45 C 90/2019-73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: 1. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] 2. [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 2x 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali na žalované uložení povinnosti žalované zaplatit prvnímu žalobci částku ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně ode dne 6. 3. 2019 do zaplacení a druhé žalobkyni částku ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně ode dne 6. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni uhradit žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím pro každého jako odškodnění nemajetkové újmy, která jim vznikla nezákonným rozhodnutím [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno], [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka], kterým bylo [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] uděleno časově omezené povolení podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, pro provoz zdroje hluku„ silnice [spisová značka] - ulice [ulice] a [ulice] v [obec] a ulice [ulice] v [obec]“ a to do [datum]. Rozhodnutí [anonymizováno] bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 6. 2018, č. j. [číslo jednací]. Žalobci jsou v místě svého bydliště (rodinný dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], v městské části [část obce] [stát. instituce]) vystaveni hluku, přesahujícímu nejvyšší přípustné hygienické limity, což představuje závažný protiprávní zásah do ústavně zaručených práv žalobců, především do práva na ochranu zdraví, na ochranu soukromí a na příznivé životní prostředí a zároveň žalobcům způsobuje vážnou nemajetkovou újmu. Územím městské části [obec] [část obce] prochází silnice č. [spisová značka]. Provoz po této silnici je zdrojem hluku, v jehož důsledku dochází k nedodržení hygienického limitu hluku pro chráněné venkovní prostory staveb pro denní i noční dobu, tedy 60, resp. 50 dB (základní hygienický limit hlukové zátěže pro hluk z dopravy na dálnicích, silnicích I. a II. třídy a místních komunikacích I. a II. třídy v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích - viz § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve spojení s přílohou [číslo] tohoto nařízení, část A.). Tento hygienický limit pro hluk z dopravy na uvedených komunikacích je sám o sobě o 10 dB vyšší, než„ základní“ hygienický limit pro ostatní zdroje hluku. Již 15. 6. 2005 [anonymizováno] na základě orientačního měření zjistila, že hlučnost z provozu silnice č. II/602 dosahuje hodnoty [číslo] ±1.8 dB (při intenzitě dopravy [číslo] aut/den, viz Hluková studie č. H [číslo] - důkaz [číslo]) a prokazatelně tak přesahuje hlukový limit pro tzv.„ starou hlukovou zátěž“ (dále jen SHZ - dle bodu 25. Přílohy [číslo] tehdy platného nařízení vlády č. 502/2000 Sb. - srov. podle platné právní úpravy § 2 písm. n) nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). Na základě výsledků tohoto měření podával správce komunikace č. [spisová značka] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována tři slova]) jednotlivé žádosti ke [anonymizováno] žádost o časově omezené povolení provozování zdroje hluku („ hlukovou výjimku“) podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. Na daném území byly postupně vydány 3 hlukové výjimky, když první byla vydána dne [datum], č. j. [číslo] [rok] [spisová značka] (období do [datum rozhodnutí]) na provoz nadlimitního zdroje hluku - silnice č. [spisová značka] [obec] - [část obce] v úseku ulice [ulice] (efekt opatření byl znehodnocen zrušením omezení rychlosti v obci a intenzita hluku se nesnížila), druhá dne [datum], č. j. [číslo] [rok] [spisová značka], kdy byl provoz zdroje hluku povolen do dne [datum] a dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] pro provoz na uvedené silnici do [datum], která rozšiřovala místa s limitem pro [anonymizováno] na základě výpočtu hlukové zátěže, porovnávající dnešní stav s předpokládaným stavem v roce 2001. Zároveň tato výjimka pro některé úseky silnice č. [spisová značka] vycházela z„ obecného" limitu pro hluk z dopravy 60 dB v denní době a 50 dB v noční době, kdy umožňovala překročení uvedeného limitu až o 13 dB. Uvedenou výjimku napadl 1.žalobce dne [datum] žalobou podanou ke [název soudu] v řízení sp.zn. [spisová značka] [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil Rozhodnutí [anonymizováno] o vydání třetí„ hlukové výjimky" ze dne 11. 4. 