91 Co 216/2024 - 156

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupena advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], [název] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] jednající [adresa] [IČO], [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. dubna 2024, č. j. 43 C 211/2023-128, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. V části výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], k rukám advokáta žalobkyně, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka] se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení způsobené žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum] na návrh České republiky – Okresního soudu v Benešově, kterým se domáhala prohlášení konkursu na dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci. Po odstranění vad návrhu a vyjádření dlužníka byl usnesením ze dne [datum] na majetek dlužníka prohlášen konkurs (právní moc dne [datum]). Dne [datum] se konalo přezkumné jednání a schůze konkursních věřitelů. Dne [datum] přihlásila žalobkyně do konkursu svoji pohledávku ve výši [částka], která byla uznána v plné výši. Správce konkursní podstaty podával průběžně zprávy o své činnosti, konaly se schůze věřitelského výboru. Přihlásilo se 14 557 konkursních věřitelů s pohledávkami v celkové výši 2 [tel. číslo]02 Kč, několik stovek jich v průběhu řízení zemřelo. Byly vedeny stovky incidenčních sporů. Součástí majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [právnická osoba] na Budějovické, stroje a dopravní prostředky, zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, polotovary, pohledávka ve výši [tel. číslo]Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne [datum] byla podle sdělení správce na vkladovém účtu částka [částka]. Správce předložil dne [datum] předběžnou konečnou zprávu, podle které čistý výtěžek zpeněžení konkursní podstaty pro uspokojení pohledávek věřitelů II. třídy činil [částka].

3. Dne [datum] byl správce vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu konkursních věřitelů, množství sporných pohledávek a okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících bylo zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne [datum] soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce. Správci byla dne [datum] uložena pořádková pokuta, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh částečného rozvrhu, rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem. Správce byl urgován dne [datum], ten sdělil, že zatím bylo zkontrolováno cca 2 000 věřitelů, docházelo k dalším úmrtím věřitelů a řešilo se nástupnictví a dědictví. Dne [právnická osoba]. 2016 správce sdělil přehled příjmů, výdajů za celý průběh konkurzního řízení, nebyl schopen sdělit konkrétní datum předložení kvalifikovaného návrhu na částečný rozvrh. Dne [datum] byla správci uložena pořádková pokuta ve výši [částka] s tím, že hrubě ztěžuje a brání dalšímu postupu konkursního řízení (odvolací soud snížil pokutu na [částka]). Dne [datum] proběhla schůzka správce, místopředsedkyně Městského sodu v Praze a vyřizující soudkyně za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Stále bylo řešeno procesní nástupnictví cca 450 osob.

4. Dne [datum] byl správcem podán návrh na částečný rozvrh, žalobce (věřitel č. [hodnota]) měl být uspokojen v rozsahu 3 % uznané pohledávky. Správce konstatoval, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkursních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 % - 8 %. Dne [datum] byl dosavadní správce konkursní podstaty zproštěn funkce a byl ustanoven správce nový. K odvolání správce bylo rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem zrušeno a bylo nařízeno, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že nepředcházela procesní kooperace soudu se správcem a nebyla vytýčena jasná představa soudu o tom, jak má být částečný rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat, když bylo zcela zřejmé, že bez tohoto nemůže žádný správce kýženého postupu v řízení dosáhnout. Odvolací soud zdůraznil, že je věcí soudu neprodleně věc projednat a udělat pro další postup další úkony, nikoliv to ponechávat na úvaze správce či věřitelského výboru a omezovat se přitom na pasivní a procesně neefektivní písemnou komunikaci.

5. Dne [datum] předseda soudu rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem (ten se dne [datum] vyjádřil tak, že zpeněžování konkursní podstaty bylo dokončeno v roce 2004 - 2005 a zpráva tedy mohla být soudu předložena a projednána v přiměřené době po dokončení tohoto zpeněžování, tj. před přidělením spisu současnému vyřizujícímu soudci). Správce nedoložil ke dni [datum] seznam věřitelů, jimž nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem dne [datum]. Dne [datum] správce požádal o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích, o součinnost s lustracemi bylo následně požádáno i Ministerstvo vnitra. Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů a odměny správce byla předložena dne [datum]. Výdaje činily [částka], příjmy částku [částka], bylo žádáno o odměnu správce ve výši [částka]. Dne [datum] soud uložil správci, aby předložil konečnou zprávu zpracovanou podle poskytnutého vzoru, doložil souhlas věřitelského výboru s výší hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, a to do [datum]. Správce požádal dne [datum] o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Dne [datum] byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnosti, ten reagoval dne [datum] tak, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání. Dne [datum] bylo správci uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit jednání k přezkoumání. Dne [datum] soud svolal schůzi věřitelského výboru na den [datum] a uložil správci splnit vyjmenované povinnosti.

