45 C 53/2024 - 80

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno proti žalované: [Jméno žalované] pro zaplacen 810 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 458.411,00 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 317.161,00 Kč ve výši 14,25 % od 22.3.2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50.000,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 50.000,00 Kč od 22.3.2024 do zaplacení a s 14,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 141.250,00 Kč od 22.3.2024 do 2.4.2024, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 301.589,00 Kč spolu se 14,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 301.589,00 Kč od 22.3.2024 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 60 178,67 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 810 000,- Kč s příslušenstvím, představující jednak zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 300 000,- Kč s příslušenstvím, způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce, zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 510 000,- Kč s příslušenstvím, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, to vše v řízení, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp.zn. [Anonymizováno]. Žalobce stručně shrnul průběh řízení, které vymezil ode dne 26. 7. 2017, kdy byla Generálním ředitelstvím cel, odbor 75.3 – Pátrání Hradec Králové, oddělení 753.2 – Odhalování celních podvodů pod sp. Zn.: [Anonymizováno] a pod č. j. [č. účtu] trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý [Jméno žalobce] v souvislosti s pokusem o vývoz vojenského materiálu až do 28. června 2023, kdy mu usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne, č.j. [Anonymizováno] pak žalobci vráceny i zabrané věci. Pokud by dle žalobce orgány činné v trestním řízení již v přípravném řízení neignorovaly skutečnosti a důkazy žalobcem předkládané i důkazy jimi samotnými shromážděné, nemuselo k trestnímu stíhání vůbec dojít případně, mohlo být ukončeno ještě před podáním obžaloby. Nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a podáním obžaloby došlo u žalobce zejména k újmě na psychickém stavu, zdraví a životní pohodě, projevující se zejména zvýšenou nervozitou a extrémním stresem, kterému jsou vystaveny nespravedlivě stíhané osoby. Žalobce byl vystaven tísnivému pocitu absolutní bezmoci způsobeného tím, že orgány činné v trestním řízení zcela ignorovaly důkazy v jeho prospěch, kdy trestní řízení bylo až do zásahu Nejvyšším soudem ovládáno jedinou snahou docílit jeho účelového potrestání za něco, co zjevně a od počátku nebylo trestným činem. Žalobce trpěl stresem z možných důsledků trestního stíhání, protože v případě odsouzení za úmyslný trestný čin by žalobce přišel o zaměstnání, kterému se věnoval celý život a které zajišťovalo finančně i jeho rodinu. To společně s délkou trestního stíhání znamenalo pro žalobce dlouhodobý stres, ztrátu zájmu o koníčky, zhoršení v osobním a rodinném životě. Celé trestní řízení pak představovalo mimořádnou psychickou zátěž žalobce i celé jeho rodiny. Žalobce musel v profesním životě neustále čelit nepříjemným dotazům na stíhání, mnohdy i pohledům, z kterých bylo cítit opovržení nad jeho osobou, zvláště pak i vysokou míru zlehčování jeho profesních aktivit stran výkonu advokacie. Popsaný stav byl vyvolán zejména masivní medializací celé trestní věci, kde byl v rámci nejrůznějších televizních reportáží žalobce zobrazován hlavně ve fázi řízení před soudem. Zásah do jeho osobní integrity byl zesílen právě především vlivem sdělovacích prostředků. V osobním životě se prakticky nevěnoval svým oblíbeným činnostem, koníčkům atd., byl bez nálady, a myšlenek na nějakou zábavu nebo rozptýlení. Pocit bezmoci pramenící především z chování státního zástupce před soudem byl absolutní a žalobce v jeho obvyklém dosavadním životě prakticky paralyzoval. Dostavovala se nespavost, pocit zmaru a stavy, které žalobce přirovnal k pocitům obětím komunistického režimu. Žalobce omezil také kontakty s přáteli, které nechtěl zatěžovat svými problémy a přenášet je na ně, styděl se za to, do jaké situace se dostal. To vše mělo vliv na jeho osobní i rodinný život, jeho blízcí samozřejmě poznali, že se změnil ve svém chování a životním postoji, byl smutný, nebavil se, nesmál, uzavřel se do sebe, prostě jen přežíval. Své psychické problémy však nikde neléčil také z obavy, že se stane obětí dalšího zesměšňování. Žalobce neustále myslel na vzniklé stíhání, obvinění, obžalobu, soud. Žalobce jako [Anonymizováno] se musel obhajovat i v řízení před [Anonymizováno] která kvůli jeho trestnímu stíhání vedla řízení o možné dočasném [Anonymizováno], čímž byl žalobce dehonestován i ve své pracovní sféře. Žalobci bylo velmi nepříjemné, když byl dotazován na své stíhání svým okolím, přáteli a známými, obchodními partnery, klienty. Žalobce po dobu svého trestního stíhání prakticky přestal vykonávat svoji hlavní profesní činnost, tedy [Anonymizováno], neboť se obával, že by jeho trestní stíhání mohlo mít na jeho profesní vztahy advokáta ke klientům negativní dopady. V průběhu trestního řízení, zejména v návaznosti na chování státního zástupce a rozhodování Vrchního soudu v Praze navíc ztratil víru ve spravedlnost, což bylo způsobeno právě aplikovaným principem výběrové spravedlnosti a zcela nepochopitelným postupem orgánů činných v trestním řízení. Tento pocit, že právo platí, mu byl do jisté míry vrácen až rozhodnutím Nejvyššího soudu a následným postupem obecného soudu v dané věci, kde došlo ke změně ve složení senátu. Žalobce stíháním samotným, nutností vypovídat, časem stráveným obranou v řízení, ztratil nezanedbatelnou část svého života, nehledě na náklady obhajoby. Obhajoba v řízení, studium spisu a přemýšlení nad stíháním žalobci zabíralo nezanedbatelný čas, který mohl věnovat rodině a svému volnému času, a to navíc po dobu více než 5 let, kdy trestní řízení trvalo. Žalobce zdůraznil, že jako [Anonymizováno] byl trestním stíháním poškozen i v zahraničí. V důsledku nezákonného trestního stíhání je žalobce navíc doživotně veden v celé řadě operativně pátracích evidencích a to zejména zahraničních orgánů a služeb, což mu může komplikovat svobodné cestování, neboť zákaz vstupu či odepření vydání víza nemusí být vízovým orgánem konkrétního státu odůvodňováno. Skutková podstata trestného činu, ze kterého byl žalobce obviněn, tak žalobci zásadně negativně ovlivňuje jeho osobní i profesní život, založený především na cestování. S ohledem na shora uvedené proto žalobce vyčíslil nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 300.000,-Kč. Žalobce dále požadoval zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, které vymezil od zahájení úkonů trestního řízení dne 26. července. 2017 (žalobce již od počátku trestního řízení byl omezován na svých právech – zadržení věcí, bránění výkonu jeho komerční a sběratelské činnosti) až do okamžiku, kdy bylo soudem dne 27. března 2023 rozhodnuto o ukončení trestního stíhání, tedy přibližně 5 let a 8 měsíců. [právnická osoba] probíhajícího stíhání byl vykoupen psychickým zdravím a nemožností běžně se radovat ze života. To bylo umocněno tím, že v domě žalobce proběhla prohlídka a žalobci byly odejmuty některé pro žalobce důležité věci. Trestní stíhání žalobce bylo důsledkem nesplnění povinnosti policejního orgánu v přípravném řízení, neboť v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu neobjasňovali stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. Řízení bylo vedeno očividnou snahou dostat žalobce před soud, a to bez ohledu na skutečnost, že jak policejní orgán, tak i dozorový státní zástupce, ignorovali důkazy svědčící ve prospěch žalobce. Tomu ostatně nasvědčovalo i chování a vystupování státního zástupce před soudem, kdy byla obhajoba opakovaně nucena žádat soud o sjednání nápravy a vedení státního zástupce k dodržování profesní etiky. Důkazem toho byly i zásadní námitky prezidenta republiky k chování uvedeného státního zástupce, které vedly k jeho nejmenování soudcem. Dle žalobce se jednalo o právně i skutkově banální případ, řízení bylo vedeno a skončeno na jediném stupni soudní soustavy, žalobce se aktivně snažil zkrátit délku řízení svými návrhy, které byly akceptovány již napoprvé nalézacím soudem, ale zcela zbytečná a dnes již nezákonná aktivita státního zastupitelství vedla k enormním průtahům v celém řízení, přičemž věc měla pro žalobce velký význam. Dle žalobce je přiměřenou kompenzací za nepřiměřenou délku řízení částka 510.000,-Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 15. 9. 2023, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou tvrzené nároky neuznala, přičemž konstatovala, že u ní žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč za nezákonné tr. stíhání a nárok na náhradu nem. újmy ve výši 510.000,- Kč za nepřiměřenou délku tr. řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp.zn. [Anonymizováno], uplatnil podáním, doručeným dne 21.9.2023. Žádost žalobce byla shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100.000,- Kč a zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 41.250,- Kč. Žalovaná rovněž stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 8 měsíců s hrozbou trestní sazby až 10 let odnětí svobody. Žadatel nebyl zadržen, ani stíhán vazebně. Žalovaná shrnula tvrzení žalobce s tím, že konkrétní dopady, zejména nevratné dopady na profesní činnosti život netvrdí, pouze uvádí hrozby, které hrozily negativním ovlivněním profesního života. Pokud jde o tvrzenou masivní medializaci případu žalobce, ta se však zřejmě výrazněji projevila až informováním celostátních médií o tom, že byl zproštěn obžaloby. Delikt, pro který byl žalobce stíhán, není společensky stigmatizující, zejména v porovnání s jinými trestnými činy, např. proti životu a zdraví, či proti svobodě a lidské důstojnosti. V návaznosti na výše uvedené žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná žalobci přiznala odškodnění ve výši 100 000,- Kč, přičemž jeho případ porovnala s případy vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 16/2012, u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 100/2012 a také u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 9/2020. Zároveň žalovaná vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. [Anonymizováno]. K nároku na zadostiučinění nepřiměřené délky řízení žalovaná uvedla, že celková délka trestního stíhání žalobce činila 4 roky a 8 měsíců. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodl meritorně čtyřikrát, soud II. stupně třikrát a Nejvyšší soud jednou. Během řízení nedošlo k průtahům. Soudu I. stupně však nutno přičíst k tíži, že jeho tři meritorní rozhodnutí byla zrušena odvolacím či dovolacím soudem z důvodů neúplného skutkového zjištění či vad v dokazování. Věc byla do určité míry složitější. Žalobce byl stíhán pro trestný čin obchodování s vojenským materiálem bez povolení a licence. Krom listin a výslechu svědků byly důkazy provedeny i znaleckými posudky, odborným vyjádřením Ministerstva průmyslu a obchodu a výslechem znalců. Určitá právní složitost se odrazila v rozhodování soudů na všech stupních soudní soustavy, přičemž Nejvyšší soud v rušícím rozhodnutí mimo jiné uvedl, že rozsudky soudu I. a II. stupně jsou založena na nesprávném výkladu pojmu vojenský materiál. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako vyšší, neboť dle konstantní judikatury trestní řízení patří mezi prioritní řízení. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci lze hodnotit jako nepřiměřenou. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu dospěla žalovaná k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 41.250,- Kč. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění vycházela z částky 15.000,- Kč (první dva roky v poloviční výši) a dospěla k základní částce 55.000,- Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7.500,- Kč). Tato základní částka pak byla snížena o 15% s ohledem na výše uvedenou složitost projednávané věci a dále o 10% s ohledem na rozhodování soudů na všech stupních soudní soustavy. K vyššímu významu trestního řízení pro žalobce nebylo při kalkulaci dle ustálené judikatury přihlédnuto, neboť žalobci bylo samostatně přiznáno zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalovaná k výše uplatněnému nároku žalobce doplnila, že jím požadovaná výše zadostiučinění není přiměřená. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět podáním ze dne 27.11.2024, a to co do částky 141 250,- Kč s příslušenstvím. Dalším podáním ze dne 12.12.2024 vzal žalobce zpět žalobu co do částky z částky 317.161,00 Kč ve výši 14,25 % od 22.3.2024 do zaplacení.

