6 C 9/2020 - 192

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalované: ; § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1382 - Ministerstvo spravedlnosti ČR sídlem [adresa ] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], Územní pracoviště [obec], sídlem § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1717 o zaplacení částky 614 933 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 103,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 103,50 Kč za dobu od 11.9.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 614 933 Kč s příslušenstvím se co do jistiny ve výši 604 829,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 604 829,50 Kč za dobu od 11.9.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1 Žalobce podal k soudu dne 14.9.2020 žalobu na zaplacení částky 709 978,50 Kč s příslušenstvím na náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ odškodňovací zákon“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalobu odůvodnil tím, že proti žalobci bylo u zdejšího soudu vedeno trestní řízení pod sp.zn. [spisová značka], v němž nebyl odsouzen. Uvedl, že ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se dne 10.3.2020 obrátil se svým nárokem na žalovanou (žádost u žalované vedena pod sp.zn. [spisová značka]). O žádosti nebylo v zákonné šestiměsíční lhůtě rozhodnuto. 2 K vlastnímu průběhu trestního řízení uvedl, že usnesením [příjmení], 13. oddělení pracoviště [obec], ze dne 29.7.2013, [číslo jednací], bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení žalobce převzal dne 29.7.2013, stížnost proti shora citovanému usnesení byla zamítnuta. Ve věci rozhodovali soudy všech stupňů soudní soustavy. Opakovaně soud prvního a druhého stupně. Čtvrtým rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 17.9.2019, č.j. [číslo jednací], byla věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena PČR KŘP [územní celek] ke kázeňskému projednání, kdy předmětem postoupení je držení 23 ks rozbušek. Zbývajících skutků měl být žalobce zproštěn, v rozporu s trestním řádem se tak nestalo. Žalobce ve věci opakovaně podával ústavní stížnost. Protože žalobce přestal být dnem 31.12.2019 příslušníkem PČR, byl spisový materiál předán Obvodnímu báňskému úřadu pro území krajů [anonymizováno] a [obec], který dne 6.3.2020 vydal rozhodnutí o odložení věci, [číslo jednací]. Poté následovalo u předmětného úřadu řízení o vrácení zajištěných věcí. Žalobce argumentoval, že přestupkové řízení není pokračováním trestního řízení a jeho výsledek je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou trestním stíháním nerozhodný. Nicméně ani v přestupkovém řízení nebyl žalobce uznán pravomocně vinným jakýmkoliv protiprávním jednáním. Pouze s ohledem na značný posun v legislativě od doby údajného spáchání přestupku (2010 -2011) bylo rozhodnuto o zabrání některých zajištěných látek, které dnes již nelze bez dalšího nabývat a držet. Nadto odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 1273/2016, ze dne 29.11.2017, podle kterého je třeba trestní a následné přestupkové řízení posuzovat jako jeden celek ve vztahu k právu na odčinění nemajetkové újmy, kdy jde o nárok jediný. V souvislosti s trestním řízením byl rozhodnutím policejního orgánu ze dne 8.8.2013 zproštěn výkonu služby, byla mu nařízena dosažitelnost a byl mu snížen služební příjem na 50% průměrného služebního příjmu. Uvedl, že s ohledem na neúměrnou délku trestního řízení byl ještě v jeho průběhu opětovně zařazen do služby, a to na základě rozhodnutí ze dne 29.7.2015. Dále uvedl, že proti žalobci bylo zahájeno i řízení o vrácení doplatku služebního příjmu za dva roky trvající postavení mimo službu, kdy policejní orgán nejprve dne 27.2.2019 rozhodl o doplacení služebního příjmu, následně dne 9.12.2019 byla žalobci uložena povinnost částku vrátit, proti tomuto rozhodnutí se bránil, řízení skončilo podáním rozkladu a rozhodnutím ministra vnitra dne 7.5.2020, kterým bylo předchozí rozhodnutí ministra vnitra zrušeno a rozhodnutí o doplatku služebního příjmu ponecháno v platnosti. Dalším důsledkem neoprávněně vedeného trestního řízení bylo i řízení o odchodném [číslo jednací], kdy žalobci nebylo správně vyměřeno odchodné při počátečním nezapočtení doby postavení mimo službu po dobu trestního stíhání do výpočtového základu, konečné rozhodnutí nastalo dne 9.1.2020. Žalobce uzavřel, že v souvislosti s protizákonným obviněním žalobce tak bylo proti žalobci vedeno doposud celkem pět různých řízení s tím, že poslední správně-přestupkové bylo 10 let od údajného spáchání skutku konečně pravomocně uzavřeno. K usnesení Obvodního báňského úřadu ze dne 6.3.2020, [číslo jednací] doplnil, že s odůvodněním dílem nesouhlasí, protože o tom, zda byl nebo nebyl spáchán přestupek, žádné dokazování a řádné správní řízení vedeno nebylo. Odůvodnění rozhodnutí je pak v daném směru minimálně nepřezkoumatelné. Opravný prostředek však přípustný v daném případě není, přičemž nejen pro otázku odškodnění je stejně závazná pouze konečná výroková část. 3 Žalobce rozčlenil nárok do tří částí: 4 A) Náklady obhajoby, nákladů důkazů. Uvedl, že z primárního nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ve spojení z toho vyplývajícím rozhodnutím o zproštění výkonu služby, nařízení dosažitelnosti a snížení platu a z dalšího navazujícího postupu a řízení vznikla žalobci škoda, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení – obhajobu v rozsahu mimosmluvní odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění (dále jen„ AT“) a náklady důkazu – znalecký posudek doc. [anonymizováno]. Ve věci byly obhájcem (právním zástupcem) učiněny následující úkony právní služby v tarifikaci k době provedení konkrétního úkonu: 18/04/13 převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 15/07/13 účast při podání vysvětlení na [příjmení] Liberec (8:00 hod. – 11:10 hod.), tzn. 2 x 1.500 Kč + 2 x 300 Kč režijní paušál; promeškaný čas Jbc – Lbc a zpět 4 x 100 Kč, celkem 400 Kč, jízdné MHD neúčtováno, 29/07/13 zahájení trestního stíhání – převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání, 30/07/13 porada s klientem přesahující 1 hodinu (7:30 – 8:50 hod.), tzn. 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 31/07/13 sepis stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 10/09/13 účast při výslechu svědků [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál; promeškaný čas Jbc – Lbc a zpět 400 Kč, jízda MHD, 03/02/14 účast při výslechu obviněného 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál; promeškaný čas Jbc – Lbc a zpět 4 x 100 Kč, jízda MHD, 27/03/14 účast při seznámení se spisem 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál; promeškaný čas Jbc – Lbc a zpět 4 x 100 Kč, 25/07/14 sepis odporu do trestního příkazu 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona [číslo] podání soudu – procesní (znalec), tzn. úkonu, 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 26/01/15 porada s klientem přesahující dobu 1 hodiny (9:55 hod. – 9:15 hod.), 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 17/02/15 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] (8:00 hod. – 10:30 hod.), tzn. 2 x 1.500 Kč + 2 x 300 Kč režijní paušál, 12/04/15 námitky do protokolu s návrhem na opravu 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 05/05/15 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] (8:00 hod. – 11:45 hod.; 13:00 hod. – 14:30 hod.), tzn. 3 x 1.500 Kč + 3 x 300 Kč režijní paušál, 29/05/15 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] – vyhlášení rozhodnutí, tzn. 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 07/06/15 námitky do protokolu s návrhem na opravu 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 07/07/15 sepis odvolání do rozsudku OS [obec] pro odbornou a časovou náročnost podle § 12 odst. 1 AT navýšeno o 100% (viz samotné podání), tzn. 3.000 Kč + 300 Kč režijní paušál, 21/07/15 vyjádření k odvolání KSZ 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 17/10/15 sepis námitek do opatření o ustanovení znalce 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 29/02/16 vyjádření se k posudku znaleckého ústavu – ČÚZZS z důvodu náročnosti časové a odborné navýšeno o 100% (viz samotné podání), tzn. 3.000 Kč + 300 Kč režijní paušál, 09/03/16 námitky do opatření o ustanovení znalce 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 14/06/16 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 12/08/16 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] (8:30 hod. – 10:45 hod.), tzn. 2 x 1.500 Kč + 2 x 300 Kč režijní paušál, 22/08/16 obhajoba u hlavního líčení OS [obec], vyhlášení rozsudku, tzn. 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 03/10/16 sepis vyjádření k odvolání KSZ, z důvodu odborné a časové náročnosti navýšeno o 100 % (viz samotné podání), tzn. 3.000 Kč + 300 Kč režijní paušál, 08/03/17 námitky do opatření soudu k zadání znaleckého posudku 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 24/04/18 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 10/07/18 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 11/07/18 obhajoba u hlavního líčení OS [obec] – vyhlášení rozhodnutí, tzn. úkonu 750 Kč + 300 Kč režijní paušál, 06/10/18 sepis vyjádření k odvolání krajského státního zástupce, z důvodu mimořádné časové a odborné náročnosti navýšeno podle § 12 odst. 1 AT o 200 %, tzn. 4.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 16/01/19 obhajoba u veřejného zasedání Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] k projednání odvolání KSZ, 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál; promeškaný čas [obec] – [obec] MHD 2 x 0,5 hod., tzn. 200 Kč, 13/04/19 sepis vyjádření k dovolání Nejvyššího státního zastupitelství 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 11/09/19 obhajoba u hlavního líčení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou 1.500 Kč + 300 Kč režijní paušál, 17/09/19 obhajoba u hlavního líčení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, vyhlášení rozhodnutí, tzn. úkonu, tj. 750 Kč + 300 Kč režijní paušál. Celková částka odměny za zastupování v mimosmluvním rozsahu dle AT vychází na částku 67 650 Kč, se zákonnou 21 % sazbou DPH (14 206,50 Kč) pak 81 856,50 Kč. S náklady na vyhotovení rozhodného důkazu znaleckým posudkem doc. Dr. Ing. [jméno] [příjmení] a jeho dodatkem ve výši 30 250 Kč, celková částka nákladů řízení vychází na 112 106,50 Kč. Doplňuje, že k nákladům za právní zastoupení v tomto řízení by měla náležet i odměna ve vztahu k žádosti o předběžné projednání nároku coby odměna za podání soudu nebo jinému orgánu týkající se věci samé, resp. nově výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tím spíše, pokud ministerstvo žádost nevyřídí v zákonné lhůtě 6 měsíců (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 570/92). 5 B) Nemateriální újma. Žalobce tvrdil, že trestní stíhání, shora citovaná řízení ve věci služebního poměru, nikdy neukončené kázeňské řízení a nakonec i přestupkové řízení zasáhlo citelně do jeho osobnostních práv, psychiky, cti, rodinného a společenského života či pracovního uplatnění. Vše nedůvodně. Celková doba trestního řízení, řízení ve věcech služebního poměru, kázeňského řízení a přestupkového řízení, resp. doba od domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor, postavení mimo službu atd. přesahuje 7 let, resp. pro podané dovolání státním zastupitelstvím došlo ke zrušení pravomocných soudních rozhodnutí. V řízení se z důvodu opakovaných odvolání státního zástupce vyhotovovaly stále další a další znalecké posudky. Všechny přitom hovořily ve prospěch žalobce. Skutková situace se od prvního okamžiku zahájení trestního stíhání nijak neměnila. Zajištěné látky mohly a měly být řádně odzkoumány dokonce již před zahájením trestního stíhání. To se nestalo. Nesouhlasí s argumentem, že opakované vracení věci soudu I. stupně stále s dalšími pokyny bylo důvodné. Skutkově i důkazně byla věc fixována od prvního okamžiku. Má za to, že věc se zohledněním výše řečeného nebyla pro orgány činné v trestním řízení důkazně složitá. Když už, tak zajištěné věci mohly být komplexně odzkoumány včas, čemuž by odpovídala i délka řízení. Že se tak stalo až na konci řízení, nemůže být kladeno k tíži žalobce. V řízení byly opakovaně oslovovány všechny (oba) znalecké ústavy, které jsou v ČR k dispozici. Proč byl naopak vyhotovován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. L. [příjmení], v rámci kterého byl žalobce podrobován příslušnému velmi nepříjemnému zkoumání se zjišťováním všech osobních a intimních skutečností, když k tomuto důkazu nebylo vůbec přihlíženo, zůstává rovněž nevysvětleno. I předmětné zkoumání a probírání intimních skutečností při veřejném hlavním líčení za účasti zástupců sdělovacích prostředků tvoří součást jím uplatněné nemateriální újmy. Jde o nesporný zásah do osobnostního práva (soukromí) chráněný Listinou. Uvádí, že vše poměrně výstižně a celý obsah mnohasetstránkového spisu shrnuje právě znalec z oboru zdravotnictví MUDr. L. [příjmení], který na str. 8 svého znaleckého posudku doslovně uvádí, že v případě žalobce šlo spíše o teoretické kutilské hrátky, bez praktického uplatnění. Činnost žalobce nerealizoval pro nějaký vnější efekt či z nepřátelství vůči společnosti. Doplnil, že již před zahájením trestního stíhání byl na č.l. 187 založen úřední záznam [příjmení] ze dne 28. 