43 C 17/2022 - 376

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozen [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] o určení neúčinnosti právního jednání takto:

Výrok

I. Žaloba podaná dne 5. 4. 2022, kterou žalobce navrhuje vydání rozsudku, kterým bude I. určeno, že darovací smlouva uzavřená dne 5.4.2017, mezi dlužníkem žalobce [jméno FO] a žalovaným, jejímž předmětem byl převod nemovitých věcí, a to id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zahrada, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č. e. [Anonymizováno], jiná stavba, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], lesní pozemek, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, [adresa] č.e. [Anonymizováno], jiná stavba, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zahrada, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zahrada, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], vodní plocha, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], orná půda, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], orná půda, to vše tehdy zapsáno na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, pro k.ú. [adresa], obec [adresa], a pozemek parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p. a č. e., jiná stavba, pozemek parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č.p. a č. e., obč. vyb, (LV [Anonymizováno]), pozemek parc. č. [Anonymizováno], manipulační plocha, pozemek parc. č. [Anonymizováno], manipulační plocha, pozemek parc. [Anonymizováno], ostatní plocha a stavba bez č.p. a č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. [Anonymizováno], (LV [Anonymizováno]), parc. č. [Anonymizováno] (LV [Anonymizováno]), parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] (LV [Anonymizováno]), [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), to vše tehdy zapsáno na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, pro k.ú. [adresa], obec [adresa], všechny nemovité věci nyní zapsány na LV č. [hodnota] ve prospěch žalovaného, pro k.ú. [adresa], je právně neúčinná, a to ve vztahu k pohledávce žalobce za tímto dlužníkem o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 2 509 277 Kč spolu s 8,08 % p.a. ročním úrokem z prodlení od 23. 5. 2017 do zaplacení, jak je založena rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne ze dne 17. 9. 2020, č.j. 29 C 71/2020-23, II. určeno, že darovací smlouva uzavřená dne 5. 4. 2017, mezi dlužníkem žalobce [jméno FO] a žalovaným, jejímž předmětem byl převod nemovitých věcí, a to id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zahrada, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č. e. [Anonymizováno], jiná stavba, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], lesní pozemek, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, [adresa] č. e. [Anonymizováno], jiná stavba, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zahrada, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], zahrada, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], vodní plocha, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], orná půda, id spoluvlastnický podíl na pozemku, parc. č. [Anonymizováno], orná půda, to vše tehdy zapsáno na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, pro k.ú. [adresa], obec [adresa], a pozemek parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p. a č. e., jiná stavba, pozemek parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č.p. a č. e., obč. vyb, (LV [Anonymizováno]), pozemek parc. č. [Anonymizováno], manipulační plocha, pozemek parc. č. [Anonymizováno], manipulační plocha, pozemek parc. [Anonymizováno], ostatní plocha a stavba bez č.p. a č. e., jiná stavba, na pozemku parc. č. [Anonymizováno], (LV [Anonymizováno]), parc. č. [Anonymizováno] (LV [Anonymizováno]), parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] (LV [Anonymizováno]), [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), to vše tehdy zapsáno na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, pro k.ú. [adresa], obec [adresa], všechny nemovité věci nyní zapsány na LV č. [hodnota] ve prospěch žalovaného, pro k.ú. [adresa], je právně neúčinná, a to ve vztahu k pohledávce žalobce za tímto dlužníkem o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 207 510 Kč, jak je založena rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 10. 2011, č. j. 29 C 225/2009-102, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021, č.j. 13 Co 239/2012-276, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 34 394 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 5. 4. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým soud určí právní neúčinnost darovací smlouvy ze dne 5. 4. 2017, uzavřené mezi dlužníkem žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], narozen [datum], jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným, ve vztahu k pohledávce žalobce za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 2 509 277 Kč, na základě rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 9. 2020, čj. 29 C 71/2020-23, a ve vztahu k pohledávce žalobce za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 207 510 Kč, na základě rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 10. 2011, čj. 29 C 225/2009-102, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021, čj. 13 Co 239/2012-276.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podaném dne 5. 9. 2022 uvedl, že nárok neuznává v celém rozsahu, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 2. 2. 2023, u něhož žalobce odkázal exekuční tituly, zejména rozsudky OS Brno-venkov 29 C 71/2020-23 a 29 C 225/2009-102 ve znění rozsudku KS Brno 13 Co 239/2012-276, v návaznosti na řízení vedená u OS Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 51/2004 a 8 C 50/2004. Dodal, že na jistinách nebylo v mezidobí ničeho uhrazeno, exekuční řízení bylo zahájeno ke konci roku 2020 po právní moci rozsudku Jediný vývoj v čase je ten, že dále nabíhá příslušenství pohledávek. Právní jednání dlužníka spočívající v uzavření darovací smlouvy ze dne 5. 4. 2017, kterým na svého syna převedl fakticky veškerý svůj majetek, žalobce považuje za úmyslné krácení věřitelů, a to i jiných než žalobce, jak se podává z odkazovaného rozsudku KS Brno 16 Cm 312/2005. Co se týká vztahů mezi žalobcem a žalovaným, pak je mezi nimi příbuzenské pouto, kdy otec žalobce je bratrem matky žalovaného, zejména však společně podnikali v tehdejší obdobě rodinného závodu, tedy v neformálním společenství či podnikatelském sdružení obou vzdáleněji spřízněných rodin, kdy toto společné podnikání trvalo od roku 1994 cca po dobu 10 let, než nastaly spory projednávané soudy.

