45 C 304/2014-421

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený/á dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; [název žalované], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o náhradu škody na zdraví a odškodnění nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 139 320 Kč, částku 81 000 Kč, částku 81 669 Kč, částku 799 521 Kč a částku 6 645,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 256 581 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 395 901 Kč od 28. 3. 2014 do zaplacení, částky ve výši 567 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 648 000 Kč od 23. 12. 2014 do zaplacení, částky ve výši 37 951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 119 620 Kč od 7. 3. 2013 do zaplacení, částky 151 566 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216 020 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 258 912 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 128 712 Kč od 1. 7. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 64 085 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 106 309 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 907 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 045 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 091 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, částky 10 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2020, částky 5 339,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 985 Kč od 17. 9. 2014 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 256 367 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 23 713,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou soudu doručenou dne 17. 9. 2014 se žalobce po žalované domáhal zaplacení -) částky 395 901 Kč mimořádně zvýšené dle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů představující bolestné s příslušenstvím, -) částky 648 000 Kč mimořádně zvýšené dle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů představující ztížení společenského uplatnění s příslušenstvím, -) částky 119 620 Kč s příslušenstvím představující náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v období 24. 9. 2012 až 6. 3. 2012, kdy nepobíral žádné dávky nemocenské, ale podporu v nezaměstnanosti ve výši 4 200 Kč měsíčně v měsících říjen a listopad 2012, 3 200 Kč v měsících prosinec 2012 a leden 2013 a 2 500 Kč v měsících únor a březen 2013, když v roce 2011 a 2012 činil jeho měsíční příjem 27 884 Kč počítáno z jeho faktur, -) částky 951 087 Kč s příslušenstvím představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 7. 3. 2013 do 31. 12. 2019, když 28. 5. 2013 mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 6 282 Kč, v lednu 2014 6 308 Kč, v lednu 2015 6 432 Kč, v lednu 2016 6 472 Kč, v lednu 2017 6 671 Kč, v lednu 2018 6 966 Kč, v lednu 2019 7 682 Kč a v lednu 2020 8 283 Kč. Od 1. 7. 2015 činil žalobcův příjem ze zaměstnání 8 900 Kč plus příplatky ke mzdě měsíčně, od 1. 7. 2017 14 740 Kč měsíčně a od 1. 1. 2020 16 100 Kč měsíčně, -) částky 11 985 Kč s příslušenstvím představující náhradu účelně vynaložených nákladů léčení – náklady za 13 cest z místa bydliště žalobce do [obec] a zpět v délce 122 km po 915 Kč vozidlem jeho otce se spotřebou 7,2 l [číslo] km a -) náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 1. 2020 ve výši 10 000 Kč měsíčně, neboť žalobce pracoval na rekonstrukci silážního žlabu v obci [obec], přičemž dne 24. 9. 2012 došlo při čerpání betonu k utržení trubního vedení pumpy betonu provozované žalovanou, které žalobce držel a stříkal jím beton do prostoru bednění, které na žalobce spadlo a zlomilo mu bederní obratel, srazilo ho z lešení a zaklínilo mezi bednění a toto lešení v důsledku čehož musel být žalobce od 24. 9. 2012 do 4. 10. 2012 hospitalizován a musel podstoupit operaci bederní páteře. V důsledku úrazu u něj propukla poúrazová epilepsie a žalobce prodělal několik epileptických záchvatů. Následně byl do 8. 10. 2012 hospitalizován v [nemocnice]. Po operaci byl žalobce upoután na lůžko a absolvoval 13 kontrol a vyšetření ve dnech 15. 10. 2012, 22. 10. 2012, 12. 11. 2012, 4. 12. 2012, 4. 2. 2013, 8. 4. 2013, 16. 4. 2013, 14. 6. 2013, 6. 1. 2014, 3. 2. 2014, 17. 2. 2014, 24. 3. 2014 a 9. 6. 2014. V důsledku úrazu byl uznán invalidním II. stupně, přičemž jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %. V listopadu 2013 žalobce musel podstoupit reoperaci páteře a následné rehabilitace, přičemž stále trpí brněním a necitlivostí v dolních končetinách, snadno se unaví. Z důvodu poúrazové epilepsie bylo žalobci odebráno řidičské oprávnění. V důsledku následků úrazu žalobce nemůže sportovat, vykonávat činnost dobrovolného hasiče, navštěvovat plesy, hrát si se svými dětmi jako dříve. Skutečnosti odůvodňující zvýšení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce spatřuje v tom, že se mu úraz stal v 27 letech v době, kdy byl čerstvě ženat, pracoval jako zedník, čímž obstarával i živobytí pro svoji manželku, kterou v důsledku úrazu manžela postihly psychické potíže. V důsledku úrazu už žalobce nemůže vykonávat své povolání, neboť nemůže zvedat těžká břemena. I zajišťování běžného chodu rodiny (např. nákupy) jsou pro žalobce obtížnější, neboť musí žádat o pomoc třetí osoby. Řidičské oprávnění bylo žalobci vráceno, ovšem pouze pro řízení pro soukromé účely. S ohledem na inflaci je výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění nepřiměřeně nízká.

2. Žalovaná nárok žalobce ani z části neuznala, neboť neporušila žádnou svoji právní povinnost, která by vedla ke vzniku škody. Předmětné čerpadlo bylo u žalované objednáno dne 13. 8. 2012 [právnická osoba] Specializované stavební činnosti, které bylo v době úrazu obsluhováno zaměstnancem žalované. Pasivně legitimovaným v projednávané věci je tedy provozovatel staveniště nebo osoba za staveniště odpovídající, příp. subjekt realizující předmětné dílo, který měl zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci, kterážto odpovědnost se vztahuje i na osoby zdržující se na staveništi, příp. investor stavby nebo generální dodavatel. Pasivně legitimovaným by mohl být i dodavatel, který dodal betonovou směs s příliš velkými pevnými skupenstvími, která utržení potrubí způsobila, což však žalovaná nemohla předpokládat. Žalovaná žádnou svoji povinnost neporušila. Žalobce nebyl oprávněn zdržovat se v době čerpání betonu na staveništi, pokud se na něm v té době zdržoval a neměl ochranné pomůcky, škoda vznikla žalobci jeho vlastním přičiněním a žalovaná za ni tedy neodpovídá. Žalobce nemá bydliště ve [obec], ale v [obec], cesta do fakultní nemocnice v [obec] a zpět je tedy dlouhá 122 km, náklady cest by tedy měly činit 10 088 Kč, nikoliv 12 714 Kč. Žalobce dále rovněž nesprávně vypočetl výši náhrady na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, když žaluje rozdíl průměrného výdělku a výše dávek podpory v nezaměstnanosti, přičemž má vycházet z výše nemocenské. Do náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je třeba zahrnout i příjmy z individuálních pojištění. Není důvod pro přiznání náhrady nemajetkové újmy žalovanému dle ustanovení § 3079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Práva žalobce na bolestné a ztížení společenského uplatnění s příslušenstvím v rozdílu, ve kterém byla uplatněna při jednání soudu dne 6. 10. 2020 oprati rozsahu uplatněném v žalobě, jsou promlčena, neboť promlčecí doba bolestného počala běžet 27. 3. 2014, kdy žalobci přestaly vznikat bolesti, a ztížení společenského uplatnění dne 22. 12. 2014, kdy byl zdravotní stav žalobce stabilizován. Žalobci nelze přiznat úrok z prodlení ode dne vzniku úrazu, neboť toho dne by se žalovaná s plněním nemohla dostat do prodlení. Rovněž právo žalobce na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu po ní s příslušenstvím je promlčeno, neboť poslední část tohoto práva vznikla dne 6. 3. 2013, žalobce však v tomto ohledu změnil žalobu až dne 9. 3. 2020. Kdyby bylo právní hodnocení soudu v této otázce odlišné, právo žalobce na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je promlčeno v rozdílu 119 620 Kč a 81 669 Kč, právo žalobce na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 864 745,83 Kč za období 7. 3. 2013 až 8. 3. 2020.

