43 C 211/2023 - 128

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným v právní věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 290 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu částkou ve výši 290 000 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 3. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 11. 2023 domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 290 000 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobkyně uvedla, že v posuzovaném řízení dne 6. 8. 2002 proti dlužníkovi [právnická osoba], přihlásila vykonatelnou pohledávku ve výši [částka]. Pohledávka žalobkyně byla na základě rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], uspokojena ve výši 10,28 %. Celková doba řízení vůči žalobkyni činí 20 let a 4 měsíce. Žalobkyně požaduje 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále 15 000 Kč za každý další rok řízení. Pouhé konstatování porušení práva není podle žalobkyně dostatečnou formou satisfakce. Žalobkyně dále poukázala na některá vyhovující rozhodnutí zdejšího soudu a Městského soudu v Praze týkající se posuzovaného řízení. Žalobkyně předběžně uplatnila u žalované nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve finanční podobě dne 27. 6. 2023. Žalovaná stanoviskem ze dne 2. 11. 2023 konstatovala porušení práva, neshledala však důvod k odškodnění v penězích.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 27. 6. 2023 ve znění opravy ze dne 9. 8. 2023 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná po předběžném posouzení nároku dne 2. 11. 2023 shledala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a žalobkyni poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, respektive na tomto závěru setrvala. Řízení bylo zahájeno dle žalované dne 12. 4. 2002 návrhem na prohlášení konkursu na majetek společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO]. Žalobkyně se dne 9. 8. 2002 přihlásila do řízení jako věřitel č. [hodnota] se svou pohledávkou ve výši [částka], která byla uznána v plné výši. Konkurzní řízení dosud neskončilo. Do konkurzního řízení se přihlásilo cca 15 000 věřitelů, přičemž správce konkurzní podstaty popřel pohledávky cca 6 000 věřitelů. V rámci konkurzu probíhalo několik set incidenčních sporů. V nedávné době probíhala dle žalované mimo jiné ze strany správce konkurzní podstaty kontrola seznamu přihlášených pohledávek, kdy bylo třeba provést hromadnou lustraci v CEO ohledně cca 13 000 věřitelů, jež bylo pro ukončení konkurzního řízení zásadní. Ze seznamu 472 věřitelů, u nichž se nepodařilo doručit písemnost, byla provedena lustrace v CEO, včetně dožádání na Slovensko. U již zemřelých věřitelů byly obeslány dědické soudy k určení jejich procesního nástupce. V případech, kde došlo k zastavení dědického řízení pro nedostatek majetku, bylo řízení ohledně těchto věřitelů zastaveno, o čemž konkurzní soud zveřejňoval vyhlášky o zastavení řízení. Do doby kompletní lustrace věřitelů nebylo možné vydat rozvrhové usnesení. Ke složitosti tohoto řízení přispěl dle žalované fakt, že zde bylo velké množství konkursních věřitelů, přičemž velká část z nich jsou občany Slovenské republiky, což bylo spojeno se složitější kooperací věřitelů a správce konkurzní podstaty či konkurzního soudu. Především bylo konkurzní řízení komplikováno dle žalované probíhajícími incidenčními spory vedenými [Anonymizováno], které čítaly celkem 1 032 sporů s celkovou částkou dosud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši 1 486 029,80 Kč. V daném případě bylo dle žalované nezbytné při vysoké konkurenci věřitelů předpokládat velmi nízkou výtěžnost pro každého věřitele, a to v bagatelní výši. Předmětné řízení není dle žalované jediným způsobem vymožení pohledávky, když se dále celá řada věřitelů připojila se svými nároky k adheznímu řízení v rámci trestního řízení vedeného proti členům managementu úpadce vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. V závěru žalovaná odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu, jakož i rozhodnutí Městského soudu v Praze, které se ztotožnily s tím, že postačujícím odškodněním je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

