44 C 91/2016-256

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; Statutární město Brno, IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: ; [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 291.958 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 291.958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 291.958 Kč od 1. 11. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 3.570,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Vedlejší účastník je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 3.570,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni nahradit rovným dílem České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobkyně, jejichž přesná výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 14.598 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2016 domáhala vydání rozhodnutí (po provedeném rozšíření žaloby a následně částečném zpětvzetí žaloby), kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 291.958 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 12. 2014 v 11:30 hod. uklouzla a spadla na zledovatělém neposypaném chodníku u kontejnerů na pozemku parc. č. 1990 v k.ú. [část obce], který je ve vlastnictví žalovaného (konkrétně k pádu došlo před domem [ulice a číslo], [obec]). Žalobkyně se při pádu silně udeřila do hlavy, byla dezorientovaná, chvíli přestala vidět. Žalobkyně se následně vrátila domů do svého bytu a šla si lehnout. Kolem 17:30 hod. se domů vrátila dcera žalobkyně a zavolala jí záchranku, žalobkyně byla následně hospitalizována ve Fakultní nemocnici u sv. [jméno] v [obec] po dobu 17 dnů. Bylo zjištěno, že u ní došlo k dvojité fraktuře spodiny lebeční, k prasknutí pravého ušního bubínku, otřesu mozku a úniku mozkomíšního moku pravým zvukovodem. K ustálení jejího zdravotního stavu došlo v roce 2015, po úraze pociťuje výrazné zhoršení čichu, snížení sluchu, závratě a ztrátu chuti. Žalobkyně žádala žalovaného o odškodnění výzvou ze dne 2. 10. 2015, žalovaný celou věc postoupil vedlejšímu účastníkovi, který žádost o odškodnění zamítl s tím, že dne 1. 12. 2014 probíhalo zmírnění závad ve schůdnosti na chodnících dle ekonomických možností a žalovaný není za škodu odpovědný. Žalobkyně s tímto stanoviskem nesouhlasí, poukázala na to, že chodník byl zledovatělý a neposypaný, žalovaný za škodu odpovídá dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. K úrazu žalobkyně došlo v důsledku závady ve schůdnosti chodníku, jehož zimní údržba nebyla vůbec prováděna a za způsobený úraz a následky s tím spojené žalovaný odpovídá. Žalobkyně v této souvislosti rovněž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 2077/14. Žalobkyně požaduje bolestné ve výši 85.435 Kč a za ztížení společenského uplatnění částku ve výši 206.523 Kč, tak jak vyplývá ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., MHA.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2016 uvedl, že zimní údržbu předmětného chodníku provádí na základě smlouvy o dílo spol. [právnická osoba] Podle deníku zimní údržby byl dne 1. 12. 2014 od 04:00 hod. do 16:00 hod. prováděn kompletní zásah na chodnících a silnicích, podle kontroly v 19:00 hod. byly všechny komunikace schůdné. Žalovaný má s vedlejším účastníkem uzavřenu pojistnou smlouvu, na základě které byla u této pojišťovny uplatněna pojistná událost žalobkyně. Z vyjádření pojišťovny vyplývá, že ze strany žalovaného bylo dne 1. 12. 2014 prováděno zmírnění závad ve schůdnosti, přičemž toto bylo prováděno žalovaným podle jeho ekonomických možností v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. a žalobkyni tak nevznikl nárok požadovat po žalovaném náhradu újmy. Vzhledem k tomu, že zimní údržba byla žalovaným prováděna podle aktuálního stavu počasí a stavu předmětného chodníku, žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V podání ze dne 16. 1. 2018 žalovaný doplnil, že se s ohledem na věk a zdravotní stav žalobkyně v době před úrazem domnívá, že žalobkyni nevznikla poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti, nárok za ztížení společenského uplatnění tak není důvodný. Na jednání dne 5. 11. 2019 žalovaný v rámci své závěrečné řeči dále uvedl, že se daný den jednalo o kalamitní situaci, na údržbu byli povolání všichni zaměstnanci [právnická osoba] a snažili se následky kalamitní situace zmírnit. Žalovaný považuje cestu žalobkyně v daném počasí za nerozum. Tvrzení žalobkyně žalovaný považuje za zmatená a protichůdná, žalobkyni považuje za nevěrohodnou. Žalovaný zdůraznil, že zde se nejednalo o závadu ve schůdnosti, ale o kalamitní stav upravený v § 26 odst. 5 silničního zákona, kdy byla schůdnost v podstatě znemožněna. Rozdíl mezi závadou ve schůdnosti a kalamitním stavem je v tom, že závada ve schůdnosti je lokální, neočekávaná, hůře viditelná, kdežto kalamitní stav je celoplošný a jednoduše viditelný. To má rozhodující vliv na posouzení obezřetnosti chodce. Žalobkyně měla předvídat možnost pádu, a to zejména s ohledem na její věk, hmotnost, sníženou schopnost chůze a znalost rizikovosti místa. Dále je třeba brát v úvahu, že se žalobkyně pohybovala na obrubníku, kdy v tomto kalamitním stavu u seniora tohoto věku je nebezpečné už samotné našlápnutí na obrubník. Žalovaný zdůraznil, že není jeho povinností provádět zimní údržbu obrubníků – sypat obrubníky. Žalobkyně se tedy pohybovala po rizikové cestě a nedodržela prevenční povinnost, na úrazu tedy měla rozhodující spoluúčast.

3. Vedlejší účastník se plně ztotožnil se stanoviskem žalovaného, má za to, že odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu není dána. Na jednání dne 5. 11. 2019 vedlejší účastník v rámci své závěrečné řeči dále uvedl, že nebylo prokázáno přesné místo, kde ke zranění žalobkyně došlo. Podle vedlejšího účastníka se v daném případě nejednalo o závadu ve schůdnosti, neboť tato musí být náhlá a neočekávaná. Zde bylo celé místo pokryto souvislou ledovou vrstvou, nelze tedy hovořit o závadě ve schůdnosti. Vedlejší účastník v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1713/2008. V projednávané věci byl posyp v podstatě neúčinný, přestože žalovaný vynakládal veškeré úsilí na to, aby chodníky ošetřil. Žalovaný jakožto vlastník komunikace nemůže být absolutně odpovědný za pády chodců na komunikaci.

4. Městský soud v Brně poprvé rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 5. 11. 2019, č.j. 44 C 91/2016-172, tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2020, č.j. 44 Co 82/2020-211, zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Krajský soud ve zrušovacím usnesení po shrnutí relevantní judikatury konstatoval, že v daném případě příčinou škody na zdraví žalobkyně nebyla závada ve schůdnosti komunikace tak, jak ji definuje § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., tj. nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace, když v řízení vyšlo najevo, že v době pádu byl chodník po celém povrchu zledovatělý a neposypaný, tj. celkově obtížně schůdný. Ve smyslu judikatury je však nutno zabývat se i tím, zda nejsou dány předpoklady vzniku obecné odpovědnosti za škodu vlastníka komunikace, tedy zda žalovaný neporušil své povinnosti, zejména povinnost odstranit, či zmírnit závady ve schůdnosti tak, jak mu ukládá § 27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. s tím, že podrobnosti stanoví vyhláška č. 104/1997 Sb. V daném případě soud I. stupně učinil závěr, že žalovaný nedodržel svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců, když chodník nebyl posypán ani jednou a byl namrzlý souvislou vrstvou ledu. Výše uvedený závěr soud I. stupně učinil za situace, kdy mu není znám obsah plánu zimní údržby žalovaného v dané lokalitě, včetně časových lhůt k provádění údržby konkrétních ulic, nebyl mu předložen ani deník zimní údržby k danému dni, nebyl vyslechnut konkrétní pracovník firmy provádějící údržbu v dané ulici a svědkyně nebyly dotázány k situaci provádění údržby v průběhu celého dne. Bez těchto základních informací však nelze činit závěr, že žalovaný nesplnil svou povinnost zmírnit závadu ve schůdnosti, vznikající povětrnostními vlivy (průběžné mrznoucí mrholení) a že v důsledku porušení této povinnosti je dán předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu dle § 2910 občanského zákoníku. Stejně tak nebylo podrobněji zjišťováno a vyhodnoceno, zda žalobkyně dostatečně dodržela prevenční povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám ve smyslu § 2009 občanského zákoníku, tedy zda žalobkyně se chovala tak, aby svému úrazu předešla, či nakolik ke svému úrazu a vzniku újmy přispěla. Vzhledem k tomu, že posouzení daného případu z pohledu vzniku odpovědnosti za škodu dle obecného předpisu – občanského zákoníku – je novým náhledem na právní kvalifikaci uplatněného nároku ze strany soudu, kterým by nemělo být upřeno právo účastníků na doplnění skutkových tvrzení i důkazních návrhů, což však přesahuje rámec řízení odvolacího, jehož smysl je v přezkumné činnosti, nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení bude na soudu I. stupně, aby ve smyslu výše uvedených závěrů odvolacího soudu poskytl účastníkům možnost doplnění, jak skutkových tvrzení, tak důkazních návrhů, provedl i důkazy, jejichž potřeba vyjde v řízení najevo dle § 120 odst. 3 o. s. ř. (např. vyzve žalovaného k předložení plánu zimní údržby a deníku zimní údržby, doplní výslechy již slyšených svědků ohledně situace údržby během celého předmětného dne, kdy došlo k úrazu žalobkyně) a poté o věci opětovně rozhodne, včetně náhrady nákladů řízení odvolacího.