4. Žádostí o předběžné projednání nároku z 15.9.2023 žalobce uplatnil u žalované svůj nárok z titulu jednak újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, a sice usnesením o zahájení trestního řízení ze dne 26.7.2017 a dále újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení.

5. Dle potvrzení příjmu podání ze dne 21.9.2023, adresovaného [právnická osoba] [Jméno advokáta] byl žalobce informován o přijetí žádosti a lhůtách k vypořádání. Dle doručenky datové zprávy ze dne 22.9.2023, byla zpráva doručená Ministerstvem spravedlnosti právnímu zástupci [Jméno advokáta], s předmětem: MSP -1936/2023-ODSK-ODSK/7.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 20.3.2024 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci byla poskytnuta částka 100 000,- Kč na nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním, na újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, byla poskytnuta částka 41.250,- Kč a žalovaná konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená.

7. Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 14.8.2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. f) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1) trestního zákoníku.

8. Usnesením Nejvyššího soudu č.j. [Anonymizováno] ze dne 25.11.2020 byl v celém rozsahu zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze den 26.5.2020 sp.zn. [Anonymizováno] a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4.11.2019 sp.zn. [Anonymizováno] a rovněž obsahově navazující rozhodnutí s tím, že věc byla následně přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Dále bylo dovolání obchodní společnosti [právnická osoba] odmítnuto.

9. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. [Anonymizováno] ze dne 26.5.2020 bylo rozhodnuto o zabrání blíže specifikovaných věcí s tím, že hrozí nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zločinu s tím, že výroky o vině a trestu napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 4.11.2019, č.j. [Anonymizováno], zůstávají nedotčeny. Jednalo se, v převážné většině o munici a další vojenský materiál.

10. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích čj. [Anonymizováno] ze dne 3.5.2021 byl obžalovaný [Jméno žalobce], [tituly za jménem], [tituly před jménem], zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu.

11. Oznámením o zahájení řízení o možnosti pozastavení [Anonymizováno] na zahájení trestního stíhání žalobce Policií ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura [adresa] ze dne 14.8.2018, pod č.j. [Anonymizováno], ve věci zahraničního obchodu s vojenským materiálem.

12. Dle Rozhodnutí [Jméno žalobce]. Rozhodnutí je bez bližšího odůvodnění.

13. V článku s názvem „[datum] byla hned v záhlaví zveřejněna fotografie žalobce u soudu, při vyhlašování rozsudku s podtitulkem „[Jméno žalobce]. [Anonymizováno] Článek se věnoval celému případu a odkazoval i na video, pocházející ze [Anonymizováno] – zprávy s textem „[Anonymizováno] Dle připojeného videa byla veřejnost informována o postoji státního zástupce i právníka obžalovaného v dané věci za doprovodných záběrů žalobce v soudní síni i mimo ni.

14. V článku ze serveru [adresa] s názvem „[datum] je hned v záhlaví je uvedeno, že Krajský soud v Pardubicích udělil peněžitý trest ve výši [Jméno žalobce], který se podle [Anonymizováno]. Rovněž v článku, je informováno o dané kauze, včetně citací státního zástupce, které poskytl v průběhu řízení, nebo které uváděl v průběhu řízení.

15. V článku z [datum] s textem „[Anonymizováno]“ byl žalobce uveden na úvodní fotografii a průvodním textem „[Jméno žalobce]“ Tento článek, rovněž uvádí podrobnosti o trestní kauze a cituje i žalobce, stejně jako předsedu senátu, v dané kauze s tím, že rozsudek v dané věci dosud není pravomocný.

16. Žalobce byl označen i v článku „[Anonymizováno]!“ z deníku [datum].

17. V článku s názvem „[datum] ze serveru [Anonymizováno].cz bylo hned v záhlaví textu uvedeno jméno žalobce a podrobnosti o dané kauze s tím, že [Jméno žalobce]. Rovněž u tohoto článku je fotografie žalobce s jeho obhájcem v soudní síni s rouškami přes obličej.

18. V článku s názvem „[datum] ze serveru [Anonymizováno] je hned v podtitulku jmenován žalobce a článek se věnuje celé kauze.

19. V článku s názvem „[datum] ze serveru [Anonymizováno], kdy je zde žalobce uváděn jmenovitě jako dotyčný muž. Článek je relativně krátký, přičemž uvádí: „[Jméno žalobce].“ K článku je rovněž průvodní video.

20. V článku z deníku [datum] s názvem „[Anonymizováno]“ z [datum] s úvodní fotografií žalobce a jeho obhájce v rouškách u soudu. S titulkem: [Jméno žalobce]

21. V článku s názvem „[datum] ze serveru [Anonymizováno] [adresa] je opět žalobce v záhlaví článku uveden. Tento je zobrazen na úvodní fotografii k článku, když pózuje [Anonymizováno]. Dle průvodního textu se jedná o [Anonymizováno]

22. V článku s názvem „[datum] je několik průvodních fotografií se žalobcem v rouškách u soudu tento je v textu rovněž přímo jmenován.

23. V článku ze [Anonymizováno] s názvem „[právnická osoba], byla veřejnost informována o ukončení trestního stíhání žalobce. Hned v záhlaví je uvedeno, že šest let soudních tahanic má za sebou [Jméno žalobce]. [jméno FO]. Součástí článku, ve kterém je rovněž dále citován i žalobce, resp. postoj žalobce k dané kauze, je rovněž průvodní video.

24. V článku článek ze serveru [datum] s názvem „[Anonymizováno]“, byl žalobce vyobrazen jako [Anonymizováno].

25. V článku ze serveru [datum] s názvem: „[jméno FO] odmítl po [jméno FO] jmenovat dalšího státního zástupce“.

26. V článku ze serveru [datum] s názvem „[jméno FO] jmenoval nové soudce. Dva žalobce podle něj „dohnaly staré hříchy“, je uvedeno, že prezident [jméno FO] nejmenoval dva státní zástupce navržené na jmenování soudců, a sice [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že tyto dohnaly staré hříchy. „Jeden z nich se velmi aktivně angažoval ve známém procesu s bývalou ministryní obrany [jméno FO], myslím si, že nemusím nic dodávat. Ten druhý státní zástupce byl veřejně pokárán rozsudkem Nejvyššího soudu“, řekl [jméno FO]. 27. [právnická osoba] v souvislosti se žalobcem uveřejnila další tři reportáže (jedna z nich [datum]), které se týkaly dané kauzy, ve kterých byl opět žalobce jmenován a vyobrazen.

28. V článku z [Anonymizováno] s názvem: „[Anonymizováno] byla veřejnost informována o faktickém ukončení celé kauzy.

29. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], sestra žalobce v dané věci uvedla, že sama bydlí v Praze, ale pochází [adresa], kde dosud bydlí jejich rodiče s bratrem a kam jezdí s dětmi často na návštěvu. Celou kauzu zpovzdálí sledovala, byla hodně medializována. Svědkyně si vybavovala reportáž v hlavních zprávách na [Anonymizováno], které jsou podle ní v místě hodně sledované, kdy redaktorka [jméno FO] hlásila, že [Jméno žalobce] [Anonymizováno]. Ta spustila lavinu kontaktů známých a příbuzných, což bylo velmi nepříjemné nejen pro jejího bratra, ale i všechny ostatní členy rodiny, včetně rodičů, kteří jsou v seniorním věku. Pro jejich známé jsou v televizi zveřejňovány jen pravdivé informace a vůbec nebyli schopni rozlišit, že se jednalo jen o [Anonymizováno]. Pro rodiče to bylo hodně těžké, oba jsou ve [adresa] známí, protože maminka pracovala v nemocnici, tatínek je soudním znalcem. Matka se kvůli tomu obávala jít do samoobsluhy nakupovat, s pláčem svědkyni volala, že se nechce s lidmi konfrontovat. To bylo i pro žalobce velmi těžké. Známí žalobce a svědkyně již na věc měli jiný pohled a nenahlíželi na zprávy tak, že by žalobce [Anonymizováno], přesto se na kauzu vyptávali. O kauze přitom se hovořilo i v souvislosti s jmenováním státního zástupce [jméno FO], kterého odmítl prezident [jméno FO] v souvislosti s touto kauzou jmenovat do funkce soudce. O tom se pak naštěstí dozvěděla široká veřejnost a pohled okolí se tak změnil. Do té doby to však bylo i pro rodiče svědkyně a žalobce problematické a nepříjemné. Svědkyně vnímala sociální tlak okolí i v souvislosti s tím, že byl žalobce dokonce odsouzen a i jeho rodiče se tím trápili. Svědkyni tížilo, že svému bratrovi nedokáže nijak pomoci, šlo o [Anonymizováno]. Po odvysílání televizní reportáže přitom zejména v bydlišti rodičů převažoval názor, že se trestné činnosti dopustil (když o tom mluvili v televizi), zatímco přátelé svědkyně jí vyjadřovali podporu, i když občas si někdo tzv. „rýpnul“. Trestní stíhání mělo přitom vliv i na běžný život obou sourozenců, kteří spolu chodili na střelnici. Po zahájení trestního stíhání propadl žalobci zbrojní průkaz a on se tak musel učit na zbrojní zkoušky. Pro oba sourozence však bylo nejtěžší vidět, jak špatně nesli trestní stíhání jejich rodiče a nemožnost je utěšit. Celou situaci zhoršovala i nejistota, spojená s případným uložením trestu odnětí svobody. Žalobce začal mít problémy se [Anonymizováno], zřejmě psychosomatického rázu. Svědkyně četla jednotlivá rozhodnutí v daném řízení a nabyla dojmu, že ze strany státního zástupce šlo o jakousi mstu, osobní útok. Ačkoliv sama nikdy hlavnímu líčení přítomna nebyla, dle jejího názoru se státní zástupce nechoval profesionálně, což přispělo i k délce daného řízení. Dle svědkyně měl žalobce potíže se spánkem, pořád na kauzu myslel, protože o ní neustále při návštěvách ve [adresa] denně hovořili. Když byla doma, snažila se žalobce podpořit alespoň telefonicky, nevěřila tomu, že by opravdu mohl být odsouzen, přišlo jí to absurdní. Rovněž některým jejím pražským kamarádům, kteří ji spíše povzbudili. Jiná situace však byla ve [adresa]. [adresa], kde kauzu vnímala hůře. Otci to strašně vadilo, protože vlastně je pro něj soudního znalce bezúhonnost základem. Je znalcem již více než 30 let a v okolí je známým. V takové situaci bylo trestní stíhání jeho syna zvláště nepříjemné, i když sám nic nespáchal. Nejhůře přitom situaci nesla maminka. Svědkyně se domnívala, že došlo i ke ztrátám v profesní oblasti žalobce, ale neměla ponětí jakým. Ona sama jej podpořit nemohla, když byla na mateřské. Dle jejího názoru rodiče bratra podporovali, ale sama se na to nikdy neptala. Jestliže svědkyně uváděla, že dle jejího názoru se jednalo o jakousi mstu ze strany státního zástupce, ten sice žalobce neznal, ale šlo o jeho až osobní zájem a snahu dostat žalobce do vězení. [adresa] si vybavovala, že i nadřízený soud mu věc vrátil s tím, že nerespektoval názor nadřízeného soudu. Ji samotnou pak překvapilo, že se státní zástupce [jméno FO] stal soudcem.

30. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp.zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno následující: Dne 26.7.2017 byly zahájeny úkony trestního řízení ohledně provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku proti žalobci. Dne 27.7.2017 informovalo Generální ředitelství cel Policii České republiky o zahájení úkonů trestního řízení. Dne 14.8.2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin - zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení, nebo licence podle § 265 odst. 1 a 2 písm. f) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku u Policie ČR. Usnesení bylo doručeno žalobci 20.8.2018. Dne 28.8.2018 byla vyrozuměna o zahájení trestního stíhání Česká advokátní komora a Ministerstvo spravedlnosti. Dne 22.8.2018 podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce blanketní stížnost proti zahájení trestního stíhání. Dne 27.8.2018 byla policie kontaktována právním zástupcem žalobce o převzetí právního zastoupení a bylo avizováno předložení plné moci. Dne 27.8.2018 byl žalobce i jeho obhájce vyzván k doplnění řádné plné moci s tím, že 23.8.2018 obdržel policejní orgán prostřednictvím e-mailu stížnost žalobce proti zahájení trestního stíhání, která však nebyla řádně doplněna, proto policejní orgán nahlíží na podání, jako právně neúčinné. Žalobce zaslal kopii plné moci policejnímu orgánu. Plná moc byla, z 28.8.2018. Dne 17.9.2018 vyzval policejní orgán znovu právního zástupce žalobce k předložení originálu plné moci a téhož dne byl obhájce vyrozuměn o termínu výslechu obviněného. Advokát prostřednictvím e-mailu policii 14.9.2018 zaslal sdělení, ve kterém zaslal rovněž plnou moc a 27.9.2018 se omluvil z nařízeného výslechu z důvodu dlouhodobě plánované dovolené. Dále avizoval další období, kdy je obviněný mimo republiku. Dne 4.10.2018 vyzval policejní orgán obhájce k řádnému doručení originálu plné moci z 28.8.2018, protože dosud nebyla předložena, plná moc. Ta která byla zaslána jako součást zprávy se zaručeným elektronickým podpisem, který se vztahuje pouze k datové zprávě, nikoli e-mailové zprávě, jak deklaruje advokát ve svých podáních. Plná moc tak dle názoru policejního orgánu nesplňuje náležitosti. Dne 19.10.2018 byl založen záznam, podle kterého se žalobce vyjádřil telefonicky tak, že dal svému advokátovi jasný pokyn, který blíže nespecifikoval, neboť očekával, že jeho obhájce jako bývalý státní zástupce ví, co má dělat. Takto reagoval žalobce k informaci od policejního orgánu, že dosud nebyl řádně doručen originál jeho plné moci, kterou zmocnil svého obhájce k jednání za jeho osobu. Dne 22.10.2018 byla stížnost proti usnesení policejního orgánu se spisovým materiálem předložena Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové s tím, že policejní orgán dosud neobdržel originál plné moci. Dne 26.10.2018 byla stížnost advokáta [Jméno advokáta] proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta, neboť byla podána osobou neoprávněnou. Mimo jiné rovněž státní zástupce konstatoval, že stížnost podaná stěžovatelem [tituly za jménem] [jméno FO] byla podána neoprávněnou osobou, která sama nemá právo podat stížnost proti zahájení trestního stíhání jiné osoby a současně nebylo řádně doloženo její oprávnění vykonávat obhajobu obviněného. Proto nezbylo než stížnost proti zahájení trestního stíhání zamítnout. Dne 10.5.2018 byl založen záznam o podání vysvětlení, ke kterému se dostavil žalobce, jako jednatel společnosti [právnická osoba], tedy společnosti, která se měla dopustit trestné činnosti. Rovněž byl do spisu založen záznam z 19.5.2018, podle kterého žalobce předložil při podání vysvětlení odborné vyjádření prodejce, tedy [právnická osoba]. 11.12.2018 se konal výslech obviněného od 10:40 hod. do 11:04 hod. za účasti obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 22.10.2018 požádala Policie ČR Okresní soud v [adresa] o ustanovení obhájce obviněnému [Jméno žalobce] s tím, že jím zvolený obhájce [tituly za jménem] [jméno FO] dosud nedoručil řádně udělenou plnou moc obviněnému. Dne 26.10.2018 Okresní soud v Ústí nad Orlicí ustanovil žalobci obhájce [tituly za jménem] [jméno FO]. Dne 23.11.2018 byl ustanovený obhájce i žalobce, informován o změně právní kvalifikace s tím, že skutek, který byl posuzován, má být nadále posuzován jako zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení, nebo licence podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu, podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 23.11.2018 byl obviněný předvolán k výslechu na 11.12.2018. Dne 26.11.2018 kontaktoval obhájce, ustanovený obhájce žalobce policii s tím, že neobdržel ustanovení obhájce z 26.10.2018. Bylo dohodnuto zaslání rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí prostřednictvím datové schránky s tím, že originál bude zaslán poštou, či předán při výslechu obviněného 11.12.2018. Policejní orgán poté kontaktoval trestní soud a zjednal nápravu. Dne 6.12.2018 podává vysvětlení [jméno FO]. Dne 28.11.2017 požádala [právnická osoba] Ministerstvo průmyslu a obchodu o odborné vyjádření dané věci. Na to reagovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu 31.1.2018 a předalo odborné stanovisko. Dne 28.11.2018 rovněž požádala [právnická osoba] o součinnost Ministerstva průmyslu a obchodu a sdělení, zda byla licenční správou v minulosti společnost [právnická osoba], již šetřena, v jaké věci a s jakým výsledkem. Nato sdělil 28.7.2018 odbor Pátrání Hradec Králové z generálního ředitelství cel, že [právnická osoba] byl dne 13.1.2014, potrestán pokutou za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 25 odst. 1 trestního zákona v souladu s ustanovením § 25 odst. 8, písm. a) trestního zákona za správní delikt, jehož se měl dopustit vyvážením materiálu, který byl vzhledem k charakteru a možnému použití vojenským materiálem. Dne 1.9.2017 informovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, že o výsledcích svého šetření v této věci bude ministerstvo neprodleně informovat. Dne 8.10.2018 požádala Policie ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu o doplnění odborného vyjádření a stanoviska. Nato odpovědělo Ministerstvo průmyslu a obchodu z 8.10.2018. Dne 10.4.2018 požádalo Generální ředitelství cel [právnická osoba] o poskytnutí bližších údajů o prodaném zboží, které právnická osoba, [právnická osoba], dodala fyzické osobě [Jméno žalobce] a právnické osobě [právnická osoba] Nato odpověděl 12.6.2018 [právnická osoba]. a zaslal seznam konkrétních věcí, se kterými bylo obchodováno a podklady k rozhodnutím. 28.7.2018 založilo Generální ředitelství cel úřední záznam o kontrole vývozu zboží společnosti [právnická osoba] ze dne 19.7.2017 a rovněž byly založeny podklady. Do spisu byl založen protokol o uskladnění zajištěného zboží z 19.2.2018, kdy se mělo jednat o [Anonymizováno]. Dne 8.8.2017 informoval Celní úřad pro Pardubický kraj Generální ředitelství cel o postoupení žádosti o poskytnutí informací z Ministerstva průmyslu a obchodu, tomuto úřadu. Dne 10.8.2017 byly vydány věci důležité pro vedení trestního řízení (konkrétně jeden kus kontejneru přijatý Celním úřadem pro Pardubický kraj z 19.7.2017) pověřenému celnímu orgánu. Dne 27.11.2017 přijala Celní zpráva České republiky ve věci konzultanta, analytičku Generálního ředitelství cel. Rovněž byla do spisu založeny listiny, týkající se celního řízení. Dne 16.8.2017 byl založen protokol o vydání věci, konkrétně jednoho kusu fyzikálního aerodynamického modelu pro použití ve větrném tunelu. Spisový materiál byl následně předán Generálnímu ředitelství cel Celním úřadem pro Středočeský kraj 31.7.2018. II. svazek: Dne 14.9.2017 požádalo Generální ředitelství cel o součinnost Národní centrálu proti organizovanému. Ta odpověděla 24.10.2017 a zaslala veškerý materiál, týkající se obviněného, který byl veden u Národní centrály proti organizovanému zločinu. Dne 19.10.2017 požádalo Krajské ředitelství Policie Zlínského kraje Policii ČR, Národní centrálu proti organizovanému zločinu o poskytnutí údajů, týkajících se vývozu materiálu z místa mimořádné události výbuchu muničního skladu [adresa], ve kterém měl mimo jiné [právnická osoba] uložen materiál. Do spisu, rovněž byly založeny podklady ohledně těchto žádostí, včetně materiálů, týkajících se správního deliktu. Dne 25.9.2017 byla ohledána věc – Objekt skladové haly společnosti [právnická osoba] za účasti současného žalobce. Rovněž byla vypracována fotodokumentace. Dne 1.9.2017 požádalo Generální ředitelství cel vojenskou policii, kriminální a dopravní službu o součinnost a zajištění prohlídky pyrotechnikem. Dne 14.9.2017 byl Celní úřad pro Středočeský kraj, tedy informoval Generální ředitelství cel o postoupení žádosti o součinnost, při prohlídce, tomuto orgánu. Dne 28.11.2017 Celní správa, Generální ředitelství cel, požádala Českou advokátní komoru o součinnost a sdělení informací, týkajících se současného žalobce, zda má [Anonymizováno] apod. Dne 4.12.2017 informovala [Anonymizováno]. Do spisu byly dále založeny informace, týkající se majetku současného žalobce v České republice. Dále záznam o nahlédnutí do trestního spisu ze dne 17.12.2018, kdy obviněný nahlížel do trestního spisu a pořizoval si z něj fotografie. Dále byl do spisu založen záznam o prostudování spisu ze dne 17.12.2018, kdy žalobce za účasti svého obhájce [právnická osoba] studoval daný spis. Dne 2.1.2019 byl podán návrh na podání obžaloby ve věci provedení zločinu zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení, nebo licence. Podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. III.svazek: Obžaloba byla podaná Krajským státním zastupitelstvím v [adresa] Krajskému soudu v [adresa].1.2019. Právní zástupce žalobce byl o podání obžaloby vyrozuměn přípisem Krajského státního zastupitelství v [adresa].1.2019. Dne 26.1.2019 reagoval žalobce na ustanovení obhájce v dané věci a předložil datovou schránkou plnou moc z 28.8.2018 soudu, společně s dopisem o výsledku řízení [Anonymizováno]. Podle rozhodnutí [datum]. Soud nařídil 11.2.2019 neveřejné zasedání na [právnická osoba].2019. U neveřejného zasedání [právnická osoba].2019 bylo trestní stíhání současného žalobce zastaveno. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo rozesláno 1.3.2019 účastníkům. Do spisu byl založen úřední záznam, podle kterého byl právní zástupce žalobce [tituly za jménem] [jméno FO] vyzván k předložení originálu plné moci s tím, že tato je do spisu založena pouze datovou schránkou a tento postup soud nepovažuje za odpovídající. Do doby, než bude soudu zaslán originál plné moci, vykonává obhajobu žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 1.3.2019 byl telefonicky kontaktován soud, dle úředního záznamu s tím, že [tituly před jménem] [jméno FO] originál plné moci nepovažuje za nutné do trestního spisu zakládat. Nikdy se s tímto nesetkal a zašle soudu písemně své stanovisko. Dne 14.3.2019 byl do spisu založen úřední záznam, podle kterého žádné písemné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], ani originál plné moci, do spisu zaslán nebyl. Dne 1.3.2019 podalo Krajské státní zastupitelství v [adresa] stížnost v neprospěch obviněného proti rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného. Dne 13.3.2019 byla stížnost Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové doplněna, stížnost byla zaslána na vědomí obhájci [tituly před jménem] [adresa].3.2019 a následně byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze 20.3.2019. Ten v neveřejném zasedání 30.5.2019 ve věci rozhodl tak, že původní rozhodnutí zcela zrušil a uložil Krajskému soudu v Hradci Králové se věcí znovu zabývat. Dne 15.7.2019 byl do spisu založen záznam, podle kterého s ohledem na pracovní vytížení předsedy senátu v době od 17.6.2019 do 28.2019 a dvě rozsáhlá hlavní líčení a na následné čerpání dovolené státního zástupce byla osobní účast státního zástupce u hlavního líčení konzultována až po této dovolené, tedy 15.7.2019. Soud potom nařídil hlavní líčení na 26. až 28.8.2019 a předvolal účastníky. Rovněž následující den byli předvoláni k hlavnímu líčení přísedící. Dne 29.7.2019 požádal [tituly před jménem] [jméno FO] o odročení hlavního líčení z důvodu kolize s jiným hlavním líčením. Dne 7.8.2019 soud telefonicky kontaktoval [tituly před jménem] [jméno FO], který nebyl přítomen, soud rovněž informoval [tituly před jménem] [jméno FO], ustanoveného obhájce žalobce s tím, že bylo do spisu zasláno podání, podle kterého měl převzít na základě plné moci obhajobu obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], který současně připojil kopii plné moci. Podepsaný soud nyní vyzývá obhájce, aby do spisu založil originál plné moci s tím, že do doby, než bude tento originál do spisu založen, platí ustanovení obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 7.8.2019 kontaktoval soud [tituly před jménem] [jméno FO] se svým stanoviskem, že byl přesvědčen, že soudu zaslal plnou moc v konvertované podobě. Tento nedostatek obratem odstraní a zašle originál elektronicky s elektronickou konverzí. Opětovně požádal o odročení hlavního líčení, současně vymezil období, kdy hlavní líčení být nařízeno nemůže, z důvodu dříve, než 4.11. až 6.11.2019, s ohledem na již dříve nařízená jednání, kterých se má obhájce účastnit. Dne 12.8.2019 byla do spisu zaslána konvertovaná plná moc. Soud 13.8.2019 obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] zrušil ustanovení a odvolal hlavní líčení, které se mělo konat ve dnech 26. – 28.8.2019 a odročil jej na 4. – 5.11.2019 na žádost [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 14.10.2019 zaslal [tituly před jménem] [jméno FO] soudu opatření, podle kterého ustanovil znalce k vypracování znaleckého posudku, týkajícího se dané věci. Současně požádal 10.10.2019 Krajský soud v [adresa] o umožnění znaleckého zkoumání [Anonymizováno], zajištěných policejním orgánem a uložených v celním skladu. (Listiny byly do spisu založeny čtyřikrát.) Dne 14.10.2019 na základě žádosti obhájce obžalovaného vyslovil soud souhlas se zkoumáním části předmětného materiálu a tento zaslal obhájci a rovněž na vědomí Celnímu úřadu. Dne 30.10.2019 kontaktoval soud [tituly před jménem] [jméno FO] se sdělením, že do konce týdne bude předložen znalecký posudek z oboru střeliva a výbušnin a bude rovněž navrhován výslech znalce při hlavním líčení. Dle telefonického pokynu měl [tituly před jménem] [jméno FO] zajistit účast znalce k hlavnímu líčení, konanému 4.11.2019. Dne 1.11.2019 předložil [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci vypracovaný znalecký posudek elektronicky a rovněž následně v originále. Dne 4.11.2019 se k jednání dostavil obžalovaný, rovněž jeho obhájce, rovněž znalec. Hlavní líčení se konalo od 8:30 hod., po provedeném dokazování byly předneseny závěrečné řeči, hlavní líčení poté bylo přerušeno za účelem porady senátu v 10:37 hod. Dále v něm bylo pokračováno v 10:40 hod. Během závěrečných řečí došlo k požárnímu poplachu v budově soudu a od 11:05 hod. do 13:00 hod. bylo hlavní líčení přerušeno. Poté bylo pokračováno v přednesu závěrečných řečí