44 C 50/2022 - 363

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 219 160 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 219 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 207 354 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 132 176 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 207 354 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 207 354 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 11 806 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 17. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 19. 9. 2019 zápůjčku ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku i s úrokem v 60 měsíčních splátkách ve výši 5 130 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení zápůjčky. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když naposled uhradil splátku dne 21. 1. 2022. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 8.1 a), b) Smlouvy v celkové výši 2 154 Kč za prodlení žalovaného se splátkou č. 31 a 32 (440 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů, a 666,90 Kč za prodlení delší než 30 dnů). V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 31, splatnou dne 22. 2. 2022, o více jak 60 dnů došlo v souladu s bodem 8.4 Smlouvy ke dni 24. 4. 2022 automaticky k zesplatnění celé zápůjčky. Dle bodu 8.4 Smlouvy se veškeré nezaplacené splátky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok zápůjčky, k tomuto datu staly součástí nové jistiny zápůjčky, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 164 160 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění zápůjčky, tedy k datu 25. 4. 2022. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění zápůjčky novou jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů po zesplatnění, byl dle bodu 8.5 Smlouvy povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 % z nové jistiny, tedy částku 41 040 Kč. Dle bodu 8.7 Smlouvy pokud nebyla nová jistina zaplacena v den následující po dni zesplatnění, má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení žalovaného. Žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu dle bodu 8.7 Smlouvy ve výši 11 806 Kč, tak aby souhrn uplatněných smluvních pokut nepřekročil součin čísla 0,5 a celkové výše peněžité zápůjčky dle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb.

2. Žalovaný žalobní nárok neuznal. Uvedl, že žalobkyni žádal o úvěr jako spotřebitel, nikdy žalobkyni neuvedl, že má zájem o půjčku pro podnikatelské účely a žalobkyně se ho na tuto skutečnost nikdy nedotazovala. Žalovaný ani nesděloval žalobkyni údaje o svém podnikání jako identifikační číslo a místo podnikání. Žalobkyně tyto údaje sama zjistila a účelově dosadila do smlouvy ve snaze obejít ustanovení o ochraně spotřebitele. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost, proto je smlouva absolutně neplatným právním jednáním. Namítal také, že sjednané smluvní pokuty a poplatky jsou nepřiměřené a pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že by měl soud zavázat žalobkyni k zaplacení částky 33 640 Kč, představující částku, o kterou žalovaný přeplatil jistinu úvěru, aniž by však sám podal či mínil podat vzájemný návrh.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že účastníci dne 17. 7. 2019 podepsali Smlouvu, na základě které byla žalovanému vyplacena na účet u [právnická osoba] částka 110 000 Kč. Žalovaný platil splátky ve výši 5 130 Kč do 21. 1. 2022, pak již nezaplatil ničeho. Žalovaný celkem zaplatil částku 143 630 Kč. Sporným bylo, zda žalovaný uzavřel Smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, jak tvrdí žalobkyně, nebo jako spotřebitel, jak tvrdí žalovaný. Spornou byla také otázka přiměřenosti smluvních pokut.

4. Základní spornou otázkou, ke které soud předně soustředil své dokazování, bylo, zda žalovaný Smlouvu uzavřel jako podnikatel při výkonu své podnikatelské činnosti nebo jako spotřebitel.

5. Dne 17. 7. 2019 v [adresa] uzavřeli žalovaný jako vydlužitel a žalobkyně jako zapůjčitel Smlouvu, označenou jako Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [hodnota]. Žalovaný jako vydlužitel je označen adresou místa podnikání i adresou bydliště, která je totožná: [adresa]. Dále je uvedena kontaktní adresa [adresa]. Žalovaný je označen datem narození [datum] i identifikačním číslem [IČO]. Dále je uvedeno bankovní spojení - číslo účtu: [č. účtu]. V Oddílu I Smlouvy jsou uvedeny parametry sjednané zápůjčky: výše sjednané zápůjčky 110 000 Kč, výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky 197 800 Kč, celková částka splácená vydlužitelem za poskytnutí zápůjčky 307 800 Kč, výše měsíčních splátek 5 130 Kč, počet splátek 60. V části O je uveden podnikatelský účel zápůjčky: Investiční zápůjčka (viz Smlouva). Žalobkyně zaslala žalovanému Oznámení o schválení zápůjčky ke Smlouvě o revolvingové podnikatelské zápůjčce (číslo smlouvy [hodnota]), kterým žalovanému sdělila, že jako zapůjčitel schválila vyplacení zápůjčky dle Smlouvy (viz Oznámení o schválení zápůjčky ze dne 22. 7. 2019). Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke Smlouvě o revolvingové podnikatelské zápůjčce (číslo smlouvy [hodnota]) ze dne 22. 7. 2019 (viz Splátkový kalendář).

6. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný je a v době uzavření Smlouvy byl podnikatelem s živnostenským oprávněním, a že podepsal smlouvu označenou jako Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce. Nebylo také sporu o tom, že žalovaný žalobkyni k prokázání svých příjmů dodal dvě daňová přiznání a číslo svého podnikatelského účtu. Žalovaný však namítal, že se na žalovanou nikdy neobrátil s žádostí o finanční prostředky do podnikání, protože do podnikání žádné nepotřeboval. Nikdy žalobkyni nesděloval své identifikační číslo a místo podnikání (sídlo). Tyto informace si musela zjistit žalobkyně sama a do Smlouvy je doplnila, stejně jako investiční účel zápůjčky, neboť žalovaný žádné investice neprováděl.