5. Podáními ze dne 2. 2. 2021 a 15. 2. 2021 žalovaný soudu sdělil, že plán zimní údržby ke konkrétní lokalitě [obec] [část obce], ulice [ulice a číslo], zpracovaný a platný ke dni 1. 12. 2014 nedohledal a s jistotou blížící se jistotě lze konstatovat, že ani zpracován nebyl. Nicméně žalovaný byl v inkriminované době a v uvedené lokalitě povinen řídit se při zmírňování závad ve schůdnosti místních komunikací vyhláškou statutárního města Brna č. 16/1998, ve znění nařízení statutárního města Brna č. 29/2005 a č. 14/2009, což také činil. Dle sdělení společnosti [právnická osoba] prováděl zimní údržbu chodníků dne 1. 12. 2014 v lokalitě [obec] [část obce], ulice [příjmení] [příjmení] [číslo], její bývalý zaměstnanec pan [jméno] [příjmení].

6. Žalobkyně na jednání dne 13. 4. 2021 uvedla, že co se týče dodržení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně, tato otázka již byla v řízení zodpovězena a dostatečně prokázána. Již v průběhu předchozího řízení byla řešena např. obuv žalobkyně, jakou šla žalobkyně cestou apod. Žalobkyně trvá na tom, že chodník byl zledovatělý. Právní předpisy, na něž poukázal žalovaný, jsou zcela nedostatečné. Svědkyně se v řízení vyjadřovaly ke stavu chodníku v čase 11:30 hod. Metodika údržby komunikací je tedy zcela nedostatečná, když ještě v tomto čase byl chodník zledovatělý.

7. Žalovaný na jednání dne 13. 4. 2021 uvedl, že byl povinen zajistit zmírňování závad, nikoliv je zcela odstranit, to není v silách žádného subjektu. Platí rovněž i prevenční povinnost žalobkyně, kdy z dokazování vyplynulo, že tato nebyla na vše připravena. Žalovaný se necítí být za vzniklý úraz odpovědný.

8. Vedlejší účastník na jednání dne 13. 4. 2021 uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, avšak právní hodnocení provedených důkazů by mělo být jiné - žaloba by měla být v plném rozsahu zamítnuta.

9. V podání ze dne 20. 4. 2021 žalovaný uvedl, že smlouva o dílo [číslo] ze dne 1. 10. 2010 nebyla ke dni úrazu žalobkyně platná a účinná, když v dané době se vztah žalovaného a [právnická osoba] při celoročním čištění chodníků řídil Smlouvou o dílo [číslo] ze dne 19. 11. 2013 [ulice] údržba chodníků byla v roce 2014 v městské části [část obce] prováděna vlečeným sypačem ITM 60, kdy posypová šíře tohoto stroje činí 1500 mm. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně mohla zvolit ještě jednu alternativní trasu, a to trasu ošetřenou posypovou solí opačným směrem po komunikaci ulice u [příjmení] [anonymizováno] a dále po ulici [ulice]. Žalovaný dále uvedl, že pokud byla žalobkyně schopna bezpečně dojít na konec kontejnerového stání a zde nesmyslně našlápla na zledovatělý obrubník, v důsledku čehož upadla, tak při zachování požadavku rozumu průměrného člověka se také mohla opačným směrem přes kontejnerové stání vrátit na hlavní chodník a pokračovat v cestě po posypané části tělesa hlavního chodníku.

10. Ve své závěrečné řeči na jednání dne 11. 5. 2021 žalobkyně poukázala na to, že podle § 27 zákona č. 13/1997 je vlastník komunikace povinen zajistit schůdnost chodníků. Podle vyhlášky č. 104/1997 Sb. je na vlastnících komunikací, aby přijali plán zimní údržby. Žalovaný žádný takový plán zimní údržby zpracován neměl. Ze smlouvy o dílo dokonce vyšlo najevo, že pro ulici [ulice] neměl žalovaný žádného smluvního partnera, který by zimní údržbu v dané ulici prováděl. Žalovaný tedy porušil povinnost stanovenou zákonem č. 13/1997 Sb. už jen tím, že nepřijmul dostatečná opatření k zajištění schůdnosti chodníků. Z výslechů svědků pak vyšlo najevo, že zimní údržba byla v daný den provedena nedostatečně, v okamžiku pádu žalobkyně byl chodník neschůdný. Co se týče prevenční povinnosti žalobkyně, tato učinila vše, co bylo v jejích silách - volila pozdější dobu, kdy vyšla ven, měla vhodné obutí a logicky volila i nejkratší cestu.

11. Ve své závěrečné řeči na jednání dne 11. 5. 2021 žalovaný uvedl, že neporušil žádnou ze svých povinností, a to ani § 27 zákona č. 13/1997 Sb., ani vyhlášku č. 104/1997 Sb. Dne 1. 12. 2014 byla zimní údržba v dané lokalitě prováděna běžným způsobem - v souladu s magistrátními předpisy. Žalobkyně nedodržela prevenční povinnost – měla zvolit nejbezpečnější trasu. V daném případě se jednalo o mimořádnou situaci, žalobkyně si musela být vědoma toho, že vše bylo pokryto ledovou krustou a že i za situace, kdy měla zimní boty a šla opatrně, mohla podklouznout. Ústavní soud ve svém rozhodnutí IV. ÚS 48/2019 uvedl, že za situace, kdy je led všude a vše je pokryto ledem, se musí chodec přizpůsobit. Pokud tak neučiní, jedná se o případy, kdy se poškozený nechová přiměřeně situaci. Žalobkyně dále sama připustila, že měla problémy s chůzí. Pokud žalobkyně vstoupila a pohybovala se na viditelně ledovou kalamitou zasaženém chodníku či dokonce spíše v době pádu našlápla na zledovatělý obrubník, vědomě podstoupila riziko s tímto stavem podstatně zhoršené schůdnosti spojené, tedy riziko újmy na zdraví po uklouznutí. Také důvod cesty žalobkyně nebyl nikterak nezbytný či naléhavý, aby musela vědomě riskovat, ať již šla vysypat odpadky nebo na nákup mléka. Nedodržení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně se nutně musí projevit ve vyloučení povinnosti žalovaného k náhradě škody z důvodu zcela rozhodující spoluúčasti žalobkyně na vzniku škody ve smyslu § 2918 občanského zákoníku. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobkyně si své zranění způsobila nášlapem nikoliv na neošetřený chodník, ale na zledovatělý obrubník. Žalobkyně by si zranění způsobila jak za situace, kdy by posyp byl proveden jen několik málo minut před tím, než se na místě vyskytla, tak také za situace, kdy by chodník nebyl sypán dva dny. Dle žalovaného byl chodník široký cca 2 m posypán v šíři minimálně 1,5 m.

