45 C 266/2022 - 52

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Danielem Bartošem sídlem Bílinská 1147/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: [Jméno žalované] pro zaplacení 1 053 000 Kč s příslušenstvím + 24 504,44 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Rozšíření žaloby, kterým se žalobce domáhá úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.077.504,44 Kč od 18.8.2022 do zaplacení, se připouští.

II. Změna žaloby, navržená žalobcem v podání ze dne 18.1.2024 tak, že uplatněný nárok ve výši 1.053.000,00 Kč má nadále představovat nemajetkovou újmu z titulu zdravotních problémů ve výši 526.500,00 Kč s příslušenstvím a nemajetkovou újmu z titulu narušení rodinných vztahů ve výši 526.500,00 Kč s příslušenstvím, se nepřipouští.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19.032,36 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 19.032,36 Kč od 18.8.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1.058.472,08 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.058.472,08 Kč od 18.8.2022 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 733,65 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení jednak nemajetkové újmy ve výši 1 053 000 Kč, jednak z částky 24 504,44 Kč jako náhrady škody, způsobené mu v řízení, vedeném před Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. číslo pod sp. zn. 3 T 52/2020. Řízení bylo zahájeno usnesením Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, Územní odbor Děčín, Oddělení hospodářské kriminality, č. j.: [adresa], již dne 11. 11. 2019, a to pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, po překvalifikaci pro přečin zpronevěry podle ust. § 23 trestního zákoníku k § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Trestní stíhání žalobce skončilo dne 13.10.2021, kdy byl vydán Okresním soudem v Děčíně rozsudek č. j.: 3 T 52/2020-433, který žalobce i v řízení rovněž stíhaného jeho syna zprostil obžaloby a nabyl právní moci téhož dne. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a doplnil, že trvalo bezmála dva roky, byl ohrožen trestní sazbou zprvu 2 – 8 roků, následně 1 – 5 roků, ačkoliv se žádného trestného činu nedopustil. Žalobce pak byl po celou dobu trestního řízení vystaven stresu z možného odsouzení, což mu způsobovalo úzkosti, deprese a prohlubovalo zhoršení jeho zdravotního stavu. Nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení vznikla žalobci majetková i nemajetková újma, a to škoda na vynaložených nákladech obhajoby v celkové výši 24.504,44 Kč, a to 2 úkonů právní služby po 1 840,- Kč ( 31.12.2019 - převzetí a příprava obhajoby, 13.1.2020 - Stížnost (doplnění) proti usnesení o zahájení trestního stíhání), 9 úkonů právní služby po 1 200,- Kč (2.6.2020 - porada s klientem, 3.6.2020 - PČR Děčín – výslech Klienta, 12.6.2020 - PČR Děčín – prostudování spisu, 6. 1. 2021 - porada s klientem, 13.1.2021 - OS Děčín – hlavní líčení, 27.9.2021 - porada s klientem, 29.9.2021 - OS Děčín – hlavní líčení, 13. 10. 2021 - OS Děčín – hlavní líčení), to vše spolu s režijním paušálem za 11 úkonů právní služby á 300,- Kč, cestovní náhradou u úkonů právní služby dne 3. 6. 2020, 12. 6. 2020, 13. 1. 2021, 29. 9. 2021 a 13. 10. 