7. Dle § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Dle § 420 odst. 1 OZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 421 OZ má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

10. Ustanovení § 421 OZ stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že osoba, která má živnostenské oprávnění, je podnikatelem. Toto ustanovení je však třeba vykládat podle v souvislosti s § 419 i § 420 OZ tak, že osoba se živnostenským oprávněním je podnikatelem pouze a jedině tehdy, pokud se zřetelem ke všem okolnostem jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní. Bude-li prokázáno, že podnikatel živnostník jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, bude domněnka ve smyslu § 421 OZ vyvrácena a bude třeba na něj nahlížet jako na spotřebitele dle § 419 OZ.

11. Soudní praxe je ve shodě v tom, že pro posouzení, zda se jednalo o smlouvu podnikatelskou nebo spotřebitelskou je rozhodující nikoliv formální označení smlouvy a formální označení žalovaného, ale skutečný stav věci, tj. zda při sjednávání zápůjčky žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele anebo zda uzavíral smlouvu při výkonu své podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1930/11). Je třeba zkoumat a hodnotit, zda podle všech okolností bylo při vzniku závazkového vztahu mezi účastníky zřejmé, že se týkal jejich podnikatelské činnosti. Podstatné tedy je, jak se strany před uzavřením Smlouvy a při jejím uzavření chovaly. Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu o zápůjčce, významnou okolností také bude, na co žalovaný peníze potřeboval a jak v tomto směru projevoval svou vůli směrem k žalobkyni.

12. Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný podniká pod identifikačním číslem [hodnota], se sídlem [adresa]. V období od 28. 6. 2016 do 31. 8. 2022 měl žalovaný zapsáno sídlo [adresa]. Žalovaný disponuje od 21. 8. 2013 živnostenským oprávněním pro volnou živnost Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Obory činnosti jsou Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků (od 21. 8. 2013), Příprava a zpracování technických návrhů, grafické a kresličské práce (od 21. 8. 2013), Zprostředkování obchodu a služeb (od 21. 10. 2015), Ubytovací služby (od 21. 10. 2015), Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály (od 21. 10. 2015), Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy (od 21. 10. 2015), Nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí (od 3. 3. 2020). Od 28. 1. 2019 disponuje také živnostenským oprávněním pro koncesovanou živnost Silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí (od 15. 10. 2021 je živnost přerušena).

13. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že potřeboval půjčit peníze, proto se obrátil telefonicky na žalobkyni, resp. na zástupce žalobkyně. Uvedl, o kolik peněz měl zájem a čekal, co mu bude žalobkyně schopna nabídnout. Žádal asi o 150 000 Kč. Zástupce žalobkyně mu do e-mailu napsal, co má doložit a žalovaný to doložil. Žalovaný nikdy žalobkyni neuváděl, na co peníze potřebuje a žalobkyně se na to nikdy neptala. Pouze chtěla doložit doklady, konkrétně občanku a příjem ze zaměstnání. Když žalovaný řekl, že nemá příjem ze zaměstnání, tak chtěl zástupce žalobkyně daňové přiznání a účet, na který mu chodí jeho příjmy. Žalovaný doklady dodal a byla mu nabídnuta částka 110 000 Kč. Následně už žalovanému přišel návrh Smlouvy. Bylo tam napsáno, že se jedná o podnikatelskou revolvingovou zápůjčku. Žalovaný smlouvu moc nečetl, ale nadpis viděl. Už z minulosti věděl, že když není zaměstnanec, dostane smlouvu s tímto názvem, protože to souvisí s druhem jeho příjmu. Pokud jde o číslo účtu, které žalovaný uvedl k zaslání peněz, žalovaný dokládal výpis z účtu, kam mu chodí peníze, proto ho ani nenapadlo, uvést jiný účet než tento. Žalovaný žádné peníze na podnikání nikdy nepotřeboval, jeho podnikání spočívá v kreslení konstrukčních návrhů, jedná se o duševní práci. Potřebuje k tomu jen počítač, ani náklady na kancelář neměl, práci vykonával u zákazníka. Jeho sídlo je adresa jeho bydliště. Žalovaný nedokázal vysvětlit, proč je ve smlouvě uvedeno, že se jedná o investiční zápůjčku, nikdo to s ním neřešil, asi tam něco potřebovali napsat. Nikdo mu nikdy nevysvětloval rozdíl mezi podnikatelským a spotřebitelským úvěrem, žalovaný nezná rozdíl, bral to tak, že když má příjmy z podnikání, tak je tam napsáno podnikatelská zápůjčka. Žalovaný k zápůjčkám přistupoval jako soukromá osoba, že si půjčí peníze jako každý jiný. Má strojní vzdělání a v oboru poskytování úvěrů a zápůjček nikdy nepodnikal. Peníze potřeboval na splácení jiných zápůjček, na splácení zápůjčky od svého otce a na finanční výpomoc otci, kterého podvedl trestně odsouzený [jméno FO].