12. Ve své závěrečné řeči na jednání dne 11. 5. 2021 vedlejší účastník odkázal na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, a to konkrétně na rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, kde v bodě 26. bylo uvedeno, kdy vlastník odpovídá za škodu a kdy nikoliv, přičemž jsou uváděny konkrétní případy. Nejvyšší soud akcentoval, že chodec je povinen vynaložit obvyklou opatrnost a za situace, kdy tak neučiní, vlastník komunikace neodpovídá za škodu. Taktéž nebylo odškodnění přiznáno v případech, kdy bylo vše pokryto souvislou vrstvou ledu. Dále je v rozsudku podstatný bod 35., kde Nejvyšší soud klade důraz na to, že má chodec volit nejbezpečnější cestu. Obdobně v bodě 39. Nejvyšší soud akcentoval jednak obezřetnost chodce, jednak volbu adekvátní trasy, a jednak způsob pohybu. Dále v bodě 41. rozsudku Nejvyšší soud konstatoval, že odpovědnost dle občanského zákoníku není dána ani za situace, kdy žalovaný prováděl údržbu v přiměřených lhůtách. Vedlejší účastník tedy má za to, že žalovaný není za úraz žalobkyně zodpovědný.

13. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

14. Z výpovědí žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně šla dne 1. 12. 2014 někdy kolem 11:30 hod. do obchodu (samoobsluhy), uklouzla a spadla dozadu na hlavu. Žalobkyně upadla na obrubníku na rozhraní chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a tzv. spojovacího chodníku (přesné místo pádu viz plánek na čl. 13 spisu, katastrální mapa na č.l. 27v spisu a fotografie z místního šetření - č.l. 162 spisu – fotografie č. 2, 3 a 4). Chodník vedoucí před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno] nebyl posypán, byl namrzlý souvislou vrstvou ledu, rovněž tzv. spojovací chodník nebyl posypán a byl namrzlý souvislou vrstvou ledu (výpověď žalobkyně, výpověď [jméno] [příjmení]). Žalobkyně nejprve prošla kontejnerovým stáním, vyhodila odpadky do kontejneru, a poté se za kontejnerovým stáním vrátila zpět na chodník vedoucí před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a pokračovala po tomto chodníku dále směrem do samoobsluhy (takto to žalobkyně ukázala na místním šetření dne 22. 10. 2019 – viz protokol na č.l. 161 spisu; skutečnost, že žalobkyně nejprve vyhodila odpadky do kontejneru, potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení]). Žalobkyně uvedla, že měla v úmyslu jít po chodníku vedoucím před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], rovnou, přímou cestou do samoobsluhy. Vzhledem k tomu, že tento chodník nebyl posypán, přesunula se na jeho okraj ke spojovacímu chodníku, kde se jí to zdálo pro chůzi vhodnější (méně zledovatělé, více vyšlapané). Na obrubníku na rozhraní chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a tzv. spojovacího chodníku pak žalobkyně upadla (výpověď žalobkyně, výpověď [jméno] [příjmení], výpověď [jméno] [příjmení]). Následně po pádu žalobkyni pomohla [jméno] [příjmení], žalobkyně se přesunula ke vchodu do domu [ulice a číslo], [obec], a následně kolem domů přešla k domu [ulice a číslo], [obec], kde bydlí (výpověď žalobkyně, výpověď [jméno] [příjmení], výpověď [jméno] [příjmení]). Žalobkyni se motala hlava, měla na límci bundy krev, ale myslela si, že si odřela ucho, poté si šla lehnout (výpověď žalobkyně; krvácení z ucha a dezorientaci žalobkyně rovněž potvrdila [jméno] [příjmení]). Následně asi v 17:15 hod. přišla domů svědkyně [jméno] [příjmení] (dcera žalobkyně) a zavolali sanitku, která žalobkyni odvezla do nemocnice (výpověď žalobkyně, výpověď [jméno] [příjmení]).

15. Z výpovědi žalobkyně bylo dále zjištěno, že žalobkyně před pádem nikam nespěchala, šla pomalu a opatrně, měla zimní boty (s hrubou protiskluzovou podrážkou), byla oblečena na zimu (kalhoty, delší bunda – skoro kabát). Místo pádu je v rovině, nejedná se o svah (toto rovněž plyne z provedeného místního šetření – viz fotografie). Z výpovědi žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] dále vyplynulo, že žalobkyni v dané době (před úrazem) nečinila chůze problémy, neměla problém udržet rovnováhu, žádnou pomůcku (např. hůlku) nepotřebovala. Po úrazu mívá žalobkyně závratě, motá se jí hlava, pohybuje se za pomocí hůlky, sama ven už od úrazu nechodí (výpověď žalobkyně).

16. Z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo též zjištěno, že dne 1. 12. 2014 nebyl chodník před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno] posypán ráno kolem 05:00 hod. ani odpoledne kolem 17:15 hod, chodník byl kompletně namrzlý. Svědkové [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili, že dne 1. 12. 2014 byly v ranních hodinách v [obec] [část obce] chodníky velmi namrzlé a byl velký problém se dostat do práce.

17. Na místním šetření konaném dne 22. 10. 2019 se soud seznámil s místem, kde došlo k pádu žalobkyně, a s danou lokalitou. Z místního šetření byly pořízeny fotografie (č.l. 162 až 164 spisu). K pádu žalobkyně došlo na obrubníku na rozhraní chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a tzv. spojovacího chodníku. [obec] pádu žalobkyně se nachází před domem [ulice a číslo], [obec] [obec] pádu žalobkyně je znázorněno na fotografiích 2, 3 a 4 na č.l. 162 spisu.

18. Z Výpisu z nahlížení do katastru nemovitostí ze dne 16. 6. 2016 a z přiložené katastrální mapy (č.l. 27v spisu) soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. 1990 v k.ú. [část obce], o výměře 2.416 m2, způsob využití ostatní komunikace, druh pozemku ostatní plocha. Žalovaný je tedy vlastníkem jak chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], tak i spojovacího chodníku, a i asfaltové plochy mezi uvedenými chodníky a kontejnerovým stáním před domem [ulice a číslo], [obec] (viz fotografie z místního šetření na č.l. 162 spisu). K úrazu žalobkyně tedy došlo na pozemku ve vlastnictví žalovaného.

19. Podle čl. I. odst. 2 vyhlášky statutárního města Brna č. 16/1998, o schůdnosti místních komunikací, ve znění nařízení statutárního města Brna č. 29/2005 a č. 14/2009, se závady ve schůdnosti zmírňují u chodníků širších než 1,5 m nejméně v šíři 1,5 m a u chodníků užších v maximální možné šíři. Podle čl. III vyhlášky statutárního města Brna č. 16/1998, o schůdnosti místních komunikací, ve znění nařízení statutárního města Brna č. 29/2005 a č. 14/2009, doba od vzniku závady ve schůdnosti do doby zahájení zmírňování této závady nesmí být delší než 20 hodin.

20. Co se týče smluvního zajištění provádění údržby chodníků v Městské části [obec] [část obce], soud má za to, že Smlouva o dílo [číslo] ze dne 19. 11. 2013 (na č.l. 239 spisu), se na předmětnou lokalitu - ulice [ulice], nevztahuje, neboť tato ulice není uvedena v čl. I. předmětné smlouvy, kde je vymezen předmět smlouvy o dílo (soud v tomto směru taktéž poukazuje na rozdíl v délce udržovaných úseků, kdy dle smlouvy [číslo] tato činí 6.886 bm, kdežto dle smlouvy [číslo] 62.942 m2; je tedy zřejmé, že smlouva [číslo] se týkala pouze vybraných ulic v Městské části [obec] [část obce]). V ulici [ulice] v Městské části [obec] [část obce] byla údržba chodníků prováděna na základě starší Smlouvy o dílo [číslo] ze dne 1. 10. 2010 (na č.l. 29 spisu) uzavřené mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] Dle čl. I. odst. 2 této smlouvy je předmětem plnění smlouvy rovněž zajištění údržby komunikací pro pěší v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. a souvisejících předpisů včetně vyhlášek a nařízení města Brna (tj. i vyhlášky č. 16/1998, o schůdnosti místních komunikací, ve znění nařízení č. 29/2005 a č. 14/2009). V příloze Smlouvy o dílo [číslo] (plánek MČ s vyznačenými chodníky k údržbě) jsou vyznačeny chodníky, na nichž má být údržba prováděna. Z přílohy vyplývá, že zimní údržba má být prováděna na chodníku před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], nikoliv však na tzv. spojovacím chodníku.

