43 C 150/2024 - 43

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] jednající [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 68 648 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 68 648 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 68 648 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 557,10 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 11. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 68 648 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce byl jedním z účastníků na straně žalované, řízení bylo proti jeho osobě vedeno až do konce neoprávněně za situace, kdy předmětem soudního řízení bylo vypořádání nájemného mezi spoluvlastníky nebytových jednotek, jejichž nebyl žalobce vlastníkem. Byl manželem další žalované [jméno FO], kdy byl pronásledován za to, že závazek [jméno FO] vznikl za trvání manželství. Až v další fázi řízení bylo toto vedeno vůči žalobci z důvodu právního nástupnictví po předemřelém otci [jméno FO]. Nepřiměřeně dlouhé soudní řízení bylo zahájeno na základě žaloby procesních žalobců o zaplacení pohledávky ve výši 492 874 Kč, dodané soudu dne 29. 3. 2013 a vedené [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a odvolacím soudem pod sp. zn. [Anonymizováno]. Řízení bylo ukončeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 6. 2024, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2024, jímž byl schválen soudní smír mezi účastníky řízení. Soudní řízení dosahující délky v rozsahu celkem 11 let a více lze dle žalobce již považovat za extrémně dlouhé soudní řízení s výraznou právní nejistotou pro účastníky soudního řízení s ohledem na jejich práva a dopad soudního řízení do jejich osobní i majetkové sféry. Za rozhodné okolnosti, které se projevily v nepřiměřené délce soudního řízení, je dle žalobce třeba označit změnu v obsazení senátu v průběhu doby, nekonání potřebných úkonů soudem v přiměřeném časovém sledu po zahájení soudního řízení, průtahy při nařizování ústních jednání do doby, než projednávanou věc převzala [tituly před jménem] [jméno FO], prodlení s ustanovením soudního znalce, kterého ustanovila pro účely posouzení odborné otázky až [tituly před jménem] [jméno FO], nesprávné vydání některých procesních usnesení, následně měněných či rušených odvolacím soudem a nesprávné rozhodnutí ve věci samé zrušené odvolacím soudem. V průběhu řízení docházelo dle žalobce jak k průtahům v řízení před soudem prvního stupně, tak i ve spojení s některými procesními usneseními vydanými soudem prvního stupně. Na celkové situaci se žalovaní zásadně nepodíleli, v průběhu řízení uplatňovali pouze řádně svoje procesní práva, včetně práva na podání odvolání. Popsaným nesprávným úředním postupem vznikla žalobci nemajetková újma. Závažnost vzniklé újmy je zvyšována ve vztahu k žalobci rozsahem uplatňovaného nároku procesních žalobců v soudním řízení, kdy v průběhu soudního řízení docházelo ke zvyšování rozsahu procesními žalobci uplatňovaného nároku, resp. rozšiřování žaloby vůči žalovaným, ale také během zákonného úroku z prodlení ze základu uplatňovaného nároku procesních žalobců vůči žalovaným a v neposlední řadě dopadem nepřiměřené délky soudního řízení do majetkové sféry žalobce, kdy existovala právní nejistota, zda bude žalobce vůbec schopen ze svých úspor zaplatit pohledávku procesních žalobců z vlastních prostředků anebo zda bude nucen přistoupit k prodeji svého vlastního majetku, aby mohlo dojít k uspokojení pohledávky procesních žalobců uplatňované v soudním řízení. Vzhledem k nepřiměřené délce soudního řízení se žalobce dovolával přiměřeného zvýšení svého nároku na náhradu nemajetkové újmy a požadoval základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši alespoň 17 000 Kč ročně. Žalobce se domáhal navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění ve výši 173 700 Kč o 10% z důvodu zvýšeného zájmu žalobce jako procesního žalovaného z důvodu ohrožení žalovaného možnou povinností nahradit náklady soudního řízení a zákonný úrok z prodlení ze žalované jistiny, o 10% z důvodu, že žalobce se na prodloužení doby řízení významně nepodílel a vedle toho neměl být od počátku vůbec žalován, o 10% z důvodu, že průtahy řízení byly neodůvodněně na straně soudu. Současně má žalobce za to, že je možno souhlasit s tím, že ke snížení uvedené základní částky ve výši 10% může dojít z důvodu složitosti soudního řízení a nutnosti projednání věci v řízení před odvolacím soudem. Žalobce se tedy domáhal po plnění žalovaného ve výši 112 000 Kč přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 68 648 Kč.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Učinil nesporným, že u něj žalobce uplatnil dne 10. 7. 2024 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy a žalovaný mu poskytl zadostiučinění ve výši 112 000 Kč. Žalovaný při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěl k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. V předmětné věci byl žalovaným shledán nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů a u Ústavního soudu ČR v celkové délce 10 let a 4 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně jedenkrát a Ústavní soud ČR jedenkrát. Řízení bylo dle žalovaného po stránce skutkové i stránce právní složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Soud nechal vypracovat dva znalecké posudky. Význam řízení pro žalobce byl žalovaným shledán jako běžný. Újmu žalobce sdílel společně s dalšími procesními žalovanými. Procesní žalobci se na procesních žalovaných domáhali zaplacení pohledávky původně ve výši 492 874 Kč a následně 700 425 Kč. Procesní žalobci a procesní žalovaný 1) byli podílovými vlastníky jednotek v domě čp. [Anonymizováno] na pozemku p. č.[Anonymizováno][hodnota] - zastavená plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa]. Jednotky nebyly užívány procesními žalobci, ani procesními žalovanými, ale zcela zřejmě byly pronajímány či dávány k užívání třetím osobám. Procesní žalobci nabyli podíly dědictvím po své matce. Po smrti matky procesních žalobců vyzývali procesní žalované 1) a 2), aby jim poukazovali polovinu částek, vybraných za užívání jednotek. Tyto finanční prostředky byly poukazovány na účet procesní žalované 2), ke kterému procesní žalobci neměli přístup. Spor skončil schválením smíru, který procesní žalobce zavázal povinností společně a nerozdílně zaplatit procesnímu žalovanému 1) částku 85 000 Kč, dále společně a nerozdílně zaplatit procesním žalovaným 2) a 3) částku 196 000 Kč. Dále se účastníci řízení dohodli, že žádnému z nich nebude nenáležet náhrada nákladů řízení. Zaplacením částek se vypořádala veškerá práva a povinnosti účastníků a také se zcela vypořádal předmět řízení. Po zhodnocení všech okolností případu dospěl žalovaný k závěru, že požadovaná částka ve výši 225 810 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 112 000 Kč, kdy základní částku za 1 rok řízení ve výši 15 000 Kč žalovaný ponížil o 10% z důvodu složitostí řízení a o 10% z důvodu sdílenosti újmy.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

