44 Co 170/2023 - 544

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. května 2023, č.j. 253 C 4/2011-462, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, a ve zbývající částce ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v níž byla žaloba soudem prvního stupně zamítnuta, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 216 796,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů státu ve výši 126 988 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhá odškodnění ztížení svého společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) způsobeného oboustrannou obrnou hlasivek, k němuž u ní došlo následkem pochybení žalované při dvou chirurgických zákrocích dne 18.2.2005 na její II. chirurgické klinice, prováděných za účelem operace štítné žlázy žalobkyně pro tyreotoxikózu. Konkrétně došlo při zákrocích k poškození funkce obou dolních hrtanových (hlasivkových) nervů jejich oboustranným přetětím a podvázáním. V důsledku toho musela žalobkyně návazně podstoupit sérii několika dalších operací v jiných zdravotnických zařízeních s cílem nápravy uvedeného poškození zdraví, což se již ve větší míře nepodařilo. Následky ve sféře ztížení společenského uplatnění žalobkyně odvodila z vyhl. č. 440/2001 Sb. dle položek 0640 (poškození hlasu – částečná ztráta) a 0652 (zúžení hrtanu těžkého stupně), na základě něhož vymezila nárok na odškodnění bodově s navýšením o jednu polovinu v rozsahu 3300 bodů. Při hodnotě jednoho bodu 120 Kč se jedná o částku 396 000 Kč. Celkovou žalovanou částku odškodnění [částka] pak odvodila s ohledem na devastaci svého dalšího života ve všech jeho oblastech, které blíže vymezila, a s ohledem na její věk 30 let s odkazem na § 7 odst. 3 uvedené vyhlášky dvacetinásobkem uvedené částky.

2. Porušení právní povinnosti ze strany žalované bylo zjištěno v řízení mezi týmiž účastníky vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 53 C 201/2006, jež bylo (vyjma příslušenství) pravomocně ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23.5.2012, č.j. 44 Co 343/2010-261) s účinky vázanosti ve vztahu k této předběžné otázce ve smyslu § 159a odst. 3 o. s. ř. Uvedený následek, včetně příčinného vztahu k pochybení při operačním výkonu, vyplynul z dokazování v uvedeném řízení, což je v nynějším řízení mezi účastníky nesporné.

3. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již potřetí. Původně rozhodl zamítavým rozsudkem ze dne [datum], č.j. 253 C 4/2011-183, v němž dovodil promlčení nároku žalobkyně, neboť učinil po provedeném dokazování závěr, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, což je v daném případě okolnost rozhodná pro stanovení počátku běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby, došlo objektivně dle závěru znalců nejpozději v srpnu 2006, subjektivně pak z hlediska vlastního hodnocení žalobkyně nejpozději v březnu 2007, kdy došlo k operativnímu uzavření tracheostomie v [právnická osoba]. Právo na náhradu škody na zdraví tak bylo v důsledku uplynutí promlčecí doby s ohledem na námitku promlčení vznesenou v řízení žalovanou promlčeno nejpozději v březnu 2009. Byla-li žaloba podána až [datum], byla podána opožděně.

4. Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne [datum], č.j. 44 Co 484/2016-238, citovaný rozsudek soudu prvního potvrdil. Ztotožnil se s právním posouzením promlčení práva na náhradu škody a námitku promlčení nevyhodnotil ani jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť nemocnice se nepodílela na marném uplynutí promlčecí doby a stěžovatelka byla zastoupena práva znalým advokátem specializujícím se na náhradu škody na zdraví.

5. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6.12.2017, č.j. 25 Cdo 4504/2017-257, bylo odmítnuto dovolání žalobkyně pro nepřípustnost s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený a v níž lze posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav prokazatelně nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony, uspokojování životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se váže k okamžiku, kdy se poškozený o vzniklé škodě dozvěděl, což se stane zpravidla tehdy, když se po léčení jeho zdravotní stav natolik ustálí, že jej lze objektivně zhodnotit. Zdravotní stav žalobkyně se ustálil nejpozději počátkem roku 2007, a proto je její právo uplatněné až v roce 2011 promlčeno.

6. Citovaná rozhodnutí byla k ústavní stížnosti žalobkyně zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 27.2.2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18. Ústavní soud dovodil, že rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu a právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z individuálních a specifických okolností přezkoumávané věci nebylo s ohledem na provedené dokazování možné dospět k jednoznačnému závěru, že si stěžovatelka již v roce 2007 musela být subjektivně vědoma na základě informací, které jí mohly být jako laikovi zprostředkovány jen stanovisky odborníků, že její stav se již nezvratně ustálil bez ohledu na to, že budou prováděny další operace. Obecné soudy postupovaly formalisticky a dospěly k excesivnímu závěru o promlčení práva žalobkyně na odškodnění ztížení společenského uplatnění, který není ústavně konformní. Nalézací soud zavázal povinností, aby s ohledem na specifické okolnosti znovu posoudil otázku počátku běhu promlčecí doby a vypořádal se s rozpory ve znaleckých posudcích i s námitkami žalobkyně.