2016 jako nezákonné a věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. Následná kasační stížnost [anonymizováno] ze dne [datum] proti Rozsudku KS poté byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zamítnuta. K institutu časově omezeného povolení podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. („ hlukové výjimce") [název soudu] ve výše citovaném rozsudku obecně uvedl, že jeho účelem je umožnit v nezbytných případech legálně překročit příslušné hygienické limity hluku, avšak jen za určitých podmínek obsažených v samotném časově omezeném povolení. Institut hlukové výjimky má tedy výjimečný charakter a uplatní se pouze ve zvláště odůvodněných případech, kdy hygienické limity nelze z vážných důvodů dodržet a pokud současně žadatel o tuto výjimku prokáže, že bude hluk schopen omezit na rozumně dosažitelnou míru. Účelem hlukové výjimky není jejich neustálé řetězení a tudíž setrvalé udržování protiprávního stavu, kterým překračování hygienických limitů hluku nepochybně je. Krajský soud doslova uvedl, že:„ V posuzované věci je významné, že k překračování hlukových limitů dochází dlouhodobě, aniž by kompetentní orgány přijaly opatření, která by vedla ke zlepšení situace. Tato skutečnost je o to flagrantnější, když z porovnání druhého rozhodnutí o hlukové výjimce s napadenou hlukovou výjimkou vyplývá, že pozdější z nich umožňuje dokonce v některých úsecích ještě vyšší překročení hygienických limitů hluku, než tomu bylo v případě předchozího rozhodnutí." Pokud jde o aktivní legitimaci, žalobci vychází z toho, že 1.žalobce byl oprávněn Rozhodnutí [anonymizováno] napadnout u soudu, když žaloba byla podána dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a [název soudu] účastenství 1.žalobce přisvědčil. Žalobci jsou přesvědčeni, že jim proto svědčí aktivní věcná legitimace i k podání této žaloby a v této souvislosti odkázali na komentářovou literaturu k zákonu č. 82/1998 Sb. V této souvislosti odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu, a to konkrétně na rozsudek ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1019/2012. Žalobci jsou přesvědčeni, že i na základě výše uvedené judikatury a doktrinárních závěrů lze dovodit jejich nárok domáhat se náhrady újmy, způsobené jim nezákonným Rozhodnutím [anonymizováno], jelikož byli oprávněni podat proti Rozhodnutí [anonymizováno] žalobu, kterou lze v materiálním smyslu za„ opravný prostředek" jednoznačně označit. Rozhodnutí [anonymizováno] je s ohledem na Rozsudek KS, který rozhodnutí [anonymizováno] pro nezákonnost zrušil, nepochybně nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. Přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí KHS o třetí hlukové výjimce bylo vystavení žalobců nadměrné hlukové zátěži v období ode dne [datum] do dne podání této žaloby, tedy po dobu delší než tři roky. Pro úplnost žalobci doplnili, že ani po vydání Rozhodnutí [anonymizováno] (o třetí hlukové výjimce) ani po jeho zrušení soudem nedošlo k nápravě přetrvávajícího protiprávního stavu, spočívajícího v nadlimitní hlukové zátěži v místě bydliště žalobců. Žalobci jsou proto nadále vystaveni nadměrnému (nadlimitnímu) hluku v denní i noční době, se všemi s tím spojenými zdravotními riziky a sníženou kvalitou života v rozporu s § 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, podle nějž nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení, stanoveného zvláštními předpisy. Dle žalobců měla [anonymizováno] po vydání„ hlukové výjimky" měla [anonymizováno] podle § 84 odst. 1 písm. a) téhož zákona provádět dozor nad tím, zda provozovatel nadlimitního zdroje hluku omezuje hluk na rozumně dosažitelnou míru dle tohoto povolení, a pokud by zjistila, že provozovatel podmínky, za kterých bylo povolení vydáno, nesplňuje, anebo že je ohroženo veřejné zdraví, toto povolení odejmout dle § 84 odst. 1 písm. l) zákona [číslo] Sb, pozastavit výkon činnosti, která je příčinou dlouhodobého překračování hygienického limitu hluku v místě bydliště žalobců, a sice přijmout opatření k omezení provozu na silnici [spisová značka] až do doby, kdy provozovatelé uvedené pozemní komunikace zajistí technickými, organizačními a dalšími opatřeními, aby hluk z provozu na těchto komunikacích nepřekračoval hygienické limity hlučnosti. KHS je však v tomto směru dlouhodobě nečinná a v této své nečinnosti dle informací dostupných žalobcům pokračuje i po právní moci Rozsudku, ačkoliv je [anonymizováno] opačného názoru a domnívá se, že pro danou lokalitu platí tzv. stará hluková