3. Ve své replice žalobce uvedl, že na staveništi se v době čerpání betonu zdržoval z titulu smluvního vztahu s objednatelem [jméno] [příjmení] [jméno], kterým byl rovněž řádně proškolen o BOZP, když náplní jeho práce bylo zalít prostor bednění betonem pumpovaným předmětnou pumpou. Při čerpání dodržoval všechny bezpečnostní předpisy, jedinou příčinou úrazu bylo nenadálé utržení hadice pumpy, která nebyla zajištěna bezpečnostním řetězem. V době úrazu měl na hlavě ochrannou helmu. Práva žalobce promlčena nejsou, neboť vždy šlo pouze o upřesnění žalobního nároku, nikoliv uplatnění nároku nového.

4. Ve své duplice žalovaný uvedl, že pokud žalobci bylo zřejmé, že hadice není zajištěna řetězem, neměl s ní pracovat a pokud tak učinil, porušil obecnou prevenční povinnost.

5. Ani vedlejší účastník na straně žalované nárok žalobce ani z části neuznal. Žalovaný není v projednávané věci pasivně legitimovaným, neboť není subjektem, který realizoval zhotovované dílo a provozoval jeho výstavbu. Žalobce se v době čerpání betonu neměl zdržovat na staveništi, nebyl dostatečně proškolen o bezpečnosti práce a neměl ochranné pomůcky. Čerpadlo v době utržení hadice obsluhoval [jméno] [příjmení] jako OSVČ, nikoliv jako zaměstnanec žalované.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne 14. 7. 2012 [jméno] [příjmení], [IČO], jako objednatel, s žalobcem, jako zhotovitelem, který podnikal v oboru zednictví, jak se podává z jeho živnostenského listu (č. l. 54), ústně uzavřel smlouvu o dílo rekonstrukce silážního žlabu v [obec], jak se podává z výpovědi žalobce a z písemného potvrzení této smlouvy (č. l. 12). Téhož dne byl žalobce proškolen v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na této akci, jak se podává ze zápisu o tomto proškolení (č. l. 73 p. v.). Při rekonstrukci silážního žlabu – při betonáži stěny došlo dne 24. 9. 2012 kolem 11 hodiny, jak vypověděl svědek [jméno] [příjmení], k ucpání pumpy na beton [registrační značka], jak je zřejmé z fotografie této reg. zn. (č. l. 101), dodané žalovanou na základě objednávky [číslo] 2012 (č. l. 117), jak se z této objednávky podává, a k následnému vyvléknutí, jak vypověděl svědek [jméno] [příjmení], trubního vedení (hadice) v místě ocelového kolena na konci ramene, kdy obrubu a uzávěr, který spojuje pevné rameno s pružnou hadicí, a který zůstal na ramenu, jak vypověděl svědek [jméno] [příjmení], a utržená hadice pádem z výšky asi 5 nebo 6 m, jak tento svědek vypověděl, zranila žalobce, který v té době stál na lešení s helmou a reflexní vestou, jak rovněž uvedl svědek [příjmení], a hadicí naváděl čerpaný beton do bednění, jak vypověděl svědek [příjmení] a potvrdil svědek [příjmení], a žalobce odmrštila na bednění, jak vypověděl svědek [příjmení] a potvrdil svědek [jméno] [příjmení] a jak se podává ze zápisu o úrazu (č. l. 13), kdy uvedené potvrdil rovněž žalobce ve své výpovědi. Žalobce nic nezanedbal, jak vypověděl svědek [příjmení]. Po rozebrání utrženého vedení byl v betonu v redukci na konci hadice nalezen kámen, jak vypověděl svědek [příjmení] nebo betonový kus, k čemuž se přikláněl svědek [jméno] [příjmení], který hadici ucpal, jak se podává ze zápisu o úrazu na stavbě (č. l. 13), a jak potvrdil svědek [jméno] [příjmení] i [příjmení] a svědek [příjmení], když vypověděl, že před utržením hadice se z ní přestal sypat beton. Svědek [příjmení] tedy dal znamení žalobci, aby upozornil svědka [příjmení], že se beton přestal sypat, svědek [příjmení] to ale pochopil tak, že má pumpu pustit na plné obrátky, a když to udělal, hadice se utrhla, jak svědkové [příjmení] a [příjmení] stejně jako žalobce vypověděli. Kdyby hadice byla opatřena jistícím řetězem, utržená hadice by na něm zůstala viset, jak uvedl svědek [jméno] [příjmení] a jak vyplývá ze znaleckého posudku Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v.v.i. (č. l. 234), ze kterého je rovněž zřejmé, že jistící řetěz měl být na čerpadle instalován. Svědek [příjmení] dále vypověděl, že k vyvléknutí hadice došlo v důsledku jejího opotřebení, kdy takové opotřebování by měla odhalit revize pumpy. Svědek [příjmení] dále uvedl, že potrubí pumpy bylo čisté, když toto se po skončení každého betonování čistí molitanovým válcem a každé dvě hodiny vodou, aby v něm nezatuhly betonové zbytky. Toho dne takto čerpadlo čistili třikrát, neboť se ucpávalo, jak uvedl svědek [příjmení] a potvrdil svědek [příjmení] a žalobce. Před čerpadlem je na pumpě umístěn rošt s mezerami 5 nebo 7 cm, kterým musel kámen nebo betonový kus do čerpadla projít a následně hadici pumpy ucpat, jak se podává z výpovědi svědka [příjmení], což potvrdil i svědek [příjmení] s tím, že se jednalo o kámen. Hadice následně tlak nevydržela a utrhla se, nebyla zajištěna řetězem, jak vypověděli žalobce, svědkové [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], který doplnil, že na vozidle pumpy nenašel vylepený štítek o revizi, který se na tyto stroje obvykle vylepuje. Předmětná pumpa podléhala pravidelné revizi, jak svědek [příjmení] vypověděl. To, že hadici ucpe nějaká mechanická překážka, se stává běžně, hadice se ale nesmí utrhnout, jak uvedl tento svědek. [obec] roztržení vedení je zřejmé z fotografie (č. l. 15). Dodaná betonová směs splňovala veškeré podmínky čerpatelnosti, jak se podává z přípisu [právnická osoba] s.r.o. ze dne 17. 3. 2015 (č. l. 89), a byla dopravována společnostmi [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], jak se podává z přípisu [právnická osoba] s.r.o. ze dne 3. 7. 2017 (č. l. 151). Pumpa na beton patřila žalované, jak je zřejmé z osvědčení o registraci tohoto vozidla (č. l. 129) a z přípisu Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 11. 7. 2017 (č. l. 160), a byla technicky (jako vozidlo) způsobilá k provozu, přičemž první registrace vozidla byla v roce 1989, jak je z tohoto osvědčení rovněž zřejmé. Z protokolu o technické prohlídce pumpy (jako vozidla) ze dne 19. 5. 2014 (č. l. 132) se podává, že při této kontrole bylo zjištěno 11 lehkých závad. Z výkazu práce pumpy č. 2012 (č. l. 138) je zřejmé, že dne 24. 9. 2012 pumpu obsluhoval [jméno] [příjmení], který k tomu byl proškolen, jak se podává z jeho průkazu strojníka obsluhy (č. l. 133). Z výkazu práce pumpy ze dne 27. 9. 2012 (č. l. 139) je zřejmé, že už toho dne byla předmětná pumpa opět provozována.