4. Ze spisu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno následující: Žalobou došlou [adresa] dne 29. 3. 2013 se [Anonymizováno] [dále jen „Žalobkyně a)“] domáhala, aby jí byli [jméno FO] (dále jako „Žalovaný č. 1“), [jméno FO] (dále jen „Žalovaná č. 2“) a žalobce (dále pro účely tohoto odstavce odůvodnění jen „Žalovaný č. 3“) (dále společně jako „Žalovaní“), povinni společně a nerozdílně zaplatit částku 246 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 3. 2013. Stejného plnění se na Žalovaných touto žalobou domáhal též [Anonymizováno] [dále jako „Žalobce b)“] [Žalobci a) a b) dále společně jako „Žalobci“]. Žalobci uvedli, že jsou spolu se Žalovaným č. 1, který je otcem Žalovaného č. 3 a tchánem Žalované č. 2, podílovými spoluvlastníky (každý ze Žalobců id. , Žalovaný č. 1 id. ) šesti nebytových jednotek v domě č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Mezi Žalobci a Žalovaným č. 1 probíhá u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] řízení o zrušení spoluvlastnictví. V domě je ještě dalších 5 bytových jednotek, z toho 2 ve spoluvlastnictví Žalobců, 2 ve vlastnictví Žalovaného č. 1 a 1 v SJM Žalovaných č. 2 a 3. Jednotka v SJM Žalovaných č. 2 a 3 vznikla na základě smlouvy o výstavbě uzavřené mezi právní předchůdkyní (matkou) Žalobců a Žalovaným č. 1 na jedné straně a Žalovanými č. 2 a 3 na straně druhé. Žalobci nabyli podíly na spoluvlastněných jednotkách dědictvím po své matce. Spoluvlastněné jednotky jsou zřejmě pronajímány a nájemné je poukazováno na účet Žalované č. 2, ke kterému nemají Žalobci přístup. Žalobci nikoho nezmocnili ani k uzavírání nájemních smluv, ani k výběru nájemného. Žalobci vyzvali Žalované č. 1 a 2, aby jim poukazovali polovinu inkasovaných částek, ničeho jim však poukazováno není, Žalovaná č. 2 pouze zasílá jakési vyúčtování, ve kterém jsou od příjmů odečítány výdaje, nad kterými nemají Žalobci žádnou kontrolu (např. výdaje za celý dům, které by ale měly být výdajem v domě vzniklého společenství vlastníků). Z přehledů poskytnutých Žalovanou č. 2 Žalobci vypočetli, že za období od 1. 4. 2011 do 1. 4. 2013 jim mělo být vyplaceno 492 874 Kč, resp. 246 437 Kč každému z nich, a tyto částky tak požadovali po Žalovaných k úhradě, a to po Žalovaném č. 1 jako spoluvlastníkovi jednotek, po Žalované č. 2 jako osobě, která měla na základě plné moci uzavírat některé nájemní smlouvy a na jejíž účet jsou prostředky poukazovány, a po Žalovaném č. 3 jako osobě, která má se Žalovanou č. 2 prostředky v SJM. K výzvě soudu odeslané dne 30. 4. 2013 zaplatili Žalobci dne 7. 5. 2013 soudní poplatek za žalobu. Dne 19. 8. 2013 byla Žalobcům zaslána výzva k doplacení soudního poplatku za žalobu (byl vybrán jen v poloviční výši). V podání došlém soudu dne 21. 8. 2013 Žalobci uvedli, že jim Žalovaní dne 6. 5. 2013 uhradili částku 100 934 Kč, a svou žalobu tak vzali částečně zpět s tím, že každý ze Žalobců nyní po Žalovaných č. 1 a 2 požaduje zaplacení částky 195 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 3. 2013 do zaplacení. Současně Žalobci požádali o nové doměření soudního poplatku. K výzvě soudu odeslané dne 31. 10. 2013 Žalobci své předchozí podání dne 4. 11. 2013 opravili tak, že žaloba v rozsahu po částečném zpětvzetí nadále směřuje vůči všem Žalovaným. Usnesením ze dne 7. 1. 2014, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2014, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Usnesení bylo zasláno Žalovaným spolu se žalobou a jejím částečným zpětvzetím, a to dne 17. 1. 2014. Dne 24. 1. 2014 došlo soudu blanketní odvolání Žalovaných, které přislíbili odůvodnit ve lhůtě 10 dnů. V podání nazvaném „Odůvodnění odvolání žalovaných proti žalobě“, došlém soudu dne 6. 2. 2014, se Žalovaní vyjádřili k podané žalobě, kdy žalobou uplatněný nárok neuznali. Uvedli, že Žalovaní č. 2 a 3 si na výstavbu jednotky vzali úvěr 2,5 mil., ze kterého bylo na výstavu jednotky použito jen 864 000 Kč a zbylých 1 636 000 Kč bylo použito na rekonstrukci domu. Matka Žalobců a Žalovaný č. 1 se ve smlouvě o výstavbě zavázali podílet se na splácení úvěru Žalovaných č. 2 a 3 včetně úroků, kdy splátka úvěru je 17 100 Kč měsíčně. Dluh matky Žalobců z uvedeného titulu byl pasivem dědictví a Žalobci se v dohodě dědiců zavázali uhradit každý 408 617 Kč. Žalobci na uvedené dluhy ničeho neplatí, stejně tak ničeho neplatí na provoz, správu a údržbu spoluvlastněných jednotek a domu a všechno toto je za ně placeno z výnosu z pronajímaných jednotek. Nájem je poukazován na účet domu zřízený matkou Žalobců a Žalovaným č. 1, ke kterému má Žalovaná č. 2 dispoziční právo. Nájemní smlouvy uzavírala Žalovaná č. 2 na základě plné moci od Žalovaného č. 1, Žalobci ji nezmocnili, ale také neposkytli nikdy žádnou součinnost, ani při výběru firmy, které bylo navrhováno předat správu domu. Do dokladů mohli Žalobci nahlédnout, nikdy toho však nevyužili. Situaci se správou domu a úhradami již Žalovaní vysvětlovali na policii k podanému trestnímu oznámení Žalobců (bylo odloženo), i v soudním řízení, ve kterém se Žalobci po Žalované č. 2 domáhali vydání účetních dokladů (žaloba byla zamítnuta). K výzvě soudu odeslané dne 5. 3. 2014 Žalovaní dne 13. 3. 2014 upřesnili, že jejich předchozí podání nebylo odvoláním, ale vyjádřením k žalobě. Dne 23. 6. 2014 byla Žalobcům zaslána výzva k vyjádření k vyjádření Žalovaných ve lhůtě 15 dnů. Vyjádření Žalobců došlo soudu dne 10. 7. 2014. Žalobci sporovali existenci dluhu z titulu splácení úvěru, který jim nikdy nebyl vyúčtován a nikdy jej neuznali. Náklady spojené se správou jednotek a domu jim též nebyly nikdy řádně vyúčtovány, a tak je nemohli ani hradit, navíc tyto by měly být hrazeny z prostředků společenství, nikoliv z výnosů z pronájmu Žalobci spoluvlastněných jednotek. Současný systém správy domu a spoluvlastněných jednotek, kterou provádí Žalovaná č. 2 bez dohody a zmocnění od Žalobců a disponuje při tom s příjmy náležejícími Žalobcům, považovali Žalobci za neakceptovatelný. Vyjádření Žalobců bylo dne 14. 7. 2014 zasláno Žalovaným. Ve dnech 12. 8., 25. 9. a 22. 12. 2014 a 20. 1. 2015 bylo žádáno připojení spisů z dalších řízení účastníků. Dne 27. 3. 2015 došlo soudu rozšíření žaloby s požadavkem na zaplacení částky 77 125,50 Kč se zákonným úrokem z prodleni od 1. 4. 2013 do zaplacení každému ze Žalobců jako podílu Žalobců na inkasovaném nájemném v období od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2013. Rozšíření žaloby bylo dne 31. 3. 2015 zasláno Žalovaným. Dne 15. 5. 2015 byl dán pokyn k předložení spisu soudci určenému dle rozvrhu práce platného od června 2015. Změnou rozvrhu práce [adresa] ze dne 23. 6. 2015 byly věci senátu [Anonymizováno] s účinností od 1. 7. 2015 přiděleny jinému soudci. Dne 7. 7. 2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 23. 9. 2015. V podání došlém soudu dne 14. 9. 2015 Žalobci jednak opravili zjištěné chyby ve vyčíslení již uplatněných nároků, kdy za dobu do 1. 4. 2013 mělo být po částečném zpětvzetí správně žalováno 374 566 Kč a za dobu od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2013 mělo být správně žalováno 168 000 Kč, a současně žalobu rozšířili o požadavky na zaplacení podílů na nájemném za rok 2014 v celkové výši 157 859 Kč. Celkem tak každý ze Žalobců požadoval po Žalovaných zaplacení částky 350 212,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2015, 271 283 od 28. 3. 2015 do doručení tohoto podání na soud a 350 212,50 Kč ode dne doručení tohoto podání do zaplacení. Pokud jde o tvrzenou pohledávku Žalovaných č. 2 a 3 z titulu úvěru, tuto Žalobci opětovně sporovali a navíc namítli její promlčení. Při jednání konaném dne 23. 9. 2015 soud vedl účastníky ke smírnému vyřešení věci, po delší diskusi účastníci uvedli, že by se mohli dohodnout na osobě znalce, který by přezkoumal účetnictví, příjmy a výdaje, a takto zpracovaný posudek by mohl být podkladem pro další jednání, a žádali, aby projednání věci nebylo zahajováno. Jednání tak bylo za účelem mimosoudního jednání účastníků odročeno na den 18. 11. 2015 s tím, že účastníci měli podat soudu do 30. 10. 2015 zprávu o stavu jejich mimosoudních jednání. Žalobci sdělili dne 3. 11. 2015, že avizovaný posudek bude z důvodu přetíženosti znalců zpracován až v lednu 2016, a dávali ke zvážení odročení nařízeného ústního jednání. Téhož dne bylo jednání odročeno na den[Anonymizováno]10. 2. 2016. Při jednání konaném dne 10. 2. 2016, kterého se za stranu žalovanou nikdo neúčastnil, když zástupkyně Žalovaných se krátce před zahájením jednání telefonicky omluvila pro nemoc, Žalobci uvedli, že jednání o osobě znalce prozatím ztroskotala, nicméně účastníci jednání o jiném znalci a o formulaci otázek. Bylo zahájeno projednání věci, soud připustil změnu žaloby dle posledního návrhu Žalobců. Dále soud vyzval Žalobce k označení důkazů k prokázání příjmů z hospodaření se společnou věcí za rok 2014, k čemu Žalobci navrhli vyžádání výpisu z účtu Žalované č. 2, a konstatoval, že Žalovaní budou muset v řízení tvrdit a prokázat vynaložení každého jednotlivého výdaje odečítaného od příjmů, jeho účelnost a oprávněnost, anebo odsouhlasení spoluvlastníky, což se zřejmě neobejde bez znaleckého zkoumání, kdy záloha na znalečné bude uložena Žalovaným. Žalovaní budou též muset předložit kompletní účetnictví nemovitosti za žalované období. Účastníkům byla stanovena lhůta 2 měsíců ke splnění uvedených procesních povinností a jednání bylo i z důvodu plánované změny v obsazení soudu odročeno na neurčito. Výpis z účtu Žalované č. 2 byl vyžádán dne 15. 2. 2016 a došel soudu dne 16. 2. 2016. S účinností od 1. 3. 2016 došlo ke změně vyřizujícího soudce. Žalovaní v podání došlém soudu dne 6. 4. 2016 považovali zpracování znaleckého posudku za zbytečné (stejně jako celý tento spor), když výdaje na správu jednotek a domu si Žalobci mohli zkontrolovat z předkládaných dokladů a znalec by jen porovnával jednoduchou operativní evidenci příjmů a výdajů s přehledy, které má k dispozici každý spoluvlastník. Dne 7. 4. 2016 pak Žalovaní soudu předložili požadované doklady týkající se správy domu a jednotek v rozhodném období. Vyjádření Žalovaných bylo dne 8. 8. 2016 zasláno Žalobcům a Žalovaní byli současně vyzváni k předložení daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob ve lhůtě 20 dnů. Dne 19. 9. 2016 byla Žalovaným zaslána urgence. V podání došlém soudu dne 3. 10. 2016 Žalovaní s omluvou za prodlení způsobenou hospitalizací Žalovaného č. 1 sdělili, že daňové přiznání podával pouze Žalovaný č. 1, účetnictví nevedl. Daňová přiznání pak byla soudu předložena dne 4. 10. 2016. V podání došlém soudu dne 1. 11. 2016 sdělovali Žalovaní č. 2 a 3, že právní zástupkyně Žalovaných je dlouhodobě nemocná a Žalovaní se snaží zajistit nového právního zástupce. Dále Žalovaní č. 2 a 3 zopakovali, co bylo uvedeno v předchozím podání činěném zástupkyní Žalovaných, když měli za to, že takové podání soudu nebylo zasláno. Dne 9. 11. 2016 byl dán pokyn asistentce k vypracování písemného vyhotovení usnesení o připuštění změny žaloby vyhlášeného při jednání konaném dne 10. 2. 2016 a jeho vypravení. Usnesení s datem vydání 24. 11. 2016(!) bylo vypraveno dne 25. 11. 2016. Dne 14. 12. 2016 vyrozuměli Žalovaní č. 2 a 3 soud o vypovězení plné moci právní zástupkyni Žalovaných s tím, že Žalovaní se snaží zajistit nového právního zástupce. Dne 23. 12. 2016 byla Žalobcům zaslána výzva k doplnění, jak dospěli k požadovaným částkám za jednotlivá žalovaná období, z čeho se skládají a v čem mělo spočívat přepočítání, které vedlo k opravě žalovaných částek, a k označení důkazů k prokázání takových tvrzení, a to ve lhůtě 15 dnů. Doplnění Žalobců došlo soudu dne 17. 1. 2017. Dne 27. 2. 2017 byla účastníkům zaslána výzva k předložení katalogu otázek pro znalce za účelem vypracování znaleckého posudku, a to ve lhůtě 15 dnů. Otázky Žalobců došly soudu dne 3. 3. 2017, otázky Žalovaných dne 28. 3. 2017. Usnesením ze dne 4. 5. 2017, které nabylo právní moci dne 29. 5. 2017, byl ustanoven znalec z oboru ekonomika – odvětví účetní evidence, ceny a odhady podniků a ekonomická odvětví různá ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]) k posouzení příjmů a výdajů spoluvlastněných jednotek a celého domu v žalovaných obdobích, provádění vyúčtování záloh na služby a užití prostředků z úvěru na nakládání se spoluvlastněnými jednotkami. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena na 60 dnů od právní moci usnesení. Žalovaným bylo v usnesení uloženo složit do 3 dnů od právní moci usnesení zálohu na znalečné ve výši 6 000 Kč. Znalec sdělil dne 20. 5. 2017, že pro své vytížení není schopen posudek zpracovat, a navrhl, aby soud ustanovil jiného znalce. Záloha byla složena dne 25. 5. 2017. Dne 15. 6. 2017 soud reklamoval doručení usnesení o ustanovení znalce Žalované č. 2, od které se nevrátila doručenka (ve spisu je přitom založena s podacím razítkem soudu dne 22. 5. 2017!). Dne 22. 6. 2017 urgoval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] rozhodnutí o změně znalce. Usnesením ze dne 28. 6. 2017, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2017, soud zprostil [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] a k podání stejného posudku ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO], která měla posudek předložit ve lhůtě 90 dnů od právní moci usnesení. Dne 30. 6. 2017 došlo soudu vyřízení reklamace doručení. [tituly před jménem] [jméno FO] žádala dne 14. 7. 2017 o zaslání spisu pro zpracování posudku, k tomu jí bylo soudem dne 1. 8. 2017 sděleno, že spis nechce zasílat poštou z obavy o ztrátu důležitých dokumentů, a dotazoval se na možnost osobního doručení znalkyni, anebo vyzvednutí spisu u soudu. K tomu znalkyně dne 1. 8. 2017 sdělila, že je v lázních a bude moci spis převzít až dne 21. 8. 2017, popř. by jej dříve mohla převzít kolegyně. Spis byl znalkyni předán dne 21. 8. 2017. Posudek došel soudu pouze v jednom vyhotovení dne 27. 11. 2017, k výzvě soudu ze dne 28. 11. 2017 znalkyně předložila další dvě vyhotovení dne 5. 12. 2017. Posudek s výzvou k vyjádření ve lhůtě 20 dnů byl zaslán účastníkům dne 12. 12. 2017. Dne 5. 1. 2018 žádali Žalobci o prodloužení lhůty pro vyjádření, lhůta byla prodloužena do 26. 1. 2018. Vyjádření Žalobců došlo soudu dne 16. 1. 2018, Žalobci zejména namítali směšování účetnictví společenství a jednotek, pro což se k výpočtům znalkyně nelze vůbec vyjádřit. Stejného dne došlo soudu i vyjádření Žalovaných, zastoupených novým právním zástupcem, kteří neměli k posudku podstatnějších výhrad, přesto navrhovali výslech znalce. Usnesením ze dne 23. 2. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 13. 3. 2018 došlo soudu odvolání Žalobců. Dne 5. 4. 2018 byl spis předložen [Anonymizováno], který usnesením ze dne 22. 6. 2018 napadené usnesení potvrdil. Spis byl vrácen [adresa] dne 28. 6. 2018, usnesení [Anonymizováno] bylo dne 10. 7. 2018 vypraveno a dne 20. 7. 2018 nabylo právní moci. Dne 28. 8. 2018 bylo znalečné proplaceno. Usneseními vypravenými dne 4. 12. 2018 byli Žalobci vyzváni ke konkretizaci položek znaleckého posudku, které rozporují či zpochybňují, a Žalovaní byli vyzváni ke sdělení a doložení (i) odsouhlasení vynaložených výdajů dle znaleckého posudku podílovými spoluvlastníky, (ii) právního důvodu vynaložení každého výdaje dle znaleckého posudku a zda se jednalo o výdaj nutný, to vše ve lhůtě 1 měsíce. Vyjádření Žalovaných č. 2 a 3 došlo soudu dne 11. 12. 2018. Uvedli, že výdaje byly odsouhlaseny podílovými spoluvlastníky, a to nejprve na základě ústní dohody právní předchůdkyně Žalobců a Žalovaného č. 1 a následně konkludentně všemi spoluvlastníky, kdy se vycházelo z původní dohody právní předchůdkyně Žalobců a Žalovaného č. 1, případně pokynů Žalovaného č. 1 jako zmocnitele vůči Žalované č.

