43 C 216/2023 - 84

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Jméno žalované] o náhradu ušlého zisku (11 637 888 Kč + 7 323 261 Kč + 645 851 Kč vše s příslušenstvím) takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 607 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 15% ročně od 13. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 11. 2023 domáhala náhrady majetkové škody v podobě ušlého zisku za období 1. 1. 2021 – 31. 12. 2021, a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem [Anonymizováno] spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě v řízeních o žádostech žalobkyně o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 4. čtvrtletí roku 2018 (dále jen „řízení 1“), 1. čtvrtletí roku 2019 (dále jen „řízení 2“) a 2. čtvrtletí roku 2019 (dále jen „řízení 3“). Žalobkyně dále uvedla, že [Anonymizováno] se opakovaně dopouštěl průtahů, byl nečinný a řízení nezákonně přerušoval. V důsledku nečinnosti a průtahů došlo ke zpoždění výplaty příspěvků na zaměstnávání OZP zaměstnanců. Žalobkyně byla nucena omezit své podnikatelské aktivity, neboť výplata příspěvků byla nezbytná pro úhradu nákladů spojených se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, kdy tyto byly žalobkyni vyplaceny až v 1. a 2. čtvrtletí roku 2020. Omezení podnikatelských aktivit vedlo k ztrátě zisku žalobkyně, kterého by dosáhla nebýt nesprávných úředních postupů. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu, podle kterého mělo být o žádostech rozhodnuto do 30 dnů od doručení žádostí. Řízení 1 bylo zahájeno doručením žádosti dne 30. 1. 2019, řízení 2 bylo zahájeno dne 30. 4. 2019 a řízení 3 dne 31. 7. 2019. Příspěvky měla žalobkyně disponovat do 15. 4. 2019 u řízení 1, dne 15. 7. 2019 u řízení 2 a 14. 10. 2019 u řízení 3, to vše při zohlednění vzdání se práva odvolání, splatnosti příspěvku 14 dní od právní moci rozhodnutí s přičtením časové rezervy. Žalobkyně v předcházejícím období let 2015 – 2018 navyšovala tržby dvouciferným tempem. V důsledku zpoždění výplaty finančních prostředků nemohla žalobkyně pokračovat ve svých podnikatelských aktivitách ve stávajícím rozsahu, ale musela optimalizovat počty osob využívaných na zakázkách, když náklady na zdravotně postižené zaměstnance bez příspěvků snížily výnosnost zakázek až do ztrát. Příspěvky získávané na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením byly zásadní pro ziskovost žalobkyně. Žalobkyně dle zpracovaného znaleckého posudku vyčíslila ušlý zisk připadající na opožděné rozhodnutí [Anonymizováno] v řízení 1 na částku 11 637 888 Kč, v řízení 2 na částku 7 323 261 Kč a v řízení 3 na částku 645 851 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že zdejší soud již rozhodoval o jejím nároku na náhradu ušlého zisku ze stejného právního titulu za období roku 2019 v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno].

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že škoda vzniká v důsledku jednotlivých průtahů nikoli celkové délky řízení. Do řádné délky by mělo být započítána i ta část řízení připadající na opravné prostředky a doručování. Nedůvodnost přerušení pak nelze zohledňovat v případě škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalovaná proto měla za to, že žalobkyně vymezila dobu průtahů nesprávně a řízení mělo i bez průtahů skončit později, než uvádí žalobkyně. Řízení 1 mohlo skončit dle žalované nejdříve dne 21. 6. 2019, řízení 2 dne 7. 9. 2019 a řízení 3 dne 30. 9. 2020. Žalobkyně dle žalované neunesla důkazní břemeno o příčinné souvislosti tvrzeného ušlého zisku s nesprávným úředním postupem. Žalobkyní předložený znalecký posudek nepředstavoval dle žalované dostatečný podklad pro určení výše ušlého zisku.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nárok byl u žalované uplatněn dne 6. 6. 2023.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl nalézací soud k následujícím skutkovým závěrům:

5. Dne 30. 1. 2019 byla [Anonymizováno], [Anonymizováno], doručena žádost žalobkyně o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) na chráněném trhu práce za 4. čtvrtletí roku 2018 ve výši 24 963 801 Kč. Součástí žádosti byl výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou OZP, seznam nákladů, seznam provozních zaměstnanců, potvrzení o bezdlužnosti a absenci nedoplatků. Dne 4. 2. 2019 zaslal [Anonymizováno] poučení účastníka správního řízení. Usnesením ze dne 15. 3. 2019 bylo přerušeno řízení do doby skončení řízení o předběžné otázce podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu s tím, že toto usnesení o přerušení řízení bylo doručeno žalobkyni dne 18. 3. 2019. Dále bylo do spisu založeno oznámení [Anonymizováno] o skutečnostech nasvědčující spáchání trestného činu dotačního podvodu ze dne 25. 1. 2019, doručené [adresa] dne 29. 1. 2019 a oznámení ze dne 7. 2. 2019. Dne 20. 3. 2019 byl [Anonymizováno] jako oznamovatel vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 19. 3. 2019 převzal zastoupení žalobkyně [Jméno advokáta], advokát. Dne 20. 3. 2019 bylo odepřeno zástupci žalobkyně nahlédnout do části správního spisu z důvodu utajovaných informací, konkrétně nahlédnutí na dokumenty sdělení [Anonymizováno] k oznámení [Anonymizováno] ze dne 25. 1. 2019. Do spisu byl založen e-mail ze dne 28. 5. 2019, ve kterém [Anonymizováno] žalobkyni sdělil, že na její žádost se nezapomnělo, řízení je přerušeno pro předběžnou otázku a [Anonymizováno] je zavalen žádostmi za 1. čtvrtletí. Žádost bude posouzena, jakmile se referentovi podaří vyřídit urgentní žádosti. Tímto bylo reagováno na e-mail žalobkyně ze dne 23. 5. 2019 s opraveným jmenným seznamem. Dále byly do spisu založeny jmenné seznamy, výpisy z účtů, faktury, knihy jízd. Proti usnesení o přerušení řízení ze dne 15. 3. 2019 bylo dne 27. 3. 2019 podáno žalobkyní odvolání, kterému bylo dne 5. 6. 2019 odvolacím orgánem vyhověno. Rozhodnutí o přerušení bylo zrušeno a vráceno zpět k novému projednání podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu pro nepřezkoumatelnost. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci dne 5. 6. 2019. Do spisu byl založen e-mail ze dne 15. 4. 2019 s pokyny k opravě žádosti (kolize s jiným zaměstnavatelem, příspěvek u zaměstnanců, co ukončili či nezačali pracovní poměr, nelze uplatnit správní náklady, zaokrouhlování náklady, doplnit doklady na asistenci a dopravu, trvání invalidity u vybraných zaměstnanců, potvrzení od [Anonymizováno]). Dne 18. 4. 2019 žalobkyně uplatnila návrh na opatření proti nečinnosti, kterému dne 5. 6. 2019 [Anonymizováno] vyhovělo, když uzavřelo, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula 1. 4. 2019 a [Anonymizováno] byl nečinný. Proto [Anonymizováno] uložilo, aby ve věci vydal rozhodnutí do 15 dnů od doručení přípisu, neshledá-li důvody pro přerušení správního řízení. Usnesením ze dne 20. 6. 2019 bylo [Anonymizováno] přerušeno řízení ve věci žádosti žalobkyně o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 4. čtvrtletí 2018 podané pod č. j. [Anonymizováno] dne 30. 1. 2019 do doby skončení řízení, to je do doby, než orgány činné v trestním řízení podle § 12 odst. 1 tr. ř., tj. soud, státní zástupce nebo policejní orgán, sdělí závěry prováděných úkonů v trestním řízení. Rozhodnutí bylo vypraveno a doručeno dne 21. 6. 2019. Dne 25. 6. 2019 bylo vydáno opravné rozhodnutí k usnesení o přerušení řízení ze dne 20. 6. 2019, a to ve výrokové části. Žalobkyni bylo vypraveno 25. 6. 2019 a doručeno dne 28. 6. 2019. Do spisu byla založena i žaloba žalobkyně o ochranu proti nečinnosti ze dne 24. 6. 2019. Dne 8. 7. 2019 podala žalobkyně proti rozhodnutí o přerušení řízení odvolání. Rozhodnutím ze dne 8. 10. 2019, č. j. [Anonymizováno], bylo usnesení [Anonymizováno] ze dne 20. 6. 2019 ve znění opravy ze dne 25. 6. 2019 změněno tak, že za slova sdělí závěry prováděných úkonů v trestním řízení se doplňují slova „zda-li došlo ke spáchání trestného činu podvodu v souvislosti s poskytováním příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti v návaznosti na skutečnosti uváděné v přípisu č. j. [Anonymizováno] ze dne 25. 1. 2019“ a text „Dne 15. 3. 2019 (doručeno 18. 3. 2019) vydal [Anonymizováno] usnesení o přerušení řízení pod č. j. [Anonymizováno], proti kterému se účastník řízení dne 27. 3. 2019 včas odvolal, dne 5. 6. 2019 bylo doručeno správnímu orgánu prvního stupně rozhodnutí o odvolání ze dne 5. 6. 2019, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo usnesení o přerušení řízení zrušeno a vráceno zpět k novému projednání. [Anonymizováno], vázán právním názorem odvolacího orgánu, proto tímto usnesením řízení o předmětné žádosti ze dne 30. 1. 2019 pod č. j. [Anonymizováno] přerušuje v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu ve spojení s ustanovením § 57 odst. 1 správního řádu do doby skončení řízení o předběžné otázce podle § 212 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) v souvislosti s podávanými žádostmi o státní příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souladu s ustanovením § 78a odst. 1 zákona a v souvislosti s řízením, které probíhá u [adresa] (dále jen „Policie ČR“), [Anonymizováno] jako správní orgán prvního stupně byl Policií ČR písemně vyrozuměn dopisem ze dne 7. 3. 2019 o skutečnostech, že byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení podle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu, a to pro podezření ze spáchání trestného činu dotační podvod dle ustanovení § 212 odst. 1 trestního zákoníku ve společnosti [Jméno žalobkyně]., [adresa], IČO [IČO žalobkyně], vzhledem k tomu, že bylo podáno oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu. Tyto skutečnosti byly zjištěny oddělením specializovaných kontrol zdejší krajské pobočky při úkonech před zahájením následné veřejnosprávní kontroly za 1. čtvrtletí 2017 u příjemce veřejné finanční podpory společnosti [Jméno žalobkyně]. a oznámení bylo adresováno [adresa], když důvodem bylo, že zde může docházet k neoprávněnému nakládání s finančními prostředky státu nebo podvodu na zaměstnancích společnosti [Jméno žalobkyně].“ se vypouští. V ostatním zůstává výrok napadeného rozhodnutí beze změny. Předmětné rozhodnutí o odvolání bylo doručeno [Anonymizováno] dne 14. 10. 2019. Dále bylo do spisu založeno nedatované vyjádření [Anonymizováno] k žalobě proti nečinnosti k výzvě soudu doručené dne 11. 7. 2019. Dále byl do spisu založen přepočet zaměstnanců, jmenný seznam zaměstnanců, seznam nákladů. Toto bylo doručeno [Anonymizováno] dne 7. 4. 2019. Dne 21. 1. 2020 [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [Anonymizováno] uložil [Anonymizováno] povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně do 60 dnů od právní moci rozsudku s odůvodněním, že nebylo zapotřebí čekat na výsledky trestního řízení, že bezúhonnost není podmínkou získání příspěvku (na rozdíl od schválení dohody se zaměstnavatelem) a nebyl zde tedy žádný zákonný důvod pro přerušení řízení. Případné nesrovnalosti měly být dle soudu odstraněny výzvou na nedostatky žádosti. Dále z bodu 45 odůvodnění rozsudku vyplývá, že správní orgán se musí s celou věcí podrobně seznámit a věc meritorně posoudit, proto je dána prodloužená lhůta 60 dní. Dne 31. 3. 2020 učinil [Anonymizováno] záznam o pokračování v přerušeném řízení. Dne 2. 4. 2020 vyrozuměl [Anonymizováno] žalobkyni o vadách žádosti, kdy u vybraných zaměstnanců nespadá období, za které je uplatňován příspěvek, do doby zaměstnání, u vybraného zaměstnance vznikl pracovní poměr u jiného zaměstnavatele dříve a někteří zaměstnanci již dovršili 65 let. Do spisu byla založena reakce žalobkyně ze dne 6. 4. 2020, ve které uvedla, že provedla úpravy ve jmenném seznamu, přičemž tyto nesrovnalosti byly již konzultovány s předchozím referentem a elektronicky opraveny již dne 15. 2. 2019, kdy byli vyřazeni zaměstnanci, kterým vznikl poměr u jiného zaměstnavatele dříve, a důchodci a byla provedena kontrola výpočtu koeficientu. Do spisu byly založeny přepočty zaměstnanců. Nově bylo žádáno o 24 075 286 Kč. Toto bylo doručeno [Anonymizováno] dne 7. 4. 2020. Dále byly založeny jmenné seznamy zaměstnanců, seznam provozních zaměstnanců, seznam nákladů. Dne 6. 4. 2020 byla učiněna výzva na žalobkyni, aby provedla kontrolu výpočtu koeficientu, opravy jmenného seznamu, prokázala zdravotní postižení u vybraných zaměstnanců, prokázala uznatelnost nákladů, doručila platné smlouvy včetně dodatků, náplně práce a mzdové výměry provozních zaměstnanců, chybějící knihy jízd, údaje o trasách, a kdo je učinil. Výzva byla žalobkyni doručena dne 7. 4. 2020. Dne 15. 4. 2020 žalobkyně doručila vyjádření ze dne 14. 4. 2020, ve kterém částečně odkázala na své vyjádření ze dne 7. 4. 2020 a doložila požadované důkazy (pracovní smlouvy s dodatky, faktury, evidenci docházky, formulář se žádostí o příspěvek ve výši 24 027 398 Kč, jmenný seznam zaměstnanců, seznam nákladů, smlouvu o provozu dopravního prostředku s přílohami, knihy jízd, faktury, mzdový výměr). Dne 27. 4. 2020 [Anonymizováno] žalobkyni vyrozuměl o skončení dokazování s možností vyjádření do 5 dnů, na což žalobkyně reagovala dne 28. 4. 2020 s tím, že má za to, že jí náhrada náleží i u vybraných provozních zaměstnanců a náklady na provozní zaměstnance dle mandátních smluv. Žalobkyně současně požádala o bezodkladné rozhodnutí s tím, že další návrhy ani vyjádření činit nebude. [Anonymizováno] bylo vyjádření doručeno dne 28. 4. 2020. Dne 29. 4. 2020 bylo rozhodnuto o vyplacení příspěvku žalobkyni v rozsahu 23 716 191 Kč a zamítnutí částky 311 207 Kč. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 29. 4. 2020. Žalobkyně se vzdala práva na odvolání do vyhovujícího výroku, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2020. Platební poukaz pro vyplacení částky 23 716 191 Kč žalobkyni byl vyhotoven 30. 4. 2019 a 4. 5. 2020 provedl [Anonymizováno] převod částky. Dne 11. 5. 2020 žalobkyně podala odvolání do zamítavého výroku. Dne 19. 8. 2020 odvolací orgán odvolání zamítl a rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí bylo doručeno [Anonymizováno] dne 2. 9. 2020 (viz spis [Anonymizováno], [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]).