21. Z deníku zimní údržby ze dne 30. 11. 2014 (na č.l. 33 spisu) vyplývá, že v 7:00 hod., 10:30 hod. a 17:30 hod. bylo vše sjízdné a schůdné, mezi 21:00 a 24:00 hod. probíhal posyp závadných míst na chodnících a vozovkách. V 18:00 hod. byla teplota -1,5 C a bylo zataženo, ve 24:00 hod. byla teplota -1,5 C a mrznoucí mrholení.

22. Z deníku zimní údržby ze dne 1. 12. 2014 (na č.l. 33v spisu) vyplývá, že v 00:00 hod. byla teplota -1,5 C a mrznoucí mrholení, v 6:00 hod. byla teplota -3 C a mrznoucí mrholení, ve 12:00 hod. byla teplota -2 C a mrznoucí déšť a v 18:00 hod. byla teplota -1,5 C a mrznoucí déšť. Od 00:00 byl prováděn vozidlem Hako posyp závadných míst na vozovkách a silnicích. Mezi 4:00 a 16:00 byl prováděn kompletní zásah na chodnících a silnicích, v 19:00 hod. bylo vše sjízdné a schůdné.

23. Ze sdělení Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 17. 4. 2019 vyplývá, že dne 1. 12. 2014 na stanici [obec] [část obce] vznikala po celý den slabá až silná ledovka, ráno do 10:34 hod. se vyskytovalo mrznoucí mrholení, od 10:35 mrznoucí déšť. Teploty se pohybovaly lehce pod nulou.

24. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] si soud učinil představu o tom, jak je konkrétně prováděna zimní údržba chodníků v městské části [obec] [část obce]. Dne 1. 12. 2014 byla dle deníku zimní údržby údržba chodníků prováděna od 04:00 hod., přičemž zhruba za tři hodiny je provedena údržba hlavních tahů chodníků v celých [část obce] (odhrabání sněhu a posyp). Chodník před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], patří mezi uvedené hlavní tahy. V případě nepřízně počasí (sníh, mrznoucí mrholení) se v údržbě pokračuje a jsou chodníky ošetřovány znovu. Posyp chodníků se provádí pískem. Tzv. spojovací chodník sice nebyl součástí smlouvy/passportu (tj. sypán být neměl), ale fakticky dle [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nejspíše sypán byl. Povětrnostní situaci jaká byla dne 1. 12. 2014 lze označit za kalamitní, která se nestává běžně (výpověď [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). V případě kalamitní situace, jako byla dne 1. 12. 2014, po posypání chodníku tento za hodinu zase klouže (výpověď [jméno] [příjmení]).

25. Posyp chodníků v [část obce] v ulici [ulice] byl prováděn vlečeným sypačem ITM 60 s posypovou šíří 1500 mm (informace z internetu o vlečeném sypači ITM na č.l. 243 spisu ve spojení s výpovědí [jméno] [příjmení] na jednání dne 11. 5. 2021).

26. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] na jednání dne 11. 5. 2021 dále vyplynulo, že chodníky se sypat solí nesmí, nicméně silnice mohou a posyp silnicí solí probíhá již brzy ráno. Dle názoru svědka žalobkyně mohla jít do obchodu alternativní vhodnější trasou – po silnici na ulici [ulice] směrem na jih a poté po silnici na ulici [ulice], popř. po silnici na ulici [ulice] směrem na sever a poté po silnici na ulici [ulice]. Silnice na všech uvedených ulicích jsou sypány solí. Na alternativní trase po ulici [ulice] je po cestě schodiště. Alternativní trasa po ulici [ulice] je z mírného kopečka, totožně jako trasa, po které šla žalobkyně, silnice by nicméně byla posypána solí (na rozdíl od chodníku).

27. Z mapy dané lokality na č.l. 250a spisu si soud učinil představu o alternativních trasách, o kterých hovořil svědek [jméno] [příjmení]. Z mapy je zřejmé, že pokud by žalobkyně chtěla jít do obchodu některou z navrhovaných alternativních tras, musela by nejprve jít chvíli v opačném směru z jejího bydliště ([ulice a číslo]) než se nachází obchod, a poté by se vydala buď na jih (alternativní trasa po ulici [ulice]) či na sever (alternativní trasa po ulici [ulice]). Obě alternativní trasy jsou přibližně dvakrát delší než trasa přímo z bydliště žalobkyně do obchodu, kterou se žalobkyně vydala.

28. Z výpisu ze zdravotní dokumentace ze dne 30. 6. 2015, ze Zprávy o hospitalizaci ze dne 17. 12. 2014 a ze zdravotní zprávy ze dne 11. 12. 2017 vyplývá, že žalobkyně utrpěla dne 1. 12. 2014 dvojitou frakturu spodiny lebeční a prasklinu pravého ušního bubínku, rovněž otřes mozku se zvracením a dalšími projevy, došlo k úniku mozkomíšního moku pravým zvukovodem. Žalobkyně byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici u sv. Anny od 1. 12. do 17. 12. 2014. K ustálení zdravotního stavu došlo po 3-4 měsících, cca v dubnu 2015. Žalobkyně pociťuje výrazné zhoršení a snížení čichu a mírnější snížení sluchu, občas mívá mírnou závrať v porovnání se stavem před úrazem. Z výpisu ze zdravotní dokumentace ze dne 30. 6. 2015 dále vyplývá, že žalobkyně trpí polyneuropatií dolních končetin dle kliniky i EMG lehkého stupně.

29. Z lékařské zprávy ze dne 16. 1. 2018 vyplývá, že žalobkyně trpí percepční nedoslýchavostí basokochleárního typu s binaurální ztrátou sluchu 28,8%. Stav sluchu odpovídá presbyakuzi, nikoli posttraumatickým změnám. V dutině nosní není přítomna žádná patologie v čichové oblasti, poškození je v úseku nervových buněk účastnících se čichové percepce (od úrazu hlavy má úplnou anosmii).

30. Dle znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., MHA, ze dne 3. 9. 2018 žalobkyně v důsledku úrazu dne 1. 12. 2014 utrpěla zlomeninu base lební vpravo, těžký otřes mozku, traumatickou rupturu ušního bubínku vpravo a krvácení a únik mozkomíšního moku pravým uchem. Tato zranění znalec ohodnotil bolestným ve výši celkem 340 bodů. U žalobkyně dále došlo k úplné ztrátě čichu (anosmie) a po úraze trpí občasnými závratěmi a točením hlavy, což ji negativně ovlivňuje v každodenním životě. Ztížení společenského uplatnění znalec určil na 2,34 %. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dne 11. 12. 2017.

31. Na jednání dne 9. 7. 2019 znalec [celé jméno znalce], vysvětlil svůj znalecký posudek a zodpověděl otázky účastníků. Uvedl, že z pohovoru s žalobkyní nevyplynulo, že by před úrazem byla jakkoliv omezena ve svém běžném životě, že by nemohla chodit či trávit nějaké volnočasové aktivity. Znalec dále uvedl, že polyneuropatie dolních končetin byla ve zdravotní dokumentaci specifikována velmi obecně jako polyneuropatie lehkého stupně, jaké přesně měla dopady na život žalobkyně z takto obecného záznamu nedokáže určit, z pohovoru se žalobkyní nicméně nevyplynulo, že by před úrazem měla jakékoli problémy s chůzí či pohybem. V obecné rovině polyneuropatie lehkého stupně znamená minimální nález, minimální omezení, člověk to nemusí v podstatě vůbec vnímat.