zátěž. Dle žalobců je nezákonné Rozhodnutí [anonymizováno] v přímé příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou, která je působena žalobcům. Ta spočívá ve stresu, obavách, zhoršení zdravotního stavu a celkově zhoršené kvalitě života, související s nezákonným stavem hlukové zátěže v místě bydliště žalobců, přičemž hluk představuje v současnosti jeden z nejvýznamnějších zdrojů obtěžování lidského života, a v mnoha případech i bezprostřední riziko pro lidské zdraví. Primárně jde samozřejmě o přímé poškozování sluchových orgánů, prokázány jsou však i nezanedbatelné sekundární dopady např. na kardiovaskulární a imunitní systém a celkové duševní i tělesné zdraví v důsledku rušení, nedostatku spánku apod. Tzv. nespecifické (mimosluchové) účinky hluku ovlivňují celou řadu dalších aspektů lidského života, mj. emocionální rovnováhu, stres, pracovní aktivitu, resp. únavu, kvalitu odpočinku, jednání v sociálních vztazích, průběh nemocí, jejichž primární příčina s hlukovou zátěží nesouvisí atd. Vědomí těchto závažných zdravotních rizik spolu s prozatím neexistující konkrétní perspektivou dodržení hlukových limitů vystavuje žalobce silnému stresu, vyvolanému obavou o zdraví své i členů rodiny. Vystavení dlouhodobé hlukové zátěži může v dlouhodobém horizontu vést i ke vzniku ještě závažnějších následků, včetně úplné hluchoty. Žalobci v této souvislosti dále poukazují na skutečnost, že v letním období (od května do září), kdy teploty v obytných místnostech jejich domu dosahují až [číslo], jsou v důsledku překračování hygienických limitů hluku buď nuceni spát v nesnesitelném vedru (nadlimitní hluk proniká do domu jak okny z ulice ([anonymizováno] [spisová značka]), tak i okny z druhé strany domu (dálnice [anonymizováno])), nebo být vystaveni nadlimitnímu hluku, při kterém se nedá spát vůbec. Žalobci doplňují, že současně se splněním limitu dodržení hlučnosti ve vnitřních prostorech domu (výměnou oken) došlo k zamezení výměny vzduchu mezi místnostmi a okolím, jež nařizuje nařízení vlády č. 236/2009 Sb. Tím dochází v místnostech již po 2-3 hodinách pobytu k intoxikaci CO2 a po delším čase i k přehřívání domu a tvorbě plísní. Současně s ověřením dodržení hlukových limitů by mělo být doloženo rovněž splnění hygienické normy dle § 11 nařízení vlády 236/2009 Sb., přičemž pravomoc k ověření tohoto požadavku má rovněž [anonymizováno]. K tomu ověření však ze strany [anonymizováno] nedošlo. Výše uvedená situace jednoznačně narušuje právo žalobců na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy a představuje nemajetkovou újmu. Žalobci jsou nadlimitní hlukové zátěži vystavování po dobu mnoha let, aniž by [anonymizováno] a [anonymizováno] jako příslušné orgány ochrany veřejného zdraví zjednaly jakoukoli nápravu. Vznik nemajetkové újmy žalobců tedy vyplývá i z nepřiměřené doby trvání nadlimitní hlukové zátěže a délky nezákonné nečinnosti [anonymizováno] a [anonymizováno] v tomto směru, neboť v důsledku trvajícího prodlení [anonymizováno] a [anonymizováno] při přijetí jakéhokoliv účinného opatření pro snížení hlukové zátěže u žalobců narůstá pocit beznaděje a prohlubuje se výše popsaná (psychická) nemajetková újma. Tato spočívá rovněž ve frustraci a nedůvěře v rozhodování správních orgánů ([anonymizováno] a [anonymizováno]), které roky svou nečinností - spočívající v neprovedení výše uvedených opatření, kterými by došlo ke snížení hlukové zátěže - a svým nesprávným úředním postupem, spočívajícím ve vydávání hlukových výjimek, přispívají k přetrvávání protiprávního stavu zasahujícího do lidských práv žalobců. Žalobci dovozují příčinnou souvislost mezi uvedenou hlukovou výjimkou a jejich újmou v přetrvávání protiprávního stavu nadlimitní hlukové zátěže v místě bydliště žalobců na území městské části [obec] [část obce] a v důsledku toho i trvající zásah do práv žalobců, způsobující jim výše popsanou nemajetkovou újmu. Tuto žalobci vyčíslili na na 500.000 Kč za každého z nich. Požadovanou výši náhrady za každého z žalobců lze v tomto kontextu zdůvodnit rovněž dalšími kritérii, mezi něž patří dlouhodobá rezignace [anonymizováno] na plnění jejích zákonných povinností, skutečnost, že žalobci ke vzniku své nemajetkové újmy vlastním jednáním nijak nepřispěli, význam předmětu řízení pro žalobce, skutečnost, že újma vzniká i jejich nezletilým synům, což žalobci jako rodiče důvodně pociťují jako újmu vlastní a rovněž potřebou preventivního působení uložené náhrady. Žalobci dne [datum] uplatnili u [anonymizováno] ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] o třetí hlukové výjimce (nemajetková újma z prvních dvou výjimek byla uplatněna v řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná předmětný nárok žalobců na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu odmítla vyjádřením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

2. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobci dne 5.9.2018 uplatnili nárok každý ze žalobců ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím na přiměřené zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu, za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, a to rozhodnutím [anonymizováno], jímž bylo vydáno [anonymizována čtyři slova] [územní celek], [anonymizována tři slova], časově omezené povolení podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, k provozu zdroje hluku, silnice č. [spisová značka] - ulice [ulice] a [ulice] v [obec] a ulice [ulice] v [obec], a to do dne 30. 12. 2020, které bylo zrušeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací]. Žalovaná uvedenému nároku nevyhověla, protože žalobci nesplňují zákonný předpoklad pro shora uvedené odškodnění. Podle § 94 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. jediným účastníkem řízení o vydání časově omezeného povolení podle § 31 odst. 1 uvedeného zákona je žadatel, tj. v případě rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována tři slova]. Žalobci shora uvedený zákonný předpoklad nesplňují, nemění nic ani rozsudek [název soudu] č.j.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno a věc byla vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení, a ani rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací], kterým byla zamítnuta kasační stížnost [anonymizováno]. Oba soudy sice shledaly aktivní legitimaci žalobce, [celé jméno žalobce], k podání žaloby proti rozhodnutí [anonymizováno], a to podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, avšak s odůvodněním, že uvedené ustanovení nepodmiňuje možnost podání žaloby předchozím účastenstvím žalobce ve správním řízení. Přitom Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku uvedl, že předmětem soudního řízení není hmotné právo žalobce, ale jím uplatněný procesní nárok, a že žalobní legitimace ve správním soudnictví by tak neměla být svázána s existencí přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do jeho právní sféry. Podle názoru žalované tak žalobci nejsou osobami, které by mohly uplatňovat právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím [anonymizováno], tedy nejsou k tomu aktivně legitimováni. Pro úplnost žalovaná doplnila, že žalobci jednak neprokázali samotný vznik nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout, stejně jako nedoložili ve smyslu ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2011, sp. zn.: 30 Cdo 1684/2010), že v případě požadované částky 500 000 Kč každému ze žalobců se jedná o zadostiučiněné přiměřené. Podle žalobců nemajetková újma spočívá především ve stresu, obavách, zhoršení zdravotního stavu a celkově zhoršené kvalitě života, související s nezákonným stavem hlučnosti v místě bydliště žalobců, tedy v újmě, která souvisí se stavem mysli. Žalobci však jen obecně uvádějí, jaké může mít dlouhodobé působení nadlimitního hluku negativní následky na lidské zdraví, což je pro prokázání údajně nastalé nemajetkové újmy žalobců podle názoru žalované nedostatečné. Dále žalovaná uvedla, že ze skutečnosti, že rozhodnutím [anonymizováno] bylo umožněno provozovateli zdroje hluku překračovat stanovené hygienické limity hluku, nelze dovozovat, že k tomuto překračování v místě bydliště žalobců skutečně docházelo, když ještě v době platnosti napadeného rozhodnutí [anonymizováno] se ve dnech [datum] - [datum] provedla akreditovaná zkušební laboratoř [anonymizována dvě slova] měření hluku v chráněném venkovním prostoru rodinného domu žalobců a z jejího protokolu vyplývá, že příslušné hygienické limity pro denní dobu i noční dobu nebyly překročeny. K zajištění dodržování hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním prostoru stavby rodinného domu žalobců pak došlo již v roce 2013 tedy před vydáním rozhodnutí [anonymizováno], a to výměnou původních oken jejich rodinného domu za okna plastová. Rozhodnutí [anonymizováno] se tak hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním prostoru chráněných staveb netýkalo. K tvrzení žalobců, že výměnou oken došlo k zamezení