44 Co 170/2021-483

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; [jméno] [jméno], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] proti žalované: ; PUMPY ČR - čerpání betonu, s. r. o., [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; [pojišťovna] [IČO] sídlem [adresa] o náhradu škody o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, č. j. 45 C 304/2014-421 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalované platit žalobci částku ve výši 10 000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do budoucna zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 33 330,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 573,85 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 139,65 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, č. j. 45 C 304/2014-421 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 139 320 Kč, částku 81 000 Kč, částku 81 669 Kč, částku 799 521 Kč a částku 6 645,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 256 581 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 395 901 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 567 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 648 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 37 951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 119 620 Kč od [datum] do zaplacení, částky 151 566 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216 020 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 258 912 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 128 712 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 64 085 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 106 309 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 907 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 045 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 091 Kč od [datum] do zaplacení, částky 10 000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum], částky 5 339,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 985 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá (výrok II.), žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 256 367 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.), žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 23 713,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených výrocích I., II., III. tak, že žalobci budou přiznány náhrady, jak požadoval ve své žalobě, přiznána bude také náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalobce se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně pasivní legitimace žalované, která svojí nedbalostí vznik škody zavinila, zcela rezignovala na své povinnosti plynoucí jí z provozu pumpy na čerpání betonu, tuto řádně neudržovala, absentoval na ní bezpečnostní prvek (jistící řetěz), pád hadice pak byl bezprostřední příčinnou úrazu žalobce. Žalobce však má za to, že soud prvního stupně nesprávně a nedostatečně stanovil výši náhrady za odškodnění jeho bolesti a jeho ztížení společenského uplatnění, přisouzená výše pouze v základní bodové sazbě nevyvažuje plně jeho vytrpěné bolesti i celoživotní ztížení společenského uplatnění. Žalobce nepovažuje za správné, že soud odmítl aplikovat na daný případ ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Při rozhodování o výši náhrady za bolest a za ZSU použil soud prvního stupně vyhlášku č. 440/2001 Sb., která je zrušená, zastaralá a neodpovídá současné situaci, proto také byla nahrazena NS ČR Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Žalobce nesouhlasí se závěry znalce [příjmení] [jméno] [jméno], který zhodnotil žalobcovu bolest [číslo] body, při vynásobení částkou 120 Kč za 1 bod pak byla žalobcova bolest ohodnocena částkou 139 320 Kč. Žalobce v řízení navrhoval provedení revizního znaleckého posudku, na svém návrhu trval i po doplňujícím výslechu znalce, neboť znalec do částky bolestného nezapočetl intubaci při dvou operacích, žalobce nesouhlasí, že by intubace při operaci měla být zohledněna v celkovém poranění. Znalec dále do celkového hodnocení nezapočetl to, že žalobce při operacích byl v celkové anestezii, dále znalec nezohlednil poúrazovou epilepsii žalobce, v důsledku níž přišel o řidičské oprávnění, tímto byl žalobce poškozen, částka 139 320 Kč není adekvátní odškodnění. Ztížení společenského uplatnění žalobce pak znalec ohodnotil 675 body, vynásobeno částkou 120 Kč za 1 bod pak činí odškodnění 81 000 Kč, které soud žalobci přiznal. Toto přiznané základní bodové ohodnocení ZSU však nevystihuje v plné míře závažnost následků a omezení žalobce. Soud odůvodnil nenavýšení základní náhrady tím, že navýšení o 50 % již provedl znalec dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. S tímto právním závěrem žalobce nesouhlasí, neboť uvedené navýšení je ve zcela jiném režimu než navýšení dle ust. § 7 odst. 3 citované vyhlášky. Znalec [příjmení] a navýšení o 50 % hodnotil jen z hlediska lékařského, kdy konstatoval trvalé následky v omezení hybnosti páteře v hrudním a bederním úseku, bolesti šířící se směrem k pánvi až do dolních končetin, lehké ochrnutí nohy, přítomnost jizev a naznal, že škoda na zdraví vedla ke zvláště těžkým následkům, neboť tyto podstatně omezují a významně mění uplatnění v životě, přihlédl k mladému věku žalobce a k nemožnosti s jeho postižením vykonávat původní