7. Žalobce v důsledku pádu hadice přestal dýchat, měl jakoby zaskočený dech, jak uvedl svědek [příjmení], kdy dýchání mu obnovil svědek [příjmení] se svědkem [příjmení], a následně žalobce předali přivolaným lékařům záchranné služby, jak oba tito svědkové vypověděli. Ze závěrečné zprávy ze dne 4. 10. 2012 (č. l. 16) se pak podává, že v důsledku této události, žalovaný utrpěl fracturu vertebrae lumbales no I. et V., hematoma subdurale tentorii 1. sin. minim., constusio thoracis, tedy kompresivní zlomeninu obratlového těla L1 s posunem zadní hrany cca o 3 mm do páteřního kanálu, komprasivní zlomeninu obratle L5 se snížením těla o více než 50 % s lehkou prominencí fragmentů do páteřního kanálu, k postižení dorsálních elementů (zlomenina typu B) a zhmoždění hrudníku, jak se podává z znaleckého posudku [celé jméno znalce]. Ze závěrečné zprávy ze dne 4. 10. 2012 se dále zjišťuje průběh léčení žalobce v době, kdy byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici [obec], tedy od 24. 9. 2012 do 4. 10. 2012, kde prodělal dva epileptické záchvaty, jak vypověděla a potvrdila svědkyně [jméno] [příjmení], a jak je rovněž zřejmé z lékařského znaleckého posudku, přičemž do té doby epilepsií netrpěl, jak tato svědkyně i žalobce vypověděli. Dne 27. 9. 2012 byl žalobce operován. Od 4. 10. 2012 až 8. 10. 2012 byl žalobce v důsledku předmětného úrazu hospitalizován v [nemocnice], jak se podává ze zprávy ze dne 8. 10. 2012 (č. l. 33). Protože se šrouby začaly žalobci prořezávat obratli a tlačit mu na míchu, musel v listopadu 2013 podstoupit další operaci, jak žalobce vypověděl, a jak potvrzuje lékařská znalecký posudek. Další průběh léčby žalobce pak dokládají lékařské zprávy ze dne 15. 10. 2012 ze [obec] (č. l. 22), 22. 10. 2012 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 23), 12. 11. 2012 ze [obec] (č. l. 24), 4. 12. 2012 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 24), 4. 2. 2013 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 25), 8. 4. 2013 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 25), 16. 4. 2013 z [nemocnice] (č. l. 26), 14. 6. 2013 ze [obec] (č. l. 27), 6. 1. 2014 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 28), 3. 2. 2014 ze [obec] (č. l. 29), 17. 2. 2014 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 30), 24. 3. 2014 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 31) a 9. 6. 2014 z Fakultní nemocnice [obec] (č. l. 32). Zdravotní stav žalobce je dokreslován fotografiemi (č. l. 19 a 20). K lékaři ho vozil jeho otec, jak žalobce vypověděl. Z technického průkazu použitého vozidla (č. l. 43) je zřejmé, že kombinovaná spotřeba použitého vozu činí 6,9 l benzínu 95 okt [číslo] km. Dosud mívá žalobce bolesti zad, jak vypověděla svědkyně [příjmení] a potvrdil žalobce. Manželka žalobce svědkyně [příjmení], na úraz manžela reagovala projevem panických ataků s postyherventilačními akroparestesiemi, palpitacemi s rozvojem na stresovou situaci, jak se podává z jejího neurologického vyšetření ze dne 19. 10. 2012 (č. l. 55). Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že před úrazem žalobce vedl aktivní život – sportoval – jezdil na kolečkových bruslích a na půldenní výlety na kole, nepravidelně hrál tenis nebo volejbal, přihlásil se k dobrovolným hasičům, jezdil se svědkyní na výlety, chodili na plesy a na diskotéky, kdy sportovat v důsledku předmětného úrazu už, vyjma hraní si s dětmi, nemůže, na plesy a diskotéky přestali chodit, protože se jim narodily děti, jak rovněž potvrdil žalobce ve své výpovědi. Uvedené potvrzují fotografie (č. l. 346 až 356). Před úrazem chtěl žalobce s manželkou stavět dům, jet na svatební cestu, což mu úraz znemožnil, a následky úrazu žalobce nesl těžce, jak vypověděla svědkyně [příjmení]. Úraz se žalobci stal dva týdny po svatbě, jak rovněž svědkyně [příjmení] s žalobcem shodně vypověděli. Ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] soud zjistil, že ohledně bolesti se zdravotní stav žalobce ustálil dne 27. 3. 2014 a ohodnotil ji 1 161 body po 120 Kč, tedy částkou 139 320 Kč, ztížení společenského uplatnění žalobce pak 675 body po 120 Kč, tedy 81 000 Kč, když se jeho zdravotní stav stabilizoval dne 22. 12. 2014. Na základě pojistné smlouvy [číslo] (č. l. 74) vedlejší účastnice zaregistrovala úraz žalobce jako škodnou událost dne 1. 10. 2012, jak se podává z potvrzení o registraci škodné události (č. l. 74). V důsledku předmětné události poklesla pracovní schopnost žalobce o 50 % a od 6. 3. 2013 byl uznán invalidním pro invaliditu II. stupně, jak se podává z posudku o invaliditě ze dne 26. 3. 2013 (č. l. 21). Žalobci byl počínaje dnem 6. 3. 2013 zvýšen invalidní důchod na částku 6 282 Kč, jak se podává z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 5. 2013 (č. l. 56), dnem 1. 1. 2014 6 308 Kč (č. l. 317 p. v.), dnem 1. 1. 2015 6 432 Kč (č. l. 318), 1. 1. 2016 6 472 Kč (č. l. 318 p. v.), dnem 1. 1. 2017 6 671 Kč (č. l. 319), dnem 1. 1. 2018 6 966 Kč (č. l. 319 p. v.), dnem 1. 1. 2019 7 682 Kč (č. l. 320) a dnem 1. 1. 2020 8 283 Kč (č. l. 320 p. v.). Od 1. 7. 2015 žalobce pracuje jako zaměstnanec služby ochrany majetku a osob, jak se podává z jeho pracovní smlouvy (č. l. 321) ve spojení s jejím dodatkem (č. l. 323) a z účastnické výpovědi žalobce. Výše mzdy žalobce je pak zřejmá z výplatních pásek (č. l. 324 až 345). V důsledku úrazu bylo žalobci odejmuto řidičské oprávnění, neboť není zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel, jak se podává z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 18. 3. 2013 sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova] (č. l. 34) a z výpovědi žalobce, kdy žalobce dne 26. 3. 2013 řidičský průkaz odevzdal, jak je zřejmé z potvrzení (č. l. 35). Z přiznání k dani z příjmů žalobce (č. l. 44) se podává, že žalobce měl v roce 2012 příjmy podléhající této dani ve výši 243 525 Kč, výdaje související s těmito příjmy pak ve výši 194 820 Kč, kdy ke dni 30. 9. 2012 přerušil samostatně výdělečnou činnost, a do 31. 12. 2012 byl veden jako uchazeč o zaměstnání, jak se podává z čestného prohlášení ze dne 20. 3. 2013 (č. l. 46). V období 15. 10. 2012 až 18. 8. 2013 bylo žalobci na podpoře v nezaměstnanosti vyplaceno 2 205 Kč za období od 1. 10. 2012, 4 021 Kč za období od 1. 11. 2012, 3 512 Kč za období od 1. 12. 2012, 3 093 Kč za období od 1. 1. 2013, 2 938 Kč za období od 1. 2. 2013 a 1 257 Kč za období od 1. 3. 2013, jak se podává z přehledu vyplacených dávek (č. l. 364), a jak rámcově potvrdila svědkyně [příjmení] a žalobce. Výše příjmů žalobce v roce 2012, tedy 243 525 Kč, je dále zřejmá z přehledu příjmů za rok 2012 (č. l. 48 p. v.), z přehledu za rok 2012 (č. l. 98) a též z faktur [číslo] 2012 až 5/ 2012 (č. l. 49 až 53), nulová výše jeho pohledávek pak z knihy pohledávek za rok 2012 (č. l. 48). Paušální výdaje žalobce ve výši 80 % pak v roce 2012 činily 194 820 Kč, jak se podává z přehledu za rok 2012 (č. l. 98), ze kterého se dále podává, že za ten rok žalobce uhradil na zálohách na sociální pojištění částku 10 000 Kč, na zdravotní pojištění 15 273 Kč. V roce 2011 pak příjmy žalobce činily 408 807 Kč, jak je zřejmé z přehledu příjmů za rok 2011 (č. l. 99 p.v.), výdaje v paušální výši 80 % pak 327 045 Kč, jak se podává z přehledu roku 2011 (č. l. 99), ze kterého je rovněž zřejmé, že za ten rok žalobce uhradil na zálohách sociálního pojištění částku 21 456 Kč, na zdravotní pojištění pak 20 037 Kč. Ze sdělení Úřadu práce ze dne 12. 2. 2020 (č. l. 310) se podává, že v roce 2013 byla hrubá měsíční mzda zedníků v Jihomoravském kraji (v zaměstnaneckém poměru) 17 919 Kč, v roce 2014 18 551 Kč a dále nebyla uváděna. Dle Českého statistického úřadu v roce 2013 byla hrubá měsíční mzda zedníků v České republice (v zaměstnaneckém poměru) 17 669 Kč, v roce 2014 17 696 Kč, v roce 2015 18 307 Kč, v roce 2016 19 308 Kč, v roce 2017 19 468 Kč a v roce 2018 22 183 Kč, jak je zřejmé z přehledu těchto mezd (č. l. 359). Žalovaná byla žalobcem opakovaně vyzvána k mimosoudním jednáním, jak se podává z přípisu ze dne 14. 3. 2014 (č. l. 36) ve spojení s dodejkou (č. l. 38) a z přípisu ze dne 26. 5. 2014 (č. l. 39), vedle toho i emailovou cestou, jak se podává z emailů ze dne 29. 5. 2014 a 16. 6. 2014 (č. l. 41, 42).