výměny vzduchu mezi místnostmi a okolím, konstatovala žalovaná, že jednak nemá za to, že by výměnou oken za okna protihluková došlo ke změně větrání venkovním vzduchem, jednak není v pravomoci [anonymizováno] kontrola dodržení tohoto technického požadavku na stavby. Žalovaná však nemá důvod pochybovat o bezpečnosti oken, která byla v rodinném domu se souhlasem jeho majitelů instalována. Pokud jde o samotnou hladinu hluku, žalovaná zdůraznila, že hlukové mapy se zákresem polohy konkrétní nemovitosti, tedy tak jak porušení protihlukových opatření žalobci mimo jiné prokazovali, nadlimitní intenzitu hluku neprokazují, když vycházejí ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí ([číslo]), k nimž byly upraveny specifické hlukové limity vyhláškou č. 523/2006 Sb.; tyto limity jsou odchylné od hygienických limitů závazných pro provozovatele zdrojů hluku včetně správců pozemních komunikaci ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. a nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Hlukové limity upravené vyhláškou č. 523/2006 Sb., resp. vyhláškou č. 315/2018 Sb. slouží ke strategickému hlukovému mapování a z něho vycházejícího plánování a usměrňování vývoje zatížení životního prostředí hlukem ze strany Ministerstva dopravy a krajských úřadů, jak plyne z § 81 a § 81c zákona č. 258/2000 Sb. Uvedené limity tak nelze zaměňovat s limity stanovenými na základě § 34 zákona č. 258/2000 Sb. nařízením vlády č. 272/2011 Sb. V souvislosti s případným překročením hygienického limitu hluku žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn.: I. ÚS 451/11, podle kterého je vedle dopadu do majetkové sféry konkrétního vlastníka zvážit také reálnost takového požadavku, a to s přihlédnutím k faktickým možnostem povinného subjektu (markantně vystupující do popředí u vlastníka veřejné komunikace), včetně jeho možností funkčních i finančních. To vše v situaci, kdy řada tehdejších žalobců (kterým bylo napadenými rozhodnutími soudu druhého stupně a Nejvyššího soudu vyhověno) o stavu v dané lokalitě měla povědomí již v době, kdy se stala vlastníky dotčených nemovitostí. V této souvislosti žalovaná připomněla, že žalobci si koupili předmětný rodinný dům u pozemní komunikace II. třídy [číslo] dle kupní smlouvy ze dne [datum], tedy hluková situace v místě nemovitosti jim musela být známa. Žalovaná dále připomíná, že zdrojem hluku je provoz na předmětné pozemní komunikaci, jejímž správcem je Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje. Povinnost technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb, má správce, popřípadě vlastník pozemní komunikace, nikoliv správní úřad. Pokud žalobci uvádějí, že [anonymizováno] měla pozastavit výkon činnosti, která je příčinou porušování povinnosti při ochraně veřejného zdraví, resp. pozastavit provoz zdroje hluku na předmětném úseku komunikace II. třídy [číslo] především nebylo toto překročení stanovených nebo povolených hygienických limitů hluku zjištěnu a proto [anonymizováno] k tomuto kroku nebyla oprávněna. Nadto pro přijetí takového nápravného opatření platí i zásady proporcionality a přiměřenosti, kdy zastavení dopravy na předmětném úseku pozemní komunikace by s největší pravděpodobností vedlo ke kolapsu dopravy a k nezajištění dopravní obslužnosti v dané oblasti. K žalobci namítané nečinnosti ohledné opatření, směřujících k omezení hlukového zatížení městské části [obec] - [část obce], žalovaná upřesnila, že v letech 2008 - 2010 byla provedena rekonstrukce komunikace č. [spisová značka] v [část obce], kdy došlo k položení nového asfaltového povrhu a byly provedeny zpomalovací prvky - dopravní ostrůvky, ostrůvky pro bezpečný přechod chodců, zúžení vozovky a lomení silničních obrub podél komunikace, a to s významným pozitivním protihlukovým efektem. V roce 2013 byla provedena podél předmětného úseku komunikace výměna oken za okna plastová, čímž došlo ke splnění hlukových limitů v chráněném vnitřním prostoru stavby. Od 1. 1. 