45 C 23/2024 - 38

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. Janou Volrábovou sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 51 625 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 51 625 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 51 625 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne 2. 2. 2024, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 51 625 Kč s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že se domáhá zadostiučinění v penězích, a to za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, konkrétně v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [Anonymizováno], kterého byla účastníkem. Řízení bylo zahájeno 1. 8. 2016 a bylo ukončeno v roce 2023, konkrétně 1. 8. 2023, předmětné řízení tak trvalo 7 let. Žalobkyně považuje celkovou délku řízení za nepřiměřenou, proto se domáhala po žalované omluvy a zadostiučinění v penězích. Svůj nárok uplatnila u žalované dne 1. 8. 2023, přičemž požadovala částku 126 000 Kč, tj. 1 250 Kč za každý měsíc, vše navýšeno o 20 %. Význam řízení byl pro žalobkyni zásadní, a to zejména s ohledem na to, že žalobkyně byla vystavena značné nejistotě, že bude označena za osobu, která nejednala s péčí řádného hospodáře. Žalobkyně nezapříčinila délku řízení. Dle názoru žalobkyně se zároveň nejednalo o složitý spor, když i rozhodné skutečnosti byly z provedeného dokazování zjištěny již v roce 2017. Žalovaná žalobkyni přiznala pouze částku ve výši 74 375 Kč, která jí byla dne 31. 1. 2024 vyplacena. Žalovaná se však s tím, že jí nárok nebyl zaplacen v požadované výši neztotožňuje, a proto podává žalobu pro zbytek nároku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 15. 3. 2024 tak, že žalobou uplatněný nárok žalobkyně neuznala. Žalovaná učinila za nesporné, že žalobkyně u ní uplatnila dne 1. 8. 2023 nárok na poskytnutí písemné omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 126 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ODŠZ“). Žalovaná žádost žalobkyně projednala dne 29. 1. 2024 a konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ODŠZ a poskytla žalobkyni písemnou omluvu a peněžité zadostiučinění ve výši 74 375 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž byly shledány prodlevy a celková délka řízení je nepřiměřená. Žalovaná je přesvědčena, že poskytnuté zadostiučinění ve výši 74 375 Kč odpovídá všem okolnostem případu. Žalovaná vycházela ze základní částky 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Pro navýšení základní částky žalovaná neshledala důvod, naopak přistoupila k jejímu snížení o 15 % z důvodu složitosti řízení.

3. V replice k vyjádření žalované ze dne 3. 5. 2024 žalobkyně uvedla, že se neztotožňuje s vyjádřením žalované, přičemž předně nesouhlasí s tvrzením, že se řízení vyznačovalo složitostí. Řízení nebylo nikterak složité, neboť všechny rozhodné skutečnosti byly shromážděny již v říjnu 2017, tedy cca po roce od podání žaloby. Dále žalobkyně nesouhlasí s tím, že by pro ni byl význam řízení standardní. Žalobkyně řízení považovala zcela za šikanózní krok ze strany žalobkyně v naříkaném řízení, byla jeho průběhem extrémně psychicky zatížena a dotčena na svých právech. Požadované zadostiučinění považuje žalobkyně za pouze částečnou minimalizaci negativních následků.

4. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 25. 6. 2024. Žalobkyně odkázala na písemné znění žaloby, rovněž žalovaná odkázala na své písemné vyjádření.

5. Mezi účastníky není sporu v tom, že dne 1. 8. 2023 žalobkyně uplatnila u žalované žádost o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 126 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná stanoviskem ze dne 29. 1. 2024 nároku žalobkyně vyhověla co do částky 74 375 Kč. Nesporný je dále nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [Anonymizováno].