a ve věci byl vyhlášen po poradě senátu, konané od 13.20 hod. do 14.10 hod. rozsudek, kterým byl žalobce shledán vinným z naříkaného skutku. Žalobci byl uložen trest v celkové výši 200 000,- Kč, tedy 100 denních sazeb při výši denní sazby 2 000,- Kč. Pro případ jeho nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dobu čtyř měsíců. Hlavní líčení skončilo ve 14:40 hod. Dne 18.11.2019 zaslal právní zástupce žalobce soudu informaci, že ve věci provede další znalec [tituly před jménem] [adresa] znalecké ohledání zajištěných věcí. 20.11.2019 vyslovil soud souhlas [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], tomuto udělil souhlas. Písemné vyhotovení rozsudku bylo zasláno účastníkům nebo resp. žalobci a státnímu zástupci 28.11.2019. Dne 2.12.2019 se proti rozsudku co do výroku o trestu odvolal v neprospěch žalobce státní žalobce. Dne 16.12.2019 byl žalobcův obhájce vyzván k odstranění vad podaného odvolání, které bylo podáno přímo při hlavním líčení do protokolu. Obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] byl vyzván k doplnění odvolání do pěti dnů od doručení výzvy. Dne 16.12.2019 vyúčtoval své právní úkony ustanovený zástupce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 23.12.2019 podal [tituly před jménem] [jméno FO] doplnění svého odvolání. Dne 7.1.2020 byla přiznána [tituly před jménem] [jméno FO] odměna jako ustanovenému obhájci. Odvolání státního zástupce i obžalovaného byla rozeslána oběma účastníkům 7.1.2020. Následně byl vyhotoven 20.1.2020 platební poukaz na výplatu odměny obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] a 28.1.2020 byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa], pobočka v [adresa]. Ten nařídil ve věci hlavní veřejné zasedání na 26.5.2020 a předvolal účastníky. Dne 20.5.2020 byl založen úřední záznam, podle kterého obžalovaný měl do spisu založit další dva znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], které zašle rovněž poštou. Dne 20.5.2020 zaslal obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] soudu opatření z 1.10.2019, kterým ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO] znalcem ke zpracování znaleckého posudku a dále předložil doplněk č. 1 ke znaleckému posudku. Dne 20.5.2020 předložil rovněž na základě svého opatření posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO]. Vrchní soud poté při veřejném zasedání 26.5.2020 konaném od 9:00 hod. do 11:35 hod. po provedeném doplnění dokazování o žalobcem předložené listiny a přestávce na poradu senátu od 10:32 hod. do 11:15 hod., vyhlásil rozsudek, kterým rozhodl o zabrání blíže specifikovaných věcí při nedotčených výrocích o vině a trestu napadeného rozsudku s tím, že odvolání obžalovaného bylo jako nedůvodné zamítnuto. Věci měly být zabaveny s ohledem na to, že hrozilo nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zločinu. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně rozesláno účastníkům 13.7.2020. Dále byl vyhotoven ve věci platební poukaz. Dne 3.4.2020 požádala zaměstnankyně vrchního soudu o zaslání rozsudku v dané věci do datové schránky a následně byl vyhotoven závěrečný referát, tzv. porozsudková agenda. Dne 3.7.2020 bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu. Žalobci bylo uloženo zaplatit státu částku 6 000,- Kč, jako odsouzenému. Dne 3.7.2020 dále bylo uloženo žalobci uhradit odměnu ustanoveného obhájce ve výši 9.096,- Kč. Žalobce vykonal peněžitý trest 21.7.2020. 28.7.2020 soud zaslal Ministerstvu spravedlnosti, odboru odškodňování přípis, že odsouzený zcela vykonal peněžitý trest. Peněžní prostředky byly zaslány na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti, současně byla odsouzenému uložena jiná trestní sankce, konkrétně ochranné opatření zabrání věci. K realizaci tohoto ochranného opatření byla pověřena Policie ČR. Dne 20.8.2020 podal p dovolání žalobce e-mailem. Dne 24.8.2020 bylo dovolání žalobce s odůvodněním doručeno soudu, a to hned v několika opakovaných zprávách. Následně zasíláno, 25.8.2020, Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně a rovněž Krajskému státnímu zastupitelství. Dne 14.9.2020 podal [tituly před jménem] [jméno FO] jménem [právnická osoba], jako dovolatele dovolání ve prospěch žalobce, resp. s ohledem na zabrání věcí, kterých je vlastníkem. Dne 17.9.2020 bylo dovolání zúčastněné osoby zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství a rovněž na vědomí Krajskému státnímu zastupitelství. [tituly před jménem] [jméno FO] byl vyzván obratem k doložení plné moci k zastupování [právnická osoba], jako zúčastněné osoby. Dne 18.9.2020 se vyjádřil státní zástupce [právnická osoba] k dovolání [právnická osoba]. Dne 6.10.2020 založil [tituly před jménem] [jméno FO] plnou moc udělenou mu zúčastněnou osobou a 13.10.2020 bylo zasláno vyjádření státního zastupitelství k dovolání [právnická osoba]. Tím končí svazek III. daného spisu. IV.svazek: Předkládací zpráva byla Nejvyššímu soudu ČR předložena 19.10.2020 společně se spisem. V neveřejném zasedání Nejvyšší soud 25.11.2020 rozhodl o zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a dále přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové k opětovnému rozhodnutí. [právnická osoba] bylo rozhodnuto o odmítnutí dovolání obchodní společnosti [právnická osoba] Usnesení bylo vyhotoveno v prodloužené lhůtě k vypracování rozhodnutí do 5.1.2021 a následně bylo rozhodnutí zasláno Krajskému soudu v Hradci Králové 19.1.2021. Krajský soud rozhodnutí rozeslal účastníkům. Generální ředitelství cel požádalo o zaslání kopie rozsudků v dané věci s doložkami právní moci. Usnesení Nejvyššího soudu poté bylo rozesláno účastníkům 22.1.2021 a současně byl s ohledem na avizovaný nepříznivý zdravotní stav přísedících zjišťován možný termín nového hlavního líčení. Dne 22.1.2021 informoval jeden z přísedících o svých zdravotních problémech. Následně 25.1.2021 byl spis s ohledem na stav jednoho z přísedících předán na lhůtu do 4.2.2021. Dne 26.1.2021 informoval soud Policii ČR o stavu řízení a zaslal požadovaná rozhodnutí soudů. Rovněž soud informoval rejstřík trestů, že došlo ke zrušení pravomocných rozhodnutí Nejvyšším soudem. Dne 1.2.2021 byl činěn dotaz na zdravotní stav přísedícího, který měl plánovanou operaci, ale s ohledem na pandemickou situaci, tato byla odložena a není možné, aby k soudu cestoval. Závisí poté na pandemické situaci, kde bude v operaci možno pokračovat. Dne 15.2.2021 požádal žalobce o vrácení peněžitého trestu ve výši 200 000,- Kč, nákladů trestního řízení ve výši 6 000,- Kč a dále na náhrady za vykonanou obhajobu ve výši 9.096,- Kč. Na blíže, specifikovaný účet. Soud uvedené náklady obratem vrátil, požádal následně o vrácení vykonaného peněžitého trestu z Ministerstva spravedlnosti a zaslal žalobci přípis, že uvedenou částku je nutno vyžádat z fondu obětí trestné činnosti. Dne 19.2.2021 zaslalo Ministerstvo spravedlnosti soudu odpověď, že po skončení účetního roku, již není možné peněžní prostředky odeslané do státního rozpočtu, vrátit ze zvláštního účtu. Odsouzený, který vykonal majetkovou trestní sankci na základě rozhodnutí, které pozbylo své účinnosti, může uvedenou částku žádat zpět prostřednictvím odškodňovacího řízení. O tomto byl rovněž žalobce informován přípisem soudu z 22.2.2021. Soud poté 17.3.2021 nařídil ve věci hlavní líčení na 3. – 4.5.2021 a předvolal účastníky, rovněž členy senátu s tím, že podle pořadí bude k hlavnímu líčení jako náhradní přísedící povolán blíže specifikovaný přísedící. Dne 24.3.2020 byl do spisu založen záznam, podle kterého [tituly před jménem] [jméno FO] kontaktoval soud s dotazem, zda jednání bude skutečně probíhat s tím, že v uvedený den, tedy 4.5.2021, má kolizi s jinou trestní věcí. Následně byl soudem informován, téhož dne, že rozhodnutí je možné realizovat včetně hlavního líčení jen 3.5.2021 a s největší pravděpodobnostní 4.5. realizováno nebude. Soud kontaktoval 6.4.2021 svého přísedícího, s ohledem na jeho zdravotní stav. Ten informoval o nemožnosti účastnit se hlavního líčení 20.8.2021. Právní zástupce žalobce zaslal 3.5.2021 návrh na zproštění obžaloby ze 30.4.2021. Dne 3.5.2021 předal státní zástupce při hlavním líčení doplnění odborného vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu na základě žádosti o doplněk odborného vyjádření ze dne 12.4.2021 Krajského státního zastupitelství. Do spisu byl dále založen i protokol ohledně sledování osob ze 16.4.2021. Rovněž žádost o vydání povolení ke sledování osob a věcí z 27.7.2000. Rovněž další podklady, včetně informace o zrušení stupně utajení. Dne 3.5.2021 požádal žalobce o poskytnutí kopií listin, které předložil státní zástupce při hlavním líčení na CD, včetně CD. Následně 4.5.2021 prostudoval žalobce spis. Dne 3.5.2021 se ve věci konalo od 9:00 hod. hlavní líčení. Hlavní líčení bylo v 9:25 hod. přerušeno pro krátkou poradu senátu. Dále bylo pokračováno v 9:40 hod. v nezměněném složení senátu. Následně opět přerušeno, v 10:40 hod., za účelem porady senátu s tím, že náhradní přísedící se jednání již neúčastnil. Dále bylo pokračováno, v 10:50 hod., a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Hlavní líčení skončilo v 11:15 hod. Rozsudek byl následně do spisu založen 19.5.2021 a rozeslán účastníkům 27.5.2021. Krajské státní zastupitelství v [adresa] podalo odvolání v neprospěch obžalovaného, odvolání bylo zasláno obhájci obžalovaného, obžalovanému i zúčastněné osoby, 27.5.2021. Spis bylo poté, 1.6.2021 předložen Vrchnímu soudu v Praze, ten nařídil hlavní neveřejné zasedání na 31.5.2022 a předvolal účastníky. Při neveřejném zasedání rozsudek v celém rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k projednání s tím, že byl současně pověřen k doplnění dokazování a upřesnění terminologie, čímž má být rovněž eliminována místy téměř až zavádějící argumentace stran řízení, týkající se především pojmů [Anonymizováno]. Spis byl vrácen Krajskému soudu v [adresa].5.2022. Do spisu byla založena žádost policejního orgánu, již dříve čtená. Rozhodnutí poté bylo rozesláno účastníkům 11.5.2022. Poté byl do řízení přibrán 31.5.2022 Krajským soudem v [adresa] znalecký ústav, [právnická osoba], byl mu zadán znalecký posudek. Dne 2.6.2022 kontaktoval soud vyšetřovatele za účelem zjištění umístění vojenského materiálu. Dne 16.6.2022 informoval [právnická osoba], že předmět znaleckého zkoumání, je mimo jeho znalecké zkoumání a posuzování, čímž není problematika vojenského materiálu. Soud poté 28.6.2022 zrušil přibrání [právnická osoba], jako znaleckého ústavu v dané věci. Téhož dne se soudce snažil vyhledat, nového znalce. Kontaktoval Univerzitu obrany, fakultu vojenských technologií, katedru zbraní a munice, která přislíbila vyhotovení posudku. Poté byl opatřením ze dne 28.6.2022 přibrán znalec, Univerzita obrany, fakulta vojenských technologií, katedra zbraní a munice. Této bylo tedy zadán znalecký posudek. Dne 30.9.2022 byl do spisu založen záznam, podle kterého soud kontaktoval zástupce Univerzity obrany v Brně. S ohledem na složitost věci, však požádal o prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku. Žádost má být zaslána rovněž písemně. Univerzita obrany následně zaslala žádost písemnou, 29.9.2022. Dle úředního záznamu z 3.10.2022 bylo znaleckému ústavu povoleno prodloužení lhůty, o pět měsíců. 4.10.2022 byl zapůjčen předmětný spis za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 1.1.2023 se změnil předseda senátu dle rozhodnutí předsedy soudu. Dne 10.1.2023 byl dotazován znalecký ústav, kdy lze očekávat vypracování znaleckého posudku. Dne 23.1.2023 kontaktoval žalobce soud, že potřebuje nahlédnout do trestního spisu za účelem přípravy podkladů, pro vlastní znalecký posudek. Vzhledem k tomu, že tento je u znaleckého ústavu Univerzity obrany v Brně, požádal o souhlas s nahlédnutím do spisu. Soud 23.1.2023 kontaktoval znalecký ústav, který soudu sdělil, že nejdéle, nejméně ještě jeden týden bude spis potřebovat, soudu jej vrátí při nejbližším termínu, nejpozději do 10.2.2023, což bylo rovněž obhájci žalobce tlumočeno. Trestní spis byl dle sdělení z 30.1.2023 vrácen znaleckým ústavem, a to 2.2.2023. Na pokyn předsedkyně senátu, poté 7.2.2023, byl informován právní zástupce žalobce o vrácení spisu a možnosti nahlédnout do spisu. Dále 9.2.2023 požádal soud v rámci přípravy hlavního líčení státního zástupce, ale i obžalovaného prostřednictvím jeho obhájce o souhlas s přečtením dosavadního obsahu provedeného dokazování. A zda mají nějaké další návrhy na doplnění dokazování nad rámec, již. Nad rámec obsahu, zrušujícího usnesení s tím, že konání hlavního líčení lze předpokládat v březnu 2023 a je zapotřebí uvést termíny, kdy by mohla hrozit kolize. Dne 10.2.2023 telefonicky kontaktoval soud státní zástupce s tím, že kolizi v březnu 2023, nemá. Souhlas se čtením dosavadního průběhu dokazování soudu zašle 13.2.2023. Dále bylo požádáno Ministerstvo průmyslu a obchodu o zapůjčení tamního spisu, rovněž ředitelství Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy. Dne 10.2.2023 informoval státní zástupce písemně o svém souhlasu, rovněž následně byl do spisu založen záznam o prostudování spisu ze 14.2.2023. Dále žalobce studoval spis 15.2.2023. Opětovně bylo komunikováno o zapůjčení spisu Policie ČR, resp. správního spisu, ten byl následně zapůjčen. Znalec zaslal znalecký posudek, včetně vyúčtování. Soud poté nařídil ve věci hlavní líčení na 27.3. až 31.3. a předvolal účastníky a doručil jim znalecký posudek. Rovněž předvolal zhotovitele znaleckého posudku a zúčastněné osoby. Do spisu byly dále založeny úřední záznamy ze 7. a 8.3.2023, podle kterých advokát obžalovaného má kolizi v konkrétních termínech, ve kterých rovněž bylo nařízeno hlavní líčení. Bylo dále zasláno sdělení, že žalobce, tedy současný žalobce jako obžalovaný, bude souhlasit se čtením dosavadního průběhu dokazování a následně tedy toto potvrdí. Pokud nebude ve věci vyhlášeno konečné rozhodnutí, obžalovaný by se omluvil z hlavního líčení, zúčastnil by se pouze při vyhlašování závěrečného rozhodnutí. Následně soud zjišťoval kontakty na svědky, aby mohl změnit zmíněné termíny hlavního líčení a poté zrušil hlavní líčení ve dnech 27. až 31.3. a hlavní líčení změnil na 21., 23., 27. a 29.3.2023 a rovněž předvolal účastníky a svědky. Dne 9.3.2023 sdělil soud obhájci obžalovaného, že je zapotřebí prohlášení o žádosti o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, tedy v nepřítomnosti obžalovaného, zaslat písemnou formou. Dne 15.3.2023 prostudoval spis státní zástupce a avizoval následně 17.3.2023 návrh na výslech dalšího svědka. Rovněž obhájce obžalovaného avizoval, že jimi navržený znalec bude po celou dobu hlavního líčení přítomen. Soud poté zaslal účastníkům s ohledem na provedené změny v návaznosti na důkazní návrhy stran přehled nařízeného hlavního líčení, jakýsi rozpis dle jednotlivých dnů, 7.3.2023. A téhož dne podal návrh na doplnění dokazování státní zástupce. Dne 5.3.2023 udělil písemně souhlas s přečtením obsahu provedeného dokazování právní zástupce obžalovaného s tím, že tento se osobně účastní hlavních líčení ve dnech 21. až 23., 27. a 29.