2021 náhrada za použití motorového vozidla, celkem 260 km x 5,66 Kč za 1 km a náhradou promeškaného času za tytéž úkony, to vše s 21% DPH. Žalobce dále uvedl, že žil po dobu bezmála dvou roků v obavě, že bude odsouzen a že mu bude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, když po celou dobu byl ohrožen vysokou trestní sazbou, a to i přes skutečnost, že se ničeho nedopustil. Tato situace pak byl umocněna skutečností, že spolu s ním byl stejně ohrožen také jeho syn, což Žalobce jako otce tížilo snad ještě více, současně to zásadně zasáhlo také manželku Žalobce a dotklo se to i celé širší rodiny. Žalobce po celou dobu trestního řízení trpěl úzkostmi, což se projevovalo na jeho chování, byl podrážděný, uzavřený, zhoršila se jeho schopnost komunikovat s okolím, a to i s nejbližší rodinou včetně manželky. Žalobce rovněž trpěl dlouhodobě nespavostí a obecně depresivními stavy způsobenými stresovým faktorem zapříčiněným neoprávněným trestním řízením. V rozhodné době se u něj rovněž vyskytly zdravotní problémy, trpěl [Anonymizováno] došlo k výraznému zhoršení kvality života (což částečně přetrvává dodnes). V důsledku svého stavu nedokázal být Žalobce oporou své manželce, která trpěla po smrti svého otce, což si Žalobce dodnes vyčítá. Náklady, které musel Žalobce průběžně vynakládat v souvislosti s trestním řízením, pak zhoršovaly podstatným způsobem ekonomickou stránku rodiny, což vedlo k celkovému zhoršení životní úrovně všech nejbližších rodinných příslušníků Žalobce. Žalobce celou situaci vnímal mnohem citlivěji rovněž z důvodu svého věku, kdy trestní stíhání proti němu bylo zahájeno v době, kdy mu bylo [Anonymizováno] let, což při představě jakéhokoliv trestu odnětí svobody pro Žalobce mohlo znamenat v podstatě konec jeho profesní dráhy, mohlo vést k ohrožení nároku Žalobce na přiznání starobního důchodu v budoucnu, což v Žalobci vyvolalo existenční nejistotu a obecně celkově enormní stresovou zátěž. Žalobce se rovněž velmi obával té skutečnosti, že se celá věc rozkřikne a že jej jeho okolí odsoudí, ačkoliv se ničeho nezákonného nedopustil. Obava Žalobce následně došla k naplnění, neboť v místě bydliště došlo k trvalému poškození jeho dobrého jména a pověsti, přičemž i z tohoto důvodu se Žalobce následně musel přestěhovat. S tím souvisela také ztráta dlouholetých kamarádů, kteří u Žalobce pozorovali změnu chování, přičemž pro situaci, do níž se dostal, neměli potřebného pochopení. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce trvalo od 11.11.2019 do 13.10.2021 (tzn. 702 dnů), vyčíslil žalobce požadovanou náhradu nemajetkové újmy s přihlédnutím ke všem negativním následkům trestního řízení za každý den trvání trestního stíhání ve výši 1.500,- Kč, celkem 1.053.000,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 17.2.2022, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 17. 2. 2022 (podáním ze dne 15. 2. 2022) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 1,077.504,40 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 24.504,44 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 1,053.000,- Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 52/2020. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů obhajoby nevyhověla z důvodu, kdy žalobce ani přes její výzvu z 17.2.2023 neprokázal vznik škody (přitom byla připravena žalobci nahradit účelně vynaložené náklady na obhajobu ve výši 23.391,20 Kč), vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání a poskytla mu finanční satisfakci nemajetkové újmy ve výši 25.000,- Kč stanoviskem ze dne 3. 3. 2023. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Pokud jde o žalobcem uplatněné obhajné, žalovaná konstatovala u úkonů, uskutečněných do 2. 3. 