6. Ze spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. [Anonymizováno], má soud prokázány následující skutečnosti: Dne 19. 8. 2016 byla podána žaloba, kterou se [právnická osoba]. (dále jen „AKH“) domáhala na současné žalobkyni, v naříkaném řízení v pozici žalované“, zaplacení náhrady škody ve výši 1 727 458 Kč s příslušenstvím, a to z titulu porušení povinnosti péče řádného hospodáře, jako členky představenstva společnosti žalobkyně. Dne 30. 8. 2016 vyzval soud tamní žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen 2. 9. 2016. Soud poté 8. 9. 2016 zaslal žalobu k vyjádření žalované, kdy jí byla doručena 15. 9. 2016. 7. 10. 2016 se současná žalobkyně, jako žalovaná, ve věci vyjádřila. Vyjádření žalované bylo následně, společně s předvoláním k ústnímu jednání, doručeno zástupci žalobce 17. 10. 2016. Současně bylo nařízeno ústní jednání na 28. 11. 2016 a účastníci byli předvoláni k jednání. 23. 11. 2016 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu blíže neurčené kolize s jiným jednáním, a rovněž z důvodu potřeby seznámit se s daným spisem nově ustanoveného právního zástupce. Soud 24. 11. 2016 žádosti o odročení vyhověl a jednání odročil na 11. 1. 2017 a předvolal účastníky. 6. 12. 2016 se ve věci vyjádřila právní zástupkyně žalované. 12. 12. 2016 požádal soud o zapůjčení spisu Okresního soudu v Tachově ve věci [Anonymizováno], tento byl následně 4. 1. 2017 soudu vrácen z důvodu, že je ve věci nařízeno jednání na 10. 1. 2017 a až nebude tedy spis zapotřebí, žádají o opětovné zapůjčení spisu Krajskému soudu v Plzni. Žalobkyně zaslala 8. 1. 2017 ve věci repliku k vyjádření žalované. 11. 1. 2017 se ve věci konalo první jednání, přičemž bylo navrhnuto žalovanou přerušení řízení do doby rozhodnutí Okresního soudu v Tachově. Soud poté jednání za účelem a rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení, odročil na neurčito, aniž by ve věci bylo zahájeno jednání. Žalobkyně se 23. 1. 2017 ve věci vyjádřila. Vyjádření žalobkyně bylo zasláno žalované 26. 1. 2017. 1. 2. 2017 požádal soud o vyhotovení kopií ze spisu Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [Anonymizováno], a to konkrétně vyjmenovaných listin s tím, že spis je zapotřebí následně vrátit. Spis byl poté vrácen Okresnímu soudu v Tachově. Krajský soud v Plzni poté 3. 2. 2017 návrh žalované na přerušení řízení zamítl usnesením ze dne 3. 2. 2017, čj. [Anonymizováno]. Rozhodnutí bylo zasláno účastníkům a 7. 2. 2017 bylo nařízeno další jednání na 5. 4. 2017 a účastníci byli předvoláni k jednání. Žalovaná se ve věci 24. 3. 2017 vyjádřila. Její vyjádření bylo zasláno protistraně 28. 3. 2017. 5. 4. 2017 soud ve věci zahájil jednání, bylo provedeno část dokazování, a poté za účelem doplnění dokazování minimálně provedením výslechu paní [jméno FO], bylo jednání odročeno na 31. 5. 2017. Žalovaná se znovu 3. 5. 2017 ve věci vyjádřila. Vyjádření žalované bylo 5. 5. 2017 zasláno protistraně. Dále 9. 5. 2017 soud vyžádal spis Policie ČR k zapůjčení, konkrétně se jednalo o spis [Anonymizováno]. Žalobce se v dané věci 4. 