2. 2013, kterého však nikdo nedbal, totiž že chemikálie, elektromateriál a součástky držené žalobcem jsou dostupné a jejich držení není v rozporu se zákonem. Dle vyjádření kpt. Ing. [příjmení] nehrozilo žádné akutní nebezpeční, při němž by byli ohroženi lidé v panelovém domě. V řízení byly zpočátku ustanovenými znalci aplikovány právní normy, které v rozhodnou dobu vůbec neplatily. Vše musel žalobce svou obranou vyvracet s tím, že tato se nakonec bezezbytku potvrdila. Kdyby zůstal netečný a spoléhal na obvyklé zásady trestního řízení, byl by odsouzen. Ve věci byl vydán mj. trestní příkaz. Namítl, že znalecký posudek [anonymizováno] inspekce bezpečnostních sborů (dále jen„ [příjmení]“) ustanoveného znalce [jméno] [příjmení] ze dne 30. 12. 2013 čísla [číslo] 2013 (jde zjevně o první znalecký posudek uvedeného znalce v životě) byl zcela nekompetentní a rozporný se všemi dalšími ve věci ustanovenými znalci a znaleckými ústavy. Dále se domníval, že přípravné trestní řízení je řízení neveřejným. Brutálně zadržen byl však prakticky v přímém přenosu hromadných sdělovacích prostředků (zpravodajství NOVA, PRIMA), kam videozáznam předala [příjmení]. Resp. celou věc, pokud lze dovodit ze spisu, zahajovala ještě NCOZ pod vedením plk. R. [příjmení]. Na místě provádění procesních úkonů před zahájením trestního stíhání pak byly sdělovací prostředky také přítomny. Jak se o tomto dozvěděly, je nasnadě. Po celou dobu následného trestního řízení bylo sdělovacím prostředkům předáváno nadstandardním způsobem značné množství informací. § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1461 toho, aby byl žalobce v souladu s ust. § 176 odst. 1 tr. řádu vyrozuměn o podané obžalobě, což se nestalo doposud, tak se uvedené dozvěděl opět ze sdělovacích prostředků. Uvedl, že z místa bydliště a ze svého bytu zatíženého hypotékou, kterou ze dne na den nebylo z čeho hradit, se musel odstěhovat, byl tam zcela dehonestován. V místě již nebylo možné nadále bydlet. Zároveň hypotéku u Hypoteční banky neměl z čeho hradit. Musel proto byt pronajmout, posléze prodat, a přestěhovat se na současnou adresu [adresa žalobce], kde bydlí doposud. Jde o byt ve vlastnictví matky [jméno] [příjmení], kde si nahlásil i trvalé bydliště. Opakovaně byl, ještě relativně v nedávné době, kontaktován různými médii k podávání vyjádření. Jméno žalobce bylo a dodnes dílem je doslova„ vláčeno“ v nejrůznějších sdělovacích prostředcích celostátních, regionálních i internetových. Velmi aktivní se v daném směru jevila MF DNES a Jablonecký deník včetně jejich elektronických mutací. V celé kauze bylo buď písemným vyjádřením na internetu či TV vysíláním publikováno celkem 70 příspěvků, o kterých žalobce ví, z nichž nejméně 25 zasáhlo výrazným způsobem do jeho osobnostních práv. Celé trestní řízení bylo z důvodu prvotního přístupu státního zastupitelství mediálně sledované. Hlavní líčení byla do doby, než bylo zřejmé, že se jedná o zbytečnou kauzu, konána za přítomnosti televizních štábů a zástupců tištěných médií a rozhlasu. Žalobce byl neustále v souvislosti s probíhající kauzou dotazován na nejrůznější skutečnosti. Do posledního veřejného zasedání krajského soudu bylo vždy několik zástupců médií přítomno. Žalobce má dodnes narušený soukromý i pracovní život. Byl prolustrován mimořádným způsobem. Byla mu provedena domovní prohlídka, prohlídka dalších prostor, odzkoumán počítač a veškeré další listiny. Došlo k prolomení snad všech osobních svobod a tajemství, která si lze představit. Trestněprávně relevantního však zjištěno proti jeho osobě nebylo nic. Proč byla u hlavního líčení vyslýchána např. jeho sestra [jméno] [příjmení], resp. co tato mohla k věci samé vůbec říci, zůstává nevysvětleno. Byla dotazována na dětství žalobce, vztahy s rodiči apod. Už jen tento výslech byl z lidského a rodinného hlediska neodůvodněný a velmi nepříjemný. Celým trestním řízením byl fakticky už potrestán, i když toto bylo vedeno nezákonně a skončilo neodsouzením. Lze říci, že přes 2 roky vykonával„ trest“ zákazu činnosti (postavení mimo službu, nemožnost podnikat atd.). Byl mu uložen i peněžitý trest v podobě zkrácení platu o 50%. Sice mu plat byl doplacen, ale se zpožděním několika let a bez zohlednění odměn. Jde tedy o mimořádnou a naprosto neadekvátní sankci, neboť škoda na platu byla několik set tisíc korun, resp. tato nebude nikdy zcela refundována. To se skoro rovná peněžitému trestu za závažný zločin. Zároveň musel být podle § 40 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. v dosahu nadřízeného důstojníka, což má zase povahu domácího vězení. Vše výše uvedené vyplývá i z kázeňského rozhodnutí ČR – PČR, náměstka ředitele KŘP Libereckého kraje pro SKPaV ve věcech služebního poměru ze dne 8. 8. 2013, č. 461/ 2013. Jako policista byl omezen na dalších základních lidských právech a svobodách např. též tím, že nesmí nadále podnikat. Jeho finanční i životní situace z důvodu trestního řízení byla mimořádně kritická. Vše úzce souvisí se zásadou, že nikdo nemůže být opakovaně trestán za jeden skutek. To by se v projednávané věci jeho odsouzením de facto stalo. I když byl po více jak 5 letech nakonec obžaloby zproštěn, potrestán nevratně nepochybně byl. Zmíněná zásada non bis idem vyplývá mj. z čl. 4 odst. 1 Úmluvy o základních lidských právech a svobodách. Tato zásada je judikována v souvislosti s běžnými přestupky, tím spíše by pak měla platit u kázeňského rozhodnutí vůči příslušníkovi PČR, které je přísnější. Má tak za to, že přijatými kázeňskými opatřeními (v rámci„ kázeňského rozhodnutí“ citovaného výše) byl potrestán, takže s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu právě v návaznosti na čl. 4 odst. 1 Úmluvy o základních lidských právech a svobodách mělo být trestní řízení zastaveno. Dojde-li po mnohaletém vedení trestního řízení k postoupení věci k projednání v přestupkovém řízení, a dokonce ani v tomto nedojde k uznání viny, lze obecně konstatovat, že to představuje značný zásah do osobnostních práv poškozeného. Tento zásah lze bez dalšího presumovat. Trestní řízení (přestupkové, kázeňské) vedené proti žalobci znamenalo značný zásah mj. do práv garantovaných čl. 10 Listiny základních práv a svobod, zejména do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí. Dále je z průběhu řízení zřejmé, že jejich nezákonným vedením došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a jeho přiměřenou délku podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která zakotvuje právo každého na spravedlivé projednání jeho záležitosti v přiměřené lhůtě. Rovněž se cítí dotčen na svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 8 odst. 2 Listiny (nezákonné trestní stíhání), čl. 12 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3, čl. 4 (domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor, zkoumání zajištěných osobních věcí včetně PC) a čl. 26 odst. 3 Listiny (právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací). S ohledem na shora uvedené vyčíslil žalobce svou nemateriální újmu vzniklou v souvislosti s nezákonným trestním řízením, délkou jeho trvání, zásahy a postupy vůči jeho osobě uplatněnými, a dále z toho vyplývajícími řízeními ve věci služebního poměru a nikdy neuzavřeným kázeňským řízením na částku 500 000 Kč. 6 C) Úrok z prodlení z doplacení platu. Vzhledem k tomu, že žalobci po 2 roky nebyl vyplácen plat v zákonné výši a v zákonných termínech, přičemž mu byl doplacen až dne [datum], vznesl žalobce nárok i na úrok z prodlení. Nesouhlasí se závěrem, že zadržení platu se stalo poprávu, takže žádné úroky z prodlení mu nenáležejí. Vše vychází a má původ v nezákonném rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a z toho vyplývajícím trestním stíhání. Z nezákonného rozhodnutí nemohou vznikat zákonné důsledky, které by nadto měly požívat právní ochrany. Uvedl, že mnoho let čekal na doplacení platu. Konečným výsledkem se ukázalo, že stát byl v prodlení, a i toto prodlení je tudíž nutno napravit. Postavení mimo službu jej v podstatě stálo celou existenci a s důsledky toho se potýká dodnes. Dokonce i PČR v průběhu mnohaletého trestního řízení naznala, že by měl být z důvodu značného plynutí času opět zařazen do činné služby. Podle ustálené judikatury úroky z prodlení plní mj. i kompenzační funkci, kdy mají nahradit škodu, která vznikla v důsledku nevčasného splnění dluhu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č.j. 6 As 75/2015-17, není-li služební příjem vyplacen včas, nastává prodlení a příslušník má nárok na úroky z takového prodlení. Takový závěr pak musí vyplývat i z elementární logiky věci. Tím spíše, pokud rozhodnutí zakládající toto prodlení bylo zrušeno. Není důvodu porušovat zásadu rovnosti subjektů a další obecné principy – vznik nároku na úroky z prodlení u běžného pracovněprávního vztahu, není-li mzda vyplacena řádně a včas i na základě později zrušeného neplatného rozvázání pracovního poměru výpovědí či okamžitým zrušením pracovního poměru. Tím spíše za stavu, kdy prodlení vyplývá z chybného rozhodnutí samotného státu. Byla by tak poskytována nedůvodná ochrana nesprávnému rozhodnutí a z něj vyplývající nespravedlnosti ještě prohlubovány. Nárok na úrok z prodlení vyčísluje dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v rozhodném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v rozhodném znění, následovně. Za celé období (rozhodný je vždy první den prodlení) byla stanovena zákonná výše úroků z prodlení shodně na 8,05 % ročně z dlužné částky od prvního dne prodlení do zaplacení. Počátek prodlení se odvíjí vždy od splatnosti platu, který je podle § 128 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, stanovena shodně jako pro běžný pracovní poměr do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém příslušníkovi vznikl nárok na služební příjem. Celkový úrok z prodlení z dlužného platu ve výši 267 454 Kč netto činí 97 872 Kč, kdy tento konkrétně vychází z následujícího výpočtu: Hrubá mzda v Kč (výplatnice - měsíc/rok); Částka dlužné platby (čistého) v Kč odečteno 50 Kč fond solidarity ; Datum splatnosti; Dnů po splat-nosti; Úrok z prodlení v Kč (8,05%); Datum uhrazení 17.046 (srpen/ 2013); 13.755; 01.10.2013; 1990; 6.036; 14.3.2019 12.898 (září/ 2013); 10.903; 01.11.2013; 1959; 4.710; 14.3.2019 13.186 (říjen/ 2013) chybí výplatnice – přiložen výpis z účtu; 11.099; 01.12.2013; 1929; 4.721; 14.3.2019 12.039 (listop./ 2013); 10.304; 01.01.2014; 1898; 4.313; 14.3.2019 12.613 (prosin./ 2013); 10.695; 01.02.2014; 1867; 4.403; 14.3.2019 13.853 (leden /2014); 11.558; 01.03.2014; 1839; 4.687; 14.3.2019 § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1594 (únor/2014); 10.310; 01.04.2014; 1808; 4.111; 14.3.2019 12.649 (březen /2014); 10.726; 01.05.2014; 1778; 4.206; 14.3.2019 13.786 (duben /2014); 11.513; 01.06.2014; 1747; 4.435; 14.3.2019 13.786 (květen /2014); 11.513; 01.07.2014; 1717; § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1655; 14.3.2019 13.159 (červen /2014); 11.075; 01.08.2014; 1686; 4.118; 14.3.2019 14.443 (červec ./2014); 11.964; 01.09.2014; 1655; 4.366; 14.3.2019 13.187 (srpen /2014); 11.100; 01.10.2014; 1625; 3.978; 14.3.2019 13.815 (září /2014); 11.525; 01.11.2014; 1594; 4.051; 14.3.2019 14.224 (říjen /2014); 11.813; 01.12.2014; 1564; 4.074; 14.3.2019 12.369 (listop ./2014); 10.538; 01.01.2015; 1533; 3.562; 14.3.2019 14.224 (prosin ./2014); 11.813; 01.02.2015; 1502; 3.913; 14.3.2019 13.593 (leden /2015); 9.887; 01.03.2015; 1474; 3.214; 14.3.2019 12.357 (únor/2015); 10.526; 01.04.2015; 1443; 3.349; 14.3.2019 13.593 (březen /2015); 11.372; 01.05.2015; § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1717; 3.543; 14.3.2019 14.175 (duben /2015); § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1625; 01.06.2015; 1382; 3.592; 14.3.2019 13.531 (květen /2015); 11.332; 01.07.2015; 1352; 3.378; 14.3.2019 14.175 (červen /2015); § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1625; 01.08.2015; 1321; 3.433; 14.3.2019 13.958 (červec ./2015); 11.621; 01.09.2015; 1290; 3.306; 14.3.2019 Pozn.: výpočet - dlužná částka x 8,05% / 100 x počet dní z prodlení / 365 7 Co se týká úroků z prodlení u samotného žalovaného nároku, vychází nárok mj. z ustálené judikatury (např. Cpjn 206/2010, publik. jako R 58/2011), dle které má poškozený právo na úrok z prodlení od dne následujícího po uplynutí šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu uplatnil postupem podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. Dle potvrzujícího přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 3. 