4. Žalovaný označil za nesporné, že darovací smlouva mezi žalovaným a jeho otcem byla uzavřena dne 5. 4. 2017, stalo se tak po smrti matky, kdy na žalovaného otec převedl veškerý zbývající majetek, který žalovaný nenabyl již v rámci dědického řízení, přičemž roli hrál i zhoršený zdravotní stav otce žalovaného, kdy rodina měla povědomí o jeho dřívějších finančních problémech, ostatně otec žalovaného byl i ve výkonu trestu. Co se týká samotné darovací smlouvy, tuto je dle žalovaného nutno podřadit pod § 591 občanského zákoníku, a pokud byla žaloba podána teprve dne 5. 4. 2022, stalo se tak po prekluzi práva. Nad rámec toho žalovaný zdůraznil, že darovací smlouva byla uzavírána v návaznosti na rodinnou situaci a zdravotní stav otce žalovaného, kdy navíc žaloba ve věci 29 C 71/2020 byla podávána dne 3. 4. 2020, tedy několik let po uzavření smlouvy. Co se týká stavu pohledávek dlužníka – otce žalovaného, pak o tom není žalovanému nic známo, pouze obecně v určitý okamžik začal vnímat, že otec přestal reagovat i na soudní řízení, která vedl, tomu žalovaný přičítá i to, že v řízení 29 C 71/2020 bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání.

5. Žalobce v replice vyjádřil právní názor, že § 591 občanského zákoníku představuje lex specialis vůči § 590 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, jiný výklad by dle něj vedl ke krácení práv věřitelů, přičemž v projednávané věci byly naplněny podmínky § 590 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, rovněž dodržena zde uvedená prekluzivní lhůta.

6. Soud dále provedl listinné důkazy darovací smlouvou čl. 7-9, čl. 99-100, dokumentací k exekučnímu řízení čl. 13, dokumentací k nemovitostem čl. 17, rozsudkem KS Brno čj. 13 Co 239/2022 na čl. 23-26, výpisem z OR čl. 53-54, výpisem z KN čl. 55-56, čl. 88-91, rozsudkem KS Brno sp. zn. 46 T 2/2004 na čl. 67-74, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 51/2005 na čl. 75-81, rozsudkem OS Brno-venkov sp. zn. 29 C 71/2020 na čl. 83-84, usnesením 21 D 1630/2016-107 na čl. 92-93, čl. 95-97, usnesením KS Brno sp. zn. 16 Cm 312/2005 na čl. 106, čl. 129-134, rozsudkem KS Brno sp. zn. 16 Cm 312/2005 na čl. 109-112, čl. 116-118, sdělením KÚ JMK, KP Brno-venkov čl. 86, výpisem z KN, LV 71 pro k. ú. [adresa] čl. 88 včetně nabývacích titulů, usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 71/2009 na čl. 113-115, usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 45/2010 na čl. 119-123, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 86/2018 na čl. 135-139, připojeným spisem OS Brno-venkov sp. zn. 29 C 225/2009, připojeným spisem OS Brno-venkov sp. zn. 8 C 50/2004, připojeným spisem OS Brno-venkov sp. zn. 8 C 51/2004, lékařskou zprávou ze dne 2. 1. 2018, týkající se dlužníka a vystavenou ambulancí internisty [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Následně bylo jednání odročeno na 20. 4. 2023, u tohoto jednání byly provedeny listinné důkazy seznamem zahájených exekucí čl. 295, výpisem KN čl. 296, výpisem z centrální evidence exekucí čl. 305, 7x lékařskými zprávami z období březen 2018 až únor 2023, zpracovanými různými lékaři na čl. 309, pověřením soudního exekutora čj. 19 EXE 1329/2019-19 na čl. 313, výpisem ŽR čl. 324, sdělením exekutora čl. 330, připojeným spisem 21 D 1630/2016, z něj čteny čl. 104 verte, čl. 106 verte, čl. 108 verte – zjištěno pravomocné skončení dědického řízení 8. 2. 2017, darovací smlouva uzavřena dne 5. 4. 2017. Následně strany – na podkladě předběžného poučení soudem v návaznosti na přednesy u posledního jednání o závazné judikatuře Nejvyššího soudu – přednesly podrobnější zdůvodnění právního názoru žalobce o subsumpci věci pod § 590 občanského zákoníku, dle žalovaného pod § 591 občanského zákoníku.

8. Následně bylo jednání odročeno na 6. 6. 2023, kdy byl k důkazu čten protokol o jednání 21 D 1630/2016-104 na čl. 337-341, bylo dáno další poučení soudem o předběžném právním hodnocení, od něhož se odvíjí též rozsah dokazování.

9. Svědkyně [jméno FO] u jednání vypověděla, že je bývalou manželkou žalobce, žalobce a žalovaný jsou bratranci. Rozváděli se cca v roce 2020, ví, že se uzavírala nějaká smlouva, ale neví, co bylo jejím předmětem, považovala to za převod nějakých firemních majetků v návaznosti na společnost [Anonymizováno]. Jednalo se o převod z pana [jméno FO] st. na pana [jméno FO] ml., neví, zda se něco nepřevádělo i na [jméno FO], kdy žalovaný měl na oplátku svého otce zajistit a postarat se o něj. Ví o tom, že se v rodině řešilo, že [jméno FO] st. dluží žalobci a neplní, nepřišlo jí standardní, pokud v době takových sporů se převádí majetky, ale nic konkrétního o tom neví a nebyla u žádného hovoru nebo písemných podkladů, které by se něčeho takového týkaly, na to, že pozemky jsou převedeny, se přišlo také, když právnička dávala dohromady podklady týkající se sousedních nemovitostí ve vlastnictví žalobce.