2016 došlo ke zrušení zpoplatnění dálnice D1 (od [obec] po [anonymizováno]) s významným pozitivním protihlukovým efektem. Nedošlo pak zejména k realizaci původně plánovaného obchvatu [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce], s nímž se počítalo v [anonymizována tři slova] [územní celek], které ale byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č.j.: 1 Ao 7/2011-526. Avšak s tímto obchvatem se do budoucna nadále počítá. Dále nedošlo v předmětném úseku komunikace ke snížení rychlosti z 50 km/h na 40 km/h v noční době, a to z důvodu nesouhlasu kompetentního orgánu - odboru dopravy [stát. instituce]. Jak plyne ze shora uvedeného, [anonymizována čtyři slova] [územní celek], [anonymizována tři slova], učinila celou řadu opatření ke snížení hlukového zatížení území městské části [obec] - [část obce]. Žalovaná rovněž rozporovala příčinnou souvislost nezákonnou (třetí) protihlukovou výjimkou [anonymizováno] a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobců, který tito shledávají v přetrvávání protiprávního stavu nadlimitní hlukové zátěže v místě bydliště žalobců na území městské části [obec] - [část obce] a v důsledku toho i trvající zásah do práv žalobců, způsobující jim výše popsanou nemajetkovou újmu. Jednak [anonymizována čtyři slova] [územní celek], příspěvková organizace kraje, žádost podle o výjimku podala právě proto, že hygienické limity hluku z předmětného úseku komunikace nebylo možné z vážných důvodů dodržet a hluk v uvedené lokalitě existoval i před vydáním rozhodnutí [anonymizováno] a bude existovat a existuje i po jeho zrušení. Není tedy pravdou, že hluk z předmětné komunikace by nenastal, nebýt rozhodnutí [anonymizováno]. [název soudu] zrušené rozhodnutí [anonymizováno] proto nebylo příčinou nemajetkové újmy, kterou žalobci pociťují, přičemž tvrzený škodlivý následek, nemajetkové újma, by evidentně nastala i bez vydání rozhodnutí [anonymizováno]. Žalobci podle názoru žalované příčinnou souvislost mezi rozhodnutím [anonymizováno] a vznikem nemajetkové újmy neprokázali, neboť nebylo prokázáno, že by po dobu platnosti rozhodnutí [anonymizováno], které bylo zrušeno dne [datum], docházelo k překračování hygienických limitů hluku v místě bydliště žalobců. V souvislosti s řešením hlukové situace v předmětné oblasti nebyla zjištěna nadřízeným správním úřadem a ani soudy nečinnost [anonymizováno]. Byli to žalobci, kteří si v dubnu roku [rok] koupili předmětný rodinný dům přímo u pozemní komunikace třídy [číslo] nedaleko dálnice [anonymizováno], jímž musela být, resp. měla být hluková situace vdané oblasti známa, přičemž od té doby se hluková situace výrazně zlepšila. Výši přiměřeného zadostiučinění pak nelze ani odůvodnit pouhým konstatováním o potřebě preventivního působení uložené náhrady, když ani není zřejmé, jak a vůči komu by preventivně měla působit. Proto považuje žalovaná žalobci požadovanou částku 1 000 000 Kč za neodůvodněnou, nepodloženou a v neposlední řadě zcela nepřiměřenou. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Rozhodnutím [anonymizována tři slova] [územní celek] se sídlem v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] bylo vydáno časově omezené povolení do 30. 12. 2020 účastníku řízení - příspěvkové organizaci [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek], příspěvkové organizaci kraje se sídlem [adresa].

4. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnutí žalované, a sice [anonymizována tři slova] [územní celek], za účasti [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek], na základě návrhu žalobce [celé jméno žalobce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] zrušeno a vráceno žalované k dalšímu řízení a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení jednak účastníků, jednak zúčastněné osoby.

5. Dle informace o pozemku parcelní [číslo] vedeného na [list vlastnictví], v kat. území [část obce], budova s [adresa], rodinný dům, vedené u [stát. instituce], pracoviště [okres], náleží uvedené nemovitosti do společného vlastnictví žalobců.

6. Rozhodnutím [anonymizována tři slova] [územní celek] se sídlem v [obec] ze dne [datum], č. j. [číslo] [rok] [spisová značka] podle kterého bylo vydáno účastníkům řízení, tedy [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] časově omezené povolení do 31. 12. 2015.

7. Rozhodnutím [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum], č. j. [číslo] [rok] [spisová značka] bylo účastníku řízení [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek], příspěvkové organizaci uděleno povolení ohledně hlukových výjimek na dobu do 31. 5. 2015.

8. Uplatněním nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou ve věci uplatněného, obsahově totožné se žalobou, podle kterého žalobci požadovali po žalované zaplacení částky 6 000 000 Kč, způsobené popsaným nesprávným úředním postupem.

9. Vyjádřením [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] byla žádost žalobců o předběžné projednání nároku zamítnuta.

