45 C 148/2024 - 35

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. Vojtěchem Veverkou sídlem Hajnova 40, 272 01 Kladno proti žalované: [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 420 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.749,04 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, se co do částky 402.251,00 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 652,62 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky insolvenčního řízení dlužníka [Anonymizováno] and [Anonymizováno] IČ: [IČO], sídlem [adresa], vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kde vystupoval v postavení insolvenčního věřitele. Žalobce stručně shrnul průběh řízení, do kterého řádně a včas přihlásil svou přihlášku s tím, že dne 15. 8. 2023 bylo Městským soudem v Praze vydáno usnesení č.j. [insolvenční spisová značka], jímž bylo rozhodnuto o tom, že pohledávky nezajištěných věřitelů, které byly dosud zjištěny a neuspokojeny, budou uspokojeny co do výše 4,837 %, kdy k rozdělení bude použit výtěžek majetkové podstaty ve výši 2.493.851,62 Kč. K výplatě poměrné částky došlo v lednu 2024. Žalobce uzavřel, že celková délka řízení činila více jak 15 let. Víše uvedenou délku řízení považuje žalobce za zcela nepřiměřenou, a to i s ohledem na povahu řízení, která nebyla nijak složitá. Sám se na délce řízení nijak nepodílel, na délce řízení se podílely prakticky výlučně průtahy v řízení před soudy. V důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, kterou vyčíslil ve výši 441.000 Kč, nicméně i v žádosti se domáhal „pouze“ částky 420 000,- Kč. Vzhledem ke všemu výše uvedenému a průběhu řízení jsou dle názoru žalobce splněny podmínky pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne 15.5.2024, žalovaná však pouze konstatovala nepřiměřenou délku řízení s tím, že peněžité odškodnění žalobci odmítla poskytnout. Žalobce je opačného názoru než žalovaná, přičemž je přesvědčen o tom, že pouhé konstatování porušení práva dostačující není a že mu náleží finanční odškodnění za způsobenou nemajetkovou újmu, neboť velmi dlouhá doba čekání na výplatu peněz, které vlivem plynutí doby ztratily na hodnotě nemohla být kompenzována ani úrokem z prodlení, jehož běh se zastavil. Žalobce proto požaduje zaplacení žalované částky se zákonným úrokem z prodlení od 28. 11. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout. Učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil dne 15.5.2024 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 420 000,- Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce insolvenčního řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]. Žalovaná tento nárok vypořádala a peněžité odškodnění žalobci odmítla. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že celková délka insolvenčního řízení ve vztahu k žalobci činila od podání přihlášky pohledávky žalobce dne 18.11.2009 celkem 14 let. Samotné úkony v rámci insolvenčního řízení byly činěny v přiměřených lhůtách, průtahy v postupu soudu, ani insolvenčního správce nebyly. Konkurz byl zatížen několika incidenčními spory. Konkurz byl složitější zejména v důsledku vedených incidenčních řízení. Po většinu doby konkurzu probíhalo zpeněžování majetkové podstaty, jednak nemovitostí a jednak bylo vymáháno cca 20 pohledávek úpadce, některé v rámci exekučních řízení. Samotné úkony v rámci insolvenčního a insolvenčního řízení byly činěny v přiměřených lhůtách, průtahy v postupu soudu, ani insolvenčního správce nebyly. Konkurz byl zatížen několika incidenčními řízeními: řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 19.5.2010 do 8.12.2010, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 10.11.2010 do 20.8.2011, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 15.11.2010 do 20.8.2011, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 20.1.2011 do 18.10.2011, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 4.7.2014 do 21.12.2017, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 16.2.2020 do 30.10.2021 a řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 18.2.2020 do 4.4.2020. V srpnu 2023 bylo vydáno rozvrhové usnesení s tím, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny pouze do výše 4,837 %.V srpnu 2023 bylo vydáno rozvrhové usnesení s tím, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny pouze do výše 4,837 %. Význam daného řízení žalovaná označila za velmi nízký až zanedbatelný (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30Cdo 2888/2010). U insolvenčního řízení a vzniku nemajetkové újmy je nutné pro její posouzení vycházet z konečné částky, které se žadateli v rámci rozvrhového řízení může dostat. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne 31.5.2012, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku insolvenčního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu insolvenčního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Navíc význam je snižován na minimum i samotným charakterem insolvenčního řízení, neboť žalobce jako běžný věřitel nebyl od počátku v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale pouze ohledně výše uspokojení své pohledávky, přičemž od počátku konkurzu bylo zřejmé, že dosáhne uspokojení pouze zlomku pohledávky. Žalobci muselo být od počátku známo, v jakém rozmezí se uspokojení jeho pohledávky bude pohybovat. Lze tedy uzavřít, že žalobce fakticky nejistotě ohledně výsledku tohoto insolvenčního, insolvenčního řízení vystaven nikdy nebyl, když mu muselo být od počátku zřejmé, zhruba jakým procentem bude uspokojen. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když sama již konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku uvedeného insolvenčního řízení a toto konstatování je dostačující formou satisfakce vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích.

3. Žalobce doplnil své vyjádření 5.12.2024 s tím, že v průběhu insolvenčního řízení docházelo k průtahům – zejména v období od roku 2015 do roku 2020. Insolvenční soud byl dle žalobce v podstatě nečinný, když se spokojil pouze s tím, že 1krát až 2krát za rok vyžádal zprávu od insolvenčního správce, nic jiného však v uvedené době nečinil. Soud by dle žalobce měl postup správce sledovat z úřední povinnosti. Zejména pak v okamžiku, kdy jsou věřiteli podány podněty k přezkumu postupu insolvenčního správce. [právnická osoba] rámci incidenčních sporů, konkrétně pak u incidenčního sporu vedeného pod bodem [Anonymizováno]) je zřejmý podstatný průtah, kdy po dobu 2 až 3 let Městský soud v Praze nepředložil dovolání k rozhod o výčet dalších insolvenčních či konkursních sporů, za jejichž délku obdrželi poškození odškodnění, přičemž současně uvedl, že dosud nesjednocená praxe, kdy v obdobných věcech nebylo poškozeným vyhovováno, byla překonána rozsudkem NS ČR, sp.zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum]. V této souvislosti odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp.zn. 10 [Anonymizováno].

5. Žalovaná při ústním jednání doplnila, že nejistota, spojená s výsledkem řízení žalobce s ohledem na povahu protrahovaného řízení nemohla stíhat, když se jedná o řízení, jehož průběh je věrně zachycen v insolvenčním rejstříku, který je veřejně přístupný a navíc z obchodního rejstříku mohla být žalobci zřejmá skutečnost, že insolvenční dlužník byl nespolehlivým plátcem z údajů ve sbírce listin v rejstříku zveřejněné.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu insolvenčního řízení, tak jak byl zjištěn zdejším soudem i v jiných řízeních, iniciovaných dalšími věřiteli dlužníka, např. v řízení sp.zn. [Anonymizováno]. Nesporná rovněž mezi účastníky byla skutečnost, že žalobce přihlásil svou přihlášku do insolvenčního řízení pod č. 70 ve výši 366 908,64 Kč dne 19.11.2009, míra uspokojení a byla mu v rámci rozvrhového usnesení přiznána k vyplacení částka 17 749,04 Kč. Míra uspokojení byla 4,837 %. Žalobci byla dne 15.1.2024 na bankovní účet zaslána částka 17 749,04 Kč dle rozvrhového usnesení.

7. Výzvou k úhradě zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 14.5.2024 se žalobce domáhal svého nároku u žalované.

8. Dle doručenky datové zprávy, doručené právním zástupcem žalobce Ministerstvu spravedlnosti s předmětem: pošk. [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], byla žádost doručena dne 15.5.2024 žalované.

9. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 21.5.2024 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci bylo poskytnuto konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení.

10. Ze Sbírky listin bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno]., zapsaná pod spisovou značkou [Anonymizováno] u Městského soudu v Praze, zakládala do sbírky listiny své účetní závěrky, poněkud ledabyle, kdy účetní závěrka z roku 1999 byla založena až 25.6.2001. Jednalo se o první účetní závěrku, založenou do dané sbírky listin. Následovala účetní závěrka z roku 2003, včetně auditu, která byla založena 4.3.2005. Dále účetní závěrka, rovněž z roku 2003, včetně auditu, založena 3.11.2005, stejně jako účetní závěrka z roku 2004, včetně auditu a zprávy o vztazích. Účetní závěrka a výroční zpráva z roku 2002, včetně auditu a zprávy o vztazích, byla založena do sbírky listin 2.11.2005. Následovala účetní závěrka z roku 2004, opět založena až 21.12.2005. Dne 9.11.2007 pak byla založena účetní závěrka za rok 2005, zpráva auditora z roku 2005 a výroční zpráva za rok 2005.

11. Při ústním jednání byla jako důkaz prováděna kopie velkého technického průkazu vozidla SPZ [SPZ], která však byla do spisu založena jako podklad k výpočtu náhrady nákladů řízení.

12. Z nesporných tvrzení účastníků a z provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující průběh řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení). Dne 6. 2. 2009 věřitelé [tituly před jménem] [jméno FO] (žalobce), [tituly před jménem] [jméno FO] a Odborový svaz pracovníků obchodu podali návrh na prohlášení konkurzu společnosti CDC-Credit and Development Company a.s. (dále také „dlužník“ či „úpadce“). Návrh byl odůvodněn tím, že dlužník vydal několik emisí dluhopisů, výnosy z dluhopisů (podobně jako ostatním věřitelům) však navrhovatelům dlužník vyplatil jednou nebo dvakrát, poté jim oznámil, že je ve finanční tísni, následně pak již nevyplatil ničeho. Pohledávky navrhovatelů jsou po splatnosti více než 30 dnů. Dne 13. 2. 2009 vyzval soud dlužníka k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu. Dne 6. 3. 2009 soud vyzval navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady konkurzu. Dne 1. 4. 2009 soud rozhodl u ustanovení opatrovníka věřiteli. Dne 23. 4. 2009 soud vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě připojil seznam svého majetku a závazků, dne 11. 5. 2009 a 15. 6. 2009 dlužník požádal o prodloužení lhůty ke splnění této povinnosti. Dne 22. 7. 2009 vyzval soud navrhovatele, aby se vyjádřili k doplnění dlužníka ve stanovené lhůtě, ti dne 30. 7. 2009 požádali o prodloužení lhůty. Dne 10. 9. 2009 bylo nařízeno jednání, které bylo odročeno, jednání proběhlo dne 13. 10. 2009. Dne 21. 10. 2009 soud rozhodl o úpadku dlužníka a nařídil přezkumné jednání. Věřitelé v průběhu soudu oznamovali své pohledávky (celkem 163 přihlášek). Dne 14. 12. 2009 se konalo přezkumné jednání, kde byla pohledávka žalobce zjištěna a uznána. Dne 15. 12. 2009 soud prohlásil konkurz na majetek dlužníka. V době od roku 2010 do roku 2021 probíhala incidenční řízení (č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 19. 5. 2010 do 8.12.2010, č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 10. 11. 2010 do 20. 8. 2011, č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 15.11.2010 do 20.8.2011, č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 20.1.2011 do 18.10.2011, č. j. [incidenční spisová značka] od 4.7.2014 do 21.12.2017, č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 16. 2. 2020 do 30. 10. 2021 a č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 18. 2. 2020 do 4. 4. 2020. Dne 29. 12. 2009 byl zveřejněn seznam přihlášených pohledávek se 141 přihlášenými pohledávkami s pořadovými čísly 1-140 + 151, s tím že 21 přihlášek bylo odmítnuto. Dne 28. 1. 2010 bylo navrženo insolvenčním správcem nařízení dodatečného přezkumného jednání k přezkoumání pohledávky č. 141, která byla odmítnuta, neboť na základě Vrchního soudu ze dne 22. 12. 2009 účast věřitele přihlašujícího předmětnou pohledávku nekončí. Dne 9. 2. 2009 bylo soudem sděleno, že ve věci dlužníka bude nařízeno zvláštní přezkumné jednání poté, co bude známo, které opožděně podané přihlášky budou k odvolání věřitelů shledány včasnými a které nikoli. Dne 19. 4. 2010 bylo soudu doručeno doplnění soupisu majetkové podstaty. Dne 29. 4. 2010 bylo nařízeno jednání. Dne 13. 5. 2010 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem mimo dražbu nemovitostí zapsaných v soupisu majetkové podstaty. Dne 31. 5. 2010 proběhlo zvláštní přezkumné jednání. Dne 4. 6. 2010 byl soudu doručen upravený seznam přihlášek pohledávek. Z rejstříku P bylo zjištěno, že 21 přihlášek bylo odmítnuto a 1 byla odmítnuta částečně, došlo ke 2 zpětvzetím přihlášek a k 1 částečnému zpětvzetí, celkem 25krát bylo rozhodováno o změně věřitele, celkem 11krát rozhodoval Vrchní soud v Praze o odvolání a v 1 případě bylo rozhodováno o dovolání. Dne 7. 10. 2010 byl doplněn soupis majetkové podstaty. Dne 4. 2. 2011 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Dne 14. 6. 2011 soud vydal usnesení o vynětí majetku z majetkové podstaty. Dne 16. 11. 2012 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Dne 6. 2. 2013 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Dne 2. 8. 2013 soud rozhodl o odvolání insolvenčního správce a rozhodl o ustanovení nového. Dne 7. 5. 2014 soud uložil insolvenčnímu správci, aby se vyjádřil k návrhu věřitele na uspokojení soudním rozhodnutím přiznaných pohledávek za majetkovou podstatou. Dne 11. 6. 2014 soud vyzval věřitele, aby podal žalobu na určení ohledně své pohledávky. Dne 29. 12. 2015 a dne 17. 2. 2016 soud uložil insolvenčnímu správci, aby pohledávku na roveň postavenou pohledávce za podstatou věřitele uhradil do 3 dnů od právní moci usnesení od schválení konečné zprávy v poměru, který na něho připadne dle případného rozvrhového usnesení pohledávek za podstatou či jim na roveň postavených, a to z částek, které budou k tomuto rozvrhu použity. Dne 12. 5. 