2020 byl nárok uplatněn dne 10. 3. 2020, nárok na úrok z prodlení tedy plyne počínaje dnem 11. 9. 2020. 8 Žalovaná částka tedy vychází celkem na 709 978,50 Kč (112 106,50 Kč + 500 000 Kč + 97 872 Kč). 9 Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Za nespornou žalovaná označila skutečnost, že u žalované žalobce dne 10.3.2020 uplatnil v žalobě popsaný nárok. K projednání žádosti žalobce došlo dne xanon -732. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29.7.2013. Požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění pouze ve výši 95 045,50 Kč. Stran jednotlivých nároků se žalovaná vyjádřila následovně. 10 K nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 112 106,50 Kč sdělila, že stran tohoto nároku seznala důvodnou částku ve výši 64 069,50 Kč vč. DPH představující 23 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 11 půlúkonů po 750 Kč, 34 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Dále na náhradě zmeškaného času bylo přiznáno 726 Kč včetně DPH a rovněž byla přiznána náhrada nákladů za vypracování znaleckého posudku ve výši 30 250 Kč. Celková částka 95 045,50 Kč byla žalobci odeslána na sdělený účet dne 10.3.2020. Žalovaná neuznala nárok žalobce u následujících úkonů: a) 15.7.2013 účast při podání vysvětlení – úkon ještě před zahájením trestního stíhání, za který nepřísluší odměna, b) 7.6.2015 námitky do protokolu s návrhem na opravu – nejedná se o účelně vynaložený náklad řízení, na námitky ohledně protokolace nebylo reagováno, c) 7.7.2015 odvolání – nebyly shledány důvody pro zvýšení odměny pro odbornou a časovou náročnost na 3 000 Kč, d) 29.2.2016 vyjádření se k posudku znaleckého ústavu – jedná se pouze o půlúkon dle § 11 odst. 2 a.t., e) 3.10.2016 sepis vyjádření k odvolání KSZ – nebyly shledány důvody pro zvýšení odměny pro odbornou a časovou náročnost na 4 500 Kč, f) 8.3.2017 námitky do opatření soudu k zadání znaleckého posudku – nejedná se o účelně vynaložený náklad řízení, námitkám nebylo vyhověno, nebyly shledány důvodnými, g) 6.10.2018 sepis vyjádření k odvolání KSZ – nebyly shledány důvody pro zvýšení odměny pro odbornou a časovou náročnost na 4 500 Kč. Ostatní žalobcem účtované úkony shledala žalovaná co do druhu, délky a použité sazby odměny souladné s obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. 4 T 83/2014. 11 K nároku na náhradu škody spočívající v úrocích z prodlení ze služebního příjmu ve výši 97 872 Kč sdělila, že se v žádném prodlení neocitla a nárok má být požadován od zaměstnavatele. Úroky z prodlení tedy žalobci přiznány nebyly. Nadto úroky z prodlení svojí povahou ani nemohou představovat škodu. 12 K nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč uvedla, že Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27.12.2012, sp.zn. 30 Cdo 3076/2012, vyslovil názor, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Doplnila, že v rozsudku ze dne 29.6.2011, sp.zn. 30 Cdo 1684/2010, pak Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Zdůraznil, že intenzitu nemajetkové újmy je třeba tvrdit a prokázat (odkázala dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 4525/2017, nález Ústavního soudu ze dne 23.7.2013, sp.zn. Pl. ÚS 13/12). Z hlediska okolností, které je třeba zkoumat za účelem zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.2012, sp.zn. 30 Cdo 2256/2011, podle kterého jimi jsou: a) povaha trestní věci, b) délka trestního stíhání a c) následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Žalovaná zastává názor, že vznik nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání tvrzené v žalobě nebyl žalobcem nijak dostatečně doložen a prokázán. Uvedla, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za nějž mu hrozil trest odnětí svobody od šesti měsíců do pěti let. Co se týče délky trestního stíhání, tato trvala celkem 6 let a 2 měsíce. Délku řízení nelze shledat nepřiměřenou, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule. Čtyřikrát bylo rozhodováno soudem I. stupně, třikrát soudem odvolacím a jednou Nejvyšším soudem. Co se týče následků trestního stíhání ve sféře žalobce, tento v žalobě uvádí, že trestním stíháním došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, odkazuje na medializaci případu a uvádí, že byl nucen se odstěhovat ze svého bytu. V souvislosti s tím, že byl příslušníkem Policie ČR, mu byl zkrácen plat o 50%, který mu byl následně doplacen. Je třeba zohlednit, že usnesením Obvodního báňského úřadu pro území krajů [anonymizováno] a [obec] ze dne 6.3.2020 došlo k odložení věci, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Z tohoto usnesení vyplývá, že žalobce neměl potřebná povolení k nabývání výbušnin a skladoval rozbušky v jeho bydlišti, které nemohlo být objektem pro skladování. Žalobce tak porušil jednotlivá ustanovení zákona č. 61/1998 Sb., o výbušninách a státní báňské správě zejména tím, že si opatřil výbušninu v rozporu s § 29 tohoto zákona. Na základě těchto skutečností žalobce spáchal přestupek na úseku výbušnin, přestupek však nemohl být projednán, jelikož od spáchání uplynul 1 rok. Žalovaná je toho názoru, že dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušené práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V návaznosti na výše uvedené žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobci omluvila. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako zcela dostatečné s poukazem na odůvodnění usnesení o odložení věci ze dne 6.3.2020. Z výše uvedených důvodů žalovaná závěrem navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a aby jí byla podle § 151 odst. 3 o.s.ř. na nákladech řízení přiznána náhrada hotových výdajů v paušální výši za převzetí věci a vyjádření k žalobě. 13 V replice žalobce vyjádřil nesouhlas se stanoviskem žalované. Omluvu nemá za dostačující. Argumentuje, že nikdy nebyl trestně stíhán. Z judikatury se podání, že už samotný fakt vedení trestního řízení (stíhání) je značným zásahem do života dotčené osoby, Stejně tak je již dlouhodobě judikováno, že újmu způsobenou státem nutno řádně odčinit, nikoliv naopak. Namítá, že projednání dané věci trvalo bez hmatatelného důvodu (žádný svědek, všechny důkazy k dispozici od počátku) přes 7 let (2/ 2013 domovní prohlídka množství dalších úkonů a postupů zasahujících do základních práv a svobod, 3/ § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1474 právní moc rozhodnutí Báňského úřadu o odložení věci, vrácení zajištěných věcí proběhlo ještě později). Uvádí, že na jednu stranu lze z vyjádření žalované mimo jiné dovodit, že byl žalobce stíhán pouze pro přečin, tedy nešlo o zločin nebo zvlášť závažný zločin, na druhou stranu se lze za takového stavu ptát, proč vyřízení věci trvalo tak dlouho. Zdůrazňuje, že v důsledku vedení nedůvodného trestního stíhání nemohl pracovat, nedostával zákonný plat. [příjmení] být v dosahu nadřízeného důstojníka. V bydlišti došlo mimo jiné neadekvátní povahou zásahu proti jeho osobě k takové dehonestaci, že se musel odstěhovat. Namítl rovněž zásah do rodinných vztahů. Odkazuje rovněž na nepochopitelné vláčení sdělovacími prostředky z důvodu nadstandardního informování některými orgány činnými v trestním řízení. Žalovaná sice uzavírá, že se postupovalo„ plynule“, avšak bohužel zejména tzv.„ pink ponk“ způsobem. Ze strany krajského státního zástupce bylo postupováno tak, že již uzavřená otázka se znovu otevírala a cyklicky znalecky ověřovala, takže ve věci (často k téže věci) se opakovaně a stále s obdobnými závěry musely mimo jiné vyjadřovat oba znalecké ústavy v ČR existující. Potvrdil poukázání částky 95 045,50 Kč ze strany žalované, kdy součet zamítnutých položek vychází na částku 17 121,50 Kč vč. DPH. Nesouhlasí však s důvody, kterou žalovanou vedly k ponížení vyúčtovaných částek na náklady obhajoby a trvá na podaném návrhu. Nesouhlasí rovněž se stanoviskem žalované, pokud se jedná o nárokované úroky z prodlení. Namítá, že na zaměstnavatele se nelze obrátit, protože to nebyl zaměstnavatel, kdo by vydal jakékoliv nezákonné rozhodnutí, pouze se jím řídil. Jde o klasické zacyklení, kdy by podle žalované vlastně neodpovídal nikdo a žalobce by za řádné nevyplácení zákonného platu trvající 2 roky nesl odpovědnost sám. Žalovaná rovněž přehlédla, že podle § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). O náhradě majetkové újmy (škody) i nemajetkové újmy nakonec zákon č. 82/1998 Sb. hovoří. Výklad předmětné normy by měl reflektovat spíše to, kam se za skoro čtvrtstoletí náš právní řád a zásady v reparaci škod posunuly, nikoliv naopak. Vše při šetření soudy mnohokráte akcentovaných zásad právního státu včetně zásady spravedlivého očekávání. Součástí škody je podle § 2952 o.z. skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo – ušlý zisk. Ten je u peněžitých pohledávek fakticky saturován rovněž úroky z prodlení, což je zákonné příslušenství pohledávky (§ 513 o.z.). Nelze tedy uzavřít, že úrok z prodlení není v tomto řízení řešitelný a žalovaná za dvouleté prodlení s vyplacením 50% platu vycházejícím z nezákonného rozhodnutí není odpovědná. Jiného místa k saturaci dané újmy, než toto řízení, není. Policie ČR při neproplácení platu vycházela z usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud by se žalobce obrátil na Ministerstvo vnitra, tak by vznesený nárok byl důvodně zamítnut s tím, zaměstnavatel posupoval dle právní úpravy. Skutečnost, že žalobce však roky nedostával zákonný služební příjem je nepochybná. [obec] tkví v nezákonně zahájeném trestním stíhání spadajícím do gesce Ministerstva spravedlnosti a jeví se procesně neúnosným, aby za takového stavu žalobce žaloval množství organizačních složek státu. K racionálnímu přístupu také tenduje Nejvyšší soud, který i přestupkové řízení navazující na řízení trestní přiřazuje do odpovědnosti Ministerstva spravedlnosti jako jeden celek (rozhodnutí NS ze dne 29.11.2017 sp.zn. 30 Cdo 1273/2016). K nároku na nemajetkovou újmu doplnil, že tato nepochybně vznikla, mnohaletá doba všech řízení není sama o sobě přiměřená. Ve věci nevystupoval jediný svědek, veškeré věci byly kompletně zajištěny a k dispozici od samého počátku ještě před zahájením trestního stíhání. Postačovalo vyhotovit již tehdy relevantní znalecký posudek fundovaným znalcem a žádná řízení by se vést nemusela. Za kvalitu a výběr znalců však nemůže nést odpovědnost žalobce. Uvedl, že dokonce by postačovalo vzít v potaz odborná stanoviska založená do spisu rovněž ještě před zahájením trestního stíhání, a ani znalecké posudky by nemusely být vyhotovovány. Samotný průběh trestního řízení s množstvím přijímaných rozhodnutí popsal v žalobě, kdy dokonce došlo k prolomení pravomocného skončení celého řízení ze strany Nejvyššího soudu a vrácení věci soudu I. stupně. Už jen to je značný zásah do standardních procesních pravidel a právní jistoty dotčené osoby. Závěr žalované, že se žalobce nezákonného jednání dopustil, a proto mu nelze mimo jiné přiznat finanční zadostiučinění, je rovněž v rozporu se základní zásadou právního státu, tzn. že o vině může rozhodovat pouze k tomu určený orgán. Žádným pravomocným rozhodnutím nebyl žalobce uznán vinným spácháním trestného činu, přestupku či kázeňského přestupku. Je tedy osobou neodsouzenou a bezúhonnou. I jen samotné poslední rozhodnutí Báňského úřadu, pokud odhlédne od faktu, že příslušné závěry žalované vyplývají z jednovětého odůvodnění, je právě v odůvodnění nepřezkoumatelné a nepřiléhavé. Pokud bylo řízení zastaveno z důvodu plynutí času, je nepřípadným uzavírat, že k protiprávnímu jednání došlo, a to navíc bez dalšího podrobného zdůvodnění. Už vůbec pak z takového závěru nelze vycházet. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu, látek bylo žalobci zajištěno více. Žádnou ale v době pořízení nenabyl v rozporu se zákonem. Následně se plynutím let právní úprava výrazně změnila, resp. byla přijata v podstatě nová. Trestnost nemůže být zakládána zpětně. 14 Ve stanovisku ze dne xanon -732, č.j. [spisová značka], žalovaná uvedla, že podáním, doručeným Ministerstvu spravedlnosti ČR dne 10.3.2020, žadatel uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 112 106,50 Kč spočívající v náhradě nákladů obhajoby, dále nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 500 000 Kč a nárok na úroky z prodlení ve výši 97 872 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Předmětné podání bylo Ministerstvem spravedlnosti podle svého obsahu posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ zákon“). Podle tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Vznik škody je třeba chápat jako újmu, která nastala a projevuje se v majetkové sféře poškozeného. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí a dále reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Podle § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Náhrada škody ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady právního zastoupení pak dle ust. § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravujícího mimosmluvní odměnu. Řízení bylo vůči žadateli zahájeno dne 29.7.2013 usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla následně zamítnuta. Dne 28.4.2014 podalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci obžalobu k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Dne 15.7.2014 byl vydán trestní příkaz, proti kterému žadatel podal odpor. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl dne 29.5.2015 vydán rozsudek, kterým byla věc postoupena k projednání přestupku. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Dne 2.9.2015 vydal [název soudu] – pobočka v Liberci usnesení o tom, že napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně. Dne 22.8.2016 byl žadatel rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozhodnutí podalo [stát. instituce] – pobočka v Liberci odvolání, na základě kterého vydal [název soudu] – pobočka v Liberci usnesení o tom, že napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně. Dne 11.7.2018 byl žadatel rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozhodnutí podalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci odvolání, které bylo dne 16.1.2019 zamítnuto. Následně podalo také dovolání, na základě kterého dne 22.5.2019 Nejvyšší soud zrušil usnesení ze dne 16.1.2019 a věc vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí prvostupňovému soudu. Dne 17.9.2019 rozhodl Okresní soud o postoupení věci k projednání přestupku. Právní moci nabylo toto rozhodnutí stejného dne. V souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žadatele k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29.7.2013. Žadatel ve své žádosti požaduje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení včetně znaleckého posudku ve výši 112 106,50 Kč, přičemž tyto náklady mají představovat účelně vynaložené náklady na zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a následně vedeného trestního řízení u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Dále žadatel žádá přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání. Žadatel také požaduje úroky z prodlení ve výši 97 872 Kč. K jednotlivým nárokům se zdejší úřad vyjadřuje následovně. 1) Náklady obhajoby Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu, konstatuje se, že ve věci žadatele byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, bohužel výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Po nahlédnutí do trestního spisu bylo ověřeno, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s výjimkou těchto úkonů: - 15.7.2013 účast při podání vysvětlení – úkon ještě před zahájením trestního stíhání, za který nepřísluší odměna - 7.6.2015 námitky do protokolu s návrhem na opravu – nejedná se o účelně vynaložený náklad řízení, na námitky ohledně protokolace nebylo reagováno - 7.7.2015 odvolání – nebyly shledány důvody pro zvýšení odměny pro odbornou a časovou náročnost na 3.000 Kč - 29.2.2016 vyjádření se k posudku znaleckého ústavu – jedná se pouze o půlúkon dle § 11 odst. 2 AT - 3.10.2016 sepis vyjádření k odvolání KSZ - nebyly shledány důvody pro zvýšení odměny pro odbornou a časovou náročnost na 3.000 Kč - 8.3.2017 námitky do opatření soudu k zadání znaleckého posudku – nejedná se o účelně vynaložený náklad řízení, námitkám nebylo vyhověno, nebyly shledány důvodnými - 6.10.2018 sepis vyjádření k odvolání KSZ - nebyly shledány důvody pro zvýšení odměny pro odbornou a časovou náročnost na 4.500 Kč Stran tohoto nároku seznalo Ministerstvo spravedlnosti ČR důvodným částku ve výši 64 069,50 Kč vč. DPH představující 23 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 11 půlúkonů po 750 Kč, 34 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Dále na náhradě zmeškaného času bylo přiznáno 726 Kč včetně DPH a rovněž byla přiznána náhrada nákladů za vypracování znaleckého posudku ve výši 30 250 Kč. 2) Úroky z prodlení Žadatel v žádosti požaduje také úroky z prodlení ze služebního příjmu ve výši 97 872 Kč z důvodu, že mu dva roky nebyl vyplácen plat v zákonné výši. K tomuto žalovaná sdělila, že úřad žalované se v žádném prodlení neocitl a nárok má být požadován od zaměstnavatele. Úroky z prodlení tudíž přiznány nebyly. Úroky z prodlení svojí povahou ani nemůžou představovat škodu. 3) Nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává Ministerstvo spravedlnosti názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí je nezbytné tvrdit a prokazovat. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba rovněž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou např. okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Proti žadateli bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 a) trestního zákoníku, za nějž mu hrozil trest odnětí svobody od šesti měsíců do pěti let. Co se týče délky trestního stíhání, tato trvala celkem 6 let a 2 měsíce. Délku řízení nelze shledat jako nepřiměřenou, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule. Čtyřikrát bylo rozhodováno soudem I. stupně, třikrát soudem odvolacím a jednou nejvyšším soudem. Co se týče následků trestního stíhání ve sféře žadatele, tento v žádosti uvádí, že trestním stíháním došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, odkazuje na medializaci případu a uvádí, že byl nucen se odstěhovat ze svého bytu. V souvislosti s tím, že byl příslušníkem Policie ČR, mu byl zkrácen plat o 50 %, který mu byl následně doplacen. Je nutné především zohlednit to, že usnesením Obvodního Báňského úřadu pro území krajů Libereckého a [obec] ze dne 6.3.2020 došlo k odložení věci, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Z toho usnesení vyplývá, že žadatel neměl potřebná povolení k nabývání výbušnin a skladoval rozbušky v jeho bydlišti, které nemohlo být objektem pro skladování. Na základě těchto skutečností žadatel spáchal přestupek na úseku výbušnin, přestupek však nemohl být projednán, jelikož od spáchání uplynul 1 rok. V návaznosti na výše uvedené Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že v trestním řízení vedeném proti žadateli došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a tím bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29.7.2013, za jehož vydání se zdejší úřad žadateli omlouvá. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako zcela dostatečné s ohledem na usnesení o odložení věci ze dne 6.3.2020 Ministerstvo spravedlnosti ČR dospělo k závěru, že žádost žadatele byla důvodná co do částky 94 045,50 Kč. Tato částka bude poukázána na bankovní účet, jehož číslo bylo sděleno v žádosti o odškodnění doručené zdejšímu úřadu dne 10.3.2020 Tímto sdělením je mimosoudní projednání uvedené právní věci ukončené. Stanovisko Ministerstva spravedlnosti zaujaté při předběžném projednání nároků uplatněných podle zákona č. 82/1998 Sb. není rozhodnutím, které by se vydávalo či přezkoumávalo ve smyslu procesních předpisů. 15 K výzvě soudu učiněné na jednání dne 21.4.2021, nechť strany soudu předestřou srovnání s případy svědčícími ve prospěch jimi zastávaného stanoviska, žalovaná odkázala na své vyjádření ve věci ze dne 3.11.2020 a na své stanovisko ze dne xanon -732. Žalobce předložil soudu své vyjádření datované dnem 23.4.2021 v němž uvedl, že je pro něho obtížné až nemožné předmětné výzvě vyhovět, neboť nemá přístup do žádné databáze pravomocně ukončených soudních řízení týkajících se náhrady nemajetkové újmy za nezákonně vedená soudní řízení. Z komentářové literatury a judikátů dovozuje, že trendem stále více uplatňovaným a zejména Ústavním soudem ČR přijímaným při šetření zásad právního státu a důsledné reparace způsobených újem, s přihlédnutím k zásadám nového občanského zákoníku, na který zákon č. 82/1998 Sb. explicitně v § 26 odkazuje, je přiznávání relevantních náhrad s individuálním zohledněním každého jednotlivého případu. Dohledatelné jsou pro žalobce toliko údaje z databáze žalované, které jsou však nekonkrétní, obecné a navíc ukončené rokem 2017. Pokud žalovaná své interní statistiky vede, jeví se v rozporu se základními zásadami soudního řízení, aby jeden z účastníků (navíc v pozici žalovaného) měl dodávat příslušná data, tato pro žalobce ve svých konkrétech nedostupná. Data žalovanou zpracovaná a jí selektovaná, a k dovršení všeho by z těchto mělo být nakonec kruciálně vycházeno. Na žalobci je tvrdit, v čem spočívá zásah do jeho osobnostních (základních) práv, a jakou výši zadostučinění požaduje. Požadavek žalované, že má povinnost tvrdit intenzitu zásahu, je nelogický a neproveditelný. Intenzitu zásahu hodnotí soud právě ve vyjádření výše odškodnění. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2016, sp.zn. 30 Cdo 2865/2015, vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoby mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Např. podle nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. III ÚS 1976/09, i jen samotné vedení trestního řízení bez dalšího (nedošlo-li k pravomocnému odsouzení) je výrazným zásahem do právem chráněných zájmů jednotlivce a může vést ke vzniku nemateriální újmy. Vodítkem pro dílčí kvantifikaci může být stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod R 58/2011. Dle citovaného rozhodnutí do celkové doby řízení spadá i řízení o dovolání či ústavní stížnosti. O návaznosti na přestupkové řízení bylo hovořeno v samotné žalobě včetně odkazu na judikát Nejvyššího soudu ČR. Při posuzování doby řízení nutno přihlédnout (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.) ke složitosti případu (zde by v podstatě v případě řádného znaleckého odzkoumání žádná nebyla; veškeré skutečnosti byly známé před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání; nulový počet svědků). Dále se přihlíží k chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu řízení pro poškozeného (ten byl fatální profesně i osobně). Ani ohledně chování nelze žalobci nic vytknout. Na všechna předvolání se dostavoval, nic nemařil, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Po celé řízení nepodal jediné nadřízeným soudem řešené odvolání či dovolání. Podle téhož stanoviska nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva by výše zadostiučinění v případě nepřiměřené délky řízení měla činit 1 000 až 1 500 € za každý rok trvání řízení. Podle Nejvyššího soudu by pak výše přiměřeného zadostiučinění jen za nepřiměřenou délku řízení měla obecně činit 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok řízení. K tomu dodává, že při délce trestního a navazujících řízení (včetně úkonů před zahájením trestního stíhání – domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor, zadržení atd.) 7 let by mělo jít o částku 105 000 Kč až 140 000 Kč. Nicméně od doby vydání předmětného rozhodnutí uplynulo 10 let, kdy uvedený časový faktor je rovněž významný. Tzn. při zohlednění inflace, růstu mzdové hladiny a dalších časových vlivů (navýšení ročně o cca 5%, za 10 let 50%) by částka jen z titulu nepřiměřené délky řízení vycházela na 157 500 Kč až 210 000 Kč. Znovu zdůrazňuje, že jde pouze o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Že mělo být podle stanoviska žalované postupováno„ plynule,“ čímž je otázka vyřešena, nemůže obstát. Z pohledu žalobce jde o hledisko bezpředmětné za stavu, kdy v pozici obviněného, obžalovaného a podezřelého byl žalobce bez relevantního důvodu 7 let. Ilustrativní může být i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 237/2010, dle kterého adekvátním odškodněním na jeden den trvání vazby je částka 500 Kč až 1 500 Kč denně. Žalobce sice ve vazbě jako takové nebyl, nicméně musel být po 2 roky neustále ve stanovenou dobu v dosahu nadřízeného důstojníka. To mělo v podstatě povahu domácího vězení. I kdyby tedy vyšel jen z částky 300 Kč denně, resp. po zohlednění časového faktoru uplynulých 10 let pak z částky 450 Kč, šlo by za dva roky o 328 500 Kč. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR patrně citované soudem při jednání (sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 ze dne 16. 9. 2015 publik. jako R 67/2016) nabádá k využití jako vodítka mj. odškodňování bolestí a ztížení společenského uplatnění či újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti. Ani zde nedisponuje žádnou databází či statistikou. Nicméně z veřejně dostupných pramenů je zřejmé, že tato odškodňování vycházejí na stovky, často miliony korun. Výrazné částky jsou pak už poškozeným přiznávány i za každý jednotlivý difamující výrok např. ve sdělovacích prostředcích. Jak naznačeno shora dílem diskutabilní je závěr Nejvyššího soudu ČR, že je to žalobce, kdo by měl nabízet srovnávací právní materiál k posouzení výše nemajetkové újmy. Nicméně jde jen o jednu z mnoha nabízených možností konečné kvantifikace. Možná částečně lépe je uvedená otázka formulačně prezentována v navazujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1294/2018. Inspirativní v návaznosti na úvahy Nejvyššího soudu ČR v cit. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 může být i zák. č. 95/2021 Sb., o kompenzačním bonusu pro rok 2021. Žalobce coby příslušník PČR nesměl podnikat ani vyvíjet jakoukoliv výdělečnou činnost včetně účasti v řídících a kontrolních orgánech právnických osob. A to podle § 48 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v rozhodném znění. Časové znění zákona je zde podstatné, protože teprve v roce 2019 došlo k výraznému uvolnění tohoto extrémně omezujícího zákazu. Už jen tato okolnost svědčí o tom, že i zákonodárce si uvědomil přísnost a neudržitelnost právní úpravy a přistoupil k její zásadní novelizaci. Je nesporným, že příjem žalobce po dobu zproštění výkonu služby trvající prakticky 2 roky poklesl o více než 50%. Je totiž patrné i z přiložených výplatních listin založených už k samotné žalobě, že žalobce pobíral v aktivní službě nenárokové odměny, které by nepochybně byly v případě aktivní služby vypláceny i nadále. I jen tato újma je nezanedbatelná a žalovanou prozatím nerefundovaná. Nicméně podle cit. zák. o kompenzačním bonusu náleží při poklesu příjmu o 50% z důvodu vládních zákazových restrikcí náhradová částka 1 000 Kč denně. V případě žalobce by tedy šlo za 2 roky postavení mimo službu bez možnosti jiného výdělku o částku 730 000 Kč Nic na tom nemůže změnit fakt, že po mnoha letech mu byl ušlý plat doplacen. Jen tři shora uvedené a kvantifikované prvky újmy (délka řízení, dosah nadřízeného, ztráta na výdělku) vysoce převyšují požadovanou částku 500 000 Kč. V tom není dále započtena řada dalších komponent újmy vyjádřených již v samotné žalobě. Tzn. zásah do osobního a rodinného života, medializace, nadstandardní informování médií v průběhu celého trestního řízení včetně přípravného řízení, ztráta předchozí osobní svobody, finanční problémy, dehonestace v místě bydliště, následný prodej bytu, odstěhování se, zásah do soukromí, domovní svobody, prohlídka bytu a jiných prostor, lustrace všech osobních věcí včetně počítače, znalecké zkoumání psychiatrem, výslech sestry ohledně toho, jaký byl žalobce v dětství, psychické dopady trestního řízení, osobní a životní nejistota, veškeré finanční výdaje spojené s trestním řízením, ztráta času, značné množství navazujících řízení před PČR týkajících se zákonných finančních nároků a jejich průběh, což souviselo s prolomením faktu pravomocného ukončení trestního řízení Nejvyšším soudem a na to navazujícím neadekvátním výsledkem celého řízení, neustálá právní nejistota, mnohonásobně rušená soudní rozhodnutí, nekonečná znalecká zkoumání již prozkoumaného atd. Nadále tedy má za to, že jím uplatněný nárok nemajetkové újmy v celkové výši 500 000 Kč se jeví jako přiměřený. 16 Usnesením ze dne 5.11.2020, č.j. [číslo jednací], v právní moci dne 24.11.2020, soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu nároku na zaplacení částky 95 045,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 95 045,50 Kč ve výši 8,25% ročně za dobu od 11.9.2020 do zaplacení s tím, že jednáno bude nadále pouze o částce 614 933 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 614 933 Kč ve výši 8,25% ročně za dobu od 11.9.2020 do zaplacení. 17 Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce uplatnil žalovaný nárok u žalované dne 10.3.2020 (řízení vedeno pod sp.zn. [spisová značka]), a že žalovaná ve svém stanovisku ze dne xanon -732 konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a že se žalobci omluvila. 18 Z ustálené judikatury se podává, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Výkladem zákona soudy dovodily, že smyslu právní úpravy odpovědnosti státu za škodu odpovídá, aby každá majetková újma, způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi (fyzické osobě), byla odčiněna, a systematickým a logickým extenzívním výkladem proto dospěla k závěru, že došlo-li z určitých důvodů k zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a že tedy nemělo být proti němu trestní stíhání zahájeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání (např. sdělením obvinění jako v daném případě) se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona, tedy jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12.2004, č.j. 25 Cdo 2614/2003). 19 Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 20 Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 21 Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odstavce 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odstavce 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 22 Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 23 Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odstavce 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 24 Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. 25 Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 26 Nejprve soud konstatuje, že žalobní tvrzení posoudil tak, že žalobce se primárně domáhal odškodnění nemajetkové újmy, jež mu vznikla v důsledku rozhodnutí o zahájení trestního řízení, zatímco samotná délka řízení byla ze strany žalobce považována za faktor, který nemajetkovou újmu pouze umocnil. Soud přitom vycházel z vylíčení žalobce týkající se způsobené újmy, kdy délku řízení označil za kvantifikovaný prvek újmy, spolu s dosahem nadřízeného a ztrátou na výdělku. Další žalobcem vylíčené újmy by bylo možné souhrnně označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jejího soukromého, rodinného, popřípadě pracovního života (do této sféry spadá žalobcem tvrzený zásah do osobního a rodinného života, medializace případu vč. nadstandardního informování médií v průběhu celého trestního řízení včetně řízení přípravného, ztráta předchozí osobní svobody, finanční problémy, dehonestace v místě bydliště, následný prodej bytu, odstěhování se, zásah do soukromí, domovní svobody, prohlídka bytu a jiných prostor, lustrace všech osobních věcí včetně počítače, znalecké zkoumání psychiatrem, výslech sestry ohledně toho, jaký byl žalobce v dětství, psychické dopady trestního řízení, osobní a životní nejistota, veškeré finanční výdaje spojené s trestním řízením, ztráta času, značné množství navazujících řízení před PČR týkajících se zákonných finančních nároků, neustálá právní nejistota). Soud tedy zastává názor, že žalobcem formulovaná újma směřovala k odškodnění nedůvodného trestního stíhání, které mělo negativní vliv na život žalobce. Za takovéhoto závěru soud k délce řízení přihlíží jako k faktoru, jenž mohl zvýšit intenzitu újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2012, sp.zn. 30 Cdo 2773/2011). Z hlediska právního dopadu shora učiněného posouzení žalobního nároku je v případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí na žalobci, aby tvrdil a prokazoval, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí újma vznikla. 27 Pokud se jedná o nárok na nemajetkovou újmu v celkové výši 500 000 Kč. K tomuto žalobce tvrdil kvantifikované prvky újmy spočívající v délce řízení, dosahu nadřízeného a ztráty na výdělku. Dále zásah do osobního a rodinného života, medializaci případu, nadstandardní informování médií v průběhu celého trestního řízení včetně přípravného řízení, ztrátu předchozí osobní svobody, finanční problémy, dehonestaci v místě bydliště, následný prodej bytu, odstěhování se, zásah do soukromí, domovní svobody, prohlídku bytu a jiných prostor, lustraci všech osobních věcí včetně počítače, znalecké zkoumání psychiatrem, výslech sestry ohledně toho, jaký byl žalobce v dětství, psychické dopady trestního řízení, osobní a životní nejistotu, finanční výdaje spojené s trestním řízením, ztrátu času, značné množství navazujících řízení před PČR týkajících se zákonných finančních nároků a neustálou právní nejistotu danou průběhem řízení. 28 Za obecná kritéria, která mohou naznačovat rozsah způsobené nemajetkové újmy v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a ke kterým soud za účelem stanovení přiměřeného zadostiučinění může přihlížet, je judikaturou považována povaha trestní věci, délka trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Soud s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu je povinen zvážit v jaké intenzitě byla tato kritéria v daném případě naplněna. Nadto je třeba ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012 sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). 29 Pod povahou trestní věci je třeba rozumět zejména závažnost trestného činu, která souvisí i s hrozbou trestního postihu a případného společenského odsouzení, které se odráží v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy. 30 Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29.7.2013, [číslo jednací], soud zjistil, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že 1) v přesně nezjištěné době v letech 2010 -2011 zakoupil na burze konané v obci [obec] v okrese [obec] od neustanovené osoby nejméně 23 ks průmyslových rozbušek neelektrického roznětu systému INDETSHOCK/SHOCKSTAR, které skladoval ve svém původním bydlišti na adrese [adresa], kde s těmito rozbuškami dále manipuloval tak, že z nich odstranil detonační trubičky, dále do dvou rozbušek aplikoval neznámou hmotu stříbrné barvy a elektrické vodiče spojené odporovaným drátkem zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na elektrický, do dvou rozbušek aplikoval neznámou hmotu stříbrné barvy zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na zážehový, do jedné rozbušky aplikoval neznámou hmotu černé barvy zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na zážehový a do jedné rozbušky zalaboroval ženijní zápalnici o délce 175 mm, zřejmě za účelem změnit způsob iniciace z neelektrického roznětu na zážehový, kdy následně v nejméně jednom případě dne 20. 11. 2012 takto upravenou rozbušku použil k výbuchu blíže neznámé látky umístěné v těle obranného granátu F1 ve volném terénu na neustanoveném místě v lesním porostu, přičemž si s ohledem na své znalosti, zkušenosti a vzdělání musel být vědom toho, že funkcí rozbušky je uvést, výbušný systém v činnost, tj. způsobit výbuch výbušného systému, kdy se v daném případě jedná dle ust. § 21 odst. 1 písm. a) zák. č. 61/1998 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě v platném znění, o předmět zařazený do kategorie výbušných látek a předmětů pod klasifikačním kódem 1.4S, a že se tedy v případě těchto rozbušek jedná o výbušninu a o součástky nezbytně nutné k výrobě zbraně hromadně účinné, k jejichž opatřování, přechovávání a k nakládání s nimi je nutné povolení dle ust. § 25 odst. 1 zák. č. 61/1988 Sb., 2) v průběhu přesně nezjištěné doby do 12. 3. 2013 si zpravidla cestou internetových obchodů opatřoval a následně ve svém bydlišti přechovával chemické látky patřící mezi komponenty pro výrobu pyrotechnických složí, zejména oxidanty, jako chloristan amonný, dusičnan amonný, dusičnan draselný, manganistan draselný, práškové kovy jako hliník, hořčík, zinek, dále síra, fosfor, dřevěné uhlí, a chemické látky jako nitrocelulózu a a pentaerythritol, a to v úmyslu použít těchto látek k výrobě výbušného systému dle příruček a písemných návodů, a v přesně nezjištěné době v roce 2012 postupně zakoupil od neustanovené osoby 1 ks delaborovaného cvičného obranného granátu F1 prostřednictvím internetového obchodu AUKRO, dále od neustanovené osoby 1 ks delaborovaného obranného granátu F1 prostřednictvím nezjištěného internetového obchodu "ARMYSHOP" a 6 ks delaborovaných obranných granátů F1 údajně z prodejny [právnická osoba] s.r.o., na adrese [adresa], které poté skladoval ve svém původním bydlišti na adrese [adresa], kde s těmito dále úmyslně manipuloval tak, že v nejméně jednom případě do těla tohoto obranného granátu aplikoval neznámou výbušnou látku, kterou následně dne 20. 11. 2012 na neustanoveném místě ve volném terénu v lesním porostu po zapálení ženijní zápalnice a iniciaci rozbušky přivedl v terénní rýze k výbuchu, přičemž si s ohledem na své znalosti, zkušenosti a vzdělání musel být vědom toho, že pokud by byl takto vyrobený předmět zcela funkční, byl by způsobilý současně usmrtit více lidí nebo jim způsobit těžkou újmu na zdraví a že by se tak jednalo o zbraň hromadě účinnou, k jejíž výrobě by musel mít koncesní listinu v oboru„ Vývoj, výroba, opravy, přeprava, nákup, prodej, půjčování, uschovávání, znehodnocování a ničení zbraní s střeliva“ dle Přílohy č. 3 zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání v platném znění, a příslušným útvarem policie vydanou zbrojní licenci skupiny A – pro vývoj, výrobu zbraní nebo střeliv dle usr. § 31 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu v platném znění, tedy, že si bez povolení opatřil a následně přechovával a vlastnoručně upravoval součástky nezbytně nutné k užití hromadně účinné zbraně a že se pokusil vlastnoručně z těla obranného granátu F1, chemických látek, rozbušky a ženijní zápalnice bez povolení vyrobit zbraň hromadně účinnou. 