8. Pokud svědek [příjmení] vypověděl, že hadice byla k ramenu zajištěna řetězem, tato část jeho výpovědi byla vyvrácena výpovědí svědka [příjmení], [příjmení] a fotografií utržené hadice (č. l. 15), na které žádný řetěz ani jeho zbytky vidět nejsou.

9. Soud neuvěřil tvrzení žalobce a svědkyně [příjmení], že jeho měsíční příjem přesahoval 30 000 Kč čistého, když z přeložených faktur a z daňového přiznání žalobce za rok 2012 vyplývá, že jeho příjem za devět měsíců roku 2012 činil 243 525 Kč hrubého, tedy 27 058 Kč hrubého měsíčně.

10. Z článku„ Dělníka zranila utržená hadice, z lešení ho zachraňovali hasiči” soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť není znám zdroj informací v článku uvedených. Z fotografií (č. l. 100 až 101) soud neučinil žádná skutková zjištění. Z protokolu o měření emisí ze dne 14. 5. 2014 (č. l. 131) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť svědčí o kontrole provedené téměř dva roky po události. Z výkazů práce pumpy ze dne 14. 9. 2012, 19. 9. 2012, 5. 10. 2012 soud neučinil žádná skutková zjištění. Soud rovněž žádná podstatná zjištění neučinil ani z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který v době události na stavbě nebyl přítomen. Pokud tento svědek uvedl, že si žádný problém s pumpou nevybavuje, nelze z toho dovodit, že by s ní žádné problémy nebyly. Soud rovněž žádné skutkové okolnosti nezjistil z vyjádření Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností ze dne 15. 8. 2017 (č. l. 163) ani z výpisu z obchodního rejstříku žalované. Z kupní smlouvy ze dne 24. 2. 2015 ohledně předmětného čerpadla (č. l. 213), z předávacího protokolu z toho dne (č. l. 214 p. v.) ani z duplikátu technického průkazu (č. l. 215) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť pro rozhodnutí věci nejsou podstatné další vlastnické vztahy k předmětné pumpě po události.

11. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl žalobcem navrhovaný znalecký posudek k prokázání neschopnosti žalobce cestovat k lékaři prostředky hromadné dopravy, když jeho zdravotní stav byl dostatečně prokázán posudkem MUDr. [celé jméno znalce], ani znalecký posudek k prokázání nutných technických dokumentů k provozu vozidla nutných bezpečnostních prvků a četnosti revizí čerpadla, který navrhoval žalobce, když v tomto ohledu soud vyšel z výpovědi svědka [příjmení]. Soud k důkazu neprováděl rychlé informace o škodě (č. l. 74 p. v. až 75 p. v.), neboť tyto by nepřinesly žádná podstatná zjištění. Nebylo třeba doplňovat posudek MUDr. [celé jméno znalce], když tento při svém výslechu dostatečně odůvodnil, že epileptické záchvaty žalobce nezohledňoval, neboť nevedly k rozvoji epileptické nemoci. Nebylo lze nechat zpracovat znalecký posudek ohledně výše průměrného výdělku žalobce, když se jedná o otázku právní, k jejímuž zodpovězení je příslušný pouze soud.