5. 2017 rovněž vyjádřil. Jeho vyjádření bylo zasláno protistraně 9. 5. 2017 Policie ČR 11. 5. 2017 zapůjčila dotyčný spis. 31. 5. 2017 se ve věci konalo další jednání. Ještě předtím bylo téhož dne nařízeno další jednání na 16. 8. 2017 a byli předvoláni svědci. 31. 5. 2017 se tedy ve věci konalo další jednání s tím, že bylo provedeno další dokazování, byl vyslechnut svědek [právnická osoba], svědkyně [jméno FO], a poté za účelem zajištění účasti navrhovaných svědků ze strany žalobce a doplnění dokazování bylo jednání odročeno na 16. 8. 2017. Soud dále vyžádal spis Okresního soudu v Chrudimi sp.zn. [Anonymizováno]. Tento byl zapůjčen obratem a následně 13. 7. 2017 byl soudu vrácen. 4. 7. 2017 zaslal Okresní soud v Chrudimi nepravomocné vyhotovení rozsudku v dané věci s tím, že následně bude rovněž zaslán spis. 16. 8. 2017 proběhlo další jednání, byl vyslechnut svědek [jméno FO], svědek [jméno FO], svědek [jméno FO] a jednání následně bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 4. 10. 2017. 15. 9. 2017 vyzval soud v návaznosti na podání žalobce ze 13. 9. 2017 k předložení listinných důkazů, ke kterým uvádí, že je připraven je předložit, spolu s účetnictvím společnosti [Anonymizováno]. Žalobce se 13. 9. 2017 v tomto směru vyjádřil. 15. 9. 2017 byla výzva k doplnění žalobci doručena, resp. odeslána a následně právní zástupkyně žalobce zaslala ve věci další podklady. 26. 9. 2017 žalobkyně v návaznosti na ústní jednání označila další důkazy a předložila podklady v dané věci. Vyjádření žalované bylo zasláno 26. 9. 2017 právnímu zástupci žalobce. 29. 9. 2017 se ve věci vyjádřil žalobce k návrhu na přenesení důkazního břemene z žalované na žalobce. 4. 10. 2017 bylo vyjádření žalobkyně zasláno žalované. 4. 10. 2017 se ve věci konalo další ústní jednání, bylo provedeno další dokazování listinami, předloženými účastníky do spisu, a poté bylo jednání odročeno na 4. 12. 2017. Současně zástupce žalované požádal o poskytnutí lhůty k vyjádření. 7. 11. 2017 se žalovaná ve věci znovu vyjádřila. Její vyjádření bylo zasláno protistraně 10. 11. 2017, a rovněž 27. 11. 2017 se žalobkyně ve věci vyjádřila. Žalovaná se následně vyjádřila 28. 11. 2017 a předložila další podklady. 4. 12. 2017 se ve věci konalo další ústní jednání, bylo provedeno další dokazování a poté bylo jednání za účelem zpracování znaleckého posudku odročeno na neurčito. 4. 1. 2018 se ve věci vyjádřila žalovaná a navrhla otázky na znalce. 8. 1. 2018 urgoval soud dotaz otázky na znalce u žalobce. 15. 1. 2018 sdělil právní zástupce žalobce, že předtím, než by mělo být doplněno dokazování o znalecký posudek k návrhu žalované, žádá o výslech znalce k jeho znaleckému posudku, který předkládal soudu společně se žalobou. Soud poté nařídil téhož dne na 7. 2. 2018 ústní jednání a předvolal znalce. 5. 2. 2018 požádal právní zástupce žalobkyně o odročení jednání. Soud žádosti 6. 2. 2018 vyhověl a jednání odročil na 14. 3. 2018. Právní zástupkyně žalobkyně dne 6. 2. 2018 informovala soud, že od 14. 2. do 28.