10. Rozsudkem [název soudu] ve věci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla kasační stížnost [anonymizována tři slova] [územní celek] proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zamítnuta. V uvedeném rozhodnutí soud konstatoval, že na rozdíl od § 65 odst. 2 s. ř. s. tedy § 65 odst. 1 s. ř. s. nepodmiňuje možnost podání žaloby předchozím účastenstvím žalobce ve správním řízení. K tomu viz i odbornou literaturu (např. [příjmení], T., [příjmení], J., [příjmení], P., [příjmení], P., [příjmení], V., [příjmení], P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016, komentář k § 65 s. ř. s.) či judikaturu Nejvyššího správního soudu. Např. v rozsudku ze dne 22. 2. 2011, č. j. 2 Afs 4/2011 - 64, [číslo] Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že„ konstrukce ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. (na rozdíl od odst. 2 stejného ustanovení) nutně nevyžaduje předchozí účastenství žalobce ve správním řízení. Z hlediska aktivní legitimace k podání žaloby proto není určující, zda s dotčeným subjektem bylo jednáno jako s účastníkem správního řízení (…).“ Obdobně viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 37/2015 - 46, podle něhož:„ Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že zkušební provoz měl ověřit funkčnost a vlastnosti stavby v rozsahu podaných námitek stěžovatelky, které, jak již bylo uvedeno, z velké míry směřují do otázek vypořádaných v předchozích řízeních, v nichž bylo možné posoudit vlastnosti stavby patrné již přímo z projektové dokumentace, včetně například možnosti podmáčení sousedního pozemku. Zde je třeba podotknout, že i proti rozhodnutí o povolení zkušebního provozu svědčila stěžovatelce soudní ochrana, přestože podle § 124 odst. 1 stavebního zákona nebyla účastníkem řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013 - 33).“ Obdobně viz i další rozsudky Nejvyššího správního soudu - např. ze dne 27. 4. 2006, č. j. 4 Aps 3/2005 - 35, [číslo] 2006 Sb. NSS, ze dne 24. 2. 2011, č. j. 7 As 111/2010 - 163, ze dne 29. 4. 2009, č. j. 4 Ads 79/2008 - 61, ze dne 6. 2. 2014, č. j. 4 Ads 107/2013 - 29 Ani to, že žalobce nenapadl rozhodnutí o hlukové výjimce odvoláním, nevyvolává podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nemožnost věcného projednání žaloby. Je pravdou, že § 68 písm. a) s. ř. s. stanoví, že správní žaloba je nepřípustná tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. V dané věci však bylo vedeno řízení, jehož nebyl žalobce účastníkem. Zákon stanoví, že účastníkem daného řízení je pouze správce komunikace (§ 94 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví), tj. v daném případě osoba zúčastněná na řízení. Z tohoto důvodu žalobce nemohl být účastníkem daného řízení, v důsledku čehož nemohl v něm vydané rozhodnutí napadnout řádným opravným prostředkem. Ani to však podle konstantní judikatury nevyvolává nemožnost napadnout rozhodnutí správní žalobou, když nutnost vyčerpat řádné opravné prostředky platí pouze pro případ, že žalobce byl oprávněn tyto podat…….. S ohledem na shora uvedené je proto irelevantní i argument stěžovatelky, že na základě novely zákona o veřejném zdraví v roce 2015 (sněmovní tisk 270) nedošlo k rozšíření okruhu účastníků řízení podle § 31 uvedeného zákona V souladu s relevantní judikaturou Nejvyššího správního soudu postupoval krajský soud i při úvahách o možném dotčení právní sféry žalobce hlukovou výjimkou. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že žalobní legitimace ve správním soudnictví by neměla být svázána s existencí přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do jeho právní sféry.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle ustanovení § 94 odst. 2 a 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen„ OVZ“), je účastníkem řízení podle § 3c odst. 1, § 5 odst. 5 a 9, § 6c odst. 1 písm. g), § 6e, § 14, § 15 odst. 2, § 17 odst. 5, § 18 odst. 2, § 21 odst. 2 a 4, § 21a, § 31 odst. 1 a § 72 odst. 1 je pouze žadatel. Účastníkem řízení podle § 37 odst. 2, 5 a 6, § 39 odst. 2 a § 82 odst. 2 písm. c) až f) a n) je pouze zaměstnavatel. Účastníkem řízení před orgánem ochrany veřejného zdraví o uložení nápravného opatření (§ 84) je pouze osoba, které povinnost stanoví zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie nebo je jí uložena na základě zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie. Účastníkem řízení podle § 46 odst. 3, § 53 odst. 3, § 67 odst. 1 a 11, § 70 odst. 2 a § 84 odst. 1 písm. v ) a x) je fyzická osoba, které je opatření k předcházení vzniku a šíření infekčního onemocnění nařizováno.

17. Dle § 65 odst. 1 a 2 zákona 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

18. Podle § 65 odst. 2 s. ř. může žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] bylo [anonymizována tři slova] [územní celek] se sídlem v [obec] vydáno časově omezené povolení do [datum] k překračování hlukových limitů. Uvedené rozhodnutí napadl 1. žalobce dne [datum] ve správním řízení soudním žalobou před [název soudu], který následně rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí [anonymizována tři slova] [územní celek], za účasti [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek], [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] zrušil a věc vrátil k KHS k dalšímu řízení. Následnou kasační stížnost [anonymizováno] Nejvyšší správní soud zamítl. Žalobci v žalobě uvedli, že právě v důsledku zrušeného rozhodnutí – udělení protihlukové výjimky, jim byla způsobena nemajetková újma, spočívající v přetrvávání vysoké hladiny hluku v jejich bydlišti.