14. Svědek [jméno FO], otec žalovaného, ve své výpovědi uvedl, že žalovanému půjčil peníze, konkrétně přes půl milionu v roce 2009, když si žalovaný kupoval byt v [adresa]. Žalovaný si bral zápůjčku na vrácení peněz otci a také na pomoc a podporu otce, kterého podvedl [jméno FO] a byl trestním rozsudkem zdejšího soudu č.j. 61 T 12/2014-3494 odsouzen k 8 letům vězení a zavázán k náhradě škody svědkovi ve výši necelých 4 000 000 Kč. Svědek o zápůjčkách žalovaného tehdy nevěděl, nevěděl, kde žalovaný peníze bral, protože měl i slušnou výplatu. Žalovaný si půjčoval peníze i pro svědka, který byl ve finanční tísni a sám potřeboval vracet peníze, které si půjčil od známých i nebankovních institucí. Určitě mu žalovaný vrátil více, než si od něj půjčil.

15. Kupní smlouvou ze dne 5. 10. 2009 má soud za prokázáno, že žalovaný koupil byt v [adresa] za cenu 1 050 000 Kč, přičemž kupní cenu uhradil z vlastních prostředků.

16. Svědek [jméno FO], který za žalobkyni Smlouvu podepsal, a který pro žalobkyni stále pracuje jako úvěrový poradce, ve své výpovědi uvedl, že si na případ žalovaného a Smlouvu vzpomíná, uzavírali ji v [adresa] v kuchyni žalovaného v paneláku úplně nahoře. Svědek popsal, že dostal kontakt na žalovaného, že žádá o podnikatelskou půjčku. Následně mu žalovaný poslal nějaké údaje, svědek smlouvu natypoval, žalovaný souhlasil a Smlouvu na tabletu podepsali. Žalovaný zřejmě musel volat na infolinku, že žádá o půjčku. Z infolinky svědek obdržel jméno, příjmení, telefon a o jakou půjčku žádá. K dotazu, o jakou půjčku žalovaný žádal, svědek uvedl, že žalovaný měl IČO, tak to chtěl na IČO, nebyl zaměstnanec. Svědek nezjišťoval, nač člověk potřebuje peníze, ani to nebyla jeho povinnost, píše se tam účelová půjčka. Většinou to lidé chtěli na zaplacení nějakého jiného dluhu. Pokud se na svědka obrátil člověk, který podniká, s tím, že chce úvěr, tak na IČO to vychází lépe, dostane více peněz. V současné době už je možné, aby podnikatel dostal i spotřebitelský úvěr, ale dříve to nešlo. Svědek neví přesně, kdy se to změnilo, ale není to dlouho, mohou to být tak dva roky. Předchozí praxe byla taková, že pokud se na svědka obrátil žadatel podnikatel, tak dostal smlouvu na IČO. Obecně uzavírání smluv probíhá tak, že na základě kontaktu z infolinky se klientovi volá pro osobní údaje. Pokud to byl zaměstnanec, žádali číslo účtu a výši příjmů. Pokud to byl živnostník, tak totéž plus daňové přiznání. K uzavření smlouvy s žalovaným svědek žádnou e-mailovou korespondenci nedohledal, ale měl dojem, že se jednalo pouze o nějaký dotazník. Když klient sdělí své údaje a nejsou tam údaje o identifikačním čísle, svědek má povinnost vždy jasně ověřit, zda klient podniká. Toto se dělá na internetu na ARESu. Teprve potom klient dokládá ta přiznání. U podnikatelských smluv vycházely vyšší částky. Limit byl 110 000 Kč, u soukromých osob asi 70 000 Kč.

17. Z e-mailové korespondence, vedené mezi žalovaným a [jméno FO], soud zjistil, že dne 16. 7. 2019 v 13:45 hodin požádal [jméno FO] žalovaného o zaslání následujících údajů: jméno a příjmení, číslo občanského průkazu, rodné číslo, trvalé bydliště dle občanského průkazu, číslo účtu a kód banky, stav (ženatý apod), forma bydlení (vlastní apod), příjmy a výdaje dle daňového přiznání 2017, příjmy a výdaje dle daňového přiznání 2018, výše měsíčních splátek. Téhož dne v 15:37 hodin žalovaný [jméno FO] poslal nascanovaný občanský průkaz, opis daňového přiznání za rok 2017 a opis daňového přiznání za rok 2018. Dále sdělil ostatní údaje: rodné číslo [RČ], číslo účtu [č. účtu], stav svobodný, bydlení vlastní, celková výše měsíčních splátek 30 000 Kč. Dále sdělil, že má zájem o půjčku 270 000 Kč s maximální délkou splatnosti. E-mailem ze dne 17. 7. 2019 v 15:11 hodin zaslal v příloze dle telefonické dohody smlouvu o úvěru.