12. V projednávané věci soud s ohledem na ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”), neboť k události došlo dne 24. 9. 2012. Dle ustanovení § 420a odst. 1, 2 písm. a) OZ každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti. Jedná se tedy o odpovědnost objektivní, bez ohledu n zavinění, kdy předpoklady vzniku této odpovědnosti jsou provozní činnost a vznik škody způsobené touto činností. V projednávané věci žalovaná v rámci svého podnikání provozovala předmětnou pumpu, které se v důsledku ucpání při čerpání betonu uvolnila hadice a zranila žalobce. To znamená, že škoda byla způsobena právě okolnostmi, jež mají původ v povaze činnosti žalované. Pokud žalovaná namítala, že ve věci není pasivně legitimovaná a vyjmenovávala jiné subjekty na stavbě, je třeba uvést, že i kdyby tyto subjekty za způsobenou škodu spoluodpovídaly (srov. např. rozhodnuté Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4073/2010) na odpovědnost žalované to v žádném ohledu nemá vliv, když by za způsobenou škodu byla solidárně zodpovědnou, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí a je pouze na žalobci, koho ze solidárně zavázaných se rozhodne žalovat. Žalovaná se též bránila tím, že odpovědnost leží na dodavateli betonové směsi, který dodal směs s příliš velkými kusy kameniva. Toto její tvrzení bylo vyvráceno výpověďmi svědků, ze kterých je zřejmé, že pumpa byla vybavena ochranným roštem, přes který se směs do pumpy nalévala, a který by tedy vniku tělesa, které by mohlo potrubí ucpat, zabránil. Pokud by se toto nestalo, odpovědnost by opět ležela na žalované, jako provozovateli pumpy, která měla poškozený tento ochranný rošt. Nad rámec uvedeného je třeba dodat, že nebylo prokázáno, že by kus betonu, příp. kámen, byl obsažen ve směsi, když vtékala do pumpy, a že se do ní neodlomil např. z ochranného roštu pumpy, nicméně to nebylo podstatné, když za příčinu pádu hadice je třeba považovat její nezajištění jistícím řetězem, jak uzavřel znalec. Tento řetěz by totiž udržel hadici, kdyby vyklouzla, jak se stalo v projednávané věci, a nedovolil by jí spadnout na zem, když ucpávání vedení betonu je celkem běžnou záležitostí, jak vypověděl svědek [příjmení]. Ucpání vedení betonu, ať už z jakéhokoliv důvodu tak nelze považovat za bezprostřední příčinu vzniku předmětné škody, když zajištění hadice jistícím řetězem by tuto příčinnou souvislost přerušilo. Bez ohledu na objektivní charakter odpovědnosti žalované, je třeba zdůraznit, že žalovaná vznik předmětné škody zavinila, a to svoji hrubou nedbalostí, když pumpu betonu poprvé registrovanou už v roce 1989 řádně neudržovala a řádně nerevidovala, jak bylo její povinností, když průkazem takové revize je revizní štítek, který na pompě v den úrazu vylepen nebyl, jak uvedl svědek [příjmení]. Žalovaná tak naprosto rezignovala na své povinnosti plynoucí jí z provozu této pumpy, musela vědět, že provozem se pumpa opotřebovává, a přesto bez jakýchkoliv důvodu spoléhala na to, že se nic nestane. Právě z přístupu žalované, kdy bezpečný provoz pumpy vůbec neřešila, soud spatřuje její hrubou nedbalost ve smyslu ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když soukromoprávní předpisy definici hrubé nedbalosti neobsahují. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobce za způsobenou škodu spoluodpovídá, je třeba uvést, že v řízení byl prokázán opak, když bylo zjištěno, že žalobce byl před zahájením prací na stavbě řádně proškolen o zásadách bezpečnosti práce, v době úrazu stál na místě, kde plnil své povinnosti, když předmětnou hadicí naváděl beton do bednění, měl na sobě ochranné pomůcky – helmu a reflexní vestu a žádnou svoji povinnost nezanedbal, jak vypověděli svědkové. Je nepřípustné, aby se žalovaná zbavila své odpovědnosti tvrzením, že žalobce neměl s pumpou pracovat, když věděl, že nemá jistící řetěz, neboť tento argument by vedl k absurdnímu závěru, že žalovaná za účelem zisku provozuje a nabízí něco, co ke svému účelu vůbec sloužit nemůže, neboť takovou pumpu by nikdo nemohl obsluhovat. V důsledku provozní činnosti pumpy vznikla žalobci škoda na zdraví. Je tedy nepodstatné, zda pumpu obsluhoval svědek [příjmení] jako OSVČ, či jako zaměstnanec žalované, když bezprostřední příčina vzniku škody neměla podstatu v obsluze pumpy, když kdyby byla pumpa opatřena jistícím řetězem, hadice by nespadla na zem, i když svědek [příjmení] přidal na pumpě tlak. Pokud žalovaná argumentovala závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1906/2004, je třeba uvést, že toto rozhodnutí se na projednávanou věc nepoužije, neboť se týkalo jiných skutkových okolností, kdy dělník na stavbě propadl nezajištěným a neoznačeným otvorem, kdy skutečně nelze spatřovat přímý kauzální nexus mezi pasivní existencí stavby a vzniklou škodou, v projednávané věci ale ke škodě došlo aktivním působením utržené hadice – jejím pádem, která udeřila žalobce, když toto utržení nebylo způsobeno pouhou existencí pumpy (jako například v případě, kdy by žalobce do této pumpy narazil nebo na ní z výšky spadl), ale její aktivní provozní činností – čerpáním betonu. Nad rámec uvedeného je třeba dodat, že i kdyby věc byla posuzována dle ustanovení § 420 OZ, na odpovědnosti žalované by se s ohledem na její výše popsané zavinění a na její porušení právní povinnosti – nedostatečné zajištění předmětné hadice, ničeho nezměnilo.