3. Ze spisu [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] učinil soud následující zjištění o průběhu posuzovaného řízení. Dne 12. 4. 2002 podala [Anonymizováno], na [právnická osoba] návrh na prohlášení konkurzu. Dne 22. 4. 2002 soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu, doplnil svůj návrh, dále dne 23. 5. 2012 soud uložil dlužníku, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu, dne 13. 6. 2002 soud usnesením na majetek dlužníka [právnická osoba] prohlásil konkurz s právní mocí dne 5. 7. 2002 a ustanovil správce konkurzní podstaty a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení tohoto usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podává správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Dne 9. 8. 2002 přihlásila žalobkyně svoji pohledávku ve výši 3 170 564,37 Kč. Přezkumné jednání přihlášených pohledávek bylo nařízeno na den 30. 9. 2002, [Anonymizováno] vstoupilo do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Pohledávka žalobkyně byla uznána ve výši 3 170 564,37 Kč. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů, bylo přítomno 83% věřitelů konkurzních pohledávek, bylo prohlášeno usnesení, že soud potvrdil členy věřitelského výboru a náhradníky. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty, dne 31. 10. 2002 došlo k popření pohledávky konkurzním věřitelem [právnická osoba]. Dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru, seznam incidenčních sporů ve věci [Anonymizováno], celkem 39. Dne 15. 1. 2003 byl dán pokyn k předložení spisu 15. 3. 2003 z důvodu další zprávy o činnosti s mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na [Anonymizováno]. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel [Anonymizováno] o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty, upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty. Počet konkurzních věřitelů dosáhl 14 557, celková výše přihlášených pohledávek představovala částku 2 685 422 820,04 Kč. Správci bylo uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce dílčí zprávu, výše přihlášených pohledávek činila 2 685 540 014,02 Kč. V mezidobí byl spis zapůjčen [adresa]. Dne 7. 4. 2004 správce konkurzní podstaty podal aktualizaci soupisu konkurzní podstaty, dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty s tím, že upozornil na počet incidenčních sporů, jichž se správce účastní. Součástí majetku úpadce jsou budovy, administrativní komplex [právnická osoba] na [Anonymizováno], stroje a dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka 652 000 000 Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne 26. 8. 2004 podal správce dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty, 30. 9. 2004 aktualizace soupisu konkurzní podstaty, schůze věřitelského výboru 20. 9. 2004. Dne 3. 12. 2004 správce konkurzní podstaty podal zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení, soud požádal [adresa] [Anonymizováno] o urychlené vydání rozhodnutí. Dne 11. 1. 2005 byla podána zpráva o aktuálním stavu konkurzního řízení správce konkurzní podstaty. Dále dne 12. 1. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktuální zprávu o své činnosti, výzvy na odstranění vad podaných přihlášek, seznam přihlášených pohledávek zpracovaný, seznam pohledávek, ke kterým se nepřihlíží. Dne 18. 4. 2005 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty o 6 měsíců z důvodu velkého množství podaných přihlášek, zhruba 14 000. Dne 19. 4. 2005 soud žádal, aby ve lhůtě do 1. 8. 2005 soudu předložil správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti, aktuální zprávu o přezkoumávání přihlášených pohledávek. Dne 11. 8. 2005 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a aktuální zprávu o přezkoumaných přihlášených pohledávek. Dne 2. 2. 2006 podal zprávu o průběhu konkurzního řízení, 55 incidenčních sporů. Dne 16. 2. 2006 správce podal návrh na nařízení prvního zvláštního přezkumného jednání. Jednání bylo nařízeno na 26. 5. 2006. Dne 13. 3. 2006 správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání zálohy na jeho dosavadní činnost. Soud povolil zálohu, čerpání první zálohy ve výši 2 000 000 Kč, správci konkurzní podstaty dne 14. 3. 2006. Dne 26. 5. 