2. čerpá dovolenou a požádala, aby bylo nařízeno jednání na jiný termín. Do spisu byl založen rozsudek ve věci, čj. [Anonymizováno], kdy Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28.4.2017, čj. [Anonymizováno] rozhodl, že rozsudek okresního soudu se potvrzuje. Dále bylo 14. 3. 2018 ve věci konáno další ústní jednání, byla vyslechnuta znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a poté bylo jednání odročeno na neurčito s tím, že se zástupci účastníků byl dohodnut postup, že zástupce žalobce 14 dní poté, co mu bude doručeno vyjádření protistrany, má možnost na ně reagovat. Pokud budou doplňována skutková tvrzení s označením důkazů k jejich prokázání, je namístě nařídit jednání, jinak soud uvažuje o zadání znaleckého posudku. Jednalo se o reakci na žádost zástupkyně žalované, která založila do spisu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, právě uváděný s tím, že dále je schopna ve lhůtě 14 dnů reagovat na průběh jednání s návrhy na doplnění dokazování. 19. 3. 2018 soud zaslal protokol účastníkům řízení. 9. 4. 2018 soud urgoval vyjádření účastníků. 30. 4. 2018 znovu soud urgoval u [tituly před jménem] [jméno FO], právní zástupkyni žalované, vyjádření společně s návrhy na doplnění dokazování. 15. 5. 2018 byl telefonicky soud kontaktován právní zástupkyní žalované, která sdělila, že žádá soud o prodloužení lhůty k zaslání návrhu na doplnění dokazování vzhledem k tomu, že toto musí konzultovat s klientkou. Požadované přislíbila zaslat ve lhůtě jednoho týdne. Soud tedy lhůtu prodloužil. 15. 5. 2018 se žalovaná ve věci vyjádřila. Její vyjádření bylo zasláno společně s předvoláním účastníkům na 27. 6. 2018, a to 17. 5. 2018. Právní zástupce žalobkyně požádal dne 26. 6 .2018 o odročení jednání z důvodu smírného řešení mezi účastníky, aby strany získaly časový prostor. K žádosti žalobce se právní zástupkyně žalované připojila a rovněž požádala o odročení za účelem mimosoudních jednání. Soud účastníkům vyhověl a 26. 6. 2018 nařídil nové ústní jednání na 6. 8. 2018. 1. 8. 2018 soud vyzval právního zástupce žalované, aby sdělil, zda byl pokus o smírné řešení mezi účastníky úspěšný. Pokud ne a bude dále doplňováno dokazování, nechť zajistí k ústnímu jednání na 6. 8. 2018 navrhovaného svědka [jméno FO]. Právní zástupkyně žalované sdělila 3. 8. 2018, že k dohodě stran o předmětu sporu nedošlo. Dále 3. 8. 2018 sdělila právní zástupkyně žalované, že se bohužel nepodařilo zajistit účast svědka [jméno FO] k jednání na 6. 8. 2018 s tím, že zašle soudu telefonický kontakt na právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pro případ, že by se jednání dne 6. 8. 2018 odvolávalo. 3.8.2018 bylo jednání, nařízené na 6. 8. 2018 odvoláno, o čemž byli účastníci telefonicky vyrozuměni. 6. 8. 2018 bylo nařízeno ve věci další ústní jednání na 3. 9. 2018 a byl předvolán svědek [jméno FO]. 3. 8. 2018 byl doručen telefonický kontakt na právního zástupce žalobkyně. Dále byl soud informován o neúspěšných mimosoudních jednání mezi účastníky. 20. 8. 2018 požádala žalovaná o odročení jednání, nařízeného na 3. 9. 2018 z důvodu kolize s jiným jednáním. Soud 23. 8. 2018 žádosti žalované vyhověl a jednání odročil na 15. 10. 2018. 24. 8. 2018 informovala právní zástupkyně žalované, že v dané době bude čerpat dovolenou a požádala o opětovné odročení jednání. Soud poté 24. 8. 2018 jednání odročil z 15. 10. 2018 na 10. 10. 2018 a předvolal účastníky. Okresní soud v Tachově následně vyžádal 4. 9. 2018 od Krajského soudu v Plzni krátkodobé zapůjčení spisu k jednání, které bylo nařízeno na 16. 10. 2018. Soud 5. 9. 2018 informoval Okresní soud v Tachově, že je ve věci nařízeno ústní jednání a spis lze zapůjčit okamžitě, nicméně je zapotřebí jej obratem vrátit, popř. je možnost zapůjčit spis až po ústním jednání. Nato Okresní soud v Tachově dosud nereagoval a telefonický kontakt byl neúspěšný. 8. 10. 2018 informoval Okresní soud v Tachově, resp. znovu tedy žádal o zapůjčení spisu, a to po jednání vedeném u Krajského soudu v Plzni 10. 