2020 sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon obhajoby v předmětné věci činí 2.300,- Kč. Obhájce zastupoval rovněž spoluobviněného [jméno FO] mladšího, proto by měla být odměna za jeden úkon právní služby krácena na 1.840,- Kč. Od 3. 3. 2020 sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon obhajoby v předmětné věci by měla činit 1.500,- Kč, s přihlédnutím ke krácení odměny za více zastoupených osob částku 1.200,- Kč. Žalovaný potvrdila, že všechny úkony obhajoby, které žalobce žádá nahradit, byly skutečně dle spisu vykonány. Sporovala však účtování stížnosti do usnesení o zahájení tr. stíhání ze dne 13. 1. 2020, který žalobce účtoval jako celý úkon, byť se jedná o úkon. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, vznesla žalovaná námitku promlčení, když promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srov. v tomto směru rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20.6.2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, či ze dne 27.12.2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012), tzn. 13.10.2021. Ode dne 14.10.2021 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, která ode dne 17.2.2022 do dne 17.8.2022 neběžela. Ode dne 18.8.2022 pokračoval běh promlčecí lhůty, a skončil dne 13.10.2022. Žaloba byla soudu doručena až dne 21.11.2022, tedy až po uplynutí promlčecí doby. Nad rámec námitky promlčení žalovaná doplnila, že na tento nárok žalobce uhradila 25.000,- Kč, což vzhledem k okolnostem případu považovala za dostatečné zadostiučinění za porušení práva přiznání finanční satisfakce ve výši 25.000,- Kč. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Podáním ze dne 18.1.2024 žalobce navrhl jednak rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení z jednotlivých požadovaných částek, jdoucí od 18.8.2022 do zaplacení, jednak změnu žaloby co do nároku na náhradu nemajetkové újmy. Tento nárok by dle žalobce měl nadále představovat náhradu nemajetkové újmy s ohledem na způsobené zdravotní problémy ve výši 526 500,- Kč a dále náhradu za narušení rodinných vztahů ve výši 526 500,- Kč. Žalobce rovněž namítl, že námitka promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobce při ústním jednání prezentoval nemajetkovou újmu jako nemajetkovou újmu, která mu vznikla na přirozených právech člověka v důsledku trestního stíhání, a to v podobě zhoršení zdravotního stavu žalobce (arytmie a ty žaludeční problémy, včetně psychických problémů žalobce, které nastaly až o vánočních svátcích roku 2021). Žalobce dále doplnil, že námitka promlčení je dle jeho názoru vznesena žalovanou v rozporu s dobrými mravy, jednak proto, že stát klade na účastníka řízení nepřiměřené požadavky, aby ihned řešil potenciální náhradu nemajetkové újmy, byť újma vznikla až teprve po nějakém čase po vyhlášení tohoto rozhodnutí. Jednak proto, že promlčecí lhůta by měla být počítána od doručení písemného vyhotovení, z něhož teprve se účastník dozví důvod zproštění obžaloby, když ne každé zprošťující rozhodnutí vede k odpovědnosti státu za škodu. A konečně proto, že i občanský zákoník zakládá počátek běhu promlčecí doby na vědomí poškozeného o škodě, ale také jejím původci. Újma žalobce vznikla o vánočních svátcích 2021, kdy se ukázalo, že vztahy s rodinou nebudou narovnány a nastaly jeho zdravotní problémy v podobě arytmie, žaludečních a psychických potíží. Během předchozího období nebyla škoda žalobci známa a promlčecí doba tak nemohla začít plynout.