10. Otec i syn [jméno FO] se živili podnikáním, vinařskou výrobou, vzájemně si vypomáhali, o účasti na společnosti [Anonymizováno] ale neví. Spolupracovali i s rodinou žalobce a vypomáhali si v oboru zemědělství. [jméno FO] 1946 bydlí v [jméno FO] č. [hodnota], bydlí tam odjakživa, vídá ho chodit do obchodu, jeho zdravotní stav ale jinak nezná, myslí, že je úměrný jeho věku. Žalobce měl s panem [adresa] spory, myslí ohledně úvěrů, které měl žalobce, nemyslí si, že by žalobce p. [jméno FO] něco dlužil, ostatně pan [jméno FO] st. vedl pro žalobce účetnictví. Ona pro žalobce také vedla účetnictví, proto mj. i procházela peněžní deníky a je z toho zřejmé, že žalobce panu [jméno FO] st. nic nedlužil. Nebylo z toho zřejmé ani nic opačného, tzn. že by [jméno FO] st. dlužil [jméno FO], ale z účetnictví bylo zřejmé přelévání prostředků a plateb, kdy pan [jméno FO] st. měl k dispozici k nakládání prostředky v hotovosti i na účtech, a to i za žalobce, zaúčtovával do peněžního deníku a měl dispoziční právo k účtům žalobce. Žalovaný pan [jméno FO] ml. měl jistě přehled o soudních sporech, neboť otce k soudu doprovázel, neví, s jakou četností, ale účastnil se jako veřejnost, ona sama jsem se jednoho jednání účastnila, kde byl jako veřejnost.

11. Následně bylo jednání odročeno na 1. 8. 2023 k pokračování ve slyšení svědků.

12. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že žalovaný je jeho syn a on je strýc žalobce. Se synem uzavřeli smlouvu, on na něho převedl zbytek nemovitostí, uzavírali to, protože svědek měl už vysoký věk a žalovaný se o něj bude starat. Bylo to po smrti manželky a dědictví po ní. Se žalobcem si nepamatuje, že by měl nějaké spory. Podnikali spolu, svědek organizoval, žalobce vedl sklady, ale nemůže si vzpomenout, v jakém oboru jsme podnikali. O peníze se nikdy nehádali. Při organizaci podnikání mu pomáhal syn. Už hodně zapomínám, s pamětí to není dobré, ani k opakovanému dotazu soudu si nevzpomíná, že by někdy se žalobcem chodili k soudu. K přímému dotazu PZ žalobce svědek uvedl: „Na Vás si vzpomínám, Vy jste pan [jméno FO], že? Nevzpomínám si ale už, kde jsme se vídali.“ Uvedl, dále, že se žalobcem podnikali spíš jako rodina, asi i se synem, ale už nedokáže říct. Nepamatuje si, že by měl s někým větší spor, třeba o peníze, syn mu zajišťuje stravu, vyperou mu a řeší pro něj základní věci. S tou pamětí má problémy asi v posledních 5 letech, za života manželky to bylo dobré, začalo se to zhoršovat v době po její smrti. Léky na to žádné nebral.

13. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že je švagrová žalovaného, s panem [jméno FO] se zná pouze přes rodinu. Odstěhovala se v roce 2011, o darovací smlouvě nic neví, neví, kdy byla uzavírána ani proč. Až v návaznosti na dnešní slyšení se dozvěděla, že nemovitosti už patří synovi, jinak ji to nikdy nezajímalo. [jméno FO] mladší se stará o svého otce, svědkyně myslí, že i se svojí manželkou. Jestli [jméno FO] starší má zřízeno věcné břemeno, to neví. Myslí, že v minulosti měl žalobce s p. [jméno FO] starším nějaké spory o majetek, ale nic o tom neví. Společně podnikali, všechno založil a hlavou byl [jméno FO] starší, [adresa] se následně připojil. Neví, ale o tom, jestli měli nějaké spory z podnikání. Měli nějakou formu spolupráce, ale jinak měl každý svou firmu v oboru zemědělské činnosti. Podnikali společně žalobce i žalovaný se svým otcem, byla to rodinná firma. O žádných převodech nemovitostí v návaznosti na dědictví po smrti manželky p. [jméno FO] st. neví. Ví o tom, že p. [jméno FO] starší měl nějaké trestní řízení, byl i ve vězení, asi tam byl i nějaký dluh, řešení v rámci toho trestního řízení, ale to se netýkalo p. [jméno FO], jinak o tom nic bližšího neví.

14. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že je manželkou žalovaného. Myslí, že se projednává nepřebírání obálek panem [jméno FO] starším a spory o peníze. Manželkou žalovaného je od roku 1992. Ví o darovací smlouvě z roku 2017, tehdy si myslí, že tatínek chtěl přepsat na syna majetek, aby se majetek vypořádal, byl to jeho jediný syn už v té době, také se to uzavíralo po smrti manželky p. [jméno FO] staršího, aby se uspořádaly vztahy. Vzpomíná si, že bylo zřízeno věcné břemeno dožití, pro pana [jméno FO] staršího vše zařizuje syn, hradí náklady spojené s bydlením, společně se svědkyní zajišťují veškerou péči, stravu, ošacení, co je potřeba. Ví, že žalobce s p. [jméno FO] starším měli soudní spory, že šlo o majetek, že to bylo kvůli podnikání. Podnikali v oboru zemědělské výroby, víno, dříve také okurky, kdy p. [adresa] měl stroje a techniku, p. [jméno FO] starší řídil firmu. Byl tam zaměstnán také p. [jméno FO] ml. To podnikání už zaniklo, p. [adresa] se už chtěl oddělit, teď už má každý své podnikání.