7. Rozsudkem ze dne [datum], č.j. 253 C 4/2011-319, soud prvního stupně opětovně zamítl návrh, kterým se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 396 000 Kč od 9.1.2011 do zaplacení (výrok I.), žalované a vedlejšímu účastníkovi nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a taktéž nepřiznal náhradu České republice - Městskému soudu v Brně (výrok III.). Po doplnění dokazování a na základě postupu v intencích závazného právního názoru Ústavního soudu soud prvního stupně opětovně dovodil promlčení práva žalobkyně na požadované zadostiučinění za ZSU a opětovně nedovodil, že by vznesení námitky promlčení žalovanou představovalo výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

8. K odvolání žalobkyně proti uvedenému druhému rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud dalším rozsudkem ze dne [datum], č.j. 44 Co 121/2020-386, citovaný rozsudek ve výroku I. potvrdil co do částky 36 000 Kč s příslušenstvím, změnil co do částky 360 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 360 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 360 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, co do částky [částka] s příslušenstvím a ve výrocích II. a III. pak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v posledním zmíněném rozsudku přehodnotil svůj dosavadní náhled na otázku promlčení nároku žalobkyně na odškodnění ztížení společenského uplatnění. Ve shodě s názorem Ústavního soudu v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 774/18, konstatoval, že je zapotřebí, aby se poškozený pro účely stanovení odškodnění dozvěděl nepochybně o škodě a o jejím rozsahu tak, aby mohl své právo uplatnit u soudu (odst. 23 odůvodnění nálezu) a že v pochybnostech je třeba postupovat ve prospěch poškozeného pacienta (odst. 37 nálezu). Dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na odškodnění ZSU není na základě zjištěného skutkového stavu, kdy panují pochybnosti o úplnosti informací poskytnutých žalobkyni o stavu jejích obou hlasivek, promlčen a že tedy lze přisvědčit názoru žalobkyně, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby lze v daném případě odvíjet až od ukončení léčby, k němuž došlo poslední operací žalobkyně uzavřením tracheostomie dne [datum] ve [právnická osoba] resp. rok po tomto posledním operačním výkonu, když žalobkyně byla do té doby stále v naději, že se podaří zlepšit stav alespoň její levé hlasivky, u níž nebyla provedena (na rozdíl od pravé hlasivky) laterofixace. Co se týče základu nároku, konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporné, že k poškození zdraví (hlasivek) žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s působením žalované při dvojí operaci štítné žlázy žalobkyně [datum], při níž nebyl dodržen postup lege artis. Uvedená skutečnost vyplynula ze znaleckých posudků (posudek znaleckého ústavu – [tituly před jménem] [jméno FO]) v pravomocně skončeném řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 201/2006 o náhradu bolestného a ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a při invaliditě. Pokud jde o výši nároku, odvolací soud bez ohledu na rozdíly v bodovém hodnocení provedeném znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v posudku z [datum], který dovodil základní bodové ohodnocení 2 000 bodů a znalcem [tituly před jménem] [adresa] v dodatku č. 1 z [právnická osoba].2015 ke znaleckému posudku o bolestném, který přistoupil k navýšení základního bodového ohodnocení ve výši 2 000 Kč s hodnotou bodu 120 Kč o 50 %, označil za podstatnou skutečnost, že všichni účastníci se při odvolacím jednání 5.4.2017 shodli na základním bodovém ohodnocení 3 000 bodů, což je třeba považovat za nespornou skutečnost. Z uvedeného důvodu vyhověl žalobě v částce 360 000 Kč s příslušenstvím odpovídající součinu počtu bodů 3 000 a hodnoty jednoho bodu 120 Kč. Pokud jde o částku 36 000 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi částkou 396 000 Kč v žalobě vymezenou jako základní odškodnění ZSU a přiznanou částkou 360 000 Kč, v této části žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

9. Po vrácení věci odvolacím soudem soudu prvního stupně k dalšímu řízení soud prvního stupně rozhodl v pořadí třetím rozsudkem ze dne [datum], č. j. 253 C 4/2011-462 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 390 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 390 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 79 726,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.), vedlejšímu účastníku na straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 79 726,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 20 387 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a tutéž částku 20 387 Kč na náhradě nákladů řízení státu uložil zaplatit též vedlejšímu účastníku na straně žalované (výrok VI.). Konstatoval, že předmětem řízení o částečném zrušení jeho předchozího rozsudku odvolacím soudem zůstalo posouzení nároku žalobkyně na mimořádné zvýšení odškodnění ZSU o částku [částka] s příslušenstvím. V této souvislosti vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Po doplnění dokazování ohledně osobního života žalobkyně před a po poškození zdraví účastnickým výslechem žalobkyně a výslechem svědka [jméno FO], jakož i pracovní smlouvou ze [datum], rozhodnutím [název] [datum] a rozhodnutím [název] z [datum] soud prvního stupně a po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a že jsou dány podmínky pro mimořádné navýšení ZSU nastalým omezením v důsledku poškození hlasivek žalobkyně.