3. Dále navrhl výslechy účastníků. Soud poté předvolal k výslechu telefonicky svědka na 21.

3. Dále se ve věci konalo hlavní líčení 21.3.2023, při kterém bylo mimo jiné předneseno svědečné, dále vypovídal svědek. Dne 23.3.2023 byli přibráni znalci do věci a podali své znalecké posudky. Dále byl do spisu založen návrh současného žalobce na doplnění dokazování z 23.3.2023 a rovněž jeho závěrečný návrh z 24.

3. Tím končí IV. svazek daného spisu. V.svazek: Dne 21.3.2023 se konalo hlavní líčení od 9:30 hod., s přestávkou v 11:18 hod., kdy byly provedeny výslechy svědků i znalců. Dále bylo hlavní líčení přerušeno od 12:03 hod. za účelem polední přestávky do 12:50 hod. Dále, ve 14:40 hod. do 14:50 hod. V 16:06 hod. bylo hlavní líčení odročeno na 22.3.2023. Hlavní líčení poté, bylo v něm pokračováno, byl vyslechnut další svědek. Dále byla vyhlášena přestávka, byli vyslechnuti další svědci a hlavní líčení poté, co byl vyslechnut obžalovaný, bylo odročeno na 23.3.2023, za účelem provedení dalšího dokazování. Uvedeného dne soud pokračoval v hlavním líčení, dále byli vyslýcháni svědci, a rovněž bylo pokračováno ve výslechu znalců. Byly provedeny listinné důkazy a hlavní líčení bylo za účelem rozhodování ohledně důkazních návrhů, přednesu závěrečných řečí a vyhlášení rozsudku, odročeno na 27.3.2023. Od 9:00 hod. uvedeného dne se ve věci konalo hlavní líčení, bylo skončeno dokazování a účastníci byli vyzváni k závěrečným řečem. Po přednesu závěrečných řečí byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. Rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření zabrání věcí, bylo vyhrazeno k veřejnému zasedání. Hlavní líčení poté skončilo, rozsudek byl následně do spisu založen a bylo rovněž vyhotoveno usnesení o vyhrazení rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření k veřejnému zasedání. Obě rozhodnutí byla písemně vyhotovena a rozeslána účastníkům 26.4.2023. Rozsudek nabyl právní moci 5.5.2023. Dne 12.5.2023 vzal svůj návrh na zabrání věci státní zástupce, zpět. O tomto byl informován obhájce obžalovaného 30.5.2023 s tím, že nebude rozhodováno ve veřejném zasedání o otázce zabrání věci, 31.5.2023. Poté požádalo Generální ředitelství cel o zaslání pravomocných rozhodnutí v dané věci, 12.6.2023. Dále soud rozhodl o vrácení věcí, 28.6.2023, zúčastněné osoby, tedy [právnická osoba] Rozhodnutí nabylo právní moci 14.7.2023. Dále byla ve spise provedena již jen post agenda.