6. Dne 30. 4. 2019 byla [Anonymizováno], [Anonymizováno], doručena žádost žalobkyně o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) na chráněném trhu práce za 1. čtvrtletí roku 2019 ve výši 24 097 176 Kč. Součástí žádosti byl výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou OZP, výpis z živnostenského rejstříku, potvrzení o absenci nedoplatků a bezdlužnosti, dále pracovní smlouvy vč. dodatků, mzdové výměry a mzdové listy, výpisy z účtu žalobkyně, faktury za přepravu, smlouva o provozu dopravního prostředku s [právnická osoba]. Dne 6. 5. 2019 [Anonymizováno] oznámil žalobkyni zahájení řízení, které bylo žalobkyni doručeno téhož dne. Dne 21. 5. 2019 vydal [Anonymizováno] vyrozumění, že u vybraných zaměstnanců období uplatňované výše příspěvku, uplatňování zvýšení nebo paušálu nespadá do doby zaměstnání a dále vybraní zaměstnanci dovršili 65 let s možností vyrozumění do 5 dnů od doručení. K doručení žalobkyni došlo dne 22. 5. 2019. Dne 27. 5. 2019 byl žalobkyní do spisu založen formulář - žádost o příspěvek s žádostí o příspěvek 23 488 290 Kč s poznámkou v datové zprávě: „Vyrozumění – nesrovnalosti, starobní důchodci“. K žádosti byly přiloženy přílohy (jmenný seznam, seznam nákladů na dopravu, knihy jízd). Dne 19. 6. 2019 uplatnila žalobkyně opatření proti nečinnosti, kdy si stěžovala, že ve věci dosud nebylo vydáno rozhodnutí, čemuž [Anonymizováno] dne 27. 6. 2019 nevyhovělo s odůvodněním, že se zřetelem na rozsáhlost spisového materiálu se jedná o zvlášť složitý případ, když lhůta 60 dní pro vydání rozhodnutí ještě neuplynula. Dne 2. 7. 2019 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žádosti v případě jmenného seznamu, zvýšení příspěvku na provozní zaměstnance, zvýšení příspěvku na dopravu, knihy jízd a smlouvy o provozu dopravního prostředku. Žalobkyně byla vyzvána k odstranění vad žádosti ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy, k čemuž došlo dne 3. 7. 2019. Dne 2. 7. 2019 bylo řízení přerušeno za účelem odstranění vad žádosti. Žalobkyni bylo rozhodnutí doručeno dne 3. 7. 2019. Dne 2. 8. 2019 založila žalobkyně do spisu formulář žádosti o příspěvek s celkově požadovanou částkou 23 862 079 Kč. Součástí byl jmenný seznam, seznam nákladů na dopravu a přípis nazvaný doplnění žádosti s dodatky smlouvy o provozu dopravního prostředku, knihy jízd, posudek o invaliditě, pracovní smlouvy s dodatky, rozhodnutí [Anonymizováno] s právní mocí. Dne 11. 9. 2019 učinil [Anonymizováno] záznam o pokračování v řízení. Usnesením ze dne 13. 9. 2019 přerušil [Anonymizováno] řízení do doby skončení řízení o předběžné otázce podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu, a to dle ustanovení § 212 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku v souvislosti s podávanými žádostmi o státní příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souladu s ustanovením § 78a odst. 1 zákona, které probíhá u [adresa]. Správní orgán byl vyrozuměn dopisem Policie ČR ze dne 7. 3. 2019 o skutečnosti, že byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení dle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu, a to pro podezření ze spáchání trestného činu dotační podvod dle ustanovení § 212 odst. 1 trestního zákoníku ve společnosti [Jméno žalobkyně], [adresa], IČO [IČO žalobkyně]. Žalobkyni bylo rozhodnutí o přerušení řízení doručeno dne 17. 9. 2019. Odvolání žalobkyně bylo doručeno [Anonymizováno] dne 30. 9. 2019. [Anonymizováno] bylo odvolání žalobkyně předloženo dne 25. 10. 2019. [Anonymizováno] vydalo dne 10. 2. 2020 rozhodnutí o odvolání č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zrušeno usnesení [Anonymizováno] ze dne 13. 9. 2019, přičemž předmětné rozhodnutí o odvolání bylo doručeno [Anonymizováno] dne 14. 2. 2020. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci dne 10. 2. 2020. Dne 3. 10. 2019 obdrželo [Anonymizováno] žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, kterému dne 11. 2. 2020 vyhovělo a uložilo, aby do 30 dnů od doručení přípisu vydal [Anonymizováno] rozhodnutí, neshledá-li důvody pro přerušení řízení. [Anonymizováno] mělo za to, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dnem 30. 6. 2019. [Anonymizováno] bylo rozhodnutí doručeno dne 11. 2. 2020. Dne 13. 2. 2020 učinil [Anonymizováno] záznam o pokračování v přerušeném řízení, což bylo žalobkyni doručeno dne 13. 2. 2020. Do spisu byla založena plná moc zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] s poznámkou 30. 9. 2019. Dne 5. 3. 2020 byla žalobkyně vyzvána k odstranění dalších vad žádosti ve jmenném seznamu, doručení konkrétní pracovní smlouvy, vysvětlení vedení knihy jízd, zaslání informací k dopravě zaměstnanců a materiálů, sdělení, zda provozní zaměstnanci řídí vozidla v rámci pracovní doby a zaslání evidence pracovní doby ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Výzva byla žalobkyni doručena dne 7. 3. 2020. Dne 9. 3. 2020 žalobkyně reagovala vyjádřením s doplňujícím vysvětlením, jmenným seznamem, seznamem nákladů, pracovní smlouvou se mzdovým výměrem, evidencí docházky. Dne 12. 3. 2020 byla žalobkyně vyrozuměna o skončení dokazování s možností vyjádřit se k podkladům ve lhůtě 3 dnů. V odpovědi dne 12. 3. 2020 žalobkyně uvedla, že kromě opravy data vzniku invalidity, kdy bylo nesprávně uvedeno datum rozhodnutí místo právní moci, žádné změny provedeny nebyly a žalobkyně žádala, aby [Anonymizováno] rozhodl. Dne 18. 3. 2020 rozhodl [Anonymizováno] o poskytnutí příspěvků ve výši 22 918 472 Kč, ve zbývajícím rozsahu ve výši 943 607 Kč žádost zamítl. Rozhodnutí bylo vypraveno i doručeno žalobkyni dne 16. 3. 2020. Nabylo právní moci dne 16. 3. 2020 a vykonatelné se stalo téhož dne. Dne 18. 3. 2020 byl schválen poukaz na 22 918 472 Kč ve prospěch žalobkyně na příspěvky zaměstnanců OZP. Převod částky provedl [Anonymizováno] dne 20. 3. 2020. Dne 16. 3. 2020 se žalobkyně vzdala práva na odvolání do vyhovujícího výroku o částečném přiznání příspěvku. Dne 30. 3. 2019 podala žalobkyně odvolání proti výroku II. rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 16. 3. 2020, přičemž odvolání bylo doručeno [Anonymizováno] dne 31. 3. 2020. Spis byl postoupen [Anonymizováno] dne 15. 6. 2020, přičemž byl doručen [Anonymizováno] dne 19. 6. 2020. [Anonymizováno] vydalo dne 27. 8. 2020 rozhodnutí o odvolání, kterým bylo odvolání zamítnuto a výrok II. byl potvrzen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 8. 2020 (viz spis [Anonymizováno], [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], spisy [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno]).

