43 C 79/2021-529

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] e) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] f) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] g) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] h) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] i) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] j) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] k) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] l) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] m) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] n) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] o) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] p) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] q) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] r) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] s) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] t) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] u) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] v) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] w) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] x) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] y) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] z) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] aa) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bb) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] cc) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] dd) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ee) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ff) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] gg) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] hh) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] ii) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] jj) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] kk) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ll) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] mm) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] nn) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oo) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] pp) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] qq) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] rr) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ss) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] tt) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] uu) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] vv) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ww) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] xx) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] yy) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zz) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] aaa) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] bbb) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ccc) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] za niž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o poskytnutí omluvy a zaplacení zadostiučinění, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci a) – ccc) domáhali, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců a) -ccc) coby náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (nezákonným mimořádným opatřením) zadostiučinění v penězích ve výši 14 208,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně ode dne 2. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 23,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Každý ze žalobců c) – oo) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 23,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Každý ze žalobců qq) – rr) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 23,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Každý ze žalobců tt) – ccc) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 23,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku nezákonných mimořádných opatření, kterými byla minimálně od 17. 9. do 23. 11. 2020, tzn. 68 dnů, nezákonně omezena jejich svoboda pohybu a pobytu, když se nesměli pohybovat bez zahaleného obličeje. Konkrétně se jednalo o mimořádné opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, mimořádné opatření žalované ze dne 12. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-36 MIN/KAN a mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, které bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020, a to dnem 21. 11. 2020, kdy soud rozhodoval stále o tom samém návrhu a dle žalobců se proto závěr o nezákonnosti opatření ze dne 19. října vztahuje i na předchozí opatření. Po vydání rozsudku žalovaná vydala opatření s totožným odůvodněním, pro které soud předchozí opatření zrušil, a to mimořádné opatření žalované ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39 MIN/KAN, a mimořádné opatření žalované ze dne 20. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-40 MIN/KAN, které bylo s účinností ode dne 24. listopadu 2020 zrušeno. Žalobci uplatnili svůj nárok na odškodnění za nemateriální újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Měli za prokázané, že v důsledku nezákonných opatření ministerstva, které byly pro nezákonnost zrušeny, jim vznikla podstatná újma na jejich lidské důstojnosti a právech tím, že byla omezena jejich možnost volného pohybu na území jejich vlasti. Vedle toho ale došlo k vážnému zásahu do práva na ochranu soukromého a rodinného života, práva na ochranu zdraví i dalších práv. Pokud by nebyla předmětná opatření vydána, tak by k újmě žalobců nedošlo. Je tak dána příčinná souvislost mezi opatřeními ministerstva a způsobenou újmou. Opatření obecné povahy se dle žalobců podle soudní praxe považuje ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za rozhodnutí. Pokud by se nejednalo o nezákonné rozhodnutí, jednalo by se dle žalobců o nesprávný úřední postup. Účinkům nezákonných opatření se nebylo možné dle žalobců vyhnout. Zahalený obličej není v našich podmínkách ve veřejném prostoru normální. Má to dle žalobců též negativní dopady na bezpečnost, zdraví. Bez zahaleného obličeje se děti nemohly účastnit výuky na školách. Nošení skutečně efektivních prostředků ochrany před viry je nákladné. Stát žalobce těmito prostředky nevybavil. Roušky jsou dle žalobců symbolem svévole, popření zdravého rozumu a porušování lidských práv. Z uvedených důvodů žalobci primárně požadovali, aby se jim žalovaná omluvila a poskytla přiměřené zadostiučinění v penězích, a to ve výši 500 Kč každému z nich za každý den, kdy trvala nezákonná povinnost zahalování dýchacích cest a obličejů. Svůj nárok uplatnili u žalované dne 1. 1. 2021, přičemž žalovaná do dne podání žaloby nereagovala.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, přičemž učinila nesporným předběžné uplatnění nároku. Žalovaná k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID- 19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 přijala mimo jiné mimořádná opatření. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020-224, odmítl návrh na zrušení mimořádného opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, a zrušil mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN Nejvyšší správní soud posléze rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č. j. 8 As 265/2020-173, rozhodoval o kasační stížnosti odpůrců tak, že řízení částečně zastavil a částečně kasační stížnost zamítl. I kdyby byly dle žalované splněny předpoklady pro uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnostní titul, který by přicházel v úvahu, je pouze nezákonné rozhodnutí, nikoliv nesprávný úřední postup. Dále namítla absenci aktu individuální aplikace práva ve smyslu OdpŠk, jak plyne z ustanovení § 5 písm. a) OdpŠk. Odpovědnost za škodu by ve světle okolností posuzovaného případu přicházela v úvahu za předpokladu existence rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Aby přicházela v úvahu aplikace ustanovení OdpŠk, muselo by dle žalované v posuzovaném případě existovat individuální rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým správní orgán v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků správního řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy. Žalovaná je přesvědčena, že mimořádné opatření nutno hodnotit jako jiný právní přepis, jak platí ostatně i u obsahově totožných opatření vydaných vládou dle zákona č. 204/2000 Sb., zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Náhradu škody způsobenou právním předpisem však dle ustanovení OdpŠk uplatňovat nelze. Dále žalovaná namítla absenci aktivní věcné legitimace žalobců. Možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu OdpŠk je dle žalované vázána na podmínku účastenství dotčené osoby v řízení, musí se v řízení rozhodovat konkrétně o jejich právech a povinnostech. Významný je přitom procesní stav účastenství, který zde je v době vydání opatření obecné povahy, od nějž se odvíjí uplatňování nároku na náhradu škody. V případě mimořádných opatření žalované se však o tento případ nejedná. Byla-li totiž mimořádná opatření vydána v beznávrhovém řízení, bez účastníků řízení, není a nemůže z povahy věci být ani osoba aktivně legitimovaná k náhradě škody způsobené dotčenými mimořádnými opatřeními dle OdpŠk. Touto osobou pak dle žalované není a nemůže být dokonce ani osoba, která by se správní žalobou domáhala zrušení mimořádných opatření.

3. Za situace, kdy byla žaloba podána k nadepsanému soudu celkem 94 žalobci, přičemž někteří ze žalobců nezaplatili k výzvě soudu soudní poplatek ze žaloby a někteří vzali žalobu v plném rozsahu zpět, nadepsaný soud průběžně ve vztahu k příslušným žalobcům řízení částečně zastavoval. Naposledy tak učinil na jednání konaném dne 26. 5. 2023, kde zastavil řízení ve vztahu k žalobci b) [celé jméno žalobce] a žalobkyni ss) [celé jméno žalobkyně].

4. Žalobci současně podáním ze dne 5. 12. 2022 vzali žalobu částečně zpět, a to tak, že předmětem žaloby byla po zpětvzetí pouze náhrada nemajetkové újmy za zásah do práv žalobců v důsledku mimořádného opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, kterým byla omezena práva žalobců ode dne 21. října 2020 do 17. listopadu 2020, a to ve výši 14 208,90 Kč s příslušenstvím. Usnesením nalézacího soudu ze dne 13. 3. 2023, č. j. 43 C 79/2021-484, bylo proto řízení ve vztahu ke zbývajícím žalobcům co do částky 19 791,10 Kč a co do požadované omluvy částečně zastaveno.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná přípisem ze dne 20. 4. 2020, č. j. MZDR 16160/2020-2/MIN KAN žalobkyni a) k její žádosti ze dne 15. 4. 2020 sdělila, že požadovanými studiemi ani jinými podklady týkajícími se dopady nošení roušek nedisponuje. Mimořádným opatřením ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, byl všem osobám s účinností ode dne 18. září 2020, od 0:00 hod. do odvolání mimořádného opatření zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy. Mimořádným opatřením ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39 MIN/KAN, byl všem osobám s účinností ode dne 18. listopadu 2020, od 00:00 hod. do dne 20. listopadu 2020 do 23:59 hod. zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy, c) na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy, d) v motorových vozidlech, ledaže se v motorovém vozidle nachází pouze osoby z jedné domácnosti, e) na všech ostatních veřejně přístupných místech v zastavěném území obce, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020-224, odmítl návrhy navrhovatelů c) a d), kterými se domáhali zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN (výrok I.) a ve výroku I. zrušil mimořádné opatření ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, a to dnem 21. 11. 2020. Přípisem ze dne 1. 1. 2021 právní zástupce žalobců uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/98 Sb. způsobené nezákonnými mimořádnými opatřeními obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. září 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35 MIN/KAN, ze dne 12. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-36 MIN/KAN, ze dne 19. října 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, a navazujícími opatřeními ev. nezákonným zásahem do práv poškozených (nesprávným úředním postupem), přičemž požadoval, aby byla každému ze žalobců zaslána v přípisu specifikovaná omluva a částka 34 000 Kč. Přípisem ze dne 25. 6. 2021, [číslo jednací] žalovaná právního zástupce žalobce vyrozuměla o výsledku posouzení žádosti o náhradu škody s tím, že žalovaná neshledala naplnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a z tohoto důvodu nemůže žádosti žadatelů vyhovět (viz [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno]), [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení]).

6. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen“ OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

8. Podle ust. § 3 OdpŠk odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. S přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě a na základě provedeného dokazování nalézací soud zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu OdpŠk, kterou žalobci žalobou požadovali, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí eventuálně nesprávného úředního postupu - mimořádného opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobci své nároky u žalované uplatnili dne 1. 1. 2021, kdy se primárně domáhali omluvy a úhrady částky 34 000 Kč pro každého ze žalobců.

13. Mimořádné opatření, které mělo být podle žalobců příčinou vzniku jimi tvrzené újmy, vydala žalovaná podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., který stanoví, že mimořádnými opatřeními při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku jsou zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku. Současně tento zákon v § 94a stanoví, že mimořádné opatření je opatřením obecné povahy. Mimořádné opatření žalované je opatřením obecné povahy, které se vydává podle § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není právním předpisem ani rozhodnutím, a lze jej přezkoumat v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a následujících s. ř. s . Také Ústavní soud v usnesení ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/20 uvedl, že mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydaná podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb. jsou opatřeními obecné povahy. V usnesení sp. zn. Pl. ÚS 11/20 se pak zabýval právní povahou mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví a dovodil, že tento akt naplňuje všechny znaky opatření obecné povahy, a to i z hlediska materiálního (viz odst. 31. až 38. citovaného rozhodnutí). Otázkou, zda lze případnou škodu (újmu), způsobenou v důsledku těchto mimořádných opatření vydaných ministerstvem zdravotnictví odškodnit podle OdpŠk., se nezabýval. V citovaném usnesení v odst.

35. Ústavní soud zároveň vyložil, co se považuje za správní rozhodnutí (jde o správní akt, který se týká konkrétní (jedinečné) věci a současně individuálně určených adresátů). Naproti tomu opatření obecné povahy se vyznačuje konkrétností předmětu a obecnosti adresátů. V nauce správního práva je opatření obecné povahy řazeno mezi tzv. smíšené správní akty s tím, že se nejedná ani o rozhodnutí ani o právní předpis. Odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk je koncipována jako odpovědnost za škodu (újmu) způsobenou jednotlivci v individuálním případě, nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, které se dotýkají konkrétní věci, jíž byl účasten. Musí se jednat o konkrétní, individualizovaný vztah založený mezi státem a jednotlivcem. Judikatura sice u některých opatření obecné povahy připustila možnost aplikace OdpŠk, avšak jednalo se o opatření obecné povahy vydávaná v oblasti územního plánování, kdy se jedná o opatření obecné povahy, jimiž je založen vztah veřejné moci vůči konkrétní osobě. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, jež je předmětem tohoto sporu, však mělo všeobecný a celostátní dopad, nikoli tedy dopad ve vztahu ke konkrétnímu jednotlivci, v daném případě ve vztahu k žalobcům. Na základě shora uvedených úvah soud prvního stupně uzavírá, že mimořádné opatření, jež je předmětem tohoto sporu, není rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) OdpŠk. Odpovědnost státu za škodu způsobenou při plošném omezení práv a svobod neurčitého okruhu osob přijetím plošně a všeobecně závazného mimořádného opatření dovodit nelze. Nad shora uvedené nalézací soud uvádí, že mimořádné opatření žalované nelze posoudit ani jako nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3013/2011 je nesprávným úředním postupem porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Obdobně se Nejvyšší soud vyslovil též v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3199/2009, v němž uvedl, že„ Vyústil-li nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí, může být důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. jen toto rozhodnutí.“. V projednávané věci se činnost žalované jako orgánu veřejné moci projevila vydáním mimořádného opatření. Vyústila tedy v určitý druh správního aktu (opatření obecné povahy), a proto odškodnění za nesprávný úřední postup podle § 5 písm. b) OdpŠk v úvahu nepřichází. S ohledem na shora uvedené proto soud prvního stupně žalobu ve vztahu ke všem žalobcům zamítl.

14. K odlišným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v zatím ojedinělém rozsudku ze dne 21. 4. 2023, č. j. 30 Cdo 414/2023, který se se shora uvedeným závěrem o neexistenci nezákonného rozhodnutí neztotožnil. Na zamítavém výroku rozsudku tento rozsudek však ničeho nemění. V uvedeném rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že vzhledem k tomu, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušená mimořádná opatření vydána, může mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření dle § 13 odst. 2 pandemického zákona) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle § 13 pandemického zákona. Dle Nejvyššího soudu tedy nelze akceptovat názor žalobce b) o existenci aktivní legitimace každé osoby, která sice byla oprávněna mimořádné opatření u soudu napadnout, ale zůstala pasivní a neučinila tak, neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Z obdobné koncepce vychází i § 8 odst. 3 OdpŠk, který nejde-li o případ zvláštního zřetele hodný, vyžaduje využití v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, čímž je akcentována obecná právní zásada prevence škod vzniklých z nezákonných rozhodnutí, která poškozený vnímá jako škodlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4389/2013). Dle tohoto zákonného ustanovení rovněž není podmínkou vzniku nároku na náhradu újmy, že využití procesních prostředků k ochraně práv poškozeným skutečně ke zrušení nezákonného rozhodnutí (opatření obecné povahy) vedlo, tedy že ke zrušení mimořádného opatření došlo přímo na návrh osoby, která se odškodnění způsobené újmy domáhá.

15. V návaznosti na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu ČR obsažené v rozsudku ze dne 21. 4. 2023 soud prvního stupně poukazuje na skutečnost, že žalobci sice tvrdili, že nezákonnost opatření byla namítána již ve vztahu k povinnosti nosit roušky od 18. září 2020 jedním ze žalobců, aniž by však současně tvrdili, že alespoň jeden ze žalobců byl účastníkem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 A 59/2020, v rámci kterého bylo mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37 MIN/KAN zrušeno. Žalobci v uvedené souvislosti toliko předložili rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020, č. j. 18 A 59/2020-224, který byl v záhlaví, kde byli označeni jednotliví navrhovatelé, anonymizován. Vzhledem k tomu, že se žalobci, respektive jejich právní zástupce, omluvil z nařízeného jednání konaného dne 26. 5. 2023, soud prvního stupně nemohl žalobce v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat, aby uvedli, zda byl některý ze žalobců účastníkem řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 18 A 59/2020 a aby tuto skutečnost prokázali. Nalézací soud byl současně připraven na uvedeném jednání žalobce vyzvat v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně samotného vzniku a intenzity nemajetkové újmy u každého jednotlivého žalobce, když žalobní tvrzení byla pouze obecného charakteru a nijak nereflektovala individuální zásah do osobnostních práv žalobců. Žalobci tak neprokázali aktivní legitimaci k podání úspěšné žaloby, když podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, a současně netvrdili a neprokázali, jaká konkrétní nemajetková škoda jakým konkrétním zásahem do nemajetkové sféry jednotlivým žalobcům fakticky vznikla. Nalézací soud proto žalobu zamítl i z těchto důvodů.

16. Výroky II až V. o nákladech řízení jsou odůvodněny ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch a náleží jí tudíž náhrada nákladů řízení. Soud rozhodl, že náklady řízení jsou povinni žalované nahradit jednotliví žalobci poměrným dílem, s výjimkou žalobců b) a ss), vůči kterým bylo řízení zastaveno a vůči kterým bylo o nákladech řízení již rozhodnuto, kdy celková výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, doplňující vyjádření žalované, příprava a účast na jednání konaném dne 26. 5. 2023) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že povinnost nahradit žalované náklady řízení vznikla celkem 52 žalobcům, rozhodl soud, že každý z těchto žalobců je povinen žalované uhradit poměrnou část, tzn. částku 23,10 Kč.

Poučení