2006 proběhlo první zvláštní přezkumné jednání, kde byly uvedené pohledávky popřeny v rozsahu 20 stran. Listy seznamu vykonatelných pohledávek konkurzních věřitelů se nacházejí ve zvláštní příloze spisu, jako příloha C, 16 svazků. Dne 25. 10. 2006 byla podána dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 10. 1. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby ve lhůtě 30 dnů podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dne 6. 3. 2007 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 20. 3. 2017 správce konkurzní podstaty na povolení čerpání za odměny. Dne 20. 3. 2007 soud povolil čerpání odměny, druhou zálohu ve výši 2 000 000 Kč. Dne 30. 8. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dílčí zprávu o činnosti správce podal dne 1. 10. 2007. Bylo nařízeno druhé zvláštní přezkumné jednání dne 17. 12. 2007, které se konalo, uveden i seznam incidenčních žalob. Celkem 584 přihlášek z pravomocných titulů, 216 přihlášek opřených o listiny prokazující nárok, 6 130 přihlášek popřeno. Dne 15. 4. 2008 návrh správce konkurzní podstaty na povolení čerpání zálohy na odměnu za jeho dosavadní činnosti. Soud povolil třetí zálohu na odměnu ve výši 2 000 000 Kč usnesením ze dne 19. 6. 2008. Dále dne 30. 6. 2008 soud požádal správce konkurzní podstaty, aby dodal ve lhůtě 30 dnů zprávu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty, návrh na další postup v řízení. Správce konkurzní podstaty podal dne 10. 10. 2008 dílčí zprávu o činnosti konkurzní podstaty, seznam incidenčních sporů. Dne 13. 10. 2008 bylo nařízeno na den 16. 12. 2008 třetí zvláštní přezkumné jednání. Seznam incidenčních sporů po druhém zvláštním přezkumném jednání v rozsahu 10 stran (přes 200 incidenčních sporů). Dne 16. 12. 2008 třetí zvláštní přezkumné jednání. Dne 16. 12. 2008 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doložení zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty, zprávy o dosavadních nákladech konkurzu, odsouhlaseno věřitelským výborem. Seznam incidenčních žalob napadlý v období říjen, listopad 2008 v rozsahu: 77 stran. Dále dne 14. 4. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby podal zprávu o stavu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty, dílčí zprávy činnosti správce konkurzní podstaty podána dne 22. 4. 2009. Dne 4. 6. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem. Dne 8. 6. 2009 správce konkurzní podstaty podal dodatečné uznání pohledávky a návrh na jejich dodatečné zjištění, soud o tomto rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále dne 18. 6. 2009 podal rovněž dodatečné uznání pohledávky, návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále dne 18. 6. 2009 podal rovněž dodatečné uznání pohledávky, návrh na její dodatečné zjištění. Soud rozhodl dne 18. 6. 2009. Stejně tak podal dne 3. 8. 2009 a 18. 8. 2009. Soud opakovaně uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem dne 24. 8. 2009. Dále rozhodl o pohledávce dne 24. 8. 2009, která se pokládá za zjištěnou, dne 21. 8. 2009 správce konkurzní podstaty podal návrh na dodatečné uznání pohledávky, návrh na její dodatečné zjištění. Soud rozhodl dne 24. 8. 2009. Stejně tak dne 28. 8. 2009 podal správce konkurzní podstaty další návrhy na uznání pohledávek a jejich návrh na další dodatečné zjištění, stejně tak 31. 8. 2009, 3. 9. 2009. Soud dodatečně pokládal za zjištěnou pohledávku dne 22. 9. 2009. [Anonymizováno] dne 3. 11. 2009 vystoupilo z konkurzního řízení. Dále dne 22. 12. 2009 správce konkurzní podstaty podal návrh na uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Dále dne 30. 12. 2009 předložil aktuální přehled dosavadních příjmů a výdajů konkurzu. Soud rozhodl o pohledávce konkurzního věřitele, pokládal ji za zjištěnou dne 6. 1. 2010. Dále 11. 2. 2010 správce konkurzní podstaty učinil návrh na dodatečné uznání pohledávky, návrh na dodatečné zjištění, stejně tak dne 19. 2. 2010. Soud o tomto rozhodl dne 23. 2. 2010 a 1. 3. 2010. Dne 15. 3. 2010 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti a sdělil soudu své stanovisko o dosavadní činnosti správce konkurzní podstaty 15. 3. 2010. Zprávu o činnosti v právní věci úpadce podal věřitelský výbor dne 1. 3. 2010. Dále dne 23. 3. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil vyjádření k podání věřitelky, dále 31. 