7. Dne 31. 7. 2019 byla [Anonymizováno], [Anonymizováno], doručena žádost žalobkyně o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) na chráněném trhu práce za 2. čtvrtletí roku 2019 ve výši 3 738 407 Kč. Součástí žádosti byl výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou OZP, seznam nákladů, kniha jízd, smlouva o pronájmu vozidla, potvrzení o absenci nedoplatků a bezdlužnosti, mzdové listy, rozhodnutí [Anonymizováno] o invaliditě, faktury za přepravu, pracovní smlouvy a dohody o provedení práce. Dne 15. 8. 2018 [Anonymizováno] oznámil žalobkyni, že bylo zahájeno řízení. Dne 12. 8. 2019 byl do spisu založen formulář - žádost o příspěvek s žádostí o příspěvek 3 516 831 Kč s poznámkou u datové zprávy – „Doplnění žádosti o příspěvek na zaměstnání OZP – oprava.“ Přiloženy přílohy (jmenný seznam a seznam nákladů na dopravu). Dne 15. 8. 2019 vyrozuměl [Anonymizováno] žalobkyni, že u vybraných zaměstnanců vznikl u jiného zaměstnavatele poměr ve stejný den jako u žalobkyně a část vybraných zaměstnanců dovršila 65 let s výzvou k vyjádření a doplnění podkladů ve lhůtě 10 dní. Podáním ze dne 16. 8. 2019, doručeným [Anonymizováno] dne 20. 8. 2019, žalobkyně reagovala doplněním žádosti s provedením oprav a přiložením dohod o přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu, pracovní smlouvou a potvrzením o zaměstnání. Dále bylo do spisu založeno potvrzení o vyrovnání závazků plátce s poznámkou 25. 9. 2019, formulář žádosti s poznámkou 25. 9. 2019 s žádostí o příspěvek 3 493 819 Kč se jmenným seznamem, seznamem nákladů. Toto bylo doručeno dne 25. 9. 2019. Usnesením ze dne 26. 9. 2019 [Anonymizováno] přerušil řízení do doby skončení řízení o předběžné otázce podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu, a to dle ustanovení § 212 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku v souvislosti s podávanými žádostmi o státní příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souladu s ustanovením § 78a odst. 1 zákona, které probíhá u [adresa]. Správní orgán byl vyrozuměn Policií ČR dopisem ze dne 7. 3. 2019 o skutečnosti, že byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení dle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu, a to pro podezření ze spáchání trestního činu dotační podvod dle ustanovení § 212 odst. 1 trestního zákoníku ve společnosti [Jméno žalobkyně], [adresa], IČO [IČO žalobkyně]. Usnesení o přerušení správního řízení bylo doručeno žalobkyni dne 27. 9. 2019. Žalobkyně podala proti rozhodnutí o přerušení řízení odvolání, které bylo doručeno [Anonymizováno] dne 4. 10. 2019. Spis byl předložen [Anonymizováno] dne 25. 10. 2019. Dne 10. 2. 2020 bylo rozhodnutí o přerušení zrušeno, neboť odvolací orgán neshledal důvod pro přerušení řízení a rozhodnutí zrušil pro rozpor s právními předpisy a nesprávnost podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 2. 2020. [Anonymizováno] byl spis vrácen dne 14. 2. 2020. Dne 3. 10. 2019 uplatnila žalobkyně opatření proti nečinnosti, čemuž [Anonymizováno] dne 11. 2. 2020 vyhovělo a uložilo [Anonymizováno], aby do 30 dnů od doručení přípisu vydal rozhodnutí, neshledá-li důvody pro přerušení řízení. [Anonymizováno] mělo za to, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dnem 30. 9. 2019. Dne 13. 2. 2020 [Anonymizováno] učinil záznam o pokračování v řízení. Do spisu byla založena plná moc zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] s poznámkou 4. 10. 2019. Dne 12. 3. 2020 vyrozuměl [Anonymizováno] žalobkyni o skončení dokazování se lhůtou 5 dnů pro vyjádření. Žalobkyni bylo vyrozumění doručeno dne 12. 3. 2020. Dne 13. 3. 2020 žalobkyně zaslala vyjádření k vyrozumění. Výzvu měla žalobkyně za obstrukční, poukázala na své vyjádření k příspěvkům za předcházející čtvrtletí a požádala, aby orgán rychle rozhodl, přičemž přiložila výpis transakcí. Dne 19. 3. 2020 [Anonymizováno] rozhodl o poskytnutí příspěvku v rozsahu částky 3 105 777 Kč a žádost v rozsahu částky 388 042 Kč zamítl. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 19. 3. 2020. Žalobkyně se vzdala práva odvolání. Dne 23. 3. 2020 byl schválen poukaz na 3 105 777 Kč ve prospěch žalobkyně na příspěvky zaměstnanců OZP. Převod částky byl proveden dne 25. 3. 2020. Podáním ze dne 30. 3. 2019 se žalobkyně odvolala proti výroku II. rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 19. 3. 2020. Odvolání bylo postoupeno [Anonymizováno] dne 15. 6. 2020, přičemž bylo doručeno dne 19. 6. 2020. [Anonymizováno] vydalo dne 1. 9. 2020 rozhodnutí o odvolání, kterým bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a výrok II. byl potvrzen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 9. 2020 (viz spis [Anonymizováno], [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], spisy [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] a k rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno]).

8. Dle znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] stanovila znalecká kancelář ušlý zisk jako ztrátu majetkových hodnot žalobkyně v důsledku škodní události, ačkoliv se dosažení zisku dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí s přihlédnutím k pravděpodobnosti blížící se podle běžného uvažování jistotě. Znalecká kancelář též vyšla z předpokladu, že výše ušlého zisku je představována rozdílem mezi ziskem, kterého mohla při vynaložení potřebných nákladů žalobkyně dosáhnout a ziskem, který skutečně obdržela. Znalecká kancelář identifikovala vysokou závislost podnikatelské činnosti žalobkyně na státních příspěvcích se zaměstnáváním OZP. V předmětném období žalobkyně realizovala zakázky v omezené míře, což hodnotila znalecká kancelář jako racionální krok i s ohledem na dlouhodobý horizont ve snaze neodejít z trhu a ukončit poskytování služeb zcela oproti skutečnému zisku, který v daném období, dosahoval záporných hodnot. Žalobkyně byla nucena omezit přímé zaměstnání osob se zdravotním postižením a redukovat svoji nákladovou náročnost, aby případnou nákladovou neefektivitou neprohlubovala svoji ztrátu. Náklady na tržby přesahovaly v roce 2018 více než 50%, kdy osobní náklady byly pokrývány právě příspěvkem na zaměstnávání OZP. Při zpracování znaleckého posudku vyšla znalecká kancelář z předpokladu, že částkou 23 716 191 Kč měla žalobkyně disponovat do 15. 4. 2019, částkou 22 918 472 Kč měla žalobkyně disponovat do 15. 7. 2019 a částkou 3 105 777 Kč měla žalobkyně disponovat do 14. 10. 2019. Znalecká kancelář přihlédla při vyčíslení k tomu, že žalobkyně zaměstnávala více jak 50% osob se zdravotním postižením, poskytovala služby při ostraze objektů, na recepcích, montáže, úklidu a provoz docházkových systémů. Znalecká kancelář shrnula hospodářský vývoj společnosti v letech 2015 až 2019 na základě účetních závěrek. V letech 2017 a 2018 dosahovala stabilní marže EBIT 14% (EBIT = provozní výsledek hospodaření plus ostatní finanční výnosy minus ostatní finanční náklady). V roce 2019 došlo k negativnímu zlomu s poklesem tržeb o 32% a negativním hospodářským výsledkem na úrovni EBIT minus 3 462 000 Kč s EBIT marží minus 4%. Znalecká kancelář označila na základě provozních výnosů příspěvky přiznávané [Anonymizováno] za kritické pro dosahování pozitivní ziskovosti žalobkyně a stabilitu cash flow (tok a disponibilita peněz). Při vývoji společnosti znalecká kancelář zanalyzovala a upravila finanční plány žalobkyně na rok 2019 a vyšla též z údajů měsíčního členění na úrovni analytických účtů za kalendářní rok 2018 a 2019. Znalecká kancelář zjistila, že ještě v prvním čtvrtletí roku 2019 žalobkyně držela dvouciferné tempo růstu se zhruba třináctiprocentním nárůstem tržeb. Znalecká kancelář neupravovala finanční informace zahrnující i tržby z pronájmu, které byly v roce 2018 (5,73 milionů Kč) srovnatelné s rokem 2019 (5,79 milionů Kč). Náklady na restrukturalizaci a právní transformaci znalecká kancelář vyloučila a prezentovala analýzu bez těchto nákladů. V roce 2019 panovalo příznivé makroekonomické prostředí pokračujícího hospodářského růstu s rostoucími mzdami, inflací a minimální nezaměstnaností. V letech 2018 a 2019 byly klíčové indikátory obdobné. Znalecká kancelář identifikovala 7 konkurentů žalobkyně na trhu (čl. 3 3 písm. a) – g) znaleckého posudku na str. 20), kdy z vývoje sumy tržeb z tohoto vzorku vyplynulo, že se v roce 2019 zvýšily tržby zhruba o 14%, což bylo v souladu s plánem žalobkyně, u které historická výkonnost za kalendářní rok 2018 činila EBIT marže 15,3%. Znalecká kancelář vyšla z předpokladu, že příspěvky za rok 2019 byly žalobkyni vyplaceny až v prvním a druhém čtvrtletí roku 2020. Znalecká kancelář neidentifikovala jakékoliv faktory, které by indikovaly nedosažitelnost plánu společnosti. Měsíční tržby jsou tvořeny jednou dvanáctinou celoročního plánu při uvažované EBIT marži 15,3 %. Nedostatek příspěvků vedl k vážným zásahům na provozní cash flow a následně k omezení podnikatelské činnosti, která byla bez těchto příspěvků ztrátová. Žalobkyně se dostala do ztráty, což s ohledem na udržení části zakázek a setrvání na trhu jevilo jako racionální. Znalecká kancelář vyloučila náklady, které nesouvisely s běžnou provozní činností žalobkyně. Znalecká kancelář za dané období od 16. 4. 2019 do 31. 12. 2019 vyčíslila ušlý zisk žalobkyně na částku 20 226 894 Kč (viz znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba]. č. [Anonymizováno]).

9. Dle znaleckého posudku č. [Anonymizováno] znalecké kanceláře [právnická osoba] znalecká kancelář vyčíslila ušlý zisk žalobkyně za období roku 2020 vzniklý v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu na částku 22 790 000 Kč, a to 13 527 183 Kč za řízení 1, 8 512 118 Kč za řízení 2 a 750 699 Kč za řízení 3 (viz znalecký posudek č. [Anonymizováno] zpracovaný znaleckou kanceláří [právnická osoba] dne 25. 4. 2022).

10. Dle znaleckého posudku č. [č. účtu] znalecké kanceláře [právnická osoba] znalecká kancelář vyčíslila ušlý zisk žalobkyně za období roku 2021 vzniklý v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu na částku 19 607 000 Kč, a to 11 637 888 Kč za řízení 1, 7 323 261 Kč za řízení 2 a 645 851 Kč za řízení 3 (viz znalecký posudek č. [č. účtu] zpracovaný znaleckou kanceláří [právnická osoba] dne 16. 3. 2023).

11. Dne 23. 3. 2020 byla na účet žalobkyně připsána ze stran [Anonymizováno], [Anonymizováno] částka 22 918 472 Kč, dne 26. 3. 2020 částka 3 105 777 Kč a dne 6. 5. 2020 částka 23 716 191 Kč. (viz výpis z účtu č. [hodnota] vedený [právnická osoba] ve vztahu k období 23. 3. 2020 – 6. 5. 2020).

12. Revolvingový úvěr u [právnická osoba] byl zrušen dne 13. 5. 2020. Úvěr si žalobkyně vzala dne 11. 7. 2019. Výpověď byla učiněna útvarem pro vymáhání pohledávek (viz výpověď smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 5. 2020).

