ustanovením § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

25. Soud prvního stupně dále posuzoval oprávněnost nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené jejím nezákonným trestním stíháním ve výši 1 250 000 Kč, kdy zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně své nároky u žalovaného uplatnila dne 21. 10. 2022, kdy se domáhala zaplacení částky 1 842 611,50 Kč skládající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 342 611,50 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 1 500 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni přiznal náhradu škody ve výši 287 859 Kč a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč, kdy tyto částky žalobkyni uhradil dne 8. 3. 2024. Nespornou skutečností byla dále existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení [Anonymizováno], a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 2. 2017.

26. Předně považuje nalézací soud za nezbytné uvést, že posuzoval výlučně nemajetkovou újmu, která vznikla žalobkyni v přímé příčinné souvislosti s nezákonným usnesením o zahájení trestní stíhání žalobkyně, které bylo vydáno dne 27. 2. 2017. Z tohoto důvodu neposuzoval odpovědnost žalovaného za tvrzenou nemajetkovou újmu, která měla žalobkyni vzniknout před uvedeným datem, případně v příčinné souvislosti s jinými rozhodnutími či skutečnostmi, a to zejména s žalobkyní tvrzenými domovními prohlídkami, jednáním třetích osob odlišných od orgánů činných v trestním řízení či úbytkem zaměstnanců a zákazníků společnosti [právnická osoba]

27. Provedenými důkazy, zejména spisem [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno], výslechem žalobkyně a svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo v řízení prokázáno, že předmětným trestním řízením, které navazovalo na vydané nezákonné rozhodnutí, došlo k významnému zásahu do osobního a rodinného života žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti shodně se svým manželem [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že měla strach z budoucnosti, měla strach, kdo by se postaral o jejich nezletilou dceru, pokud by byli oba odsouzeni nepodmíněně. Současně oba potvrdili, že v důsledku jejich trestního stíhání odložili plánování druhého potomka až do doby, kdy bylo pravděpodobné, že odsouzeni v trestním řízení nebudou, přičemž druhá dcera se jim narodila v únoru 2021. Žalobkyně dle svého tvrzení nevěděla, co přesně vedlo policii k tomu, aby jí začala vyšetřovat takovým způsobem. Neměla pocit, že by se čehokoliv dopustila. Jak vyplynulo z trestního spisu sp. zn. [Anonymizováno] i předsedkyně senátu v rámci odůvodnění rozhodnutí uvedla, že je naprosto evidentní, že orgány činné v trestním řízení shromažďovaly cíleně důkazy svědčící v neprospěch obou obžalovaných a opomněly, že citované procesní normy jim kladou za povinnost, aby shromažďovaly i důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných. Při pozorném studiu důkazního materiálu, který byl shromážděn již v přípravném řízení, obsahoval dle předsedkyně senátu celou řadu indicií, na základě nichž vyvstaly již tehdy důvodné pochybnosti o tom, že se oba obžalovaní tak, jak bylo koncipováno již usnesení o zahájení trestního stíhání a následně poté bez dalšího převzato do podané obžaloby, dopustili trestného činu.

28. Dle provedeného dokazování došlo i k částečnému zásahu do pracovní sféry žalobkyně respektive podnikání žalobkyně, kdy žalobkyně přestala být jednatelkou společnosti [právnická osoba] (později [právnická osoba]), přestože byla jejím společníkem, aby činnost uvedené společnosti nebyla spojována s jejím jménem. V řízení však nebylo prokázáno, že by po vydání nezákonného rozhodnutí ztratila dobrou pověst mezi obchodními partnery. Sama v této souvislosti uvedla, že od roku 2017 od nich neodešel žádný zákazník.

29. Oproti shora uvedenému nebylo v řízení jednoznačně prokázáno, že by nezákonným rozhodnutím došlo k zásahu do zdravotní sféry žalobkyně či k významnějšímu zásahu do jejího společenského života.

30. Zásah do osobní, rodinné a pracovní sféry žalobkyně v důsledku řízení, které bylo vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, trval 5 let a 2 měsíce. Žalobkyně uplatnila své nároky dne u žalovaného dne 21. 10. 2022, přičemž žalovaný se k nárokům žalobkyně vyjádřil ve stanovisku ze dne 6. 3. 2024 a žalobkyni přiznal přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč. Na základě uvedeného nalézací soud posuzoval, zda je žalovaným poskytnuté zadostiučinění dostačujícím zadostiučiněním vzniklé nemajetkové újmy, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Zdejší soud je přesvědčen, že za předmětný zásah do osobní, rodinné a pracovní sféry žalobkyně trvající 5 let a 2 měsíce, kdy byla žalobkyně ohrožena trestem odnětí svobody na 2 až 8 let a náhradou škody přesahující 44,5 milionu Kč náleží žalobkyni vyšší zadostiučinění.