31 Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu v rámci tohoto kritéria (tj. povahy věci), je třeba přihlédnout k tomu, že primárním předmětem trestněprávní ochrany poskytované ustanovením § 279 tr. zákoníku jsou život a zdraví lidí. Sekundárně jsou tímto ustanovením chráněny též společenské vztahy narušitelné zneužitím zbraní a majetkové hodnoty, které mohou být rovněž dotčeny jejich použitím. Ustanovení § 279 odst. 3 trestního zákoníku vymezuje další dvě samostatné základní skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování. Předmětná skutková podstata dopadá na zbraně, střelivo a výbušniny charakterizované svou hromadnou účinností, tedy způsobilostí usmrtit více lidí nebo jim způsobit újmu na zdraví (srov. komentář WK k § 279 ze systému ASPI). Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce šesti měsíců až pěti let. Z výše uvedeného je zřejmé, že újma žalobce jako obviněného z nedovoleného ozbrojování je nepochybně větší než by byla například v případě obvinění z přečinu krádeže, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci (§205 odst. 1 tr. zákoníku). Vzhledem k předmětu ochrany (primárně životy, zdraví lidí) je i obviněný ze spáchání trestného činu podle § 279 tr. zákoníku vystaven i zvýšenému společenskému odsudku. 32 K délce trestního řízení, druhé kritérium, bylo zjištěno, že trestní řízení bylo vůči žalobci zahájeno shora citovaným usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 29.7.2013, [číslo jednací]. Do usnesení o zahájení trestního stíhání si žalobce podal dne 31.7.2013 stížnost. Dne 28.4.2014 byla ve věci Krajským státním zastupitelstvím [obec], pobočka v Liberci, podána obžaloba pod sp.zn. [spisová značka]. Samosoudkyně Okresního soudu v Jablonci nad Nisou vydala dne 15.7.2014 ve věci trestní příkaz. Prvním rozsudkem ve věci vydaném dne 29.5.2015, č.j. [číslo jednací], soud věc postoupil podle § 222 odst. 2 tr. řádu Českému báňskému úřadu v [obec], neboť by stíhaný skutek mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Usnesením ze dne 2.9.2015, č.j. [číslo jednací], [název soudu] – pobočka v Liberci, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí. V pořadí druhým rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22.8.2016, č.j. 4 T 83/2014-660, soud podle § 226 písm. b) tr. řádu žalobce zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Usnesením ze dne 11.1.2017, č.j. [číslo jednací], [název soudu] – pobočka v Liberci, posledně uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí. V pořadí třetím rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11.7.2018, č.j. 4 T 83/2014-750, soud žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Usnesením ze dne 16.1.2019, č.j. [číslo jednací], [název soudu] – pobočka v Liberci odvolání státního zástupce podle § 256 tr. řádu zamítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22.5.2019, č.j. [číslo jednací], usnesení krajského soudu ze dne 16.1.2019 a rozsudek zdejšího soudu ze dne 11.7.2018 zrušil a přikázal zdejšímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V pořadí čtvrtým rozhodnutím, usnesením zdejšího soudu ze dne 17.9.2019, č.j. [číslo jednací], v právní moci dne 17.9.2019, soud věc postoupil podle § 222 odst. 2 tr. řádu PČR Krajskému ředitelství Libereckého kraje, k projednání stíhaného skutku, neboť by tímto orgánem mohl být zažalovaný skutek posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Usnesením ze dne 6.3.2020, v právní moci téhož dne, [číslo jednací], byla věc Obvodním báňským úřadem pro území krajů Libereckého a [obec] odložena, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Žalobce ve věci podal rovněž dvě ústavní stížnosti (11.7.2019, 30.9.2019), které byly ze strany Ústavního soudu odmítnuty. 33 Ze shora uvedeného vyplývá, že trestní řízení žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem a ve věci žalobce tedy došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání dne 29.7.2013), které zakládá nárok na náhradu škodu způsobené nezákonným rozhodnutím, jež je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2004, sp.zn. 25 Cdo 2614/2003). 34 Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení v situaci, kdy trestní řízení skončilo rozhodnutím o postoupení věci podle § 222 odst. 2 tr.ř., je třeba trestní řízení i řízení o přestupku považovat za řízení jediné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2017, sp.zn. 30 Cdo 1273/2016). V posuzované věci bylo trestní stíhání žalobce započato v červenci 2013, věc pravomocně skončila rozhodnutím správního orgánu v březnu § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1474, celkem tedy řízení trvalo 6 let a 8 měsíců. 35 K návrhu žalobce byl z trestního spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] proveden důkaz úředním záznamem [příjmení] ze dne 28.2.2013, č.j. GI-TC-128-12/2013, z něhož bylo zjištěno, že dne 28.2.2013 byl ve věci kontaktován kpt. Ing. [jméno] [příjmení], pyrotechnik z Pyrotechnické služby, skupiny znaleckých činností, odbor nástražných výbušných systémů, kterému byl předložen seznam věcí, které si pořídil žalobce. Ing. [příjmení] uvedl, že chemikálie, jakož i elektromateriál a součástky jsou dostupné a jejich držení není v rozporu se zákonem. Jedinou výjimkou by byly náboje, k jejichž držení je třeba zbrojního průkazu a dále rozbušky, pokud jsou naplněny výbušnou směsí. Dále je uvedeno, že pokud podezřelý má tyto věci v držení a nijak s nimi nemanipuluje, nedopouští se žádného protiprávního jednání a v případě provedení domovní prohlídky by on, jako specialista pyrotechnik, chemické látky nezajišťoval vůbec, neboť tyto jsou volně dostupně a mohou sloužit např. jako hnojivo nebo naopak k hubení plevelů apod. Protiprávního jednání by se podezřelý mohl dopustit tehdy, pokud by se pokoušel např. do obalů granátů vyrobit a umístit do nich výbušnou směs, opatřit je funkční roznětkou apod., nebo kdyby se ze zakoupených chemikálií pokoušel vyrobit výbušninu. Dle vyjádření kpt. Ing. [příjmení] aktuálně nehrozí při držení těchto věcí žádné akutní nebezpečí, při němž by byli ohroženi lidé v panelovém domě, kde podezřelý bydlí. V úředním záznamu je doplněno, že s ohledem na výše uvedené, kdy policejní orgán [příjmení] nemá relevantní informace, zda a jak podezřelý s věcmi manipuluje, byl vyrozuměn telefonicky dozorový státní zástupce, KSZ [obec] Mgr. [jméno] [příjmení] o tom, že dle odborníka z oboru pyrotechniky akutní nebezpečí nehrozí. Dále byl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie ze dne 17.10.2013, podaném MUDr. [jméno] [příjmení], s rozborem a se závěrem, že žalobce netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, tj. psychózou. U žalobce se jedná o schizoidní poruchu osobnosti (pojem schizoidní používán ve významu poněkud zvláštní povahy). K důvodu, proč se stíhané trestné činnosti žalobce dopustil, uvedl, že toto lze s velkou pravděpodobností vysvětlit svérázným zájmem svérázné povahy. Uvedl, že to, že jeho činnost neměla velké praktické uplatnění a byla spíše teoretickými a kutilskými hrátkami, je zcela ve shodě s popsanou schizoidní kvalitou osobnosti. Uvedl, že i pouze fantazijní úvaha znalce, že by mohl a chtěl použít svých znalostí k výrobě výbušnin k nějakému vnějšímu efektu, dokonce s nepřátelskými úmysly vůči společnosti, se jeví krajně nepravděpodobná. S psychiatrického vyšetření nevyplývají žádné motivy, které by něco takového naznačovaly a ani praktické a zřejmě ani teoretické vědomosti tomu nenasvědčují a neumožňují to. 36 V tomto bodě soud konstatuje, že mu nepřísluší posuzovat či hodnotit obsah trestního spisu (úřední záznam z 28.2.2013), resp. důkazních prostředků (znalecký posudek z oboru psychiatrie), ve smyslu opětovného posuzování viny či neviny žalobce. Soud v tomto řízení může pouze učinit závěr o nepřiměřené délce řízení a z toho plynoucí intenzity újmy za předpokladu, že celková doba průběhu posuzovaného řízení neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Vzhledem ke skutečnosti, že z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné trestní řízení bylo zejména s ohledem na specifickou povahu zajištěných věcí (řadu chemických látek, vícero kusů rozbušek, se kterými bylo manipulováno) skutkově složité a vyžádalo si opakované znalecké zkoumání, resp. provedení klasifikace zajištěných látek podle příslušných právních předpisů, dospěl soud k závěru, že celková doba řízení není zapříčiněna působením soudu v projednávané věci a nelze ji hodnotit jako neodpovídající složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci i vzhledem k tomu, že ve věci soud prvního i druhého stupně rozhodoval opakovaně. 37 Pokud se jedná o třetí kritérium, následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce. Jedná se o kritérium, které umožňuje zohlednit individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, které mohou být umocněny či zmírněny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií, tj. povahy trestní věci, délky řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalobce k tomuto kritériu tvrdil zásah v podobě dosahu nadřízeného a ztráty na výdělku. Dále zásah do osobního a rodinného života, medializaci případu, ztrátu předchozí osobní svobody, finanční problémy, dehonestaci v místě bydliště, následný prodej bytu, odstěhování se, zásah do soukromí, domovní svobody, prohlídku bytu a jiných prostor, lustraci všech osobních věcí včetně počítače, znalecké zkoumání psychiatrem, výslech sestry ohledně toho, jaký byl žalobce v dětství, psychické dopady trestního řízení, osobní a životní nejistota, veškeré finanční výdaje spojené s trestním řízením, ztrátu času, značné množství navazujících řízení před PČR týkajících se zákonných finančních nároků a neustálou právní nejistotu danou průběhem řízení. 38 K těmto tvrzením bylo soudem zjištěno následující. 39 K medializaci případu soud provedl dokazování přehráním veškerých žalobcem předložených záznamů, jejichž seznam poskytnutý žalobcem je založen na č.l. 92 spisu, z nichž 25 ze 70 hodnotí žalobce jako zasahujících do jeho osobnostních práv, vyjma celkové prezentace případu v médiích. Z hlediska právního zhodnocení, soud v tomto bodu, vycházeje z ustálené judikatury, dospěl k závěru, že ačkoliv je na základě provedeného dokazování nepochybné, že žalobce musel snášet dopady značné medializace případu, lze k tíži státu přičíst vliv medializace trestního stíhání jen za situace excesivního způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení, které mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. Takovýto způsob jednání orgánů činných v trestním řízení však soud ani v jednom případě z předložených záznamů neshledal. Medializaci případu je v takovém případě třeba hodnotit jako důsledek zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, v souzené věci zvýrazněných povahou projednávané trestní věci žalobce, kterou nelze přičítat k tíži státu z důvodu přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. Soud proto k dopadům medializace případu v dané věci nemohl přihlédnout. 40 K zásahu do soukromí, do domovní svobody, k provedení prohlídku bytu a jiných prostor, k lustraci všech osobních věcí včetně počítače, ke znaleckému zkoumání psychiatrem, k výslechu sestry ohledně toho, jaký byl žalobce v dětství, soud konstatuje, že tyto skutečnosti nelze posuzovat izolovaně, aniž by soud zároveň, vázán § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., nepřihlédl k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě žalobce došlo. Soud v této souvislosti považuje za podstatné, že žalobce byl stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kdy v místě bydliště žalobce byly mimo jiné zajištěny chemické látky, možné komponenty k výrobě výbušnin. Shora namítané úkony soud pokládá za standardní součást vyšetřování dané povahou řešené trestní věci. Soud nemůže odhlédnout od skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení musely reagovat na jim v daném čase známé skutečnosti. Vzhledem k povaze vyšetřované trestné činnosti musely dbát na možné ohrožení životů, zdraví i majetku osob. Žalobci je třeba dát za pravdu, že formálně závazný je pouze výrok rozhodnutí, nikoliv jeho odůvodnění. Přesto lze u odůvodnění rozhodnutí shledat znaky tzv. materiální závaznosti, kdy soudy nebo jiné orgány pravidelně z odůvodnění pravomocných rozhodnutí v jiných řízeních vycházejí. V daném případě byla věc žalobce v konečném rozhodnutí odložena z důvodu, že odpovědnost za přestupek zanikla (výroková část rozhodnutí). Soud zastává názor, že takovýto výrok je třeba posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí a z odůvodnění usnesení ze dne 6.3.2020, [číslo jednací], Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a [obec], vyplývá, že žalobce v období roku 2010 -2011 spáchal přestupek na úseku výbušnin, tj. neoprávněně získal a přechovával výbušniny ve smyslu § 44 odst. 1 písm. c) zákona č. 61/1988 Sb., avšak přestupek nelze projednat, protože od jeho spáchání uplynul jeden rok. I z tohoto pohledu je podporován závěr, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly svévolně, když usuzovaly na možné spáchání protiprávního činu a činily namítané vyšetřovací úkony. 