10. 2018. Uvedeného dne, tedy 10. 10. 2018, soud ve věci jednal, konstatoval, že se předvolaný svědek [jméno FO] k danému jednání nedostavil. Právní zástupkyně žalované k dotazu soudu uvedla, že na jeho svědecké výpovědi nadále trvá a s ohledem na to bylo jednání odročeno za účelem doplnění dokazování opětovným předvoláním navrhovaného svědka na 26. 11. 2018. Svědek byl v dané věci řádně předvolán. 11. 10. 2018 soud předvolal svědka k ústnímu jednání a vyhledával rovněž i jeho pobyt. Následně byl spis krátkodobě zapůjčen Okresnímu soudu v Tachově s tím, že ve věci je nařízeno jednání na 26. 11. 2018. Okresní soud v Tachově obratem spis vrátil. 19. 11. 2018 urgoval soud vyjádření žalované k doplnění skutkových tvrzení tak, jak se zavázala při jednání dne 10. 10. 2018. 26. 11. 2018 se žalovaná dále ve věci vyjádřila a označila další důkazy. 26. 11. 2018 bylo konáno další ústní jednání, bylo provedeno další dokazování, byl vyslechnut svědek [jméno FO] a poté bylo jednání za účelem doplnění dokazování odročeno na 9. 1. 2019 s tím, že zástupce žalobkyně se zavázal písemně se vyjádřit a doplnit důkazní řízení v termínu do 13. 12. 2018 tak, aby měla žalovaná možnost k odročenému jednání ještě reagovat. Žalobkyně se ve věci vyjádřila 13. 12. 2018. Její vyjádření bylo zasláno žalované 17. 12. 2018. 5. 1. 2019 požádala zástupkyně žalované o odročení jednání s ohledem na to, že žalobkyně do spisu založila fotodokumentaci, která není do dnešního dne obsahem spisu a je vhodné, aby tato fotodokumentace byla do spisu včas před jednáním doložena tak, aby se s ní mohla žalovaná před jednáním seznámit. Současně tedy požádala o odročení jednání a aby žalobkyně byla vyzvána k neprodlenému předložení fotodokumentace. 7. 1. 2019 soud vyhověl žádosti žalované a jednání odročil na 4. 2. 2019. Současně vyzval žalobkyni k založení požadované fotodokumentace s tím, že případně může být uložena pořádková pokuta. Fotodokumentace měla být založena obratem. 10. 1. 2019 byla fotodokumentace založena. Soud poté žádal 14. 1. 2019 vyjádření žalované s tím, že fotodokumentace je již založena do spisu. 22. 1. 2019 se vyjádřil opětovně žalobce k založené fotodokumentaci. Žalovaná se 28. 1. 2019 k fotodokumentaci vyjádřila. Soud poté 29. 1. 20219 odročil jednání s ohledem na předložení fotodokumentace na neurčito, a dále informoval účastníky, resp. v návaznosti na znalecký posudek vyzval znalkyni, aby se vyjádřila k námitkám žalované, a sice 29. 1. 2019. 5. 3. 2019 soud urgoval odpověď znalkyně, které předtím byla uložena lhůta 3 týdnů od doručení podkladů. Znalkyně se 18. 3. 2019 ve věci vyjádřila. Vyjádření znalkyně bylo zasláno účastníkům 18. 3. 2019 a poté byl ve věci 8. 4. 2019 ustanoven znalec k vyhotovení znaleckého posudku. Předmětem posudku mělo být stanovení ceny díla – stavby „Multifunkční objekt [adresa] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a č. [hodnota] k. ú. [adresa]“, a další otázky. Soud poté 17. 4. 2019 vyčkal do zaplacení zálohy. Záloha za znalecký posudek byla zaplacena 25. 4. 2019 ze strany žalované. Soud poté zaslal spis 3. 5. 2019 znalci k vypracování znaleckého posudku. Znalec se ve věci dostavil k soudu 9. 5. 2019 a osobně přebral spis sp. zn. 41 Cm 92/2016 k vypracování znaleckého posudku. Dále 12. 5. 2019 požádal o prodloužení lhůty k vypracování posudku. Soud 28. 5. 2019 znalce odvolal a na jeho místo jmenoval [tituly před jménem] [jméno FO], kterému uložil tytéž otázky s tím, že posudek měl být vypracován do 31. 8. 2019. 5. 6. 2019 vrátil znalec, [tituly před jménem] [jméno FO], zapůjčený spis a ten byl následně 10. 6. 2019 zaslán znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. 29.11.2019 soud telefonicky kontaktoval znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že dosud není ve spise znalecký posudek. 6. 12. 2019 dále znalec požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 31.1.2020, čemuž soud vyhověl 9. 12. 2019. Znalec poté svolal místní šetření. Současně do spisu založil korespondenci s právními zástupci účastníků. 