3. 2010 byl soudu předložen zápis jednání věřitelského výboru ze dne 31. 3. 2010. Dne 10. 12. 2009 proběhla schůze věřitelského výboru. Správce konkurzní podstaty se vyjádřil k návrhu věřitelky dne 14. 4. 2010. Dne 15. 4. 2010 byl předložen zápis ze schůze věřitelského výboru, konané dne 10. 12. 2009. Dne 10. 6. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 24. 6. 2010 správce konkurzní podstaty podal návrh na vyplacení odměny věřitelskému orgánu, dále oznámení, došlé soudu dne 21. 7. 2010 s tím, že eviduje 136 věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli. Dále další věřitelé, kteří v průběhu řízení zemřeli, oznámil správce konkurzní podstaty 2. 8. 2010. Dne 9. 9. 2010 podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty o stavu konkurzního řízení. Byla konána 4 přezkumná jednání dne 30. 9. 2002, 26. 5. 2006, 17. 12. 2007, 16. 12. 2008. Řada incidenčních sporů, odhaduje na 180 neukončených incidenčních sporů. Velké množství i zemřelých věřitelů. Dále 3. 3. 2011 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o konkurzu, přehled příjmů, aktualizovaný soupis majetku, stejně tak dne 3. 3. 2011 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 4. 2011 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti a o stavu konkurzního řízení a upozornil na incidenční spory, dále řadu probíhajících dědických řízení, disponibilní částka je 136 856,11 Kč a na vkladovém účtu 95 267 881,74 Kč. Dne 16. 6. 2010 proběhla schůze věřitelského výboru. Dále 23. 6. 2011 bylo podáno dodatečné uznání pohledávky a návrh na dodatečné zjištění správcem konkurzní podstaty, stejně tak dne 27. 6. 2011, 9. 8. 2011, kdy soud o tomto rozhodl dne 11. 8. 2011. Dále 14. 3. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální zprávu o stavu konkurzního řízení, kdy podal dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty a stavu konkurzního řízení dne 24. 4. 2012. Dne 10. 7. 2012 byl podán návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dále dne 18. 9. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu. Tuto předložil správce konkurzní podstaty dne 16. 10. 2012 s tím, že z předložené konečné zprávy vyplývá, že čistý výtěžek zpeněžení konkurzní podstaty, učiněný v rozvrhu pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do II. třídy, částku 88 882 878,81 Kč. Schůze věřitelského výboru proběhla dne 30. 5. 2012. Dne 10. 7. 2012 věřitelský výbor požádal vyplacení odměny. Dne 18. 9. 2012 bylo uloženo správci, aby předložil předběžnou konečnou zprávu, což učinil dne 16. 10. 2012. Dne 4. 12. 2012 byl urgován návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 16. 12. 2013 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o stavu řízení, zahrnující rovněž aktuální přehled stavu neukončených incidenčních sporů, aktualizovaný soupis majetkové podstaty, přehled příjmů a výdajů. Dne 30. 1. 2014 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu správci konkurzní podstaty, dále 14. 2. 2014 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu zprávu o své činnosti. Věřitelský výbor doložil dne 10. 3. 2014, schůze věřitelského výboru dne 16. 1. 2014. Dále 27. 3. 2014 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil kompletní vyúčtování hotových výdajů, aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech, návrh na částečný rozvrh. Přehled příjmů a výdajů za dosavadní průběh konkurzního řízení doložil správce konkurzní podstaty dne 27. 5. 2014. Dne 11. 7. 2014 byl správce vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu konkurzních věřitelů, množství sporných pohledávek, okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících konkurzního řízení bylo zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne 3. 11. 2014 soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce konkursního soudu. Správci konkurzní podstaty byla uložena pořádková pokuta dne 18. 3. 2015, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh částečného rozvrhu. Správce konkurzní podstaty podal odvolání dne 8. 4. 2015. Spis byl předložen dne 30. 4. 2015 odvolacímu soudu, tento pořádkovou pokutu potvrdil dne 14. 5. 