41 Tvrzená dehonestace žalobce v místě bydliště, nad rámec společenského odsudku plynoucího z povahy dané trestní věci, nebyla v řízení prokázána, kdy k samotné medializaci případu soud, jak odůvodnil výše, nepřihlíží. 42 K tvrzenému zásahu spočívajícím v dosahu nadřízeného a ztráty na výdělku bylo zjištěno, že podle rozhodnutí PČR ze dne 8.8.2013, číslo: [anonymizováno] [rok], byl žalobce ode dne 8.8.2013 zproštěn výkonu služby podle § 40 zákona č. 361/2003 Sb. pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dále byla nařízena podle § 40 odst. 3 citovaného zákona jeho dosažitelnost v rozsahu v pracovních dnech v době od 09:00 hod. do 10:00 hod. na adrese [adresa žalobce], [obec] a dále bylo podle § 124 odst. 6 citovaného zákona rozhodnuto, že žalobci ode dne zproštění výkonu služby po jeho dobu náleží služební příjem ve výši 50% průměrného služebního příjmu. Z rozhodnutí PČR ze dne 31.7.2015, [číslo] bylo zjištěno, že dnem 31.7.2015 bylo žalobci ukončeno zproštění výkonu služby. Z rozhodnutí PČR ze dne 29.7.2015, číslo: [číslo], bylo zjištěno, že žalobci bylo ukončeno zproštění výkonu služby dnem doručení tohoto rozhodnutí, tj. dnem 31.7.2015, a současně, že žalobci ode dne skončení zproštění výkonu služby náleží služební příjem ze služebního místa, na kterém je ustanoven. Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl ode dne 8.8.2013 do 31.7.2015 v příčinné souvislosti s trestním řízením zproštěn výkonu služby, byla nařízena jeho dosažitelnost v rozsahu 1 hodiny v pracovních dnech, a že pobíral po tuto dobu pouze polovinu průměrného pracovního příjmu. 43 Pokud se jedná o tvrzené psychické dopady trestního řízení, pociťovanou osobní a životní nejistotu, zásah do osobního a rodinného života, ztrátu času a právní nejistotu danou průběhem řízení považuje soud tyto skutečnosti za tzv. notoriety, tedy skutečnosti, které není třeba dokazovat, neboť je zjevné, že by stejnou újmu v těchto oblastech utrpěla jakákoli osoba, která by byla v situaci žalobce, a jde tedy o skutečnosti obecně známé, kdy žalobce netvrdil ani neprokazoval výjimečný rozsah újmy v těchto oblastech. 44 Pokud se jedná o finanční výdaje spojené s trestním řízením, bylo v řízení učiněno nesporným, že byly provedeny veškeré v řízení nárokované platby za obhajobu ze strany žalobce vůči jeho právnímu zástupci. 45 Pokud se jedná o další navazujících řízení před PČR týkající se finančních nároků žalobce bylo zjištěno, že rozhodnutím PČR ze dne 15.11.2019, [číslo jednací], bylo zahájeno řízení ve věcech služebního poměru o stanovení povinnosti vydat Krajskému policejnímu ředitelství policie Libereckého kraje částku 369 069 Kč hrubého, tj. 237 627 Kč čistého, z titulu bezdůvodného obohacení, neboť usnesením Nejvyššího soudu, č.j. [číslo jednací], ze dne 22.5.2019 bylo zrušeno i rozhodnutí ředitele KŘP-L [číslo] 2019 ze dne 27.2.2019, kterým byla žalobci doplacena část hrubého služebního příjmu ve výši 369 069 Kč, o níž byl žalobci služební příjem zkrácen za dobu zproštění výkonu služby ode dne 8.8.2013 do 31.7.2015. Rozhodnutím ředitele KŘP Libereckého kraje ze dne 9.12.2019 byla žalobci stanovena povinnost vydat KŘP Libereckého kraje částku 237 627 Kč. Dne 2.1.2020 podal žalobce do posledně jmenovaného rozhodnutí odvolání. Rozhodnutím ředitele KŘP Libereckého kraje ze dne 13.1.2020 bylo rozhodnutí ze dne 9.12.2019 zrušeno. Rozhodnutím ministra vnitra podle § 193 zákona o služebním poměru ze dne 21.2.2020, [číslo jednací], bylo rozhodnutí ředitele KŘP Libereckého kraje ve věcech služebního poměru ze dne 27.2.2019, číslo: [anonymizováno] [rok], o doplacení platu, zrušeno. Dne 17.3.2020 podal žalobce proti posledně citovanému rozhodnutí rozklad, o kterém bylo rozhodnuto dne 7.5.2020, [číslo jednací], kterým bylo rozhodnutí ministra vnitra ze dne 21.2.2020 zrušeno a přezkumné řízení ve věci doplacení služebního příjmu zastaveno, neboť v uvedeném případě (po rozhodnutí [anonymizováno] báňského úřadu pro území krajů Libereckého a [obec] ze dne 6.3.2020) již došlo k vyčerpání všech právních možností (tzn. trestní řízení, kázeňské řízení, přestupkové řízení) k posouzení jednání účastníka řízení, pro které byl tento zproštěn výkonu služby, přičemž celkový výsledek posouzení dané věci ze strany dotčených orgánů již nelze zvrátit, v důsledku nemožnosti podat opravné prostředky. Jelikož vina žalobce nebyla prokázána, má v souladu s § 124 odst. 6 zákona o služebním poměru nárok na to, aby mu ve shodě s rozhodnutím krajského ředitele o doplacení služebního příjmu byla doplacena část hrubého služebního příjmu, který mu byl v důsledku zproštění výkonu služby zkrácen. Ze sdělení o zahájení řízení z moci úřední ve věcech služebního poměru ze dne 19.12.2019 bylo zjištěno, že bylo s žalobcem zahájeno řízení ve věcech služebního poměru o přiznání odchodného a stanovení jeho výše za výkon služby příslušníka PČR, a to na základě žádosti o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie ČR dle § 42 odst. 1 písm. m) zákona č. 361/2003 Sb. podané žalobcem dne 21.10.2019, které bylo vyhověno a dne 9.12.2019 pod č. [anonymizováno] [číslo] 2019 bylo vydáno rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru. Z obsahu sdělení je dále zjevné (ve shodě se záznamem ze dne 10.12.2019, [číslo jednací]), že vzhledem ke zrušujícímu rozhodnutí dovolacího soudu v trestní věci žalobce, je třeba na doplatek za zproštění výkonu služby nutno pro účely zápočtu doby rozhodné pro výpočet odchodného pohlížet, jako by doplatek rozdílu nebyl doplacen, a dobu zproštění výkonu služby od 8.8.2013 do 31.7.2015 nezapočítat do doby rozhodné pro výpočet odchodného. V řízení o přiznání odchodného a jeho výše podal žalobce dne 6.1.2020 vyjádření, v němž sporuje předběžný názor PČR ve věci, kdy má za to, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky je nutné započítat i dobu zproštění výkonu služby, protože mu byl zákonným způsobem doplacen rozdíl, o který mu byl služební příjem původně zkrácen. Z rozhodnutí ředitele KŘP Libereckého kraje ze dne 9.1.2020 bylo zjištěno, že žalobci bylo přiznáno odchodné ve výši 193 629 Kč, kdy doba zproštění výkonu služby od 8.8.2013 do 31.7.2015 byla do doby rozhodné pro výpočet odchodného započítána. 46 Pokud se jedná o tvrzené následky spočívající ve finančních problémech, prodeji bytu či odstěhování se. V řízení bylo zjištěno (odstavec 42 tohoto odůvodnění), že žalobci byl snížen služební příjem o 50% po dobu zproštění výkonu služby od dne 8.8.2013 do 31.7.2015. Z přehledu výše mzdy (č.l. 107) plyne, že po bodu zproštění výkonu služby pobíral žalobce mzdu ve výši přibližně mezi 11 tis. až 14 tis. Kč, což potvrzují předložené výplatní pásky. K majetkovým poměrům žalobce bylo z informace o bytové jednotce [číslo] v budově [adresa], v k.ú. § 6. Podle odstavce 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona 1443 zjištěno, že k ní vlastnické právo svědčí [jméno] [příjmení] (údaje platné k 19.3.2019). Adresa bytu se shoduje s adresou trvalého pobytu žalobce. Z informace o bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] v k.ú. [obec] bylo zjištěno, že k ní vlastnické právo svědčí [jméno] [příjmení] ([adresa]), údaje platné k 30.8.2020. Adresa se shoduje s původní adresou bydliště žalobce. Ze smlouvy o poskytnutí předhypotečního úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 930 000 Kč, kdy tento úvěr byl poskytován v souvislosti se smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené mezi smluvními stranami. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 16.7.2008 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba], na základě této smlouvy se banka zavázala žalobci poskytnout úvěr ve výši 930 000 Kč, který bude použit za účelem refinancování přehypotečního úvěru. Z nájemní smlouvy ze dne 1.6.2013 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem (jako pronajímatelem) a [jméno] [příjmení] (jako nájemcem), a že předmětem nájmu byl pronájem bytu na adrese [adresa] patro, číslo jednotky [číslo] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1.6.2013 do 31.8.2013. Celkové nájemné (vč. záloh na služby) činilo částku 12 000 Kč. Předložen byl i předávací protokol k bytu a fotografie bytu. Z dodatku [číslo] ze dne [datum] plyne prodloužení nájemní smlouvy na dobu od 1.9.2013 do 30.11.2013. Z dodatku [číslo] ze dne 1.12.2013 plyne prodloužení nájemní smlouvy na dobu od 1.12.2013 do 28.2.2014. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [obec], soud zjistil, že vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] v budově [obec], [adresa], [list vlastnictví], svědčilo žalobci, nabývacím titulem byla smlouva o převodu vlastnictví jednotky (§24 zákona č. 72/1994 Sb.) ze dne [datum], s právnímy účinky vkladu práva ke dni [datum]. Na jednotce vázlo zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 930 000 Kč s přísl. pro [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 6.3.2009 s právními účinky vkladu práva ke dni 24.3.2009. Z výpočtového listu k danému bytu platného od 1.5.2013 bylo zjištěno, že na službách souvisejících s užíváním bytu byla účtována částka 4 920 Kč. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] za období od 1.11.2013 do 30.11.2013 plyne, že konečný zůstatek na účtu činil 15 741,51 Kč. Žalobce obdržel mzdu ve výši 11 099 Kč, hradil SIPO 6 105 Kč, hypotéku 5 500 Kč, obdržel platbu 2 191 Kč od [jméno] [příjmení]. 47 Z hlediska právního posouzení prokázaných následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, byl v příčinné souvislosti s trestním řízením žalobcem prokázán dopad spočívající ve zproštění výkonu služby ode dne 8.8.2013 do 31.7.2015 a s tím související snížení služebního příjmu o 50 % a v držení dosažitelnosti nařízené v pracovních dnech v rozsahu jedné hodiny v době od 09:00 hod. do 10:00 hod. na adrese [adresa žalobce], [obec]. Z žalobcem tvrzených navazujících správních řízení u PČR týkajících se finančních nároků žalobce, soud za řízení vedené v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce považuje pouze řízení ve věcech služebního poměru o stanovení povinnosti vydat Krajskému policejnímu ředitelství policie Libereckého kraje částku 369 069 Kč hrubého, resp. 237 627 Kč tzv. čistého z titulu bezdůvodného obohacení, týkající se doplatku služebního příjmu. Řízení ve věcech služebního poměru o přiznání odchodného a stanovení jeho výše za výkon služby příslušníka PČR soud nepovažuje za řízení, které by bylo vedeno v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce, protože bylo zahájeno na vlastní žádost žalobce o propuštění ze služebního poměru, nebylo iniciováno ze strany policejního orgánu. Soud tedy k tomuto dopadu nemohl přihlédnout. Pokud jde o pokles příjmů žalobce na částku 11 000 Kč až 14 000 Kč měsíčně po dobu zproštění výkonu služby, je zjevné, že snížení služebního příjmu o polovinu se muselo citelně odrazit v hospodaření žalobce s peněžními prostředky, a že splátka hypotéky spolu s platbami souvisejícími s užíváním bytu byla při neexistenci úspor nad možnostmi žalobce. Výpadek příjmu žalobci částečně kompenzoval nový příjem plynoucí z pronájmu předmětného bytu v období od 1.6.2013 až do 28.2.2014, kdy nájemné vč. záloh na služby činilo podle předložených listin 12 000 Kč měsíčně. Přestěhování žalobce a s tím související prodej bytu soud považuje za skutečnosti, které nastaly v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání, jak plyne z časové souvislosti. 48 Soud poté, co zhodnotil provedené důkazy, dospěl k závěru, že věci odpovídající je forma morálního zadostiučinění, a to konstatování porušení práva, což již bylo učiněno žalovanou, včetně vyslovení omluvy žalobci, v rámci předběžného projednání nároku. Soud uzavírá, že nemajetková újma u žalobce bezpochyby vznikla, jak vyplývá ze shora zjištěných objektivních důvodů vedoucích k jejímu vzniku (ležících v povaze věci, i následcích způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, ke kterým soud mohl přihlížet, jak blíže uvedeno shora). S přihlédnutím k individuálním okolnostem případu je však toho názoru, že shora citovaná kritéria indikující rozsah způsobené nemajetkové újmy v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, byla naplněna pouze v intenzitě, jíž je adekvátní nepeněžitá forma zadostiučinění. 