31. Žalobce v účastnické výpovědi nad rámec žaloby uvedl, že celá věc začala [Anonymizováno]. Ty byly zachyceny během celní kontroly a označené za vojenský materiál, ačkoliv k předmětnému zboží žalobce následně předložil doklady o znehodnocení věci s tím, že se nejedná o vojenský materiál. Ze strany Generálního ředitelství cel bylo pak žalobci sděleno, že tak učinil pozdě, když toto měl předložit během clení a věc je již zahájena. Celá ta záležitost se táhla čtyři roky a dva měsíce s půlroční „přestávkou“, kdy byl žalobce pravomocně odsouzen. Zaplatil peněžitý trest ve výši dvě stě tisíc s příslušenstvím. Klienti se žalobce dotazovali, na jeho možné odsouzení a v této souvislosti žalobce vypozoroval i souvislost s přístupem klientů k presumpci neviny a jejich vzděláním. [adresa] vyšší bylo vzdělání, tím více si uvědomovali možné důsledky. Výjimkou tak nebyly ani dotazy na případné odsouzení žalobce a jeho zastoupení jiným [Anonymizováno]. Ačkoliv žalobce klienty ubezpečoval, že se nic takového konat nebude, vyšel v bulváru článek v opačném duchu v němž, mimo jiné poukazovali na to, že byl již za podobnou činnost jednou trestaný. Šlo přitom jen o dva tisíce korun pokuty od Ministerstva průmyslu a obchodu. O trestním stíhání žalobce věděli i ve školce synovce žalobce, kterého poznala některá z učitelek v reportáži [Anonymizováno] a dotazovala se na něj synovce žalobce. Partnerka žalobce kauzu rovněž nenesla dobře, byť mu byla velkou oporou. Silná medializace byla rovněž důvodem odlivu některých klientů, žalobce v této souvislosti uvedl, že v jeho [Anonymizováno] mohlo dojít k poklesu příjmu zhruba o 25-30%. Přiznané odškodnění od žalované označil za velmi nízké, neodpovídající stresu, který během trestního stíhání prožil. Žalobce byl při jednání Vrchního soudu v Praze při udělení peněžitého trestu informován, že tento trest byl uložen v takové výši z důvodu epidemie, protože to již odvolací senát nechtěl zhoršovat. Protože současně byl uložen pravomocný podmíněný trest odnětí svobody na šest měsíců, kontaktoval žalobce [Anonymizováno] s tím, že se chystá podat dovolání a [Anonymizováno] jej informovala, že rozhodne až podle jeho výsledku. Žalobce poukázal na to, že kauzy si všiml dokonce bývalý prezident [tituly před jménem] [jméno FO], když veřejně kritizoval pana [tituly před jménem] [jméno FO], státního zástupce. Žalobce přitom byl v médiích označován za pašeráka. Žalobce polemizoval s výrazem „pašerák“, přičemž doplnil, že ve [Anonymizováno]. On jej má ve skladě, ale značně poškozené, protože se ztratil drobný spojovací materiál drobný. Současně byl zadán znalecký posudek, který by stanovil rozsah oprav, které dle jeho názoru mohou zajít do statisíců. Věc tak z jeho pohledu není ani po zhruba roce a půl uzavřena a majetková újma ze zmařeného obchodu není jednoznačně vyčíslena. Žalobce však v současné době není schopen dodat zákazníkovi zboží požadovaném stavu. Vývoz má provádět společnosti [právnická osoba], ve kterém je žalobce jednatelem. Společnosti poklesl zisk, byť tento není zcela vyčíslen. V dané oblasti má společnost poměrně úzkou skupinu klientů, kteří trestní stíhání žalobce snad ani nezaznamenali, ale došlo k spíše k obrovskému finančnímu výpadku, protože po výpadku obchodu s [Anonymizováno] (tzn. obchodu, který byl předmětem trestního stíhání) si společnost nemohla dovolit koupit nové zboží a chyběla jí tak hotovost na další nákupy. Postupně tak sešlo z několika na sebe navazujících obchodů a tím pádem došlo i k výpadku v ziscích společnosti, které se prozatím nevrátili na původní úroveň, ačkoliv zájem klientů stále trvá. V době trestního stíhání rovněž žalobce omezil aktivity v této oblasti, a to z obavy, aby nebyl podezírán z další trestné činnosti. Žalobce je od svých šestnácti let myslivec, mezi jeho záliby patří péče o zvěř, kynologie. Během trestního stíhání musel odevzdat zbrojní průkaz a bez něj se nemohl naplno věnovat sportovní střelbě naplno, pokud chtěl střílet z vlastních zbraní. V té době mu zbrojní průkaz expiroval a byl nucen si jej udělat znova. To ho stálo určité úsilí i finance, aby si jej obnovil. Žalobce během trestního stíhání trávil svůj čas běháním. Musel pozastavit svou přípravu na zkoušky pro znalce v oboru militarií a historických strojů. Zkoušky jej čekají teprve nyní. Trestní stíhání jej tak poměrně dlouhou dobu omezovalo na běžné činnosti a navíc byl po dobu šesti měsíců pravomocně odsouzen. Pokud jde o finanční stránku, odhaduje žalobce ztráty v oblasti činnosti [právnická osoba] zhruba o 25 %, v oblasti militarií 100%, protože tyto aktivity pozastavil z důvodu obav další možné kriminalizace jeho činnosti. [Anonymizováno] vykonává nadále, letos se jí bude věnovat již 15 let. Pokud jde o zdravotní dopady, žalobce konzultoval svůj psychický stav s praktickou lékařkou, která mu doporučila volně prodejné doplňky. Nejhorší období pro žalobce bylo období šesti měsíců před rozhodnutím Nejvyššího soudu, kdy byl de facto pravomocně odsouzen. V té době si uvědomil, že kdyby se do něčeho připletl, nejspíš by jej vazba neminula. Z toho důvodu přerušil přijímání různých zakázek.

32. Ve srovnávacím případě ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.2.2013, čj. 15 C 16/2012 – 233, doplněného rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 1.7.2013, čj. 15 C 16/2012 – 295 soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 150 000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a dále rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náhradu nákladů řízení žalované (výrok III.). V daném řízení se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 1,5 mil. Kč, a to jak z titulu nezákonného rozhodnutí, tak z titulu nesprávného úředního postupu, vzniklému v trestním řízení, vedeném u Krajského soudu v [adresa]. V dané věci byl poškozený stíhán pro trestný čin nedovoleného obchodu s vojenským materiálem. Trestní stíhání trvalo od 12.12.2006 do 11.3.2011, to znamená zhruba 4 roky a 3 měsíce, poškozený byl v minulosti osobou netrestanou, proto musel předpokládat, že i v případě jeho odsouzení by mu byl uložen trest na samé spodní hranici trestní sazby; žalobce nebyl stíhán vazebně. Soud vzal za prokázáno intenzitu trestního stíhání tak, jak se projevilo v jeho osobní rovině, tedy v osobní rovině poškozeného s tím, že od počátku nechápal, z jakého důvodu je proti němu trestní stíhání vedeno. Byl přesvědčen, že se ničeho nedopustil, že trestní stíhání proti němu je vedeno nesprávně. Uvedené skutečnosti zasáhly do jeho osobního života, zejména do profesní činnosti, a to i vzhledem k medializaci daného trestního stíhání. Jak rodině, tak přátelům musel vysvětlovat co se děje. V žádném případě se necítil vinen. Jak rodina, tak i přátelé se od něho odvraceli. Přestal být zván na společenské události. Samotná obhajoba a přemýšlení o trestním stíhání mu zabralo velké množství času. Z toho důvodu již neměl čas na to, aby svůj volný čas trávil obvyklou zábavou. Trestní stíhání mělo dopady i na jeho pracovní výkon i na jeho chování. Trpěl nespavostí, byl nervózní. To se pak projevovalo i v rámci mezilidských vztahů. Trestní stíhání ho poškodilo zejména v profesní rovině, kdy zásah do profesní důvěryhodnosti může být dlouhodobý a vzhledem k tomu, že v dnešních médiích články, informace o trestním stíhání, jsou dále k dispozici. Kdykoli kdokoli se s nimi může seznámit. V souvislosti s trestním stíháním žalobce přestal figurovat jako jeden z orgánů společnosti. Působil a působí ve funkcích výkonného orgánů nadále. Ovšem ekonomická situace společnosti se zhoršila, dosud se nevrátila na úroveň před zahájením trestního stíhání. V daném případě byla žalobci přiznána částka 150 000,- Kč s tím, že po odečtení již přiznané částky 41.667,- Kč měla být žalobci vyplacena částka 108.333,- Kč. Co se toho týče, odvolací soud dospěl k závěru, že při zvážení všech v napadeném rozhodnutí popsaných hledisek, nelze nic vytknout jeho závěru, že v projednávaném případě lze s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu za přiměřenou částku považovat částku 150 000,- Kč v rámci nezákonného trestního stíhání. Žalované však lze přisvědčit v tom, že je namístě takto stanovené zadostiučinění ponížit o celou částku zadostiučinění, přiznaného žalovanou v rámci mimosoudního projednání nároku. Za situace, kdy žalovaná přiznala vzhledem k okolnostem případu žalobci částku 62.500,- Kč a za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení se žalobci omluvila, nelze než uzavřít, že částka 62.500,- Kč byla určena na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonností trestního stíhání. Žalobci tak náleží částka 87.500,- Kč. Městský soud v Praze rozsudkem čj. 25 Co 212, 344/2013 – 356 rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 87.500,- Kč s příslušenstvím a v zamítavém výroku potvrdil, ve vyhovujícím výroku, co do částky 62.500,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žaloba se zamítá. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