31. Při určení výše peněžitého zadostiučinění se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně. Nalézací soud v tomto směru provedl srovnání s rozhodnutími Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 58 Co 126/2022, 62 Co 335/2021, 20 Co 318/2021 a 91 Co 309/2022.

32. Ve věci vedené pod sp. zn. 58 Co 126/2022 byl poškozený stíhán 6 let a 6 měsíců pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona, trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Došlo k zásahu do osobní, rodinné a pracovní sféry poškozeného, kdy poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 8 let. Za přiměřené zadostiučinění soud shledal částku 150 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobkyně je jednak trestní sazba, kterou byla žalobkyně rovněž ohrožena, jednak zásahy do jednotlivých sfér žalobkyně, kdy i u žalobkyně došlo k významným zásahům do osobní, rodinné a pracovní sféry a jednak v obdobném způsobu vedení přípravného řízení orgány činnými v trestním řízení. Trestní řízení bylo proti poškozenému vedeno sice déle, přičemž u něj došlo i ke ztrátě šance pokračovat v politické činnosti, nicméně u žalobkyně došlo k významnějším zásahům do její osobní a rodinné sféry, kdy měla strach o výchovu své nezletilé dcery pro případ jejího nepodmíněného odsouzení společně s manželem, a odložila plánování druhého potomka.

33. Ve věci vedené pod sp. zn. 62 Co 335/2021 byl poškozený stíhán 4 roky a 4 měsíce pro trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a odst. 3 trestního zákoníku spáchanými ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 8 let. Poškozený byl politicky činnou osobou, od roku 2006 byl opakovaně zvolen starostou městské části, byl tudíž osobou veřejně činnou. Případ poškozeného byl opakovaně medializován dehonestujícím způsobem včetně zobrazení fotografie poškozeného. Docházelo k četným excesům ze strany orgánů činných v trestním řízení. Poškozený trpěl stresem, frustrací. Přiznané zadostiučinění bylo poskytnuto v částce 339 517 Kč. Shodnými prvky s případem žalobkyně je jednak hrozba vysokým trestem odnětí svobody, jednak zásahy do osobní sféry (byť typově odlišné). Rozdíl je pak v délce trestního stíhání, v rozsáhlé dehonestující medializaci kauzy poškozeného a v prokázaném zásadním zásahu do politického života poškozeného, který byl na rozdíl od žalobkyně dlouhodobě osobou veřejně činnou.

34. Ve věci vedené pod sp. zn. 20 Co 318/2021 trestní řízení trvalo 4 roky a 4 měsíce, poškozený byl stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a pro trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 4 písm. a) tr. zák., spáchané ve spolupachatelství. Byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 až 8 let. U poškozeného došlo k zásahu do jeho profesní a osobní sféry. Trestní stíhání poškozeného bylo značně medializováno, bylo vnímáno jako velká korupční kauza. Poškozený po dobu trestního stíhání trpěl značným stresem a nespavostí, byl ve velkém stavu nejistoty i s ohledem na to, že měl dvě nezletilé děti v útlém věku, hrozila mu povinnost nahradit škodu ve výši 25 milionů Kč. Manželka poškozeného trpěla problémy, se kterými se léčila, a s ohledem na medializaci trpěli rovněž dva zletilí synové poškozeného. Poškozený se přestal věnovat koníčkům, zejména sportům. Trestní stíhání mělo rovněž dopad do profesní sféry žalobce, ovlivnilo částečně jeho politickou kariéru. Přiznané zadostiučinění činilo celkem 300 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobkyně jsou hrozba vysokým trestem odnětí svobody, hrozba náhrady škody a zásahy do osobní, rodinné a profesní sféry. Rozdílná je pak délka trestního stíhání, značná medializace kauzy poškozeného, který byl na rozdíl od žalobkyně osobou veřejně činnou, dopad trestního stíhání na manželku poškozeného, která se s problémy léčila, dopad medializace i na zletilé syny poškozeného.