2. Všechny výdaje byly výdaji nutnými. Dne 13. 2. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 14. 5. 2019. Dne 19. 2. 2019 oznámili Žalovaní č. 2 a 3 soudu, že Žalovaný č. 1 již dne 11. 1. 2018 zemřel a že jako dědici ze zákona, kteří dědictví neodmítli, vystupují v pozůstalostním řízení Žalovaný č. 3 a [jméno FO]. Oba dědicové uplatnili výhradu soupisu. Žalovaní č. 2 a 3 navrhovali, aby soud řízení vůči Žalovanému č. 1 zastavil, eventuálně aby provedenou výhradu soupisu zohlednil v rozhodnutí o procesním nástupnictví po Žalovaném č.

1. Dne 21. 2. 2019 se soud dotazoval soudního komisaře na stav pozůstalostního řízení, popř. žádal o zaslání konečného pravomocného rozhodnutí. Vyřízení žádosti soud urgoval ve dnech 14. 3. 2019 (telefonicky) a 22. 3. 2019 (písemně). Dne 25. 3. 2019 došlo soudu usnesení soudního komisaře ze dne 26. 2. 2019, které nabylo právní moci téhož dne, dle kterého byli dědici Žalovaného č. 1 Žalovaný č. 3 a [jméno FO], kteří uplatnili výhradu soupisu. Obvyklá cena majetku v pozůstalosti byla stanovena na 483 519,43 Kč. Usnesením ze dne 10. 4. 2019 soud rozhodl, že se řízení v částce 216 905,57 Kč, kterou měl Žalovaný č. 1 uhradit Žalobcům společně a nerozdílně se Žalovanými č. 2 a 3, vůči Žalovanému č. 1 zastavuje (výrok I) a že v rozsahu částky 483 519,43 Kč, kterou měl Žalovaný č. 1 uhradit Žalobcům společně a nerozdílně se Žalovanými č. 2 a 3, bude na straně Žalovaného č. 1 dále pokračováno s [jméno FO] a Žalovaným č. 3 (výrok II). Usnesení bylo vypraveno dne 11. 4. 2019 spolu se zrušením ústního jednání nařízeného na den 14. 5. 2019 z důvodu dosud nepravomocného rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dne 30. 4. 2019 došlo soudu odvolání Žalobců proti oběma výrokům usnesení. Dne 16. 5. 2019 byl spis předložen [Anonymizováno], který usnesením ze dne 19. 8. 2019 napadené usnesení ve výroku I potvrdil a ve výroku II změnil tak, že v řízení bude namísto Žalovaného č. 1 pokračováno s [jméno FO] (pro další část tohoto odůvodnění jen „Žalovaný č. 1“). Důvodem změny výroku II byla skutečnost, že Žalovaný č. 3 se již řízení samostatně účastní stran celé žalované částky, a nebylo tak potřeba o jeho nástupnictví výslovně rozhodovat. Spis byl vrácen [adresa] dne 22. 8. 2019, usnesení [Anonymizováno] bylo téhož dne vypraveno a dne 6. 9. 2019 nabylo právní moci. Dne 5. 11. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 2. 2020, k jednání byli předvoláni jen zástupci Žalobců a Žalovaných č. 2 a 3. Při jednání konaném dne 18. 2. 2020 soud konstatoval, že nedopatřením nepředvolal Žalovaného č. 1, když se domníval, že je zastoupený stejným zástupcem jako Žalovaní č. 2 a 3, a jednání tak bude nutné odročit. Soud pak přítomné účastníky vyzýval ke smírnému řešení věci, byla vedena obsáhlá diskuse, při které obě strany setrvaly na svých stanoviscích a žádného výsledku dosaženo nebylo. Jednání bylo odročeno na den 12. 5. 2020. Při jednání konaném dne 12. 5. 2020 soud vyzval Žalobce k upřesnění požadovaného příslušenství, k čemuž jim byla poskytnuta lhůta 14 dnů. Bylo zahájeno dokazování, kdy k důkazu bylo provedeno větší množství listin. Žalobci při jednání upřesnili, že předmětem řízení je vypořádání vztahů na nájemném, příjmů a výdajů, za dobu od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2024. Žalobci avizovali předložení vlastního znaleckého posudku, který má povahu revizního posudku k posudku zpracovanému soudem ustanoveným znalcem, a navrhovali výslech tohoto dalšího znalce. Návrh na provedení důkazů takovým „revizním posudkem“ soud zamítl. Jednání bylo odročeno na den 13. 8. 2020, k jednání byla předvolána znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. V podání došlém soudu dne 26. 5. 2020 Žalobci upřesnili, že každý z nich požaduje zákonné úroky z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 30. 3. 2015, z částky 271 283 od 1. 4. 2015 do 15. 9. 2015 a z částky 350 212 Kč od 16. 9. 2015 do zaplacení. Podání Žalobců, které soud považoval za změnu žaloby a částečné zpětvzetí žaloby, bylo dne 23. 7. 2020 zasláno Žalovaným č. 2 a 3 k vyjádření a sdělení, zda se zpětvzetím souhlasí. Žalovaní č. 2 a 3 v podání došlém soudu dne 24. 7. 2020 navrhovali věc vyjasnit při odročeném jednání, když Žalovaní č. 2 a 3 v současnosti nedisponují dřívějším podáním Žalobců stran specifikace úroků z prodlení, toto si budou muset opatřit ze soudního spisu, a nemohou se tak vyjádřit k případným změnám. Při jednání konaném dne 13. 8. 2020 vznesli Žalovaní č. 2 a 3 s ohledem na vyjasnění předmětu řízení při předchozím jednání námitku nedostatku své pasivní věcné legitimace. Podílovým spoluvlastníkem nebytových jednotek byl pouze původní Žalovaný č. 1, a jen on tedy mohl být žalován o podíl na nájemném z těchto jednotek. Žalovaná č. 2 byla jen zástupkyní původního Žalovaného č. 1, a není tedy pasivně legitimována. Stejně tak Žalovaný č. 3, který byl žalován jen jako manžel Žalované č.