5. Žádostí o náhradu škody ze dne 15.2.2022, adresovanou Ministerstvu spravedlnosti, se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, trvající 702 dní, a náhrady majetkové škody, představující obhajné.

6. Vyjádřením Ministerstva spravedlnosti ze dne 17.2.2023 byl žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce informován, že téhož dne Ministerstvo spravedlnosti obdrželo jeho žádost o uplatnění nároku na náhradu škody a současně byl vyzván k doložení podkladů k jednotlivým úkonům právní služby a dokladu o zaplacení právních služeb. Dle Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky byla zpráva s výzvou k doplnění žádosti zaslaná žalovanou a doručené právnímu zástupci žalobce 20.2.2023.

7. Vyjádřením Ministerstva spravedlnosti z 18.2.2022 byl dále žalobce vyzván k doplnění plné moci ke své žádosti ze 17.2.2022, a současně byl informován o době, která může být ze strany Ministerstva spravedlnosti potřebná pro vyřízení dané žádosti.

8. Stanoviskem ze dne 3.3.2023 byl nárok žalobce vypořádán.

9. Usnesením Policie ČR KŘP Ústeckého kraje ze dne 11. listopadu 2019 bylo zahájeno trestní stíhání současného žalobce a jeho syna.

10. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Děčíně č.j. 1 ZT 393/2019 – 31 byla stížnost obviněného [jméno FO] (tzn. současného žalobce) proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Děčín, oddělení hospodářské kriminality, čj. KRPU-94279-68/TČ-2019-040281 ze dne 11.11.2019 částečně zamítnuta (co do bodu I) a částečně bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno (co do bodu II).

11. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č.j. 3 T 52/2020 – 433, ze dne 13.10.2021 byli žalobce a jeho spoluobžalovaný zproštěni obžaloby s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

12. Ze spisu sp.zn. 3 T 52/2020 Okresního soudu v Děčíně soud zjistil, že byl založen zprošťující rozsudek (č.l. 433) byl doručen právnímu zástupci žalobce 24.11.2021, přičemž byl vyhlášen při hlavním líčení, konaném 13.10.2021, za účasti právního zástupce žalobce, Mgr. Daniela Bartoše. Rozhodnutí pak nabylo právní moci 13.10.2021. Soud uvedl, že žalobce zprošťuje obvinění podle ust. § 266 písm. b) trestního zákona.

13. Dle velkého technického průkazu vozidla je vozidlo registrační značky [SPZ] ve vlastnictví právního zástupce žalobce se spotřebou nafty 5,5 l/100 km ve městě, 4,1 l/100 km mimo město, 4,6 l/100 km v kombinaci.

14. Dle potvrzení o uskutečněné poradě ze dne 27.9.2021 se porada mezi klientem a advokátem uskutečnila téhož dne v době od 10:30 do 11:42 hod.

15. Dle potvrzení o uskutečněné poradě ze dne 10.2.2021 se porada mezi klientem a advokátem uskutečnila téhož dne v době od 9:05 hod. do 10:25 hod.

16. Dle potvrzení o uskutečněné poradě ze dne 6.1.2021 se porada mezi klientem a advokátem uskutečnila téhož dne v době od 11:05 hod. do 12:15 hod.

17. Dle potvrzení o uskutečněné poradě ze dne 2.6.2020 se porada mezi klientem a advokátem uskutečnila téhož dne v době od 9:56 hod. do 11:03 hod.

18. Soud další důkazy, týkající se zdravotního stavu žalobce či jeho syna, jako nadbytečné neprováděl.

19. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

21. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

22. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

24. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

25. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

26. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

27. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

29. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

30. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. Ve výroku ad. I soud vyhověl návrhu na připuštění rozšíření žaloby co do zákonného příslušenství, když tomuto postupu nebránila žádná procesní překážka.

32. Pokud jde o žalobcem uplatněnou změnu žaloby ohledně charakteru nemajetkové újmy, soud tuto změnu ve výroku ad. II nepřipustil, když nově navrhovaný obsah nemajetkové újmy, jejíž náhrady se žalobce změnou žaloby domáhal, představuje dva oproti žalobě zcela odlišné nároky (byť v součtu v totožné výši), které nebyly v rámci předběžného projednání nároku u žalované uplatněny, neboť se jedná o nárok z titulu nemajetkové újmy z titulu narušení rodinných vztahů, ve výši 526.500,00 Kč s příslušenstvím, a nárok na nemajetkovou újmu z titulu zdravotních problémů ve výši 526.500,00 Kč s příslušenstvím. V neposlední řadě nutno poukázat na to, že pakliže by žalobce skutečně hodlal uplatnit nárok na (jakoukoliv) náhradu z důvodu poškozeného zdraví, šlo by o nárok se samostatným skutkovým základem a neodškodňoval by se v režimu náhrady nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1293/2011). Žalobce však i přesto opakovaně trval na tom, že se jedná o škodu nemajetkovou.

33. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů obhajného, soud vycházel především ze skutečnosti, že žalovaná nesporovala uskutečnění jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení jako takových, jakož i toho, že žalobce doložil uskutečnění jednotlivých porad. Pokud jde o sazbu za úkon právní služby, vycházel žalobce správně z částky 1 840,- Kč u úkonů, uskutečněných do 2. 3. 2020, když sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon obhajoby v předmětné věci činí dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s ustanovením § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částku 2.300,- Kč a právní zástupce žalobce i dle žaloby zastupoval rovněž spoluobviněného v daném řízení. Dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tak při obhajobě dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, tzn. částka 1.840,- Kč. Totéž pak platí u úkonů, provedených 3. 3. 2020 (po překvalifikaci), kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon obhajoby jednoho účastníka činí 1.500,- Kč, v případě zastupování dvou osob pak 1.200,- Kč. Co se týče jednotlivých úkonů právní služby, soud tyto shledal jako účelně vynaložené, s výjimkou porady z 10.2.2021, neboť tato navazovala na další poradu a která, až teprve následně navazovala na úkon soudu. Soud proto přiznal žalobci všechny požadované úkony obhajného, pouze v případě úkonu z 13.1.2020 soud však soud přiznal jen úkonu, neboť takto tento úkon hodnotí i judikatura Ústavního soudu (např. v rozhodnutí I.ÚS 534/2018, II.ÚS 381/2016 nebo III.ÚS 293/2015). Protože žalobce doplnil kopii velkého technického průkazu a soud tak mohl ověřit, že jedna cesta Děčín – Ústí nad Labem a zpět při spotřebě nafty dle TP právního zástupce žalobce (město 5,5 [l/100km], - mimoměsto 4,1 [l/100km], kombinace 4,6 [l/100km] a ujetých 44 km, činí na jednu cestu v roce 2020 při ceně pohonných hmot 31,8 Kč/l, sazbě základní náhrady 4,2 Kč/km, částku 251,02 Kč, v roce 2021 činí při ceně pohonných hmot 27,2 Kč/l, sazbě základní náhrady 4,4 Kč/km, částku 250,24 Kč. Žalobce přitom uplatnil za rok 2020 cesty 2 a za rok 2021 cesty 3. Soud proto vypočítal celkové náklady obhajného ve výši 1,5 úkonu právní služby po 1 840,- Kč (1x 31.12.2019 - převzetí a příprava obhajoby, úkonu 13.1.2020 - Stížnost (doplnění) proti usnesení o zahájení trestního stíhání), 8 úkonů právní služby po 1 200,- Kč (2.6.2020 - porada s klientem, 3.6.2020 - PČR Děčín – výslech Klienta, 12.6.2020 - PČR Děčín – prostudování spisu, 6. 1. 2021 - porada s klientem, 13.1.2021 - OS Děčín – hlavní líčení, 10.2.2021 - porada s klientem, 27.9.2021 - porada s klientem, 29.9.2021 - OS Děčín – hlavní líčení, 13. 10. 2021 - OS Děčín – hlavní líčení), to vše spolu s režijním paušálem za 10 úkonů právní služby á 300,- Kč, cestovným ve výši 1 252,76 Kč, 10x náhradou zmeškaného času á 100,- Kč a 21% DPH ve výši 3 435,60 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci ve výroku ad. III. na obhajném částku 19.032,36 Kč, zatímco ve výroku ad. IV. zamítl částku 5.742,80 Kč na jednotlivých úkonech a cestovném.

