45 C 154/2021-36

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 147 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 147 000 Kč spolu s 8,25% Úrokem z prodlení p.a. z částky 147 000 Kč od 23.4.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované přiznání částky 147 000 Kč s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 18 C 271/2015, v němž se domáhal jednak odstranění svých osobních údajů z elektronické adresy z [webová adresa], z rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 5.1.2015, č.j. 22 A 65/2014-115, ze dne [číslo] 3, č,j. 22 A 103/2013-150, jednak přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím, která mu zveřejňováním těchto údajů vznikla. Řízení bylo zahájeno 6.10.2015 a skončilo rozsudkem odvolacího soudu dne 17.7.2020, trvalo tak celkem 5 let, 8 měsíců, ti. 2065 dnů, což žalobce označil za dobu velmi nepřiměřenou. Žalobce konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivé soudní řízení v přiměřené době dle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dle čl. 36-38 Listiny základních práv a svobod. V důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, kterou žalobce vyčíslil v základní částce 70 000 Kč, tedy 12 000 Kč za jeden rok řízení (první dva roky v poloviční výši). Tuto částku žalobce dále navýšil celkem o 110%, tedy na částku 147 000 Kč. Napadené soudní řízení probíhalo pouze na 2 stupních soudní soustavy, tedy u Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze. V napadeném řízení nevystupoval žádný svědek, nebyl zde nikdo vyslýchaný u soudu v pozici svědka, nebyl zde žádný cizí prvek, překlad do cizího jazyka, nebyl zde žádný znalecký posudek, nebyla zde řešena nepříslušnost soudu, námitka podjatosti soudu, zástupce účastníků, všechny listiny měl soud u sebe. Soud neprováděl žalobcem navržené důkazy, ani se nevyjádřil ve svých rozhodnutích ke všem jeho právním, skutkovým argumentům, napadené řízení se týkalo pouze dvou poškozených osob. Škůdcem byl pouze jeden soud, a to Krajský soud v Brně, v napadeném řízení zastupoval účastníky řízení pouze jeden zástupce. Věc byla banální neboť ze Soudního řádu správního jednoznačně z § 49 odst. 11 vyplývalo, že rozsudky na úřední desce soudu měly být odstraněny po 14 dnech, nebylo tedy na řešení věci nic složitého. S ohledem na to navýšil žalobce základní částku o 20% tj. o částku 14.000 Kč. Co se týče postupu žalobce v daném řízení, žalobce uvedl, že nenamítal podjatost soudce, zástupce žalovaného v napadeném řízení, nepříslušnost soudu, nepodával zbytečné opravné prostředky (všechny opravné prostředky byly vyhodnoceny soudem nadřízeným jako oprávněné), nečinil bezdůvodné podání ve věci. Pokud doplnil několikrát v dané věci své podání, tak uvedené nemohlo mít vliv na celkovou délku napadeného řízení a bylo jednoduchým, triviálním úkonem soudu se s těmito podáními vypořádat v krátké lhůtě. Navíc soudy se se všemi jeho argumenty stejně nezabývaly, takže ani uvedené nemohlo mít vliv na celkovou délku napadeného řízení. Odročení soudního jednání u soudu 1.stupně z 8.10.2018 na 19.12.2018 na jeho žádost nemohlo rovněž ovlivnit celkovou délku napadeného řízení, když se jednalo pouze o 2 měsíce. Navíc soud mohl jednání odročit na dřívější termín. Nelze rovněž přehlédnout, že již. v žalobě ze dne 6.10.2015 dal žalobce souhlas s tím, aby soud rozhodl v dané věci bez nařízení soudního jednání, tedy učinil vše proto, aby soud mohl rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pokud žalovaný trval na nařízení soudního jednání (ačkoli u soudního jednaní soudu nesdělil nic nového), pokud soud nařídil postupně několik soudních jednání, ačkoli žalobcova účast nebyla povinná, tak tímto žalovaný soud je přímo odpovědný za nepřiměřenou délku napadeného řízení. S ohledem na to navýšil žalobce základní částku o 20% tj. o částku 14.000 Kč. Věc měla dle žalobce pro něj obrovský význam, když jako osoba stará a těžce zdravotně postižená, majitel průkazu ZTP pravidelně nahlížel na uvedenou elektronickou adresu do rozsudků, kde byly o jeho osobě zveřejňovány osobní, soukromé údaje v období od [číslo] do 2.1 [číslo], čímž jsem dal najevo, že zveřejňování těchto údajů na tomto místě mu velmi vadí, trápí. V napadeném řízení žádal soud o přednostní projednání věci, a to v podání ze dne 16.5.2016. Soudům opakovaně uváděl ve svých podáních, že zveřejňování jeho soukromých, osobních údajů na uvedené adrese působí negativně na jeho fyzické, psychické zdraví (v důsledku setrvávajícího zveřejňování jeho údajů jej bolí, trnou končetiny, páteř, je nepříjemný na své okolí, nemá náladu, chuť k jídlu, ke sledování televize atd.). Soud, ačkoli prokazatelně věděl, že rozsudky, v nichž byly žalobcovy údaje zveřejněny, měly být po zákonem stanovené lhůtě 14 dní odstraněny, pravomocně rozhodl o této věci teprve rozsudkem 10.6.2020, který byl zástupci žalobce doručen teprve 17.7.2020. Osobní údaje však byly na uvedené adrese protizákonně zveřejněné od 16.10.2014 do 2.11.2018. Zveřejněn byl přitom i celý rozsudek Krajského soudu v Brně v právní věci pod sp.zn. 22 A 65/2014 (bez uvedení žalobcova jména, příjmení, bydliště, ale s uvedením, správního orgánu, který žalobou napadal, s uvedením jeho zdravotních, soukromých informací), přičemž si kdokoli, kdykoli, odkudkoli mohl zjistit o jeho osobě zdravotní, osobní, soukromé informace. V této souvislosti se odvolal i na stávající judikaturu, podle které u osob starších, zdravotně postižených je obrovský význam řízení pro tyto osoby, a soudy jsou povinni z moci úřední tyto věci projednávat přednostně, a co s nejvyšším urychlením. Po dobu napadeného řízení žalobce přestával věřit mému synovi (Mgr. [jméno] [celé jméno žalobce]), že není schopný zajistit rozhodnutí v dané věci v přiměřené době a vznikala mezi nimi nedůvěra. Proto žalobce navýšil základní částku o 50% tj. o částku 35 000 Kč. Pro postup soudu ve věci navýšil žalobce základní částku o 70%, tj. o částku 14.000 Kč (pozn. soudu – jedná se zřejmě o překlep, protože dle peněžitého označení navýšení jde o 20% základní částky). Soud 1.stupně zbytečně žalobce vyzýval k opravě žaloby dle usnesení ze dne 29.10.2015, ačkoli výzva by la v rozporu se soudní judikaturou, což soudu sdělil ve svém podání ze dne 30.11.2015. Soud 1.stupně nařizoval několik soudních jednání, a to na den 30.5.2018, 13.8.2018, 8.10.2018, 19.12.2018, a to opakovaně ačkoli v žalobě ze dne 6.10.2015 dal žalobce souhlas soudu s tím, aby rozhodl ve věci bez nařízení jednání, první rozhodnutí soudu 1.slupne bylo zrušeno pro vady rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 25.1.2017. Věc musela být u soudu 1. stupně projednávaná celkem 2x u soudu 2.stupně (taktéž 2x kvůli vadám řízení. 1.rozsudku soudu 1.stupně, soudu 1.stupně (trvalo 7 měsíců, než soud vydal své první rozhodnutí, druhý rozsudek v dané věci soud vyda1 1 rok 11 měsíců po zrušení jeho prvního meritorního rozhodnutí odvolacím soudem). Soud 1.stupně nebyl schopný vyhotovit správně svůj druhý rozsudek, když tento opravil celkem 2x, a to dne 15.8.2019 a 19.11.2019. Soud 1.stupně nečinil v dané věci žádné aktivní úkony k řešení, rozhodnutí (pouze odesílal podání stranám, vyzýval neoprávněně k odstranění vad podání, žalobcovými důkazy, návrhy na dokazování se nezabýval). V dané věci došlo ke změně soudce, a to z původního soudce Mgr. [jméno] [příjmení] na nového soudce Mgr. [jméno] [příjmení], a to proto že Mgr. [jméno] [příjmení] v rámci své kariérní činnosti chtěla pracovat na vyšším soudě, tedy Městském soudě v Praze a svou práci na Obvodním soudu pro Prahu 2 zanechala jiné soudkyni. V této souvislosti žalobce vyslovil podezření, že právě tato změna soudce, příprava na kariéru u vyššího soudu prodloužila délku napadeného řízení u soudu 1.stupně. Nebýt kariérního postupu Mgr. [jméno] [příjmení], tak by napadené řízení trvalo mnohem kratší dobu, kvůli stáži JUDr. [jméno] [příjmení] na Městském soudu [obec] muselo být odročené i soudní jednání naplánované na den 13.8.2018. Soud 1. stupně odročil soudní jednání na den [číslo]

8. Soud 1. stupně mohl odročil soudní jednání na dřívější termín. V této souvislosti dále žalobce konstatoval, že nedostatečné personální obsazení soudu nemůže jíl k jeho tíži, přesto musel čekat na skončení napadeného řízeni, za dostatečné personální obsazení soudů, jeho odborné vybavení, školení soudců je odpovědný stát, Česká republika, konkrétně Ministerstvo spravedlnosti. Žalobce uplatnil u žalované nárok v této věci dne 23.10.2020 prostřednictvím České pošty s.p. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 31.3.2021 neuznala žalobcův nárok na peněžité zadostiučinění, pouze konstatovala porušení práva na rozhodnutí v přiměřené době v soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 27.10.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 147 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 271/2015. Žádost byla vyřízena dne 31.3.2021. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. Dále s ohledem na požadovaný úrok z prodlení žalovaná konstatovala, že dle doručenky, která se žalované vrátila, si dotčenou písemnost žalobce vyzvedl dne 28.4.2021. Z daného je zcela zjevné, že neposkytl řádnou součinnost a žalovaná se vůbec nemohla dostat do prodlení. V prodlení byl sám žalobce. S ohledem na skutečnost, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 8.4.2021, byla doručena fikcí dříve, když úložní doba činí 15 dnů. V souvislosti s uplatněným nárokem především žalovaná vznesla námitku promlčení, když namítané řízení bylo pravomocně skončeno dne 17.7.2020. Dne 27.10.2020 byla podána žádost o odškodnění, která byla vyřízena stanoviskem ze dne 31.3.2021. Dne 21.7.2021 byla podána žaloba. Žalovaná dále stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že lze shledat nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně. Žalobci nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od října 2015 do července 2020. Celková doba řízení činila 4 roky a 9 měsíců. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 4 let a 9 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně rovněž dvakrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Žalobci se podanou žalobou domáhali na žalované, Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR, odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně, který zveřejnil na webových stránkách www.infodeska.justice.cz osobní údaje žalobců, obsažené v rozsudku sp. zn. 22 A 103/2013-150. Obdobě pod sp. zn. 22 A 65/2014-115. Každý žalobce požadoval na nemajetkové újmě částku 500 000 Kč a odstranění údajů. Ve věci byly provedeny listinné důkazy. Význam řízení pro žalobce byl shledán s ohledem na specifické okolnosti případu jako nižší. Na straně žalobců se jednalo o sdílenou újmu. Žalobci cíleně vyhledávají tato tvrzená pochybení soudů. Žalobci totiž vedli větší množství řízení stejného charakteru. V řízeních byli neúspěšní. Žalobci mají na délce řízení i částečný podíl. Opakovaně žádali o odročení jednání. Soudu opakovaně zasílali rozsáhlá podání. V lednu 2017 odvolací soud zrušil rozsudek obvodního soudu s tím, že je nejdříve potřeba odstranit vady žaloby. Jestliže v namítaném řízení nebylo soudem přiznáno peněžité odškodnění, nemůže v souvislosti s tímto řízením žalobcům vznikat žádná závažnější újma. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2577/14. V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá vyvrátit domněnku nepřiměřené délky řízení a s tím souvisejícího vzniku nemajetkové újmy. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku konstatovala, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 271/2015 došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností případu však dospěla k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 271/2015 je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná uvedla, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 27.10.2021, a proto žalovaná nemohla být již ode dne 23.4.2021 v prodlení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce se z účasti na prvním jednání omluvil, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání nedostavil, nemohlo mu být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se jí požadované nemajetkové újmy, spočívající v zdravotních obtížích a psychické újmě, kterou měl utrpět, které však nijak nedoložil. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).

5. Uplatněním nároku ze dne 15.10.2020 žalobce žádal u žalované náhradu nepřiměřené délky daného řízení ve výši 147 000 Kč. Dle podacího lístku zásilky č. RR [číslo] 0 CZ, byla tato odeslána 23.10.2020 žalované zmocněncem žalobce.

6. Potvrzením Ministerstva spravedlnosti ze dne 30.10.2020 byl žalobce informován, že Ministerstvo spravedlnosti dne 27.10.2020 obdrželo podání žalobce, týkající se předběžného projednání nároku.

7. Dle kopie obálky, podané Ministerstvem spravedlnosti k poštovní přepravě pod č. RR [číslo] 4 CZ, byla zásilka označena s razítkem pošty ze dne 6.4.2021 (adresát není zřejmý).

8. Dle e-mailu ze dne 16.7.2021 žalobce zasílal žalobu ze dne 15.7.2021 na podatelnu zdejšího soudu. Dle potvrzení o doručení emailového podání ze dne 16.7.2021 podatelna Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrdila přijetí podání s běžným [číslo] 2021.

9. Dle podacího lístku s nečitelným číslem (pozn. soudu – při ú.j. nesprávně protokolováno„ datem“) byla dne 16.7.2021 Obvodnímu soudu pro Prahu 2 odeslána zásilka zmocněncem žalobce.

10. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 3.11.2021 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci byla poskytnuta náhrada formou konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Dle doručenky zásilky, zaslané Ministerstvem spravedlnosti zmocněnci žalobce, připravené k vyzvednutí 8.4.2021, toto bylo vyzvednuto až 28.4.2021.

12. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 18 C 271/2015 soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 11 Co 247/2019 – 448 ze dne 10.6.2020, nabyl právní moci 17.7.2020.

13. Z veřejně dostupných stránek na https://www.vlada.cz/cz/epidemie-koronaviru/dulezite-informace/vladni-usneseni-související-s-bojem-proti-epidemii---rok 2021 -193536 soud zjistil, že bylo na základě Jednání vlády vyhlášeno dne 6. dubna 2021 Usnesení č. 351 (čj. 352/21 Distribuce osobních ochranných prostředků školám a školským zařízením v souvislosti s onemocněním COVID-19), Usnesení č. 352 (čj. 353/21 Pořízení testovacích sad antigenních testů na přítomnost onemocnění COVID-19 za účelem jejich poskytnutí školám a školským zařízením), Usnesení č. 353 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví:

1. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o poskytnutí IČO do ISIN, 2. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o termínech poskytování druhé dávky očkovacích vakcín, 3. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o poskytování akutní lůžkové péče a následné lůžkové péče, 4. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o zákazu návštěv ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb od 12. Dubna, 5. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o vycházkách v zařízeních sociálních služeb od 12. Dubna, 6. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o zákazu návštěv ve vazebních věznicích, věznicích a detenčních ústavech od 12. Dubna, 7. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení provozu maloobchodu a služeb od 12. Dubna, 8. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o testování žáků ve školách od 12. Dubna, 9. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o testování zaměstnanců škol a školských zařízení od 12. Dubna 10. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o testování žáků u přijímacích zkoušek, 11. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o nošení ochranných prostředků úst a nosu od 12. Dubna, 12. Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení provozu škol a školských zařízení od 12. Dubna, dne 12. dubna 2021 Usnesení č. 366 (čj. 370/21 Vydání rozhodnutí o prominutí daně z přidané hodnoty v souvislosti s mimořádnou událostí způsobenou šířením koronaviru (SARS-CoV-2)), Usnesení č. 367 (čj. 371/21 Návrh na vytvoření mimořádného dotačního titulu pro dětské skupiny pro rok 2021), Usnesení č. 372 (čj. 375/21 Návrh na vytvoření dotačního programu na úhradu nákladů na sekvenování vzorků na SARS-CoV-2), Usnesení č. 373 (čj. 377/21 Program COVID III – Úprava Invest), Usnesení č. 374 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví a Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje s účinností od 12. Dubna: 1. mimořádné opatření o omezení provozu maloobchodu a služeb, 2. mimořádné opatření o omezení provozu škol a školských zařízení), Usnesení č. 375 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. mimořádné opatření o omezení provozu škol a školských zařízení, 2. změna mimořádného opatření o testování žáků ve školách, 3. mimořádné opatření o poskytování sociálních služeb terénní formou, 4. změna mimořádného opatření o omezení shromažďování a čj. 354/21 Zpráva Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky o opatřeních učiněných ve stavu pandemické pohotovosti – za období od 15. do 31. března 2021), dne 19. dubna 2021 Usnesení č. 388 (čj. 405/21 Vyhodnocení aplikační praxe Metodického pokynu pro očkovací kampaň – pravidelná aktualizace), Usnesení č. 389 (čj. 406/21 Poskytnutí daru Ukrajině v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území této republiky a zabezpečení přepravy tohoto daru), Usnesení č. 390 (čj. 407/21 Zajištění a distribuce antigenních testů určených pro sebetestování osobám bez přístřeší s cílem řešení epidemie onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem s označením SARS-CoV-2), Usnesení č. 391 (čj. 404/21 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2021 Sb., o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě), Usnesení č. 392 (čj. 408/21 Prodloužení doby uznatelnosti výdajů Cíleného programu podpory zaměstnanosti Antivirus), Usnesení č. 393 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. mimořádné opatření, kterým se omezuje provoz škol a vysokých škol, 2. mimořádné opatření o testování studentů vysokých škol, 3. změna mimořádného opatření o testování žáků ve školách, 4. změna mimořádného opatření o omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb, 5. změna mimořádného opatření o nošení ochranných prostředků dýchacích cest, 6. mimořádné opatření o poskytnutí IČO do ISIN), dne 22. dubna 2021 Usnesení č.395 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. změna mimořádného opatření o provozu škol a školských zařízení, 2. změna mimořádného opatření o omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb, 3. změna mimořádného opatření o testování žáků a studentů ve školách a čj. 419/21 Zpráva Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky o opatřeních učiněných ve stavu pandemické pohotovosti – za období od 1. do 15. dubna 2021), dne 23. dubna 2021 Usnesení č. 396 (Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb s účinností od 26. dubna), dne 26. dubna 2021 Usnesení č. 398 (čj. 363/21 Návrh nařízení vlády, kterým se mění některá nařízení vlády v oblasti zemědělství v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2 v roce 2021), Usnesení č. 415 (čj. 427/21 Schválení zastřešujícího schématu pro poskytování podpor podle článku 3. Dočasného rámce EK), Usnesení č. 416 (čj. 428/21 Vydání rozhodnutí o prominutí daně z příjmů v souvislosti s mimořádnou událostí způsobenou šířením koronaviru (SARS-CoV-2)), Usnesení č. 417 (čj. 429/21 Potřebné finanční prostředky na odměny za období COVID-19 určené pro zaměstnance u poskytovatelů lůžkové péče v roce 2021), Usnesení č. 418 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. mimořádné opatření, kterým se omezuje provoz škol a vysokých škol, 2. mimořádné opatření, kterým se stanovuje omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb, 3. mimořádné opatření, kterým se mění mimořádné opatření, kterým se stanovují podmínky testování dětí, žáků a studenů ve školách, 4. mimořádné opatření, kterým se zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest), Usnesení č. 419 (Ochranná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. ochranné opatření, kterým se s účinností ode dne 27. dubna 2021 od 00:00 hod. stanoví protiepidemická opatření před zavlečením onemocnění COVID-19 za zahraničí na území České republiky, 2. ochranné opatření, kterým se s účinností ode dne 27. dubna 2021 od 00:00 hod. do dne 31. května 2021 do 23:59 hod. nařizuje všem občanům České republiky a cizincům s bydlištěm na území České republiky zákaz vstupu do zemí s extrémním rizikem nákazy onemocnění COVID-19 způsobeného novými mutacemi koronaviru SARS-CoV-2), dne 29. dubna 2021 Usnesení č. 420 (čj. 447/21 Režim testování studentů vysokých škol), Usnesení č. 421 (čj. 448/21 Dar Indické republice v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území této republiky a zabezpečení přepravy tohoto daru), Usnesení č. 422 (Poskytnutí testovacích sad antigenních testů na přítomnost onemocnění covid-19 Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy), Usnesení č. 423 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. mimořádné opatření, kterým se omezuje provoz škol a vysokých škol, 2. mimořádné opatření, kterým se stanovuje omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb, 3. změna mimořádného opatření, kterým se stanovují podmínky testování dětí, žáků a studenů ve školách, 4. změna mimořádného opatření, kterým se stanovují podmínky testování zaměstnanců škol a školských zařízení), Usnesení č. 424 (Záměr dalších změn mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví), dne 3. května 2021 Usnesení č. 432 (čj. 463/21 Návrh na zajištění očkování členů diplomatických misí, konzulárních úřadů a úřadoven mezinárodních organizací a členů jejich rodin, akreditovaných v České republice, proti onemocnění covid-19 způsobenému virem SARS-CoV-2), Usnesení č. 433 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. mimořádné opatření, kterým se omezuje provoz škol a vysokých škol s účinností od 10. Května, 2. změna mimořádného opatření, kterým se stanovuje omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb s účinností od 4. Května, 3. mimořádné opatření, kterým se stanovuje omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb s účinností od 10. Května, 4. změna mimořádného opatření, kterým se omezuje provoz škol a vysokých škol s účinností od 4. května, 5. změna mimořádného opatření, kterým se stanovují podmínky testování studentů vysokých škol s účinností od 4. Května, 6. mimořádné opatření, kterým se zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest s účinností od 10. Května), dne 6. května 2021 Usnesení č. 434 (čj. 473/21 Návrh nařízení vlády ke kompenzačnímu bonusu pro rok 2021), Usnesení č. 435 (čj. 477/21 Darování sad antigenních testů na přítomnost onemocnění COVID-19 za účelem jejich poskytnutí školám a školským zařízením), Usnesení č. 436 (čj. 478/21 Vyslovení souhlasu se stanovením dalších finančních prostředků státního rozpočtu na výdaje spojené s činností škol), Usnesení č. 437 (čj. 479/21 Pokračování programů COVID 2021 a COVID – Nepokryté náklady), Usnesení č. 438 (Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví: 1. mimořádné opatření, kterým se stanovuje omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb s účinností od 10. Května, 2. změna mimořádného opatření, kterým se omezuje provoz škol a vysokých škol s účinností od 10. Května, 3. změna mimořádného opatření, kterým se stanovují podmínky testování dětí, žáků a studenů ve školách s účinností od 10. Května, 4. mimořádné opatření, kterým se stanoví pravidla pro rozhodování o izolaci a karanténních opatřeních v případě některých mutací viru SARS-CoV-2 s účinností od 7. Května a čj. 475/21 Zpráva Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky o opatřeních učiněných ve stavu pandemické pohotovosti – za období od 15. dubna do 30. dubna 2021), dne 10. května 2021 Usnesení č. 446 (čj. 491/21 Dofinancování programu podpory malých podniků postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2„ OŠETŘOVNÉ“ pro OSVČ), Usnesení č. 448 (Mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví: 1. změna mimořádného opatření, kterým se stanovuje omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb, 2. mimořádné opatření, kterým se stanovuje omezení maloobchodního prodeje zboží a služeb a poskytování služeb, 3. mimořádné opatření, kterým se stanovují podmínky pro návštěvy zdravotnických zařízení a pobytových zařízení sociálních služeb, 4. mimořádné opatření, kterým se stanovují podmínky pro poskytování sociálních služeb v terénní formě, 5. mimořádné opatření, kterým se stanovují podmínky testování dětí, žáků a studenů ve školách, 6. mimořádné opatření, kterým se omezuje provoz škol a vysokých škol) a Usnesení č. 449 (Záměr dalších změn mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví)

14. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

17. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

24. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Dle § 32 odst. 1 a 2 ODŠZ nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

26. Dle § 33 ODŠZ nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu.

27. Dle § 35 odst. 1 ODŠZ promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

28. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal nemajetkové újmy, způsobené mu v souvislosti s řízením, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 18 C 271/2015. V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma vyhlášením rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 11 Co 247/2019 – 448 ze dne 10.6.2020, který nabyl právní moci dne 17.7.2020. Od 18.7.2020 pak běžela šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne 18.1.2021, tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 27.10.2020, učinil tak včas a došlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán 79 dní den před uplynutím šestiměsíční promlčecí doby, tedy po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě k předběžnému projednání nároku tedy zbývalo ještě 79 dní k podání žaloby a tato měla být podána 18.7.2021. Žaloba však byla podána až 21.7.2021, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

29. Pro úplnost nutno ještě k tvrzení žalobce, že dne 16.7.2021 odeslal žalobu v této věci elektronickou formou emailem na Obvodní soud pro Prahu 2 a téhož dne ji odeslal prostřednictvím České pošty s.p., konstatovat, že tak učinil opožděně, protože žaloba byla doplněna až 5 dní po odeslání uvedeného emailu. Žalobce se mýlí, pokud lhůtu pro doplnění písemného originálu žaloby označuje za procesní dle ust. § 57 odst. 3 o.s.ř., protože se dle ustanovení § 42 odst. 2 o.s.ř. jedná o lhůtu propadnou. V případě opožděného podání se tak nepřihlíží k původnímu podání, naopak v pořadí druhé podání je považováno za podání první a jediné. Zcela bez významu je v dané věci datum, kdy si žalobce vyzvedl stanovisko žalovaného k této věci ze dne 31.3.2021 (tzn. 28. 4.2021), běh úložní doby pro vyzvednutí zásilky či proticovidová opatření v době od 8.4.2021 do 10.5.2021 (tedy více než dva měsíce před podáním žaloby), protože lhůta pro podání žaloby není odvozena od okamžiku, kdy se žadatel dozvěděl o vypořádání jeho nároku, ale od okamžiku, kdy se dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy. Za ten je judikaturou obecně považován den právní moci konečného rozhodnutí ve věci. Od tohoto okamžiku se tedy v souladu s ust. § 32 odst. 3 ODŠK odvíjí 6měsíční promlčecí lhůta, která se dle ust. § 35 odst. 1 ODŠK staví po dobu předběžného projednávání nároku žadatele, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Jinými slovy, žalobu ve věci lze podat od právní moci konečného rozhodnutí ve věci do uplynutí 12 měsíců od právní moci konečného rozhodnutí, kterým byla žadateli způsobena nemajetková újma. Polemika žalobce ohledně vytíženosti poskytovatele poštovních služeb je v této věci zcela irelevantní. Z časového zařazení je rovněž zřejmé, že proticovidová opatření (i kdyby byl zakázán volný pohyb osob, jak tomu bylo například na základě jednání vlády ze dne 15. března 2020 Usnesením č. 215), neměla na postup žalobce při podání žaloby vliv.

30. Pokud žalobce namítal, že námitka promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy, jednak proto, že ji vznesl stát, který zavinil nepřiměřenou délku napadeného řízení, jednak proto, že je žalobce starou osobou ve věku 72 let, těžce tělesně postiženou a zamítnutí žaloby bez meritorního projednání by jeho osobě velmi ublížilo a mělo to negativní vliv na jeho zdraví, představovalo by rezignaci na spravedlnost, na poskytnutí soudní ochrany soudní cestou. Pokud jde o první z námitek, soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20.12.2016, 30 Cdo 3825/2011, ze dne 17. 10. 2012, dle kterých dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě žalobce neuvedl žádné relevantní důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Vznesení námitky promlčení je právem každého z účastníků řízení, bez ohledu na jeho postavení či stav. Uplatnění promlčecí námitky ze strany žalované tedy není zneužitím práva na úkor žalobce. Pokud jde o námitku druhou, především nutno konstatovat, že žalobcem uváděné důvody samy o sobě z objektivního hlediska nezpůsobují rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Především i dle stávající judikatury (např. 30 Cdo 3296/2014) není žalobce ve věku, který by byl kvalifikován jako osoba pokročilejšího věku. V době daného řízení bylo žalobci [číslo] let, nyní jak sám uvádí je mu [anonymizováno] let, zatímco osobami v pokročilejším věku jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let. Žalobce je (stejně jako v předchozím řízení) zastoupen obecným zmocněncem s právnickým vzděláním a nebyl tak při procesních úkonech v souvislosti s jeho věkem či zdravotním postižením jakkoli omezen. Dle názoru soudu se tak žalobce domáhá ve svůj prospěch pozitivní diskriminace a porušení rovnoprávného postavení stran řízení ve svůj prospěch. Námitka promlčení proto nebyla soudem shledána v rozporu s dobrými mravy. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž by se blíže zabýval naplněním podmínek pro odškodnění za škodu.

31. Jen úplně na závěr soud dodává, že úrok z prodlení by v případě úspěchu žalobce ve věci příslušel až od 24.4.2021 (nikoliv od 23.4.2021), když žalovaný se až tento den mohl octnout v prodlení.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě a připravovala se na ústní jednání soudu dne 2.9.2022, kterého se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení za tři úkony ve výši 300 Kč.

Poučení