2. Žalovaný č. 3 může být žalován jen jako právní nástupce původního Žalovaného č. 1, a to s ohledem na výhradu soupisu jen v rozsahu nabytého majetku z dědictví. Žalovaní současně nemohou být zavázáni solidárně, a Žalobci by tak měli specifikovat, jakou částku požadují po kterém ze Žalovaných. Soud pak vyjadřoval nespokojenost s předchozím vyčíslením příslušenstvím ze strany Žalobců a znovu Žalobce vyzval k přesné specifikaci každé částky vůči každému Žalovanému s příslušenstvím pohledávky a odůvodnění příslušenství pohledávky. Žalobci přislíbili takové upřesnění předložit ve lhůtě 7 dnů. Následně byla vyslechnuta [tituly před jménem] [jméno FO] a dále byla vedena polemika účastníků stran (ne)existence a (ne)promlčení dluhu Žalobců vůči Žalovaným č. 2 a 3 z titulu podílení se na splácení úvěru ze stavebního spoření, jehož prostředky měly být užity na rekonstrukci domu, dle smlouvy o výstavbě uzavřené Žalovanými č. 2 a 3 s právní předchůdkyní Žalobců a původním Žalovaným č.

1. Žalobci byli soudem vyzváni k předložení důkazu o uhrazení části takového dluhu připadající na jejich právní předchůdkyni. Byl zamítnut návrh na výslech Žalované č. 2, Žalobcům byla stanovena lhůta 14 dnů k požadovanému upřesnění žalobního petitu a předložení katalogu doplňujících otázek pro znalkyni. Jednání bylo odročeno na 3. 11. 2020. Dne 17. 8. 2020 došlo soudu vyúčtování znalečného za účast znalkyně u jednání. V podání došlém soudu dne 19. 8. 2020 Žalobci upřesnili, že každý z nich požaduje, aby mu byla Žalovanými společně a nerozdílně zaplacena částka 350 212,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 475 500 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 374 566 Kč od 7. 5. 2013 do 30. 3. 2015, z částky 542 566 od 1. 4. 2015 do 15. 9. 2015 a z částky 700 425 Kč od 16. 9. 2015 do zaplacení. Žalovaní č. 2 a 3 v podání došlém soudu 20. 8. 2020 zopakovali námitky stran nedostatku své pasivní věcné legitimace a absence solidárního závazku přednesené při posledním ústním jednání a předložili doplňující otázky pro znalkyni. Dne 26. 8. 2020 předložili otázky pro znalkyni Žalobci. Otázky účastníků byly dne 28. 8. 2020 zaslány znalkyni s výzvou k písemnému vyjádření ve lhůtě 20 dnů, znalkyně byla současně předvolána k odročenému jednání. Dne 23. 9. 2020 byla Žalobcům zaslána výzva k odůvodnění požadovaného příslušenství dle posledního upřesnění a zdůvodnění provedené změny požadavku na příslušenství oproti předchozím podáním, a to ve lhůtě 7 dnů. Dne 16. 10. 2020 bylo vyjádření Žalobců urgováno s tím, že soud jinak nemůže rozhodovat o změně žaloby. Znalkyně žádala dne 19. 10. 2020 o prodloužení lhůty do 30. 10. 2020 z důvodu karantény kvůli Covidu. Dne 21. 10. 2020 bylo ústní jednání odročeno na den 11. 2. 2021 jednak z důvodu žádosti Žalobců o prodloužení lhůty (soud zaměnil žádost znalkyně za žádost Žalobců!), jednak s ohledem na doporučení ministerstva vzhledem k vyhlášenému nouzovému stavu a krizovým opatřením. Dne 30. 10. 2020 byla znalkyni prodloužena lhůta do 30. 11. 2020. Dne 18. 11. 2020 bylo opětovně urgováno vyjádření Žalobců. Dne 30. 11. 2020 došlo soudu doplnění znaleckého posudku, které bylo dne 8. 12. 2020 zasláno účastníkům. Žalobci byli současně opět urgováni o odpověď na předchozí výzvu. Usnesením ze dne 10. 12. 2020, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2021, soud rozhodl o znalečném za doplnění posudku. Dne 27. 1. 2021 bylo jednání z důvodu Covidu soudce odročeno na neurčito. Dne 12. 2. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 20. 5. 2021, dne 10. 5. 2021 bylo toto jednání z důvodu pracovní neschopnosti soudce odročeno na den 24. 8. 2021. Dne 11. 8. 2021 se z jednání omluvila znalkyně z důvodu plánované dovolené, kdy současně uvedla, že všechny informace již uvedla ve zpracovaném doplnění posudku a žádných dalších informací již nemá. Dne 23. 8. 2021 žádal o odročení jednání ze zdravotních důvodů zástupce Žalobců. Jednání bylo dne 23. 8. 2021 odročeno na den 9. 12. 2021. V podání došlém soudu dne 1. 9. 2021 Žalovaní č. 2 a 3 poukazovali na již neúměrnou délku řízení, která je jednak psychicky zatěžuje, jednak vlivem běhu času navyšuje předmět řízení o úroky z prodlení a náklady řízení, a namítali neúměrné odročení na dobu za 3 měsíce. Žalovaní č. 2 a 3 současně upozorňovali na vznesenou námitku nedostatku pasivní legitimace, ke které se soud dosud nevyjádřil, a žádali, aby odročené jednání bylo připraveno tak, aby při něm mohlo být rozhodnuto. Dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že vyrozumění o odročení jednání nebylo zasláno znalkyni, a bylo jí tak do datové schránky odesláno až uvedeného dne. Dne 6. 12. 2021 žádal zástupce Žalobců o odročení jednání z důvodu náhlého zhoršení zdravotního stavu, téhož dne byl vyzván k doložení nemožnosti zajištění substituce a dne 8. 12. 2021 mu bylo zasláno vyrozumění o nevyhovění žádosti o odročení. Při jednání konaném dne 9. 12. 2021 (v nepřítomnosti Žalobců a jejich zástupce) nebyla připuštěna změna žaloby učiněná podáním ze dne 19. 8. 2020, když Žalobci přes opakované výzvy soudu toto podání neupřesnili, byl proveden důkaz doplněním znaleckého posudku (od výslechu znalkyně, která se nedostavila, když vyrozumění o konání jednání jí bylo doručeno až dne 13. 12. 2021, bylo s ohledem na její předchozí vyjádření upuštěno), dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů Žalovanými č. 2 a 3, kteří chtěli ještě předložit písemný závěrečný návrh, bylo jednání za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku odročeno na den 6. 1. 2022. Dne 14. 12. 2021 soud nařídil předvolat k odročenému jednání Žalobce, jejich zástupce a Žalovaného č.