15. O žádných dluzích mezi žalobcem a p. [jméno FO] starším neví. Myslela si, že když byl p. [jméno FO] starší cca v roce 2007 i ve vězení, tak že tím všechno skončilo. Až teď zjistila, že jsou tam nějaké spory o dům. Myslela, že ty řízení byly třeba v roce 2005 a tak, po roce 2010 už o ničem neví. Myslí si, že p. [jméno FO] mladší se na sporech nijak nepodílel. Když se uzavírala darovací smlouva, tak se žádné dluhy mezi p. [jméno FO] a p. [jméno FO] starším neřešily, nic takového nezachytila, velmi ji udivilo, když se následně o něčem takovém doslechla. Kdo psal darovací smlouvu, neví. [jméno FO] otec se synem podnikali společně, pan inženýr měl hlavní roli, syn byl zaměstnán. Co se týká zdravotních potíží p. [jméno FO] staršího, tyto jsou tzv. od hlavy, nikoli od nohou, je dobře pohyblivý, ale má potíže s pamětí a se soběstačností. Neuvaří si, nevypere, někdy trochu mluví z cesty. Ty potíže přišly poměrně naráz a nečekaně, na Vánoce myslí si roku 2018. V době uzavírání darovací smlouvy bylo myslí si ještě vše v pořádku. O blížících se zdravotních potížích nevěděl. Chodil i k lékaři, ale jestli bral nějaké léky na tu paměť, to asi ne. Žádnou návaznost darovací smlouvy na dědické řízení po manželce p. [jméno FO] staršího nezná, nic o tom neví. Ví, že se jednalo o převod domu, ale neví, jestli se mělo převádět ještě něco, jestli měl i jiný majetek, o tom nic neví. Jiné dědice p. [jméno FO] starší nemá, jen svého syna, ale nepřipadá jí nic divného na tom, že majetek převáděl už za života. Rodiče běžně chtějí vypořádat své věci, ostatně i na svědkyni rodiče přepsali dům ještě za života. Jestli měl p. [jméno FO] starší nějaké exekuce, o tom nic neví.

16. Následně bylo jednání odročeno na 19. 9. 2023 k dokončení výslechů.

17. Svědek [jméno FO] vypověděl, že je švagrem žalobce. Mezi žalobcem a [jméno FO] starším – měli rodinnou firmu, ve které byl svědek cca 20 let zaměstnán jako dělník, a to až do roku 2012, kdy dostal výpověď poté, co [tituly před jménem] [jméno FO] starší prohrál soudní spor se žalobcem, tehdy vnímal přímou souvislost s tím sporem, bral to možná jako formu pomsty. Firmu reálně řídil [jméno FO] starší, avšak po dobu, kdy byl ve vězení, převzal řízení žalovaný, následně opět pan [jméno FO] starší, pan [jméno FO] mladší byl jednatelem, ale vše řídil [jméno FO] starší. O žádném nakládání s majetkem v rámci rodiny [jméno FO] svědek neví, od roku 2012 v podstatě nejsou ve styku. Neví nic o darovací smlouvě z roku 2017. Neví nic ani o zdravotním stavu pana [jméno FO] staršího, není schopen se vyjádřit, jestli má problémy a jakého rázu, občas se třeba náhodně potkají v hospodě, ale nejsou v kontaktu. Pokud mezi žalobcem a panem [jméno FO] starším byly vedeny soudní spory, pak mu není známo, jestli a případně jakým způsobem se v těchto sporech angažoval žalovaný. Nedokážu odpovědět, zda byl zaměstnancem rodiny [jméno FO] nebo rodiny [jméno FO], byla to jedna rodinná firma, kterou řídil [tituly před jménem] [jméno FO], asi proto, že byl zakladatel firmy, svědek neví, jakou měl ve firmě formální pozici, ale o všem v té rodinné firmě rozhodoval on. Neví, dokdy rodina [jméno FO] s rodinou [jméno FO] tuto rodinnou firmu společně měly a kdy společné podnikání ukončily.

18. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že je sestra žalobce a sestřenice žalovaného. Rodiny žalobce a žalovaného spolu měly rodinnou firmu, naposledy jako firmu [Anonymizováno], ve které zaměstnáni i oni s manželem, dlouhou dobu určitě přes deset let, až do roku 2012, kdy dostali výpověď pro nadbytečnost. Při propouštění [tituly před jménem] [jméno FO] výslovně řekl, že prohrál soud s bratrem svědkyně, a proto je propouští. O tom sporu blíže neví, ale týkal se podnikání a myslí, že šlo cca o 4,5 mil. Kč. Neví o žádné darovací smlouvě z roku 2017, ale z doslechu ví, že po smrti manželky zřejmě [tituly před jménem] [jméno FO] chtěl vypořádat majetkové poměry v rámci rodiny. Neví o žádné souvislosti tohoto vypořádání se spory v rámci rodinné firmy. S [tituly před jménem] [jméno FO] hovořila naposledy v roce 2012, od té doby ho jen příležitostně zahlédla, ale jinak s ním není v žádném kontaktu, neví, zda má zdravotní potíže a jaké a případně odkdy. Se žalovaným nejsou v podstatě v žádném kontaktu, se žalobcem je v běžném sourozeneckém kontaktu, ale o této věci ani jejím dnešním slyšení tady u soudu se vůbec nebavili. Jako zaměstnavatele měli společnost [Anonymizováno], kde jako jednatel působil pan [jméno FO] mladší, reálně ji ale řídil pan [jméno FO] starší, neví, z jakého důvodu, možná měli tu firmu napůl. Firma [Anonymizováno] už byla pouze [jméno FO], v době společného podnikání s [jméno FO] firmu řídil pan [jméno FO] starší, [jméno FO] měli na starost stroje.

19. Následně bylo k návrhu žalovaného přistoupeno k jeho účastnickému výslechu, kdy žalovaný vypověděl, že původně firmu v roce 1992 zakládal jeho otec coby vystudovaný agronom s panem [jméno FO] starším coby opravářem zemědělských strojů. Firmu reálně řídil otec, [jméno FO] se dle jeho názoru spíše vezli, rovněž zisk rozděloval otec. Společné podnikání trvalo do roku 2000, kdy se [jméno FO] oddělili. Probíhaly soudní spory v návaznosti na to, že podle žalovaného otec platil za [jméno FO] nějaké úvěry. Pokud jde o darovací smlouvu, pak se jednalo o vypořádání majetku v návaznosti na úmrtí matky, kdy vedle něj dědil i syn po zemřelém bratrovi, on synovce vyplácel, a nakonec otec řekl, že v návaznosti na to se majetek vypořádá, a přepsal dům na žalovaného. O výsledku sporu tehdy nevěděl a ani to nebylo možno vědět, neboť otec prohrál soud až během roku 2020 ve věci sp. zn. 29 C 71/2020, kdy se kvůli postupující demenci přestal řízení účastnit a reagovat.

20. V době před uzavřením darovací smlouvy se žalovaný sporů žádným způsobem neúčastnil, pouze jedenkrát otce doprovázel k soudu. Věděl, že nějaké spory vede, ale nezajímal se o to. Od roku 2007 má svou firmu [Anonymizováno], která od počátku je čistě jeho firmou bez majetkového podílu otce, i když je pravda, že pokud bylo uváděno propuštění zaměstnanců v roce 2012, pak to bylo na pokyn otce, který řekl, že je v té firmě už nechce. Vnímal to tak, že [jméno FO] a [jméno FO] byly dvě samostatné firmy se vzájemnými vazbami, každý měl svou firmu, nebyla to rodinná firma. On mám sídlo v [Anonymizováno], původně měli sídlo společně s bratrem v [jméno FO] na adrese otce. V době před založením firmy [Anonymizováno] působili všichni na IČO, měli sídlo v [jméno FO] Bránicích, a to jejich část na adrese otce a část [jméno FO] rovněž v [jméno FO] v jejich domě jiného čísla popisného. Kromě sporů s panem [jméno FO] ví o nějakém sporu s firmou [Anonymizováno] u KS Brno, potom možná s nějakým právním nástupcem, v tom sporu šlo o 7 nebo 8 mil. Kč, ten spor byl dlouhodobý, táhlo se to snad 20 let a v podstatě po celou tu dobu o tom věděl, že takový spor je veden. Synovci vyplatil na dědickém podílu dle NZ, myslí že do dvou let 1,8 mil. Kč, mimoto mu nic nevyplácel.

21. Žalovaný výslovně uvedl, že před uzavřením darovací smlouvy řešili vypořádání rodinného majetku a pokud byla řeč o sporech, pak otec v nich nevnímal žádné riziko, ale naopak vyjadřoval přesvědčení, že spory vyhraje. S panem [jméno FO] spor původně vyhrál, v té době neměl žádný prohraný spor. I pokud byl ve VTOS, pak byl odsouzen myslí za pokus podvodu, tedy za trestnou činnost jako takovou, ale nebyla tam spáchaná škoda, kterou by měl býval hradit. Nevím přesně, čeho se ty spory týkaly, myslí, že otec měl zaplatit nějaký úvěr, ale ty soudní dokumenty nečetl, nepátral po tom, vleklo se to dlouhou dobu. Pokud nějaké spory prohrál, tak o tom nevěděl, potvrzuje, že je přesvědčen, že majetek byl převáděn v dobré víře. Pokud se týká peněz za řepku, pak ani to nebylo v té době ukončeno, to je ten spor, jak o tom byla řeč, o cca 7 mil. Kč.

22. Následně bylo jednání odročeno na 26. 10. 2023, u tohoto jednání byl podle § 119a odst. 2 o.s.ř. zamítnut návrh žalobce na provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k posouzení způsobilosti k právnímu jednání na straně dlužníka, konkrétně způsobilosti k uzavření darovací smlouvy ze dne 5. 4. 2017, z důvodu psychického onemocnění či duševní poruchy na straně dárce [tituly před jménem] [jméno FO], ročník 1946, neboť v tomto ohledu byla doba vzniku zdravotních potíží, psychiatrického onemocnění, popř. duševní poruchy prokázána v době podstatně pozdější, a to obsáhlou listinnou dokumentací, zejména lékařskými zprávami. Byly předneseny závěrečné návrhy.