18. Z protokolu Okresního soudu v Šumperku o provedení důkazu před dožádaným soudem sp. zn. 28 CD 57/2021 ve věci žalobkyně proti jinému žalovanému soud zjistil, že byla vyslechnuta jiná úvěrová poradkyně žalobkyně k otázce uzavírání úvěrových smluv, která potvrdila, že pokud byly doloženy příjmy formou daňového přiznání, pak byla vždy uzavřena podnikatelská smlouva. V minulosti nebyla jiná varianta, v současné době již ano. Svědkyně taktéž potvrdila, že úvěr byl poskytnut, aniž by bylo zjištěno, k čemu budou finanční prostředky sloužit.

19. Z protokolu Okresního soudu v Uherském Hradišti o jednání před soudem prvního stupně sp. zn. 2 C 46/2022 ve věci žalobkyně proti jinému žalovanému soud zjistil, že byla vyslechnuta jiná úvěrová poradkyně žalobkyně ve věci uzavírání smluv, která taktéž potvrdila, že v minulosti nebylo možné poskytnout u podnikatelů jinou než podnikatelskou půjčku, později již bylo možné poskytnout podnikateli i spotřebitelskou půjčku.

20. Z e-mailové korespondence žalovaného s jiným úvěrovým poradcem [jméno FO] z března 2020 vyplývá, že dne 11. 3. 2020 v 8:42 hodin sdělil úvěrový poradce žalovanému, že má předschválený spotřebitelský úvěr ve výši 47 000 Kč. Pokud by chtěl žalovaný čerpat vyšší částku, lze zadat podnikatelkou půjčku, která bude vzhledem k příjmům žalovaného určitě vyšší. Téhož dne v 9:21 hodin bez jakékoli žádosti žalovaného doplnil úvěrový poradce žalovanému nabídku o podnikatelskou půjčku ve výši 110 000 Kč. Dne 16. 3. 2020 reagoval žalovaný tak, že by si vzal podnikatelský úvěr 110 000 Kč na 60 měsíců.

21. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný od počátku vůči žalobkyni nevystupoval jako podnikatel, ani neprojevil vůli zapůjčit si peníze pro své podnikání nebo v souvislosti s ním. Žalovaný se pouze obrátil na žalobkyni s tím, že chce půjčit peníze. Tato skutečnost vyplývá z účastnické výpovědi žalovaného a potvrzuje ji e-mailová korespondence ze dne 16. 7. 2019. E-mailem ze dne 16. 7. 2019 úvěrový poradce [jméno FO] požádal žalovaného o zaslání osobních údajů jako rodné číslo, bydliště dle občanského průkazu atd, aniž by požadoval identifikační číslo a sídlo, žalovaný žádosti téhož dne vyhověl a tyto osobní údaje, včetně daňových přiznání k prokázání výše příjmu dodal. Bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení ze strany úvěrového poradce dostal žalovaný e-mailem návrh podnikatelské zápůjčky. Žalobkyně nezjišťovala, na co žalovaný peníze skutečně potřebuje, neboť taková byla praxe žalobkyně. Ostatně tuto skutečnost potvrdil sám úvěrový poradce, který smlouvu s žalovaným sjednával, a vyplývá také z protokolů o svědeckých výpovědích jiných dvou úvěrových poradců žalobkyně. Skutečnost, že účel využití prostředků byl žalobkyni lhostejný, vyplývá také z e-mailové korespondence žalovaného s jiným úvěrovým poradcem [jméno FO] z března 2020, kdy úvěrový poradce ke stejné soukromé žádosti o spotřebitelský úvěr připojil nabídku podnikatelského úvěru na více než dvojnásobnou částku (aniž by se zajímal o účel úvěru).

22. Soud má dále za prokázáno, že žalovaný ve skutečnosti potřeboval prostředky pro soukromé účely. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že potřeboval peníze na vrácení peněz svému otci (dlužil mu přes 500 000 Kč z roku 2009, kdy si kupoval byt) a také na finanční podporu jeho otce, který se dostal do finančních problémů tím, že byl podveden trestně odsouzeným [jméno FO]. A také potřeboval splácet vlastní zápůjčky a úvěry. Otec žalovaného [jméno FO] potvrdil, že svému synovi v roce 2009 půjčil přes 500 000 Kč, když syn kupoval byt. Také potvrdil, že se sám dostal do velkých finančních potíží, když byl podveden [jméno FO], který ho připravil o necelé 4 000 000 Kč a předložil k nahlédnutí trestní rozsudek z roku 2016. Potvrdil také, že syn mu poskytoval finanční prostředky a dal mu určitě více, než si od něj půjčil.

23. Soud má za prokázané, že žalovaný měl velké množství zápůjček a úvěrů. Konkrétně se jednalo o úvěr u [právnická osoba] ve výši 248 834 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru [produkt] s konsolidací ze dne 7. 6. 2018), úvěr u [právnická osoba] ve výši 50 000 Kč (viz smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota] ze dne 17. 7. 2019), úvěr u [právnická osoba] ve výši 513 000 Kč (viz smlouva o hotovostním a smlouvu o revolvingovém úvěru u ze dne 25. 5. 2018), úvěr u [právnická osoba] ve výši 580 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru bez uvedení data - 1. splátka dne 20. 2. 2018), úvěr u [právnická osoba] ve výši 237 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 20. 11. 2017), úvěr u [právnická osoba] ve výši 550 000 Kč (viz smlouva o úvěru [produkt] konsolidace ze dne 25. 2. 2016), úvěr u [právnická osoba] ve výši 63 000 Kč (viz smlouva č. [hodnota] ze dne 16. 4. 2018). Otec žalovaného [jméno FO] měl úvěr u [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč (viz smlouva č. [hodnota] ze dne 9. 4. 2019) a úvěr u [právnická osoba] ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru [produkt] č. [hodnota] ze dne 18. 11. 2019).

24. Množství závazků odpovídá i množství pohybů na účtech žalovaného (podnikatelském i spotřebitelském).

25. Z výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeného pro žalovaného u [právnická osoba] pod názvem [produkt] (soukromý účet žalovaného), soud zjistil, že v období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 byl na účtu počáteční zůstatek 137,73 Kč a konečný zůstatek 101 974,73 Kč. Na účtu se nachází obrovské množství obratů, opakované vklady do vkladového automatu a následné odchozí úhrady na účet otce žalovaného č. [č. účtu], odchozí a příchozí úhrady na účet a z účtu č. [č. účtu] (podnikatelský účet žalovaného), odchozí a příchozí úhrady na účet a z účtu č. [č. účtu] (další účet žalovaného, zřízený jako nutnost pro poskytnutí úvěru u [právnická osoba]). Na účet otce odešla řada plateb, např. dne 3. 7. 2019 částka 20 000 Kč, dne 4. 7. 2019 částka 15 000 Kč, dne 8. 7. 2019 částka 18 000 Kč (téhož dne zaslána z podnikatelského účtu), dne 11. 7. 2019 částka 10 000 Kč, dne 18. 7. 2019 částka 64 500 Kč (téhož dne zaslaná z podnikatelského účtu), dne 22. 7. 2019 částka 2 000 Kč, dne 29. 7. 2019 částka 24 000 Kč, dne 31. 7. 2019 částka 25 000 Kč. Dne 2. 7. 2019 byla odepsána splátka kreditní karty ve výši -103 998 Kč (dne 1. 7. 2019 si žalovaný převedl ze svého podnikatelského účtu částku 110 000 Kč a dne 3. 7. 2019 žalovaný vložil vkladovým bankomatem 103 000 Kč). Dne 17. 7. 2019 byla připsána platba 50 000 Kč označená jako půjčka od [webová stránka], dne 19. 7. 2019 byla odepsána splátka půjčky [produkt] ve výši -6 366 Kč, dne 23. 7. 2019 byla odepsána splátka půjčky [produkt] ve výši -14 648 Kč.

26. Z výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeného pro žalovaného u [právnická osoba] pod názvem [produkt] (soukromý účet žalovaného), soud zjistil, že v období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 byl na účtu počáteční zůstatek 101 974,73 Kč a konečný zůstatek 858,32 Kč. Na účtu se nachází obrovské množství obratů, opakované vklady do vkladového automatu a následné odchozí úhrady na účet otce žalovaného č. [č. účtu], odchozí a příchozí úhrady na účet a z účtu č. [č. účtu] (podnikatelský účet žalovaného), odchozí a příchozí úhrady na účet a z účtu č. [č. účtu] (další účet žalovaného, zřízený z důvodu úvěru u [právnická osoba]). Na účet otce odešla řada plateb, např. dne 5. 8. 2019 částka 9 000 Kč, dne 8. 8. 2019 částka 30 000 Kč, dne 20. 8. 2019 částka 22 100 Kč, dne 20. 8. 2019 částka 20 000 Kč (předcházela příchozí úhrada z podnikatelského účtu ve výši 108 000 Kč), dne 28. 8. 2019 částka 57 000 Kč. Dne 16. 8. 2019 byla připsána platba 70 000 Kč jakožto půjčka od [jméno FO], téhož dne byla odepsána pravidelná platba [právnická osoba] ve výši -9 248 Kč, téhož dne byla odepsána splátka [právnická osoba] ve výši -2 916,41 Kč a téhož dne byla odepsána splátka kreditní karty ve výši 103 998 Kč (téhož dne si žalovaný převedl ze svého podnikatelského účtu částku 108 000 Kč). Dne 19. 8. 2019 byla odepsána splátka půjčky [produkt] ve výši -6 366 Kč, dne 22. 8. 2019 byla odepsána splátka [produkt] ve výši -14 649 Kč a dne 28. 8. 2019 byla připsána půjčka ve výši 60 000 Kč od [jméno FO].

27. Z výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeném pro žalovaného u [právnická osoba] pod názvem [produkt], bylo zjištěno, že žalovaný má povolené přečerpání ve výši 300 000 Kč. Za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 měl žalovaný na účtu kreditní položky ve výši 593 440 Kč, debetní položky ve výši 619 028,32 Kč, součet -25 588,32 Kč. Počáteční zůstatek činil -274 411,57 Kč, konečný zůstatek činil -299 999,99 Kč. Dne 2. 7. 2019 byla připsána částka 121 000 Kč od [právnická osoba] (příjem žalovaného z podnikatelské činnosti), dne 3. 7. 2019 byla připsána platba 89 000 Kč ze soukromého účtu žalovaného s názvem vklad hotovosti na účet. Dne 4. 7. 2019 byla provedena platba doplatku daně z příjmu ve výši 62 761 Kč a téhož dne byla odepsána platba -19 300 Kč na soukromý účet žalovaného s názvem výběr pro osobní potřebu. Dne 18. 7. 2022 byla připsána platba 150 000 Kč od [právnická osoba] a dne 22. 7. 2019 připsána půjčka 110 000 Kč od žalobkyně ze Smlouvy. Dne 25. 7. 2019 byla odepsána platba DPH ve výši 21 468 Kč. Většinu ostatních transakcí představují vzájemné platby mezi podnikatelským a soukromým účtem žalovaného, vykonávaných tam a zpět dle aktuální potřeby.