13. Dne 25. 10. 2019 se [tituly před jménem] [jméno FO] dotázal [právnická osoba], jakou částkou má žalobkyně vyrovnat výši čerpání revolvingového úvěru, tak aby odpovídalo požadavkům. Na uvedené bylo reagováno emailem ze dne 9. 9. 2020 ([právnická osoba] za [právnická osoba] [Anonymizováno]) s tím, že další doplnění nepožaduje, evidoval krátkodobé pohledávky 19 958 737,11 Kč, z toho částku 4 299 746,66 Kč po lhůtě po splatnosti a limitem čerpání úvěru 18 000 000 Kč. Zároveň požádal o splacení 2 340 949,55 Kč s pokyny k platbě (viz emailová komunikace mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba] ve dnech 25. 10. 2019 a 9. 9. 2020).

14. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle ust. § 3 OdpŠk odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

17. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 71 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle odstavce 3 předmětného ustanovení pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

19. Podle § 64 odst. 1 správního řádu může správní orgán řízení usnesením přerušit a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2, b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku, c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán 1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a), 2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo 3. učinil úkon podle § 57 odst. 4; za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce, d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi, e) z dalších důvodů stanovených zákonem.

20. Podle § 65 odst. 1 správního řádu činí správní orgán a účastníci po dobu přerušení řízení úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo.

21. Podle § 90 odst. 6 správního řádu vydá odvolací správní orgán rozhodnutí v odvolacím řízení ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

22. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě posuzoval nalézací soud, zda byly v případě žalobou uplatněného nároku naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, a to existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v žalobkyní tvrzeném v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, vznik majetkové škody a příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem majetkové škody. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně uplatnila předběžně svůj nárok u žalované.

23. Soud prvního stupně předně poukazuje na závěry Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 2547/2023-315 v související věci týchž účastníků, kde dovolací soud shledal, že majetková škoda může vzniknout pouze v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích v řízení, tj. období nečinnosti, nikoliv v nepřiměřené délce řízení. U správního řízení, které je vázáno zákonnými lhůtami pro rozhodnutí, je pak nutné zabývat se tím, jestli v něm došlo k dodržení těchto zákonných lhůt (při zkoumání, zda v něm došlo k průtahům). Dále odkázal na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle které nelze za nesprávný úřední postup způsobující vznik nároku na náhradu majetkové újmy považovat ani skutečnost, že se správní orgán dopustil vad týkajících se opatřování potřebných podkladů pro vydání svého rozhodnutí. Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, a právním posouzení), jestliže byly součástí rozhodovací činnosti a odrazily (projevily) se v následně vydaném rozhodnutí. K obdobnému dospěl Nejvyšší soud také ve vztahu ke zkoumání důvodnosti přerušení správního řízení při posouzení odpovědnosti za majetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon či vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, neboť po dobu přerušení správního řízení neběží lhůty pro vydání rozhodnutí. Soudy zásadně nejsou dle dovolacího soudu oprávněny důvodnost v takovém řízení (nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že nebylo rozhodnuto správními orgány ve stanovené zákonné lhůtě) hodnotit. Dále upozornil na to, že opatření proti nečinnosti vydaná dle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu jsou aktem interní povahy a nejde o případ rozhodování ve správním řízení. Pokud je tedy v tomto opatření řečeno, že přerušení bylo nedůvodné a lhůta k rozhodnutí již uplynula, nemění to nic na tom, že lhůta ode dne, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 s. ř., pro nějž správní orgán řízení přerušil, do ukončení tohoto přerušení řízení neběží a neskončí dříve než 15 dnů od tohoto data. Dále uvedl, že je nezbytné určit, kdy správní řízení mělo dle právních předpisů, které se na něj vztahují, skončit, a to s přihlédnutím ke stavění běhu promlčecích lhůt z důvodu přerušení řízení, či při zohlednění běhu lhůt pro rozhodnutí odvolacích správních orgánů, neboť na tomto podkladě bude možno určit, zda se správní orgán dopustil nesprávného úředního postupu nebo ne. Dále dovolací soud uvedl, že pokud soud I. stupně a soud odvolací hodnotil 30 dní pro rozhodnutí správního orgánu v posuzovaných řízeních, nikoliv 60 dní jak učinily správní orgány, je možno aby tak učinily, avšak musí zdůvodnit, proč se odchýlily od postupu správních orgánů.

24. Nalézací soud v souladu se shora uvedenými závěry Nejvyššího soudu hodnotil, zda v posuzovaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě a správní orgány se dopustily průtahů.

25. Při posouzení nároku žalobkyně vycházel soud prvního stupně ze lhůty 60 dní pro rozhodnutí správního orgánu, neboť, jednak správní orgány i odvolací správní orgán dostatečně podrobně uvedly, z jakého důvodu vycházely z prodloužené lhůty pro jejich rozhodnutí, kdy uvedly, že věc je zvlášť složitá, jednak soud neshledává důvod takto správními orgány určenou lhůtu posuzovat odlišně, když ve věci bylo značné množství podkladů pro rozhodnutí o příspěvek, které bylo nezbytné podrobně hodnotit a zkontrolovat, tyto podklady byly několikrát doplňovány, kdy se jedná se o věc značně složitou a nikoliv běžnou.

26. Současně vycházel soud prvního stupně z komentářové literatury (dostupné na Beck online k § 65 správního řádu), dle které „lhůty týkající se provádění úkonů v řízení po dobu přerušení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet ne až vydáním usnesení o přerušení řízení, ale již dnem, kdy nastal důvod pro toto přerušení [např. tím, že procesně nezpůsobilá osoba přijde o své zákonné zástupce a vznikne potřeba ustanovit jí v řízení opatrovníka podle § 64 odst. 1 písm. d), nebo je podána žádost o zahájení řízení s nedostatky, které je třeba odstranit podle § 64 odst. 1 písm. a)]. Toto ustanovení se však uplatní pouze za předpokladu, že je správní řízení skutečně přerušeno. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku NSS 2 Azs 326/2015, „pravidlo podle § 65 odst. 1 věty poslední SpŘ se uplatní jen a pouze v případě, že vskutku dojde usnesením správního orgánu k přerušení správního řízení z důvodu podle § 64 odst. 1 SpŘ na který pravidlo podle § 65 odst. 1 téhož zákona dopadá. Pokud by usnesením správní řízení přerušeno nebylo, ačkoli by třeba objektivně vzato pro takový krok důvody existovaly, k žádnému přerušení běhu lhůt k vydání rozhodnutí by logicky vůbec nedošlo.“ V případě přerušení řízení na žádost účastníka však lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet až s právními účinky usnesení o přerušení řízení.“ Obdobně NSS sp. zn. 2 Azs 326/2015 „z dikce poslední věty je zřejmé, že zákonodárce počítá s tím, že lhůta pro vydání rozhodnutí v případě přerušení řízení v některých případech začne běžet již předtím, než bude o přerušení rozhodnuto. Bude tomu tak tehdy, když skutkové či právní důvody zakládající důvod přerušení nastaly již předtím, než bylo o přerušení rozhodnuto, typicky tedy tehdy, dochází-li k přerušení řízení právě proto, že je třeba vyčkat, až důvody přerušení pominou. V daném případě je proto nutné se zabývat otázkou, kdy vznikl důvod pro přerušení řízení, tedy kdy bylo zahájeno rozvodové řízení stěžovatele s jeho manželkou v jeho domovské zemi. Pokud by rozvodové řízení bylo zahájeno před zahájením správního řízení o jeho žádosti, pak by v případě přerušení řízení právě z tohoto důvodu lhůta pro vydání rozhodnutí dle ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců vůbec běžet nezačala, neboť v důsledku poslední věty § 65 odst. 1 správního řádu by „přestala běžet“ ještě předtím, než by vůbec běžet započala spolu se zahájením řízení. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pravidlo podle § 65 odst. 1 věty poslední správního řádu se uplatní jen a pouze v případě, že vskutku dojde usnesením správního orgánu k přerušení správního řízení z důvodu podle § 64 odst. 1 správního řádu, na který pravidlo podle § 65 odst. 1 téhož zákona dopadá. Pokud by usnesením správní řízení přerušeno nebylo, ačkoli by třeba objektivně vzato pro takový krok důvody existovaly, k žádnému přerušení běhu lhůt k vydání rozhodnutí by logicky vůbec nedošlo. (JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 65 [Pokračování v přerušeném řízení]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 482).

27. Při posouzení, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu v řízení 1, vycházel nalézací soud ze skutečnosti, že řízení bylo zahájeno doručením žádosti žalobkyně o přiznání příspěvku [Anonymizováno] dne 30. 1. 2019. Dne 15. 3. 2019 rozhodl správní orgán o přerušení řízení z důvodu vedení trestního řízení proti žalobkyni pro podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu. Správní řízení však bylo dle shora uvedené odborné literatury přerušeno již ke dni, kdy nastala skutečnost, pro kterou bylo řízení následně usnesením přerušeno, v tomto případě podáním trestního oznámení na žalobkyni. Trestní oznámení bylo podáno dne 25. 1. 2019, přičemž státnímu zastupitelství bylo doručeno dne 29. 1. 2019, tedy již od tohoto okamžiku neběžely lhůty pro rozhodnutí v řízení 1. Je bez významu, že Policie ČR oznámila zahájení úkonů trestního řízení [Anonymizováno] až v březnu 2019, neboť z rozhodnutí o přerušení řízení se podává, že bylo přerušeno do doby, než budou orgány činnými v trestním řízení sděleny závěry prováděných úkonů v trestním řízení, zda-li došlo ke spáchání trestného činu podvodu v souvislosti s poskytováním příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti v návaznosti na skutečnosti uváděné v přípisu ze dne 25. 1. 2019. Nutno dodat, že trestní oznámení bylo sice podáno samotným správním orgánem, avšak nelze odhlédnout od toho, že tento oznamovatel je orgánem veřejné správy, hospodaří se státními prostředky, a stejně jako každý má povinnost oznamovat podezření ze spáchání trestného činu. Zdejší soud navíc není oprávněn v projednávané věci posuzovat důvodnost tohoto oznámení. Následně bylo rozhodováno o odvolání žalobkyně ze dne 27. 3. 2019, přičemž rozhodnutí správního orgánu bylo nadřízeným orgánem dne 5. 6. 2019 zrušeno. Řízení 1 však bylo následně rozhodnutím správního orgánu ze dne 20. 6. 2019 opět přerušeno, a to ze shodných důvodů, tj. vyčkání, jak dopadne prověřování trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu. Pokud bylo tedy řízení opět přerušeno, a to pro skutečnost, která nastala ještě před samotným zahájením správního řízení, lhůty pro vydání rozhodnutí od doručení trestního oznámení neběžely, respektive lhůty pro vydání rozhodnutí ani nezačaly plynout. Druhé rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení bylo nadřízeným orgánem potvrzeno. Lhůta pro vydání konečného rozhodnutí tudíž nepočala plynout. Následně probíhalo dle provedeného dokazování řízení u soudu, přičemž [Anonymizováno] vydal dne 21. 1. 2020 rozsudek, kterým uložil správnímu orgánu lhůtu k vydání rozhodnutí v délce 60 dní od právní moci rozhodnutí. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 1. 2020. V situaci, kdy rozsudek nabyl právní moci dne 28. 1. 2020, mělo být o žádosti žalobkyně rozhodnuto do 29. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že 29. 3. 2020 byla neděle, připadl konec lhůty na následující pracovní den, a to na 30. 3. 2020. Příspěvek měl být vyplacen ve lhůtě 14 kalendářních dní (§ 78a odst. 9 zákona o zaměstnanosti), tj. dne 17. 4. 2020. Pokud tedy bylo správním orgánem rozhodnuto dne 29. 4. 2020 a příspěvek byl vyplacen 6. 5. 2020, k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě, v řízení 1 došlo.

28. Při posouzení, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu v řízení 2, vycházel nalézací soud ze skutečnosti, že řízení bylo zahájeno doručením žádosti žalobkyně o přiznání příspěvku [Anonymizováno] dne 30. 4. 2019. Usnesením ze dne 2. 7. 2019 bylo řízení přerušeno za účelem odstranění vad žádosti. Judikatura dovodila specifické pravidlo pro případ, kdy k přerušení řízení dojde ve spojení s výzvou k odstranění nedostatků žádosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS 5 Ans 4/2012-20), se má v dané situaci za to, že "pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu stanovená v § 71 správního řádu z roku 2004, případně zvláštním zákonem, neběžela již ode dne podání vadné žádosti, tj. od zahájení správního řízení (...)". Lhůta pro vydání rozhodnutí tedy nepočala vůbec plynout. Následně byl učiněn záznam do spisu dne 11. 9. 2019, že se v řízení pokračuje, nicméně lhůta pro vydání rozhodnutí přesto plynout nepočala, neboť dne 13. 9. 2019 bylo rozhodnuto o přerušení řízení do doby rozhodnutí o shora uvedeném trestním oznámení proti žalobkyni. Pokud bylo trestní oznámení podáno dne 25. 1. 2019, lhůta k vydání rozhodnutí nepočala plynout, když pro tuto skutečnost bylo následně řízení přerušeno (viz závěry uvedené v odst. 26. a 27. shora). Proti rozhodnutí o přerušení řízení podala žalobkyně odvolání, které bylo dne 25. 10. 2019 předloženo odvolacímu orgánu. Odvolací orgán měl rozhodnout ve lhůtě 60 dnů (nejpozději 27. 12. 2019), avšak rozhodl až dne 10. 2. 2020. V situaci, kdy rozhodl odvolací orgán dne 10. 2. 2020, počala správnímu orgánu prvního stupně běžet lhůta 60 dnů 15 dnů po vrácení věci správnímu orgánu, tj. dnem 27. 2. 2020. [Anonymizováno] však již dne 13. 2. 2020 provedl záznam o pokračování v přerušeném řízení. 60denní lhůta pro vydání rozhodnutí správním orgánem prvního stupně proto počala běžet již tento den. Na základě uvedeného měl správní orgán rozhodnout nejpozději do 13. 4. 2020. Správní orgán rozhodl již dne 16. 3. 2020, kdy tentýž den nabylo rozhodnutí právní moci. Příspěvek byl následně vyplacen dne 23. 3. 2020, přičemž nejpozději měl být vyplacen dne 1. 5. 2020. Správní orgán prvního stupně tudíž rozhodl v zákonné lhůtě. Nelze však odhlédnout od toho, že odvolací správní orgán měl rozhodnout dle shora uvedených závěrů do 27. 12. 2019. Při zohlednění 15denní lhůty po vrácení věci odvolacím správním orgánem počala správnímu orgánu prvního stupně plynout lhůta k rozhodnutí dne 14. 1. 2020 (nalézací soud vychází z předpokladu, že spis by byl správnímu orgánu prvního stupně předložen nejdříve dne 30. 12. 2019, neboť 27. 12. 2019 byl pátek). Správní orgán prvního stupně by pak v případě dodržení stanovené lhůty odvolacím orgánem měl lhůtu pro vydání rozhodnutí do 16. 3. 2020 a lhůtu pro vyplacení příspěvku do 3. 4. 2020. Správní orgán prvního stupně rozhodl dne 16. 3. 2020 a příspěvek vyplatil dne 23. 3. 2020. Z uvedeného vyplývá, že i přes průtah v rozhodování odvolacího správního orgánu správní orgán prvního stupně lhůtu pro vydání rozhodnutí dodržel. Příspěvek byl vyplacen rovněž včas. Odvolací orgán sice rozhodnutí o přerušení řízení k odvolání žalobkyně zrušil, avšak lhůty nepočaly plynout dříve, než odvolací orgán o odvolání rozhodl, respektive po 15 dnech od vrácení spisu správnímu orgánu prvního stupně, neboť důvodnost přerušení soud v projednávaném řízení zásadně neposuzuje. Nicméně vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o přerušení řízení opožděně, došlo v řízení 2 k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích tím, že odvolací správní orgán nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Správní orgán prvního stupně v zákonem stanovené lhůtě rozhodl a příspěvek rovněž vyplatil včas.