manuální profesi a fyzicky náročnější činnosti v běžném životě. Další okolnosti žalobcova původního života a jeho následná omezení vzniklá úrazem však znalec neznal a nevěděl, toto bylo předmětem pozdějšího dokazování před soudem. Znalec také nijak nezohlednil psychické potíže žalobce a jeho negativní pocity plynoucí z nejistoty po úrazu, žalobce si uvědomuje trvale sníženou kvalitu svého života, stal se invalidním důchodcem, svým zdravotním poškozením je ochuzen o mnoho činností, aktivit a zálib, které mu před úrazem přinášely potěšení. Bylo na soudu prvního stupně, aby prokázaná omezení v životě žalobce vyjádřil zvýšením základního bodového ohodnocení dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky tak, aby výsledná výše náhrady skutečně vykompenzovala uváděná omezení, změnu vývoje života žalobce i jeho rodiny a každodenní přítomnost bolesti v jeho životě. Žalobce poukazuje na svůj návrh na aplikaci ust. § 3079 odst. 2 o. z. uvedený v žalobě, kterým žádal, aby mu soud přiznal nemajetkovou újmu podle občanského zákoníku, nikoli podle zrušené vyhlášky. K uvedenému tak žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu, nález IV. ÚS 3122/15, III. ÚS 350/03, judikaturu Nejvyššího soudu např. 25 Cdo 2651/2015. Pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, soud žalobci přiznal částku 81 669 Kč, kterou údajně žalobce požadoval, v částce 37 951 Kč soud nárok zamítl z důvodu promlčení; přiznanou částku vypočetl z částky 27 058 Kč, jakožto údajného žalobcova průměrného měsíčního příjmu. K tomuto žalobce předně uvádí, že na tomto nároku požadoval částku 119 620 Kč, nikoliv 81 669 Kč, když v pracovní neschopnosti byl od [datum] do [datum], kdy byl uznán invalidním. Za tuto dobu by žalobce svojí výdělečnou činností získal 139 420 Kč, přičemž mu bylo vyplaceno na dávkách podpory v nezaměstnanosti pouze 19 800 Kč. Rozdíl pak činí 119 620 Kč, které řádně uplatnil. Pokud soud odůvodňuje zamítnutí nároku v rozsahu částky 37 951 Kč jeho promlčením, pak s tímto názorem žalobce nesouhlasí, když je přesvědčen, že uplatnil podáním žaloby u soudu tento nárok včas, dodržel subjektivní i objektivní promlčecí lhůtu. V žalobě uvedený nárok přesně identifikoval a skutkově i časově vymezil, pojmenoval, popsal jeho podstatu i příčinu vzniku. Skutkové vymezení nároku se za celou dobu řízení nezměnilo, jedná se stále o tentýž původní nárok, nikoliv o nově vzniklý nebo nově uplatňovaný. Podáními ze dne [datum] a ze dne [datum] pak žalobce pouze upřesnil a upravil výpočet tohoto nároku, nikoliv rozšířil žalobu o nárok nový, který by měl podléhat promlčení, jak se domnívá soud I. stupně. Dále soud prvního stupně podle názoru žalobce nesprávně určil průměrný měsíční výdělek žalobce tím, že použil průměr jen za rok 2012, kdy mohl žalobce pracovat 9 měsíců, než se mu stal úraz. Použitím průměru pouze za 9 měsíců roku 2012 snížil soud žalobcům průměrný příjem, neboť pokud by mohl pracovat celých 12 měsíců, byl by jeho roční výdělek vyšší a tím také průměrný měsíční výdělek. Tak jako v roce 2011, kdy měl průměrný měsíční výdělek 30 609 Kč čistého, to po odečtení záloh na odvody soc. a zdrav. pojištění. Od soudního výpočtu žalobcova průměrného měsíčního výdělku se pak odvíjí výpočty i v dalším nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, který je rovněž zkreslený nesprávně použitým průměrným výdělkem před úrazem v částce 27 058 Kč, přičemž dle žalobce by správný příjem měl být 28 884 Kč. Dále žalobce rozporuje to, že soud při výpočtu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pracuje s hrubou mzdou žalobce z výplatních pásek, přičemž ale část z této hrubé mzdy tvoří odvody zaměstnance i zaměstnavatele na zdravotní a sociální pojištění a jeho čistá mzda tak byla ve skutečnosti nižší. Použitím hrubé mzdy je ztráta na výdělku podstatně zkrácena. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce žádal vypracování znaleckého posudku ke zjištění ztrát na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po ukončení pracovní neschopnosti, návrh byl zamítnut. Soud dále zamítl žalobu v části o nároku na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od [datum] v podobě pravidelné měsíční renty s tím, že součet invalidního důchodu žalobce a jeho průměrný příjem přesahuje výši průměrného výdělku před úrazem. S tímto žalobce nesouhlasí, neboť nebýt předmětného úrazu, pracoval by do současnosti ve své původní manuální profesi zedníka, kde by byl schopen aktuálně dosáhnout výdělku ve výši 35 000 – 40 000 Kč měsíčně, jak vyplynulo z žalobcem předloženého důkazu inzercí poptávající profesi zedníka v Moravskoslezském nebo Zlínském kraji. Tento důkaz soud prvního stupně neprovedl. Žalobce je přesvědčen, že při posuzování nároku na rentu měl soud vycházet ze shora uvedeného příjmu, nikoliv z příjmu 20 543 Kč, kterého dosahuje v pozici vrátného, kterou musel přijmout z nouze v důsledku úrazu. Vzhledem ke shora uvedenému proto žalobce navrhl, aby mu odvolací soud přiznal částku 119 620 Kč na náhradě na ušlém výdělku po dobu pracovní neschopnosti, částku 951 087 Kč na náhradě na ušlém výdělku po skončení pracovní neschopnosti a částku 10 000 Kč měsíčně jako rentu k vyrovnání rozdílu mezi aktuálním sníženým příjmem žalobce a příjmem, kterého mohl dosahovat ve své profesi, nebýt předmětného úrazu.