2015. Správce konkurzní podstaty soud vyzval, aby předložil aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a výdajích a aby soudu sdělil, kdy lze očekávat kvalifikovaný návrh na částečný rozvrh dne 4. 12. 2015. Dne 18. 12. 2015 byl urgován správce konkurzní podstaty, 28. 12. 2015 správce konkurzní podstaty sdělil, že bylo k předmětnému dni zkontrolováno cca 2 000 věřitelů. Zjistil, že dochází k dalším úmrtím věřitelů a začínají se řešit nástupnictví a dědictví. Dne 12. 2. 2016 správce sdělil přehled příjmů, výdajů za celý průběh konkurzního řízení. Nebyl schopen sdělit konkrétní datum předložení kvalifikovaného návrhu na částečný rozvrh. Dále 18. 3. 2016 bylo věřitelskému výboru uloženo, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti, opětovně byla povinnost uložena 9. 8. 2016. Byla předložena 1. 9. 2016. Dne 6. 10. 2016 konkurzní úpadce učinil návrh na opakované svolání věřitelského výboru. Svolán věřitelský výbor na den 28. 11. 2016. Protokol o jednání dne 28. 11. 2016. Správci konkurzní podstaty byla uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč s tím, že hrubě stěžuje a brání dalšímu postupu konkurzního řízení, a to dne 17. 1. 2017. Dne 24. 2. 2017 byla schůzka správce, místopředsedkyně [Anonymizováno] a vyřizující soudkyně [Anonymizováno] za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Správce konkurzní podstaty podal odvolání do pořádkové pokuty, věc byla předložena odvolacímu soudu 2. 3. 2017. Dále 24. 4. 2017 požádal o poskytnutí součinnosti s doručením a s procesním nástupnictvím s tím, že existuje skupina, tvrdí, 457 osob, které je třeba dořešit. Dále 15. 5. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o náhradní doručení. Dále soud vyzval k doložení kompletní zprávy, aktuálního stavu majetkové podstaty, přehledný aktuální seznam přihlášených pohledávek, včetně zjištěných, nezjištěných, popřených, včetně vyrozumění věřitelů soudu návrh částečného rozvrhu dne 22. 5. 2017. Dne 16. 6. 2017 reagoval správce konkurzní podstaty s tím, že požádal soud o trpělivost a doložil soudu seznam věřitelů, celkem cca 15 000. Správce zdůraznil, že se jedná o náročný a v České republice ojedinělý konkurzní případ s 15 tisíci věřiteli a pohledávkami ve výši mnoha set miliónů korun. Dále ohledně doručení seznam věřitelů náhradního doručení, dále podal 31. 7. 2017 návrh na částečný rozvrh, dle kterého měli být věřitelé uspokojeni v rozsahu [právnická osoba] návrhu je konstatováno, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkurzních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 – 8%. Dne 22. 9. 2017 odvolací soud rozhodl tak, že pokuta správci se mění co do výše pouze 20 000 Kč s tím, že uložení další pořádkové pokuty je sice opodstatněno, nicméně jeho zjištění pochybení v popsaném celkovém kontextu neměl za tak závažná, aby odůvodňovalo ve výši 50 000 Kč, zvláště když po udělení této sankce správce činil úkony potřebné k zásadnímu postupu v řízení, s nimiž byl i věřitelský výbor srozuměn, zatím, co soud I. stupně setrval ve svém, poněkud nekonstruktivním, přístupu k věci, jaký od poloviny roku 2016 zaujal. Soud nevzal náležitě v úvahu specifické procesní akcepty konkurzního řízení a obtížnost úspěšného zvládnutí daného konkurzu, zejména extrémní počet věřitelů. Dále dne 15. 11. 2017 byl správce konkurzní podstaty zproštěn funkce, nově byl ustanoven [tituly před jménem] [jméno FO]. Současně byl dosavadní správce vyzván k vysvětlení. Dosavadní správce konkurzní podstaty nesplnil své povinnosti, které mu soud uložil v usnesení ze dne 11. 10. 2016. Dosavadní správce konkurzní podstaty sdělil údaje soudu z 28. 11. 2017 a 1. 12. 2017 podal odvolání proti svému zproštění správce konkurzní podstaty. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 11. 1. 2018. Tento zrušil usnesení o odvolání zproštění správce konkurzní podstaty dne 16. 5. 2018 a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že vytkl, že nepředcházela procesní kooperace soudu se správcem a nebyla vytýčena jasná představa soudu o tom, jak má být částečně rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat. Přestože z usnesení odvolacího soudu bylo zcela zřejmé, že bez tohoto nelze žádný správce kýženého postupu v řízení dosáhnout a že je za potřebí věcí soudu neprodleně věc projednat a udělat pro další postup další úkony, nikoliv ponechávat to na úvaze správce či věřitelského výboru a omezovat se přitom na pasivní a procesně neefektivní písemnou komunikaci. Dne 31. 