13. Za způsobenou škodu proto náleží žalobci odškodnění dle ustanovení § 444 OZ, podle kterého se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (dále též„ ZSU”) (odst. 1) a Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (odst. 2). Výše odškodnění bolesti a ZSU byla stanovena vyhláškou č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a určuje se dle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách 1 a 3 pro odškodnění bolesti, v přílohách 2 a 4 pro odškodnění ZSU, přičemž bodové ohodnocení škody na zdraví i ZSU se vymezuje v lékařském posudku (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 2 citované vyhlášky). Za bolest se dle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Při svém rozhodování o výši odškodnění vycházel soud ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [celé jméno znalce]. V otázce náhrady bolestného ohodnotil znalec odškodnění 1 161 body, přičemž zohlednil druhou operaci žalovaného dne 27. 11. 2013, intubaci žalobce v rámci celkového poranění. S ohledem na skutečnost, že v případě žalobce nedošlo k rozvoji epilepsie, v souladu s aplikovanou vyhláškou nehodnotil jeho dva epileptické záchvaty. Dle ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí hodnota 1 bodu 120 Kč. Žalobci proto náleží odškodnění bolesti ve výši 139 320 Kč (1 161 x 120 = 139 320). ZSU poškozeného představuje takové následky škody na zdraví, které jsou trvalé povahy a které mají prokazatelně nepříznivý vliv na společenské či vůbec životní, uplatnění poškozené osoby. Jde zejména o takové následky škody na zdraví, na základě kterých má poškozený trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace, je vyloučena či omezena i jeho možnost uplatnění v životě rodinném, kulturním či sportovním. Na odškodnění ZSU proto soud přiznal žalobci částku rovnající se hodnotě znalcem [příjmení] [jméno] určených 675 bodů, to je 81 000 Kč (675 x 120 = 81 000). Pokud žalobce požadoval navýšení náhrady, protože má za to, že se v posuzovaném případě jedná o okolnosti zvláštního zřetele hodné, které spatřuje v nízkém věku, kdy se mu úraz stal, v době, kdy byl čerstvě ženat, nemůže vykonávat dosavadní profesi zedníka, v psychických potížích manželky způsobených jeho úrazem, při zajišťování běžného chodu rodiny musí žádat o pomoc třetí osoby, je třeba uvést, že věk žalobce v době, kdy se mu úraz stal, jeho předpokládané uplatnění v životě, ztrátu dosavadního povolání i nemožnost vykonávat fyzicky náročnější činnosti v životě znalec zohlednil, když navýšil částku bodového hodnocení ztížení společenského uplatnění žalobce o 50 %. Změny ohledně návštěv diskoték a plesů nelze přikládat k tíži žalované, neboť tyto vznikly v důsledku narození dětí žalobci, jak tento spolu se svojí manželkou uvedl. Skutečnost, že se žalobci úraz stal dva týdny po svatbě, psychické potíže jeho manželky nelze považovat za okolnosti pro aplikaci ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440 /2201 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť takové zvýšení je vyhrazeno pouze výjimečným případům hodných mimořádného zřetele, tedy ve výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3475/2015), resp. v případech, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, nikoli jen omezeny (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3940/2016, 25 Cdo 2884/2010 nebo 25 Cdo 3787/2009), jako je například amputace dolních končetin v oblasti obou stehenních kostí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2195/2014). Soud výši žalobci přiznané náhrady za ztížení společenského uplatnění hodnotil též z pohledu, zda tato částka je s ohledem na následky poškození zdraví pro uplatnění poškozeného ve všech sférách života přiměřená, a to se zřetelem zejména k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1106/2008, 25 Cdo 3940/2016, či Cpjn 203/2010), kdy dospěl k závěru, že i v tomto ohledu je částka přiměřená, neboť na druhou stranu bylo třeba zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžitému vyjádření (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5223/2009). Projednávanou věc soud srovnával s věcí jím projednávanou pod sp. zn. [spisová značka], ve které se žalobkyně domáhala mimo jiné zaplacení částky 262 800 Kč jako náhrady škody na zdraví spočívající v bolestném a ztížení společenského uplatnění, když dne 20. 11. 2013 podstoupila na pracovišti žalovaného v rámci léčby rakoviny prsu chemoterapií zavedení tzv. PICC katetru do žíly, přičemž službukonající lékař zapomněl vytáhnout zavaděč PICC katetru, který následně proplul krevním řečištěm a zapíchl se do pravé srdeční síně a komory žalobkyně. Poté se u žalobkyně začaly vyskytovat srdeční arytmie, pálení pod levým prsem, bušení srdce a výrazné potíže s dechem, které se ještě zhoršily, žalobkyni byla nařízena okamžitá hospitalizace za účelem extrakce ultratenkého drátu (zavaděče PICC katetru) ze srdce. Žalobkyni byla v té věci pravomocně přisouzena částka 55 200 Kč. Inflaci nelze vůbec za okolnost odůvodňující aplikaci ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů považovat, když náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým odškodněním nemajetkové újmy spočívající ve zhoršení kvality života (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1491/2009) a případné prodlení žalované s plněním by bylo lze kompenzovat úrokem z prodlení, byl-li by řádně uplatněn. Obdobné platí ohledně zvýšení bolestného, kdy okolnosti zvláštního zřetele hodné jsou zde okolnosti (při porovnání s jinými obdobnými případy téhož typu, i s případným přihlédnutím k osobnosti poškozeného), které se vymykají z typového rámce obdobných případů, a které by mohly nasvědčovat, že se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1004/2010). Žádné okolnosti takové intenzity ale z provedeného dokazování nevyšly najevo. Soud ohledně bolestného nepostupoval ani dle ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože nemá za to, že by způsobená škoda na zdraví vyžadovala náročný či mimořádně náročný způsob léčení (druhá operace žalobce byla zohledněna v souladu s ustanovením § 4 odst. 4 této vyhlášky jako nově vzniklá bolest). Soud tedy žalovanému na bolestném přiznal částku 139 320 Kč a ve zbytku, tedy v částce 256 581 Kč jako nedůvodnou žalobu zamítl, Na náhradě ztížení společenského uplatnění pak z důvodů výše uvedených žalobci přiznal částku 81 000 Kč a žalobu jako nedůvodnou zamítl co do částky 567 000 Kč. Pokud žalovaná namítala promlčení s tím, že k uplatnění částky bolestného došlo až dne 6. 10. 2020 soud uvádí, že se ohledně tohoto práva jednalo o odstranění vady žaloby – její neurčitosti, nikoliv o uplatnění nového nároku, jak je zřejmé z poučení, kterého se žalobci při jednání soudu dne 6. 10. 2020 dostalo. Pokud soud dne 6. 10. 2020 rozhodl o změně žaloby, bylo to z toho důvodu, že žalobce, kromě odstranění neurčitosti žaloby ohledně bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a výše peněžitého důchodu, které uplatnil již v žalobě, rozšířil svoji žalobu o příslušenství těchto práv, o kterém muselo být rozhodnuto právě připuštěním změny žaloby. Uvedené ale neplatí o požadovaném úroku z prodlení z bolestného, které žalobce uplatnil až dne 9. 3. 2020. Dle ustanovení § 100 odst. 1 OZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle ustanovení § 106 odst. 1 OZ právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, totéž platí o příslušenství tohoto práva. Za počátek promlčecí doby ohledně odškodnění bolesti je třeba považovat ukončení léčebného procesu, resp. ustálení zdravotního stavu, ke kterému došlo dne 27. 3. 2014, jak se podává ze znaleckého posudku, promlčecí doba tedy skončila dne 27. 3. 2016, a uplatnil-li žalobce své právo na příslušenství bolestného až dne 9. 3. 2020 a žalovaná namítla promlčení, nebylo lze mu ho přiznat. Uvedené platí též ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění s tím, že pro počátek běhu promlčecí doby je třeba považovat okamžik, kdy jsou nepříznivé následky úrazu prokazatelné, tedy den 22. 12. 2014, jak se podává ze znaleckého posudku. Soud bolestné ani náhradu ztížení společenského uplatnění žalobce nenavyšoval o inflaci, neboť prodlení žalované s plněním by bylo zohledněno v úroku z prodlení, kdyby byl žalobcem včas uplatněn.