23. Následně bylo jednání odročeno na 2. 11. 2023 za vyhlášením rozsudku.

24. Podle § 590 odst. 1 občanského zákoníku věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám, b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

25. Podle § 591 odst. 1 občanského zákoníku neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

26. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

27. Soud se předně musel vypořádat s otázkou subsumpce věci pod příslušné ustanovení zákona, neboť toto bylo určující pro rozsah dokazování, ostatně již i k posouzení, zda byla žaloba podána včas anebo zda byla žaloba podána po prekluzi práva. Konkrétně se jednalo o posouzení, zda je třeba darovací smlouvu č. 2/2017 obsahující smlouvu o zřízení věcného břemene, uzavřenou dne 5. 4. 2017, jak založena na čl. 7, mezi [tituly před jménem] [jméno FO], narozen 14. 2. 1946 jako dárcem současně jako oprávněným z věcného břemene a žalovaným jako obdarovaným a současně jako povinným z věcného břemene, považovat za bezúplatné právní jednání ve smyslu § 591 občanského zákoníku. Pokud by tomu tak bylo, bylo by nutno na věc aplikovat prekluzivní lhůtu 2 roků, tedy by bylo nutno žalobu podat nejpozději dne 5. 4. 2019, a pokud byla žaloba podána dne 5. 4. 2022, jednalo by se o žalobu podanou po prekluzi práva, takovou žalobu by bylo nutno bez dalšího zamítnout.

28. Soud dospěl k závěru, že se v případě předmětné darovací smlouvy obsahující smlouvu o zřízení věcného břemene se nejedná o bezúplatné právní jednání.

29. Vyšel přitom z rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, v němž Nejvyšší soud vyslovil, je-li v souvislosti s darovací smlouvou uzavřena smlouva o výměnku, posuzuje se pro účel předpokládaný § 984 odst. 1 o. z. darovací smlouva zpravidla jako smlouva úplatná. Vyložil dále, že ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku podle svého výslovného znění poskytuje ochranu dobrověrnému nabyvateli jen u úplatných převodů. Úplatnost jednání obecně může spočívat v poskytnutí ekvivalentu nejen v penězích, ale i v jiném plnění; to platí i pro účely § 984 odst. 1 občanského zákoníku. I když obecně platí, že darovací smlouva je smlouva bezúplatná, pro potřeby dobrověrného nabyvatelství upraveného v § 984 odst. 1 občanského zákoníku (k naplnění jeho smyslu a účelu) nelze od kauzální (podmíněné) souvislosti plnění (převodu vlastnictví k nemovité věci) a protiplnění (výměnku) odhlédnout. Jestliže v posuzované věci nebylo bezúplatné darování jedinou příčinou jednání, ale bylo kauzálně spjato se zajištěním převodce (případně třetí osoby) formou výměnku, není namístě v takovém případě dobrověrnému nabyvateli ochranu odmítnout.

30. Pokud žalovaný k tomu dále argumentoval judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 780/2022, pak to na posouzení věci ničeho nemění, neboť v dané věci Nejvyšší soud odepřel aplikaci závěrů judikátu sp. zn. 22 Cdo 2769/2018 na posouzení bezúplatnosti, avšak v souvislosti s posuzováním charakteru postupní smlouvy, tedy zcela jiného smluvního typu obligačního charakteru. Pro posouzení projednávané věci tak nemůže žalovanou uváděný judikát ničeho přinést.

31. Soud dospěl k závěru, že závěry citovaného judikátu Nejvyššího soudu je třeba vztáhnout i na projednávanou věc, a to i při zohlednění, že citovaný judikát se netýká problematiky odpůrčích žalob, ale týká se institutu dobrověrného nabyvatelství, jak po mnohaletých peripetiích a obsáhlém judikatorním vývoji z dob zákona č. 40/1964 Sb., který obdobnou právní úpravu neobsahoval, zakotveno do § 984 tzv. nového občanského zákoníku. Právní úprava institutu dobrověrného nabyvatelství podle § 984 občanského zákoníku na straně jedné a institutu odpůrčí žaloby podle § 589 a násl. občanského zákoníku na straně druhé, je obdobná co do povahy zásahu do práv dotčených osob, kdy v obou případech se jedná o – svým dosahem velmi závažný – zásah do aktuálního právního stavu, zpravidla ve vztahu k nemovitým věcem.

32. V případě obou institutů pak zákon užívá též obdobné instrumentárium, kdy dobrověrné nabyvatelství podle § 984 občanského zákoníku poskytuje ochranu nabyvateli práv, který nabyl v dobré víře a za úplatu, odpůrčí žaloby podle § 591 občanského zákoníku se týká bezúplatného právního jednání s výlukami mj. spočívajícími dle písm. d) tohoto ustanovení v plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Byť konstrukce obou ustanovení je co do logiky užité normotvůrcem antagonistická, kdy podmínkou dobrověrného nabyvatelství dle § 984 občanského zákoníku je úplatnost plnění, zatímco naopak podmínkou zkrácené dvouroční prekluze v případě odpůrčí žaloby podle § 591 občanského zákoníku je bezúplatnost jednání, pak ani to nic nemění na spřízněnosti povahy a zejména závažnosti zásahu do práv rezultující z obou institutů, shodně též poprvé zakotvených do nového občanského zákoníku.