28. Z výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeném pro žalovaného u [právnická osoba] pod názvem [produkt], bylo zjištěno, že za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 měl žalovaný na účtu kreditní položky ve výši 418 921 Kč, debetní položky ve výši 418 912,96 Kč, součet 8,04 Kč. Počáteční zůstatek činil -299 999,99 Kč, konečný zůstatek činil -299 991,95 Kč. Na účet byl připsán pouze příjem z podnikatelské činnosti. Většinu ostatních transakcí představují vzájemné platby mezi podnikatelským a soukromým účtem žalovaného, vykonávaných tam a zpět dle aktuální potřeby.

29. Lze shrnout, že na osobním i podnikatelském účtu žalovaného je velké množství příchozích zápůjček či úvěrů, stejně jako odchozích plateb a hotovostních výběrů. Je nepochybné, že žalovaný se ocitl ve dluhové spirále, kdy dřívější úvěry (a zápůjčky) splácel prostřednictvím nových úvěrů (a zápůjček). Svou finanční situaci řešil také formou kontokorentů na obou účtech a neustálým přeléváním peněz z jednoho účtu na druhý dle aktuální potřeby. Nadto ještě neustálými přesuny zajišťoval obrat na svém druhém účtu v [právnická osoba], jak mu ukládala smlouva. Vzhledem k množství závazků žalovaného a probíhajících vkladů, výběrů a plateb na obou účtech je pochopitelné, že žalovaný nemusel úplně přesně vědět, jak a kdy finanční prostředky ze Smlouvy použil (v tomto směru nepůsobila výpověď žalovaného zcela přesvědčivě). Měl pouze obecnou vědomost, že splácel svůj dluh svému otci, poskytoval otci finanční podporu nad rámec půjčených peněz, když ji potřeboval, a splácel všechny své ostatní závazky. Co ale věděl žalovaný jistě (a v tomto směru působil přesvědčivě), byla skutečnost, že do podnikání žádné peníze nepotřeboval.

30. Z daňového přiznání žalovaného k DPH za 7/2019 soud zjistil, že základ daně ze zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby činil 130 000 Kč, daň na výstupu činila 27 300 Kč, odpočet daně činil 0 Kč. Z daňového přiznání žalovaného k DPH za 8/2019 soud zjistil, že základ daně ze zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby činil 110 000 Kč, daň na výstupu činila 23 100 Kč, odpočet daně činil 0 Kč. Z daňových přiznání k DPH lze taktéž usuzovat, že žalovaný žádné podnikatelské investice (na které by si potřeboval půjčit) neprováděl, neboť neuplatnil žádný odpočet DPH.