5. 2018 byl spis vrácen. Dne 6. 6. 2018 předseda soudu rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a přidělil věc [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 11. 9. 2018 byl spis vyžádán [adresa] ke sp. zn. [Anonymizováno], spis byl vrácen dne 10. 10. 2018. Byl učiněn záznam, že správce konkurzní podstaty nedoložil ke dni 18. 12. 2018 do spisu seznam věřitelů, jimž nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem konkurzní podstaty dne 31. 10. 2018. Dne 30. 1. 2019 správce požádal o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích. O součinnost s lustracemi bylo požádáno [Anonymizováno]. Správce konkurzní podstaty požádal dne 14. 3. 2019 o poskytnutí další součinnosti, co se týče náhradního doručení. Dne 25. 3. 2019 správce sdělil, že soud poskytl adresy z Centrální evidence obyvatel, zasláno 77 výzev, správce dále komunikuje s věřiteli a poskytuje informace dědicům. Správce konkurzní podstaty požádal dne 26. 6. 2019 o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, tato byla prodloužena dne 19. 7. 2019 do 30. 9. 2019. Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkurzní podstaty byla předložena soudu dne 18. 10. 2019. Výdaje 20 077 512,17 Kč, příjmy 95 667 719,49 Kč, bylo žádáno o odměnu správce ve výši 13 500 335,61 Kč. Dne 30. 10. 2019 soud uložil, aby do dne 18. 10. 2019 zpracoval předloženou konečnou zprávu, doložil souhlas věřitelského výboru s výší hotových výdajů správce. Dále probíhá lustrace zasílání adresy věřitelů, co se týče Slovenské republiky. Dne 10. 12. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnosti uložené mu soudem prostřednictvím jeho pracovnice. Předložil zprávu o doručení dosud nedoručených výzev v podání incidenčních žalob, včetně dokladů o jejich doručení či nedoručení, a aby v této lhůtě požádal soud u nedoručených výzev o jejich doručení prostřednictvím soudu. Dále dne 10. 12. 2019 uložil soud, aby předložil konečnou zprávu, zpracovanou dle poskytnutého vzoru, doložil souhlas věřitelského výboru s výší hotových výdajů správce nákladů spojených s udržováním a správou podstaty a další povinnosti se lhůtou pro splnění 18. 2. 2020. Dne 19. 12. 2019 předložil správce aktuální přehled stavu dodatečných výzev a žádost o součinnost. Dne 30. 1. 2020 soud vyžádal od správce předložení 80 výzev k náhradnímu doručení a 78 výzev, kde žádá zjistit údaje z CEO, dne 7. 2. 2020 správce reagoval. Dne 10. 2. 2020 soud vyzval správce, zda vyrozuměl některé věřitele o nepřihlížení k jejich pohledávkám, předložil zpracované seznamy pohledávek, zda eviduje některé přihlášky. Správce reagoval dne 17. 2. 2020 a požádal o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Dne 11. 3. 2020 byl spis vrácen od [adresa], kam byl zapůjčen. Dne 21. 5. 2020 byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnosti, aby předal kompletní zprávu o nedoručených výzvách a vysvětlil zpoždění výzvy k podání incidenční žaloby, předložil opravenou konečnou zprávu, doložil souhlasy věřitelského výboru s výdaji, předložil návrh na přiznání odměny pro členy věřitelského výboru, předložil specifikaci všech sporů, které v rámci konkurzu probíhaly. Současně soud dne 21. 5. 2020 vyzval věřitelský výbor k podání zprávy ze dne 21. 1. 2020, na což bylo reagováno věřitelským výborem dne 3. 6. 2020. Dne 11. 6. 2020 byl vyzván k součinnosti [Anonymizováno], zda úpadce podal daňové přiznání za rok 2004. V poskytnutí informací z daňového řízení [Anonymizováno], Územní pracoviště pro [adresa] ze dne 1. 7. 2020, na č. l. 1156 se uvádí, že 1) daňový subjekt (úpadce) podal dne 1. 8. 2005 přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2004 s nulovou daňovou povinností, 2) u daňového subjektu je evidován ke dni 1. 7. 2020 nedoplatek na dani z příjmů právnických osob ve výši 117 504 Kč, tento nedoplatek vznikl z úroků z prodlení. Dne 13. 6. 2020 reagoval správce na výzvy soudu s informací, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání a současně správce informoval, že dosud nedošlo ke schválení závěrečné zprávy, přičemž se čeká na součinnosti [adresa] a výdaje budou projednány v září na jednání věřitelského výboru u soudu. Dne 14. 