3. Dále proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., III. a IV. změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, nesprávně zjistil skutkový stav, nesprávně právně posoudil věc. Předně žalovaná má za to, že označený soud nesprávně posoudil otázku pasivní legitimace žalované; v části II. odvolání žalovaná rozvedla svoji argumentaci ke vztahu mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], kdy žalobce a jmenovaný měli obcházet zákon v systému tzv. švarcsystému; kdyby žalobce takto zákon neobcházel, byl by po úraze v lepším postavení z hlediska finančního příjmu, zejména by obdržel plnění v podobě dávek nemocenské po dobu pracovní neschopnosti apod. Není spravedlivé, aby žalovaná nesla negativní následky jednání žalobce a pana [příjmení] v důsledku jejich obcházení zákona. I pro případ, že by soud prvního stupně nepochybil, pokud smluvní vztah mezi žalobcem a panem [jméno] [příjmení] nekvalifikoval jako pracovní poměr, není žalovaná ve věci pasivně legitimována; s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je podle konkrétních okolností za škodu na zdraví vzniklou v souvislosti se stavebními pracemi osobou odpovědnou generální dodavatel stavby (k tomu např. rozhodnutí NS ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1906/2004, rozhodnutí ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4073/2010). Dále žalovaná poukázala na skutečnost, že otázka zavinění nebyla v řízení před soudem prvního stupně prokázána s dostatečnou jistotou, soud věc kvalifikoval dle ust. § 420a o. z., podle kterého se nezjišťuje a v soudním řízení neprokazuje, neboť je zde dána objektivní odpovědnost. Pokud by soud prvního stupně dokazování k otázce zavinění v minimální míře prováděl, pak by nebylo možno s dostatečnou mírou jistoty konstatovat, zda zde bylo zavinění žalované na úrovni hrubé nedbalosti či nikoliv, tedy zda byla hadice pumpy zajištěna řetězem či nikoliv. V tomto směru nelze pominout svědectví svědka [příjmení]. Stejně nelze s dostatečnou mírou jistoty konstatovat, co přesně bylo příčinou utržení (vysmeknutí hadice z objímky) a pádu hadice z pumpy. Není také pravdou, že by žalovaná mobilní pumpu neudržovala v řádném technickém stavu, vozidlo, na kterém byla pumpa připevněna, prošlo řádně technickou kontrolou, o čemž byl soudu prvního stupně předložen důkaz. O revizi samotné pumpy nemá žalovaná žádný doklad, neboť revize takovéhoto technického zařízení není žalované uložena právním předpisem. Žalovaná namítá, že za situace, kdy nelze postavit na jisto, zda byla hadice pumpy opatřena bezpečnostním mechanismem, řetězem, a nelze postavit na jisto, zda kamenivo, které ucpalo pumpu, nepocházelo z betonové směsi, nelze ani určit, jakou konkrétní povinnost měla žalovaná porušit. Není-li splněna podmínka porušení povinnosti, pak ve smyslu ust. § 420 obč. zák. nelze konstatovat, že za škodu vzniklou žalobci, odpovídá právě žalovaná. Soud prvního stupně tedy věc nesprávně právně posoudil. Dále žalovaná namítla, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku rozsahu promlčení žalobcem uplatněných nároků. Z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu za bolest je významné, kdy odškodňované bolesti vznikly, nikoliv kdy došlo k ustálení celkového zdravotního stavu poškozeného (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008). Pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčení doby pro uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, pak je významné, kdy se ustálil zdravotní stav poškozeného (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2682/2005). Ze znaleckého posudku vyhotoveného MUDr. [jméno] [jméno] vyplynulo, že z hlediska bolesti byl zdravotní stav žalobce stabilizován dne [datum], přičemž bolesti žalobci vznikaly od [datum] a dále v souvislosti s léčbou žalobce, tj. operacemi a reoperacemi. Počátek subjektivní promlčecí doby, pokud jde o nárok na bolestné, nastal nejpozději dne [datum]. Z hlediska ztížení společenského uplatnění byl zdravotní stav žalobce stabilizován dne [datum]. Počátek subjektivní promlčecí doby, pokud jde o nárok na náhradu ztížení společenského uplatněné, nastal nejpozději dne [datum]. Dne [datum] došlo k úrazu žalobce, dne [datum] podal žalobce žalobu, ve které k otázce ztížení společenského uplatnění pouze uvádí:„ Má tak rovněž právo na odškodnění ztížení společenského uplatnění, při němž se významně zohlední zejména mladší věk žalobce, jakož i omezení funkčních schopností organismu a obtíže spojené s veškerými lidskými činnostmi, jako je pohyblivost, udržení pozice těla, zvedání a nošení předmětů a běžný život v domácnosti.“ K otázce bolestného potom žalobce v žalobě ze dne [datum] uvádí pouze to, že žalobci vznikl nárok na peněžitou náhradu vyvažující plně vytrpěné bolesti. Dále žalobce v žalobě ze dne [datum] nároky na bolestné a ztížení společenského uplatnění nedefinoval, tedy neuvedl konkrétní částku, které se na žalovaném domáhá. Žalobce řádně, tedy dostatečně určitě, uplatnil nároky na bolestné a náhradu ztížení společenského uplatnění teprve podáním ze dne [datum] a teprve dne [datum] bylo rozhodnuto o tom, že se v tomto rozsahu připouští změna žaloby. Jestliže je počátek běhu promlčecí doby v případě bolestného dán nejpozději dne [datum] a žalobce svůj nárok u soudu řádně uplatnil teprve dne [datum], potom je nárok žalobce promlčen, neboť dvouletá subjektivní promlčecí lhůty uplynula k půlnoci dne [datum]. Jestliže je počátek běhu promlčecí doby v případě ztížení společenského uplatnění dán nejpozději dne [datum] a žalobce svůj nárok u soudu řádně uplatnil teprve dne [datum], potom je nárok žalobce promlčen, neboť dvouletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula k půlnoci dne [datum]. V žalobě ze dne [datum] žalobce uplatňuje vůči žalovanému nárok na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. K tomu žalobce uvádí, že průměrný výdělek žalobce před úrazem činil 20 294,00 Kč. Zároveň mu byla přiznána dávka invalidního důchodu ve výši 6 282,00 Kč. Rozdíl činí 14 012,00 Kč měsíčně. Do určité míry žalobce své tvrzení mění podáním ze dne [datum]. Nakonec však v podání ze dne [datum] žalobce výrazně mění svá skutková tvrzení a doplňuje, jakého dosahoval invalidního důchodu, v kterém roce, a dále doplňuje, že si žalobce nalezl zaměstnání a předkládá doklady o tom, u koho byl zaměstnán, na jaké pracovní pozici a jaký příjem na této pracovní pozici dosahoval a dosahuje. Žalobce tak k tomuto nároku uvedl v podání ze dne [datum] natolik rozsáhlé nové skutečnosti a tím změnil soudem posuzovaný skutkový stav natolik, že toto vedlo soud ke změně žaloby. Žalobce však řádně vylíčil rozhodný skutkový stav teprve poté, co ve vztahu k části nároku uplynula promlčecí doba. Naopak soud prvního stupně správně posoudil otázku promlčení, pokud jde o úroky z prodlení vztahující se ke všem žalobcem uplatněným nárokům. Žalovaná dále namítla nesprávnost výroku o náhradě nákladů řízení, v části V. odvolání podrobně rozvedla své námitky k výpočtu s tím, že pouze ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění plnění záviselo na znaleckém posudku či úvaze soudu, pokud nebylo přiznáno zvýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., pak to bylo z toho důvodu, že žalobce neosvědčil, že v jeho případě jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 37 951 Kč byl zamítnut pro jeho promlčení, nárok na zaplacení částky 151 566 Kč jako náhrada ztráty na výdělku po dobu po skončení pracovní neschopnosti byl zamítnut, neboť žalobce neosvědčil právní základ nároku.