6. Dne [datum] se konala schůze věřitelského výboru a bylo zjištěno, že cca 90 věřitelům nebyly doručeny výzvy k uplatnění popřených pohledávek. Dne [datum] soud prodloužil správci lhůtu ke splnění povinností uložených mu na schůzi věřitelského výboru. Dne [datum] správce předložil konečnou zprávu s vyúčtováním jeho odměny. Dne [datum] soud uložil správci další povinnosti. Dne [datum] se konala schůze věřitelského výboru. Dne [datum] soud schválil konečnou zprávu, dne [datum] vydal rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] správce předložil soudu zprávu o plnění rozvrhového usnesení. Žalobkyni byla na základě rozvrhového usnesení vyplacena správcem konkursní podstaty částka [částka]. Konkursní řízení není dosud skončeno.

7. Soud I. stupně měl dále za zjištěné, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy předběžně u žalované dne [datum], která ve svém stanovisku ze dne [datum] dospěla k závěru, že konkursní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a za přiměřenou satisfakci shledala konstatování porušení práva žalobce.

8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel odkazem na § 1 odst. [právnická osoba], § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), a judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [číslo], uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“), že žaloba není důvodná.

9. Soud I. stupně uvedl, že ve vztahu k žalobkyni řízení započalo podáním přihlášky pohledávky dne [datum] (NS [spisová značka]) a skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci rozvrhové usnesení, na jehož základě bylo žalobkyni vyplaceno plnění ve výši [částka], trvalo tedy 20 let a 4 měsíce. Již zde soud I. stupně konstatoval, že tato délka je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílel i soud. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk), která se presumuje.

10. Soud I. stupně se tak zabýval formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Nejprve poukázal na specifika konkursního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Konkursní řízení sestává ze tří fází: první fáze počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu; druhá fáze je realizační, trvá do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty a zahrnuje zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; třetí fáze začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje rozvrh výtěžku z konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu. Podstatná část délky posuzovaného konkursního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední.

11. Soud I. stupně dále uvedl, že otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkursním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Konkursní řízení tak disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací.

12. Podle soudu I. stupně vykazovalo posuzované řízení mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo cca 15 000, nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a přezkoumávat rozsah majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensku prostřednictvím civilního dožádání. Do doby provedení kompletní lustrace věřitelů totiž není možné vydat rozvrhové usnesení. V souvislosti s naříkaným řízením proběhlo celkem [hodnota] incidenčních sporů (a to i na více stupních soudní soustavy), bez jejichž skončení nelze řádně konkurzní řízení ukončit. Soud I. stupně uzavřel, že ani mimořádná obtížnost posuzovaného řízení neodůvodňuje jeho délku.

13. Činnost orgánů státu vyhodnotil soud I. stupně jako nevybočující ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkursního soudu. Ten postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkursní podstaty. Za určité pochybení soud I. stupně považoval postup správce konkursní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkursní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu by se jednalo, kdyby konkursní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkursní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkursnímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkursního řízení nespolupracoval se správcem konkursní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. Tento postup již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení.

14. K významu předmětu řízení pro žalobkyni soud I. stupně uvedl, že obecně s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení pro jeho účastníky. Vzhledem k tomu, že předmětem konkursního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky, pak tato základní otázka působí největší nejistotu, která je spojena s vedeným řízením. V konkursním řízení má tedy poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou, nejistota zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobkyně již po přezkumném jednání věděla, že její pohledávka byla uznána (a v tomto ohledu její nejistota pominula) a současně, že bude uspokojena pouze poměrně (což plyne z povahy samotného konkursu). Ze zpráv správce konkursní podstaty v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možné očekávat v rozsahu 6 - 8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení pak vyplynulo, že uspokojení bude činit cca 10,28 %. Žalobkyně byla uspokojena částkou [částka]. Míra uspokojení v uvedeném rozmezí navíc byla uvedena již v částečném rozvrhu. Žalobkyni tak míra uspokojení byla po celá léta zřejmá, tato se plynutím času dokonce navýšila, byť jen o 2 %. Žalobkyně tedy věděla, že její pohledávka byla uznaná, v jaké výši a při známosti přepokládaného uspokojení byla i za použití jednoduchého výpočtu seznámena s předpokládanou výší uspokojení. O nejistotě stran výše uspokojení tak nemůže být v zásadě řeč. Soud I. stupně proto uzavřel, že význam předmětu řízení je při takto nízké míře uspokojení a při zohlednění charakteru konkursního řízení nutné hodnotit jako nepatrný.