33. V případě předmětné darovací smlouvy obsahující smlouvu o zřízení věcného břemene se nemůže jednat o bezúplatné právní jednání, neboť i v případě této smlouvy je dána kauzální (podmíněná) souvislost plnění (převodu vlastnictví k nemovité věci) a protiplnění, neboť podle čl. VI smlouvy bylo zřízeno doživotní bezúplatné užívací právo pro dárce [tituly před jménem] [jméno FO], které bylo následně rovněž zapsáno do katastru nemovitostí. Mimoto byly sjednány i navazující obsahové náležitosti – požitky, spočívající v tom, že žalovaný coby obdarovaný je povinen v celém rozsahu a na svůj náklad hradit náklady vznikající v souvislosti s užíváním nemovitostí dárcem, zejména náklady na topení, elektřinu, vodné a stočné, poplatky za televizi, rozhlas a internet atp., a to po celou dobu trvání věcného břemene.

34. Obsahově se tedy jedná o soubor práv a povinností velmi blízký výměnku ve smyslu výše citovaného judikátu Nejvyššího soudu, především pak se jedná o protiplnění, které je významné nejen svým rozsahem spočívajícím v právu doživotního užívání, ale též z pohledu obdarovaného citelné ve smyslu pravidelných finančních plnění na věcné břemeno navázaných, kdy žalovaný coby obdarovaný je dále povinen hradit veškeré náklady na energie, vodné a stočné, příjem televizního a rozhlasového vysílání včetně internetu. K tomu bylo dále slyšením svědků, zejména manželky žalovaného [jméno FO], podpůrně též žalovaného, prokázáno, že reálný obsah protiplnění je ještě širší, kdy vedle užívacího práva požívá [tituly před jménem] [jméno FO] i další požitky spočívající v zajištění stravy, ošacení, vyřizování veškerých potřebných záležitostí ze strany žalovaného coby svého syna a jeho manželky, která se podílí na poskytování těchto plnění.

35. Následně soud obrátil pozornost k dílčím skutkovým podstatám vymezeným v § 590 občanského zákoníku, přičemž dospěl k závěru, že předmětná darovací smlouva naplňuje znaky ustanovení § 590 odst. 1) písm. c) občanského zákoníku, tedy právního jednání mezi [tituly před jménem] [jméno FO] coby dlužníkem žalobce a žalovaným coby osobou dlužníkovi blízkou – jeho synem, pro které zákon stanoví rovněž prekluzivní dobu v trvání 2 roků, tedy pokud byla žaloba podána dne 5. 4. 2022, stalo se tak 3 roky po marném uplynutí prekluzivní doby.

36. K tomu byl soud dále povolán posoudit, zda v projednávané věci nebyly naplněny podmínky pro výluku z tohoto ustanovení, tedy zda žalovanému v době právního jednání, tj. ke dni 5. 4. 2017, byl znám dlužníkův úmysl zkrátit věřitele či zda mu znám býti musel. Soud dospěl k závěru, že tato výluka se neuplatní; na podkladě obsáhlého dokazování spočívajícím zejména ve slyšení většího počtu osob coby svědků dospěl k závěru, že žalovanému nebylo v době uzavírání darovací smlouvy známo, že by snad jeho otec coby dlužník uzavíral darovací smlouvu v úmyslu zkrátit věřitele, popř. že by mu takový úmysl jeho otce znám býti musel.

37. K tomu lze pro úplnost a nad rámec potřebného odůvodnění dodat, že podmínky tohoto ustanovení jsou obsahově obdobné k podmínkám § 590 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, kdy právě na této skutkové podstatě vystavěl žalobu žalobce, přičemž provedeným dokazováním byla jeho argumentace vyvrácena.

38. K tomu bylo prokázáno, že pokud byla darovací smlouva uzavírána dne 5. 4. 2017, stalo se tak v zájmu uspořádání rodinných majetkových záležitostí a v návaznosti na dědické řízení po matce žalovaného a manželce [tituly před jménem] [jméno FO], rovněž s ohledem na věk a zhoršující se zdravotní stav [tituly před jménem] [jméno FO]. V tomto smyslu vypovídali všichni slyšení svědci, s výjimkou [jméno FO], která zmínila, že jí nepřišlo standardní, pokud v době soudních sporů mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem byly v rodině [tituly před jménem] [jméno FO] převáděny majetky, dodala však, že o tom nic konkrétního neví a nebyla přítomna žádným jednáním v tomto smyslu.

39. O jednoznačné spojitosti darovací smlouvy s dědickým řízením po manželce [tituly před jménem] [jméno FO] hovořil jak sám [tituly před jménem] [jméno FO], tak zejména též svědkyně [jméno FO], shodně svědkyně [jméno FO], shodně též svědkyně [jméno FO], svědek [jméno FO] v té souvislosti neměl o věci žádné povědomí. Rovněž žalovaný ve své účastnické výpovědi z pohledu soudu logicky a věrohodně vypovídal k tomu, že po smrti matky byl zájem na vypořádání rodinného majetku, kdy navíc darovací smlouva a převod majetku z otce byl činěn i v souvislosti s tím, že žalovaný vyplácel dědický podíl svého synovce, který rovněž náležel do okruhu dědiců.