49 Vzhledem k žalobcem prokázané intenzitě zásahu se soudu ve vyjádření žalobce ze dne 23.4.2021 citované judikáty nejeví za přiléhavé souzené věci. 50 Pokud se jedná o nárok žalobce na úhradu nákladů obhajoby. Nárok byl v části týkající se úhrady nákladů důkazu - znaleckého posudku doc. Dr. Ing. [jméno] [příjmení] ve výši 30 250 Kč zcela uhrazen žalovanou. Nadto byl tento nárok žalovanou uspokojen ve výši 64 069,50 Kč vč. DPH představující 23 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 11 půlúkonech po 750 Kč, 34 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Na náhradě zmeškaného času bylo žalovanou uhrazeno 726 Kč vč. DPH. 51 Podle § 120 odst. 3 o.s.ř. soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že pokud jde o tuto část žalobního nároku, nebyl ze strany žalované uspokojen nárok žalobce u sedmi úkonů právní služby, které jsou označeny ve stanovisku žalované ze dne xanon [číslo] (č.l. 129). 52 Na základě provedeného dokazování soud shledal tuto část nároku žalobce za částečně oprávněnou. 53 Žalobce byl stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let. Promítnuto do advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen a.t.) činí tarifní hodnota pro výpočet sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částku 10 000 Kč (§10 odst. 3 písm. b) a.t.). Podle § 7 bod 4. činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částku 1 500 Kč. 54 K jednotlivým uplatněným úkonům, které nebyly ze strany žalované žalobci uhrazeny nutno uvést následující: a) 15.7.2013 – účast při podání vysvětlení. Soud za tento úkon přiznal účtovanou částku 4 000 Kč (2x 1 500 Kč podle § 11 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bod. 4 a.t. + 2x 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t. + 400 Kč za promeškaný čas cestou ze sídla advokáta do místa vyšetřovacího úkonu podle § 14 odst. 3 a.t). Z úředního záznamu o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento úkon probíhal v [obec] (sídlo [příjmení] 13. oddělení – [obec]) dne 15.7.2013 od 8:00 hod. do 11:10 hod. za účasti advokáta žalobce. Úkon tedy trval přes dvě hodiny a mimosmluvní odměna náleží advokátu za každé dvě započaté hodiny dle § 11 odst. 1 písm. e) a.t. Obsahově se jednalo o účast při vyšetřovacím úkonu v přípravném řízení, vycházeje přitom z vymezení tohoto úseku řízení dle § 12 odst. 10 tr. řádu. b) 7.6.2015 – námitky do protokolu s návrhem na opravu. Soud za tento úkon přiznal účtovanou částku 1 050 Kč (750 Kč podle § 11 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bod. 4 a.t. + 1x 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t.). Z podání žalobce označeného jako námitky obžalovaného proti protokolu o hlavním líčení ze dne 5.5.2015 podle § 57 odst. 1 tr. řádu, návrh na opravu protokolu, bylo zjištěno, že podání bylo zasláno soudu dne 7.6.2015. Reakce soudu na podaný návrh je napsána ručně dne 13.7.2015 přímo do uvedené listiny ve znění,„ že obhájce nepožádal na počátku hl. líčení o doslovný přepis protokolu o hlavním líčení, zároveň bylo společně s písemným vyhotovením protokolu zasláno CD s průběhem celého hlavního líčení. Z výše uvedených důvodů nebude na námitky ohledně protokolace reagováno“. Soud posoudil shora uvedené podání jako účelný úkon právní služby, neboť právo podat námitky proti protokolu o hlavním líčení vychází z § 57 odst. 1 tr. řádu, přičemž ze samotné reakce soudu nelze neúčelnost takového podání dovozovat, kdy se jedná o realizaci práva stanoveného trestním řádem. c) 7.7.2015 – odvolání obžalovaného do rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29.5.2015, č.j. 4 T 83/2014-531. Soud neshledal jako důvodné žalobcem účtované navýšení odměny advokáta o 100% pro odbornou a časovou náročnost podle § 12 odst. 1 a.t. Z odvolání ze dne 7.7.2015 soud zjistil, že z hlediska rozsahu jej tvoří dvě strany textu, z hlediska obsahového jej soud posoudil jako standardní odvolání, kdy míra náročnosti je již zohledněna v tarifní hodnotě stanovené podle §10 a.t. a ve způsobu stanovení mimosmluvní odměny podle § 7 a.t. d) 29.2.2016 – vyjádření se k posudku znaleckého ústavu. Soud za tento úkon přiznal částku 750 Kč představující navýšení odměny o 100%, jak bude odůvodněno dále (750 Kč podle § 11 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bod. 4 a.t.). Žalobce za tento úkon účtoval 3 000 Kč, kdy z důvodu náročnosti časové a odborné provedl navýšení o 100% + 300 Kč na režijním paušálu. Z vyjádření obžalovaného ke znaleckému posudku Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva ze dne 29.2.2016 soud zjistil, že soudu bylo podání předloženo dne 29.2.2016, z hlediska rozsahu podání obsahuje přes pět stran textu, z obsahové hlediska považuje soud za podstatné, že je v něm argumentováno evropským, resp. mezinárodním, právem, s ohledem na povahu trestní věci, je podání značně odborně zaměřeno, což souvisí i se zvýšenou časovou náročností na jeho vyhotovení. Ze všech těchto důvodů se soud přiklonil k navýšení mimosmluvní odměny o 100%, kdy souhlasí se stanoviskem žalované, že se jedná pouze o půlúkon ve smyslu § 11 odst. 2 a.t. e) 3.10.2016 – sepis vyjádření k odvolání KSZ. Soud neshledal jako důvodné žalobcem účtované navýšení odměny advokáta o 100% pro odbornou a časovou náročnost podle § 12 odst. 1 a.t. Z vyjádření obžalovaného k odvolání státního zástupce do rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22.8.2016, č.j. 4 T 83/2014-660, soud zjistil, že z hlediska rozsahu jej tvoří přes osm stran textu, z hlediska obsahového neshledal soud naplnění podmínek pro navýšení odměny advokáta podle § 12 odst. 1 a.t., kdy míra náročnosti je již zohledněna v tarifní hodnotě stanovené podle §10 a.t. a ve způsobu stanovení mimosmluvní odměny podle § 7 a.t. Obsah podání do jisté míry opakuje již vznesené argumenty obhajoby, např. pokud jde o odkaz na mezinárodní právo. Podání svou obtížností nijak nevybočuje z profesních nároků na advokáta při realizaci tohoto úkonu právní služby, jež by odůvodňovaly zvýšení jeho odměny. f) 8.3.2017 – námitky do opatření soudu k zadání znaleckého posudku. Soud za tento úkon přiznal účtovanou částku 1 050 Kč (750 Kč podle § 11 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bod. 4 a.t. + 1x 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 a.t.). Z podání označeného jako námitky k zadání znaleckého posudku č.l. 701 ze dne 8.3.2017 a doručeného soudu téhož dne soud zjistil, že tímto podáním vznesl žalobce jako obžalovaný proti osobě znalce a formulaci otázky položené znalci námitky ve smyslu § 105 odst. 3 tr. řádu. Soud posoudil shora uvedené podání jako účelný úkon právní služby, neboť právo podat námitky proti osobě znalce a proti formulaci otázek položených znalci vychází z § 105 odst. 3 tr. řádu, přičemž ze samotné reakce soudu nelze neúčelnost takového podání dovozovat, kdy se opět jedná o realizaci práva stanoveného trestním řádem. g) 6.10.2018 – sepis vyjádření k odvolání KSZ. Soud za tento úkon přiznal žalobci částku 1 500 Kč představující navýšení odměny o 100%, jak bude odůvodněno dále (1x 1 500 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bod. 4 a.t.). Žalobce za tento úkon účtoval 4 500 Kč, kdy z důvodu mimořádné náročnosti časové a odborné provedl navýšení o 200%, k tomu 300 Kč na režijním paušálu. Z vyjádření obžalovaného k odvolání státního zástupce do rozsudku [název soudu] ze dne 11.7.2018, č.j. [číslo jednací], ze dne 6.10.2018, doručeného soudu téhož dne, soud zjistil, že z hlediska rozsahu podání obsahuje přes dvacet stran textu, z obsahové hlediska považuje soud za podstatné, že se v něm obžalovaný zevrubně vyjadřuje k povaze zajištěných věcí (žalobcem v podání tato část označena jako přehledová tabulka), z obsahu je zřejmá odborná i časová náročnost zpracování, což soud zohlednil v navýšení mimosmluvní odměny o 100 % podle § 12 odst. 1 a.t., když navýšení o žalobcem účtovaných 200% neshledal důvodných, neboť argumentace obhajoby se vzhledem k fázi trestního řízení do jisté míry opakuje. 55 Celkem soud na nákladech obhajoby přiznal žalobci částku 8 350 Kč, k tomu 21% DPH v částce 1753,50 Kč, tj. celkem částku 10 103,50 Kč. 56 Pokud se jedná o nárok žalobce na úroky z prodlení z dlužného platu, který byl žalobci dle jeho tvrzení doplacen dne 14.3.2019 ve výši 267 454 Kč netto, a který byl vyčíslen na částku 97 872 Kč. Z dokazování vyplývá, že o doplacení části hrubého služebního příjmu ve výši 369 099 Kč, o niž byl služební příjem zkrácen za dobu zproštění výkonu služby dle § 40 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen„ služebního zákona“) ode dne 8.8.2013 do dne 31.7.2015, bylo rozhodnuto rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ve věcech služebního poměru podle § 124 odst. 6 služebního zákona dne 27.2.2019 pod číslem 217/ 2019, číslo spisu 1461 (č.l. 42). Vzhledem k povaze této části žalobního nároku, bylo třeba posoudit, zda v posuzovaném případě nastalo prodlení, které by mohlo založit vznik úroků z prodlení, tedy kdy vznikla povinnost služební příjem doplatit. O doplatku služebního příjmu bylo rozhodnuto podle § 124 odst. 6 služebního zákona. 57 Podle § 124 odst. 6 služebního zákona (ve znění účinném ke dni 27.2.2019) příslušník, který je zproštěn výkonu služby, má nárok na služební příjem ve výši 50% služebního příjmu odpovídajícího průměrnému služebnímu příjmu; to neplatí, byl-li příslušník vzat do vazby. Tento příjem náleží příslušníkovi zproštěnému výkonu služby i po dobu uvedenou v odstavci 5. Jestliže se v řízení o kázeňském přestupku, o jednání, které má znaky přestupku anebo o trestném činu neprokáže vina příslušníka, doplatí se mu část služebního příjmu, o niž mu byl služební příjem zkrácen. 58 Výkladem tohoto zákonného ustanovení dospěl soud k závěru, že splatnost doplatku služebního příjmu se odvíjí od neprokázání viny. S tímto úzce souvisí i závěr, že před tímto časovým okamžikem neexistoval právní důvod pro průběžné vyplácení služebního příjmu. Jinak řečeno právní titul pro výplatu služebního příjmu vzniká v daném případě až v návaznosti na skutečnost, že se neprokáže vina příslušníka. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.1.216, č.j. 6 As 75/2015-17, nemá soud za přiléhavý, neboť na nyní posuzovaný případ nedopadá a skutkově se odlišuje. V nyní posuzovaném případě se jedná o zpětné, jednorázové, vyplacení služebního příjmu z důvodu neprokázání viny žalobce, nedošlo tedy k opoždění výplaty příjmu, resp. ke vzniku prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.6.2017, č.j. 3 As 192/2016-61). Pro úplnost soud uvádí, že žalobce nenamítal, že by k rozhodnutí o doplacení služebního příjmu, resp. následně k výplatě doplatku došlo opožděně, v rozporu s právními předpisy. S ohledem na shora uvedené soud nárok žalobce na úroky z prodlení ve výši 97 872 Kč zamítl, když neshledal hmotněprávní podklad, který by žalobci toto právo přiznával. 59 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění relevantní pro své rozhodnutí. 60 Vzhledem ke shora uvedenému soud podanou žalobu shledal důvodnou toliko co do částky 10 103,50 Kč s příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 61 Co do úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. z přiznané částky 10 103,50 Kč, vyhověl soud žalobě, a tyto přiznal od 11.9.2020 do zaplacení. Prvním dnem, od něhož je úrok z prodlení přiznán, je den, který následuje po dni, kdy žalované uplynula lhůta šesti měsíců, ode dne uplatnění nároku postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Nárok byl uplatněn dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula dne 10.9.2020. Ode dne 11.9.2020 je tedy žalovaná v prodlení. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 62 Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 63 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle shora citovaného ustanovení § 150 o.s.ř., kdy za důvod hodný zvláštního zřetele vzal skutečnost, že základ nároku, tedy existenci nemajetkové újmy, žalobce v řízení prokázal, avšak určení konkrétní formy a výše přiměřeného zadostučinění je již úvahou soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. a soud proto považuje za nespravedlivé, aby v případě, kdy neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostučinění, resp. jeho výši, byl žalobce za ne zcela přiléhavý odhad budoucího přiznaného nároku sankcionován (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5.8.2009, sp.zn. I. ÚS 1310/09). 64 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud při určení lhůty k plnění zohlednil žádost žalované o stanovení 15 denní lhůty odůvodněnou organizačně – technickými důvody na straně žalované, kdy takto určená lhůta zároveň nijak nezasahuje do práva žalobce na úhradu přiznaného nároku v přiměřené době.

Poučení