14. Dle ustanovení § 446 OZ náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. č. 258/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely. Nelze-li průměrný výdělek určit podle odstavce 1 (o tento případ se jedná v projednávané věci, neboť žalobce pracoval jako OSVČ), vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání. Výše ušlého výdělku podnikatele je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Vychází se tedy z částky, kterou by za obvyklých okolností poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by na dosažení těchto výnosů musel vynaložit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 912/2009). Způsob zjišťování výše ušlého zisku podnikatele závisí v každém jednotlivém případě na skutkových tvrzeních poškozeného, jimiž je uplatněný nárok na náhradu škody zdůvodněn. Významná pro vymezení nároku mohou být např. tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl pro rozhodnou dobu sjednány, o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1920/99). V řízení bylo prokázáno, že příjmy žalobce z podnikání v roce 2012 byly tvořeny výhradně příjmy plynoucími ze spolupráce se svědkem [příjmení]; z porovnání výše příjmu dle jednotlivých daňových přiznání žalobce a předložených faktur, když částky vyúčtované žalobcem jednotlivými fakturami v součtu odpovídají příjmům žalobce dle daňového přiznání za odpovídající období. Co se týče nákladů, uplatňuje žalobce pro daňové účely tzv. výdajový paušál, proto soud vycházel z daňového základu, tj. ze zisku žalobce před zdaněním dle daňového přiznání za kalendářní rok, v němž žalobci vznikla újma, se zohledněním, že žalobce v důsledku předmětného úrazu mohl takového zisku dosahovat pouze prvních devět měsíců. Soud na tomto místě vycházel analogicky z příjmů bezprostředně dni úrazu předcházejících, když v případě, že by byl žalobce zaměstnancem, jeho průměrný výdělek by se rovněž počítal ze tří bezprostředně předcházejících měsíců, přičemž není důvodu, proč by se postup výpočtu průměrné mzdy zaměstnance a OSVČ měl v tomto ohledu lišit. Náklady, které by na dosažení těchto výnosů musel žalobce vynaložit, hradil svědek [příjmení], jak žalobce vypověděl. Průměrný měsíční výdělek žalobce za prvních devět měsíců roku 2012 tedy činil 27 058 Kč (243 525 Kč). Nebylo lze vycházet ze statistických údajů o průměrné výši mzdy zedníků, neboť tyto údaje se týkali zaměstnanců, žalobce ale působil jako OSVČ. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 24. 9. 2012 (den vzniku úrazu) až 6. 3. 2012 (den uznání žalobce invalidním), když v řízení nebylo prokázáno, ba ani tvrzeno, že by pracovní neschopnost žalobce netrvala až do uznání invalidity, po tuto dobu nemocenskou nepobíral, jak sám vypověděl. Za období měsíců říjen 2012 až únor 2013 mu tak vznikl nárok na částku 135 290 Kč, žalobce žalobou požadoval na tomto nároku částku 81 669 Kč, a v tomto rozsahu je tento nárok důvodným. Dne 6. 10. 2020 žalobce tento svůj nárok rozšířil o částku 37 951 Kč na částku 119 620 Kč s úrokem z prodlení. Žalovaná ohledně tohoto rozšíření namítla promlčení. Dle ustanovení § 100 odst. 1 OZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle ustanovení § 106 odst. 1 OZ právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Za počátek promlčecí doby ohledně odškodnění ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je třeba považovat vyplacení poslední dávky nemocenské, neboť od této chvíle je poškozený schopen tento nárok vypočítat. Žalobce sice dávky nemocenské nepobíral, jeho pracovní neschopnost ale skončila dne 6. 3. 2013, promlčecí doba tedy skončila dne 6. 3. 2015, a uplatnil-li tento svůj nárok ve výši 37 951 Kč s příslušenstvím až dne 6. 10. 2020 a žalovaná namítla promlčení, nebylo lze v této části náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ani celé požadované příslušenství žalobci přiznat, a soud tedy žalobu v tomto rozsahu zamítl.

15. Dle ustanovení § 445 OZ ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval. Dle ustanovení § 447 odst. 1 OZ náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Omezení dle § 447 odst. 2 OZ se s ohledem na hrubou nedbalost žalované v projednávané věci neuplatní. Průměrný výdělek žalobce před úrazem činil 27 058 Kč.

16. Jeho invalidní důchod počínaje dnem 6. 3. 2013 do 31. 12. 2013 činil 6 282 Kč měsíčně, ztráta na výdělku žalobce tedy od měsíce března 2013 do konce roku 2013 činila 207 760 Kč / (27 058 Kč - 6 282 Kč) * 10 měsíců/.

17. V roce 2014 invalidní důchod žalobce činil 6 308 Kč měsíčně, ztráta na výdělku žalobce tedy v roce 2014 činila 249 000 Kč / (27 058 Kč - 6 308 Kč) * 12 měsíců/.

18. V roce 2015 invalidní důchod žalobce činil 6 432 Kč měsíčně, rozdíl průměrné mzdy žalobce a jeho invalidního důchodu tedy v roce 2015 činil 247 512 Kč / (27 058 Kč – 6 432 Kč) * 12 měsíců/, od této částky bylo třeba ještě odečíst částku 71 576 Kč (11 277 + 12 162 + 12 145 + 11 384 + 11 523 + 13 085), tedy hrubý příjem žalobce v roce 2015 (součet všech příjmů na výplatní pásce a zdravotního a sociálního pojištění, když i tyto částky šli žalobci ku prospěchu, jak byla zjištěna z jeho výplatních pásek č. l. 324 až 325). Ztráta na výdělku žalobce tedy v roce 2015 činila 175 936 Kč.

19. V roce 2016 invalidní důchod žalobce činil 6 472 Kč měsíčně, rozdíl průměrné mzdy žalobce a jeho invalidního důchodu tedy v roce 2016 činil 247 032 Kč / (27 058 Kč – 6 472 Kč) * 12 měsíců/, od této částky bylo třeba ještě odečíst částku 166 824 Kč (12 236 + 13 941 + 14 679 + 12 682 + 14 375 + 12 657 + 13 383 + 13 746 + 14 478 + 15 030 + 14 970 + 14 647), tedy hrubou mzdu žalobce v roce 2016, jak byla zjištěna z jeho výplatních pásek č. l. 326 až 328 p. v., ztráta na výdělku žalobce tedy v roce 2016 činila 80 208 Kč.

20. V roce 2017 invalidní důchod žalobce činil 6 671 Kč měsíčně, rozdíl průměrné mzdy žalobce a jeho invalidního důchodu tedy v roce 2017 činil 244 644 Kč / (27 058 Kč – 6 671 Kč) * 12 měsíců/, od této částky bylo třeba ještě odečíst částku 189 277 Kč (16 989 + 15 304 + 15 485 + 16 178 + 16 493 + 14 968 + 15 553 + 15 090 + 14 964 + 17 068 + 15 439 + 15 746), tedy hrubou mzdu žalobce v roce 2017, jak byla zjištěna z jeho výplatních pásek č. l. 329 až 333 p. v., ztráta na výdělku žalobce tedy v roce 2017 činila 55 367 Kč.

21. V roce 2018 invalidní důchod žalobce činil 6 966 Kč měsíčně, rozdíl průměrné mzdy žalobce a jeho invalidního důchodu tedy v roce 2018 činil 241 104 Kč / (27 058 Kč – 6 966 Kč) * 12 měsíců/, od této částky bylo třeba ještě odečíst částku 209 952 Kč (18 167 + 16 591 + 18 485 + 16 550 + 18 418 + 17 734 + 17 941 + 16 645 + 17 955 + 17 105 + 16 845 + 17 516), tedy hrubou mzdu žalobce v roce 2018, jak byla zjištěna z jeho výplatních pásek č. l. 334 až 339 p. v., ztráta na výdělku žalobce tedy v roce 2018 činila 31 152 Kč.

22. V roce 2019 invalidní důchod žalobce činil 7 682 Kč měsíčně, rozdíl průměrné mzdy žalobce a jeho invalidního důchodu tedy v roce 2019 činil 232 512 Kč / (27 058 Kč – 7 682 Kč) * 12 měsíců/, od této částky bylo třeba ještě odečíst částku 232 414 Kč (20 073 + 17 574 + 17 663 + 19 735 + 19 032 + 17 655 + 19 605 + 21 317 + 18 132 + 19 800 + 19 638 + 22 190), tedy hrubou mzdu žalobce v roce 2019, jak byla zjištěna z jeho výplatních pásek č. l. 334 až 345 p. v., ztráta na výdělku žalobce tedy v roce 2019 činila 98 Kč.

23. Soud tedy žalobci na náhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přiznal částku 799 521 Kč, ve zbytku, tedy v částce 151 566 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud žalobce podáním ze dne 9. 3. 2020 požadoval přiznání úroků z prodlení z náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tento nárok je rovněž dle výše citovaných zákonných ustanovení promlčen, když pro počátek promlčecí doby je podstatný den oznámení o přiznání invalidního důchodu, k čemuž došlo dne 6. 3. 2013, promlčecí doba tedy uplynula dne 6. 3. 2015.

24. Od 1. 1. 2020 invalidní důchod žalobce činil 8 283 Kč měsíčně, průměrný výdělek před úrazem 27 058 Kč měsíčně, průměrný příjem po úrazu pak 20 543 Kč počítaný dle § 2 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí OZ, tedy průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní vztahy. Tímto zvláštním právním předpisem je zákoník práce, který v § 275 odkazuje na zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Předmětný výpočet tedy vychází z průměrného výdělku dosahovaného v rozhodném období (§ 354 zákoníku práce), když za toto rozhodné období je považováno předchozí kalendářní čtvrtletí, kdy měl žalobce v říjnu 2019 příjem 19 800 Kč, v listopadu 2019 19 638 Kč a v prosinci 2019 22 190 Kč. Z uvedeného je zřejmé, součet invalidního důchodu žalobce a jeho průměrný příjem přesahuje výši průměrného výdělku před úrazem, a proto soud žalobci právo na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ode dne 1. 1. 2020 nepřiznal. Pokud žalovaná namítala, že do výpočtu náhrady výdělku žalobce po skončení pracovní neschopnosti je třeba zohlednit též příjmy žalobce z individuálního pojištění, žádné takové příjmy ale po provedeném dokazování zjištěny nebyly.

25. Dle ustanovení § 449 odst. 1 OZ při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v souvislosti s léčbou následků svého úrazu, přičemž soud o účelnosti těchto cest s ohledem na obsah jednotlivých lékařských zpráv neměl pochybnosti, vykonal vozidlem s kombinovanou spotřebou benzinu 95 okt. 6,9 l [číslo] km, když u vozidel registrovaných podle předpisů Evropské unie se vychází z údaje o kombinované spotřebě, nikoliv z aritmetického průměru uvedených spotřeb, dne 22. 10. 2012, 4. 12. 2012, 4. 2. 2013, 8. 4. 2013, 6. 1. 2014, 17. 2. 2014, 24. 3. 2014 a 9. 6. 2014 cestu do [nemocnice] a zpět do [obec] dlouhou 126 km. Dle § 1 a 4 vyhlášky č. 429/2011 Sb. v roce 2012 činila náhrada za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč, resp. výše průměrné ceny za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 34,90 Kč, v roce 2013 pak dle vyhlášky č. 472/2012 Sb. výše náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 3,60 Kč, resp. výše průměrné ceny za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 36,10 Kč, v roce 2014 pak dle vyhlášky č. 472/2012 Sb. výše náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč, resp. výše průměrné ceny za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 35,70 Kč. Cestovné žalobce k lékaři do [obec] a zpět v roce 2012 tedy činilo 769,83 Kč za jednu jízdu, celkem tedy za 2 jízdy v roce 2012 1 539,66 Kč, v roce 2013 činilo 767,67 Kč za jednu jízdu, celkem tedy za 2 jízdy v roce 2013 1 535,34 Kč a v roce 2014 činilo 776,79 Kč za jednu jízdu, celkem tedy za 4 jízdy v roce 2014 3 107,16 Kč. Týmž vozidlem žalobce dne 12. 11. 2012, 16. 4. 2013, 14. 6. 2013 a 3. 2. 2014 absolvoval cestu k lékaři do [nemocnice] a zpět dlouhou 19 km. Cestovné žalobce k lékaři do [obec] a zpět v roce 2012 tedy činilo 115,67 Kč za jednu jízdu, v roce 2013 činilo 115,33 Kč za jednu jízdu, celkem tedy za 2 jízdy v roce 2013 230,66 Kč a v roce 2014 činilo 116,71 Kč za jednu jízdu. Účelně tedy žalobce v souvislosti se svojí léčbou vynaložil 6 645,20 Kč. I tuto částku je žalovaná povinna dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ ve lhůtě tří dnů. Ve zbytku nákladů léčby, tedy v částce 5 339,80 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl, když s ohledem na jeho nesprávnost nebylo lze vycházet z přehledu cestovních nákladů (č. l. 316). Co se úroku z prodlení týče i tyto byly uplatněny dne 6. 10. 2020, promlčecí doba počala běžet v den vynaložení nákladů na léčení, vždy tedy před podáním žaloby a dne 6. 10. 2020 tedy dvouletá promlčecí doba ohledně každého z nákladů léčení tak již byla promlčena, a soud tedy žalobu v tomto ohledu zamítl.

26. Pokud žalobce požadoval ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů kompenzaci nemajetkové újmy dle § 2958 tohoto zákona, žádnou takovou újmu netvrdil, když v tomto ohledu rozvedl újmy, které byly podřazeny pod bolestné a ztížení společenského uplatnění.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 OSŘ (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 42/16 nebo I. ÚS 92/08), dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V projednávané věci se jedná právě o tento případ, neboť žaloba sice byla převážně zamítnuta, avšak výše plnění zcela závisela na úvaze soudu po zohlednění znaleckého posudku, když co do základu byla žaloba důvodná. Náklady ve věci úspěšného žalobce představují odměnu advokáta za 19 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí, předžalobní výzvu, podání žaloby vč. doplnění ze dne 7. 8. 2015, když tento úkon nelze považovat za účelný, neboť doplňované skutečnosti již měly být uvedeny v žalobě, vyjádření ve věci samé ze dne 3. 11. 2014, 2. 2. 2018, 2. 8. 2019, 9. 3. 2020 a ze dne 4. 2. 2021, účast při jednání soudu dne 30. 5. 2017, 2x dne 22. 6. 2017, když toto jednání trvalo déle než dvě hodiny, 29. 8. 2017, 2x 6. 2. 2020, když toto jednání trvalo déle než dvě hodiny, 2x 9. 6. 2020, když toto jednání trvalo déle než dvě hodiny, 6. 10. 2020, 2x 24. 6. 2021, když toto jednání trvalo déle než dvě hodiny, po 12 740 Kč stanovenou dle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů počítanou z celkové přiznané částky 1 108 155,20 Kč, 19x režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů po 300 Kč ve výši 5 700 Kč. Jelikož byly úkony spočívající v účasti na jednání soudu provedeny mimo sídlo zástupkyně žalobce, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 28 půlhodin po 100 Kč tedy 2 800 Kč dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Toyota Avensis za cestu [obec] – [obec] a zpět ve vzdálenosti 7x 2 x 68 km. Průměrná spotřeba benzínu 95 okt. v roce 2021 činí dle TP 6,6 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 589/2020 Sb. činí 27,80 Kč za 1 litr benzínu 95 okt., a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,40 Kč, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 358/2019 Sb. v roce 2020 činila 32 Kč za 1 litr benzínu 95 okt., a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,20 Kč, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 440/2016 Sb. v roce 2017 činila 29,50 Kč za 1 litr benzínu 95 okt., a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 3,90 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 8 607 Kč. Žalovaná a vedlejší účastník jsou tak povinni zaplatit žalobci na nákladech řízení solidárně částku 256 367 Kč. Jsou tak povinni učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupkyně žalobce.

28. Na náhradě nákladů řízení státu jsou neúspěšní žalovaná a vedlejší účastník na její straně dle ustanovení § 148 odst. 1 OSŘ uhradit částku 23 713,50 Kč představující vyplacené znalečné ve výši 14 036 Kč, 7 560 Kč a 2 117,50 Kč.

Poučení