46 C 10/2023-67

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 21 843,21 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 126 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 5 161 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 287 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 2 556,21 Kč, úroku ve výši 64,60 % ročně z částky 15 844,69 Kč od [datum] do [datum] ve výši 656,16 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 15 844,69 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 53 971 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 773,30 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 287 Kč s úrokem ve výši 64,60 % p. a. z částky 15 844,69 Kč od [datum] do [datum] ve výši 656,16 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 15 844,69 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 53 971 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 19 287 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 556,21 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne [datum] úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,60 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 937 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil celkem 1 874 Kč, poslední splátku uhradil dne [datum]. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 498 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 30 dnů (249 Kč za každou splátku). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 400 Kč za prodlení žalovaného se splátkami [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 15 dnů (200 Kč za každou splátku). V důsledku prodlení žalovaného se splátkou [číslo] o více jak 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni [datum] automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 18 389,94 Kč (jistina původního úvěru ve výši 15 844,69 Kč + dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 545,25 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od [datum] až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil, takže ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil částku 21 844,15 Kč tvořenou novou jistinou úvěru ve výši 18 389,94 Kč, smluvní pokutou před zesplatněním úvěru ve výši 498 Kč, náklady spojenými s prodlením ve výši 400 Kč a smluvní pokutou po zesplatnění úvěru od [datum] do [datum] ve výši 2 556,21 Kč. Dále žalobkyně požaduje výše specifikované příslušenství. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Zjištěný skutkový stav 3. Dne [datum] v 12:16:06 podepsal žalovaný jako klient elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Žalovanému byl rovněž předložen Předsmluvní formulář (viz předsmluvní formulář ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalovanému [příjmení] o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], jímž žalovanému sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] s datem akceptace [datum]. Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 937 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 18. dne příslušného měsíce, zápůjční úroková sazba činí 64,60 % ročně. Podle bodu 4.2 Smlouvy se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se nemění, v každé splátce je zahrnuta jak platba jistiny úvěru, tak také platba úroku z úvěru. Podle bodu 6.1 Smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se zaplacením kterékoli splátky či její části vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení delším jak 30 dnů. Po zesplatnění úvěru právo na další smluvní pokuty již nevzniká. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k její úhradě. Podle bodu 6.2 Smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Podle bodu 6.3 Smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části delším než 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. K tomuto datu se také stanou splatnými veškeré úroky přirostlé do dne zesplatnění a také smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 Smlouvy. Dle bodu 6.4 Smlouvy se dosud nesplacená jistina a úroky stávají ke dni zesplatnění součástí [příjmení] jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 Smlouvy, jestliže žalovaný neuhradil novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny denně. Dle bodu 6.7 Smlouvy má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze všech dlužných částek (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]).

4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činí 16 319 Kč, jiné příjmy nemá. Jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 860 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso) ve výši 2 603 Kč, tj. celkem 6 463 Kč. Celkově tak disponuje volnými zdroji ve výši 8 856 Kč (viz hodnocení klienta), příjmy žalovaného žalobkyně ověřovala prostřednictvím výpisů z účtu za období listopad 2021 – únor 2022. Žalobkyně nahlédla do nebankovního registru klientských informací s výsledkem 263 bodů, kdy podle vysvětlivky u bodů [číslo] se jedná o Kategorii I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán) – (viz sjetina na č. l. 33), a dále výpisem z registru [příjmení] s výsledkem 0 dlužných splátek – (viz sjetina na č. l. 32).

5. Z informativních výpisů z bankovního účtu žalovaného žalobkyně ověřila, že je žalovaný majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen (viz přehled transakcí na č. l. 21). Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], vedený na jméno [celé jméno žalovaného] u [právnická osoba], jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 25, potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum]).

6. Žalovaný uhradil v období od dubna 2022 do května 2022 částku 1 874 Kč (viz karta klienta). Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky [číslo] splatné dne [datum] a [číslo] splatné dne [datum], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 249 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne [datum]). Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky [číslo] splatné dne [datum], splátky [číslo] splatné [datum], splátky [číslo] splatné [datum], náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 498 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne [datum]). V oznámení ze dne [datum] žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru, současně jej vyzvala k okamžité úhradě (nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení) dlužných částek v celkové výši 19 287 Kč. Žalovaný byl rovněž informován o vzniku povinnosti hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužných částek až do zaplacení (viz oznámení ze dne [datum]). Žalovaný byl nakonec vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslané téhož dne (viz předžalobní výzva č. l. 35, poštovní podací arch č. l. 31). Žalovaný ničeho neuhradil (viz karta klienta korespondující nezpochybněným tvrzením žalobkyně).

7. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v březnu 2022, úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně činila 8,27 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na č. l. 62). Právní posouzení věci 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 64,60 % ročně z poskytnuté částky; to vše v úhrnné výši 44 976 Kč v 48 měsíčních splátkách po 937 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na [datum] a každá další splátka byla splatná vždy k 18. dni příslušného měsíce a roku. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 16 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě. Žalovaný následně uhradil částku 1 874 Kč.

15. Ačkoliv na předložené Smlouvě je podpis obou smluvních stran, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

16. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného etc.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Jinými důkazy než ty, co jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě jako formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila z výpisů z účtů žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného byl příjem ze zaměstnání v průměrné výši 16 319 Kč. Co se týče výdajů, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 860 Kč, rovněž náklady na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši 2 603 Kč se jeví jako vysoce nedůvěryhodné. Výdaje žalovaného tak žalobkyně neprověřovala vůbec, stejně jako skutečnou míru jeho zadlužení, když vycházela pouze z databází [příjmení], NRKI a z informací získaných od žalovaného. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Z databáze NRKI navíc vyplynulo, že žalovaný spadá do rizikové kategorie, v rámci které je úvěr výrazně limitován případně zamítán. V posuzovaném případě navíc z výpisu z účtu žalovaného za období [datum] do [datum] vyplývá, že žalovanému byla dne [datum] vyplacena částka 1 631 Kč, dne [datum] byla vyplacena částka 50 000 Kč, dne [datum] vyplacena částka 11 932 Kč a dne [datum] vyplacena částka 4 300 Kč od úvěrové společnosti [právnická osoba], dále dne [datum] byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč, dne [datum] částka 6 000 Kč a dne [datum] částka 6 540 Kč od [právnická osoba] s.r.o. (tedy nejspíše další úvěr, který není v posouzení výdajů žalovaného vůbec zohledněn), dne [datum] byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 3 000 Kč od úvěrové [právnická osoba] a půjčka ve výši 10 000 Kč od neidentifikovaného poskytovatele, dne [datum] byla žalovanému vyplacena půjčka ve výši 1 000 Kč od [právnická osoba] a.s. a hlavně, že žádnými volnými prostředky žalovaný fakticky vůbec nedisponoval (jak plyne z výpisu z účtu na č. l. 49-53).

17. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalovaného) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 46 C 281/2020-62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 28 Co 15/2021-97, rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 41 C 84/2021-75, či ze dne 5. 1. 2022, č. j. 36 C 381/2021-89.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.

20. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby shledal, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, nebylo by možné jí přiznat na základě Smlouvy jí požadované plnění v celé výši. Jestliže si totiž smluvní strany sjednaly úrok ve výši 64,60 %, lze učinit závěr, že takto sjednaná výše úroku se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření Smlouvy (duben 2022) činila podle statistiky [obec] národní banky při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 8,27 % ročně. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené ve Smlouvě by bylo i z tohoto důvodu absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak její výše nebyla platně ujednána, byl by žalovaný v souladu s § 1802 o. z. povinen hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě roční úrok ve výši 8,27 % p. a. Takto správně stanovená úroková sazba by měla přitom vliv na výši nové jistiny úvěru, na smluvní pokutu po zesplatnění, na smluvní úrok, jakož i na částku, od níž by se odvíjel zákonný úrok z prodlení.

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 16 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 16 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 1 874 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. které tak činí částku 14 126 Kč.

22. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

23. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 14 126 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 14 126 Kč.

24. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 126 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 161 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 287 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 2 556,21 Kč, úroku ve výši 64,60 % ročně z částky 15 844,69 Kč od [datum] do [datum] ve výši 656,16 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 15 844,69 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 53 971 Kč, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). Náklady řízení a lhůta k plnění 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 14 126 Kč (jistina úvěru ve výši 14 126 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 24 656,65 Kč (pohledávka ve výši 19 287 Kč + smluvní pokuta ve výši 2 556,21 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 287 Kč od [datum] v kapitalizované výši 1 387,07 Kč ke dni vyhlášení rozsudku + úrok ve výši 64,60 p.a. z částky 15 844,69 od [datum] do [datum] ve výši 656,16 + úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 15 844,69 Kč od [datum] do zaplacení v kapitalizované výši 770,20 Kč ke dni vyhlášení rozsudku). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 57,29 % v poměru k neúspěchu 42,71 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 14,58 % Náklady řízení v celkové výši 5 303,80 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 093 Kč, odměny advokáta ve výši 3 480 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci ve výši 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. bod 2 cit. vyhl.), jeden úkon právní služby ve výši 1 980 Kč za účast u jednání soudu (§ 7 odst. 5 citované vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a 1 úkon právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 730,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Úkon právní služby spočívající v doplnění tvrzení týkajících se úvěruschopnosti žalované soud nepovažoval za účelně vynaložený, neboť tato tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 14,58 % z výše uvedené částky 5 303,80 Kč, tedy částku 773,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

Poučení