32. Z výslechu MUDr. [jméno] [příjmení] (praktický lékař žalobkyně) bylo zjištěno, že žalobkyně je jeho pacientkou od roku 2013, byly tam bolesti ve stehnech, pro které byla vyšetřována neurologicky, nicméně jedná se o seniora, který byl do doby úrazu vcelku zdatný bez nějakých zásadních potíží. K dotazu, zda polyneuropatie lehkého stupně nějakým způsobem ovlivňovala u žalobkyně její pohybové schopnosti, svědek uvedl, že žalobkyně nebyla nijak viditelně pohybově znevýhodněna oproti seniorům jejího věku. Svědek též poukázal na to, že žalobkyně trpěla obezitou a obézní pacienti jsou na tom pohybově hůře než pacienti štíhlí. Z výpovědi svědka ve spojení s jím předloženou zdravotní zprávou ze dne 13. 11. 2014 bylo dále zjištěno, že žalobkyně byla vyšetřována pro bolesti ve stehnech dne 13. 11. 2014 s tím, že tyto ve 3-4 dnech odezněly. Z vyšetření vyplynulo, že tonus (svalové napětí), hybnost a síla končetin žalobkyně byla v normě, předklon ve stoje téměř k podložce, stoj a chůze po patách i špicích s mírnými obtížemi, dřep nezvládne pro kolena, chůze s antalgickou složkou, tj. s určitou bolestivostí danou artrózou kolen. Čití udává intaktní, tj. vnímání jakoby dotyku, diskriminaci podnětů dotýkajících se kůže intaktní. Závěr byl přechodné bolesti hlavně stehen s odezněním do 4 dnů, a osteoartroza nosných kloubů. Tedy nic zásadního, co by mělo vliv na pád žalobkyně. Polyneuropatie za pád nemůže.

33. Přípisem ze dne 18. 7. 2015 žalobkyně požádala žalovaného o náhradu škody za úraz ze dne 1. 12. 2014. Přípisem ze dne 18. 8. 2015 vedlejší účastník sdělil žalobkyni, že žalovaný není za škodu odpovědný, neboť provádění zimní údržby bylo zabezpečováno dle ekonomických možností vlastníka komunikací. Žalobkyně s posouzením vedlejšího účastníka nesouhlasila a opětovně přípisem ze dne 2. 10. 2015 uplatnila u žalovaného nárok na náhradu škody na zdraví. Přípisem ze dne 5. 11. 2015 vedlejší účastník žalobkyni sdělil, že celou záležitost znovu posoudil a dospěl k závěru, že zimní údržba předmětného chodníku byla prováděna v souladu s možnostmi a s ohledem na povětrnostní situaci, ze strany žalovaného tak nedošlo k porušení zákona č. 13/1997 Sb. a žalobkyni nevznikl nárok na náhradu újmy.

34. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení projednávané věci.

35. Návrh žalovaného na doplnění dokazování opakovaným výslechem [jméno] [příjmení] soud pro nadbytečnost zamítl. [jméno] [příjmení] již byl vyslechnut na jednání dne 9. 7. 2019, kdy tento popsal, jakým způsobem běžně posyp chodníků probíhal. [jméno] [příjmení] nicméně dále uvedl, že ke konkrétnímu dni 1. 12. 2014 se není schopen vyjádřit, neboť už je to nějakou dobu a nevzpomíná si (viz protokol o jednání na č.l. 145 spisu). Soud tedy považuje za nadbytečné [jméno] [příjmení] opětovně vyslýchat k provádění údržby chodníků v dané lokalitě dne 1. 12. 2014, když tento si na uvedený konkrétní den nepamatoval ani při svém výslechu dne 9. 7. 2019. Nelze tedy očekávat, že by se [jméno] [příjmení] byl schopen při opakovaném výslechu ke dni 1. 12. 2014 blíže vyjádřit. K žalovaným tvrzeným rozporům výpovědi [jméno] [příjmení], kdy tento uváděl, že posyp byl běžně prováděn v šířce cca 1 m, přičemž z doložených podkladů plyne, že v dané lokalitě byl používán vlečený sypač ITM 60 s posypovou šíří 1500 mm, soud uvádí, že má za prokázané, že byl v dané lokalitě běžně používán vlečený sypač ITM 60 s posypovou šíří 1500 mm (viz odstavec 25. tohoto rozsudku). Není tedy potřeba [jméno] [příjmení] ohledně zmiňovaného rozporu znovu vyslýchat. Nadto v předmětné věci je stěžejní ta skutečnost, že dne 1. 12. 2014 kolem 11:30 hod. nebyl chodník před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], posypán vůbec. [příjmení] posypu používané mechanizace je tedy zcela irelevantní za situace, kdy v době pádu žalobkyně nebyl chodník posypán vůbec.

36. Co se týče žalovaným navrhovaného výslechu Ing. [jméno] [příjmení], tento byl navrhnut k důkazu až po provedené koncentraci řízení a tudíž k tomuto důkazu soud nemohl přihlédnout. Soud k tomuto dodává, že řízení bylo zkoncentrováno na jednání dne 4. 4. 2019. Na jednání dne 13. 4. 2021 soud v návaznosti na zrušovací usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2020, č.j. 44 Co 82/2020-211, účastníky vyzval k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Žalovaný na jednání dne 13. 4. 2021 výslech Ing. [jméno] [příjmení] nenavrhl, ani nepožádal o lhůtu k dalšímu doplnění důkazních návrhů. Výslech Ing. [jméno] [příjmení] byl žalovaným navrhnut k důkazu až v jeho podání doručeném soudu dne 20. 4. 2021, tj. po koncentraci řízení. Soud dále dodává, že navrhovaný výslech Ing. [jméno] [příjmení] nespadá pod žádnou z výjimek z koncentrace řízení. Nejedná se o důkaz, který by měl zpochybňovat věrohodnost provedeného důkazu – Smlouvy o dílo [číslo] ze dne 1. 10. 2010, jak tvrdil žalovaný v podání ze dne 29. 4. 2021, ale o důkaz, kterým se žalovaný snaží prokázat jiný skutkový stav než ten, který byl zjištěn dosud provedenými důkazy (k tomu viz ustálená judikatura Nejvyššího soudu - rozsudek ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007, rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2520/2011, nebo usnesení ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015). Zároveň se nejedná o důkaz, který by žalovaný nemohl navrhnout včas, tj. před koncentrací řízení. Soud k tomuto dodává, že o existenci a obsahu Smlouvy o dílo [číslo] ze dne 19. 11. 2013 žalovaný věděl již od samého počátku, neboť byl stranou této smlouvy (a věděl tedy i o tom, že Smlouvu za [právnická osoba] uzavíral její tehdejší jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení]). Není tedy pravdou, že by se žalovaný o existenci a obsahu této smlouvy dozvěděl až dne 19. 4. 2021, jak uvedl v podání ze dne 29. 4. 2021.

37. Z hlediska skutkového soud uzavírá, že žalobkyně dne 1. 12. 2014 kolem 11:30 hod. uklouzla a upadla na chodníku ve vlastnictví žalovaného, neboť tento nebyl posypán a byl namrzlý souvislou vrstvou ledu (konkrétně k pádu došlo na obrubníku na rozhraní chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a tzv. spojovacího chodníku, přičemž k tomuto obrubníku se žalobkyně přesunula z toho důvodu, že se jí v tomto místě zdál chodník pro chůzi vhodnější – méně zledovatělý a více vyšlapaný). Žalobkyně šla rovnou, přímou cestou do cíle své cesty (do samoobsluhy), šla pomalu a opatrně, měla zimní obutí. Žalobkyně v dané době nebyla nijak pohybově omezena, její pohybové schopnosti odpovídaly jejímu věku. Pádem na zledovatělém chodníku si žalobkyně přivodila vážný úraz s trvalými následky. Úraz byl znalcem ohodnocen bolestným ve výši celkem 340 bodů, ztížení společenského uplatnění žalobkyně v důsledku trvalých následků úrazu činí 2,34 %.

38. Podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění do 30. 12. 2015 (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), závadou ve schůdnosti se pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

39. Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

40. Podle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

41. Podle § 41 odst. 1 vyhlášky č. 104/1997 Sb., ve znění do 30. 12. 2015 (dále jen„ vyhláška č. 104/1997 Sb.“), zimní údržbou se podle pořadí důležitosti zmírňují závady vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací ve sjízdnosti komunikací a ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

42. Podle § 41 odst. 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb. zimní údržba se provádí podle plánu zimní údržby. V obvyklé zimní situaci vlastník (správce) komunikace odstraní nebo alespoň zmírní závady ve sjízdnosti (schůdnosti) komunikace v časových lhůtách stanovených plánem zimní údržby, jehož vzor je uveden v příloze č. 6.

43. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

44. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

45. Podle § 2911 občanského zákoníku způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

46. Podle § 2918 občanského zákoníku vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

47. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

48. Odpovědností vlastníka chodníku za škodu způsobenou chodcům v důsledku nepříznivého stavu chodníku se již rozsáhle zabývala judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu. Soud v tomto směru zejména odkazuje na nedávný rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020. V tomto rozsudku Nejvyšší soud po zhodnocení dosavadní judikatury konstatoval, že„ nadále tedy platí, že silniční zákon zakládá přísnou, tzv. objektivní, odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je však spojena pouze s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy (viz výklad shora). Tím není vyloučena případná obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Silniční zákon (totiž) upravuje jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění upravuje občanský zákoník, přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zaviněné porušení právní povinnosti) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit (…). Zkoumání podmínek vzniku odpovědnosti vlastníka (správce) komunikace ve smyslu občanského zákoníku tedy nebude v případech újem vzešlých z neuspokojivého stavu komunikace vyloučeno, bude nastupovat tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle silničního zákona a z hlediska znaku protiprávnosti bude jeho předmětem především posouzení řádného plnění povinnosti vlastníka udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, která mu plyne obecně již z titulu jeho vlastnictví (podle čl. 11 odst. 3 věty první Listiny vlastnictví zavazuje), potažmo ze samotného smyslu a účelu právní úpravy silničního zákona, jenž sleduje veřejný zájem na existenci a fungování sítě pozemních komunikací tak, aby byla bezpečná pro širokou veřejnost, jíž svědčí právo tzv. obecného užívání pozemních komunikací (…). Na zákonné úrovni pak bude porušení povinností při péči o stav komunikace možno v konkrétních souvislostech hodnotit jako porušení povinnosti tzv. generální prevence (§ 2900 a násl. o. z., navazující na předchozí § 415 obč. zák.), či porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li obsažena v normativním aktu (…), potažmo (s účinností od 13. 11. 2015) jako porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 silničního zákona. V případě obou typů odpovědnosti pak bude přicházet v úvahu i závěr o tzv. spoluzpůsobení či výlučném způsobení újmy ze strany poškozeného ve smyslu § 2918 o. z. (dříve § 441 obč. zák.)“.

49. Ke konkrétnímu řešenému případu Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 konstatoval následující:„ Jestliže po několika dnech opakovaného sněžení a teplotách kolem bodu mrazu byla celá ulice spolu s chodníkem namrzlá (sama dovolatelka v účastnické výpovědi uvedla, že klouzal i protější chodník, z nějž přešla přes ulici na místo svého pádu), aniž by byla pokryta sněhem, přičemž i v místě pádu byly viditelné zmrazky, nepředstavuje tento stav komunikací znaky závady ve schůdnosti, jak je vymezena ustanovením § 26 odst. 7 silničního zákona, a nezakládá objektivní odpovědnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 téhož zákona. Za dané situace bylo tedy na místě posoudit, zda žalovaný neodpovídá za vzniklou újmu podle obecné úpravy v občanském zákoníku, zejména, zda ve smyslu ustanovení § 2910 o. z. neporušil povinnost řádné péče o stav chodníku (místní komunikace) tak, aby umožňoval bezpečný pohyb chodců. Žalovaný prováděl v místě pravidelnou zimní údržbu pluhováním a solením, a to v přiměřených lhůtách stanovených v nařízení obce, ostatně z chodníků byl podle skutkových zjištění napadaný sníh odstraněn, nelze proto dovodit ani jeho povinnost k náhradě podle obecné úpravy v občanském zákoníku.“ 50. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

51. Soud v prvé řadě konstatuje, že v projednávané věci nebyla příčinou škody na zdraví žalobkyně závada ve schůdnosti komunikace tak, jak ji definuje § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, tj. nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že v době pádu byl chodník po celém povrchu zledovatělý a neposypaný, tj. celkově obtížně schůdný. Toto konstatoval ve svém zrušovacím usnesení ze dne 7. 10. 2020, č.j. 44 Co 82/2020-211, Krajský soud v Brně a soud prvního stupně je tímto závěrem vázán.

52. Soud se tedy zabýval tím, zda jsou v projednávané věci splněny předpoklady vzniku obecné odpovědnosti za škodu vlastníka komunikace podle občanského zákoníku (§ 2910 občanského zákoníku). Jak bylo konstatováno Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, na zákonné úrovni bude porušení povinností při péči o stav komunikace možno v konkrétních souvislostech hodnotit jako porušení generální prevence (§ 2900 a násl. občanského zákoníku) či porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li obsažena v normativním aktu.

53. Z vyjádření žalovaného vyplynulo, že plán zimní údržby ve smyslu § 41 vyhlášky 104/1997 Sb. ke konkrétní lokalitě [obec] [část obce], platný ke dni 1. 12. 2014, nedohledal a s jistotou blížící se jistotě lze konstatovat, že ani zpracován nebyl. Lze tedy uzavřít, že v dané době k dané lokalitě plán zimní údržby žalovaným zpracován nebyl. V dané době nicméně existovala vyhláška statutárního města Brna č. 16/1998, o schůdnosti místních komunikací, ve znění nařízení statutárního města Brna č. 29/2005 a č. 14/2009. Podle čl. III. této vyhlášky ve znění zmiňovaných nařízení doba od vzniku závady ve schůdnosti do doby zahájení zmírňování této závady nesmí být delší než 20 hodin. Z deníku zimní údržby ze dne 30. 11. 2014 (viz odstavec 21. tohoto rozsudku) vyplynulo, že v 17:30 hod. bylo vše sjízdné a schůdné a mezi 21:00 a 24:00 hod. probíhal posyp závadných míst na chodnících. Z deníku zimní údržby ze dne 1. 12. 2014 (viz odstavec 22. tohoto rozsudku) vyplývá, že od 00:00 byl prováděn posyp závadných míst na vozovkách a silnicích a mezi 4:00 a 16:00 byl prováděn kompletní zásah na chodnících a silnicích. Z uvedeného plyne, že ještě dne 30. 11. 2014 v 17:30 hod. byl chodník, na němž upadla žalobkyně, schůdný, a závada ve schůdnosti na tomto chodníku (souvislá vrstva ledu) tedy vznikla nejdříve někdy po čase 17:30 hod. dne 30. 11. 2014 (spíše však později, neboť dle deníku zimní údržby začal být prováděn posyp závadných míst na chodnících až ve 21:00 hod.; od půlnoci se pak vyskytovalo mrznoucí mrholení). Žalobkyně na chodníku upadla dne 1. 12. 2014 někdy kolem 11:30 hod., tj. maximálně 18 hodin od vzniku závady ve schůdnosti. Je tedy nepochybné, že k porušení vyhlášky statutárního města Brna č. 16/1998, ve znění nařízení č. 29/2005 a č. 14/2009, v projednávané věci nedošlo.