20. V daném případě soud neshledal aktivní legitimaci žalobců k podání žaloby a s ohledem na to tedy žalobu zamítl. V daném případě bylo zahájeno řízení, týkající se udělení protihlukové výjimky, které bylo ukončeno právě vydáním dané výjimky, která následně byla v soudním řízení správním zrušena. Řízení o protihlukové výjimce je řízením podle zvláštního zákona, který je ve vztahu k správnímu řádu v postavení lex specialis a okruh účastníků je v něm zcela jednoznačně dán. Z definice účastenství dle zákona o ochraně veřejného zdraví jednoznačně plyne, že v uvedeném řízení nelze uvažovat s nikým jiným, než právě se žadatelem a tím byla v řízení o udělení protihlukové výjimky [anonymizována čtyři slova]. Okruh účastníků podle ustanovení § 94 odst. 1 OVZ se tak nedá slučovat s okruhem účastníků dle zákona č. 150/2002 Sb. s .., ani s definicí účastenství dle zákona 82/1998 Sb. ODŠZ. Současně účastenství dle OVZ de facto vylučuje i existenci tzv. opomenutého účastníka, jak je tomu ve správním (soudním) řízení či ODŠZ. Z žaloby přitom nevyplývá, že by žalobci byli tvz. opomenutými účastníky, tedy, že s nimi mělo v rámci řízení o vydání protihlukové výjimky být jednáno. [jméno] žalobci v žalobě odkázali na komentář k § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. podle kterého „zákon blíže účastníka řízení nedefinuje a spoléhá v tomto směru na jednotlivé procesní předpisy, které obsahují vlastní definice účastníka řízení, a jsou tak rozhodující pro vymezení oprávněné osoby podle tohoto ustanovení." Jestliže však dovozovali, že zákonodárce mylně„ spoléhal" na jednotlivé procesní předpisy, které účastenství všech potenciálně dotčených osob jednoznačně ve všech věcech pokryjí, nelze jejich názoru přisvědčit, když je zřejmé, že právě zákon o ochraně veřejného zdraví jasně specifikuje okruh účastníků, kdy zcela jednoznačně nezamýšlí mezi tyto zahrnout široký, blíže neurčený okruh osob. V žádné z fází řízení o protihlukové výjimce nebyli žalobci oprávněni podat ve věci opravný prostředek. První ze žalobců (nikoliv oba žalobci) se sice domohl zrušení uvedené protihlukové výjimky v rámci soudního řízení správního a v tomto řízení tak byl dle shora vymezeného okruhu účastníků dle s .. účastníkem řízení, jedná se však o jiné řízení, jehož nesprávnost nebyla (a ani nemohla být) ze strany žalobců nijak namítána, tato jeho účast v řízení však byla založena na zcela jiné definici účastenství než je vymezena zákonem o veřejném zdraví, podle kterého byla vydána protihluková výjimka, z jejíhož vydání žalobci dovozují vznik nemajetkové újmy. V této souvislosti je nutné zdůraznit to, že druhý ze žalobců v daném řízení jako účastník řízení vůbec nebyl. S ohledem na to, že žalobcům nesvědčí aktivní legitimace k podání žaloby v uvedené věci, proto soud žalobu zamítl, aniž se blíže zabýval splněním jednotlivých podmínek odpovědnosti státu za škodu a hodnocením jednotlivých důkazů či tvrzeními účastníků.

21. Jen na okraj soud uvádí, že ze samotné žaloby je zřejmé, že není dána ani příčinná souvislost by mezi danou škodou a nesprávným úředním rozhodnutím, neboť hluk, tak jak žalobci sami uvedli v žalobě, se před vydáním protihlukové výjimky, po jejím vydání ani po jejím zrušení nezměnil, přičemž tato byla od roku [rok] v pořadí již třetí protihlukovou výjimkou v dané lokalitě. Je tedy zřejmé, že tato třetí protihluková výjimka sama o sobě není v příčinné souvislosti s hlukem, který žalobce obtěžuje. I kdyby tedy byla v dané věci dána aktivní legitimace žalobců (resp. 1.žalobce), bylo by nutné žalobu zamítnout, když zde není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a namítaným odpovědnostním titulem. A konečně jestliže žalobci vydání či nevydání této třetí výjimky spojovali s případnou další aktivitou správního orgánu, který by se musel zabývat danou situací a určitým způsobem rozhodovat, nelze než uzavřít, že se jedná spíše o spekulaci, protože lze do určité míry předpokládat případný zákonný postup správního orgánu, ale nelze s jistotou říci, jakým způsobem by správní orgán v dané věci dále skutečně postupoval.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byl zcela úspěšný žalovaný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalobcům. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, dále se připravovala na ústní jednání dne 5.3.2021 a tohoto jednání se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.