1. Zástupce Žalobců byl současně vyzván k předložení písemného závěrečného návrhu do 20. 12. 2021. Dne 14. 12. 2021 došel soudu písemný závěrečný návrh Žalovaných č. 2 a 3. Dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že Žalovanému č. 1 nebylo předvolání k odročenému jednání zasláno, bylo mu tak odesláno až dne 23. 12. 2021 a doručeno dne 5. 1. 2022 (doručenka se soudu vrátila dne 10. 1. 2022). Dne 5. 1. 2022 bylo jednání z důvodu nedoručení předvolání Žalovanému č. 1 odročeno na den 15. 2. 2022. Při jednání konaném dne 15. 2. 2022 byl pro přednesu závěrečných návrhů vyhlášen rozsudek, kterým bylo Žalovaným č. 1 a 3 uloženo zaplatit společně a nerozdílně Žalobkyni a) částku 241 759,71 Kč (výrok I) a Žalobci b) částku 241 759,71 Kč (výrok II), žaloba byla zamítnuta v částech, ve kterých se po Žalovaném č. 1 domáhali zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2015, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 14. 9. 2015 a z částky 350 212 Kč od 15. 9. 2015 do zaplacení, Žalobkyně a) (výrok III) a Žalobce b) (výrok IV), žaloba byla zamítnuta v částech, ve kterých se po Žalované č. 2 a Žalovaném č. 3 domáhali zaplacení částky 350 212,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2015, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 14. 9. 2015 a z částky 350 212 Kč od 15. 9. 2015 do zaplacení, Žalobkyně a) (výrok V) a Žalobce b) (výrok VI), bylo rozhodnuto, že ve vztahu k výroku I a II jsou Žalovaní č. 1 a 3 povinni zaplatit Žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 169 077,30 Kč (výrok VII), bylo rozhodnuto, že ve vztahu k výroku V a VI jsou Žalobci povinni zaplatit Žalovaným č. 2 a 3 společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 271 820,08 Kč (výrok VIII), Žalobcům bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 25 825 Kč (výrok IX) a Žalovaným č. 1 a 3 bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 25 825 Kč. Soud takto rozhodl, když dospěl k závěru, že pasivně legitimovaným byl ve věci z titulu inkasovaného nájemného jen původní Žalovaný č. 1, resp. po procesním nástupnictví a výhradě soupisu v pozůstalostním řízení pak Žalovaní č. 1 a 3 každý do hodnoty nabytého dědictví, tj. částky 483 519,43 Kč. Pokud jde o náklady, Žalovaní dle závěru soudu neprokázali, že by byly vynaloženy na základě řádného rozhodnutí spoluvlastníků, a po Žalobcích tak nelze podíl na těchto nákladech z titulu spoluvlastnictví nárokovat. Podíl by dle závěru soudu mohl nárokovat původní Žalovaný č. 1, resp. následně Žalovaní č. 1 a 3 z titulu vydání bezdůvodného obohacení, to se však v řízení nestalo. Námitkou promlčení pohledávky Žalovaných č. 2 a 3 dle smlouvy o výstavbě se soud nezabýval, protože Žalovaní č. 1 a 3 v řízení nevznesli požadavek na její přiznání. Příslušenství soud nepřiznal žádné, neboť nebylo přes opakované výzvy řádně specifikováno a odůvodněno. Žalovanou č. 2 a Žalovaného č. 3 (v rozsahu nad rámec právního nástupnictví po původním Žalovaném č. 1) nepovažoval soud za pasivně věcně legitimované. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 24. 2. 2022. Dne 28. 2. 2022 byla soudu předložena plná moc právního zástupce Žalovaného č. 1, dne 1. 3. 2022 pak byla soudu oznámena změna právního zastoupení Žalobců. Dne 14. 3. 2022 došlo soudu blanketní odvolání Žalobců, kdy k odůvodnění žádali poskytnout lhůtu 30 dnů s ohledem na změnu právního zastoupení (předchozí zástupce pozastavil ze zdravotních důvodů výkon advokacie) a nutnost nového právního zástupce se s věcí detailně seznámit. Dne 16. 3. 2022 byly Žalobcům zaslány výzvy k odstranění vad odvolání ve lhůtě 10 dnů a k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 17. 3. 2022 došlo soudu odvolání Žalovaných č. 2 a 3. Dne 22. 3. 2022 došlo soudu odvolání Žalovaného č. 1, který mimo dalších námitek zejména namítal, že pasivně legitimovanou je ve věci pouze Žalovaná č. 2, která si prostředky z nájmů ponechávala na svém účtu, a s ní pak z titulu SJM též Žalovaný č. 3, nikoliv původní Žalovaný č. 1, resp. jeho právní nástupci, kteří z nájemného fakticky ničeho neobdrželi. Soudní poplatek byl Žalobci zaplacen dne 23. 3. 2022, odůvodnění jejich odvolání došlo soudu dne 28. 3. 2022. Dne 1. 4. 2022 byly Žalovaným zaslány výzvy k zaplacení soudních poplatků za odvolání, a to jednak Žalovaným č. 1 a 3 společně a nerozdílně, jednak Žalovanému č. 1 samostatně. Dne 5. 4. 2022 namítal Žalovaný č. 1 nesprávnost výzev, když první z nich měla být adresována Žalovaným č. 2 a 3. Dne 6. 4. 2022 došlo soudu částečné zpětvzetí odvolání Žalovaného č. 1, který své odvolání omezil pouze na výroky rozsudku, které se ho týkají. Soudní poplatky za odvolání byly zaplaceny dne 6. 4. 2022 Žalovaným č. 1 a dne 13. 4. 2022 Žalovanou č.