54. Soud má nicméně za to, že v projednávané věci došlo ze strany žalovaného k porušení generální prevence dle § 2900 občanského zákoníku. Co se týče zmiňované lhůty 20 hodin pro zahájení zmírňování závady ve schůdnosti stanovené vyhláškou statutárního města Brna č. 16/1998, tuto si ve vyhlášce stanovil sám žalovaný (mohl si stanovit v podstatě jakoukoli lhůtu), a soud tuto lhůtu považuje za velmi benevolentní, neodpovídající povinnosti žalovaného řádně zajišťovat údržbu chodníků ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob (tato povinnost žalovanému plyne jak obecně již z titulu jeho vlastnictví, tak ze smyslu a účelu úpravy zákona o pozemních komunikacích – viz výše uvedená citace z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). Jak již bylo uvedeno výše, z deníku zimní údržby plyne, že závada na schůdnosti chodníku před domem žalobkyně (vrstva ledu) vznikla někdy v noci z 30. 11. 2014 na 1. 12. 2014 (od půlnoci se vyskytovalo mrznoucí mrholení), kompletní zásah na chodnících byl zahájen ve 4:00 hod. dne 1. 12. 2014. Žalobkyně vyšla ven z domu až kolem 11:30 hod. dne 1. 12. 2014. Žalovaný tedy měl dostatek času, aby v rozmezí od 4:00 hod. do 11:30 hod. (tj. časový úsek sedm a půl hodiny) chodník před domem žalobkyně alespoň jednou posypal a pokusil se odstranit či alespoň zmírnit závadu ve schůdnosti na tomto chodníku. Z výpovědí žalobkyně a [jméno] [příjmení] však vyplynulo, že chodníky v předmětné lokalitě nebyly v daném čase okolo 11:30 hod. posypány vůbec a byly kompletně zledovatělé. Svědkyně [jméno] [příjmení] pak dokonce uváděla, že ani v 17:15 hod. nebyly chodníky v dané lokalitě posypány a byly zledovatělé. Soud dodává, že se zjevně nejedná o situaci, že by byl chodník posypán a následně znovu zamrzl (o tomto hovořil svědek [jméno] [příjmení] na jednání dne 9. 7. 2019), neboť pokud by tomu tak bylo, svědkyně by viděly posypový materiál (písek) a na něm by byla nově vytvořená vrstva ledovky. Nic takového však svědkyně [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] neuváděly (pozn.: žalobkyně při své výpovědi uváděla, že se jí pod ledem zdálo, že tam něco bylo, ale nebylo to vidět, byl to tak dva až tři dny starý posyp). Soud tedy uzavírá, že dne 1. 12. 2014 do předmětných 11:30 hod. chodníky v dané lokalitě posypány ani jednou nebyly (pozn.: svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] sice vypovídali v tom směru, že zhruba po třech hodinách je provedena údržba hlavních chodníků v celých [část obce], nicméně ke konkrétnímu dni 1. 12. 2014 se ani jeden z těchto svědků nebyl schopen vyjádřit; soud přitom nemá důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědí žalobkyně, [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení]).

55. Soud považuje za jednoznačné porušení generální prevence dle § 2900 občanského zákoníku (porušení generální prevence dle § 2900 občanského zákoníku je porušením zákona dle § 2910 občanského zákoníku) situaci, kdy žalovaný, jakožto vlastník chodníku, tento chodník neposypal či jinak neošetřil ani jednou do 11:30 hod., když námraza na chodníku vznikala v průběhu předchozí noci (od půlnoci se vyskytovalo mrznoucí mrholení). Bylo by pochopitelné, pokud by chodník před domem žalobkyně nebyl posypán brzo ráno (je pochopitelné, že při mrznoucím mrholení v noci není v silách žalovaného, aby byly všechny chodníky posypány již brzo ráno – hlavní tahy by však měly být posypány již ráno). Nelze však pochopit, že chodník před domem žalobkyně nebyl ani jednou posypán v 11:30 hod. Jak již bylo uváděno, za situace, kdy začalo mrznoucí mrholení o půlnoci a kompletní zásah na chodnících byl zahájen ve 4:00 hod., měl žalovaný dostatek času na to, aby chodník před domem žalobkyně alespoň jednou posypal či jinak ošetřil (od začátku mrznoucího mrholení 11 a půl hodiny, od zahájení kompletního zásahu na chodnících 7 a půl hodiny).

56. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že projednávaná věc je odlišná od konkrétní situace řešené Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 (viz odstavec 49. tohoto rozsudku), a to v tom, že ve věci řešené Nejvyšším soudem statutární město Teplice provádělo v místě pravidelnou zimní údržbu pluhováním a solením v přiměřených lhůtách stanovených v nařízení obce (a podle skutkových zjištění byl z chodníků napadaný sníh odstraněn). V projednávané věci je situace odlišná v tom, že žalovaný v místě zimní údržbu v přiměřených lhůtách neprováděl (jak již bylo uvedeno výše, v 11:30 hod. nebyl chodník ani jednou posypán či jinak ošetřen). Lhůtu 20 hodin stanovenou žalovaným ve vyhlášce statutárního města Brna č. 16/1998 pak soud nepovažuje za přiměřenou.

57. Soud v projednávané věci zároveň neshledal, že by se žalobkyně na vzniku škody jakkoliv spolupodílela ve smyslu § 2918 občanského zákoníku. Žalobkyně vyšla z domu ([ulice a číslo], [obec]), šla ke kontejnerovému stání, prošla kontejnerovým stáním a vyhodila odpadky do kontejneru, a poté se za kontejnerovým stáním vrátila zpět na chodník vedoucí před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a pokračovala po tomto chodníku dále směrem do samoobsluhy. Žalobkyně měla v úmyslu jít po chodníku vedoucím před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], rovnou, přímou cestou do samoobsluhy. Vzhledem k tomu, že tento chodník nebyl posypán, přesunula se na jeho okraj ke spojovacímu chodníku, kde se jí to zdálo pro chůzi vhodnější (méně zledovatělé, více vyšlapané). Na obrubníku na rozhraní chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a tzv. spojovacího chodníku pak žalobkyně upadla. K argumentu žalovaného, že se žalobkyně neměla pohybovat na nebezpečném obrubníku, soud uvádí, že žalobkyně na obrubník nevstupovala záměrně, ale proto, že byl chodník neposypaný a pokrytý ledem a žalobkyni se zdál okraj chodníku pro chůzi vhodnější (méně zledovatělý a více vyšlapaný). Nelze tedy říci, že by žalobkyně zvolila nebezpečnou cestu, právě naopak – žalobkyně hledala pro sebe nejbezpečnější cestu (nejlépe schůdnou, nejméně zledovatělou).

58. Soud dále zdůrazňuje, že žalobkyně nikam nespěchala, šla pomalu a opatrně, a měla zimní obutí (s hrubou protiskluzovou podrážkou). Místo, kde došlo k úrazu, nelze považovat za nijak rizikové (místo úrazu je na rovině, nikoliv ve svahu; k obrubníku viz výše). Žalobkyně v dané době rovněž nebyla nijak pohybově omezena, její pohybové schopnosti odpovídaly jejímu věku (viz výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., MHA, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a samotné žalobkyně). Co se týče vysokého věku žalobkyně (a s tím z povahy věci souvisejícím horším pohybovým schopnostem oproti mladým lidem), soud uvádí, že vysoký věk (a z toho důvodu horší pohybové schopnosti) není důvodem pro to, aby byla konstatována spoluúčast žalobkyně na vzniku úrazu. Nemluvě o tom, že z důvodu vysokého věku byla žalobkyni snížena peněžitá náhrada za ztížení společenského uplatnění o 20 % (k tomu více níže).

59. Účelem cesty žalobkyně byl nákup v samoobsluze (žalobkyně uváděla, že si chtěla koupit mléko). Ačkoliv nelze říci, že by se jednalo o zcela nezbytnou či neodkladnou cestu, je třeba si uvědomit, že žalobkyně do obchodu vycházela až v 11:30 hod. (tedy nikoliv brzo ráno, kdy by bylo možné ještě očekávat, že všechny chodníky nebudou posypané). Soud tedy neshledává v účelu cesty žalobkyně nic, co by bylo možné žalobkyni klást k tíži. Argumentaci žalovaného v tom směru, že žalobkyně za daného počasí neměla vůbec vycházet ven, soud považuje za absurdní. Dle argumentace žalovaného by si vlastně žalobkyně nemohla za celý den nakoupit potraviny (dle svědkyně [jméno] [příjmení] byly chodníky zledovatělé i v 17:15 hod.). Soud zde opětovně zdůrazňuje, že žalobkyně vycházela do obchodu až v 11:30 hod., tedy v době, kdy již měly být chodníky alespoň jednou posypány či jinak ošetřeny.