31. Pokud jde o posouzení, zda bude s klientem uzavírána podnikatelská smlouva či spotřebitelská, je to žalobkyně (jakožto odborník v oblasti poskytování úvěrů a zápůjček), kdo má odborné znalosti o tom, jaký je mezi oběma druhy produktů rozdíl a jaké požadavky jsou na oba druhy produktů kladeny. Je nepochybné, že pro posouzení, zda si klient bere úvěr v rámci svého podnikání je podstatné, na co konkrétně finanční prostředky potřebuje a jakou vůli směrem k žalobkyni projevil. Soud je toho názoru, že je to právě odborně zdatná žalobkyně, kdo se má (při vědomí rozdílnosti úpravy obou druhů zápůjček) o skutečný účel úvěru pečlivě a s odbornou péčí zajímat, aby mohla posoudit, jakou smlouvu pro klienta připravit. Žalobkyně účel úvěru a využití prostředků ze strany žalovaného nezkoumala. Namísto toho žalobkyně u každého klienta předně zjišťovala a prověřovala na internetu v ARESu (registru ekonomických subjektů), zda je klient podnikatelem a pokud ano, automaticky předložila podnikatelskou smlouvu. Že se tak stalo v projednávané věci a že se tak dělo běžně, potvrdil svědek [jméno FO], který za žalobkyni Smlouvu uzavíral. Výslovně pak uvedl, že v minulosti ani nebylo možné, aby klient, který má podnikatelské oprávnění, dostal smlouvu jako spotřebitel. V současné době už to sice možné je, ale ke změně dle vyjádření svědka došlo nedávno, mohlo to být tak před dvěma lety. Že se nejednalo o ojedinělý případ ze strany žalobkyně, ale naopak běžný postup, potvrzují ve svých svědeckých výpovědích i další úvěroví poradci (viz protokol Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 C 46/2022 a protokol Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 28 CD 57/2021). S ohledem na uvedené má soud za prokázáno, že shora popsané jednání bylo obecnou praxí žalobkyně. Je evidentní, že jednání žalobkyně, kdy žalobkyně předkládá klientům podnikatelské smlouvy v co nejširším možném rozsahu, aniž by se zajímala o to, v jakém postavení klienti vystupují, a za jakým účelem smlouvu uzavírají, směřuje k obcházení ochrany spotřebitele, která je velmi široká, oproti ochraně podnikatele, která je téměř nulová. Takové jednání je nepoctivé a dle § 6 odst. 2 OZ nemůže požívat právní ochrany. Je skutečností, že žalovaný Smlouvu podepsal při vědomí toho, že v názvu je uvedeno podnikatelská zápůjčka a v hlavičce jeho identifikační číslo a sídlo (jak sám přiznal ve své výpovědi), nicméně učinil tak v přesvědčení, že pokud má příjmy z podnikatelské činnosti, běžně se uzavírá podnikatelská zápůjčka, a zejména také při neznalosti rozdílu mezi oběma druhy smluv. Žalovaný tedy podpisem Smlouvy neprojevoval vůli půjčit si peníze do podnikání (a žalobkyně se to ani nemohla domnívat), pouze projevil vůli podepsat smlouvu, jež mu umožní získat peněžní prostředky, které pro své soukromé účely potřeboval, a o které žalobkyni jako spotřebitel žádal. Jinými slovy, učinil pouze to, co bylo potřeba k získání peněz. Soud je přesvědčen, že za okolností, za jakých byla Smlouva uzavřena, nemůže formální označení smlouvy či osoby žalovaného, jakkoli si ho byl žalovaný při neznalosti poměrů vědom, stejně jako žalobkyní formulářově vyplněný účel smlouvy, svým významem převládnout nad skutečným stavem věci. Žalovaný do jednání s žalobkyní vstoupil jako spotřebitel a žádným způsobem sám nedal najevo, že má zájem uzavřít smlouvu jako podnikatel. Naopak žalobkyně sama svým nepoctivým jednáním do Smlouvy vložila podnikatelské údaje žalovaného (které si sama zjistila z veřejných zdrojů), a to za účelem vyloučení velmi přísných podmínek k poskytování spotřebitelských úvěrů dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „ZSÚ“), a obcházení ochrany žalovaného jako spotřebitele obecně. Jak již bylo řečeno, soud shledal jednání žalobkyně nepoctivým, a proto jí nelze přiznat právní ochranu dle § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Žalovaný, ač disponuje živnostenským oprávněním, uzavíral Smlouvu jako spotřebitel a přísluší mu ochrana spotřebitele (obdobně viz též rozsudek Krajského soudu v Praze ve skutkově téměř totožné věci č.j. 27 Co 169/2020-101 a nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1176/2021).

32. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 23. 10. 2019 ještě smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 112 000 Kč. Dluh z této smlouvy byl předmětem žaloby vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 46 C 5/2023 (viz žaloba žalobkyně ve věci sp. zn. 46 C 5/2022). Poté, co se žalovaný ve věci vyjádřil v tom smyslu, že smlouva je absolutně neplatným právním jednáním z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, a vznesl vzájemný návrh na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v přeplatku jistiny dluhu, bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu ze strany žalobkyně (viz usnesení č.j. 46 C 5/2023-107 ze dne 30. 1. 2023). Řízení o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 45 225 Kč pak bylo zastaveno pro zpětvzetí vzájemného návrhu poté, co byla požadovaná částka žalovanému ze strany žalobkyně zaplacena (viz usnesení č.j. 46 C 5/2023-121 ze dne 27. 2. 2023). Ani uzavření této smlouvy nevyvrací závěr soudu, že žalobkyně podnikatelům předkládala automaticky podnikatelské smlouvy. Tuto druhou smlouvu měl původně uzavřít otec žalovaného, nicméně vzhledem k tomu, že je (byl) starobním důchodcem, nesplnil podmínky pro uzavření smlouvy. Žalobkyně vyžadovala, aby ke smlouvě přistoupil ještě někdo další. Výsledkem pak bylo, že smlouvu uzavřel namísto otce žalovaný a peníze otci předal. Zřejmě proto tam zůstal spotřebitelský charakter úvěru. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný i jeho otec ve svých výpovědích a svědčí o ní také e-mailová adresa a telefonní číslo [tel. číslo] hlavičce smlouvy, které jsou odlišné od e-mailové adresy a telefonního čísla ve Smlouvě. E-mailem ze dne 22. 10. 2019 žalovaný zaslal z adresy [e-mail] [jméno FO] opis daňového přiznání za léta 2017 a 2018 a kopii občanského průkazu se zprávou, že uvedené doklady posílá „dle Vaší dohody s [jméno FO]“.

33. Pro úplnost lze uvést, že soud v řízení provedl i jiné důkazy než shora uvedené, žádné závěry rozhodné pro věc samou z nich však nečinil.

34. Právně soud posoudil Smlouvu jako smlouvu o zápůjčce.

35. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

36. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

37. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

38. Dle § 2 ZSÚ se ochrana zákona o spotřebitelském úvěru vztahuje i na zápůjčky.

39. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

40. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

41. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

42. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

43. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

44. Podle § 86 ZSÚ byla žalobkyně povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, tedy zda s ohledem na příjmy a výdaje žalovaného, na jeho dosavadní závazky, je žalovaný schopen platit sjednané splátky.

45. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že schopnost žalovaného splácet závazky posuzovala s péčí řádného hospodáře, avšak ze zákona nevyplývá žádná povinnost, dle které by žalobkyně jako zapůjčitel musela zkoumat schopnost žalovaného jako vydlužitele splácet zápůjčku, která slouží pro účel podnikání. Ze strany žalobkyně jako zapůjčitele bylo prověřeno, že a) žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, b) žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, c) obchodník, jednající s žalovaným, doporučil smlouvu ke schválení.

46. Nahlížeje na žalovaného jako na spotřebitele, je třeba činnost žalobkyně ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného shledat nedostatečnou a zcela formální. Žalobkyně se dle vlastního vyjádření hodnocením schopnosti žalovaného zápůjčku splácet nezabývala, neboť vycházela z chybného právního posouzení druhu smlouvy. Byť měla k dispozici výpisy z účtu, příjmy a výdaje žalovaného se nezabývala, stejně jako se nezabývala výší existujících závazků žalovaného. Žalobkyně neprověřovala míru skutečného zadlužení žalovaného v žádné z dostupných evidencí (SOLUS, NRKI, BRKI, atd.). Pokud by žalobkyně takové prověřování provedla, musela by dospět k závěru, že žalovaný i přes relativně vysoké měsíční příjmy, není schopen plnit své stávající enormní závazky (co do počtu i výše), proto si ostatně bere další úvěry a zápůjčky (aby ty předcházející splatil). Pro nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 ZSÚ je tedy Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná.

47. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

48. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

49. Při závěru o neplatnosti Smlouvy bylo nutno vypořádat vzájemná plnění z neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu částku 110 000 Kč a žalovaný žalobkyni bez právního důvodu plnil částku 143 630 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni její plnění vrátil, aniž by se na její úkor bezdůvodně obohatil. Soud proto žalobu žalobkyně zamítl. K návrhu žalovaného, aby soud v rámci vypořádání vzájemných plnění sám rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna vrátit žalovanému přeplatek ve výši 33 630 Kč, aniž by žalovaný podal vzájemný návrh na zaplacení částky, lze uvést, že dle § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soudy rozhodují spory a jiné právní věci, tj. rozhodují o žalobách a jiných návrzích účastníků. V civilním sporném řízení, ovládaném dispoziční zásadou, proto nelze rozsudkem uložit jednomu účastníkovi plnění, které druhý účastník svým návrhem neuplatnil. Ostatně samotné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007, na které žalovaný odkazoval, ve druhé právní větě výslovně říká, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným.

50. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšným a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaloženými náklady řízení žalované jsou: - odměna zástupce za zastupování 100 980 Kč: z tarifní hodnoty 219 160 Kč za 11 úkonů právní služby á 9 180 Kč (dle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu): převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 4. 10. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d), doplnění odporu ze dne 26. 10. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d), reakce na repliku žalobkyně ze dne 16. 2. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d), ústní jednání dne 21. 2. 2023 (2 úkony) dle § 11 odst. 1 písm. g), doplnění tvrzení a důkazů ze dne 8. 3. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d), ústní jednání dne 21. 3. 2023 (2 úkony) dle § 11 odst. 1 písm. g), ústní jednání dne 12. 5. 2023 (2 úkony) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - hotové výdaje advokáta 3 300 Kč za shora uvedených 11 úkonů právní služby á 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání a zpět dne 21. 2. 2023, dne 21. 3. 2023 a dne 12. 5. 2023 ve výši 3 756 Kč (3 x 1 252 Kč); cesty na trase [adresa]-[adresa] a zpět ve vzdálenosti 88 km (2 x 44 km) byly vykonány vozidlem zn. [automobil] s kombinovanou spotřebou 4,9 l/100 km při vyhláškové ceně paliva a sazbě základní náhrady - náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k jednání a zpět ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 4 započaté půlhodiny za každé jednání - 21% DPH ve výši 22 940 Kč z odměny a náhrad ve výši 109 236 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem je tedy žalobkyně povinna žalovanému nahradit náklady řízení ve výši 132 176 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost lze uvést, že soud žalovanému nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za předžalobní výzvu ze dne 4. 3. 2022, neboť výzva směřovala k vydání bezdůvodného obohacení ve formě přeplatků úvěrových smluv, které však nebylo předmětem tohoto řízení, ani za vyjádření k žalobě ze dne 14. 11. 2022, neboť žádné takové vyjádření v této věci učiněno nebylo. Stejně tak nepřiznal soud pro neúčelnost odměnu a náhradu hotových výdajů za doplnění tvrzení a právní argumentace ze dne 20. 3. 2023 a doplnění právní argumentace a předložení rozsudku na legitimní očekávání ze dne 3. 4. 2023, neboť obsahem obou podání je řetězení a opakování právní argumentace žalovaného formou odkazů na rozhodnutí různých soudů v obdobných věcech, které mohl žalovaný snadno přednést na nařízených jednáních.

Poučení