2016 soud uložil insolvenčnímu správci, aby ve stanovené lhůtě soudu předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty, zohledňující dosavadní průběh insolvenčního řízení, a soupis všech dosud nevymožených pohledávek, dne 12. 5. 2016 insolvenční správce požádal o prodloužení lhůty, dne 20. 6. 2016 předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty. Dne 5. 10. 2017 podal věřitel návrh, ke kterému soud stejného dne uložil povinnost insolvenčnímu správci se vyjádřit. Dne 1. 11. 2017 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s postoupením pohledávek za úplatu mimo dražbu. Dne 23. 1. 2018 byl soudu doručen návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 26. 1. 2018. Dne 12. 9. 2018 soud udělil souhlas insolvenčnímu správci s postoupením pohledávky za úplatu mimo dražbu. Dne 6. 3. 2019 byl soudu doručen návrh věřitele, kdy soud dne 11. 3. 2019 uložil insolvenčnímu správci, aby se k návrhu vyjádřil, dne 2. 4. 2019 soud uložil insolvenčnímu správci, aby pohledávku na roveň postavenou pohledávce za podstatou věřitele uhradil do 3 dnů od právní moci usnesení o schválení konečné zprávy v poměru, který na ni připadne dle případného rozvrhového usnesení pohledávek za podstatou či jim na roveň postavených, a to z částek, které budou k tomuto rozvrhu použity. Dne 18. 6. 2019 byla zveřejněna konečná zprávy a dne 2. 7. 2019 byla vydána vyhláška o konečné zprávě. V období od 4. 7. 2019 do 19. 7. 2019 byly podávány námitky proti konečné zprávě. Dne 29. 7. 2019 soud nařídil jednání o námitkách, které proběhlo dne 15. 10. 2019. Dne 5. 11. 2019, 6. 11. 2019 a 7. 11. 2019 bylo zveřejněno vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň. Dne 9. 1. 2020 bylo vydáno usnesení o odmítnutí konečné zprávy s tím, že nejsou dořešeny otázky existence případných pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Dne 17. 1. 2020 byly vydány výzvy k vyjádření věřitelům ohledně uplatněných pohledávek za majetkovou podstatou s tím, že insolvenční správce je nepovažuje za pohledávky za pohledávky za majetkovou podstatou. Dne 2. 2. 2022 soud rozhodl o odvolání insolvenčního správce z funkce a rozhodl o ustanovení nového. Dne 3. 2. 2022 byla zveřejněna konečná zpráva. Dne 4. 2. 2022 bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce z funkce a ustanovení nového. Dne 8. 2. 2022 byla věc předložena vrchnímu soudu a dne 3. 3. 2022 bylo o odvolání rozhodnuto. Dne 5. 4. 2022 byla zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. V období od 21. 4. 2022 do 26. 4. 2022 byly zveřejňovány námitky proti konečné zprávě. Dne 30. 5. 2022 soud rozhodl o neschválení konečné zprávy s tím, že nejsou dořešeny otázky existence pohledávek původně postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Dne 30. 5. 2022 soud rozhodl o zproštění funkce opatrovníka a rozhodl nově o opatrovníkovi. Dne 25. 7. 2022 byla zveřejněna konečná zpráva, doplněná 14. 9. 2022. Dne 22. 9. 2022 bylo zveřejněno usnesení o konečné zprávě. Dne 10. 10. 2022 byly zveřejněny námitky proti konečné zprávě. Dne 16. 11. 2022 bylo nařízeno jednání o námitkách, 14. 2. 2023 proběhlo jednání o námitkách. Dne 15. 2. 2023 bylo nařízeno pokračování jednání o námitkách, dne 21. 3. 2023 proběhlo jednání o námitkách. Dne 12. 3. 2023 a dne 24. 4. 2023 byl zveřejněn návrh rozvrhového usnesení. Dne 13. 4. 2023 bylo vydáno usnesení o schválení konečné zprávy. Dne 2. 5. 2023 a 9. 5. 2023 byla podána odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy, kdy dne 5. 5. 2023 a 16. 5. 2023 byli vyzváni k odstranění vad odvolání. Věc byla předložena vrchnímu soudu dne 29. 6. 2023. Dne 11. 7. 2023 byla odvolání odmítnuta. Dne 15. 8. 2023 bylo vydáno rozvrhové usnesení, na základě kterého bylo určeno, že pohledávky nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny a dosud neuspokojeny budou uspokojeny do výše 4,837 %; k rozdělení bude použit výtěžek majetkové podstaty ve výši 2 493 851,62 Kč a dále bylo přihlášeným věřitelům uloženo, aby do 10 dnů od vydání tohoto usnesení sdělili insolvenčnímu správci číslo bankovního účtu, na nějž bude provedena úhrada dle rozvrhového usnesení. K výplatě poměrných částek dle rozvrhového usnesení vůči věřitelům došlo v lednu 2024. Konkurzní řízení doposud neskončilo, když k datu 8. 8. 2024 insolvenční správce eviduje celkem 15 nevyplacených věřitelů s tím, že se jedná o věřitele, kteří v průběhu řízení zemřeli nebo do dnešního dne nesdělili číslo bankovního účtu. Žalobce (č. věřitele 70) přihlásil dne 19.11. 2009 do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 366 908,64 Kč, která byla insolvenčním správcem v plném rozsahu uznána. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.8.2023, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 21. 11. 2023, soud zjistil, že ohledně žalobce evidoval insolvenční soud zjištěnou pohledávku přihlášenou dne 19.11.2009 pod č. 70 ve výši 366 908,64 Kč a byla mu v rámci rozvrhového usnesení přiznána k vyplacení částka 17 749,04 Kč. Míra uspokojení byla 4,837 %. Žalobci byla na bankovní účet zaslána 15.1.2024 částka 17 749,04 Kč dle rozvrhového usnesení.

13. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

14. Délka insolvenčního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u jiných „běžných“ nalézacích sporů. Předmětem insolvenčního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 pak vyplývá, že „jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou právu insolvenčního řízení, nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu insolvenčního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“. I přes vyšší obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení. K závěru o přiměřenosti délky řízení proto dospět nelze. jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

15. Na základě provedeného dokazování a mezi účastníky nesporných skutečností soud dospěl k závěru, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo od přihlášení jeho pohledávky do řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] dne 18.11.2009 do vydání rozvrhového usnesení dne 15.8.2023, tedy 13 let a 8 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřeně dlouhá. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

16. Řízení se vyznačovalo vyšší mírou složitosti. Ta spočívala zejména ve vyšším počtu incidenčních sporů a ve větším počtu přihlášek, kdy docházelo k odmítání přihlášek, zpětvzetí, změně v osobě věřitele a rozhodování o odvoláních, což rovněž přispělo k celkové délce posuzovaného řízení. V řízení muselo být vyřešeno větší množství incidenčních sporů, přičemž žalobce ani nenamítal jejich nepřiměřenou délku. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tento nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu. Soud postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost insolvenčního správce. Věc byla obtížná i po skutkové a právní stránce. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. V této souvislosti se však soud rovněž nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Byť takové úkony nejsou povinností účastníka řízení, mohou mít vliv na zvýšený význam daného řízení pro účastníka.

17. Při posuzování významu původního řízení pro žalobce vzal soud v úvahu jednak zvláštní povahu insolvenčního (potažmo konkursního) řízení obecně, které nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Zvláštní povaha insolvenčního řízení přitom spočívá v samotné povaze tohoto řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky, a tím pádem také výše případného přiměřeného zadostiučinění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012). Z ustálené judikatury nejen civilních soudů v daném ohledu dále plyne, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce je (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) podstatná též výše částky, jaké se mu v konkurzu dostalo, resp. pravděpodobně dostane, na uspokojení její pohledávky, ledaže by v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobce coby konkurzní věřitel mohl v průběhu insolvenčního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žádné takové skutečnosti v řízení nevyplynuly a žalobce je ani netvrdil. Žalobce si přitom musel být vědom toho, že v rámci insolvenčního řízení bude uspokojen mezi vyšším počet věřitelů pouze malá část jeho celkové pohledávky. O tomto svědčí sama povaha insolvenčního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Je tak třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu insolvenčního řízení jako takového. Žalobce nebyl věřitelem, který by podal návrh na zahájení insolvenčního řízení. Tedy řízení se účastnil jako věřitel, který podal přihlášku a žádá uspokojení svých pohledávek. I ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 se podává, že význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, kterému je třeba věnovat zvláštní pozornost. K typovému významu řízení se přitom neprovádí dokazování, neboť plyne z povahy samotného naříkaného řízení a v tomto ohledu tak soud uzavírá, že insolvenční řízení jako takové je řízením s nižším významem řízení pro účastníka, neboť v tomto věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně.

18. Soud však vzal v potaz i věk žalobce, kterému v době zahájení řízení bylo 65 let, až v posledních čtyřech letech řízení překročil hranici 75 let, tedy hranici vyššího věku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp.zn. 30 Cdo 4465/2017, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012). V případě insolvenčního řízení, vedeného podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, účinného od 1.1.2008 (na rozdíl od řízení, vedeného podle zákona č. 328/1991, o konkursu a vyrovnání), jsou kompletní informace o insolvenčním řízení zveřejněny v insolvenčním rejstříku, který je jako zrcadlo insolvenčního spisu veřejně přístupný a kdokoliv (rovněž kdykoliv) může informace z něj získat. Nejistota, spojená s výsledkem daného řízení tak ve vztahu k tomuto typu řízení je zcela mizivá, když jednotliví věřitelé mají během celého řízení přehled o výši majetku, který je určen ke zpeněžení (a zda vůbec nějaký takový majetek v majetkové podstatě dlužníka je). To ovšem platí pro osoby, které jsou obecně schopny pracovat s internetem a současnými technickými pomůckami. Je již notorietou, že až na výjimky jsou osoby staršího věku obecně hůře schopny sledovat technický pokrok a hůře se učí pracovat s technickými pomůckami. Drtivá většina starších osob tyto prostředky ovládá jen s velkými obtížemi (pokud vůbec). Vzhledem k věku žalobce tak soud dospěl k závěru, že od něj není spravedlivě možné očekávat, že si bude kontrolovat průběh insolvenčního řízení na internetu. O skutečné míře uspokojení své pohledávky se tak žalobce skutečně mohl reálně dozvědět až z rozvrhového usnesení. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako mírně zvýšený.

19. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobce odškodnit v penězích. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3623/2021-242, se podává, že v poměrech konkursních řízení obecně platí, že nevyjdou-li v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. R 132/2012 a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1885/2019, uveřejněného pod číslem 7/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). S ohledem na shora uvedené proto soud žalobci přiznal ve výroku ad. I odškodnění ve výši 17.749,04 Kč, ve zbývající výši žalobu zamítl výrokem ad.II.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 652,62 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 12. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 12. 2024 náhrada 988,94 Kč za 66 ujetých km v částce 588,94 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 588,94 Kč ve výši 3 063,68 Kč.

Poučení