15. Soud I. stupně dospěl k závěru, že konstatování porušení práva se jeví dostatečnou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jelikož se tohoto zadostiučinění žalobkyni dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního projednání jejího nároku, soud I. stupně žalobu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. 3 režijní paušály po [částka] za vyjádření k žalobě, přípravu a účast u jednání.

17. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Uvedla, že v červenci 2017 se nejednalo o žádnou průběžnou zprávu správce konkursní podstaty o rozsahu uspokojení věřitelů, ale o nikdy neschválený návrh na částečný rozvrh, podle kterého bylo navrhováno uspokojení věřitelů přibližně částkou představující 6 - 8 % z řádně přihlášené a vykonatelné pohledávky. Teprve v prosinci 2022 došlo k pravomocnému rozvrhovému usnesení, z něhož je patrno, že uspokojení věřitelů bude činit 10,28 %. Míra skutečného uspokojení tak nebyla žalobkyni již dávno známa, jak dovodil soud I. stupně, proto ani význam předmětu řízení pro žalobkyni nebyl zanedbatelný, a to i s ohledem na částku, která jí byla poskytnuta na základě rozvrhového usnesení dne [datum]. Řízení bylo extrémně dlouhé, žalobkyně se na jeho délce nikterak nepodílela. Konkursní soud se správcem konkursní podstaty nespolupracoval, neplnil tedy řádně svou dohledovou a kontrolní činnost, čímž došlo k průtahům v řízení, za což žalobkyni náleží odškodnění ve finanční formě. Žalobkyně nakonec vytkla soudu I. stupně, že se nevypořádal s vyhovujícími rozsudky jiných žalobců v téže konkursní věci, na něž žalobkyně odkazovala (rozsudky Městského soudu v Praze v řízeních pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další), ani s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v obdobné věci. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žalobě vyhovuje v plném rozsahu a žalobkyni byly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

18. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že jej považuje za nedůvodné. V první řadě se neztotožnila se žalobkyní, že z rozhodovací praxe odvolacího soudu vyplývá, že poškozeným je třeba poskytnout finanční satisfakci. Mnohé senáty odvolacího soudu totiž setrvávají na tom, že poskytnutí morální satisfakce je s ohledem na konkrétní okolnosti (zejména extrémní složitost a zanedbatelný význam) zcela dostačující. Za lichou pak žalovaná měla námitku žalobkyně, že se soud I. stupně měl zabývat otázkou, zda v posuzovaném řízení nastaly skutečnosti, na jejichž základě žalobkyně mohla očekávat vyšší míru uspokojení. Žalobkyně před soudem I. stupně nic takového netvrdila a ani nepředložila žádný důkaz k tomu, že by míra uspokojení její pohledávky mohla být vyšší, zejména když se v případě žalobkyně jednalo o nezajištěného věřitele. Žalobkyně si podle žalované mohla již od počátku posuzovaného řízení učinit představu o výši plnění i s ohledem na skutečnost, že byla nezajištěným věřitelem. V řízení byla řada průběžných zpráv jak o stavu majetkové podstaty, tak o počtu věřitelů. V květnu a prosinci 2003 byly součástí spisu dílčí zprávy, z kterých vyplýval počet přihlášených věřitelů (14 557) a celková výše dluhů (2 [částka] Kč), v letech 2004, 2007, 2010, atd. byl stav konkursní podstaty aktualizován, konaly se schůze věřitelů a byly doplněny další zprávy. Pokud se žalobkyně o řízení nezajímala, nemohla ani pociťovat nejistotu spojenou s výsledkem řízení. I když částka, která byla žalobkyni podle rozvrhového usnesení vyplacena, není bagatelní, tak žalobkyně nemohla očekávat, že bude uspokojena vyšší měrou. Nejistota ohledně výše plnění na přihlášenou nezajištěnou pohledávku žalobkyně panovala max v rozsahu rozdílu odhadu procent uspokojení tedy 6 - 8 % či 8 - 10 %, přičemž konečně byly pohledávky uspokojeny 10,28 %. Nejistota žalobkyně tak panovala ohledně rozmezí odpovídajícího cca 2 %. Délka konkursního řízení byla dána zejména extrémní mírou složitosti věci. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalované náklady odvolacího řízení.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

20. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], o uplatnění nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto řízení u žalované dne [datum] a o konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v uvedeném řízení v přiměřené lhůtě stanoviskem žalované ze dne [datum].

21. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 13 odst. 1 větu první a třetí a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti /byl tak naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./ a uvádí následující:

22. Celková délka konkursního řízení ve vztahu k žalobkyni /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ činila 20 let a 5 měsíců, a to od podání přihlášky dne [datum] do splnění rozvrhového usnesení vůči žalobkyni dne [datum] [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále i jen „[číslo]. Žalobkyně se na délce řízení negativním způsobem nepodílela /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/. Soud I. stupně posoudil správně kritérium složitosti řízení /§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, které bylo skutečně zcela mimořádně obtížné. Odvolací soud souhlasí také se závěrem soudu I. stupně, že celkovou délku řízení nelze ospravedlnit ani kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, a že tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk), která se presumuje. Žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nevyvracela, naopak ji sama odškodnila formou konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve svém stanovisku ze dne [datum].

23. Odvolací soud má však na rozdíl od soudu I. stupně za to, že postup orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, tj. konkursního soudu, nelze hodnotit jako příkladný. Z provedeného dokazování vyplynulo, že ačkoliv prvostupňový konkursní soud uložil správci konkursní podstaty pořádkové pokuty a v listopadu 2017 rozhodl o zproštění správce jeho funkce, odvolacím soudem mu bylo vytknuto, že se správcem konkursní podstaty nekooperoval, že nebyla vytýčena jasná představa soudu o tom, jak má být částečný rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat, když bylo zcela zřejmé, že bez tohoto nemůže žádný správce kýženého postupu v řízení dosáhnout. Odvolací soud zdůraznil, že je věcí soudu neprodleně věc projednat a udělat pro další postup další úkony, nikoliv to ponechávat na úvaze správce či věřitelského výboru a omezovat se přitom na pasivní a procesně neefektivní písemnou komunikaci. Uvedené nedostatky v postupu konkursního soudu vedly nakonec k tomu, že bylo rozhodnuto, že věc bude projednána jiným soudcem, který věc převzal v červnu 2018. Ten se následně vyjádřil tak, že konečná zpráva mohla být soudu předložena v přiměřené době po dokončení zpeněžování konkursní podstaty v letech 2004 - 2005. Ačkoliv tedy soud I. stupně nezjistil v řízení žádné významné průtahy, pak výše popsaný neefektivní postup konkursního soudu je třeba přičíst k tíži státu.

24. Odvolací soud dále nesdílí názor soudu I. stupně, že význam předmětu řízení pro žalobkyni /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ byl nepatrný, což by mělo odůvodnit nepeněžitou formu kompenzace nemajetkové újmy, jak namítala žalovaná. Soudu I. stupně lze přisvědčit v tom, že konkursní řízení nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (žalobkyně však zvýšený význam předmětu řízení pro ni ani netvrdila). Soud I. stupně též správně vyšel z judikatury Nejvyššího soudu (R 132/2012), dle které „Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky.“. Závěr soudu I. stupně o tom, že nejistota žalobkyně ohledně výsledku konkursního řízení pominula již po přezkumném jednání (zřejmě v září 2002), kdy žalobkyně věděla, že její pohledávka byla uznána, však citované judikatuře Nejvyššího soudu neodpovídá.

25. Co se týká vědomosti žalobkyně o míře předpokládaného uspokojení její zjištěné pohledávky, k té poprvé došlo v červenci 2017, kdy správce konkursní podstaty předložil konkursnímu soudu návrh na částečný rozvrh a v tomto návrhu konstatoval, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkursních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 % - 8 %. Ke schválení uvedeného návrhu konkursním soudem však nedošlo. Dne [datum] předložil správce konkursní podstaty konkursnímu soudu konečnou zprávu, z které vyplývala předpokládaná míra uspokojení pohledávek ve výši 8 %. Rozvrhové usnesení, kterým byla žalobkyni přiznána k vyplacení částka [částka], tj. cca 10 % z přihlášené a zjištěné pohledávky, bylo vydáno až dne [datum], právní moci nabylo dne [datum]. Žalobkyně tak byla v nejistotě o míře uspokojení její pohledávky minimálně do roku 2017. Pokud pak žalobkyně obdržela na uspokojení své přihlášené pohledávky částku [částka], tedy částku nikterak zanedbatelnou, nelze přisvědčit názoru soudu I. stupně, že význam předmětu řízení pro žalobkyni byl nepatrný.

26. Soud I. stupně přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), podle níž je konstatování porušení práva plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci, a že v určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby. Nyní projednávaná věc však uvedené předpoklady pro pouhé konstatování porušení práva nesplňuje.

27. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo (a vyplývá to i z rozhodnutí označených účastníky v průběhu tohoto řízení), že rozhodování Městského soudu v Praze o nárocích poškozených věřitelů na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku předmětného konkursního řízení není jednotné, kdy část shledává jako dostačující formu zadostiučinění pouhé konstatování porušení práva (viz např. rozsudky ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a část má naopak za to, že je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích (viz např. rozsudky ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). K těm rozhodnutím Městského soudu v Praze, která byla vydána před tím, než bylo v posuzovaném konkursním řízení vydáno rozvrhové usnesení a v době rozhodování soudu o nárocích na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku konkursního řízení tedy nebyla zřejmá částka, jaké se poškozeným v konkursu skutečně dostane na uspokojení jejich pohledávky, odvolací soud nepřihlížel, neboť podle jeho názoru měly být uvedené žaloby zamítnuty pro předčasnost (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

28. V této věci se odvolací soud přiklonil k názoru těch senátů Městského soudu v Praze, které mají shodně jako odvolací soud za to, že význam předmětu řízení pro žalobkyni nebyl pouze nepatrný (byl pouze snížený) a že by tak bylo možno uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout její psychickou sféru, a tudíž postačí samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Podle odvolacího soudu je naopak třeba nemajetkovou újmu odškodnit v penězích, neboť i snížený význam předmětu řízení pro poškozeného má zásadně vést k této formě satisfakce a zároveň pouze z povahy konkursního řízení nelze dovodit, že by mělo pro přihlášené věřitele nepatrný význam. Nelze též přehlédnout, že na nepřiměřené délce konkursního řízení, ač bylo mimořádně složité, se podílel sám konkursní soud. Byť žalobkyni bylo jistě známo, že její přihlášená a uznaná pohledávka nebude uspokojena v plné výši, pak žalobkyně nemohla očekávat, že k částečnému uspokojení její pohledávky dojde po více než 20 letech, kdy došlo k významné ztrátě hodnoty vyplacené peněžité částky, což je podle názoru odvolacího soudu také třeba promítnout do formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Pouhé konstatování porušení práva se tak nejeví jako plnohodnotná forma zadostiučinění.

29. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 20 let a 5 měsíců přiznal odvolací soud žalobkyni základní částku ve výši [částka], když vycházel z částky [částka] za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), z částky [částka] za každý další rok řízení a z částky [částka] za každý další měsíc řízení (částku [částka] za každý rok řízení zvolil odvolací soud z důvodu extrémně dlouhé délky řízení).

30. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Z důvodu mimořádně vysoké procesní složitosti věci /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/ snížil odvolací soud základní částku odškodnění o 50 %. Hodnocení kritéria jednání poškozeného během řízení /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ nezakládá důvod ani pro snížení, ani pro zvýšení základní částky odškodnění. Z důvodu neefektivního postupu orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ zvýšil odvolací soud základní částku odškodnění o 10 %. Nižší význam předmětu řízení pro žalobkyni /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ byl důvodem ke snížení základní částky odškodnění o 30 %.

32. Odvolací soud po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] (základní částka [částka] snížená o 70 %), žalovaná jí dosud nezaplatila ničeho. Žalobkyně má též ve smyslu § 1968 věty první a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk u žalované (bod 10. Stanoviska). Žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované uplatnila dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula [datum], žalovaná je tedy v prodlení s plněním dluhu od [datum].

33. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

34. Ve zbývající části výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

36. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

37. Úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka], a to za zaplacený soudní poplatek částka [částka] a za zastoupení advokátem částka [částka], která sestává z mimosmluvní odměny advokáta za 5 účelně vynaložených úkonů právní služby po [částka], a to: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) podání žaloby, 3) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], 4) odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum], 5) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], vše podle § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z náhrady hotových výdajů v paušální výši [částka] za 5 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas zástupce žalobkyně ve výši [částka] (2 x 8 půlhodin x [částka]) za 2 cesty z [adresa] k jednáním soudu I. a II. stupně a zpět dne [datum] a [datum] při celkové délce jedné cesty 1 hodina a 45 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně ve výši [částka] za 2 jízdy k jednáním soudu dne [datum] a [datum] osobním automobilem zn. [název], RZ [SPZ], při spotřebě pohonných hmot (NM) 5,4 l/100 km, na trase [adresa] a zpět v délce jedné zpáteční cesty 170 km, při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka]/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka]/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.].

38. Zaplacení náhrady nákladů řízení uložil odvolací soud neúspěšné žalované ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; viz odůvodnění výše), k rukám zástupce žalobkyně podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení