43 C 79/2021 - 695

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (nezákonným mimořádným opatřením) zadostiučinění v penězích ve výši 14 208,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně ode dne 2. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 840,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně společně s dalšími žalobci domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku nezákonných mimořádných opatření, kterými byla minimálně od 17. 9. do 23. 11. 2020, tzn. 68 dnů, nezákonně omezena jejich svoboda pohybu a pobytu, když se nesměli pohybovat bez zahaleného obličeje. Konkrétně se jednalo o mimořádné opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. [č. účtu], mimořádné opatření žalované ze dne 12. 10. 2020, č. j. [č. účtu] a mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. [č. účtu], které bylo zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 13. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], a to dnem 21. 11. 2020, kdy soud rozhodoval stále o tom samém návrhu a dle žalobců se proto závěr o nezákonnosti opatření ze dne 19. října vztahuje i na předchozí opatření. Po vydání rozsudku žalovaná vydala opatření s totožným odůvodněním, pro které soud předchozí opatření zrušil, a to mimořádné opatření žalované ze dne 16. 11. 2020, č. j. [č. účtu], a mimořádné opatření žalované ze dne 20. 11. 2020, č. j. [č. účtu], které bylo s účinností ode dne 24. listopadu 2020 zrušeno. Žalobkyně a ostatní žalobci uplatnili svůj nárok na odškodnění za nemateriální újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Měli za prokázané, že v důsledku nezákonných opatření ministerstva, které byly pro nezákonnost zrušeny, jim vznikla podstatná újma na jejich lidské důstojnosti a právech tím, že byla omezena jejich možnost volného pohybu na území jejich vlasti. Vedle toho ale došlo k vážnému zásahu do práva na ochranu soukromého a rodinného života, práva na ochranu zdraví i dalších práv. Pokud by nebyla předmětná opatření vydána, tak by k újmě žalobců nedošlo. Je tak dána příčinná souvislost mezi opatřeními ministerstva a způsobenou újmou. Opatření obecné povahy se dle žalobkyně a dalších žalobců podle soudní praxe považuje ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za rozhodnutí. Pokud by se nejednalo o nezákonné rozhodnutí, jednalo by se dle žalobců o nesprávný úřední postup. Účinkům nezákonných opatření se nebylo možné dle žalobců vyhnout. Zahalený obličej není v našich podmínkách ve veřejném prostoru normální. Má to dle žalobců též negativní dopady na bezpečnost, zdraví. Bez zahaleného obličeje se děti nemohly účastnit výuky na školách. Nošení skutečně efektivních prostředků ochrany před viry je nákladné. Stát žalobce těmito prostředky nevybavil. Roušky jsou dle žalobců symbolem svévole, popření zdravého rozumu a porušování lidských práv. Z uvedených důvodů žalobci primárně požadovali, aby se jim žalovaná omluvila a poskytla přiměřené zadostiučinění v penězích, a to ve výši 500 Kč každému z nich za každý den, kdy trvala nezákonná povinnost zahalování dýchacích cest a obličejů. Svůj nárok uplatnili u žalované dne 1. 1. 2021, přičemž žalovaná do dne podání žaloby nereagovala.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, přičemž učinila nesporným předběžné uplatnění nároku žalobci. Žalovaná k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID- 19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 přijala mimo jiné mimořádná opatření. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], odmítl návrh na zrušení mimořádného opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. [č. účtu], a zrušil mimořádné opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. [č. účtu]. Nejvyšší správní soud posléze rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno], rozhodoval o kasační stížnosti odpůrců tak, že řízení částečně zastavil a částečně kasační stížnost zamítl. I kdyby byly dle žalované splněny předpoklady pro uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnostní titul, který by přicházel v úvahu, je pouze nezákonné rozhodnutí, nikoliv nesprávný úřední postup. Dále namítla absenci aktu individuální aplikace práva ve smyslu OdškZ, jak plyne z ustanovení § 5 písm. a) OdškZ. Odpovědnost za škodu by ve světle okolností posuzovaného případu přicházela v úvahu za předpokladu existence rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Aby přicházela v úvahu aplikace ustanovení OdškZ, muselo by dle žalované v posuzovaném případě existovat individuální rozhodnutí, tj. rozhodnutí, kterým správní orgán v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených účastníků správního řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy. Žalovaná byla přesvědčena, že mimořádné opatření nutno (minimálně optikou OdškZ) hodnotit jako (jiný) právní přepis, jak platí ostatně i u obsahově totožných opatření vydaných vládou dle zákona č. 204/2000 Sb., zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Náhradu škody způsobenou právním předpisem však dle ustanovení OdškZ uplatňovat nelze. Dále žalovaná namítla absenci aktivní věcné legitimace žalobců. Možnost domáhat se náhrady škody ve smyslu OdpŠk je dle žalované vázána na podmínku účastenství dotčené osoby v řízení, musí se v řízení rozhodovat konkrétně o jejich právech a povinnostech. Významný je přitom procesní stav účastenství, který zde je v době vydání opatření obecné povahy, od nějž se odvíjí uplatňování nároku na náhradu škody. V případě mimořádných opatření žalované se však o tento případ nejednalo. Byla-li totiž mimořádná opatření vydána v beznávrhovém řízení, bez účastníků řízení, není a nemůže z povahy věci být ani osoba aktivně legitimovaná k náhradě škody způsobené dotčenými mimořádnými opatřeními dle OdpŠk. Touto osobou pak dle žalované není a nemůže být dokonce ani osoba, která by se správní žalobou domáhala zrušení mimořádných opatření.

3. Žalobkyně a ostatní žalobci podáním ze dne 5. 12. 2022 vzali žalobu částečně zpět s tím, že předmětem žaloby byla po zpětvzetí pouze náhrada nemajetkové újmy za zásah do práv žalobkyně a ostatních žalobců v důsledku mimořádného opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. [č. účtu], kterým byla omezena práva žalobců ode dne 21. října 2020 do 17. listopadu 2020, a to ve výši 14 208,90 Kč s příslušenstvím. Usnesením nalézacího soudu ze dne 13. 3. 2023, č. j. 43 C 79/2021-484, bylo proto řízení ve vztahu ke všem zbývajícím žalobcům včetně žalobkyně co do částky 19 791,10 Kč a co do požadované omluvy částečně zastaveno.

4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně žalobu rozsudkem ze dne 26. 5. 2023 v celém rozsahu zamítl (výrok I) a uložil žalobcům povinnost k náhradě nákladů řízení žalované po 23,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II – V).

5. K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 7. 12. 2023 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení rovným dílem ve výši 900 Kč (výrok II.).

6. Proti shora uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně a odvolacího soudu podala žalobkyně ústavní stížnost. Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 331/24 ze dne 10. 7. 2024 rozhodl, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023, č. j. 36 Co 321/2023-592 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. května 2023, č. j. 43 C 79/2021-529 bylo porušeno právo žalobkyně na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod (výrok I.), že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023, č. j. 36 Co 321/2023-592 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. května 2023, č. j. 43 C 79/2021-529 se ruší (výrok II.). Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že mimořádné opatření lze považovat za rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., přičemž v posuzované věci je rozhodná aktivní legitimace žalobkyně k uplatňování nároku zejména s přihlédnutím k okolnosti, že nebyla účastnicí řízení, ve kterém bylo mimořádné opatření vydáno. Klíčovým je dle Ústavního soudu zejména posouzení naplnění podmínky vyčerpání prostředků nápravy, resp. existence okolností zvláštního zřetele hodných, pro které žalobkyně prostředky nevyčerpala. Obecné soudy dle Ústavního soudu pochybily, pokud za jediný prostředek nápravy považovaly návrh na zrušení opatření obecné povahy. Takovým prostředkem může být i oznámení o uplatňování práv jako osoba zúčastněná na řízení. Nevyčerpání opravných prostředků navíc dle Ústavního soudu nezbavuje soud povinnosti zabývat se existencí důvodů zvláštního zřetele hodných okolností a své závěry řádně odůvodnit. Existence důvodů zvláštního zřetele hodných se vztahuje dle Ústavního soudu zejména k okolnostem, pro které osoba dotčená opatřením obecné povahy nevyužila obranných prostředků. Obecné soudy musí dle Ústavního soudu primárně posoudit, zda okolnosti případu nezakládají důvody zvláštního zřetele hodné. V případě, že soudy shledají existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, budou se muset třeba věcně vypořádat s otázkou, zda jsou naplněny další podmínky pro přiznání zadostiučinění, zejm. zda žalobkyni vznikla újma, která je v režimu zákona č. 82/1998 Sb. nahraditelná.

7. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 331/24 ze dne 4. 9. 2024 byl nález Ústavního soudu ze dne 10. července 2024 sp. zn. IV. ÚS 331/24 ve výroku II. opraven tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023, č. j. 36 Co 321/2023-592 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. května 2023, č. j. 43 C 79/2021-529 se ruší ve vztahu k žalobkyni.

8. V návaznosti na závazné závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 331/24 ze dne 10. 7. 2024 ve znění usnesení sp. zn. IV. ÚS 331/24 ze dne 4. 9. 2024 přistoupil nalézací soud k opětovnému posouzení nároku žalobkyně na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku mimořádného opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, č. j. [č. účtu].

9. Žalobkyně v návaznosti na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2024 podáním ze dne 5. 9. 2024 doplnila, že vzhledem k tomu, že mimořádné opatření je možné napadnout teprve poté, co nabylo účinnosti, měli žalobci pouze od 21. 10. 2020 do 13. 11. 2020 čas na to, aby mimořádné opatření u soudu napadli. Zákonná úprava přitom v soudním řádu správním dává jednotlivci lhůtu 1 roku na to, aby opatření u soudu napadl. V souladu s právním názorem Ústavního soudu jsou tedy dle žalobkyně dány důvody zvláštního zřetele, proč je na místě netrvat na tom, aby pro přiznání aktivní legitimace musela žalobkyně opatření sama napadat. Na místě je dle žalobkyně zohlednit skutečnost, že [Anonymizováno] v řízení sp. zn. [Anonymizováno] nezveřejnil výzvu k tomu, aby se jednotlivci mohli k řízení připojit jako osoby zúčastněné.

10. I přes doplnění žalobkyně nalézací soud na jednání konaném dne 23. 9. 2024 žalobkyni v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. uložil povinnost doplnit vylíčení rozhodujících skutečností, z jakého konkrétního důvodu žalobkyně nepodala návrh na zrušení tvrzeného mimořádného opatření žalované ze dne 19. 10. 2020, zda a jakým konkrétním způsobem se žalobkyně zajímala o průběh řízení vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], jakým konkrétním způsobem došlo tvrzeným nezákonným rozhodnutím k podstatné újmě na lidské důstojnosti žalobkyně a jejích právech na ochranu soukromého a rodinného života, na ochranu zdraví a dalších právech, na základě jakých skutečností dospěla k závěru, že jí požadovaná náhrada nemajetkové újmy způsobená nezákonným rozhodnutím je přiměřená jí tvrzené nemajetkové újmě a na základě jakých konkrétních skutečností dovozuje žalobkyně závěr, že nebýt nezákonného rozhodnutí, žalobkyně by nemajetkovou újmu neutrpěla, a povinnost k prokázání svých doplňujících tvrzení označit důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 8. 10. 2024, ve kterém doplnila, že nejvíce se jí předmětné mimořádné opatření dotýkalo jako ekosexuálky, kdy by měla být chráněna stejně jako jiná sexuální orientace. Pro žalobkyni bylo extrémně náročné až nesnesitelné vidět, jak je v důsledku nezákonného opatření nakupováno, spotřebováváno a zahazováno takové množství plastu a odpadu. Žalobkyně vedla řízení proti [Anonymizováno], které podle jejího přesvědčení neudělalo nic proti obrovské spotřebě jednorázových ústenek a testů. Žalobkyně od svého manžela věděla o tom, že byla podána žaloba proti opatření, které nařizovalo nošení roušek, ale neznala spisovou značku předmětného řízení. Souběžný návrh nepodávala, protože nebylo stále jisté, jak bude přezkum probíhat. Žalobkyně byla připravená v případě, kdy by se svojí žalobou neuspěl žalobce pan [jméno FO], podat návrh na zrušení mimořádného opatření, které se týkalo nošení roušek. Toto ale nemohla již učinit, když opatření bylo zrušeno. Žalobkyně sama podala několik žalob proti opatřením vydávaným na jaře 2020. Žalobkyně dle svého tvrzení uplatnila nárok na peněžitou satisfakci ve výši 34 tisíc Kč (částka v uvedené výši byla žalobkyní požadována před částečným zpětvzetím žaloby podáním žalobců ze dne 5. 12. 2022 – doplněno soudem prvního stupně), kdy tuto částku považuje žalobkyně za přiměřenou s přihlédnutím k částkám, kterými jsou odškodňovány průtahy soudního řízení. Nebýt nezákonného mimořádného opatření, nebyly by nařízeny roušky a žalobkyně by nebyla nucena je nosit a nedošlo by k tak velkému nošení roušek a tedy ani tak velkému rouškovému odpadu a žalobkyně by tolik netrpěla jako ekosexuálka.

11. Soud prvního stupně rekapituluje, že na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná přípisem ze dne 20. 4. 2020, č. j. [č. účtu] žalobkyni a) k její žádosti ze dne 15. 4. 2020 sdělila, že požadovanými studiemi ani jinými podklady týkajícími se dopady nošení roušek nedisponuje. Mimořádným opatřením ze dne 17. 9. 2020, č. j. [č. účtu], byl všem osobám s účinností ode dne 18. září 2020, od 0:00 hod. do odvolání mimořádného opatření zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy. Mimořádným opatřením ze dne 16. 11. 2020, č. j. [č. účtu], byl všem osobám s účinností ode dne 18. listopadu 2020, od 00:00 hod. do dne 20. listopadu 2020 do 23:59 hod. zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy, c) na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy, d) v motorových vozidlech, ledaže se v motorovém vozidle nachází pouze osoby z jedné domácnosti, e) na všech ostatních veřejně přístupných místech v zastavěném území obce, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], odmítl návrhy navrhovatelů c) a d), kterými se domáhali zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 17. 9. 2020, č. j. [č. účtu] (výrok I.) a ve výroku I. zrušil mimořádné opatření ze dne 19. 10. 2020, č. j. [č. účtu], a to dnem 21. 11. 2020. Přípisem ze dne 1. 1. 2021 právní zástupce žalobců uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/98 Sb. způsobené nezákonnými mimořádnými opatřeními obecné povahy [Anonymizováno] ze dne 17. září 2020, č. j. [č. účtu], ze dne 12. 10. 2020, č. j. [č. účtu], ze dne 19. října 2020, č. j. [č. účtu], a navazujícími opatřeními ev. nezákonným zásahem do práv poškozených (nesprávným úředním postupem), přičemž požadoval, aby byla každému ze žalobců zaslána v přípisu specifikovaná omluva a částka 34 000 Kč. Přípisem ze dne 25. 6. 2021, č. j. [právnická osoba] žalovaná právního zástupce žalobce vyrozuměla o výsledku posouzení žádosti o náhradu škody s tím, že žalovaná neshledala naplnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a z tohoto důvodu nemůže žádosti žadatelů vyhovět (viz přípis žalované ze dne 20. 4. 2020, č. j. [č. účtu] adresovaný žalobkyni a), mimořádné opatření žalované ze dne 17. 9. 2020, č. j. [č. účtu], mimořádné opatření žalované ze dne 16. 11. 2020, č. j. [č. účtu], rozsudek [Anonymizováno] ze dne 13. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], přípis právního zástupce žalobců ze dne 1. 1. 2021 adresovaný žalované, přípis žalované ze dne 25. 6. 2021, č. j. [právnická osoba], adresovaný právnímu zástupci žalobců).

12. Dne 18. 9. 2020 podal navrhovatel [jméno FO] zastoupený [Jméno advokáta], advokátem se sídlem [Adresa advokáta], k [Anonymizováno] návrh na zrušení opatření obecné povahy [právnická osoba] ze dne 17. září 2020, č.j. [č. účtu]. Podáním ze dne 30. 9. 2020 žalobce změnil žalobu v tom směru, že nově napadal opatření ze dne 12. 10. 2020, č.j. [č. účtu], které bylo účinné od 13. 10. 2020. Podáním ze dne 20. 10. 2020 žalobce změnil žalobu v tom směru, že nově napadal opatření ze dne 19. 10. 2020, č.j. [č. účtu], které bylo účinné od 21. 10. 2020. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 21. 10. 2020, č.j. [Anonymizováno], byly věci dalších navrhovatelů, a to nezl. [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] a sp. zn. [Anonymizováno] spojeny ke společnému projednání s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. [Anonymizováno]. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2020, č.j. [Anonymizováno], byly mimo jiné změny návrhů, kterými se každý z navrhovatelů domáhal, aby soud zrušil opatření odpůrce ze dne 19. 10. 2020, č.j. [č. účtu], připuštěny. Rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. [Anonymizováno], odmítl [Anonymizováno] návrhy navrhovatelů [jméno FO] a [jméno FO], kterými se domáhali zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 17. 9. 2020, č. j. [č. účtu] (výrok I.) a ve výroku I. zrušil mimořádné opatření ze dne 19. 10. 2020, č. j. [č. účtu], a to dnem 21. 11. 2020 (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 11. 2020. [jméno FO], nezl. [jméno FO], [jméno FO] podali proti rozsudku ze dne 13. 11. 2020 kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 8. 11. 2021 tak, že řízení o kasačních stížnostech [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO] zastavil a kasační stížnost nezl. [jméno FO] zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 11. 2021 (viz spis [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno]).

13. Dne 3. 8. 2022 podala žalobkyně zastoupená [Jméno advokáta], advokátem se sídlem [Adresa advokáta], k [Anonymizováno] žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, kterou se domáhala určení, že žalované [Anonymizováno] tím, že v rozporu s mezinárodními závazky vyplývajícími z ústavního pořádku ČR nepřijalo dostatečná opatření ke snížení znečištění životního prostředí na území České republiky tím, že by se zamezilo nadměrnému používání respirátorů, ústenek a testovacích sad v souvislosti s onemocněním Covid 19, nezákonně zasáhlo do práv žalobkyně, zejména práva na soukromí zaručeného v čl. 10 Listiny základních práv a svobod a do práva na příznivé životní prostředí zaručeného v čl. 35 Listiny základních práv a svobod, a uložení povinnosti žalovanému ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku ukončit nezákonný zásah do práv žalobkyně tím, že příjme nezbytná a přiměřená opatření ke snížení znečištění životního prostředí v ČR v souladu se závazky plynoucími z Listiny základních práv a svobod (zejm. čl. 10 a 35) a mezinárodních závazků tím, že podnikne efektivní kroky k tomu, aby už nikdy nebyla uložena občanům povinnost používat respirátory, ústenky a by nemuseli podstupovat povinné testování, nebo aby alespoň byl významně snížen rozsah jejich užívání a že současně učiní přiměřená opatření k odstranění nežádoucího plastového odpadu, který se dostal do životního prostředí v důsledku nařizování povinného nošení ústenek, respirátorů a testovacích sad. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 30. 8. 2023, č.j. [Anonymizováno], byla žaloba zamítnuta (viz žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ze dne 3. 8. 2022, rozsudek [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 8. 2023).

14. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen “OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle ust. § 3 OdpŠk odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

17. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek podle zvláštního předpisu, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné.

20. V souladu se závěry Ústavního soudu soud prvního stupně primárně posuzoval, zda je žalobkyně aktivně legitimovaná k uplatnění příslušného nároku zejména s přihlédnutím k okolnosti, že nebyla účastnicí řízení, ve kterém bylo mimořádné opatření vydáno, tedy zda byla naplněna podmínka vyčerpání prostředků nápravy, resp. zda existují okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které žalobkyně prostředky nevyčerpala. Žalobkyně v uvedené souvislosti tvrdila, že měla s ostatními žalobci čas pouze od 21. 10. 2020 do 13. 11. 2020 na to, aby mimořádné opatření u soudu napadla, přičemž zákonná úprava v soudním řádu správním dává jednotlivci lhůtu 1 roku na to, aby opatření u soudu napadl. [Anonymizováno] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] dle žalobkyně rovněž nezveřejnil výzvu k tomu, aby se jednotlivci mohli k řízení připojit jako osoby zúčastněné. K výzvě soudu poté ještě doplnila, že vedla řízení proti [Anonymizováno], které podle jejího přesvědčení neudělalo nic proti obrovské spotřebě jednorázových ústenek a testů. Zopakovala, že od svého manžela věděla o tom, že byla podána žaloba proti opatření, které nařizovalo nošení roušek, ale neznala spisovou značku předmětného řízení. Souběžný návrh nepodávala, protože nebylo stále jisté, jak bude přezkum probíhat. Žalobkyně byla připravená v případě, kdy by se svojí žalobou neuspěl žalobce pan [jméno FO], podat návrh na zrušení mimořádného opatření, které se týkalo nošení roušek. Toto ale nemohla již učinit, když opatření bylo zrušeno. I přes shora uvedená tvrzení žalobkyně dospěl nalézací soud k závěru, že žalobkyně aktivně legitimovaná k uplatnění příslušného nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé napadeným mimořádným opatřením není a že nebyly prokázány ani okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2024. V řízení bylo sice spisem [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] prokázáno, že ze strany [Anonymizováno] nebyla v průběhu řízení zveřejněna výzva k oznámení o uplatňování práv jako osoby zúčastněné na řízení ve smyslu ust. § 34 odst. 2 soudního řádu správního a že mimořádné opatření bylo k návrhu navrhovatelů zrušeno již rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, a to ke dni 21. 11. 2020 v situaci, kdy byla oprávněna opatření napadnout ve lhůtě 1 roku, nicméně současně žalobkyně v řízení i přes výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by se o průběh řízení o zrušení mimořádného opatření intenzivně zajímala zejména s přihlédnutím k tomu, že tvrdila, že rozhodnutí v dané věci pro ní bylo zcela zásadní, kdy v důsledku napadeného mimořádného opatření utrpěla podstatnou újmu na svých právech, za níž požadovala zadostiučinění v penězích. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by bezprostředně v návaznosti na vydání mimořádného opatření dala najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jejích práv, že se proti jeho vydání hodlá bránit zákonnými prostředky. Žalobkyně zůstala od vydání mimořádného opatření pasivní, a to až do uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 1. 1. 2021, kdy příslušný nárok uplatnila společně s dalšími 94 žalobci, kteří tvrdili zcela shodné zásahy do práv žalobců. Pokud žalobkyně poukázala v uvedené souvislosti na svoji žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, kterou podala proti [Anonymizováno], tato byla podána téměř po dvou letech od vydání napadeného mimořádného opatření a navíc směřovala k odstranění následků znečištění životního prostředí plastovým odpadem a nikoli proti omezení možnosti volného pohybu, zásahům do práva na ochranu soukromého a rodinného života, práva na ochranu zdraví, kterými žalobkyně odůvodňovala společně s ostatními vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy.

21. I pokud by však žalobkyně byla k uplatnění nároku aktivně legitimována, a to pro naplnění podmínky vyčerpání prostředků nápravy, resp. existenci okolností zvláštního zřetele hodných, i přes výzvu soudu, učiněnou v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání konaném dne 23. 9. 2023, nedotvrdila a neprokázala, jakým konkrétním způsobem došlo u žalobkyně k tvrzené nemajetkové újmě. Žalobkyně v žalobě společně s ostatními žalobci tvrdila, že jim vznikla podstatná újma na jejich lidské důstojnosti a právech tím, že byla omezena jejich možnost volného pohybu na území jejich vlasti, vedle toho došlo k vážnému zásahu do práva na ochranu soukromého a rodinného života, práva na ochranu zdraví i dalších práv. Žalobkyně však ani v průběhu řízení neuvedla, jak se zásahy do jednotlivých práv žalobkyně u této konkrétně projevily. Na tuto skutečnost ostatně poukázal nalézací soud již ve svém prvním rozsudku. Přestože si musela být žalobkyně této skutečnosti vědoma a přestože byla na jednání dne 23. 9. 2023 opakovaně soudem vyzvána, aby tvrdila a prokázala konkrétní dopady do života žalobkyně, tato ve svém doplnění ze dne 8. 10. 2024 toliko odkázala na svá předcházející tvrzení a doplnila, že se cítí být plně ekosexuálkou, že pro ní bylo extrémně náročné až nesnesitelné vidět, jak je v důsledku nezákonného opatření nakupováno, spotřebováváno a zahazováno takové množství plastu a odpadu a že nebýt nezákonného mimořádného opatření, nebyly by nařízeny roušky a žalobkyně by nebyla nucena je nosit + by nedošlo k tak velkému nošení roušek a tedy ani tak velkému rouškovému odpadu a žalobkyně by tolik netrpěla jako ekosexuálka. Jestliže žalobkyně netvrdila a neprokázala konkrétní dopady nezákonného mimořádného opatření do příslušných sfér žalobkyně odůvodňující přiznání peněžitého zadostiučinění, nezbylo by soudu prvního stupně žalobu zamítnout i v situaci, kdy by dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimovaná k uplatnění nároku, respektive kdy by shledal existenci okolností zvláštního zřetele hodných, pro které žalobkyně prostředky nápravy nezákonného mimořádného opatření nevyčerpala.

22. Vzhledem k výše uvedeným závěrům nalézací soud opětovně žalobu žalobkyně výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

23. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci vůči žalobkyni plný procesní úspěch a náleží jí tudíž náhrada nákladů řízení. Náklady řízení, které jsou tvořeny paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za provedené úkony sestávají z nákladů řízení vzniklých do vyhlášení rozsudku dne 26. 5. 2023 (vyjádření k žalobě, doplňující vyjádření žalované, příprava a účast na jednání konaném dne 26. 5. 2023), kdy žalobkyně je povinna hradit poměrnou část těchto nákladů ve výši 23,10 Kč, dále nákladů řízení vzniklých žalované v průběhu odvolacího řízení (vyjádření k odvolání, příprava a účast u jednání odvolacího soudu), kdy žalobkyně je povinna hradit poměrnou část těchto nákladů ve výši 17 Kč, a nákladů řízení vzniklých po vyhlášení nálezu Ústavního soudu dne 10. 7. 2024 (vyjádření žalované ze dne 16. 9. 2024, příprava a účast na jednání dne 23. 9. 2024, vyjádření žalované ze dne 1. 11. 2024, příprava a účast na jednání dne 11. 11. 2024), kdy žalobkyně je povinna hradit plnou výši těchto nákladů ve výši 1 800 Kč).

Poučení