35. Ve věci vedené pod sp. zn. 91 Co 309/2022 byla poškozená trestně stíhaná pro zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Byla ohrožena trestem odnětí svobody na 2 roky až 8 let, řízení trvalo 7 let a 2 měsíce. Poškozená byla dvakrát nepravomocně odsouzena. Trestní stíhání se negativně projevilo na zhoršujícím se stavu poškozené. Začalo se projevovat nespavostí, nočními můrami, masivní úzkostí, depresemi, pocitem marnosti, absurdity a vzpomínkami na předrevoluční persekuci. Poškozená navštívila psychiatra, u něhož byla léčena až do ukončení svého trestního stíhání. Poškozená často trpěla katary horních cest dýchacích a bronchitidou, zvýšil se jí krevní tlak, což vedlo v roce 2016 k nutnosti odvezení poškozené na urgentní příjem. Došlo k rozsáhlé medializaci trestního řízení, a to výslovně i ve vztahu k poškozené, která byla zmiňována jménem i obrazem. V trestním řízení došlo k rozsáhlé manipulaci s přepisy protokolů z hlavních líčení. K manipulaci s protokoly došlo v neprospěch obžalovaných, tedy i poškozené, což vyvolávalo odůvodněně na straně poškozené zvýšenou újmu a obavu z nezákonně vedeného trestního stíhání. Vedením trestního stíhání byla poškozená dotčena i v oblasti volnočasových aktivit. U poškozené došlo i k zásahu do její profesní sféry, když musela omezit svoji aktivitu ekonomky ve společnosti, se kterou od devadesátých let podnikala. Došlo také k újmě poškozené v oblasti její politické angažovanosti. Výše přiznaného zadostiučinění činila 500 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobkyně je jednak výše trestní sazby, jednak zásahy do profesní sféry a neobjektivní postup orgánů činných v trestním řízení. Rozdíl je pak v délce trestního stíhání, kdy poškozená byla stíhána déle než žalobkyně, dokonce byla dvakrát nepravomocně odsouzena, trestní stíhání se významným způsobem negativně projevilo na psychickém a fyzickém stavu poškozené, její kauza byla rozsáhlé medializována, byla ovlivněna její politická kariéra.

36. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně, kdy má nalézací soud za to, že prokázané zásahy do jednotlivých sfér žalobkyně byly významnější než ve věci vedené pod sp. zn. 58 Co 126/2022, nicméně mírnější než ve věcech vedených pod sp. zn. 62 Co 335/2021, 20 Co 318/2021 a 91 Co 309/2022, dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nezákonné trestní stíhání žalobkyně je částka 200 000 Kč, která odpovídá prokázaným zásahům do osobní, rodinné a pracovní sféry žalobkyně a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni na příslušný nárok již plnil částku 150 000 Kč, přiznal soud prvního stupně žalobkyni výrokem I. částku 50 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky a z částky, která byla žalovaným plněna v průběhu řízení na náhradu škody a nemajetkové újmy, plynoucího ode dne uplynutí lhůty stanovené § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, který zůstal předmětem řízení, soud prvního stupně žalobu výrokem II. zamítl. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

37. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. neboť v řízení byla úspěšná převážně žalobkyně, přičemž ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Předmětem řízení byl ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 342 611,50 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním řízením ve výši 100 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 1 400 000 Kč. Výše tarifní hodnoty u nemajetkové újmy se na rozdíl od majetkové škody stanovuje dle judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. S ohledem na uvedené byla žalobkyně úspěšná dle tarifních hodnot v rozsahu částky 337 859 Kč, zatímco v rozsahu částky 104 752,50 Kč byla neúspěšná. Žalobkyně byla tudíž úspěšná v rozsahu 76% a v rozsahu 24% byla neúspěšná. Z tohoto důvodu jí vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v rozsahu 52%. Žalobkyně požadovala přiznat náhradu nákladů řízení zahrnující odměnu za právní zastoupení za 7 úkonů právní služby (převzetí věci, sepis návrhu na náhradu škody, sepis žaloby, doplnění ze dne 20. 9. 2024, účast na jednáních ve dnech 2. 9. 2024, 8. 11. 2024 a 2. 12. 2024), 7 režijních paušálů po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednáním v rozsahu 12 půlhodin na cestu z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět ve výši 1 200 Kč, náhradu za použití vozidla k dopravě na jednání z [Anonymizováno][Anonymizováno]do [Anonymizováno] a zpět včetně náhrady za spotřebované pohonné hmoty ve výši 1 272 Kč.

38. Nalézací soud neshledal oprávněnými náklady na sepis návrhu na náhradu škody, a to v souladu s ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.

39. V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni tudíž vznikl nárok na úhradu zaplacených soudních poplatků ve výši 6 000 Kč a 4 000 Kč, odměny za právní zastoupení za 6 úkonů právní služby á Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis doplnění 20. 9. 2024, účast na jednáních ve dnech 2. 9. 2024, 8. 11. 2024 a 2. 12. 2024), 6 režijních paušálů po 300 Kč, cestovného za dopravu na 3 jednání soudu na trase [adresa] a zpět vždy v délce 200 km, kdy právní zástupce cestoval vozidlem tov. zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], se spotřebou 5,2l nafty na 100 km, při ceně nafty 38,70 Kč/1 litr a základní náhradě 5,60 Kč/1 km v celkové výši 4 567,43 Kč, související náhrady za promeškaný čas cestami v celkové výši 1 200 Kč, celkem tedy částky ve výši 91 523,43 Kč. S přihlédnutím k částečnému úspěchu ve věci byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů ve výši 47 592 Kč.