7. 2020 soud prodloužil lhůtu pro vypracování návrhu na přiznání odměny věřitelskému výboru, což bylo doloženo dne 3. 8. 2020. Dne 5. 8. 2020 bylo správci uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit jednání k přezkoumání. Dne 12. 8. 2020 byl spis zapůjčen [adresa] k projednávané věci. Dne 11. 11. 2020 dal soud podnět ke vstupu [Anonymizováno] do řízení. Přípisem ze dne 3. 12. 2020 oznámilo [Anonymizováno], že nevstupuje do konkurzního řízení, neboť neshledalo dostatečný veřejný zájem. Podezření na porušení trestně právních předpisů pak bylo postoupeno trestnímu úseku. Dne 8. 12. 2020 byl spis opětovně zapůjčen [adresa]. Dne 16. 12. 2020 požádal správce konkurzní podstaty soud o součinnost s lustrací v CEO. Dne 21. 12. 2020 [právnická osoba] sdělil k výzvě soudu, kdo je bude v řízení zastupovat. Dne 5. 1. 2021 soud uložil správci, aby předložil kompletní zprávu o dosud nedoručených výzvách. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 7. 1. 2021. Dne 3. 2. 2021 soud svolal schůzi věřitelského výboru na den 6. 5. 2021 a uložil správci konkurzní podstaty, aby sdělil, kde jsou uloženy finanční prostředky konkurzní podstaty, předložil účetní doklady, předložil originály vrácených výzev k podání incidenčních žalob a podal doplňující vysvětlení ke zprávě o stavu doručování. Dne 15. 2. 2021 správce konkurzní podstaty zaslal originály požadovaných dodejek. Dne 19. 2. 2021 předložil správce konkurzní podstaty aktuální stav doručování výzev a dne 24. 2. 2021 zaslal doplňující vysvětlení. Dne 4. 3. 2021 byl spis zapůjčen [Anonymizováno]. Dne 1. 4. 2021 správce předložil seznam účtů se složenými peněžními prostředky majetkové podstaty. Dne 15. 4. 2021 předložil správce konkurzní podstaty účetní doklady. Dne 26. 4. 2021 předložil správce konkurzní podstaty přehled vyúčtování odeslaných zásilek. Dne 3. 5. 2021 předložil správce konkurzní podstaty dílčí zprávu. Dne 6. 5. 2021 se konala schůze věřitelského výboru, přičemž bylo zjištěno, že zhruba 90 věřitelům nebyly doručeny výzvy k uplatnění popřených pohledávek. Následně byl spis opětovně zapůjčen [adresa]. Přípisem ze dne 7. 9. 2021 prodloužil soud správci konkurzní podstaty lhůtu ke splnění povinností, které mu uložil na schůzi věřitelského výboru. Dne 15. 10. 2021 předložil správce konkurzní podstaty soudu konečnou správu včetně vyúčtování odměny. Z této se podává, že míra uspokojení přihlášených věřitelů bude ve výši 8 % zjištěných pohledávek. Dne 13. 1. 2022 uložil soud správci konkurzní podstaty povinnost ohledně nedoučených výzev věřitelům – k podání incidenční žaloby. Na to reagoval správce konkurzní podstaty přípisem dne 9. 2. 2022. Dne 17. 2. 2022 vyzval soud opět správce konkurzní podstaty ke splnění povinnosti stran nedoručených výzev věřitelům. Na tento pokyn reagoval správce konkurzní podstaty dne 15. 3. 2022. Dne 3. 5. 2022 zaslal soud dožádání [Anonymizováno] o provedení lustrace v CEO občanů Slovenska. Dne 24. 5. 2022 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil úplné účetnictví, účetní doklady atd. Dne 26. 5. 2022 přišlo soudu sdělení od [Anonymizováno] stran dožádání - lustrace. Správce konkurzní podstaty reagoval na pokyn soudu sdělením dne 7. 6. 2022. Dne 9. 6. 2022 bylo správci konkurzní podstaty opět uloženo předložit další podklady, na což reagoval správce konkurzní podstaty dne 14. 6. 2022. Dne 29. 6. 2022 byla vyvěšena konečná zpráva a dne 31. 8. 2022 byla schválena. Konečná zpráva spolu s vyúčtováním odměny a výdajů správce byla vyvěšena na elektronické úřední desce soudu a v evidenci úpadců dne 29. 6. 2022 a konkurzní věřitelé a úpadce mohli do 15 dnů ode dne vyvěšení podat námitky. Dne 29. 8. 2022 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 31. 8. 2022 se konalo jednání o projednání konečné zprávy správce konkurzní podstaty. Dne 31. 8. 2022 soud usnesením konečnou zprávu schválil. Dne 21. 11. 2022 vydal soud rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne 22. 12. 2022. Žalobkyni byla na základě rozvrhového usnesení vyplacena částka 326 052,60 Kč. Dne 26. 2. 2023 předložil správce konkurzní podstaty soud zprávu o plnění rozvrhového usnesení. Konkurzní řízení není skončeno.

4. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 6. 2023 adresovaného žalované a stanoviska žalované ze dne 2. 11. 2023 adresovaného právnímu zástupci žalobkyně soud zjistil, že podáním doručeným žalované dne 27. 6. 2023 uplatnila žalobkyně svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši 290 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že v daném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem dané věci nepřiměřená.

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

6. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

7. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

10. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posuzoval, zda žalobkyni vznikl žalobou uplatněný nárok. Právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava dopadá na případy, kdy jsou poškození vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání délce řízení, v níž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

11. Žalobkyně vystupovala v podkladovém konkurzním řízení jakožto věřitelka, která přihlásila svou pohledávku k uspokojení, avšak nejednalo se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení je okamžik, kdy přihláška pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010) a pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro žalobkyni pro účely posouzení přiměřenosti délky tohoto řízení je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu k žalobkyni splnil pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bylo žalobkyni poskytnuto plnění. V posuzovaném případě podkladové řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 9. 8. 2002 do doby právní moci rozvrhového usnesení dne 22. 12. 2022, na základě kterého byla již žalobkyni vyplacena na přihlášené pohledávce částka [částka]. Konkurzní řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni celkem 20 let a 4 měsíce.

12. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílel i soud. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

13. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, která se presumuje. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud má za to, že je nutné přihlédnout ke specifikům konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkurzního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední. Pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení je u konkurzního věřitele podstatné, kdy správce konkurzní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurz formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Ke splnění pravomocného rozvrhového usnesení v posuzovaném řízení ve vztahu k žalobkyni již došlo, tudíž je konkurzní řízení pro ni již ukončeno, i když ještě nebylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu.

14. Délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u jiných nalézacích sporů. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky, na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací.

15. Délka konkurzního řízení je pak obecně dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, kteří mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 uvedl, že složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze.

16. Posuzované řízení vykazovalo mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo cca 15 000, nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a přezkoumávat rozsah majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensku prostřednictvím civilního dožádání. Do doby provedení kompletní lustrace věřitelů totiž není možné vydat rozvrhové usnesení. V souvislosti s naříkaným řízením proběhlo celkem 1 032 incidenčních sporů (a to i na více stupních soudní soustavy), bez jejichž skončení nelze řádně konkurzní řízení ukončit. I přes mimořádnou obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje délku posuzovaného řízení.

17. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. Tento postup již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení.

18. K významu předmětu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že obecně s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají vyšší význam pro účastníky. S hlediskem významu řízení pro účastníka je třeba připomenout, že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje v případě nalézacího řízení. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobkyně již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení musela být seznámena s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent), nad to, když v posuzovaném řízení vystupovalo přes 15 000 věřitelů, a s pravděpodobností blížící se jistotě nebude uspokojena v plné výši (což ostatně vyplývá i z charakteru řešení úpadku konkurzem, který je nikoliv sanační, ale likvidační). Soud shledal význam předmětu řízení pro žalobkyni jako nepatrný. Dlužno zdůraznit, že soud tím má na mysli význam předmětu řízení, nikoli snad zanedbatelnost částky, se kterou se žalobkyně do konkurzního řízení přihlásila. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení totiž odškodňuje nemajetkovou újmu spojenou s délkou řízení, a tedy nejistotu spojenou s tím, že řízení nekončí. V žádném případě nelze odškodňovat či saturovat to, že žalobkyně v řízení nedosáhla uspokojení celé výše přihlášené pohledávky. Žalobkyně již po přezkumném jednání věděla, že její pohledávka byla uznána (a v tomto ohledu její nejistota pominula) a současně, že bude uspokojeni v konkurzu pouze poměrně (což plyne z povahy samotného konkurzu). S ohledem na zprávy správce konkurzní podstaty v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možné očekávat v rozsahu 6 – 8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec bude činit cca 10,28 %. Žalobkyně byla uspokojena částkou 326 052,60 Kč. Míra uspokojení v uvedeném rozmezí navíc byla uvedena již v částečném rozvrhu. Žalobkyni tak míra uspokojení byla po celá léta zřejmá a tato se plynutím času dokonce navýšila, byť jen o 2%. Žalobkyně tedy věděla, že její pohledávka byla uznaná, v jaké výši a při známosti přepokládaného uspokojení byla i za použití jednoduchého výpočtu seznámena i s předpokládanou výší uspokojení. O nejistotě stran výše uspokojení tak nemůže být v zásadě řeč. Význam předmětu řízení je při takto nízké míře uspokojení a při zohlednění výše popsaného charakteru konkurzního řízení nutné hodnotit jako nepatrný.

19. S ohledem na výše uvedené se jeví konstatování porušení práva dostatečnou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podle které „konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postupu nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného“, což je podle názoru soudu případ žalobkyně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2012 či sp. zn. 30 Cdo 40/2009). Jelikož se tohoto zadostiučinění žalobkyni dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního projednání jejího nároku, nezbylo než žalobu výrokem I. rozsudku zamítnout.

20. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl soud v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč), když žalovaná učinila ve věci 3 úkony, a to písemné vyjádření k žalobě, přípravu a účast u jednání dne 5. 4. 2023. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.