51 Co 65/2025 - 65

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Anny Vrdlovcové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 68 648 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. února 2025, č.j. 43 C 150/2024-43 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění jen tak, že se žaloba co do částky 52 581 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 581 Kč od 11.1.2025 do zaplacení zamítá, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 22 437 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 68 648 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 11.1.2025 do zaplacení ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále pak náhradu nákladů řízení ve výši 19 557,10 Kč k rukám jeho právního zástupce v téže lhůtě (výrok II).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 68 648 Kč, způsobené dle jeho tvrzení nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na zaplacení částky 492 874 Kč s příslušenstvím, resp. 700 425 Kč s příslušenstvím, kdy žalobce vystupoval v procesním postavení žalovaného.

3. Soud prvního stupně zjistil velmi podrobně průběh posuzovaného řízení ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] (viz bod 4 odůvodnění napadeného rozsudku); odvolací soud na tato zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení plně odkazuje. Považuje za podstatné pouze zdůraznit, že řízení bylo zahájeno dne 29. 3. 2013, žalobce vystupoval v procesním postavení žalovaného spolu s další žalovanou a předmětem řízení bylo zaplacení žalované částky z titulu podílového spoluvlastnictví k šesti nebytovým jednotkám v k. ú. [adresa] (nájemné inkasované v rozhodném období z pronájmu šesti nebytových jednotek). Žaloba byla žalobci (v posuzovaném řízení v procesním postavení žalovaného) doručena dne 17. 1. 2014. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci tak trvalo od 17. 1. 2014 do pravomocného skončení řízení dne 17. 6. 2024, tedy 10 let a 5 měsíců.

4. Soud prvního stupně předně hodnotil, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany soudů dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“. Dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo zatíženo vadami, spočívajícími v nekoncentrovaném postupu soudu, a byly v něm přítomny průtahy, které konkrétně označil a časově ohraničil v bodě 17 napadeného rozsudku, přičemž přesáhly v součtu celkově 2 roky. Soud prvního stupně posuzované řízení hodnotil jako procesně i skutkově složitější, kdy bylo nutno se vypořádat s netypickým nastavením spoluvlastnických vztahů a vztahů správy předmětu spoluvlastnictví mezi účastníky posuzovaného řízení, přičemž mnohé z aspektů těchto vztahů byly založeny na ústních dohodách či byly vykonávány na základě ustálené praxe. Stejně tak bylo řešeno značné množství procesních otázek vč. několikeré dispozice s předmětem řízení a procesního nástupnictví z důvodu úmrtí jednoho ze žalovaných, byl vypracován znalecký posudek a jeho doplněk; o těchto otázkách opakovaně rozhodoval soud prvního stupně a odvolací soud. Obvodní soud pro [adresa] v řízení pak jednou rozhodl i meritorně, přičemž jeho rozhodnutí bylo pro závažné vady zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Řízení bylo následně ukončeno soudním smírem.

5. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že jednání nynějšího žalobce nemělo na délku posuzovaného řízení žádný vliv a řízení pro něj mělo běžný význam. Byť ve věci jedenkrát rozhodoval i Ústavní soud, toto řízení nemělo na délku posuzovaného řízení žádný vliv, neboť Ústavní soud rozhodl, aniž by si vyžádal procesní spis.

6. Soud prvního stupně tak uzavřel, že řízení bylo zatíženo nesprávným úředním postupem a žalobci náleží náhrada za jím vytrpěnou újmu, jíž je na místě odškodnit v penězích. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně zohlednil, že žalovaná v rámci předběžného projednání žalobce odškodnila již částkou 112 000 Kč. Konkrétně soud prvního stupně při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel z kritérií, která vyjádřil Nejvyšší soud ve stanovisku Cpjn 206/2010. Základní částku určil – s ohledem na délku řízení přesahující 10 let – jako násobek částky 16 000 Kč za rok trvání posuzovaného řízení, přičemž za první dva roky řízení přiznal částku poloviční. Základní částku tak stanovil na 150 667 Kč a tuto modifikoval dle kritérií, stanovených v § 31a OdpŠk. tak, že ji snížil o 10 % za skutkovou a procesní složitost věci, navýšil ji o 35 % za nekoncentrovaný a průtažný postup soudů v posuzovaném řízení a konečně ji snížil o 5 %, neboť žalobce svou újmu sdílel s další žalovanou v posuzovaném řízení, se svou manželkou, s níž byl zastoupen stejným zástupcem, činili společné procesní úkony a nesli společně i tíhu celého nepřiměřeně dlouhého řízení. Soud prvního stupně tak uzavřel, že výsledná částka přiměřeného zadostiučinění činí 188 800 Kč, z níž už však byl žalobce částečně odškodněn částkou 112 000 Kč v předsoudní fázi řízení, soud tak žalobci přiznal celkem částku 68 648 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení plynoucího od dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty dle § 15 odst 2 OdpŠk.

7. O náhradě nákladů řízení pak soud pak soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když jejich náhradu v plné výši přiznal v řízení plně procesně úspěšnému žalobci. Celkem mu náhradě nákladů řízení přiznal částku 19 557,10 Kč, jejíž výpočet podrobně specifikoval v bodě 22 napadeného rozsudku.

8. Tento rozsudek napadla v celém rozsahu včasným odvoláním žalovaná. Uvedla, že za přiměřenou výši zadostiučinění považuje částku 112 000 Kč, kterou již žalobci poskytla. Žalovaná vyjádřila nesouhlas se způsobem stanovení výše odškodnění prvostupňovým soudem a s výpočtem základní výše odškodnění, pokud jde o sazbu za jeden rok trvání řízení. Pro určení správné výše zadostiučinění bylo nutné přihlédnout k reálným okolnostem posuzovaného řízení, k jeho složitosti z hlediska skutkové i právní. Snížení základní částky o 10 % za skutkovou a právní složitost považuje žalovaná za neadekvátní a to i s ohledem na současné zvýšení částky o 35 % za podíl odpovědnosti soudů na celkové délce řízení. Rovněž dle jejího mínění soud prvního stupně řádně nezohlednil, že posuzované řízení bylo vedeno u soudu prvního a druhého stupně, ale i u Ústavního soudu, dále že v rámci posuzovaného řízení byly vypracovány dva znalecké posudky. Žalobci muselo být v průběhu posuzovaného řízení známo, v jakém rozmezí se uspokojení jeho pohledávky bude pohybovat. Lze tedy uzavřít, že žalobce nebyl vystaven faktické nejistotě ohledně výsledku tohoto řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

9. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce, uvedl, že odvolání má za nedůvodné. Byť se se soudem prvního stupně neshoduje v jeho úvahách o kritériích hodnocení výše nemajetkové újmy, má za správný výsledek řízení, kterým bylo jeho žalobě plně vyhověno. Žalobce odvolacímu soudu poté nabídl alternativní způsob výpočtu částky přiměřeného zadostiučinění. Uvedl, že prokázal zvýšený zájem na výsledku posuzovaného řízení, který vycházel z opakovaného navyšování žalované částky, čímž se zvyšoval potenciální dopad do sféry žalobce, během času docházelo k navyšování příslušenství žalované částky a skutečnost, že neměl být v řízení vůbec žalován, neboť nebyl ve věci pasivně legitimován, což v naříkaném řízení namítal. Žil tak po celou dobu řízení ve značné nejistotě. Konečně pro něj byl význam řízení zvýšen i tím, že byl žalován spolu se svou manželkou, tedy v řízení byl ohrožen nejen jeho výlučný, ale i majetek ve společném jmění manželů. Žalobce je přesvědčen, že základní částka měla být stanovena jako násobek částky 17 000 Kč a po výsledné modifikaci zvýšena o 10 % na celkovou částku zadostiučinění 180 648 Kč.