29. Při posouzení, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu v řízení 3, vycházel nalézací soud ze skutečnosti, že řízení bylo zahájeno doručením žádosti žalobkyně o přiznání příspěvku [Anonymizováno] dne 31. 7. 2019. Řízení bylo následně přerušeno opět do skončení řízení o podaném trestním oznámení na žalobkyni, a to dne 26. 9. 2019. Lhůta pro vydání rozhodnutí tedy plynout nezačala. Následně bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o přerušení řízení dne 10. 2. 2020 zrušeno. Správní orgán prvního stupně poté učinil záznam do spisu o pokračování v řízení dne 13. 2. 2020. Lhůta pro vydání rozhodnutí tudíž správnímu orgánu uplynula dne 13. 4. 2020. Správní orgán prvního stupně však rozhodl již dne 19. 3. 2020, kdy rozhodnutí současně nabylo právní moci. Příspěvek byl vyplacen dne 26. 3. 2020. V řízení 3 však nastala obdobná situace jako v řízení 2, kdy odvolací správní orgán měl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o přerušení řízení rozhodnout do 27. 12. 2019, avšak rozhodl až po uplynutí zákonné 60denní lhůty dne 10. 2. 2020. Pokud by odvolací správní orgán rozhodl v 60denní lhůtě, lhůta pro vydání rozhodnutí by správnímu orgánu prvního stupně uplynula dnem 16. 3. 2020 a lhůta pro vyplacení příspěvku dnem 3. 4. 2020. Správní orgán prvního stupně však rozhodl až 19. 3. 2020. Příspěvek byl vyplacen již včas dne 26. 3. 2020. Nicméně i v tomto řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích řízení došlo, když se průtahů při svém rozhodování dopustil odvolací správní orgán, v důsledku čehož správní orgán prvního stupně nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Příspěvek však již v zákonném stanovené lhůtě vyplacen správním orgánem prvního stupně byl.

30. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně rekapituluje, že ve všech posuzovaných řízeních byl shledán nesprávný úřední postup spočívající v průtazích řízení, kdy dotčené správní orgány nerozhodly v posuzovaných řízeních v zákonem stanovených lhůtách. Nalézací soud se proto dále posuzoval existenci příčinné souvislosti prokázaného nesprávného úředního postupu s žalobkyní tvrzenou škodou v podobě ušlého zisku.

31. S přihlédnutím k závěrům nalézacího soudu měl být příspěvek, který žalobkyně žádala v řízení 1, žalobkyni vyplacen dne 17. 4. 2020, přičemž jí byl dle provedeného dokazování vyplacen dne 6. 5. 2020, tedy o 19 dní později. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (condition sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti. Ústavní soud v uvedeném nálezu ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „(…) v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné. Základní obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétní případ.“ (NS 30 Cdo 1729/2013). Stejně tak NS 28 Cdo 3471/2019 - z hlediska české občanskoprávní teorie je však větší důraz kladen na teorii adekvátní příčinné souvislosti. Podle této teorie je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (k tomu blíže např. Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1066). Ústavní soud dále v nálezu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „pro odpovědnost za škodu není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího [škůdce] konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.“ Na základě uvedeného dospěl nalézací soud k závěru, že ve věci není dána příčinná souvislost mezi vznikem tvrzené škody a odpovědnostním titulem (nesprávným úředním postupem). Žalobkyně obdržela požadovaný příspěvek pouze o 19 dní později, než jej měla obdržet. Tato pozdní úhrada tudíž nemohla vyústit v tvrzenou škodu, kdy žalobkyně tvrdila, že jí škoda spočívající v ušlém zisku a zapříčiněná ztrátou zakázek začala vznikat již na jaře 2019, resp. v dubnu 2019, že na přelomu března a dubna 2019 byla nucena ukončit část zakázek, optimalizovat počty osob využívaných na zakázkách, kdy příspěvky získávané na základě žádostí byly nezbytné pro ziskovost žalobkyně. Pokud měla žalobkyni vznikat škoda již rok před tím, než došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nelze uzavřít, že by příčinnou vzniku tvrzené škody byl zjištěný nesprávný úřední postup.

32. V řízení 2 měl být příspěvek žalobkyni vyplacen do 3. 4. 2020, přičemž byl vyplacen již dne 23. 3. 2020. V řízení 3 měl být příspěvek žalobkyni vyplacen do 3. 4. 2020, přičemž byl vyplacen již dne 26. 3. 2020. Oba příspěvky tudíž byly vyplaceny včas. Tvrzená škoda tudíž z nesprávného úředního postupu v těchto řízeních žalobkyni vzniknout nemohla.

33. S přihlédnutím ke shora uvedeným závěrům, kdy nalézací soud shledal, že ve vztahu k jednotlivým posuzovaným řízením není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem v těchto řízeních a žalobkyní tvrzenou škodou, nalézací soud žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý ze šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za vyjádření k žalobě, doplnění vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání dne 6. 5. 2024, účast u soudního jednání dne 19. 8. 2024, doplnění ze dne 4. 9. 2024 a účast u soudního jednání dne 15. 11. 2024.

Poučení