2. Usnesením ze dne 27. 4. 2022 soud opravil výzvu k zaplacení soudního poplatku tak, že tato byla adresována Žalovaným č. 2 a 3. Dne 28. 4. 2022 byla odvolání zaslána účastníkům k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Dne 4. 5. 2022 došlo soudu odvolání Žalované č. 2 proti opravnému usnesení s odůvodněním, že Žalovaná č. 2 se odvolávala pouze proti nákladovému výroku, a soudní poplatek tak platit nemá. Dne 9. 5. 2022 došla soudu vyjádření Žalovaného č. 1 a Žalobců k odvoláním. Dne 11. 5. 2022 došlo soudu vyjádření Žalovaných č. 2 a 3 k odvolání Žalovaného č. 1 spojené se žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření k odvolání Žalobců do 31. 5. 2022. Usneseními ze dne 12. 5. 2022 byla jednak změněna výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání tak, že poplatek má zaplatit Žalovaný č. 3, jednak byla Žalovaným č. 2 a 3 prodloužena lhůta k vyjádření do 31. 5. 2022. Vyjádření Žalovaných č. 2 a 3 k odvolání Žalobců došlo soudu dne 23. 5. 2022. Dne 23. 6. 2022 byl spis s odvoláními předložen [Anonymizováno], který dne 9. 8. 2022 nařídil odvolací ústní jednání na den 20. 9. 2022. Dne 6. 9. 2022 bylo jednání z důvodu nepřítomnosti člena senátu odročeno na den 22. 9. 2022. Dne 20. 9. 2022 došla [Anonymizováno] oprava chyby v doplňku znaleckého posudku (byl uveden odkaz na nesprávnou přílohu). Odvolací ústní jednání se dne 22. 9. 2022 konalo a bylo odročeno na den 1. 11. 2022. Dne 5. 10. 2022 došlo odvolacímu soudu vyjádření Žalovaného č. 1, který jednak poukazoval na to, že Žalovaná č. 2 vykonávala na základě plné moci od původního Žalovaného č. 1 správu společných jednotek, jednak, že předmětem posuzovaného řízení bylo vydání podílu na výtěžku hospodaření se společnými jednotkami, nikoliv podílu na nájemném, a že tedy výsledek tohoto hospodaření (příjmy mínus výdaje) měli prokazovat Žalobci. Dne 24. 10. 2022 došlo soudu podání Žalovaných č. 2 a 3, ve kterém poukazovali na procesní chyby soudu prvého stupně při plnění poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. Odvolací ústní jednání se dne 1. 11. 2022 konalo a bylo na účelem jednání účastníků o smírném vyřešení věci odročeno na neurčito a účastníci měli do 10. 12. 2022 sdělit, zda došlo ke smírnému vyřešení. Žalovaní č. 2 a 3 v podání došlém odvolacímu soud dne 28. 11. 2022 uváděli, že dosud od žalobců neobdrželi žádný návrh smírného řešení, a nelze tedy očekávat, že by se věc smírně uzavřela ve stanoveném termínu, a navrhovali tak, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vztahu k Žalovanému č. 3 zrušil a ve vztahu k Žalované č. 2 ve věci samé potvrdil a v nákladovém výroku změnil. Žalovaná č. 2 současně uváděla, že za situace, kdy ve věci není pasivně legitimována, je dalším vedením řízení zatíženého průtahy neúměrně zasahováno do jejích práv. Žalobci sdělili dne 9. 12. 2022, že nabídku smírného řešení adresovali všem Žalovaným a se Žalovaným č. 1 dosud jednali, ke smíru však nedošlo. [Anonymizováno] usnesením ze dne 31. 1. 2023, vydaným bez nařízení jednání, zastavil řízení o odvolání Žalovaného č. 1 proti výroku V, VI, VIII a IX rozsudku soudu prvého stupně (výrok I), napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení (výrok II). Odvolací soud vyčetl neurčité vymezení předmětu řízení, když Žalobci dostatečně nevysvětlili, jak dospěli k žalované částce 700 425 Kč, čímž se soud prvého stupně nezabýval. Dále odvolací soud vyčetl nesprávné (en bloc) odmítnutí obrany Žalovaných stran nutnosti odečíst od inkasovaného nájemného výdaje, přestože Žalovaní takovou obranu řádně uplatnili a soud prvého stupně k ní dokonce nechal zpracovat znalecký posudek. Dále odvolací soud vyčetl, že soud prvého stupně nezohlednil specifika vztahů v předmětném domě a dřívější dohody a zavedenou praxi při nakládání s nebytovými jednotkami a při správě domu, kdy z prostředků inkasovaných z nájemného z nebytových jednotek byly jednak plněny povinnosti právní předchůdkyně Žalobců (a posléze Žalobců) a původního Žalovaného č. 1 přispívat na správu domu a pozemku, jednak z nich byla splácena část úvěru Žalovaných č. 2 a 3 užitá na rekonstrukci domu, k čemuž se právní předchůdkyně Žalobců a původní Žalovaný č. 1 zavázali ve smlouvě o výstavbě. Dále odvolací soud vyčetl, že soud prvého stupně nevyřešil neurčitě, a tedy nedostatečně vymezenou obranou Žalovaných stran výše příspěvků na správu domu a pozemku, úhrad za služby a splátek úvěru, které měly být za Žalobce hrazeny z inkasovaného nájemného z nebytových jednotek. Dále odvolací soud uvedl, že pasivní legitimace Žalovaného č. 3 nemůže být dána z titulu existence SJM se Žalovanou č. 2, je dána toliko z titulu nástupnictví po původním Žalovaném č. 1, a to pouze v rozsahu, v jakém odpovídá za dluhy původního Žalovaného č. 1 (výhrada soupisu). Dále odvolací soud uložil soudu prvého stupně znovu posoudit otázku pasivní legitimace Žalovaných, kdy u Žalované č. 2 by tato mohla plynout z výkonu správy společných nebytových jednotek (pronájem jednotek, inkasování nájemného, hrazení příspěvků SVJ a na splácení úvěru za právní předchůdkyni Žalobců a původního Žalovaného č. 1 z prostředků nájemného), pokud taková správa (dříve zcela jistě existující) trvala i v žalovaném období. Konečně odvolací soud upozornil, že Žalobci v podaném odvolání vzali svou žalobu částečně zpět vůči Žalovanému č. 1 v požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu do 11. 1. 2018. Spis byl vrácen [adresa] dne 8. 3. 2023, usnesení [Anonymizováno] bylo dne 13. 3. 2023 vypraveno a dne 14. 3. 2023 nabylo právní moci. Usnesením vypraveným dne 5. 4. 2023 soud vyzval Žalobce k upřesnění a odůvodnění částek, které požadují po každém ze Žalovaných včetně příslušenství, a pasivní legitimace každého ze Žalovaných, to vše ve lhůtě 20 dnů. Dne 11. 4. 2023 bylo soudu doručeno usnesení z téhož dne, kterým Ústavní soud pro nepřípustnost odmítl ústavní stížnost Žalované č. 2 proti usnesení [Anonymizováno] a rozsudku [adresa]. V podání došlém soudu dne 19. 4. 2023 Žalovaní č. 2 a 3 apelovali na urychlený postup soudu k vyřízení věci, když neúměrnou dobu trvající řízení je pro ně psychicky i finančně náročné. Doplnění Žalobců došlo soudu dne 24. 4. 2023, Žalobci nadále neuznávali oprávněnost jakýchkoliv plateb z prostředků nájemného, Žalovaná č. 2 nebyla nikdy oprávněna vykonávat správu společných jednotek a s inkasovanými prostředky nájemného nakládala dle své vlastní vůle ve prospěch svých výlučných zájmů, anebo výlučných zájmů původního Žalovaného č. 1 a Žalovaného č. 3, proto by měli Žalobcům odpovídat všichni Žalovaní solidárně. Usneseními vypravenými dne 10. 5. 2023 soud vyzval Žalobce k doplnění tvrzení, zda v žalované době trvala správa společných jednotek Žalovanou č. 2, případně kdy zanikla, a Žalované č. 2 a 3 k přesnému vyčíslení plateb na příspěvek na správu domu a na splácení úvěru v žalovaném období, to vše ve lhůtě 20 dnů. Doplnění Žalovaných č. 2 a 3 s podrobným rozpisem plateb došlo soudu dne 25. 5. 2023. Doplnění Žalobců došlo soudu dne 6. 6. 2023, Žalobci opětovně sporovali oprávnění Žalované č. 2 vykonávat správu společných jednotek. Usnesením ze dne 7. 6. 2023 soud rozhodl o částečném zastavení řízení ve vztahu k Žalovanému č. 1 co do zákonného úroku z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 5. 2013, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 14. 9. 2015 a z částky 350 212,50 Kč od 15. 9. 2015 do 11. 1. 2018 z důvodu částečného zpětvzetí žaloby. Usnesení bylo vypraveno dne 8. 6. 2023. Usneseními vypravenými dne 9. 6. 2023 soud vyzval Žalobce k doplnění tvrzení o splatnosti výtěžku hospodaření se společnou věcí a k odůvodnění námitky promlčení obrany Žalovaných č. 2 a 3 a Žalované č. 2 a 3 k doplnění tvrzení o splatnosti splátek úvěru dle smlouvy o výstavbě, to vše ve lhůtě 10 dnů. Doplnění Žalovaných č. 2 a 3 došlo soudu dne 14. 6. 2023. Dne 21. 6. 2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 29. 8. 2023 a současně soud vyžádal údaje od stavební spořitelny stran splácení dotčeného úvěru. Další doplnění Žalovaných č. 2 a 3 s podrobným rozpisem výdajů na nutné opravy a údržbu došlo soudu dne 21. 6. 2023. Dne 27. 6. 2023 došlo soudu odvolání Žalovaného č. 1 proti usnesení o částečném zastavení řízení, kterému vyčítal zmatečnost, nerespektování předchozích připuštěných dispozic s předmětem řízení, procesní nástupnictví Žalovaného č. 1 jen v rozsahu zděděného majetku, chyby v psaní. Vyžádané údaje od stavební spořitelny došly soudu dne 29. 6. 2023. Téhož dne došlo soudu vyjádření Žalobců k předchozímu doplnění Žalovaných č. 2 a 3. Dne 15. 8. 2023 došlo soudu vyjádření Žalovaných č. 2 a 3 k předchozímu doplnění Žalobců. Při jednání konaném dne 29. 8. 2023 soud připustil změnu obranných tvrzení Žalovaných č. 2 a 3 učiněnou v předchozích doplněních a vyjádřeních. Bylo zjištěno, že Žalobcům a Žalovaným č. 2 a 3 dosud nebylo zasláno odvolání Žalovaného č. 1 proti usnesení o částečném zastavení řízení. Účastníci pak dále doplňovali svou argumentaci a bylo prováděno, resp. z větší části opakovaně prováděno větší množství listinných důkazů. Jednání pak bylo odročeno na neurčito za účelem předložení spisu [Anonymizováno] s odvoláním. Odvolání Žalovaného č. 1 bylo dne 30. 8. 2023 zasláno ostatním účastníkům k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Dne 5. 9. 2023 došel soudu návrh Žalovaných č. 2 a 3 na učinění opětovného dotazu na stavební spořitelnu. Dne 11. 9. 2023 došlo soudu vyjádření Žalobců k odvolání Žalovaného č.

1. Usnesením vypraveným dne 12. 9. 2023 byla stavební spořitelna vyzvána k poskytnutí údajů dle návrhu Žalovaných č. 2 a 3, a to ve lhůtě 7 dnů, vyjádření stavební spořitelny došlo soudu téhož dne. Dne 19. 9. 2023 byl spis předložen [Anonymizováno], který usnesením ze dne 27. 9. 2023 napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla jednak nepřezkoumatelnost usnesení, kterým soud částečně zastavil řízení, aniž by zohlednil, že předmětem řízení jsou dva samostatné nároky Žalobkyně a) a Žalobce b), a nebylo tak zřejmé, jaká část řízení je zastavována, jednak nevyčerpání celého předmětu částečného zpětvzetí žaloby, když řízení bylo zastaveno jen v rozsahu poloviny tohoto zpětvzetí, a tím spíše není zřejmé, kterého nároku se má zastavení řízení týkat. Dále odvolací soud vyčetl soudu prvého stupně, že nebylo rozhodnuto též o částečném zpětvzetí žaloby stran požadavku na příslušenství z částky 108 452,78 Kč u nároku každého ze Žalobců za dobu od 12. 1. 2018 do zaplacení, kdy o zastavení řízení do této části jistiny bylo rozhodnuto již při rozhodování o procesním nástupnictví po původním Žalovaném č.

1. Odvolací soud pak uvedl, že předmětem částečného zpětvzetí žaloby je u každého ze Žalobců požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2013, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 14. 9. 2015, z částky 350 212,50 Kč od 15. 9. 2015 do 11. 1. 2018 a z částky 108 452,78 Kč od 12. 1. 2018 do zaplacení, a uložil soudu prvého stupně vyvarovat se chyby v psaní uvedené ve zrušovaném usnesení. Konečně pak odvolací soud připomněl, že s ohledem na skutečnost, že žaloba je brána částečně zpět až po jednání ve věci, je nutné zjistit stanovisko Žalovaného č. 1 k takovému zpětvzetí. Spis byl vrácen [adresa] dne 3. 10. 2023, usnesení [Anonymizováno] bylo dne 9. 11. 2023 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. Žalovanému č. 1 byla současně zaslána výzva ke sdělení, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby, a to ve lhůtě 15 dnů. V podání došlém soudu dne 24. 11. 2023 Žalovaný č. 1 vyslovil souhlas s částečným zpětvzetím žaloby a dále formuloval, jaké příslušenství je dle jeho názoru předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, a polemizoval s důvodností takto uplatněných požadavků na úroky z prodlení. Usnesením ze dne 15. 12. 2023 soud z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení ve vztahu mezi každým ze Žalobců a Žalovaným č. 1 stran úroků z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2013, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 14. 9. 2015, z částky 350 212,50 Kč od 15. 9. 2015 do 11. 1. 2018 a z částky 108 452,78 Kč od 12. 1. 2018 do zaplacení, tj. přesně tak, jak bylo uvedeno v odůvodnění zrušovacího usnesení [Anonymizováno]. Usnesení bylo vypraveno dne 18. 12. 2023. Dne 10. 1. 2024 došlo soudu odvolání Žalobců, ve kterém namítali, že řízení mělo být ve vztahu mezi každým ze Žalobců a Žalovaným č. 1 zastaveno stran úroků z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2015, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 13. 9. 2015, z částky 350 212,50 Kč od 14. 9. 2015 do 11. 1. 2018 a z částky 108 452,78 Kč od 12. 1. 2018 do zaplacení. Odvolání bylo dne 15. 1. 2024 zasláno Žalovaným k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Žalovaný č. 1 ve vyjádření došlém soudu dne 23. 1. 2024 uvedl, že k chybám v psaní došlo na všech stranách, včetně odvolacího soudu, a řízení by mělo být zastaveno stran úroků z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2015, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 15. 9. 2015, z částky 350 212,50 Kč od 15. 9. 2015 do 11. 1. 2018 a z částky 108 452,78 Kč od 12. 1. 2018 do zaplacení. Dne 5. 2. 2024 byl spis předložen [Anonymizováno], který usnesením ze dne 9. 2. 2024 napadené usnesení částečně změnil tak, že se ve vztahu mezi každým ze Žalobců a Žalovaným č. 1 řízení zastavuje stran úroků z prodlení z částky 237 750 Kč od 29. 3. 2013 do 6. 5. 2013, z částky 187 283 Kč od 7. 5. 2013 do 27. 3. 2015, z částky 271 283 od 28. 3. 2015 do 14. 9. 2015, z částky 350 212,50 Kč od 14. 9. 2015 do 11. 1. 2018 a z částky 108 452,78 Kč od 12. 1. 2018 do zaplacení. Spis byl vrácen [adresa] dne 15. 2. 2024, usnesení [Anonymizováno] bylo dne 5. 3. 2024 vypraveno a dne 5. 3. 2024 nabylo právní moci. Žalovaným č. 2 a 3 byla současně den 5. 3. 2024 zaslána výzva k nahlédnutí do spisu (výpisů zaslaných stavební spořitelnou) a zaujetí stanoviska k zaplacené jistině a úrokům úvěru, a to ve lhůtě 30 dnů. Dne 8. 4. 2024 bylo nařízeno ústní jednání na den 21. 5. 2024. Vyjádření Žalovaných č. 2 a 3 došlo soudu dne 16. 4. 2024. Dne 14. 5. 2024 došlo soudu vyjádření Žalobců k podáním Žalovaných č. 2 a 3, ve kterém dále zpochybňovali oprávněnost zápočtů prováděných Žalovanými č. 2 a 3. Při jednání konaném dne 21. 5. 2024 byla připuštěna změna obranných tvrzení Žalovaných č. 2 a 3 učiněná posledním podáním. Proběhlo bezvýsledné jednání o smíru, účastníci pak opět doplňovali svou argumentaci, bylo provedeno několik listinných důkazů a jednání pak bylo odročeno na den 5. 9. 2024. Dne 6. 6. 2024 došlo soudu doplnění Žalovaných č. 2 a 3 stran zaplacených úroků z úvěru. Dne 13. 6. 2024 došly soudu návrhy účastníků na schválení smíru. Usnesením ze dne 14. 6. 2024 soud schválil smír účastníků, kterým se Žalobci zavázali zaplatit společně a nerozdílně Žalovanému č. 1 částku ve výši 85 000 Kč a Žalovaným č. 2 a 3 oprávněným společně a nerozdílně částku ve výši 196 000 Kč a všichni účastníci se vzdali práva na náhradu nákladů řízení, čímž byl mezi účastníky zcela vypořádán předmět řízení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků není povinen hradit náklady státu (výrok II) a zrušil odročené jednání (výrok III). Usnesení bylo vypraveno dne 14. 6. 2024 a nabylo právní moci dne 17. 6. 2024.

5. Z přípisu právního zástupce žalobce ze dne 10. 7. 2024 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok na zaplacení částky 225 810 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] z důvodu nepřiměřené délky řízení.

6. Ze stanoviska [Anonymizováno] ze dne 1. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný žalobci přiznal odškodnění ve výši 112 000 Kč, jelikož celková délka řízení byla vyhodnocena jako nepřiměřená.

7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 31a odst. 1 zákona se podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Na základě zjištěného skutkového státu a s přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě nalézací soud posuzoval, zda byly v případě žalobou uplatněného nároku naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, a to existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

15. Kritéria § 31a odst. 3 zákona se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud prvního stupně posuzoval, zda-li v řízení vedeném [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházel soud z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Těmito kritérii jsou: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. Nalézací soud shodně s účastníky dospěl k závěru o nepřiměřenosti celkové délky namítaného řízení, když celková délka řízení byla ve vztahu k žalobci 10 let a 5 měsíců (od 17. 1. 2014 do 17. 6. 2024). V řízení bylo opakovaně rozhodováno jak soudem nalézacím, tak i soudem odvolacím. Posuzované řízení bylo skutkově i procesně složitější. V řízení bylo nutno rozklíčovat netypické nastavení vztahů a platebních toků mezi spoluvlastníky budovy, resp. (spolu)vlastníky jednotek a spoluvlastníky budovy, kdy tyto fungovaly částečně na základě ústních dohod či byly nastaveny konkludentně. Tato skutková složitost se promítla do složitosti procesní, kdy bylo provedeno velké množství listinných důkazů, byl zpracován znalecký posudek a jeho doplněk, byl ustanovován a vyslýchán znalec. K procesní složitosti je pak nutno přičíst též nadměrnou procesní aktivitu účastníků, kteří jednak soud zahlcovali velkým množstvím obsáhlých podání, se kterými se musel vypořádat, jednak opakovaně měnili, upřesňovali, doplňovali jak žalobní, tak obranná tvrzení, v důsledku čehož bylo obtížné se zorientovat, jaké přesné nároky jsou předmětem řízení a jaká přesná obrana je vůči nim uplatňována. Původní Žalovaný č. 1 v průběhu řízení zemřel, a v řízení tak muselo být před dalším postupem vyřešeno procesní nástupnictví, což řízení o několik měsíců prodloužilo. K procesní složitosti je dále nutno přičíst též některá odročení nařízených ústních jednání, která byla činěna z důvodů nikoliv na straně soudu. Takto bylo ústní jednání nařízené na den 3. 11. 2020 odročeno zejména z důvodu nouzového stavu na den 11. 2. 2021, čímž vznikla prodleva 3 měsíce, a ústní jednání nařízené na den 24. 8. 2021 bylo odročeno pro nemoc zástupce Žalobců na den 9. 12. 2021, čímž došlo k prodloužení řízení o 3,5 měsíců. K tomu je však nutno uvést, že odročení jednání na dobu za 3,5 měsíců bylo již nepřiměřené, a část takto vzniklé prodlevy je nutno přičíst i státu. K procesní složitosti je jako skutečnost nepřičitatelnou ani státu, ani žalobci nutno přičíst též odůvodnění blanketního odvolání Žalobců proti rozsudku až po 14 dnech. [adresa] rozhodoval 2x meritorně a dále rozhodoval o celé řadě procesních otázek (3x částečné zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, částečné zastavení řízení a procesní nástupnictví po zemřelém původním Žalovaném č. 1, změna žaloby, ustanovení a změna znalce, 2x znalečné). [Anonymizováno] rozhodoval meritorně 1x a dále pak o odvoláních proti řadě procesních rozhodnutí (usnesení o znalečném, usnesení o částečné zastavení řízení a procesní nástupnictví po zemřelém původním Žalovaném č. 1, 2x odvolání proti usnesením o částečném zastavení řízení vůči Žalovanému č. 1 pro částečné zpětvzetí žaloby). Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na přípravu před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro rozsudek [adresa] a následné odvolací řízení u [Anonymizováno], ve kterém byl napadený rozsudek zrušen pro řadu závažných pochybení [adresa]. Obdobné pak platí o opakovaném rozhodování [adresa] o druhém částečném zpětvzetí žaloby a na ně navazující odvolací řízení, kdy postupy soudů obou stupňů byly zatíženy pochybeními jak věcnými, tak formálními, pročež musela být uvedená v zásadě jednoduchá záležitost, jakou je částečné zastavení řízení ke zpětvzetí žaloby, řešena opakovaně na dvou stupních. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci. Ve věci též jedenkrát rozhodoval Ústavní soud. Řízení o ústavní stížnosti však nemělo na délku řízení žádný vliv, když jednak proběhlo velmi rychle, jednak Ústavní soud rozhodl jen na podkladě obsahu samotné ústavní stížnosti, aniž by si vyžadoval spis či vyjádření procesního soudu, a skutečnost, že je vedeno řízení o ústavní stížnosti, se do posuzovaného řízení promítla pouze oznámením výsledku tohoto řízení. Po právní stránce bylo posuzované řízení standardně složité. Složitější bylo jen posouzení pasivní věcné legitimace Žalované č. 2, která nevycházela z podílového spoluvlastnictví, ale z výkonu správy společných jednotek a faktického nakládání s vybranými prostředky nájemného.

17. Pokud jde o postup soudů, je nutno konstatovat, že v řízení před soudem prvého stupně byly úkony činěny většinou ve lhůtách na hraně přiměřenosti (2 až 3 měsíce), kdy je ještě nelze označit za průtah. V důsledku takového postupu se však celková délka řízení neúměrně protahovala. Celkový přístup [adresa] k projednávání předmětné věci byl nekoncentrovaný. Soud si jednak v důsledku již zmíněné aktivity účastníků, se kterou si však musí umět poradit (a při posuzování přiměřenosti délky řízení je tato skutečnost zohledněna v kritériu složitosti věci), jednak možná i v důsledku opakovaných změn v obsazení soudu, což však nelze přičítat k tíži účastníkům, nebyl schopen ujasnit samotný předmět řízení, ale zejména povahu a obsah obrany Žalovaných, kdy pak Žalované nejprve poučoval o procesních povinnostech a břemenech, vyzýval je k doplnění tvrzení a označení důkazů a nechal k jejich obraně zpracovat znalecký posudek včetně rozsáhlého doplnění, následně však k jejich obraně nepřihlédl, což mu vytkl odvolací soud. Posuzované řízení bylo zatíženo dále celou řadou průtahů a dalších nekoncentrovaných postupů, které je nutno přičíst k tíži státu. Dne 13. 3. 2014 došlo soudu upřesnění vyjádření Žalovaných k žalobě, které bylo až dne 23. 6. 2014, tj. za více než 3 měsíce zasláno Žalobcům k replice. Tříměsíční prodleva před učiněním jednoduchého administrativního úkonu, jakým je přeposlání vyjádření k replice, je nepřiměřená a je v ní nutno spatřovat průtah min. 2 měsíce. Dne 10. 7. 2014 došlo soudu vyjádření Žalobců a následně až do 31. 3. 2015, kdy bylo rozesláno rozšíření žaloby došlé soudu dne 27. 3. 2015, tj. po dobu 8,5 měsíců, bylo prováděno připojování různých spisů účastníků bez zjevného efektu směrem k vyřízení věci, v čemž lze spatřovat průtah 6 měsíců. Po rozeslání rozšíření žaloby dne 31. 3. 2015 bylo dne 7. 7. 2015, tj. za více než 3 měsíce, nařízeno ústní jednání na den 23. 9. 2015, tj. na dobu za dalších 2,5 měsíců. V mezidobí sice došlo ke změně soudce, to je však skutečnost, kterou je nutno přičíst k tíži státu, který je odpovědný za řádnou organizaci výkonu soudnictví. V uvedené celkové téměř šestiměsíční prodlevě je tak nutno spatřovat průtah 2 měsíce. Dne 6. 4. 2016 došlo soudu vyjádření Žalovaných a až dne 8. 8. 2016, tj. za 4 měsíce, byla Žalovaným zaslána výzva k doplnění. V uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 2 měsíce. Dne 20. 7. 2018 nabylo právní moci usnesení o znalečném a až dne 4. 12. 2018, tj. za více než 4 měsíce, byly účastníkům zaslány výzvy k vyjádření k položkám znaleckého posudku rozeslaného účastníkům již v prosinci 2017. V uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah min. 3 měsíce. Dne 11. 12. 2018 došlo soudu vyjádření Žalovaných a dne 15. 2. 2019, tj. za 2 měsíce, bylo nařízeno ústní jednání na den 14. 5. 2019, tj. na dobu za další 3 měsíce. V uvedené prodlevě je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 2 měsíce. Dne 6. 9. 2019 nabylo právní moci usnesení o částečném zastavení řízení a procesním nástupnictví po zemřelém původním Žalovaném č. 1 a dne 5. 11. 2019, tj. za 2 měsíce, bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 2. 2020, tj. na dobu za další 3 měsíce. V této prodlevě je opět i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 2 měsíce. K ústnímu jednání nařízenému na den 18. 2. 2020 soud nepředvolal nového Žalovaného č. 1, a jednání tak bylo odročeno na 12. 5. 2020. Uvedenou tříměsíční prodlevu je nutno přičíst k tíži státu. S dokazováním bylo započato až při ústním jednání konaném dne 12. 5. 2020, tj. po více než 7 letech vedení řízení. Ústní jednání nařízené na den 11. 2. 2021 bylo odročeno pro Covid soudce na neurčito a následně nařízené ústní jednání na den 20. 5. 2021 pak bylo pro pracovní neschopnost soudce odročeno na den 24. 8. 2021. Přestože uvedeným způsobem vzniklou prodlevu více než 6 měsíců nelze subjektivně vyčítat soudci, objektivně se jedná o okolnost přičitatelnou státu v rámci jeho odpovědnosti za řádnou organizace výkonu soudnictví. Jak již bylo uvedeno výše, ústní jednání nařízené na den 24. 8. 2021 bylo pro nemoc zástupce Žalobců odročeno až na den 9. 12. 2021, tj. za 3,5 měsíců, což je i s ohledem na dosavadní délku řízení doba nepřiměřená, a část takto vzniklé prodlevy je nutno jako průtah přičíst státu. K ústnímu jednání nařízenému na den 6. 1. 2022 soud pozdě předvolal Žalovaného č. 1, a ústní jednání tak bylo odročeno na den 15. 2. 2022. Vzniklou více než měsíční prodlevu je nutno opět považovat za průtah. Po vrácení spisu z [Anonymizováno] se zrušeným rozsudkem 8. 3. 2023 soud dle pokynu odvolacího soudu vyzýval účastníky k doplnění tvrzení a návrhů důkazů, činil tak ovšem nekoncentrovaně, kdy nejdříve usnesením vypraveným dne 5. 4. 2023 vyzýval k částečnému doplnění Žalobce, pak usneseními vypravenými dne 10. 5. 2023 vyzýval k dalšímu doplnění Žalobce a k doplnění Žalované č. 2 a 3 a nakonec usneseními vypravenými ze dne 9. 6. 2023 vyzýval k dalšímu doplnění Žalobce a všechny Žalované. Jak již bylo uvedeno výše, k tíži státu je též nutno přičíst vydání rozsudku a dvou usnesení o částečném zastavení řízení vůči Žalovanému č. 1 z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, které byly zatíženy celou řadou vad, a byly proto zrušeny, resp. opravovány odvolacím soudem (k tomu je nutno uvést, že část vad ve druhém z uvedených usnesení o částečném zastavení řízení byla způsobena tím, že soud prvého stupně zkopíroval nesprávně učiněný návod, v jakém rozsahu má rozhodnout o zastavení řízení, poskytnutý mu odvolacím soudem v odůvodnění jeho prvního zrušovacího usnesení).

18. Pokud jde o jednání žalobce, tento svým postupem, nad rámec procesní aktivity zohledněné již v kritériu složitosti věci, k délce řízení též dílčím způsobem přispěl, když výzvu soudu doručenou dne 10. 8. 2016 splnili Žalovaní až po urgenci soudu dne 3. 10. 2016 a k odvolání Žalobců proti rozsudku se Žalovaná č. 2 a žalobce vyjádřili až v prodloužené lhůtě, tyto drobné prodlevy jsou však jednak v kontextu celkové délky řízení zcela zanedbatelné. Přispění žalobce k délce řízení proto hodnotil soud jako neutrální.

19. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl spor o zaplacení, a posuzované řízení tak nepatřilo mezi řízení s typově zvýšeným významem jeho předmětu pro poškozeného, za která jsou judikaturou považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobního stavu, pracovněprávní atd. Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených v odst. 4 shora. Žalobce však neprokázal, jaký význam pro něj měl mít požadavek na zaplacení částek z hlediska jeho poměrů, resp. že se z hlediska jeho poměrů jednalo o význam zvýšený či vysoký. Soud žalobce nevyzýval k označení důkazů k prokázání tvrzeného zvýšeného významu, když s ohledem na celkové posouzení věci by i prokázání zvýšeného významu nemělo na výsledek řízení žádný vliv.

20. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, dospěl nalézací soud k závěru, že dobu řízení v délce 10 let a 5 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

21. S ohledem na svůj závěr o existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení přistoupil soud k odškodnění v penězích. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění postupoval soud v intencích stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a relevantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva, ze které stanovisko vychází. Nalézací soud dospěl k závěru, že za 1 rok řízení náleží žalobci částka 16 000 Kč, neboť celková délka řízení přesáhla již délku 10ti let s tím, že za první dva roky řízení náleží žalobci částka o polovinu nižší. V situaci, kdy celková délka řízení činila 10 let a 5 měsíců, vycházel soud prvního stupně ze základní částky 150 667 Kč. S ohledem na shora uvedenou skutkovou a procesní složitost posuzovaného řízení snížil soud základní částku o 10%. Oproti uvedenému nalézací soud základní částku navýšil o 35%, a to vzhledem ke shora uvedenému postupu soudů. Dále soud stejně jako žalovaný základní částku snížil o 5% s ohledem na sdílenou újmu, když žalobce vystupoval v řízení na straně žalované se svojí manželkou [jméno FO], oba byli zastoupeni stejným právním zástupcem a jejich postup v řízení byl koordinovaný, resp. činili společné procesní úkony. Význam řízení a vznikající nemajetkovou újmu tak dle názoru soudu nelze přičítat každému z nich v plném rozsahu stejně, jako by tíhu nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení nesl sám. Výsledná výše přiměřeného zadostiučinění za posuzované řízení tak činí 188 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci plnil částku 112 000 Kč v rámci mimosoudního projednání nároku, soud žalobě, kterou se žalobce domáhal doplacení částky 68 648 Kč, v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení plynoucího ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené ust. § 15 odst. 2 zákona.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl nalézací soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 19 557,10 Kč zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu právního zástupce za 3 úkony právní služby vykonané v roce 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření dne 11. 12. 2024) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, vzata částka 50 000 Kč, odměnu právního zástupce za jeden úkon právní služby vykonaný v roce 2025 (účast na jednání soudu dne 3. 2. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 860 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, vzata přiznaná částka 66 648 Kč, paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tři úkony právní služby vykonané v roce 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za jeden úkon právní služby vykonaný v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč, DPH ve výši 21% z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

Poučení