10. Konkrétně pak k odvolacím námitkám uvedl, že žalovaná postupuje šablonovitě, když nepřistupuje k navýšení základní částky a zohledňuje pouze faktory pro její snížení. Žalovaná sama postupovala diskriminačním způsobem vůči účastníkům, kteří vystupovali v posuzovaném řízení v procesním postavení žalobců ([jméno FO], [jméno FO]), neboť jim přiznala vyšší základní částku přiměřeného zadostiučinění než byla přiznána nynějšímu žalobci (tehdy žalovanému). Pokud žalovaná namítla, že byly v posuzovaném řízení vypracovány dva znalecké posudky, pak se jednalo toliko o jeden a jeho doplněk. Rovněž prvostupňový soud zohlednil, že řízení bylo vedeno i před Ústavním soudem. Námitka žalované, že žalobci muselo být v průběhu soudního řízení známo, v jakém rozmezí se uspokojení její pohledávky bude pohybovat“, je naprosto nepřezkoumatelná a hlavně věcně nesprávná, protože žalobce v rámci posuzovaného řízení s ohledem na své procesní postavení žádnou pohledávku neuplatňoval.

11. Žalobce tak své vyjádření shrnul tak, že ve výsledku považuje napadený rozsudek za správný a navrhl odvolacímu soudu, aby jej potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

13. Předně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně v řízení provedl dokazování procesně korektním způsobem a učinil skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje.

14. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

15. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že po zhodnocení jednotlivých kritérií, zakotvených v ust. § 31a OdpŠk, žalobci náleží odškodnění v penězích, avšak v odlišné výši, než určil soud prvního stupně. Určení výše přiměřeného zadostiučinění musí vždy odrážet individuální okolnosti každého případu. Zároveň však nelze odhlédnout od požadavku na předvídatelnost soudních rozhodnutí, zakotveného v § 13 o. z., který předpokládá, že v obdobných případech bude rozhodováno obdobně. Odvolací soud před samotným posouzením výše přiměřeného zadostiučinění uvádí, že je mu známo, že u zdejšího soudu bylo rozsudkem ze dne 22. 5. 2025, č.j. [spisová značka], rozhodnuto o nároku manželky žalobce, která byla v posuzovaném řízení v postavení žalované spolu s nynějším žalobcem. Z obsahu citovaného rozsudku je zřejmé, že skutkové okolnosti v tamní věci byly totožné jako ve věci nyní projednávané. Odvolací soud pak v nyní projednávané věci neshledal důvody, pro něž by měla být tato věc posouzena odlišně od věci manželky žalobce, projednané u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

16. Pokud jde o určení základní částky, z níž vychází výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně. Odvození základní částky jako násobku částky 16 000 Kč za jeden rok trvání řízení, přičemž za první dva roky se jedná o částku poloviční, je zcela správné. Taková částka totiž zohledňuje, že doba trvání posuzovaného řízení o 5 měsíců přesáhla 10 let, což při rozhodování v pouhých dvou stupních soudní soustavy znamená dobu násobně překračující řízení tohoto typu. Pokud žalovaná namítá, že v projednávané věci nebyl důvod pro odvození základní částky od částky vyšší než 15 000 Kč, její argumentace nemá oporu ve Stanovisku Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010. Nejvyšší soud naopak dospěl k závěru, že v rámci daného rozmezí (15 000 – 20 000 Kč) se bude základní částka blížit horní hranici, pokud řízení trvalo násobně déle, než bylo možno u obdobného řízení očekávat. V posuzované věci bylo očekávatelné, že řízení, byť při vědomí jeho procesní a skutkové složitosti, vč. vypracování znaleckého posudku, nebude trvat déle než 4, maximálně 5 let, což i tak je relativně dosti velkorysý odhad. Stanovení základní částky, vycházející z násobku částky 16 000 Kč, je tak zcela na místě. Zároveň odvolací soud nepřisvědčil žalobci, že by bylo na místě vycházet z částky vyšší (17 000 Kč), neboť taková částka by byla přiměřená pro řízení, trvající ještě delší dobu. Zároveň pak namítaná složitost řízení a jeho význam pro žalobce byly zohledněny v rámci jednotlivých modifikačních kritérií.