10. Zjistil, že žalobkyně byla v době protiprávního jednání žalované ve věku třiceti let, šlo o ženu v produktivním věku, zaměstnanou, s partnerským vztahem, jež chtěla založit rodinu, žila běžným životem v rámci uspokojování životních potřeb. V době volna ráda trávila čas se svými přáteli, věnovala se o víkendech latinským tancům, chodila do kina a občas do divadla, jezdila na kole, cvičila, ráda cestovala i do zahraničí k moři, kde trávila čas u vody, ráda sportovala na rekreační úrovni. Žalobkyně tedy žila aktivním způsobem života, odpovídajícím jejímu věku a potřebám, přičemž pro ni bylo důležité být ve společnosti přátel, s nimiž trávila svůj čas. V důsledku operačního úkonu dne [datum] došlo u žalobkyně k nenávratnému a závažnému poškození zdraví spočívajícím v částečné ztrátě fonace (mluvení), zúžení hlasivkové štěrbiny, projevující se dušností, obtížemi při dýchání, ohrožením na životě v případě infektů, kdy tuto škodu na zdraví není možné podle její povahy napravit uvedením do původního stavu. Žalobkyně absolvovala ve snaze o nápravu stavu sérii dalších cca 9 operačních výkonů, dvakrát byla žalobkyni provedena tracheostomie v důsledku infekce dýchacích cest. V důsledku operace z [datum] žalobkyně nadále trpí poruchou hlasu a zúžením hrtanu. S ohledem na uvedené se život žalobkyně v jejích 30 letech rapidně proměnil. Nejprve zcela pozbyla pracovní schopnost a byla v plném invalidním důchodu, přičemž později došlo ke změně na částečný invalidní důchod a možnost žalobkyně pracovat na částečný úvazek, avšak možnosti pracovního uplatnění žalobkyně pro sníženou fyzickou aktivitu a možnost komunikace jsou značně limitované. U žalobkyně se též proměnil osobní život, od úrazu neměla pořádný partnerský vztah, v souvislosti s obtížemi s dechem je omezen její sexuální život. Žalobkyni se sice narodila dcera, nicméně tu vychovává žalobkyně s pomocí rodiny sama a důsledky úrazu ovlivnily i způsob výchovy dcery kvůli omezené fonaci. Žalobkyně s dcerou nemohla věnovat běžným rodinným fyzickým aktivitám (kolo, bruslení, plavání, lyžování). Ze společenského člověka se žalobkyně stala spíše osobou samotářskou, která již do společnosti chodí nerada kvůli svým zdravotním omezením. Žalobkyně se obává infektu, kterým se ve společnosti může jednodušeji nakazit. Takový infekt je pro ni mnohem nebezpečnější, než pro běžného člověka. Dále se žalobkyně již ve společnosti necítí komfortně v důsledku její omezené fonace a problémům s příjmem potravy. Rovněž se necítí komfortně v uzavřených prostorech, kde se jí hůře dýchá. Ze svého života tudíž vyloučila návštěvy kina, divadla nebo jiných kulturně-společenských akcí. Soud prvního stupně tak má za to, že přestože žalobkyně cestuje dále po Česku či zahraničí, její prožitky z těchto cest nejsou a nemohou být totožné v důsledku jejích dýchacích obtíží, strachu z infektu, omezené možnosti běžné dovolenkové fyzické aktivity (turistika, kolo, lyžování, plavání).

11. Na základě uvedených konkrétních skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že jsou v posuzovaném případě dány okolnosti mimořádného zřetele ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Konstatoval, že následky vzniklé žalobkyni při operaci žalovaného jsou natolik závažné, že žalobkyně je po celý život zdravotně omezena při srovnání se stavem před zákrokem lékařů žalované. Shora popsané následky, kterým žalobkyně čelí, spočívají v dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti vykonávat práci daného druhu. Přestože v současné době je toto omezení částečné, nelze odhlédnout, že možnosti žalobkyně na uplatnění na pracovním trhu jsou omezené kvůli její schopnosti práce pouze na částečný úvazek, omezené možnosti fyzické aktivity a omezeným komunikačním schopnostem kvůli částečné ztrátě fonace. V důsledku protiprávního jednání žalované je tedy žalobkyně omezena jak v možnosti uplatnění na pracovním trhu, tak ve výdělkových možnostech, přičemž je odkázána na částečný invalidní důchod a práci na částečný úvazek. Žalobkyně bude trpět i významnými doživotními následky v podobě částečné ztráty fonace, zúžením hlasivkové štěrbiny, což se projevuje v běžném životě ztíženou možností komunikace, dechovými obtíženi při fyzické aktivitě a možnostmi závažných zdravotních komplikací při jakémkoliv infektu dýchacích cest. Potýká se s nezanedbatelnými obtížemi v každodenním životě při uspokojování základních lidských a sociálních potřeb. V důsledku dechových a hlasových obtíží došlo o žalobkyně ve srovnání se stavem před operací štítné žlázy k zásadním změnám v životním stylu. Žalobkyně po operaci neměla žádný dlouhodobý partnerský vztah, omezena je rovněž v sexuálním životě. Z osoby společenské, trávící spoustu času s přáteli (diskotéky, společné dovolené u moře, posezení v restauracích) se stala samotářkou, která se jakékoliv větší společnosti obává, jelikož jí hrozí riziko infektu a nezanedbatelných zdravotních obtíží, rovněž se jí na společenských akcích hůře dýchá. Žalobkyně ztratila v důsledku svých hlasových a dechových obtíží možnost se věnovat svým zálibám, tanci a sportovnímu vyžití. Oslabení hlasu samozřejmě zhoršilo její komunikační schopnosti v běžném životě (nákupy, kontakt s lidmi, kontakty s přáteli a rodinou). Sociální izolaci žalobkyně samozřejmě těžce snáší. Nezanedbatelné problémy jí zdravotní omezení přineslo rovněž při výchově a trávení času se svojí dcerou. Hlasové problémy jí ztěžují každodenní komunikaci s dcerou a možné výchovné působení užitím hlasových prostředků, přičemž rovněž v důsledku svých dechových obtíží v rámci fyzické aktivity nemohla a nebude moci s dcerou prožívat radosti v rámci společných chvil při trávení společného volného času, a to např. při jízdě na kole, lyžování, návštěvě kina a dalších společenských událostí. Dle soudu prvního stupně uvedené prožitky s dětmi patří mezi jedny z nejkouzelnějších v rámci trávení společných chvil s dětmi, o což žalobkyně v důsledku svého omezení přišla.

12. Při úvahách o výši mimořádného přiměřeného odškodnění soud prvního stupně vyšel z relevantní ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, jakož i ze srovnání s jinými případy z předchozí soudní praxe, při nichž bylo rozhodováno o mimořádném navýšení odškodnění ZSU v režimu vyhlášky č. 440/2001 Sb., přičemž dospěl k závěru, že v daném případě je s ohledem na nižší věk žalobkyně, citelný zásah do rodinného života, změnu osoby společenské v osobu samotářskou přiměřené odškodnění v celkové částce 750 000 Kč, tj. při navýšení již přiznaného odškodnění 360 000 Kč ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 390 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu o odškodnění žalobkyně, tj. v částce ve výši [částka] příslušenstvím, žalobu zamítl. Podle názoru soudu prvního stupně nelze posuzovaný případ ztotožňovat a přirovnávat k závažným poškozením zdraví, kdy jsou poškození v těžkém stavu v bezvědomí nebo celoživotně upoutáni na lůžko či invalidní vozík, případně v důsledku zdravotních potíží z dalšího života a uspokojování potřeb úplně nebo zcela vyloučeni, kde se hranice odškodnění pohybuje v částce od [částka] a výše.

13. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním v rozsahu zamítavého výroku II. Namítla, že již v průběhu řízení před soudem prvního stupně tvrdila v rámci písemného doplnění žalobních tvrzení ze 4.1.2023, že důsledky porušení vratných nervů u žalobkyně postupně vedly k rozvoji poruch psychických, byla nucena vyhledat pomoc psychiatra, [tituly před jménem] [jméno FO] a klinického psychologa [tituly před jménem] [jméno FO], u žalobkyně se rozvinula závažná agarofobie s panickými úzkostnými atakami. Během těchto atak se u ní akcentují dechové obtíže, trpí obavou z udušení, ztráty vědomí, proto se vyhýbá pobytu na veřejnosti a kontaktu s lidmi. V létě 2021 se zdravotní stav žalobkyně dále zhoršil, musela být hospitalizována v zařízení žalované, po řadu měsíců byla schopna pouze příjmu tekuté stravy, ambulantně docházela a dochází do [právnická osoba] a do výživové poradny. V roce 2022 musela být žalobkyně v souvislosti s poruchou výživy opět hospitalizována na interním oddělení [adresa] Žalobkyně nadále zůstává v péči klinického psychologa a její stav je v současné době hodnocen jako těžká úzkostně depresivní porucha. Žalobkyně k důkazu navrhla svůj účastnický výslech, zdravotnickou dokumentaci a znalecký posudek z oboru zdravotnictví bodově zohledňující její aktuální zdravotní stav. Soudem prvního stupně byl následně proveden k důkazu psychologický nález [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] se závěrem, že stav žalobkyně je vysoce závažný, že se u ní jedná o těžkou úzkostně depresivní poruchu při simultánních závažných zdravotních potížích a že u ní přetrvává masivní úzkostně depresivní porucha extrémní intenzity. Taktéž byla k důkazu provedena při jednání u soudu zpráva o ambulantním vyšetření žalobkyně v [adresa] [datum] se závěrem, že u žalobkyně jde o středně těžkou chronickou malnutrici převážně energetického typu, chronické dysfagické potíže po komplikované operaci štítné žlázy s nutností kašovité mixované stravy. Přes uvedené soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku v bodě 29 argumentuje, že žádná změna žaloby ze strany žalobkyně učiněna nebyla. Podle žalobkyně však situace, kdy žalobkyně požaduje stejné plnění, avšak na základě skutkového stavu doplněného o další rozhodné skutečnosti, nepochybně změnu žaloby představuje, jak potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 30.8.2021, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000). Ačkoliv žalobkyně svá doplněná skutková tvrzení v podání z 4.1.2023 neoznačila výslovně jako změnu žaloby, z obsahu jejího podání to jednoznačně vyplývalo a soud prvního stupně byl povinen posuzovat její podání dle obsahu. Tím, že soud prvního stupně o tomto návrhu nerozhodl zatížil řízení vadou. Podle žalobkyně je pro rozsudek stav v době jeho vyhlášení, tj. zdravotní stav žalobkyně v době jeho vyhlášení a dále se podle ustanovení § 444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví odškodňuje ZSU jednorázově. Nesprávný je v této souvislosti odkaz soudu prvního stupně na rozsudek Nejvyššího soudu z 31.8.2006, sp. zn. 25 Cdo 9991/2006, kde šlo o případ pravomocného skončení prvního řízení, kde se poškozená domáhala odškodnění ZSU. Výjimku může tvořit jedině situace, kdy dojde ke zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projeví-li se nové následky a kdy další nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, který předtím neexistoval a nebylo jej proto možno ani uplatnit. Žalobkyně se však nedomáhá zohlednění dalších trvalých následků v novém řízení zahájeného až po pravomocném skončení řízení předchozího. Původní řízení o odškodnění naopak stále trvá, další zhoršení zdravotního stavu a nové následky v něm možno podle žalobkyně uplatnit lze, žalobkyně je v také v řízení uplatnila, tzn. tvrdila je a k jejich prokázání označila důkazy. S ohledem na uvedené navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu zamítavého výroku II. bez jednání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná ve vyjádření k odvolání namítla, že nesouhlasí s důvody, pro něž žalobkyně napadá rozsudek soudu prvního stupně. Poukazuje-li žalobkyně na skutečnost, že ZSU se odškodňuje po ustálení zdravotního stavu, a pokud dle tvrzení žalobkyně se její zdravotní stav zhoršuje, nedošlo doposud k ustálení zdravotního stavu a žaloba je tak předčasná a nelze ji vůbec projednat. V případě, že došlo u žalobkyně k ustálení zdravotního stavu a následně pak k jeho zhoršení, je nutné uplatnit nový nárok samostatnou žalobou. Řízení není možné prodlužovat uplatňováním dalších nároků. Žalovaná poukazuje též na ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř., podle něhož ke změně žaloby může dojít se souhlasem soudu. V případě, že soud neshledá důvody pro vyslovení souhlasu se změnou žaloby, není na změnu žaloby právní nárok. Chtěla-li žalobkyně, která disponuje se žalobou, žalobu rozšířit a změnit pro jiný skutkový stav, měla vůči soudu učinit příslušné podání dle procesních předpisů. Podle žalované soudu nepřísluší z podání účastníka zastoupeného advokátem zjišťovat smysl jednotlivých podání. Pakliže žalobkyně neučinila vůči soudu příslušné podání v podobě změny žaloby, nemohl o ní ani soud rozhodnout. Žalovaná proto považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, a proto navrhla jeho potvrzení po zamítnutí odvolání žalobkyně.

15. V replice k vyjádření žalované žalobkyně podrobně argumentovala relevantní judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu připouštějící změnu žaloby při požadavku na stejné plnění ale za jiného skutkového stavu a o povinnosti soudu odůvodnit rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, což v opačném případě zakládá nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí.

16. Vedlejší účastník na straně žalované ve vyjádření k odvolání označil napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a za řádně a zcela přiléhavě odůvodněný. Odvolací námitky žalobkyně považuje za neoprávněné. Soud při úvahách o tzv. mimořádném navýšení náhrady za ZSU nad rámec pravomocně vypořádaného základního ohodnocení zohlednil veškeré okolnosti na straně žalobkyně ve smyslu povšechného omezení životních realizací, tedy i okolnosti prožívání žalobkyně, což plně koresponduje s povahou konstitutivního rozhodnutí o mimořádném navýšení, kdy na rozdíl od deklaratorního rozhodnutí o základním (a zvýšeném) hodnocení ZSU je třeba vycházet z diagnóz. Navíc základní ohodnocení bylo již pravomocně stanoveno a předmětem řízení zůstalo pouze mimořádné navýšení. Dále z konstantní rozhodovací praxe vyšších soudů plyne, že pokud nedojde k dalšímu zhoršení ZSU oproti již ustálenému poúrazovému zdravotnímu stavu, jedná se o samostatný další nárok. To je v posuzované věci podružné, jelikož nebylo rozhodnuto o celkové náhradě za původní ZSU. Z povahy a charakteru širokého spektra okolností, které mohou založit materiální opodstatnění mimořádného navýšení plyne, že soud hodnotí, jakým způsobem je žalobkyně v životě omezena v porovnání s poúrazovým zapojením, což soud podrobně učinil a vyvodil z toho, jaké konkrétní odškodnění v úhrnu vyvažuje vzniklou újmu na společenském zapojení. S ohledem na uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

17. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání [§ 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným.

18. Ačkoliv soud prvního stupně s ohledem na dříve zformulovaný závazný právní názor odvolacího soudu provedl dokazování v přiměřeném rozsahu za účelem zjištění předpokladů pro mimořádné navýšení odškodnění ZSU v režimu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., zkoumáním života žalobkyně před a po úrazu a učinil i přiměřené skutkové a právní závěry ohledně dvou původně uvažovaných omezení v důsledku poškození hlasivek žalobkyně, tj. z pohledu částečné ztráty fonace a zúžení hrtanu, které posuzoval v odpovídající hloubce a pečlivě v kontextu relevantní ustálené judikatury vyšších soudů, již cituje, jeho skutkové závěry o rozsahu odškodňovaného ZSU a právní závěry ohledně výše odškodnění nelze s ohledem na doplnění žalobních tvrzení žalobkyně o další skutečnosti ze dne [datum], které obsahově představovalo změnu žaloby, považovat za úplné.

19. Odvolací soud předně k námitce žalobkyně připustil ve smyslu § 211 o. s. ř. ve spojení s § 95 odst. 1 o. s. ř. v průběhu nynějšího odvolacího řízení – usnesením vyhlášeným při odvolacím jednání dne [datum] - návrh žalobkyně, aby v rámci odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně byla, kromě dosud uvažovaných a znalecky bodově oceněných zdravotních újem spočívajících ve zhoršení hlasu a zúžení hrtanu, pro účely stanovení odškodnění ZSU v rámci původně žalované částky [částka] s příslušenstvím zohledněna újma žalobkyně, spočívající v psychických potížích v podobě úzkostně depresivní poruchy a újma spočívající v chronické malnutrici spojené s chronickými dysfagickými potížemi tak, jak to žalobkyně učinila změnou žaloby prostřednictvím podání ze dne [datum].

20. Pokud jde o náhradu za psychické potíže, nutno konstatovat, že tato byla v zásadě uplatněna již v rámci podané žaloby, kdy žalobkyně uvedla, že potíže související se zhoršením hlasu a zúžením hrtanu jí přináší značné psychické problémy, související mimo jiné s nemožností najít partnera. Pokud jde o potíže s polykáním a s tím spojené problémy s malnutricí, odškodnění těchto potíži žalobkyně uplatnila až v rámci podání ze [datum], nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že i odškodnění této újmy, kterou žalobkyně pociťovala lze v rámci žalované částky zahrnout do nyní projednávaného odškodnění ZSU, jelikož lze s ohledem na její povahu dovodit, že má spolu s dříve uplatněným tvrzením o psychických potížích též přímou příčinnou souvislost s újmou na zdraví žalobkyně spočívajícího v oboustranné obrně hlasivek, k níž došlo v důsledku protiprávního jednání žalované při chirurgických zákrocích štítné žlázy žalobkyně dne [datum] prováděné u žalované (k tomu viz odůvodnění dále).

21. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem žalobkyně, že uvedenou změnu žaloby učiněnou podáním ze 4.1.2023 bylo možné soudem prvního stupně za situace, kdy žalobkyně požaduje stejné plnění, avšak na základě skutkového stavu doplněného o další rozhodné skutečnosti připustit, a to i s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 30.8.2021, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000). Soud prvního stupně byl povinen posuzovat podání žalobkyně podle jeho obsahu a v případě pochybností, zda se o změnu žaloby jedná, měl k odstranění této pochybnosti žalobkyni odpovídajícím způsobem vyzvat k doplnění tohoto podání. Jestliže tento postup soud prvního stupně nezvolil a o návrhu žalobkyně nerozhodl, zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud též přisvědčil argumentaci žalobkyně, že v rámci odškodnění ZSU se odškodňuje jednorázově s výjimkou případů, kdy dojde ke zhoršení již ustáleného zdravotního stavu nebo projeví-li se nové následky. Uvedené dodatečné uplatnění bylo s ohledem na charakter žalovaného nároku z titulu újmy na zdraví přípustné. Vzhledem k tomu, že předmětné řízení o odškodnění ZSU dosud probíhá a nebylo pravomocně skončeno (kromě základu nároku na odškodnění z titulu dosud uplatněných dvou újem spočívajících ve snížení fonace a zúžení hrtanu) nebyl rozumný důvod žalobkyní navrženou změnu žaloby v probíhajícím řízení nepřipustit, což odpovídá i preventivnímu principu z hlediska předcházení dalším sporům mezi účastníky. ¨ 22. V každém případě bylo povinností soudu prvního stupně se s uvedeným procesním návrhem žalobkyně vypořádat, ať už kladně v podobě připuštění změny žaloby, nebo záporně v podobě nevyhovění tomuto návrhu. Postup soudu prvního stupně, který bez dalšího nedovodil změnu žaloby žalobkyní, jak uvedl v bodě 29 odůvodnění svého rozsudku, byl tak nesprávný. Odvolací soud z důvodu již značné délky probíhajícího řízení vytčené pochybení soudu prvního stupně tedy shora uvedeným postupem v odvolacím řízení napravil.

23. S ohledem na potřebu prokázání příčinné souvislosti mezi žalobkyní další újmou spočívající v psychických potížích v podobě úzkostně depresivní poruchy odvolací soud vyšel z dokazování a skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně, kdy tento provedl i ke konkrétním projevům těchto psychických zdravotních potíží žalobkyně, jak její účastnický výslech, který odvolací soud zopakoval, při němž tato věrohodným a přesvědčivým způsobem popsala svůj nedobrý psychický stav, úzkostné ataky, fyzické kolapsy, dechové obtíže, obavy z udušení, obavy z návštěv prostor s více lidmi, jakož i úvahy o sebevraždě zejména v době po operaci, nepříjemné pocity z narážek lidí na svůj zhoršený hlas při komunikaci s nimi, přičemž i odvolací soud se mohl sám při výslechu žalobkyně přesvědčit o zjevně trvající existenci těchto potíží, kdy žalobkyně hovoří velmi slabým hlasem s evidentně velkou námahou provázenou značnými dechovými obtížemi. Svědkyně taktéž potvrdila, že její zdravotní stav je v současné době již ustálen. Taktéž byl v řízení před soudem prvního stupně proveden výslech svědka [jméno FO], který jako dlouholetý druh matky žalobkyně vypovídal k psychickým potížím žalobkyně po předmětné operaci a změnách v jejím chování vedoucím k izolaci od společnosti a omezující dosud bezproblémovou komunikaci s rodinnými příslušníky a taktéž obtížemi při výchově dcery, která se žalobkyni později narodila, jakož i důkaz psychologickým nálezem klinického psychologa [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], z nichž se podává těžká úzkostně depresivní porucha po provedené operaci v roce 2005. Z uvedených důkazů lze podle názoru odvolacího soudu vážné psychické problémy žalobkyně v souvislosti se zdravotními potížemi způsobenými protiprávním jednáním žalované jednoznačně dovodit. Je přitom zřejmé, že v porovnání s bezproblémovým zdravotním stavem žalobkyně, který měla před předmětnou operací, jenž žalobkyni umožňoval široké zapojení do pracovního a společenského života (sporty, cestování, kultura), bezproblémová komunikace s rodinou i cizími lidmi, představují popsané psychické problémy vedoucí ve svých důsledcích k introvertnosti a sociální izolaci žalobkyně taktéž závažný zásah, žalobkyni z uvedeného sociálního zapojení významně omezující. Závažnost psychické poruchy žalobkyně spočívající v úzkostně depresivní poruše pak dokládá fakt, že tato musela vyhledat i odbornou pomoc. K okolnosti psychických potíží žalobkyně v rámci úvah o mimořádném odškodnění ZSU při závěrech o dopadech do sociálního života žalobkyně ostatně v určité míře přihlížel i soud prvního stupně (srov. bod 50 odůvodnění jeho rozsudku).

24. Pokud jde o posouzení újmy spočívající v dysfagických potížích (polykací obtíže) a problémy s chronickou malnutricí (zhoršeným stavem výživy), tyto jednak částečně popsal v odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně (bod 43.), když dovodil, že žalobkyně má problémy s příjmem popravy a vycházel přitom ze zprávy o ambulantním vyšetření žalobkyně na oddělení léčebné výživy v nemocnici [adresa] z [datum]. Dále byly tyto potíže zjištěny z účastnického výslechu žalobkyni učiněného odvolacím soudem, kdy tato popsala, že po dobu tří let dochází do nutriční poradny Fakultní nemocnice v Olomouci z důvodu problémů s polykáním. Stává se, že jí uvízne jídlo v krku. Žalobkyně nemůže pozřít tuhou stravu, musí pojídat jen tekutou či rozmělňovanou stravu, užívá nutridrinky, má strach z dávení či z udušení stravou. V důsledku problémů s příjmem potravy poklesla její tělesná hmotnost. S ohledem na chronické problémy s polykáním bylo žalobkyni ve Fakultní nemocnici v Olomouci doporučeno zřízení vývodu do žaludku. Taktéž v tomto případě dospěl odvolací soud k závěru, že uvedené zdravotní obtíže žalobkyně mají s ohledem na obecně známou těsnou blízkost hltanu a hrtanu přímou příčinnou souvislost s protiprávním jednáním žalované.

25. Odvolací soud je přesvědčen, že popsaná intenzita obou dalších újem na zdraví žalobkyně, které vznikly v příčinné souvislosti s předmětným porušením právní povinnosti žalované, zasluhuje bodové ohodnocení v rámci ZSU a to jak v režimu základního bodového ohodnocení posudkovým lékařem tak i v rámci mimořádného zvýšení odškodnění v režimu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.

26. Z uvedeného důvodu odvolací soud připustil důkaz znaleckým posudkem posudkového lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], soudního znalce oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie - traumatologie ze dne [datum], předloženým v rámci odvolacího řízení žalobkyní. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] kromě toho, že v posudku jednoznačně podpořil výše učiněný závěr odvolacího soudu o příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzenými dalšími dvěma újmami a protiprávním jednáním žalované, když klade újmy žalobkyně v oblasti psychické tak i nutriční do souvislosti s původním poškozením dolních hrtanových nervů při operaci dne [datum], a shodl se s předchozími posudky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [adresa] ohledně bodového ohodnocení poškození hlasu s částečnou ztrátou a zúžením hrtanu těžkého stupně včetně navýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb., ohodnotil též úzkostně depresivní poruchu žalobkyně, jako vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesných zážitků nebo jiných tísnivých situací pod položkou č. 016 počtem 1 500 bodů a chronickou malnutrici při chronických dysfagických potížích jako porušení funkce zažívacích orgánů pod položkou č. 082 550 body. Celkem tedy základní hodnocení znalce [tituly před jménem] [jméno FO] činí 4050 bodů, po navýšení o 50 % pak celkem 6079 bodů, což při hodnotě bodu 120 Kč představuje částku odškodnění 729 000 Kč. Znalecký posudek, obsahující všechny předepsané náležitosti, byl odvolacím soudem shledán dostatečně způsobilým pokladem jako znalecký posudek pro účely řízení a to i s ohledem na připojenou znaleckou doložku ve smyslu § 127a o. s. ř. Odvolací soud též znalce vyslechl v rámci odvolacího jednání dne [datum], kde své závěry podle názoru odvolacího soudu přesvědčivým způsobem obhájil. Hodnotu závěrů znalce a bodového ohodnocení posuzovaných újem na zdraví žalobkyně podle názoru odvolacího soudu nezpochybnil ani fakt, že uvedený znalec není znalcem z oboru otorinolaringologie či z oboru výživy, ale primárně znalcem z oboru ortopedie – traumatologie. Znalec uvedl, že posudkové činnosti ke stanovení nemateriální újmy na zdraví se soustavně věnuje po dobu více než třicet let. Odvolací soud má za to, že s ohledem na dlouhou lékařskou posudkovou praxi tohoto znalce, jakož i s přihlédnutím k výstupu znalce v rámci výslechu před odvolacím soudem, lze předpokládat náležitou všeobecnou odbornou erudici tohoto znalce ke splnění zadaného znaleckého úkolu. Za této situace tudíž neshledal podmínky pro vypracování jiného znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem.

27. Na základě učiněného doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení pak odvolací soud dospěl oproti názoru soudu prvního stupně k závěru, že výši celkového odškodnění ZSU žalobkyně je namístě ještě dále s ohledem na další zjištěné újmy ve zdraví žalobkyně přiměřeně (tj. ve smyslu soudem prvního stupně přiléhavě citované judikatury - zejm. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3122/15, tj. nikoliv formou násobků základního ohodnocení) navýšit, a to o další 1 000 000 Kč, tj. na celkovou částku [částka], neboť podle jeho názoru je s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem zřejmé, že celková újma na zdraví žalobkyně oproti případům, které v rámci srovnání v minulosti poskytnutých zadostiučinění bral v potaz soud prvního stupně, je s ohledem na celkovou povahu nyní posuzované újmy a její trvalé negativní projevy ve zdravotním stavu žalobkyně po zbytek jejího života týkající se nepochybně jednoho z nejvýznamnějších orgánů v lidském těle – hlasivek – představujícího základní prostředek mezilidské komunikace, jejichž trvalé vážné poškození se, jak bylo zjištěno, výrazně negativně a zásadním způsobem projevuje též v uspokojování jiných základních životních potřeb žalobkyně (potíže s každodenním příjmem potravy pro zúžení hrtanu a časté otoky s ataky spočívající v dávení a dušení při přijímání potravy, což způsobuje chronické potíže při zajištění řádné výživy organizmu žalobkyně), jakož i v psychické složce žalobkyně, která je dlouhodobě ve stavu úzkostně depresivní poruchy a návazně i ve společenském uplatnění a rodinném životě žalobkyně oproti době před předmětným protiprávním jednáním žalované. Současně s uvedeným je třeba výši odškodnění ZSU přiměřeně stanovit s ohledem na zjištěné celkové osobní poměry žalobkyně před vznikem žalovaným způsobené újmy (vrcholně produktivní mladý věk 30 let žalobkyně v době protiprávního zásahu do zdraví žalobkyně s předpokladem dlouhé doby dalšího bezproblémového běžně vedeného života žalobkyně, s touhou založit vlastní rodinu s partnerem, po niž budou žalovanou způsobené nepříznivé dopady do života žalobkyně nepříznivě zasahovat), kdy i s přihlédnutím k těmto okolnostem žalobkyně zasluhuje výrazně vyšší, než soudem prvního stupně uvažované odškodnění. Na tomto místě je nutno opětovně zdůraznit, že odvolacím soudem dovozené mimořádné navýšení odškodnění je dáno i dalšími dvěma dodatečně posouzenými složkami celkové újmy žalobkyně, které soud prvního stupně v rámci svých úvah dostatečně nezvážil, neboť pro to zejména neměl zajištěný náležitý znaleckým zkoumáním získaný podklad se stanovením kvalifikovaných lékařských diagnóz, v nichž mají tyto dílčí újmy podklad. Odvolacím soudem dovozené odškodnění ZSU by mělo též představovat úplné zadostiučinění ke zjištěným okolnostem přiměřeně vyvažující žalobkyní prokázanou újmu z hlediska ztížení jejího společenského uplatnění vzniklou v důsledku protiprávního zásahu do jejího zdraví žalovanou, a to podle stavu zjištění ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, která s ohledem na trvalost jejího charakteru bude žalobkyni s největší pravděpodobností provázet po zbytek jejího života. Kromě nároku na přiznanou jistinu pak žalobkyni přísluší též nárok na žalované příslušenství spočívající v úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z celkově přiznané částky od [datum] do zaplacení. Pro úplnost odvolací soud naproti tomu podotýká, že s ohledem na ustálenou dosavadní rozhodovací praxi soudů v režimu odškodnění ZSU, kterou v odůvodnění svého rozsudku podrobně shrnul soud prvního stupně (bod 51. a 53. odůvodnění) o odškodnění ZSU žalobkyně v takové výši, v jaké jej žalobkyně v žalobě požaduje, nebylo možné uvažovat, neboť tato se rozhodovací praxi zcela vymykala.

28. S ohledem na uvedené proto odvolací soud výrokem I. rozsudku ve smyslu § 220 o. s. ř. změnil odvoláním napadený zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 000 000 Kč od [datum] do zaplacení, a ve zbývající částce ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, v níž byla žaloba soudem prvního stupně zamítnuta, rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Pokud jde o pariční lhůtu k zaplacení výrokem I. rozsudku odvolacího soudu přisouzené další částky zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, tato nebyla ve výroku výslovně vyjádřena, proto je třeba vycházet z obecné lhůty k zaplacení této částky do tří dnů právní moci rozsudku, a to ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.2.2009, sp. zn. 32 Cdo 3571/2007).

29. Závislým výrokem II. pak odvolací soud rozhodl nově o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky tak, že žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (soudu prvního stupně, odvolacího a dovolacího soudu), kdy je zřejmé, že žalobkyně byla úspěšná v základu nároku a výše plnění závisela na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Hodnota jednoho úkonu právní služby pak ve smyslu ustáleného rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 25 Cdo 3771/2020) činí částku 3 100 Kč určenou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč. Odvolací soud přiznal žalobkyni jednak náhradu nákladů řízení proběhlého do nynějšího odvolacího řízení, která byla podrobně a zcela správně vyčíslena soudem prvního stupně v částce 159 453 Kč (bod 57. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na nějž odvolací soud v podrobnostech odkazuje), která zůstává nezměněna i s ohledem na nyní učiněnou změnu rozsudku soudu prvního stupně ve výroku II. odvolacím soudem, a k tomu náhradu nákladů řízení nynějšího odvolacího řízení, a to za 8 celých úkonů právní služby (sepis odvolání žalobkyně z [datum], replika ze dne [datum] k vyjádření žalované k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k výzvě odvolacího soudu, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], jednání s protistranou dne [datum] a dne [datum], účast na odvolacím jednání dne [datum]) a jeden poloviční úkon (jednoduché vyjádření ze dne [datum] k průběhu mimosoudních jednání s protistranou k výzvě odvolacího soudu), tj. celkem částka 26 350 Kč. K tomu žalobkyni náleží ve smyslu § 13 odst. 4 AT paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby, tj. úhrnem částka 2 700 Kč, náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1,3 AT při cestách zástupce k jednáním u odvolacího soudu dne [datum], [datum] a [datum] za 3 x 8 zameškaných půlhodin á 100 Kč, tj. 2 400 Kč, cestovné 3 x 2 559 Kč dle § 13 odst. 1 AT za tři cesty z bydliště advokáta v obci [adresa] k jednáním u Krajskému soudu do Brna a zpět osobním vozidlem [značka], s průměrnou spotřebou 4,43 l/ 100 km dle TP, při délce každé cesty tam a zpět 350 km, sazbě základní náhrady 5,60 Kč, náhradě za pohonné hmoty za 1 km jízdy 1,71 Kč, vyhláškové ceně 1 litru motorové nafty 38,70 Kč, tj. celkem 7 677 Kč, vše zvýšeno o DPH 21 % v částce 8 216,67 Kč. Po navýšení o žalobkyní zaplacenou cenu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 10 000 Kč celkem činí náhrada nákladů za poslední odvolací řízení částku ve výši 57 343,67 Kč. Spolu s předtím přiznanou náhradou nákladů řízení pak celková náhrada nákladů řízení žalobkyně činí částku ve výši [částka] Kč. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou tak povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy všech stupňů v uvedené celkové výši do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta. Odvolací soud neshledal s ohledem na povahu žalovaného nároku důvody pro rozdělení náhrady mezi žalovanou a vedlejšího účastníka na straně žalované tak, jak to učinil soud prvního stupně.

30. Výrokem III. bylo dále žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženo společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů státu v celkové výši 126 988 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku spočívající v soudních poplatcích za řízení před všemi stupni a v náhradě za zaplacené znalečné. Žalobkyně byla ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen SouP) od soudních poplatků spojených se zahájením řízení osvobozena a poplatková povinnost přešla ve smyslu § 2 odst. 3 SouP s ohledem na úspěch žalobkyně ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. na žalovanou a vedlejšího účastníka. Náhrada spočívá jednak v náhradě za soudní poplatek určený z přisouzené celkové jistiny zadostiučinění 1 750 000 Kč, který činí za řízení před soudem prvního stupně částku 70 000 Kč (s ohledem na znění SouP ke dni podání žaloby [datum]), za řízení před odvolacím soudem částku 17 500 Kč a za řízení před dovolacím soudem částku 10 000 Kč, tj. celkem částku 97 000 Kč. Dále celková náhrada spočívá i v náhradě nákladů spojených s úhradou znalečného vyplaceného soudem prvního stupně znaleckému ústavu Fakultní nemocnici [adresa] ve výši 24 563 Kč a znalečného vyplaceného odvolacím soudem znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za účast na odvolacím jednání dne [datum] v částce 5 425 Kč.