34. Vzhledem k tomu, že v průběhu soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal nemajetkové újmy, způsobené mu v souvislosti s řízením, vedeném před Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. číslo pod sp. zn. 3 T 52/2020. V této souvislosti především soud upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 96/2011 (C 10574), podle kterého „Nemajetková újma způsobená trestním stíháním spočívá nejen v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale i v negativních dopadech na osobnost člověka, jeho psychiku, čest, rodinný a společenský život, pracovní uplatnění, a podobně. Subjektivní promlčecí doba tedy počíná běžet od okamžiku, kdy obviněnému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zastaveno, tedy obdobně jako u nároku na náhradu škody podle § 32 odst. 1 OdpŠk.“ V daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Děčíně č.j. 3 T 52/2020 – 433 ze dne 13.10.2021, při jehož vyhlášení (byť ve zkráceném znění) byl právní zástupce žalobce přítomen a který nabyl právní moci dne 13.10.2021. V této souvislosti je pak nutné rovněž konstatovat, že ani námitka, že žalobce neměl povědomí, z jakého důvodu je vlastně obvinění zproštěn, není důvodná, když podle § 128 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v platném znění, je rozsudek nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu. Vyhlašují se úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Znění výroku pak upravuje § 120 odst. 1 trestního řádu, přičemž pod písm. c) je výslovně uvedeno, že výrok rozsudku obsahuje i zákonná ustanovení, jichž bylo při rozhodnutí použito. Již jen tato skutečnost pak stačí, aby žalobce získal povědomí o tom, na základě jakého ustanovení byl obžaloby zproštěn a zda se jedná o důvod, s nímž ODŠZ spojuje vznik odpovědnosti státu za škodu. Námitka žalobce, že musel vyčkat písemného vyhotovení vyhlášeného rozhodnutí je tak nedůvodná, když žalobce již od 13.10.2021 věděl, že byl obžaloby zproštěn z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (§ 226 písm. b) TŘ). Od 14.10.2021 pak běžela šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok nejpozději dne 14.4.2022, tak aby nebyl promlčen. Jestliže tedy žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 17.2.2022, učinil tak včas a došlo tak k tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V tomto směru je rovněž lichá námitka žalobce, jestliže běh promlčecí lhůty spojuje s obecnými ustanoveními občanského zákoníku, protože úprava promlčecí doby dle zákona č. 82/1998 Sb. je úpravou speciální, která má v daném případě přednost. V projednávaném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán 56 dní před uplynutím šestiměsíční promlčecí doby, tedy po marně uplynulé šestiměsíční lhůtě k předběžnému projednání nároku tedy zbývalo přesně 56 dní k podání žaloby a tato měla být podána 14.10.2022. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaná projednala nárok žalobce a vydala své stanovisko až dne 3.3.2023, tedy po uplynutí doby ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk, neboť žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobu k soudu podal i předtím, než se žalovaná k jeho nároku vyjádří, obzvláště pokud mu hrozilo promlčení jeho práva, neboť § 14 OdpŠk stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání stanoviska žalované. Soud by v takovém případě vyčkal vyjádření žalované a poté by v zahájeném řízení pokračoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011). Žaloba však byla podána až 21.11.2022, tedy po uplynutí promlčecí doby a vzhledem k tomu, že žalovaná se promlčení dovolala, soud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě. V daném případě přitom soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že žalovaná vznesla svou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Sám žalobce se v žalobě odvolával na své osobní a zdravotní problémy v období konce či přelomu roku 2021/2022. Navzdory těmto problémům však byl schopen uplatnit předběžně svůj nárok u žalované v únoru 2022, tedy v zachovalé lhůtě. Jestliže však bylo v moci žalobce tuto žádost podat včas, není objektivní důvod, aby stejně nebylo postupováno i v případě žaloby. Jak již bylo shora uvedeno, termín pro podání žaloby uplynul 14.10.2022, tedy téměř po 10 měsících od žalobcem tvrzeného vzniku zdravotních a psychických potíží. Zvláště v situaci, kdy žalobce nepodával žalobu sám, ale prostřednictvím svého právního zástupce, pak ničeho nebránilo, aby žaloba byla podána v zachovalé lhůtě. Na tom rovněž nemění nic ani skutečnost, že žalovaná vypořádala nárok žalobce opožděně, protože podmínkou podání žaloby je uplatnění nároku (nikoliv jeho vypořádání), jak již bylo uvedeno shora. Soud proto žalobu co do nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výroku ad. IV. zamítl.

35. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 2 o. s. ř., a žalované, která měla v rámci tzv. kumulace nároků (tzn. nemajetková újma v tarifní hodnotě 50 000,- Kč, majetková újma v tarifní hodnotě 24 504,44 Kč) úspěch co do 74,46% a neúspěch co do 25,55%, přiznal právo na náhradu 48,91 % nákladů. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání ve dnech 19. 1. 2024, 14. 5. 2024 a těchto jednání se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada za 5 úkonů po 300,- Kč. S ohledem na poměrný úspěch ve věci proto soud přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 733,65 Kč.

Poučení