17. Odvolací soud se však se soudem prvního stupně již neshoduje v hodnocení jednotlivých modifikačních kritérií, která stanoví § 31a OdpŠk., přičemž tyto hodnotil i s ohledem na obsah odvolání žalované následovně: Pokud jde o složitost věci, dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé, tedy nároky skutkové, hmotněprávní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 8/2021, sp. zn. 30 Cdo 226/2022). Odvolací soud shledává shodně se soudem prvního stupně složitost procesní (bylo rozhodováno o procesní nástupnictví, opakovaně o částečném zastavení řízení, o změně žaloby, o znalečném, soud opakovaně vyzýval účastníky k zaplacení soudního poplatku a k odstranění vad odvolání), odvolací soud pak tento samotný aspekt vede ke snížení odškodnění o 10 %. Řízení vykazovalo skutkovou složitost (rozsah účastníky tvrzených skutečnost, množství listinných důkazů, které byly v řízení provedeny, ve věci byl vypracován znalecký posudek a jeho doplněk), pro kterou je na místě odškodnění snížit o dalších 10 %. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud v řízení neshledal důvod pro modifikaci základní částky z důvodu složitosti hmotněprávní, jíž je třeba posuzovat z hlediska aplikační i interpretační, závisí zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi i existující judikatury a její ustálenosti ve vztahu k předmětu řízení; v tomto ohledu se jednalo o relativně běžný spor spoluvlastníků o vypořádání jejich vzájemných práv a povinností při rozdělení plodů a užitků společné věci. Pokud jde o počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována, pak v rámci tohoto kritéria odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nepřehlédl, že věc byla projednávána před Ústavním soudem, což však délku řízení neovlivnilo. Pokud jde o odvolací řízení proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolací řízení proti rozhodnutím procesní povahy o částečném zastavení řízení, pak tyto shodně se soudem prvého stupně odvolací soud naopak zohlednil v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci. Celkově tak pro kritérium složitosti odvolací soud ponížil odškodnění o 20 %.

18. Shodně jako soud prvního stupně odvolací neshledal důvod k modifikaci základní částky pro chování poškozeného, neboť ten se svým chováním na délce řízení nepodílel. Nelze mu přičítat k tíži, že využil procesních prostředků k ochraně svých práv, které sice vedou k prodloužení řízení, avšak v jejich využití nelze shledat jakékoliv zneužití práva.

19. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci. V tomto ohledu bylo nepochybné, že řízení bylo stiženo nekoncentrovaným postupem obvodního soudu, jak zjistil prvostupňový soud (bod 4 napadeného rozhodnutí) a následně v rámci tohoto kritéria správně hodnotil (bod 17 napadeného rozhodnutí), když popsal a kriticky zhodnotil jednotlivé průtahy, které ve svém součtu dosáhly délky cca 26 měsíců. Dále je nutno zohlednit, že došlo ke zrušení rozhodnutí prvostupňového soudu ve věci samé pro vady řízení, přičemž soudu prvního stupně bylo uloženo výrazně doplnit dokazování a zohlednit i další skutkové okolnosti [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.], a zrušení rozhodnutí o částečném zastavení řízení pro vady řízení a nepřezkoumatelnost, kdy tak věc byla opakovaně vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení [§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Tyto skutečnosti bylo nutno promítnout do hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci, přičemž odvolací soud považuje za přiměřené navýšení odškodnění o 15 %. Pokud soud prvního stupně pro toto kritérium dospěl k navýšení o celých 35 %, odvolací soud jeho hodnocení považuje za nadsazené s ohledem na popsaný průběh řízení, přičemž je třeba mít na paměti, že vady v postupu orgánu veřejné moci se projevily již v samotném závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení, k dalšímu navýšení odškodnění pro postup orgánu veřejné moci by musel být zvláštní důvod (spočívající v mimořádném, závažnějším či excesivním pochybení v postupu státního orgánu). Tak tomu však v poměrech naříkaného řízení bylo jen v rozsahu, vyjádřeném právě 15% navýšením.

20. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal důvod pro modifikaci dle tohoto kritéria, když význam řízení pro poškozeného považoval za standardní. Předně se nejednalo o řízení s typově zvýšeným významem a zároveň ani tvrzení uvedená žalobcem o zvýšeném významu předmětu řízení odvolací soud nepovažoval za důvodná. Aniž by odvolací soud mínil zpochybňovat nejistotu žalobce z výsledku řízení, které bylo vedeno o zaplacení částek v řádu jednotek statisíců, není navyšování příslušenství v důsledku plynutí času bez dalšího důvodem zvýšeného významu řízení. Pro úplnost odvolací soud dodává, že, namítala-li žalovaná, že význam řízení byl pro žalovaného snížen tím, že od počátku řízení si byl vědom možné míry uspokojení své pohledávky, žalovaná touto námitkou zcela míjí předmět naříkaného řízení, v němž byl nynější žalobce v postavení žalovaného a žádnou pohledávku v něm neuplatňoval (vyjma procesní obrany v podobě námitek započtení).

21. Konečně odvolací soud má za důvodné snížení základní částky o 10 % za sdílení újmy s ohledem na skutečnost, že žalobce v naříkaném řízení vystupoval na straně žalované se svou manželkou jako další žalovanou. Oba žalovaní byli zastoupeni týmž právním zástupcem, činili společné procesní úkony a vznikající újmu tak sdíleli společně. Oproti napadenému rozhodnutí považuje odvolací soud tuto míru snížení za odpovídající poměrům věci. Odvolací soud pak také nemohl přisvědčit námitce žalobce, že naopak sdílením újmy s jeho manželkou se žalobcova újma zvětšila, neboť je tomu právě naopak, sdílením se újma stává menší.

22. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním za vytrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v naříkaném řízení, které trvalo 10 let a 5 měsíců a při zohlednění výše uvedených úvah a modifikačních kritérií, je částka 128 067 Kč. Odvolací soud vyšel z celkové částky 150 667 Kč (8 000 Kč + 8 000 Kč + 8x 16 000 Kč + 6 667 Kč), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v konečném výsledku modifikoval - ponížil o 15 % (ponížil o 20 % pro složitost, navýšil o 15 % pro postup orgánů veřejné moci a ponížil o 10 % pro sdílení újmy), tedy částka přiměřeného zadostiučinění žalobce za způsobenou újmu činí částku 128 067 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci odškodnění 112 000 Kč, je žalobní návrh ohledně další požadované částky 16 067 Kč důvodný (128 067 Kč – 112 000 Kč = 16 067 Kč), ohledně částky 52 581 Kč je pak nedůvodný (67 648 Kč - 15 067 Kč = 52 581 Kč).

23. Žalovaná se ocitla v prodlení, s ohledem na datum předběžného uplatnění nároku dne 10. 7. 2024 (§ 15 odst. 2 OdpŠk) ode dne 11. 1. 2025, výše úroku z prodlení je stanovena dle vyhl. č. 351/2013 Sb.

24. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žaloba se ohledně částky 52 581 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 581 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení zamítá, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.

25. S ohledem na to, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 2 o. s. ř. Jejich náhradu v plné výši přiznal podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení úspěšný, přičemž výše plnění závisela na úvaze soudu. Náhrada jeho nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč a dále z náhrady za zastoupení zástupcem z řad advokátů. Tu tvoří odměna za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve znění účinném do 31. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen ,,AT“), tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a písemné vyjádření z 11.12.2024, 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dále odměna za 3 úkony právní služby ve výši 1 780 Kč dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, tj. účast u jednání soudu prvního stupně dne 3.2.2024, vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, 3 náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 3 547 Kč dle ust. §137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak odvolací soud na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci přiznal částku celkem 22 437 Kč.

Poučení