3. 2. 2020 soud kontaktoval znalce, že dosud nebyl vypracován znalecký posudek, kdy znalec sdělil, že vzhledem k náročnosti věci znalecký posudek ještě vypracovaný nemá, ale dle jeho slov by ho měl odevzdat soudu během příštího týdne a požádal o prodloužení lhůty o 14 dnů. Soud tedy lhůtu prodloužil do 28. 2. 2020. Soud průběžně sledoval vývoj a 3. 3. 2020 kontaktoval znovu znalce, z jakého důvodu dosud nebyl znalecký posudek předložen. Znalec sdělil, že znalecký posudek je hotov, je potřeba jej ještě svázat a soudu jej osobně předloží do konce daného týdne, tj. do 6. 3. 2020. Dále byl 16. 3. 2020 do spisu založen znalecký posudek společně s fakturou a soud znalci poté 24. 3. 2020 přiznal odměnu, a znalecký posudek rozeslal účastníkům k vyjádření, zda trvají na předvolání znalce. 8. 4. 2020 požádal soud [právnická osoba] [adresa] o zapůjčení spisu, který byl veden v souvislosti s [Anonymizováno] [adresa], a dále žádal o informaci, zda již bylo řízení ve věci, vedené před Okresním soudem v Tachově skončeno. Žalovaná se 8. 4. 2020 ve věci vyjádřila. 17. 4. 2020 odpověděl [právnická osoba] [adresa] na žádost o součinnost. 5. 5. 2020 byl právní zástupce žalobkyně urgován, zda má námitky k závěrům znalce a zda žádá o jeho výslech. Poté 15. 5. 2020 byli účastníci předvolání k dalšímu ústnímu jednání na 29. 6. 2020. Právní zástupce žalobce odpověděl 20. 5. 2020 na dotaz soudu. Soud poté předvolal znalce k ústnímu jednání na 29. 6. 2020, a sice 21. 5. 2020. 29. 6. 2020 se ve věci konalo ústní jednání, byl vyslechnut znalec k doplnění jeho posudku, a dále bylo jednání za účelem zvážení dalšího postupu, zdali bude vyhověno návrhu zástupce žalobce na zpracování dalšího znaleckého posudku, případně za účelem ukončení důkazního řízení, odročeno na 3. 8. 2020. 21. 7. 2020 se ve věci vyjádřila žalovaná. 26. 7. 2020 podal námitky do posudku žalobce. Námitky byly zaslány 30. 7. 2020 znalci. Téhož dne bylo odvoláno ústní jednání na neurčito s ohledem na podané námitky žalobkyní, s tím, že následně znalec 3. 8. 2020 sdělil, že s ohledem na plánovanou dovolenou bude požadovat lhůtu k vyhotovení dodatku k jeho znaleckému posudku v trvání 1 měsíce. 1.9.2020 se znalec vyjádřil k námitkám žalobce. 2. 9. 2020 bylo jeho vyjádření zasláno účastníkům a současně byla vyzvána žalovaná, aby předložila podklady, které poskytla znalci ke zpracování znaleckého posudku. Současně byl právní zástupce žalované kontaktován i telefonicky s tím, že bylo přislíbeno poskytnutí podkladů do 11. 9. 2020. 9. 9. 2020 byly podklady žalovanou zaslány a do spisu doplněny. 11. 9. 2020 kontaktoval soud znalce, kdy mu byly zaslány kopie 2 faktur, aby sdělil, zda se jedná o faktury, které zohlednil při ocenění zemních prací ke stanovení hodnoty díla, v rámci znaleckého posudku. Nato 12. 9. 2020 odpověděl znalec, že se nejedná o tytéž faktury. Tyto faktury jsou tak neurčité, že nejdou zohlednit, a dále se k tomu tedy blíže vyjadřuje. 15. 9. 2020 požádal soud v návaznosti na vyjádření znalce, nechť v návaznosti na své vyjádření v rámci výslechu při ústním jednání, znalec předloží faktury, dle kterých byl vypracován znalecký posudek. Nato odpovídal znalec následně 18. 9. 2020 a zaslal část posudku. 19. 10. 2020 soud vyzval znalce, aby doplnil své vyjádření. Dále stanovil soud znalci zpracování dodatku znaleckého posudku, a to do 30 dnů. Následně 3. 12. 2020 soud urgoval vyhotovení doplňku znaleckého posudku. 16. 12. 2020 byl dodatek soudu dán, včetně vyúčtování. Soud poté přiznal znalci 12. 1. 2021 odměnu. Dále zaslal posudek účastníkům a vyzval je ke sdělení, zda žádají výslech znalce. 25. 1. 2021 se k žádosti vyjádřila žalovaná. 1. 2. 2021 požádal žalobce o prodloužení lhůty. Lhůta byla prodloužena žalobci do 28. 2. 2021. Následně bylo 1. 3. 2021 urgováno vyjádření žalobce. Žalobce 5. 3. 2021 ve věci informoval, že vyjádření zašle nejpozději do 10. 3. 2021 z důvodu covidové situace. 10. 3. 