40. Žalovaný věrohodně vypovídal i k tomu, že v době sepisu darovací smlouvy – i pokud měl určité povšechné povědomí o soudních sporech mezi jeho otcem a žalobcem, pak žádného z řízení se aktivně neúčastnil, mimoto následně ověřil, že v té době nebylo v žádném z řízení pravomocně rozhodnuto v neprospěch jeho otce, a i pokud se otec příležitostně zmínil o těchto soudních řízeních, nevyvozoval z nich žádná rizika pro rodinný majetek, ba naopak byl přesvědčen o vlastním úspěchu v řízeních.

41. K tomu soud dodává, že ze spisových materiálů se podává, že se jednalo o skutkově i právně mimořádně složitá řízení, v nichž opakovaně přineslo zvrat rozhodnutí dovolacího soudu s odstupem více let po zahájení řízení. V době uzavírání darovací smlouvy ke dni 5. 4. 2017 nebyl v soudních sporech mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem žádný relevantní vývoj, kdy věc 8 C 51/2004 se v té době nacházela dlouhodoběji bez úkonu na Nejvyšším soudě k rozhodnutí o dovolání, ve věci 29 C 71/2020 byla žaloba podána teprve dne 3. 4. 2020, tj. cca 3 roky po uzavření darovací smlouvy, pravomocně skončena pak 30. 10. 2020, věc 8 C 50/2004 byla v době uzavření smlouvy dlouhodoběji bez úkonu na Nejvyšším soudě k rozhodnutí o dovolání, ve věci 29 C 225/2009 bylo přerušeno odvolací řízení do doby PM rozhodnutí ve věci 8 C 50/2004, a teprve dne 11. 2. 2021, tj. takřka 4 roky po uzavření darovací smlouvy bylo ve věci Krajským soudem v Brně čj. 13 Co 239/2012-276 definitivně rozhodnuto, v právní moci 5. 3. 2021.

42. Bylo též provedeno podrobné dokazování dědickým spisem po manželce [tituly před jménem] [jméno FO] a matce žalovaného sp. zn. 21 D 1630/2016, kdy v té souvislosti bylo u jednání opakovaně čteno z dědického usnesení, rovněž s protokolů sepsaných v průběhu dědického řízení, kdy bylo opakovaně na více místech protokolů uváděno, že při vypořádání dědictví bylo zohledněno, že syn zůstavitelky – žalovaný – na nemovitých věcech patřících rodině hospodaří a nadále hospodařit bude, a je tedy v zájmu všech účastníků, aby nemovité věci náležející do pozůstalosti nabyl právě žalovaný. K tomu soud dále nepřehlédl, že k pravomocnému skončení dědického řízení došlo dne 8. 2. 2017, a tedy pokud žalovaný i svědci vypovídali k následné návaznosti darovací smlouvy coby smlouvy určené k finálnímu vypořádání rodinného majetku, pak na podporu závěru vyplývajícího ze slyšení osob přispívá i okolnost, že darovací smlouva byla uzavřena dne 5. 4. 2017, tj. cca 2 měsíce po skončení dědického řízení.

43. V té souvislosti soud dodává, že k uvedeným skutkovým závěrům přispěla též svědecká výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], kdy tato byla učiněna a hodnocena při vědomí velmi neblahého psychického stavu svědka, u kterého následně během roku 2018 v poměrně rychlém časovém sledu nastupovala stařecká demence, kdy svědek nebyl u jednání soudu již schopen se k věci podrobněji vyjádřit, avšak srozumitelně a věrohodně vypovídal k převodu majetku na syna v zájmu uspořádání poměrů v rodině i svých s ohledem na postupující věk, přičemž však svědek nebyl schopen reprodukovat již cokoli ze soudních sporů s žalobcem. Výpověď svědka přitom obstála i při přímé konfrontaci s právním zástupcem žalobce, kdy svědek na přímý dotaz, zda si právního zástupce pamatuje, reagoval upřímným a věrohodným zvoláním: „Na Vás si vzpomínám, Vy jste pan [jméno FO], že?“, k čemuž dodal „Nevzpomínám si ale už, kde jsme se vídali.“ 44. Soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobce na zpracování znaleckého posudku k duševnímu stavu [tituly před jménem] [jméno FO], neboť bylo jednoznačně prokázáno, že v době uzavírání darovací smlouvy byl [tituly před jménem] [jméno FO] v tomto smyslu zdráv a plně způsobilý, kdy potíže spojené se stařeckou demencí počaly nastupovat teprve o cca rok později, v průběhu roku 2018, jak prokázáno početnými lékařskými zprávami, jak předloženy soudu v časové i obsahově konzistenci k prokázání postupného neblahého postupu onemocnění.

45. Soud proto rozhodl výrokem I. tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

46. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva.

47. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 8 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, 6x účast u jednání soudu, po 3100 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 24 800 Kč + 2400 Kč = 27 200 Kč.

48. Dále přísluší náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 6x započatá půlhodina za cestu k soudu a zpět, tj. 6x 100 Kč, v souladu s návrhem žalovaného, celkem 600 Kč, dále cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., za celkem [hodnota] km cest ze sídla advokáta v [Anonymizováno] k soudu a zpět, v souladu s návrhem žalovaného, při spotřebě paliva dle předloženého velkého technického průkazu vozidla 5,9 litrů nafty motorové na 100 km tedy celkem [hodnota] x 5,20 Kč + 0,80 x 5,9 x 44,10 Kč. Tedy náleží 27 200 + 600 Kč + 416 Kč + 208 Kč = 28 424 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu, tedy přísluší 34 394 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

49. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovaným společně a nerozdílně ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měli žalovaní reálně možnost dluh včas uhradit.

Poučení