60. Co se týče alternativních tras po ulicích [ulice] a [ulice], na které poukazoval žalovaný a svědek [jméno] [příjmení], soud uvádí, že tyto trasy nelze považovat za rovnocenné s trasou, kterou se vydala žalobkyně, a ani za bezpečnější. Předně je třeba konstatovat, že obě tyto trasy jsou cca dvakrát delší než přímá trasa do obchodu, kterou se vydala žalobkyně (viz mapa lokality na č.l. 250a spisu; viz odstavec 27. tohoto rozsudku). Dále je třeba konstatovat, že jak vyplynulo z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (odstavec 26. tohoto rozsudku), na těchto trasách nejsou solí sypány chodníky, ale silnice. Cestu chodců po silnici (byť posolené) soud považuje za značně rizikovou, kdy chodcům hrozí nebezpečí ze strany projíždějících automobilů. Soud se tedy neztotožňuje s názorem žalovaného, že žalobkyně měla jít po některé z těchto alternativních tras po posolené silnici. Dále je třeba konstatovat, že na trase po ulici [ulice] se nachází schodiště, které by s ohledem na počasí bylo pravděpodobně namrzlé a tudíž značně rizikové. Alternativní trasa po ulici [ulice] je pak z mírného kopečka (tak jako dále od místa pádu trasa, kterou zvolila žalobkyně). Soud uzavírá, že zmiňované alternativní trasy po silnicích nelze považovat za bezpečnější (s ohledem na hrozící nebezpečí ze strany projíždějících automobilů), ani za trasy rovnocenné (tyto trasy jsou cca dvakrát delší). Soud má tedy za to, že žalobkyně zvolila nejpřímější, nejkratší a nejbezpečnější trasu.

61. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyně na vzniku újmy neměla žádnou spoluúčast.

62. K námitce žalovaného, že tvrzení žalobkyně ohledně konkrétního místa, kde k úrazu došlo, jsou zmatená a protichůdná, a žalobkyni je tedy třeba považovat za nevěrohodnou, soud uvádí, že žalobkyně po celou dobu řízení označovala místo, kde došlo k úrazu, pořád stejně (viz např. plánek č.l. 13 spisu, který byl připojen k žalobě). Přesným místem, kde došlo k úrazu, je již několikráte zmíněný obrubník na rozhraní chodníku vedoucího před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], a tzv. spojovacího chodníku. Soud nicméně připouští, že zde existuje jistý rozpor mezi výpovědí žalobkyně u jednání dne 4. 4. 2019, a mezi tím, jak na místním šetření dne 22. 10. 2019 žalobkyně předvedla přítomným, kde přesně se pohybovala. Tento rozpor spočívá v tom, že při své výpovědi na jednání dne 4. 4. 2019 žalobkyně neuváděla, že šla skrz kontejnerové stání a vyhazovala odpad (o tomto na jednání dne 4. 4. 2019 hovořila pouze svědkyně [jméno] [příjmení]), kdežto na místním šetření dne 22. 10. 2019 žalobkyně ukázala, že ze svého bydliště ([ulice a číslo], [obec]) šla po chodníku, poté opustila chodník a prošla kontejnerovým stáním, kde vyhodila odpad, následně se za kontejnerovým stáním vrátila na chodník vedoucí před domy [ulice a číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno], [obec], a pokračovala po tomto chodníku dále směrem do obchodu (přičemž následně se v důsledku toho, že chodník nebyl posypán a byl zledovatělý, přesunula na jeho okraj ke spojovacímu chodníku, kde se jí to zdálo pro chůzi vhodnější, a následně upadla na obrubníku na rozhraní dvou chodníků). Soud uvedený rozpor nepovažuje za nikterak závažný. Předně je třeba konstatovat, že pro posouzení věci není nijak podstatné, že žalobkyně před tím než zamířila do obchodu (samoobsluhy), vyhodila u kontejnerů odpad. Dále si je třeba uvědomit, že žalobkyně utrpěla vážný úraz hlavy, a její výslech byl proveden více než 4 roky po úrazu. Žalobkyně si tedy při své výpovědi nemusela vzpomenout na všechny detaily. Soud proto ani přes uvedený dílčí rozpor nepovažuje žalobkyni za nevěrohodnou. Soud nemá žádný relevantní důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi žalobkyně a z její výpovědi v plné míře vycházel (výpověď žalobkyně ostatně koresponduje s dalšími provedenými důkazy – zejména s výpověďmi svědků).

63. Soud uzavírá, že v projednávané věci byly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. porušení právní povinnosti (porušení generální prevence dle § 2900 občanského zákoníku žalovaným, když tento dne 1. 12. 2014 do 11:30 hod. ani jednou neošetřil chodník, na kterém žalobkyně upadla), vznik škody (újma na zdraví žalobkyně), příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (tzv. kausální nexus) a zavinění (žalovaný škodu zavinil z nedbalosti – viz § 2911 občanského zákoníku).

64. Co se týče výše přiznané náhrady újmy na zdraví, soud vyšel ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., MHA, který ohodnotil úraz žalobkyně bolestným ve výši celkem 340 bodů. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. Cpjn 14/2014 (Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví), činí hodnota jednoho bodu u bolesti vytrpěné v roce 2014 částku 251,28 Kč. Za 340 bodů tedy po zaokrouhlení celkem 85.435 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni na bolestném částku 85.435 Kč.

65. Ohledně ztížení společenského uplatnění soud vyšel rovněž z posudku MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., MHA, který určil ztížení společenského uplatnění na 2,34 %. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dne znaleckého posudku dne 11. 12. 2017. V souladu se zmíněným stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 14/2014 je tedy třeba vyjít ze 400- průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2016. Tato činí dle webových stránek Českého statistického úřadu 27.589 Kč (https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti 2016). Výchozí částka pro výpočet tak činí 11.035.600 Kč (400 x 27.589). Základní částka peněžité náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně činí 2,34 % z uvedené částky, tj. 258.233,04 Kč. S ohledem na věk žalobkyně (ke dni úrazu 71 let, ke dni ustálení zdravotního stavu 74 let) soud v souladu se stanoviskem sp. zn. Cpjn 14/2014 ponížil peněžitou náhradu o 20 %. Žalobkyni tak za ztížení společenského uplatnění náleží po zaokrouhlení částka 206.586 Kč. Žalobkyně však žalobou požaduje částku nižší (206.523 Kč), proto jí bylo za ztížení společenského uplatnění přiznáno požadovaných 206.523 Kč.

66. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu za vytrpěné bolesti ve výši 85.435 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 206.523 Kč Celkem tedy částku 291.958 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 291.958 Kč od 1. 11. 2015 do zaplacení (právo žalobkyně na úrok z prodlení vychází z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

67. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné části, když vzala žalobu zpět ohledně částky 357 Kč, a nadto rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku. Soud proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení spočívající ve třech paušálních náhradách výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu, podání žaloby a rozšíření žaloby ze dne 11. 12. 2017 (pozn.: žalobkyni tyto náklady vznikly před tím, než jí byl usnesením ze dne 4. 5. 2018 ustanoven zástupce z řad advokátů). Celkem tedy 900 Kč. Žalovaný a vedlejší účastník nebyli v řízení úspěšní, jsou proto povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení rovným dílem, tj. každý 450 Kč.

68. Výroky IV. a V. tohoto rozsudku jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., když v souvislosti se znaleckým posudkem MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., MHA, výslechem znalce na jednání dne 9. 7. 2019 a v souvislosti s výslechem svědka [jméno] [příjmení] na jednání dne 9. 7. 2019 vznikly náklady České republice v celkové výši 7.141 Kč (5.950 Kč znalečné za vyhotovení znaleckého posudku, 705 Kč znalečné za účast znalce na jednání, 486 Kč svědečné [jméno] [příjmení]), která má podle výsledku řízení právo na jejich náhradu. Žalovaný a vedlejší účastník byli ve věci neúspěšní, jsou proto povinni nahradit České republice náklady řízení rovným dílem, tj. každý 3.570,50 Kč, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

69. Výrok VI. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř., podle něhož zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Žalobkyni byl v řízení usnesením ze dne 4. 5. 2018, č.j. 44 C 91/2016-80, ustanoven zástupcem advokát. Žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení (viz výše), žalovaný a vedlejší účastník jsou proto povinni zaplatit rovným dílem České republice – Městskému soudu v Brně náhradu hotových výdajů ustanoveného advokáta a odměnu za zastupování. Přesná výše náhrady hotových výdajů ustanoveného advokáta a jeho odměny bude stanovena samostatným usnesením po pravomocném skončení řízení.

70. Výrokem VII. tohoto rozsudku soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu, neboť žalobkyně byla od soudního poplatku ze zákona osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích), a zároveň byla v řízení úspěšná. Výše soudního poplatku za žalobu činí dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků 14.598 Kč.

Poučení