33. Ve srovnávacím případě – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 10 C 284/2011 – 816 ze dne 2.6.2015 soud rozhodoval ve věci poškozeného, který byl trestně stíhán od 4.11.2001 Úřadem vyšetřování Policie ČR pro poškozování věřitele podle § 8 odst. 1, § 256 odst. 1 písm. b), odst. 4 trestního zákona, spáchaného formou spolupachatelství podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona s tím, že následně mu bylo sděleno obvinění, a to 14.1.2002. Věc byla následně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.2011 ukončena tak, že byl poškozený obžaloby zproštěn, čímž došlo zároveň ke zrušení pravomocných usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce. Žalobce, tedy poškozený v tamní věci uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za dvě usnesení o zahájení trestního stíhání a soud se v této souvislosti zabýval tedy, zda jsou zde dané důvody pro odškodnění, neboť žalobci hrozil trest odnětí svobody dva až osm let. S ohledem na hrozbu vyššího trestu odnětí svobody, soud dospěl k závěru, že by mělo být poskytnuto zadostiučinění v penězích, neboť čím vyšší trest poškozenému v trestním řízení hrozí, tím vyšší je jeho újma. Trestní řízení trvalo 9 let a 7 měsíců, což soud shledal jako dobu zjevně nepřiměřenou a vzhledem k tomu, že se rovněž žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, soud k tomuto konkrétnímu kritériu nepřihlížel. Trestní stíhání tamního žalobce bylo navíc značně medializováno v celostátních denících, v hlavních časopisech, vydávaných v České republice. Publicistických pořadech a podobně, kdy dominantní příčinou celkově zcela převládajícího negativního vyznění materiálu, bylo informování médií o obvinění, vznesených proti žalobci, včetně uvalení vazby. Příčinou neutrálního a pozitivního vyznění publikovaných materiálů, bylo informování o specifickém a také nejméně významném obvinění poškozeného z neoprávněného užívání platební karty, která média vnímala jako nekorektní a neopodstatněné. Skutečnosti tedy poté rovněž svědčí pro poskytnutí v penězích. Soud konstatoval, že trestní stíhání poškodilo žalobce ve všech sférách jeho života, nejvýrazněji však v profesní, akademické a společenské oblasti, čemuž soud neměl důvod nevěřit, když toto dokládaly rovněž výpovědi svědků. Před zahájením trestního stíhání žalobce vedl známou, dobře fungující advokátní kancelář s obrovskou perspektivou, která šla dravě nahoru. Stahovala klienty a měla dobrou pověst i u odborné veřejnosti. Po zahájení trestního stíhání v listopadu 2001 advokátní kancelář pouze dodělávala staré případy a předávala agendu jiným právníkům. Nové klienty nepřibírala, protože klienti neměli zájem a advokátní kancelář zůstala bez klientů, proto museli odejít i spolupracující advokáti, aby se uživili. Žalobci a jeho dvěma kolegům byla v důsledku trestního stíhání pozastavena na dva roky možnost výkonu advokacie, což pro advokátní kancelář znamenalo totální devastaci. Advokátní kancelář žalobce se ocitla zcela v rozvalinách a zůstala tak, až do zprošťujícího rozsudku. Žalobce poprvé dosáhl zisku až v roce 2010, ale advokátní kancelář stále není v takové formě, v jaké byla před zahájením trestního stíhání. Žalobce měl jedinou možnost obživy, a to akademickou činnost. Ovšem o žalobce nikdo moc nestál, byl osobou nežádanou z důvodu trestního řízení. Do té doby byl poměrně mediálně známou osobou. Měl kolem sebe spoustu lidí, kteří mu pochlebovali. Potom ho už neplácali po ramenou a neznali se k němu. Žalobce musel čelit narážkám na své trestní stíhání, jak od svých studentů, tak od kolegů pedagogů, či odborné veřejnosti. Od zahájení trestního stíhání nemohl dosáhnout žádného akademického postupu. Na habilitaci dosáhl až v roce 2013. Protože byl propuštěn z vazby na kauci, byl omezen z důvodu nutnosti hlásit svůj pobyt a čekat na schválení pobytu, který se nakonec nemohl uskutečnit z důvodu opožděného schválení, nebo údajných úkonů v trestním řízení. Byl rovněž zcela pohlcen obranou, musel se profesionálně připravovat na různé výslechy, podání, na soudní jednání, což mu ubíralo možnost věnovat se plnohodnotně svému profesnímu, osobnímu i dalšímu životu. Na základě tedy tohoto rozhodnutí, soud konstatoval, že v tomto případě by bylo přiměřené odškodnění ve výši 500 000,- Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná již zaplatila žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 115 000,- Kč, zavázal rovněž žalovanou k úhradě zbývajících 385 000,- Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, ohledně tohoto nároku. Dále uložil soud povinnost žalované zveřejnit požadovanou omluvu v celostátních denících. Druhým nárokem byl nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 300 000,- Kč. Soud zde porovnal délku daného řízení a následně dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci částku 108.150,- Kč, a tuto částku tedy rovněž uložil žalované k zaplacení. Ve zbývající části žalobu zamítl. Dále byl uplatněn třetí nárok, kterým se žalobce domáhal nemajetkové újmy ve výši 411 000,- Kč za vazbu, vykonanou v období téměř tří měsíců, nárok na náhradu škody, spočívající v obhajném ve výši 71.111,- Kč a nárok na náhradu ušlého úroku ze složené kauce ve výši 10 mil. Kč. Uvedené rozhodnutí bylo podrobeno revizi Městského soudu v Praze, pod sp.zn. 72 Co 6/2016 – 848, ze dne 22.1.2016, nicméně odvolací řízení následně bylo zastaveno z důvodu, že žalovaná vzala odvolání částečně zpět. Bylo rozhodováno o odvolání žalované proti uvedenému rozsudku, žalovaná proti oběma výrokům rozsudku podala včasné odvolání ovšem dříve, než odvolací soud rozhodl, vzala své odvolání zčásti zpět. V této souvislosti zrekapitulovala znění napadených výroků s tím, že uvedla, že své odvolání bere zpět ve vztahu k výroku I. rozhodnutí, zatímco nadále trvá na odvolání, směřující proti výroku II. Poté soud I. stupně žalovanou vyzval, aby své odvolání směřující proti výroku II., doplnila. Nato žalovaná reagovala přípisem ze dne 15.12.2015, že své odvolání směřující proti výroku I. rozsudku vzala zpět omylem, přičemž ve skutečnosti na tomto odvolání i nadále trvá, zároveň vzala zpět částečně tedy své odvolání, co do výroku II. předmětného usnesení. Soud zde v tomto případě konstatoval, že s ohledem na učiněná zpětvzetí podaného odvolání, přistoupil k aplikaci § 207 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého dokud nebylo o odvolání rozhodnuto, je možno je vzít zpět. V takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Proto soud rozhodl, jak bylo rozhodnuto ve výroku I., tedy zastavení odvolacího řízení. V tomto směru soud konstatoval, že ve světle skutečností zde specifikovaných, není patrná jakákoli zřejmá nesprávnost, která by mohla odůvodňovat pochybnosti o určitosti obsahu podaného zpětvzetí, resp. odvolání. Odvolací soud konstatuje, že uvedeným podáním žalovaná vzala své odvolání účinně částečně zpět, a to ve vztahu k výroku I. napadeného rozsudku. To je ve vztahu k výroku o její povinnosti zveřejnit v rozsudku uvedenou omluvu. Omyl, o kterém žalovaná soud I. stupně informovala až prostřednictvím svého podání ze dne 15.12.2015, na uvedeném závěru nemůže nic změnit, nebylo-li toto sdělení prvostupňovému soudu doručeno nejpozději současně s podáním, v němž se žalovaná tvrzeného omylu dopustila. Výrok I. předmětného rozsudku, tudíž již odvolacímu přezkumu podroben být nemůže. Pokud žalovaná svým odvoláním ze dne 15.12.2015 vzala zpět své odvolání, rovněž co do výroku II. je nepochybné, že žádná část předmětného rozsudku, proti kterému by odvolání směřovalo, již v daném případě nezbývá.

34. Ve srovnávacím případě - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.10.2015, čj. 23 C 100/2012 – 107, ve znění opravného usnesení ze dne 18.7.2016, čj. 23 C 100/2012 – 139 byl poškozený stíhán od 10.7.2008 a skončené 24.8.2011 za porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem dle § 124d odst. 1 trestního zákona, spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Během trestního stíhání byl vystaven obavám a strachu ze ztráty možnosti podnikání v oboru, ve kterém celý život pracoval. Neprokázal svá tvrzení o negativních dopadech trestního stíhání do jeho profesního života, ani že je v důsledku trestního stíhání veden ve veřejných registrech, že se stal předmětem zájmu mezinárodních tajných služeb a byl odposloucháván a sledován. V důsledku trestního stíhání nedošlo k narušení rodinných, ani přátelských vztahů žalobce. Trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, ani nevešlo v širší známost. Žalobcova reputace, čest, dobrá pověst byly toliko potencionálně ohroženy, k jejich poruše však nedošlo, stejně jako v případě toliko hypoteticky ohrožených podnikatelských aktivit. Žalobce po celou dobu trestního stíhání vykonával funkci jednatele společnosti, nebyl v průběhu trestního stíhání omezen na osobní svobodě. Po skončení trestního stíhání bylo žalobci k jeho žádosti vydáno i potřebné osvědčení od NBÚ. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobci jako zcela bezúhonné osobě připadalo do úvahy spíše méně pravděpodobně, trestní stíhání samotné netrvalo výrazně delší dobu. Soud I. stupně zdůraznil, že nikterak nezpochybňuje a žalobci věří, že byl nucen v průběhu trvání trestního stíhání konfrontovat své plány s ohledem na možnost odsouzení za jednání, které trestným jednáním vůbec nebylo, a že mohl být zdrcen z průběhu trestního stíhání, když přístup orgánů činných v trestním řízení nebyl v jeho průběhu dostatečně konzistentní. Je však právem i povinností státu zajišťovat ochranu společnosti skrze vyšetřování podezření ze spáchání trestné činnosti a jednotlivec je povinen v určitém rozsahu omezení z toho vyplývající snášet. V této souvislosti soud odkazoval na reparační, nikoli sankční funkci odškodňování nezákonného trestního stíhání. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 157/2016 – 149, ze dne 22.11.2016, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 30.10.2015, čj. 23 C 100/2012 – 107, ve znění opravného usnesení ze dne 18.7.2016, čj. 23 C 100/2012 – 139, ve výroku I. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000,- Kčs příslušenstvím. Ohledně zbývajících 450 000,- Kč s příslušenstvím, byl rozsudek potvrzen. Odvolací soud zde konstatoval, že napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 475 000,- Kčs příslušenstvím, a dále uložil žalované náhradu nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval, že neshledal ve skutečnosti, že žalobce si trestní stíhání nezavinil, důvod pro navýšení zadostiučinění. Naopak zavinění si trestního stíhání, je dle judikatury důvodem pro snížení výše finančního zadostiučinění v případě přiznání jiné formy. Tedy nezavinění si trestního stíhání, je důvodem pro nesnížení výše finančního zadostiučinění, ale nikoli pro její zvýšení. Žalobci nepřisvědčil v tom směru, kdy se domáhal, aby výše zadostiučinění byla zvýšena za provedení prohlídek nebytových prostor, kdy opomíjel žalobce, že tato rozhodnutí nejsou nezákonná, nebyla pro nezákonnost zrušena a nelze tak přihlížet k tomu, jak byla odškodněna osoba, která se domáhala zrušení těchto rozhodnutí pro nezákonnost. V této souvislosti rovněž odvolací soud vyslovil pochybnost o příčinné souvislosti mezi provedením prohlídek před zahájením trestního stíhání a nezákonností usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy nesouhlasil s tím, že si nalézací soud nedostatečně zhodnotil závažnost trestného činu, ze kterého byl žalobce podezírán a rovněž délku trestního stíhání. Dále soud odvolací konstatoval, že za zjevně bezdůvodné lze mít pouze ta trestní stíhání, kde už na první pohled musí být zřejmé, že se ze strany orgánů činných v trestním řízení jedná o šikanózní postup, jehož účelem je pouze znepříjemnit život stíhaným, nebo že trestní stíhání zjevně nemůže skončit odsouzením. Nic takového však v posuzovaném případě zjištěno nebylo. Žalobce se stal jednou z mnoha obětí, v té době neustáleného výkladu zákonných norem, resp. nedostatku právní úpravy. O postupu orgánů činných v trestním řízení pak lze sdělit jen to, že ani z tvrzení žalobce není zřejmý jiný důvod svévolnosti než výsledek trestního řízení a žalobce ani netvrdil, že by došlo k excesivnímu chování úředních osob ve smyslu již ustálené judikatury. Žalobce přes poučení soudu neprokázal, že by jím utrpěná újmy byla vyšší, než újma, jakou by utrpěla jakákoli bezúhonná osoba, která by byla stejnou skutečností postižena. V tomto směru tedy odvolací soud považoval za adekvátní zadostiučinění ve výši 50 000,- Kč s tím, že žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku odškodnila poškozeného částkou 25 000,- Kč. Soud odvolací proto tuto částku navýšil.

35. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

36. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

37. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

38. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

39. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

40. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

41. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

42. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

43. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

44. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

45. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

46. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

47. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

48. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností mezi účastníky dospěl soud k závěru, že v daném případě byl žalobce od 14.8.2018 do 5.5.2023 trestně stíhání pro trestný čin – zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odstavec 1, odstavec 2 písmeno f) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jako statutární orgán a jediný společník společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO], přičemž v průběhu trestního řízení bylo řízení nejprve zastaveno, když posuzovaný skutek není trestným činem, po vrácení věci odvolacím soudem byl žalobce shledán vinným a byl mu uložen trest v celkové výši 200 000,- Kč (100 denních sazeb po 2 000,- Kč) a pro případ nevykonání peněžitého trestu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na dobu čtyř měsíců. Protože odvolací soud tento verdikt potvrdil, byl tak žalobce pravomocně uznán vinným z naříkaného skutku a až po zásahu Nejvyššího soudu ČR, který odsuzující rozhodnutí zrušil a vrátil věc nižším soudům k opětovnému projednání, kdy byl obvinění nalézacím soudem opakovaně (po vrácení věci Nejvyšším soudem i po vrácení věci odvolacím soudem k podanému odvolání státního zástupce) zproštěn. V daném případě tak lze konstatovat, že ve věci je dán odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí), kterým je v souladu se stávající judikaturou usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 14. srpna 2018, č.j. [Anonymizováno] Trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 8 měsíců, žalobci hrozila trestní sazba až 10 let odnětí svobody, nicméně lze s ohledem na uložený trest a dosavadní bezúhonnost žalobce (praktikujícího advokáta) konstatovat, že reálně žalobci tento trest nehrozil. Žalobce nebyl zadržen, ani vazebně stíhán. Trestný čin, pro který byl žalobce stíhán, není společensky stigmatizující, není spojen s vysokým společenským odsudkem v porovnání s jinými trestnými činy např. proti životu a zdraví, či proti svobodě a lidské důstojnosti. Soud má za prokázanou rovněž medializaci trestního stíhání žalobce, které s ohledem na charakter trestné činnosti, která v daném případě byla projednávána, mohl vzbudit zájem médií, potažmo veřejnosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1343/2020 a 30 Cdo 4280/2011 však nelze než dospět k závěru, že k medializaci trestního stíhání žalobce nedošlo v důsledku excesu orgánů činných v trestním řízení při informování veřejnosti o trestním stíhání ze zákonných mezí § 8a odst. 1 tr. ř. Excesem ve smyslu citované judikatury by byl pouze postup orgánů činných v trestním řízení při informování sdělovacích prostředků o zahájení trestního stíhání žalobce. Soud v této souvislosti konstatuje, že žalobce ani netvrdil, že by při informování veřejnosti média porušila presumpci neviny a z provedeného dokazování to rovněž neplyne. Média se přitom kauze věnovala nejen během trestního stíhání, ale i po jeho ukončení, když o tomto rovněž veřejnost informovala. Žalobce žije ve [adresa], kde rovněž působí jako [Anonymizováno]. Žalobce jako [Anonymizováno] informoval [Anonymizováno] o zahájení trestního stíhání a [datum], avšak rozhodnutí odložila až do doby konečného rozhodnutí v dané věci, přičemž výslovně rozhodla o nepozastavení činnosti žalobce jako [Anonymizováno]. Díky medializaci kauzy se o trestním stíhání žalobce dozvěděl široký okruh osob, včetně klientů žalobce, kteří se jej na kauzu dotazovali. Žalobce přímo neuváděl, že by mu některý z klientů vypověděl v souvislosti s kauzou smlouvu o [Anonymizováno], byť odhadoval možný pokles příjmů ze své [Anonymizováno] činnosti. Žalobce v průběhu řízení trpěl nespavostí a stresem, nedokázal se oprostit od myšlenek na danou kauzu, což u něj vedlo k omezení volnočasových aktivit a setkávání s přáteli. V rámci duševní hygieny se věnoval běhání. Žalobce nebyl nucen vyhledat odbornou pomoc, pouze na radu své (praktické) lékařky počal brát volně dostupný doplněk, který mu pomohl zlepšit náladu a dosáhnout kvalitního spánku. Trestní stíhání nesl těžce nejen žalobce, ale i jeho rodiče, sestra a přítelkyně, nicméně celá rodina žalobce podporovala, stejně jako jeho přátelé, kteří se sice na kauzu vyptávali (občas někteří měli i jízlivé poznámky), nicméně nikdo z nich se od žalobce neodvrátil.

49. Pokud jde o nárok z titulu nezákonného trestního stíhání, soud případ žalobce porovnával s případy jiných poškozených, stíhaných za obdobnou či obdobně závažnou trestnou činnost. Především soud zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil zvláště nárok na náhradu za nepřiměřenou délku řízení, nemohl soud tuto skutečnost z důvodu zamezení dvojího přičítání téže skutečnosti zohlednit v rámci nároku na odškodnění nezákonného trestního stíhání. Rovněž pokud jde o délku řízení, protože toto kritérium je samostatně posuzováno v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 19 C 37/2024, v němž se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení, pak soud z důvodu zamezení dvojího přičítání téhož z délky řízení nevycházel (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30Cdo 2813/2011). Pokud jde o případ ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 15 C 16/2012, oba poškození byli stíhání za totožné trestné činy, oba poškození nemohli reálně počítat s nepodmíněným trestem odnětí svobody, když oba dosud nebyli trestáni. Na rozdíl od tamního poškozeného, současný žalobce byl dokonce pravomocně odsouzen (byť toto rozhodnutí bylo zrušeno). V obou případech došlo k obecným zásahům do osobního života a psychiky poškozených, když poškození trpěli stresem a nespavostí z trestního stíhání, v obou případech byla kauza medializovaná a dozvěděl se tak o ní široký okruh osob a lidé se jich na trestní stíhání dotazovali. Na rozdíl od tamního poškozeného, od současného žalobce se přátelé neodvrátili a rodina i přátelé jej podporovali. Na rozdíl od současného žalobce navíc tamní poškozený přestal figurovat jako jeden z orgánů společnosti, byť v této působí nadále, zatímco současný žalobce prokázal spíše nepatrný zásah do svého profesního života, když sice u [Anonymizováno] bylo zahájeno řízení o pozastavení jeho činnosti, avšak k tomuto nikdy nedošlo a řízení bylo ukončeno bez pozastavení činnosti žalobce jako [Anonymizováno]. Současný žalobce pak sám z opatrnosti omezil svou činnost v oblasti militarií. Na základě porovnání s tímto případem soud dospěl k závěru, že žalobci by se mělo dostat na zadostiučinění o něco méně než tamnímu poškozenému, kterého trestní stíhání zasáhlo o něco intenzivněji. Jako přiměřenou by soud považoval částku 100 000,- Kč. V porovnání s případem ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 10 C 284/2011, byl poškozený trestně stíhán za jinou trestnou činnost, byť obdobně nízce stigmatizovanou veřejností, tamnímu poškozenému hrozila o něco nižší trestní sazba než současnému žalobci, stejně jako současný žalobce se domáhal i náhrady nepřiměřené délky řízení, za které byl odškodněn zvlášť. V obou případech byla kauza medializovaná, v obou případech byli poškození advokáti. Na rozdíl od současného žalobce, jehož praxe zůstala trestním stíhání téměř nedotčena, tamní poškozený ztratil prosperující živnost a jen stěží byl schopen ji alespoň částečně obnovit. Rovněž ztratil řadu přátel a známých a byl stíhán i vazebně a i po propuštění byl omezen v běžném pohybu. Oba poškození čelili otázkám veřejnosti, tamní poškozený však byl vystaven společenskému odsudku, když mu nebyla umožněna akademická činnost. Ani jeden z poškozených nebyl nucen vyhledat pomoc psychologa či psychiatra. V porovnání s tímto případem tak nelze než uzavřít, že současný žalobce prokázal dopady do svého osobního, profesního i rodinného života v mnohem menší intenzitě, než tamní poškozený a přiměřeným odškodněním se tak i v tomto případě jeví částka 100 000,- Kč. A konečně v porovnání s případem, vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 23 C 100/2012, ve kterém byl poškozený stejně jako současný žalobce stíhán za totožný trestný čin, oba prokázali spíše obecné dopady do svého rodinného, osobního i profesního života, na rozdíl od současného žalobce však kauza tamního poškozeného nebyla medializována a nevešla tak v širokou známost. V obou případech pak nedošlo k narušení rodinných, ani přátelských vztahů poškozených. Ani jeden z poškozených nebyl omezen na osobní svobodě, v obou případech nebylo pravděpodobné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že v porovnání s tímto případem je na místě odškodnění dvojnásobné, tedy opětovně 100 000,- Kč. Současně soud přihlédl ke skutečnosti, že všechny porovnávací případy byly rozhodnuty v době, kdy byla životní úroveň nastavena mnohem níže, je na místě přiznané zadostiučinění z nezákonného trestního stíhání navýšit o 50%, když výše odškodnění za nezákonné trestní stíhání je obecně nastavena nepřiměřeně nízko. S ohledem na to soud přistoupil k navýšení odškodnění tak, že žalobci by se mělo dostat na přiměřeném zadostiučinění částky 150 000,-Kč. Protože již žalovaná žalobci přiznala odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100 000,- Kč, přiznal soud žalobci ve výroku ad. II. částku 50 000,- Kč s úrokem z prodlení od prvního dne prodlení žalované s předběžným vypořádáním nároku žalobce.

50. Pokud jde o nárok z titulu nepřiměřené délky řízení, po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 14.8.2018 do 5.5.2023, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 4 roky a 8 měsíců. Jednalo se o trestní řízení, ve kterém byl posuzován i charakter zboží, se kterým žalobce obchodoval. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Současně však nelze pominout i opakovaná rušení rozhodnutí nalézacího soudu pro vady nalézacího řízení či rozhodnutí. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky soudem, dva posudky dle zadání žalobce, odborné vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, když stěžejní otázkou v daném případě byl charakter zboží, se kterým žalobce obchodoval. Ve věci byla vyslechnuta řada svědků, bylo prováděno sledování osob a byly využity i jiné prostředky. Část spisu byla vedena jako utajená. O rozsahu dokazování procesních úkonů rovněž svědčí velikost daného spisu, čítající pět svazků. Soudy bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně čtyřikrát, soud odvolací třikrát, Nejvyšší soud jednou. Byť využití zákonných procesních práv a podání opravných prostředků nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce v průběhu řízení, tento se svým procesním chováním zásadně nepodílel na celkové době řízení, byť byl na počátku řízení policejním orgánem opakovaně vyzýván k předložení řádné plné moci, udělené jeho obhájci, podal ve věci blanketní dovolání (které během několika dnů sám doplnil, aniž musel být soudem vyzýván) a jedenkrát žádal o odročení jednání. Co se týče významu předmětu řízení, jednalo se o trestní řízení, které je typově spojeno s vyšším významem pro poškozeného, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako zvýšený.

51. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu (zejména s ohledem na opakovaná rušení rozhodnutí soudu prvního stupně), dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. V tomto směru soud považuje za nutné zdůraznit, že na rozdíl od zadostiučinění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání v případě zadostiučinění nepřiměřené délky řízení nevidí důvod základní částky za rok trvání řízení upravené ve Stanovisku valorizovat s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula a inflaci. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000,- Kč až 20 000,- Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení byla nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, ve věci sp.zn. 30 Cdo 1624/2021, v rozsudku ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, usnesení ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1362/2020, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2599/2021, a ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2481/2020 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3385/20), nebo rozsudcích ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, a ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, nebo usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 622/2021, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 901/2021). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží též Ústavní soud, jak patrno nejen ze shora uvedených rozhodnutí Ústavního soudu, ale rovněž např. z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21. V této souvislosti soud doplňuje, že Nejvyšší soud se totožnou otázkou v poslední době věcně znovu zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, v němž podrobně vysvětlil, že i nadále není důvodu přistupovat k valorizaci, neboť tak nečiní ve své nejnovější judikatuře ani samotný Evropský soud pro lidská práva, jehož rozhodovací praxe (resp. částky přiznávané poškozeným z různých států) byla jediným referenčním kritériem pro nastavení výše základní částky ve Stanovisku. Soud stanovil základní částku za 4 roky a 8 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 56 875 Kč. Od této částky odečetl 20 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, z důvodu chování žalobce v průběhu řízení soud základní částku nemoderoval a ani z důvodu postupu soudu, když právě tento postup vedl soud k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Základní částku nakonec soud rovněž nemoderoval z důvodu zvýšeného významu daného řízení pro žalobce, když žalobce současně uplatnil svůj nárok na zadostiučinění nezákonného trestního stíhání a toto kritérium by tak bylo započítáváno duplicitně (viz shora). Celkem tedy soud základní částku ponížil o 30 % (tzn. 17 063,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 39 813,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 41 250,- Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. II. vyhověl, co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. III. rozsudku zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 178,67 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 191 250 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 11. 2024, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 12. 2024, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 12. 2024, z částky 8 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 1. 2025 a z částky 8 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 2. 2025 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.ve znění do 31.12.2024, dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. v platném znění, cestovní náhrada v celkové výši 13 272,07 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 12. 2024 náhrada 4 145,93 Kč za 412 ujetých km v částce 3 345,93 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 1. 2025 náhrada 4 563,07 Kč za 412 ujetých km v částce 3 363,07 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 2. 2025 náhrada 4 563,07 Kč za 412 ujetých km v částce 3 363,07 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 732,06 Kč ve výši 7 446,61 Kč.

Poučení