2021 se ve věci žalobce vyjádřil a zaslal znovu podání v dané věci. Soud poté 12. 3. 2021 nařídil ve věci další ústní jednání na 19. 4. 2021 a předvolal účastníky. Uvedeného dne se jednání konalo, soud provedl další dokazování, následně zamítl návrhy na provedení důkazů, které dosud provedeny nebyly, z důvodu nadbytečnosti. Zamítl návrh žalované na přenos důkazního břemene na žalobkyni, a poté jednání za účelem doplnění dokazování odročil na 9. 6. 2021 s tím, že mají být vyslechnuty osoby, které účastníci mají soudu označit. 28. 4. 2021 rozhodoval soud o opravě protokolu na návrh žalované. 28. 4. 2021 požádal žalobce o krátké prodloužení lhůty o jeden týden navíc, k doplnění jeho tvrzení, případně důkazních návrhů. Soud žádosti vyhověl. Žalovaná se následně 3. 5. 2021 ve věci dále vyjádřila. Její vyjádření bylo zasláno protistraně a současně bylo nařízeno ústní jednání na 9. 6. 2021, a to 5. 5. 2021. 7. 5. 2021 se ve věci vyjádřil žalobce. Jeho vyjádření bylo zasláno protistraně 12. 5. 2021. 9. 6. 2021 se ve věci konalo další jednání, bylo provedeno další dokazování, byl vyslechnut svědek [tituly před jménem] [jméno FO], bylo přistoupeno k účastnické výpovědi [jméno FO], byl vyslechnut svědek [právnická osoba], svědek [jméno FO], a poté bylo jednání za účelem zvážení dalšího postupu, odročeno na 12. 7. 2021. 30. 6. 2021 předložila žalovaná závěrečný návrh, kdy tento byl zaslán protistraně 1. 7. 2021. Závěrečný návrh předložil rovněž žalobce, společně s vyjádřením. Poté bylo 12. 7. 2021 ve věci jednáno, bylo skončeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek, kterým současné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit, jako žalovaná tamní žalobkyni částku 1 053 169,00 Kč s příslušenstvím. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně založeno a rozesláno účastníkům. Žalovaná se 30. 8. 2021 proti rozsudku blanketně odvolala. Žalobkyně se 31. 8. 2021 rovněž odvolala, přičemž své odvolání, byť stručné, současně doplnila, a následně 15. 9. 2021 podrobně doplnila své odvolání. Žalovaná své odvolání podrobně odůvodnila dne 17. 9. 2021. Obě odvolání byla zaslána účastníkům 22. 9. 2021. 27. 9. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Téhož dne byla vyzvána i žalobkyně. Žalobkyně uhradila soudní poplatek 30. 9. 2021. 1. 10. 2021 zaplatila soudní poplatek žalovaná. 18. 10. 2021 se vyjádřila žalobkyně k odvolání žalované. Spis byl poté předložen 5. 11. 2021 Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze nařídil 3. 11. 2022 ústní jednání na 21. 11. 2022 a předvolal účastníky. 11. 11. 2022 požádala o odročení jednání žalovaná, z důvodu dlouhodobě naplánované a zaplacené dovolené. 14. 11. 2022 soud jednání odročil na 22. 11. 2022. 15. 11. 2022 požádal, resp. sdělil telefonicky právní zástupce žalobce, že bude žádat o odročení jednání z důvodu kolize. O toto následně požádal 16. 11. 2022. Soud 18. 11. 2022 žádosti žalobce vyhověl a jednání odročil na 6. 12. 2022. Právní zástupkyně žalované požádala 28. 11. 2022 o další odročení z důvodu kolize s jiným jednáním. 29. 11. 2022 soud vyhověl žádosti žalované a jednání odročil na 16. 1. 2023. 15. 1. 2023 se ve věci vyjádřila žalovaná k odvolání žalobce. 17. 1. 2023 zaslala specifikaci nákladů řízení žalované. Soud poté 16. 1. 2023 ve věci jednal a vyhlásil rozsudek. Rozsudek byl zaslán účastníkům 14. 3. 2023. 17. 4. 2023 proti němu podala žalobkyně dovolání a současně podala návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Soud vyzval 19. 4. 2023 žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Soudní poplatek byl zaplacen 21. 4. 2023 a spis byl poté, po zaslání dovolání právní zástupkyni žalované, 24. 4. 2023 předložen Nejvyššímu soudu ČR, kterému byl doručen 12. 5. 2023. Nejvyšší soud poté obdržel další vyjádření žalované, a to z 15. 5. 2023, a poté Nejvyšší soud vydal 20. 7. 2023 usnesení, kterým dovolání tehdejší žalobkyně odmítl, jako nepřípustné. Tím byl tedy spis ukončen, když rozhodnutí Nejvyššího soudu nabylo právní moci 1.8.2023.