4. K odvolání žalobce i žalované se písemně vyjádřil vedlejší účastník na straně žalované dne [datum], s odvoláním žalované se ztotožnil, uvedl, že veškeré skutečnosti v odvolání uvedené jsou relevantní a správné, podložené aktuální judikaturou. Pokud jde o odvolání žalobce, vedlejší účastník se s tímto neztotožnil, naopak je přesvědčen, že s ohledem na konkrétní právní úpravu nelze na způsob výpočtu nároků aplikovat jinou úpravu než tu, kterou použil soud prvního stupně. [ulice] účastník navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že celou žalobu zamítne a žalované a vedlejšímu účastníkovi přizná plnou náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum] setrvala na svých závěrech vyjadřovaných v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně a v podaném odvolání proti rozsudku ze dne [datum].

6. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce i žalované bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce i žalované ve věci samé není důvodné, pouze odvolání žalované proti závislým výrokům o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.) důvodné je.

7. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ o. z.“).

8. Podle ust. § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

9. Podle ust. § 445 o. z. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

10. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským (§ 446 o. z.).

11. Podle ust. § 447 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu.

12. Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením (§ 449 odst. 1 o. z.).

13. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] vzal žalobce zpět návrh na uložení povinnosti žalované platit žalobci částku 10 000 Kč měsíčně od [datum] do budoucna, žalovaná se zpětvzetím návrhu v tomto rozsahu vyjádřila souhlas, proto odvolací soud ve smyslu ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí návrhu rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku II. o zamítnutí žaloby zrušil a řízení zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozsudku k závěru, že soud prvního stupně ve věci učinil správná skutková zjištění a tato i správně právně posoudil.

15. Odvolací soud se předně ztotožnil se soudem prvního stupně v otázce pasivní legitimace žalované; označený soud zcela správně poukázal na ustanovení § 420a odst. 1, 2 o. z., podle kterého každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností (odstavec 2 písm. a/ pak specifikuje, kdy je škoda způsobena provozní činností). V daném případě žalovaná v rámci svého podnikání provozovala pumpu na čerpání betonu, na které se dne [datum] v důsledku ucpání hadice při čerpání tato uvolnila a zranila žalobce, tj. škoda byla způsobena právě okolnostmi, jež mají původ v povaze činnosti žalované. Lze též souhlasit se závěrem, že ať již k ucpání hadice došlo z jakéhokoliv důvodu (např. větším kamenem, kusem ztuhlého betonu apod.), za bezprostřední příčinu pádu hadice na žalobce je nutno považovat její nezajištění bezpečnostním řetězem (skutečnost, že předmětná pumpa byla vybavena bezpečnostním řetězem, se žalované prokázat nepodařilo, výpověď svědka [jméno] [příjmení] – též jednatele žalované v rozhodné době škodní události – v tomto směru zůstala osamocená, viz bod 8. odůvodnění rozsudku). Soud také správně argumentoval, že i kdyby další subjekty za způsobenou škodu spoluodpovídaly, na odpovědnost žalované by to žádný vliv nemělo, neboť bylo na žalobci, koho ze solidárně zodpovědných se rozhodl žalovat.

16. Pokud jde o jednotlivé nároky (bolestné a ztížení společenského uplatnění dle § 444 odst. 1 o. z.), soud prvního stupně náležitě a přiléhavě zdůvodnil (viz bod 13. odůvodnění), jak postupoval při rozhodování o jejich výši, jak zhodnotil závěry znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno], který ohodnotil bolestné 1 161 body (139 320 Kč), ztížení společenského uplatnění 675 body (81 000 Kč), to při navýšení 50 % dle § 6 odst. 1 písm. c/ vyhl. č. 440/2001 Sb. vzhledem k těžkým následkům, které podstatně omezují a významně mění uplatnění žalobce v životě; soud náležitě též odůvodnil, proč ve smyslu § 7 odst. 3 citované vyhlášky nepřistoupil ke zvýšení, které je vyhrazeno pro zvlášť výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, v tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a provedl porovnání případů odškodňování s případem žalobce. K námitce žalované, že k uplatnění částky bolestného došlo až dne [datum], a proto je nárok promlčen, soud také řádně odůvodnil, že ohledně tohoto nároku došlo pouze k odstranění neurčitosti, nikoliv k uplatnění nového nároku, což plyne z poučení, kterého se žalobci při jednání dne [datum] ze strany soudu dostalo; pokud soud dne [datum] rozhodl o změně žaloby, stalo se tak proto, že žalobce kromě odstranění neurčitosti ohledně bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a výše peněžitého důchodu, které uplatnil již v žalobě, rozšířil svoji žalobu o příslušenství těchto práv, o kterém muselo být rozhodnuto právě připuštěním změny žaloby. Výše uvedené závěry soudu prvního stupně zhodnotil odvolací soud jako věcně správné a pro jejich přehodnocení neshledal důvody; ani odvolací soud nedospěl k závěru, že v konkrétním případě se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele pro přiznání odškodnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. Na přezkoumatelné odůvodnění k uvedenému hodnoceni případu vyjádřenému pod bodem 13. rozsudku proto lze odkázat.

17. Pokud jde o nárok na zaplacení nákladů spojených s léčením (§ 449 odst. 1 o. z.) v rozsahu částky 5 339,80 Kč s příslušenstvím, žalobce sice odvoláním napadl celý zamítavý výrok II., nicméně k tomuto zamítnutí argumentaci nekonkretizoval, ačkoliv mu to bylo odvolacím soudem při jednání dne [datum] umožněno.

18. V daném případě soud prvního stupně učinil též správný závěr k nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 446 o. z.), pokud vzal za prokázané, že příjmy žalobce z podnikání v roce 2012 byly tvořeny výhradně příjmy plynoucími ze spolupráce s podnikatelem (zde též svědkem) [jméno] [příjmení], toto vyplynulo z porovnání výše příjmu dle jednotlivých daňových přiznání žalobce a předložených faktur, když částky vyúčtované žalobcem jednotlivými fakturami v součtu odpovídaly příjmům žalobce dle daňových přiznání; co se týče nákladů podnikání, žalobce pro daňové účely uplatňoval tzv. výdajový paušál, proto soud vycházel z daňového základu, tj. ze zisku žalobce před zdaněním dle daňového přiznání za kalendářní rok, v němž žalobci vznikla újma (r. 2012), to se zohledněním skutečnosti, že žalobce v důsledku předmětného úrazu mohl takového zisku dosahovat pouze devět měsíců. Průměrný měsíční výdělek žalobce za devět měsíců roku 2012 tak činil 27 058 Kč. Byl-li žalobce v pracovní neschopnosti od [datum] (den úrazu) do [datum] (den uznání žalobce invalidním), pak výpočet odvozený od uvedeného průměrného měsíčního výdělku (135 290 Kč), vč. zhodnocení otázky promlčení ve vztahu k částce 37 951 Kč po rozšíření návrhu z částky 81 669 Kč na částku 119 620 Kč až dne [datum] (promlčecí doba skončila dne [datum]), namítla-li žalovaná promlčení, odvolací soud považuje za věcně správný (přiznáno bylo 81 669 Kč, ohledně částky 37 951 Kč bylo potvrzeno zamítnutí žaloby). Odůvodnění rozsudku k této otázce uvedené pod bodem 14. považuje odvolací soud za přezkoumatelné a lze na něj též v plném rozsahu odkázat.

19. Pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 447 o. z.), i zde soud prvního stupně správně vyšel z průměrného výdělku před poškozením žalobce, jak rozvedeno výše (27 058 Kč), od kterého byl odečten výdělek dosahovaný po poškození, to dále s připočtením invalidního důchodu, který se v rozhodném čase od [datum] do [datum] postupně zvyšoval; přiznána pak byla celková částka ve výši 799 521 Kč, návrh zamítnut ohledně částky 151 566 Kč. Majetková újma žalobci vznikla v příčinné souvislosti s jeho újmou na zdraví, za kterou odpovídá žalovaná, neboť nemohl dosahovat předchozích výdělků právě na základě snížení své pracovní způsobilosti v souvislosti se škodou na zdraví (práci zedníka vykonávat nemohl). Námitka žalobce, že soud měl při výpočtu vycházet z příjmu 35 000 – 40 000 Kč měsíčně, jak by vyplynulo z důkazu předloženého žalobcem (z inzerce poptávající profesi zedníka), pokud by soud prvního stupně tento důkaz provedl, nebyla odvolacím soudem shledána důvodnou, soud zcela správně vycházel z průměrného měsíčního výdělku ve výši 27 058 Kč, jak uvedeno shora.

20. Odvolací soud vzhledem k výše uvedeným závěrům proto za použití ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (vyjma té části, která byla po zpětvzetí zrušena a řízení zastaveno – viz odůvodnění pod bodem 13. tohoto rozsudku) jako věcně správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 256 367 Kč (výrok III.). S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil, žalobci přiznal ve smyslu ust. § 142 odst. 2, 3, § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 33 330,68 Kč. Tato částka představuje rozdíl mezi úspěchem žalobce ve výši 55,41 % a úspěchem žalované ve výši 44,59 %, tj. 10,82 %. Celková tarifní hodnota je tvořena součtem tarifních hodnot jednotlivých nároků (§ 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“), a to: a) 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 AT (odškodnění nemajetkové újmy - bolestné), b) 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 AT (odškodnění nemajetkové újmy - ztížení společenského uplatnění), c) 119 620 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti), d) 951 087 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, e) 11 985 Kč (náhrada za účelné náklady spojené s léčením), f) 600 000 Kč dle § 8 odst. 2 AT (měsíční renta 10 000 Kč od [datum] do budoucna), tj. celkem 1 782 692 Kč (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z uvedené tarifní hodnoty činí 15 460 Kč). Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, a to z 55,41 % (částka 987 835,20 Kč představující úspěch žalobce sestává z následujících dílčích částek dle nároků: ad a/ 50 000 Kč (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), ad b/ 50 000 Kč (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), ad c/ 81 669 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ad d/ 799 521 (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ad e/ 6 645,20 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ad f/ 0 Kč (§ 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.); žalovaná byla v řízení převážně neúspěšná, úspěch měla pouze z 44,59 % (částka 794 856,80 Kč představující úspěch žalované sestává z následujících dílčích částek dle nároků: ad a/ 0 Kč (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), ad b/ 0 Kč (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), ad c/ 37 951 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ad d/ 151 566 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ad e/ 5 339,80 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ad f/ 600 000 Kč (§ 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.); poměrný procesní úspěch žalobce 987 835,20 – 794 856,80 = 192 978,40 Kč, tj. 10,82 %. Soud prvního stupně v části 27. odůvodnění rozsudku správně specifikoval, že náklady žalobce jsou představovány odměnou advokáta za 19 úkonů právní služby (viz rozpis úkonů), k tomu odvolací soud doplnil, že sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z celkové tarifní hodnoty 1 782 692 Kč činí 15 460 Kč, dále jsou náklady žalobce představovány paušální náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 5 700 Kč za 19 úkonů, náhradou za promeškaný čas za 28 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/ AT, tj. 2 800 Kč, dále cestovními výdaji v celkové výši 5 807 (viz výpočet v části 27. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně); náklady celkem 308 047 Kč, z toho 10,82 % činí 33 330,68 Kč (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení státu (znalečné) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. (výroky III., IV.); žalobci byla uložena povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 573,85 Kč (44,59 %), žalovanému ve výši 13 139,65 Kč (55, 41 %).

23. V odvolacím řízení nebyl žádný z účastníků s odvoláním do věci samé úspěšný, proto bylo o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

Poučení