7. Soud má z listiny Uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., a doručenky datové zprávy za prokázáno, že žalobkyně nárok uplatnila u žalované dne 1. 8. 2023. Dále soud z Potvrzení o provedení platby banky ČSOB zjistil, že dne 31. 1. 2024 bylo žalobkyni žalovanou vyplaceno 74 375 Kč, když tato částka byla přiznána na základě Stanoviska žalované ze dne 29. 1. 2024.

8. Sporné mezi účastníky zůstalo, nakolik se jednalo o řízení složité, zda se žalobkyně podílela na délce jednání a do jaké míry, a konečně, zda je poskytnuté zadostiučinění již dostatečné či nikoli.

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

15. Soud posoudil věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 ODŠZ a § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v posuzovaném řízení.

16. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně nárok předběžně u žalované uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 ODŠZ, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 ODŠZ).

17. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby 19. 8. 2016 do právní moci konečného rozhodnutí dne 1. 8. 2023, tedy celkem 6 let a 11 měsíců. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody uplatněný vůči žalobkyni, která byla v naříkaném řízení v postavení žalované, a to za škodu způsobenou [Jméno žalobkyně] jako členkou představenstva a současně jedinou společnicí a jednatelkou.

18. Řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy.

19. V řízení se nevyskytly jednotlivé průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Soud prvního stupně ve věci konal pravidelné jednání, přičemž vždy jednání ve věci nařizoval v přiměřené lhůtě. Pakliže soud rozesílal podání účastníků, konal tak v rámci dnů, mnohdy podání rozesílal ještě týž den, kdy bylo doručeno na soud. Zároveň soud musel procesně reagovat na obstrukční jednání při nedostavení se svědka k jednání či na prodlevy znalce při vyhotovování znaleckého posudku. Dále bylo nutné vyžádání několika spisů (např. spis Okresního soudu v Tachově ve věci [Anonymizováno] spis Městského úřadu Stříbro). Soud reagoval na pozdní podání urgencemi. Pakliže žalobkyně uvádí, že řízení mohlo být skončeno již cca rok po podání žaloby, soud se s tímto tvrzením neztotožňuje, neboť taková skutečnost nevyplývá z provedených důkazů ani z rozhodnutí odvolacího či dovolacího soudu, soud v tomto řízení nadto není v postavení revizního orgánu a nemůže takto řízení posuzovat.

20. Co se týče náročnosti naříkaného řízení, soud tuto hodnotí jako zvýšenou. Ve věci bylo nutné vycházet rovněž ze spisů dožádaných soudů, jež soud vyžádal k zapůjčení. Bylo vyslýcháno vícero svědků a vyhotovován znalecký posudek, a to jako revizní po znaleckém posudku dodaném žalobkyní. Znalcem bylo prováděno rovněž místní šetření. Procesně bylo nutné rozhodovat o návrhu na přerušení řízení, odměnách znalce či svědečném.

21. Co se týče chování žalobkyně, ta se svým procesním chováním částečně podílela na celkové době řízení. Sama žalobkyně opakovaně iniciovala odročení jednání ve věci, a to i v případě odvolacího řízení. Soud nemůže hodnotit důvody pro odročení jednání a je si vědom, že tyto žádosti nelze klást žalobkyni k tíži, zároveň však nemůže jít odročení na žádost žalobkyně k tíži ani státním orgánům. Soud rovněž u žalobkyně, v naříkaném řízení v procesním postavení žalované, opakovaně urgoval vyjádření. Nakonec právě žalobkyně, v procesním postavení žalované, podala blanketní odvolání, přičemž toto až po více než 14 dnech doplnila.

22. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života, neboť se jedná o obchodněprávní. V tomto směru soud musí konstatovat, že náhrada nemajetkové újmy způsobené délkou řízení, má kompenzovat nejistotu účastníka co do výsledku daného řízení. Jestliže žalobkyně tvrdí, že již rok po podání žaloby byl výsledek řízení zřejmý a bylo jasné, jakým způsobem má soud rozhodnout, bylo by rovněž s jistou nadsázkou možné konstatovat, že žalobkyně již od této doby (cca říjen 2017) nejistotou netrpěla.

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva.

24. Přiměřeným odškodněním jeví se tak pouze peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku na 88 750 Kč, tedy 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení (celková délka 6 let a 11 měsíců), přičemž za první dva roky řízení by byla přiznána částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat (shodně viz bod VI. Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud dospěl k závěru, že je namístě s ohledem na složitost dané věci, kdy byli vyslýcháni svědci, bylo provedeno velké množství důkazů, byl prováděn znalecký posudek, aby byla snížena základní částka o 15 %. Dále soud přistoupil ke snížení základní částky o dalších 15 % pro počet stupňů soudní soustavy, přičemž soud nalézací rozhodoval meritorně jednou, Vrchní soud v Praze jako odvolací soud rovněž jednou a rovněž byl v dané věci zainteresován i Nejvyšší soud. Nakonec soud přistoupil ke snížení základní částky pro nepatrný podíl žalobkyně na délce daného řízení o 5 %, neboť žalobkyně v procesním postavení žalované, avšak rovněž i tehdejší žalobce v daném řízení, opakovaně podávali návrhy na odročování řízení, žalobkyně musela být několikrát vyzvána k doplnění jejích tvrzení a k doložení dalších podkladů. Celková částka, kterou by žalobkyni soud přiznal v daném řízení, po odečtení celkem [hodnota] % od základní částky, je 57 687,50 Kč. Jestliže žalovaná přiznala žalobkyni již v rámci předběžného projednání nároku částku 74 375 Kč, nelze než konstatovat, že žalovaná přiznala více, než by přiznal v daném případě soud. Soud konstatuje, že co se týče dopadů do osobnostního života a jakési dehonestace spojené s vedením daného řízení, nelze než konstatovat, že jestliže účastníci řízení v daném případě ventilovali výsledek, resp. průběh celého řízení, nelze než odpovědnost za takovéto jednání, přičíst těmto účastníkům. Soud zároveň v tomto řízení neposuzuje dopady do osobnostního života poškozených, neboť újma spojená s pocitem nejistoty ohledně výsledku řízení, se v případě odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, presumuje.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení