46 C 150/2023 - 119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] Dvořáčkem sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 1 000 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradu nákladů řízení částku, která bude vyčíslena samostatným usnesením do 15 dnů od právní moci samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání [adresa], sp. zn. [Anonymizováno], v němž byl odsouzen. Na žalobce byl vydán zatykač pouze pro území České republiky, a to i přes to, že bylo zcela patrné, že se nachází na [Anonymizováno], měl tedy být vydán evropský zatýkací rozkaz. V daném případě nedošlo k využití všech možností zajišťujících předvedení žalobce k soudu, kde by mohl prokázat svou nevinu, namísto toho proti němu bylo vedeno řízení jako proti uprchlému, byl odsouzen, ačkoliv byl nevinen, což se následně potvrdilo zproštěním obžaloby dne 30. 9. 2022. Žalobci vlivem trestního stíhání vznikla nemajetková újma, byl vystaven stresu, psychickým potížím, bylo na něj nahlíženo jako na pachatele, bylo poškozeno jeho jméno, nebyl považován za řádného občana, byla o něm rozšiřována pomluva v úmyslu narušit mínění veřejnosti a jeho rodinné vztahy, nedostal možnost zvolit si obhájce, odsouzení bylo vedeno v rejstříku trestů a vypadal jako recidivista, podstupoval nepříjemné, stresující a traumatické pocity z výslechu, konzultace s obhájcem, z prostředí soudních prostor, uzavřených cel, nepříjemné momenty při setkání s oznamovatelem, což mělo vliv na zhoršení jeho psychického stavu, byl nucen podstoupit opakované eskorty, přišel o výdělek ze zaměstnání, trpěl problémy s usínáním, střevními problémy, častějšími migrénami. Z uvedeného důvodu se tak dne 20. 10. 2022 obrátil na žalovanou s požadavkem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč, které odpovídá danému pochybení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 20. 10. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), způsobené trestním stíháním vedeným u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] Žalovaná po provedeném šetření zjistila, že řízení bylo vedeno proti žalobci jako proti uprchlému. Žalobce byl shledán vinným pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce v roce 2021 přestal být uprchlým, navrhl zrušení rozsudku a provedení celého dokazování znovu. Hlavní líčení probíhala v roce 2022 a žalobce byl následně zproštěn obžaloby dne 30. 9. 2022. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 10. 2022.Žalovaná proto uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání a žalobci se omluvila. Omluvu žalovaná považuje za dostačující zadostiučinění, když žalobce neuvádí skutečnosti, pro které byl mělo být přistoupeno k peněžnímu zadostiučinění, navíc s přihlédnutím k okolnostem daného případu, kdy žalobce byl souběžně stíhán v dalším řízení, které skončilo pravomocným uznáním viny a uložením nepodmíněného trestu. Žalobci tak nemohla naříkaným trestním stíháním být způsobena taková újma, kterou by bylo třeba odškodnit relutárně, když v souběžném trestním řízení byl pravomocně odsouzen. Žalovaná má za to, že trestní stíhání nevyvolalo dehonestující ohlas v jeho okolí. Intenzita újmy, kterou žalobce utrpěl, neodůvodňuje přiznání satisfakce v penězích.

3. Ze stanoviska žalované ze dne 12. 2. 2024 plyne, že jí byla 20. 10. 2022 doručena žádost, žádost žalobce o náhradu škody ve výši 1 000 000 Kč představující nárok na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním vedeným u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po provedeném šetření konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení policejního orgánu došlo k porušení jeho práva nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon garantovaného článkem 8 odst. 2va Listiny základních práv a svobod. Žalovaná se žalobci omluvila za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu, s ohledem na skutečnosti tvrzené a prokázané žalobcem, žalovaná pokládá za spravedlivé zadostiučinění vyslovenou omluvu za nezákonné trestní stíhání.

4. Ze spisu [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud provedl následující listiny, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti.

5. Z usnesení policejního orgánu ze dne 30. 1. 2018 plyne, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin zpronevěry dle § 206, odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení bylo doručeno obhájci žalobce dne 2. 2. 2018.

6. Z usnesení [adresa] ze dne 31. 1. 2018, čj. [Anonymizováno] je patrno, že žalobci jako obviněnému byl ustanoven dle § 39 tr. řádu obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], kdy žalobce byl neznámého pobytu.

7. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 17. 8. 2016 plyne, že [jméno FO] vypověděl, že pracuje jako [Anonymizováno], kde mimo jiné pracoval též žalobce. Dne 14. 10. 2015 kolega přijel udělat vyúčtování, zjistil, že je zavřená mříž herny, ačkoliv herna má mít nonstop provoz a žalobce zde nebyl. Následně zjistil, že trezor, který byl v pořádku a zamčený, chybí finanční hotovost 10 000 Kč, peníze na vyplácení dlužních úpisů ve výši 27 600 Kč, tržba ve výši 2 717 Kč a zboží a různé láhve alkoholu a cigarety v hodnotě asi 10 000 Kč. Žalobce byl následně nekontaktní. Pouze na [Anonymizováno] má uvedeno zaměstnání v [Anonymizováno].

8. Ze správy Policie České republiky, obvodního oddělení [adresa], ze dne 5. 12. 2016, k žádosti o provedení výslechu a v místě pobytu osoby [Jméno žalobce] plyne, že v místě tehdejšího trvalého pobytu se žalobce nenacházel a nájemníci bytu jej neznají. Bylo ovšem zjištěno, že v minulosti uvedl adresu svého pobytu v [adresa], včetně telefonického kontaktu. Na tom se však s žalobcem nepovedlo spojit.

9. Z odpovědi Policie České republiky, obvodního oddělení [adresa], k žádosti o výslech žalobce, plyne, že na adrese, na níž by se měl zdržovat, není uvedeno na zvoncích či poštovních schránkách jeho jméno a obyvatelé domu jej neznají.

10. Ze zprávy Policie České republiky, obvodního oddělení [adresa], je zřejmé, že provedeným šetřením na [Anonymizováno] [Anonymizováno] u otce žalobce bylo zjištěno, že tento žalobce viděl naposledy, když mu bylo 10 let. Žádný kontakt s ním neudržuje a ani nechce.

11. Ze zprávy [právnická osoba], místního oddělení [adresa], je patrno, že policie kontaktovala matku žalobce dne 1. 2. 2017. Ta uvedla, že žalobce neviděla od roku 2006. Nemá na něj žádný kontakt a netuší, kde by mohl pobývat. Její syn se jí nepokouší kontaktovat a ona o to dle vlastních slov nestojí.

12. Ze sdělení ČSSZ ze dne 18. 1. 2017 je patrno, že žalobce byl naposledy veden jako [Anonymizováno]. Neeviduje u něj otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele.

13. Ze sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 12. 1. 2017 plyne, že na základě žádosti o mezinárodní policejní spolupráci, bylo [Anonymizováno] stranou sděleno, že žalobce v současné době není ve vazbě ani výkonu trestu odnětí svobody, není trestně stíhaný a není evidovaný v evidenci podezřelých osob.

14. Z žádosti policie o vydání předchozího souhlasu k zadržení ze dne 15. 2. 2017 vyplývá, že policie získala souhlas státního zástupce k zadržení podezřelého žalobce, když bylo zjištěno, že žalobce se nenachází na sdělených adresách v [adresa] ani v [adresa], jeho otec ani matka o něm nemají žádné zprávy a ze zpráv Úřadu práce a ČSSD nebyly zjištěny relevantní skutečnosti ohledně pobytu žalobce, a ze zprávy policie [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce zde nemá hlášen trvalý pobyt, není ve vazbě ani výkonu trestu, nebyl trestně stíhaný ani evidovaný jako podezřelý z trestné činnosti. Pobyt žalobce tedy není znám a vyplývá, že by se mohl skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu a jsou dány důvody vazby.

15. Z detailu pátrání po osobách ze stránek [Anonymizováno] ze dne 21. 8. 2017 plyne, že po žalobci bylo vyhlášeno pátrání.

16. Ze žádosti policie ze dne 5. 10. 2017 je patrné, že odbor analytiky a informační kriminality byl žádán o zjištění, zda bude nařízen výkon rozhodnutí, anebo exekuce na majetek žalobce, a v případě, že ano, aby byly k tomuto sděleny policejnímu orgánu informace.

17. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 12. 10. 2017 zaslanému [Anonymizováno] [adresa] je zřejmé, že policejní orgán požádal o konkrétní informace o nařízení výkonu rozhodnutí soudem nebo soudním exekutorem na majetek žalobce. Na tuto pak reagoval soud dne 10. 11. 2017 výpisem řízením, v nichž žalobce figuroval.

18. Z výpisu centrální evidence vězněných osob ze dne 27. 3. 2018 plyne žalobce k tomuto datu neměl žádný záznam.

19. Ze záznamu z opisu z evidence přestupků ze dne 27. 3. 2018 je patrno, že nebyly nalezeny žádné informace o evidovaných přestupcích žalobce.

20. Z obžaloby ze dne 18. 4. 2018 plyne, že dne 24. 4. 2018 byla [adresa] doručena obžaloba, kterou byl žalobce obžalován z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku.

21. Dne 27. 4. 2018 byl vydán vůči žalobci trestní příkaz, kterým byl shledán vinným z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s tím, že tento trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců.

22. Z usnesení [adresa] ze dne 27. 4. 2018, čj. [Anonymizováno] plyne, že podle § 305 tr. řádu se trestní řízení proti žalobci koná jako řízení proti uprchlému, neboť z obsahu spisového materiálu a provedeného šetření není zřejmé, kde se žalobce nachází a je dán důvodný předpoklad, že se může úmyslně vyhýbat trestnímu řízení.

23. Dne 17. 5. 2018 byl obhájcem žalobce proti trestnímu příkazu podán odpor.

24. Ze sdělení exekutorského úřadu [Anonymizováno] ze dne 28. 6. 2018, Exekutorského úřadu [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2018, Exekutorského úřadu [Anonymizováno] ze dne 28. 6. 2018, Exekutorského úřadu [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2018, Exekutorského úřadu [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2018, Exekutorského úřadu v [Anonymizováno] ze dne 9. 7. 2018, Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 16. 7. 2018 plyne, že žádnému z exekutorů není známa jiná než trvalá adresa povinného žalobce a žalobce je nekontaktní.

25. Z rozsudku [adresa] ze dne 7. 9. 2018 je zřejmé, že byl žalobce shledán vinným přečinem zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 36 měsíců.

26. Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 8. 11. 2018 je patrno, že byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259, odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že se žalobce neznámého pobytu, trestně stíhaný jako uprchlý dle § 302 tr. řádu, shledává vinným z přečinu zpronevěry dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, a za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na dobu 36 měsíců.

27. Z podání žalobce, doručeného okresnímu soudu [adresa] dne 7. 9. 2021 vyplývá, že žalobce požádal o zaslání podrobností, respektive celého spisu, na základě kterého došlo k jeho odsouzení dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Také žádal o informaci, jestli z jeho strany došlo k porušení podmínky, kterou dostal za tento skutek, pokud byla podmínka porušena a trest se přeměnil. Žádá o informaci, co vedlo k tomuto zrušení, respektive čím danou podmínku porušil. Důvodem jeho žádosti je, aby mohl pochopit, jak je možné někoho odsoudit bez jeho přítomnosti a na základě jakých podkladů. Přílohou podání byla Informace o odsouzení, na čl. 132 trestního spisu, z níž je zřejmé, že žalobce byl [adresa] ze dne 7. 9. 2018 odsouzen dle § 206, odst. 1 tr. zákoníku pro zpronevěru k trestu odnětí svobody podmíněně v trvání osmi měsíců s odkladem na tři roky.

28. Ze sdělení obhájce žalobce ze dne 29. 11. 2021 plyne žalobce výslovně trvá na opětovném provedení dokazování.

29. Z přípisu [Anonymizováno] [adresa]-[Anonymizováno] ze dne 15. 9. 2021, zaslaného žalobci, je zřejmé, že byl poučen, že v řízení proti uprchlému má jako odsouzený právo podat ve lhůtě osmi dnů od doručení rozsudku návrh na zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku, pakliže návrh podá, budou předmětná rozhodnutí zrušena a hlavní líčení konané v této věci se v rozsahu stanovené § 306 a odst. 1 tr. řádu provede znovu.

30. Z podání obhájce žalobce ze dne 14. 10. 2021 plyne, že se na něj obrátil sám žalobce s tím, že mu byl doručen odsuzující rozsudek. Žalobce má zájem na zrušení odsuzujícího rozsudku a na provedení nového hlavního líčení ve smyslu § 306 odst. 2 tr. řádu.

31. Z opisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob ze dne 22. 10. 2021 je patrno, že žalobce byl 30. 3. 2010 a 24. 11. 2011 odsouzen dle § 337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu pěti měsíců, respektive podmíněnému trestu šesti měsíců; 7. 9. 2018, k podmíněnému trestu osmi měsíců se zkušební dobou 36 měsíců za trestný čin zpronevěry.

32. Z usnesení [adresa]-[Anonymizováno] ze dne 1. 11. 2021 plyne, že rozsudek [adresa] ze dne 7. 9. 2018 ve znění rozsudku [Anonymizováno] ze dne 8. 11. 2018 byl zrušen.

33. Z rozsudku [adresa] ze dne 30. 9. 2022 plyne, že žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu.

34. Žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že jej policie hledala u jeho matky, která na tom co do věku a zdravotního stavu není nejlépe a když se dozvěděla o trestním stíhání, rozrušilo jí to a zostudilo matku i žalobce před lidmi v domě. Žalobce se po propuštění bude vracet k matce a pohledy i mínění ostatních obyvatel bude úplně jiné. Když se o stíhání dozvěděl bratr, taktéž se jeho mínění změnilo a považoval žalobce za recidivistu. Byl tedy pošpiněn nejen naříkaným řízením, ale též skutkem, který se projednával v [Anonymizováno]. Jako o recidivistovi o žalobci mluvil i prokurátor v trestním řízení v [Anonymizováno], který si vyžádal výpis z rejstříku trestů a na odsouzení v naříkané věci odkazoval – byly tam dva poznatky, z roku 2015 a 2018, pro krádež a pro zpronevěru. Žalobce také zmínil, že jezdil do ČR, byl kontrolován policií řešil i na soudě některé věci po úmrtí bratra u [Anonymizováno] [adresa], kde také předkládal doklady. Nikdo jej nikdy neupozornil, že by byl stíhaný či hledaný. Když se o trestním stíhání dozvěděl, začal to řešit, dostal se do stádia, kdy byl psychicky znatelně vyčerpaný a musel vyhledat psychologa, aby mu pomohl. Ve výkonu trestu žádal i o izolaci. Jednak mu hrozil vysoký trest, jednak trest uložený v naříkaném řízení, měl také zdravotní potíže, [Anonymizováno]. Řešení záležitostí trestního řízení mělo vliv i na jeho postavení v zaměstnání ve věznici, kdy kvůli častým eskortám, byla práce přerušovaná a neměl výdělek, na který byl odkázán a z nějž hradí své pohledávky. Během eskorty pobýval vždy cca týden v [Anonymizováno] věznici a následně jej převezli zpět do [Anonymizováno], cesty byly zdlouhavé, 23 hodin byl zavřený zakatrovaný na cele, vznikly mu výdaje za komunikaci s úřady, soudem, obhájcem. Čas, který takto vynaložil, už mu nikdo nevrátí. K jeho odsouzení došlo bez náležitého objasnění a bez patřičných důkazů. Byl odsouzen za skutek, kterého se nedopustil. K dotazu soudu žalobce uvedl, že o trestním řízení, resp. odsouzení v naříkané věci se dozvěděl u soudu v [Anonymizováno], když to zmínil prokurátor, bylo to někdy v počátcích vyšetřování pro skutek, pro který pobývá ve výkonu trestu odnětí svobody. V současné době vykonává trest za napadení veřejného činitele, kterého se dopustil na [Anonymizováno]. Pro tento skutek byl zadržen dne[Anonymizováno]17. 10. 2020 a pár dní na to, bylo vazební zasedání, při kterém se dozvěděl, že proti němu bylo v [Anonymizováno] vedeno trestní stíhání. Byl to pro něj šok, na [Anonymizováno] mu hrozil trest 12-25 let nebo doživotí, neboť k trestnému činu v době nouzového stavu, kdy při demonstraci zasáhl policistu kamenem do hrudi. Nakonec mu byl uložen nepodmíněný pětiletý trest. Poté, co se dostal ze stresu v následujících měsících začal řešit znovuprojednání věci v [Anonymizováno]. Žalobce byl stíhán též ve věci řidičského oprávnění v letech 2010-2011 a dostal podmínku. Skutečnost, že se žalobce nachází na [Anonymizováno] sdělil polici už sám oznamovatel, dalo se to také zjistit u [Anonymizováno], případně dotazem na jeho zaměstnavatele. Žalobce byl nejvíc stresován projednáváním skutku, pro který vykonává trest, a to jak kvůli výši trestní sazby a dále také naříkaným trestním stíháním. Pro skutek spáchaný na [Anonymizováno] byl odsouzen v červu 2021, pravomocné odsouzení v naříkané věci však mělo vliv na vyšetřování věci na [Anonymizováno]. Když žalobce uváděl, že na něj bylo pohlíženo jako na pachatele, měl tím namysli, že trestní stíhání změnilo úsudek jeho matky na něj, a taktéž jeho bratra, orgánů, které jej stíhaly na [Anonymizováno]. Po zproštění v naříkané věci se úsudek změnil. V naříkané věci mu byl také přidělen obhájce ex offo a nemohl si zvolit obhájce dle své úvahy. K dotazu, zda jej tentýž ustanovený advokát zastupoval i po zrušení napadených rozhodnutí žalobce uvedl, že ano, neboť už neměl možnosti na to, aby si zvolil jiného. Na dotaz, koho žalobce považuje za veřejnost, před kterou měl působit jako recidivista žalobce uvedl, že tím myslel rodinu, obyvatele domu, v němž bydlí jeho matka a bývalé kolegy, kdy k naříkanému trestnímu stíhání došlo na základě oznámení zaměstnavatele o zcizení peněz a věcí mu svěřených. V řízení pak byl vystaven nepříjemným momentům při setkání s oznamovatelem trestného činu. Ve výkonu trestu na Slovensku požádal o předvedení k psychologovi, toho se mu dostalo cca na jaře 2022, řešili spolu všeobecná témata, jeho odsouzení na [Anonymizováno], odsouzení v [Anonymizováno]. Ke zdravotním problémům uvedl, že již před trestním stíháním trpěl na [Anonymizováno], ale všechny záležitosti, kterými procházel, včetně odsouzení v [Anonymizováno], způsobovaly, že nemohl usnout, probouzel se v noci, byl ve stresu a obával se dalšího navýšení trestu. V důsledku stresu trpěl také [Anonymizováno], medikaci žádnou nedostal. Ke vztahům v rodině žalobce uvedl, že do doby, než byl ve věznici si s matkou a bratrem telefonoval, bavili se přes Skype, sice se nevídali, ale v rozmezí měsíců si zatelefonovali. K dotazům zástupce žalobce uvedl, že ostatní obvinění v kauze na [Anonymizováno] dostávali výrazně mírnější tresty, byť se dopustili závažnějšího jednání. Žalobce má za to, že vazební stíhání bylo důsledkem skutečností vyčtených z opisu rejstříku trestů. Ve vazbě pak žalobce pobýval od 17. 10. 2020 až do svého odsouzení v červu 2021, přičemž žalobce žádal o propuštění z vazby. K Výkonu trestu do ČR byl předán v březnu 2022, do [Anonymizováno] [adresa]. K eskortám k hlavnímu líčení v naříkané věci došlo cca 3-4x.

35. Z výslechu svědky [jméno FO], [Anonymizováno] žalobce, vyplynulo, že její vztahy s žalobcem jsou špatné, žalobce v 16 letech odešel z domova, opustil školu a od té doby spolu nekomunikovali. Žalobce se o matku několik let vůbec nezajímal, až do nedávné doby, co je ve vězení. O tom, že byl žalobce trestně stíhán vůbec nevěděla, ve věznici ho nenavštěvuje, pouze dala souhlas s tím, aby jí telefonoval z věznice. Telefonoval jí, když byl v [Anonymizováno] a jen občas. Řekla mu, že udělal ostudu celé rodině, když je ve vězení. Nikdo z rodiny nikdy ve vězení nebyl. Byla jednou kontaktována policií s tím, že se příslušníci ptali, zda ví, kde se žalobce nachází. Důvod, proč je hledán, jí policisté neřekli. Řekla jim, že s žalobcem spolu nekomunikují a hlášený u ní není, ale to bylo ještě za života jejího prostředního syna, který před 7 lety zemřel. Rozhovor proběhl na chodbě mezi dveřmi a nikdo další u něj přítomen nebyl. Obavy o něj neměla, žalobce se o ni nezajímal o ona už o něj také neměla zájem. Žalobce na ní naléhal při telefonátech z vězení, jestli ho k sobě vezme bydlet, ale svědkyně řekla, že neví. Má z něj obavy, spíše se tomu brání.

36. Z protokolu z neveřejného zasedání ze dne 3. 2. 2021 konaného před [Anonymizováno] I, sp. zn. [Anonymizováno], je patrné, že při daném jednání byl kromě dalších důkazů proveden též výpis rejstříku trestů a bylo vydáno usnesení, kterým byl žalobce stíhaný pro zvlášť závažný zločin útoku na veřejného činitele ponechán ve vazbě. z protokolu je patrné, že žalobce byl vzat do vazby útěkové a předstižné, která počala plynout dnem zadržení, tj. 17. 10. 2020. Z dosud známého spisového materiálu je nadále založena důvodná obava, že v případě propuštění žalobce z vazby na svobodu tento bude pokračovat v trestné činnosti, kterou páchal po několik let, čímž je dán i nadále důvod vazby předstižné.

37. Z výslechu svědka [jméno FO], [Anonymizováno] žalobce, soud zjistil, že se o trestním stíhání v naříkané věci dozvěděl od žalobce cca před dvěma lety, který mu to v rámci telefonátu z věznice sdělil. Svědek žalobce navštěvuje ve věznici, s žalobcem se hodně dlouho neviděli. Občas si zavolali, ale velmi výjimečně. Viděli se cca před 5 lety, kdy zemřel jejich společný [Anonymizováno], jinak se nestýkali. Pak měl [Anonymizováno] problémy na [Anonymizováno], kontaktovala jej nejdříve policie, později Zastupitelský úřad v [Anonymizováno]. Od přesunu žalobce do Věznice [adresa] pak byli v častějším telefonním kontaktu. Než za žalobcem začal svědek jezdit na návštěvy do věznice, nebyly v kontaktu. Mají napjaté vztahy v rodině, o smrti [Anonymizováno] se začal více stýkat i s matkou, žalobce jej ze [Anonymizováno] nekontaktoval, vůbec neměl ponětí kde je, v 16 letech odešel z učení a zmizel mu ze života. O trestním stíhání v Brně vůbec nevěděl, o tom se dozvěděl až od bratra, když bylo stíhání vedeno, věděl i o tom, že ho zprostili. K tomuto mu pak žalobce řekl, že k tomuto stíhání přihlíželi na Slovensku a že mu to nejspíš pošramotilo pověst a možná by mu nebýt toho dali nižší trest. Podobně se dozvěděl, že měl [Anonymizováno] už v minulosti nějaké problémy a nějaký zákaz řízení, porušil podmínku a dostal obecně prospěšné práce nebo něco podobného, ale to má být už 13-14 let. Svědek byl zprvu zmatený, žalobce něco provedl na [Anonymizováno], byla to klukovina a dostal vysoký trest a následně začal vyprávět, že už dříve měl nějakou bouračku, pak porušil zákaz, následně že měl nějakou zpronevěru či měl dlužit nějaké peníze. Na svědka to působilo dost nevěrohodně. Svědkovi povídá, že vyvedl klukovinu a přitom už má třetí trest.

38. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobce, soud hodnotil, že se jedná o účastnický výslech a osobní zainteresovanost žalobce na výsledku sporu, žalobce však v rámci svého výslechu také vědomě uváděl nepravdu. Jednak když hovořil o rodinných vztazích, v nichž uváděl, že s rodinou byl v kontaktu, ačkoliv z výslechu rodinných příslušníků vyplynulo, že o něm od 16 let v podstatě neslyšeli, následně se objevil po smrti bratra a poté se opětovně odmlčel a začal se matce a bratrovi ozývat až při svém pobytu ve věznici. Neříkal pravdu ani když uváděl, že se po zproštění v naříkané věci pohled matky na něj změnil, ani když uváděl, že byla matka frustrována návštěvou policie, podobě jako když uváděl, že se po propuštění bude vracet k matce a obyvatelé domu na něj budou zahlížet, ačkoliv jeho návrat k matce je minimálně velmi nejistý, v bydlišti matky není hlášen a návštěva policie nebyla zdaleka tak dramatická ani nactiutrhačná, jak ji žalobce popisoval. Ve zbytku však žalobce uvedl, dle soudu pravdivě, že co se týká zásahů do jeho psychiky a zdraví, dominantní podíl na nich mělo stíhání a odsouzení na [Anonymizováno]. Pokud jde o výpovědi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] žalobce, tyto soud hodnotí za pravdivé. Žalobce se sice vymezoval vůči výpovědi své matky, nicméně soud má za to, že tak učinil toliko z důvodu, že její výpověď nebyla zcela k jeho prospěchu. Svědkyně však zjevně nevypovídala nepravdu. Ostatně její výpověď podpořil též [Anonymizováno] žalobce, který taktéž uvedl, že není s žalobcem v kontaktu od jeho 16 let a vyjma smrti [Anonymizováno] se mu žalobce začal ozývat až v době pobytu ve vězení. Z nonverbálních projevů [Anonymizováno], byla patrná v podstatě rezignovanost a lhostejnost vůči žalobci, totéž lze říci o postoji žalobce vůči matce, který ještě v její přítomnosti obsah jejího sdělení shazoval. Také výslech bratra žalobce soud považoval za pravdivý. Jeho vztah k žalobci byl oproti matce vstřícnější, ale bylo zřejmé, že žalobce v podstatě nezná a střípky z jeho života se začal dozvídat až z telefonátů a návštěv ve věznici. O trestním stíhání v naříkaném řízení v podstatě nic nevěděl, vše mu bylo známo pouze z vyprávění a jeho názor na žalobce v kontextu všech trestních stíhání, kterými žalobce prošel, jej nepříjemně překvapilo.

39. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce byl na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] stíhána pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní stíhání bylo vedeno proti žalobci jako proti uprchlému, když se jej nepodařilo sehnat na známých adresách, telefonním čísle, policejním šetřením u jeho rodičů, ČSSZ, ani dotazy u domovského soudu či exekutorů, kteří vedli proti žalobci exekuce a ze sdělení slovenské strany nebyly o žalobci také žádné poznatky. Žalobce tak byl jako uprchlý pravomocně odsouzen dne [datum]. Následně dne [datum] žalobce požádal o informace o svém odsouzení, načež podal návrh na zrušení rozsudku a provedení nového hlavního líčení. Po znovuprovedeném dokazování pak byl žalobce zproštěn obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce byl od podzimu 2020 do června 2021 stíhán před Okresním soudem Bratislava I. pro zvlášť závažný zločin útok na veřejného činitele, pro který mu hrozil trest 12-25 let, případně doživotí. V rámci rozhodování o ponechání žalobce ve vazbě v únoru 2021 bylo přihlédnuto k odsouzení žalobce v naříkané věci a byl ponechán ve vazbě.

40. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 12 odst. 1 zákona právo na náhradu škody nemá ten: a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo; b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle § 12 odst. 2 písm. d) právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

41. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

42. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

43. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro trestný čin zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1 trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce.

44. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 45. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

46. Trestní stíhání žalobce trvalo od 2. 2. 2018, kdy bylo jeho obhájci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2018, do 6. 10. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudkem [adresa] ze dne 30. 9. 2022, čj. [Anonymizováno]. Původně bylo řízení skončeno pravomocným rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 8. 11. 2018, kterým byl žalobce odsouzen jako uprchlý. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením [adresa] ze dne 1. 11. 2021. Řízení tak trvalo původně 9 měsíců, po zrušení rozsudku ve smyslu § 306a odst. 2 trestního řádu dalších 11 měsíců.

47. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest až 2 léta. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

48. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a omluva, které se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Přiznání zadostiučinění formou konstatování, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a omluva žalované je v souladu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež jsou spojeny s trestním stíháním, není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím relutárního odškodnění. Zadostiučinění poskytnuté již žalovanou odůvodňuje zásahy do osobnostních sfér žalobce a je dostatečné. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobce poté, co se dozvěděl o tom, že proti němu bylo vedeno řízení proti uprchlému a byl odsouzen k podmíněnému trestu, cítil nekomfortně. Tím spíš, že se o něm dozvěděl v rámci vazebního zasedání v jiné věci, pro kterou byl stíhán na [Anonymizováno], když právě odsouzení v naříkané věci bylo důvodem pro jeho ponechání ve vazbě. Zde je však třeba připomenout, že žalobci nenáleží zadostiučinění za pochybení státu, jak se žalobce mylně domníval. Zadostiučinění je přiznáváno za zásahy do osobních sfér žalobce, ke kterým vlivem nezákonného trestního řízení došlo. Žalobce spatřoval pochybení státu v tom, že řádně nepátral po žalobci na [Anonymizováno], ačkoliv věděl, že zde žalobce pobývá a měl proto vznést dotaz na slovenskou zdravotní pojišťovnu, či jeho zaměstnavatele a vydat evropský zatýkací rozkaz, a ne po žalobci pátrat v České republice. OČTŘ však [Anonymizováno] stranu oslovili s dotazem na pobyt, stíhání či odsouzení žalobce na území[Anonymizováno][Anonymizováno] s negativním zjištěním. Je omylem žalobce, má-li za to, že by měly OČTŘ oslovovat zahraniční soukromé osoby za účelem zjišťování informací. Státní orgány mohou svou pravomoc vykonávat pouze na území svého státu, nikoliv v zahraničí. Dotaz na [Anonymizováno] stranu a poměrně rozsáhlé pátrání po žalobci v České republice tak bylo dostatečné pro učinění závěru, že by se žalobce mohl skrývat a vést proti němu trestní řízení jako proti uprchlému. Domněnky žalobce jsou tak již jen zpětně dovozovaným závěrem učiněným na základě výsledku trestního řízení. Pokud žalobce uváděl, že jeho nezákonné odsouzení v naříkané věci vedlo k prodloužení vazby na [Anonymizováno], lze mu dát patrně za pravdu. Soud však neshledal, že by se jednalo o závažnou újmu, když doba, po kterou pobýval ve vazbě byla následně započtena do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v řízení před [Anonymizováno] uložen. Námitce, že se snad naříkané trestní stíhání odrazilo též ve výši trestu, který mu byl [Anonymizováno] soudem uložen, soud nepřisvědčil. Je jednak zřejmé, že byl-li žalobce ohrožen trestní sazbou 12-25 let nebo doživotím a byl mu uložen trest v trvání 5 let odnětí svobody, byl mu uložen hluboko pod hranicí trestní sazby a jednak je s podivem, že žalobce, ač zjistil nejpozději dne 3. 2. 2021, že byl v naříkané věci odsouzen, začal skutečnosti ohledně svého odsouzení řešit až v září 2021, kdy se poprvé obrátil na [Anonymizováno] [adresa]-[Anonymizováno] a neučinil tak ihned po svém zjištění a předtím, než byl ve věci pravomocně odsouzen slovenským soudem. Žalobce dále uváděl, že docházelo k zásahům do jeho dobré pověsti sdělováním nepravdivých údajů v úmyslu narušit mínění veřejnosti i rodinné vztahy. V této souvislosti žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že veřejností měl namysli své kolegy ze zaměstnání, v němž pracoval. V této souvislosti je třeba uvést, že trestní oznámení učinil jeho zaměstnavatel. Jeho pověst mezi kolegy tak nebyla narušena samotným trestním stíháním, ale tím, že jej jako pachatele označil jeho zaměstnavatel. K zásahu do pověsti žalobce by tak došlo bez ohledu na to, zda by bylo trestní oznámení podáno a na jeho základě trestní stíhání vedeno. Naříkaným trestním stíháním do rodinných vztahů žalobce zasaženo nebylo. Žalobce s rodinnými příslušníky nebyl v kontaktu, ti o jeho trestním stíhání nevěděli. Matka považuje žalobce za ostudu rodiny, protože je ve vězení. Ve vězení však nepobývá v důsledku nezákonného trestního stíhání, ale pro skutek, jehož se dopustil na [Anonymizováno]. Taktéž bratr se o stíhání žalobce dozvěděl až od žalobce samotného, v době, kdy bylo vedeno trestní řízení po zrušení odsuzujících rozsudků. V očích bratra však žalobce klesl nikoliv v důsledku naříkaného řízení jako takového, ale zejména v kontextu celé jeho trestní minulosti, kdy bratrovi přiznal i prohřešky z doby minulé, kdy měl mít dopravní nehodu, nedodržet zákaz řízení a být podmíněně odsouzen, trestnou činnost na [Anonymizováno], kdy hodil kamenem po policistovi, nazvat klukovinou a následně přiznat, že je ještě vedeno řízení pro zpronevěru. Žalobce též namítal, že si v naříkaném řízení nemohl zvolit ani obhájce dle své úvahy a tento mu byl přidělen, přičemž v případě, že by o trestním stíhání věděl od počátku, obhájce by si vybral, neboť měl ty možnosti. Soud však tento argument považuje za účelový, neboť v rámci svého výslechu uvedl mimo jiné i to, že v řízení před soudem v [Anonymizováno] mu byla také ustanovena obhájkyně ex offo. Pokud by tedy před svým pobytem ve vazbě žalobce skutečně měl „ty možnosti“, zajisté by si i ke své obhajobě ve věci před [Anonymizováno] soudem obhájce zvolil. Pokud jde o újmu žalobce, kterou popsal jako nepříjemné a stresující pocity z výslechu, konzultace s obhájcem, prostředí soudních prostor, uzavřených cel, nepříjemné momenty při setkání s oznamovatelem, opakované eskorty, ztrátu výdělku ze zaměstnání, je třeba uvést, že žalobce nebyl prvotrestaný, s výslechy a dokonce s pobytem v uzavřené cele již měl z doby svého pobytu ve vazbě a ve výkonu trestu zkušenosti. Navíc to byl sám žalobce, kdo žádal opakovat dokazování a být hlavním líčením přítomen. Musel tedy počítat s tím, že bude eskortován a s tímto podstoupit též jisté nepohodlí s procesem eskorty související. Pokud jde pak o nepříjemné pocity ze setkání s oznamovatelem či nutnost konzultovat s obhájcem, zde se jedná toliko o újmu prostou, a tímto nebylo zasaženo do ústavních práv žalobce. Za tuto lze považovat ztrátu času způsobenou komunikací se soudy i obhájcem. Faktem je, že tento čas žalobci již skutečně nikdo nevrátí, nicméně v kontextu pobytu žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody nelze ani ztrátu času považovat za významný zásah do jeho práv. Pokud jde o náklady, které žalobce vynaložil na komunikaci se soudy, obhájcem, nebo mzda, která mu měla vlivem eskort k soudu ujít, tuto soud nezohlednil, neboť žalobce se domáhal toliko nemajetkového nároku, nikoliv náhrady škody, tedy újmy materiální. Situace žalobce se podepsala též na problémech se spánkem, střevních problémech a častějších migrénách, kterými žalobce trpěl už předtím a z výslechu žalobce pak vyplynulo, že nemalý vliv mělo jeho nepodmíněné odsouzení a pobyt ve vězení.

49. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn., 28 C 73/2016 ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 54 Co 107/2017 a řízení ve věci 47 C 214/2020 ve znění Městského soudu v Praze, sp. zn. 16 Co 338/2021.

50. V prvém případě byl poškozený stíhán 415 dnů pro zpronevěru dle § 206 odst. 1, 4 tr. zákoníku, byl ohrožen trestem 2-8 let, bylo zasaženo do jeho rodinného a pracovního života. Ze strany žalované bylo konstatováno porušení práva poškozeného, relutární zadostiučinění nebylo poskytnuto. Shodnými rysy s případem žalobce je jednak stíhání pro stejný trestný čin, ačkoliv poškozenému hrozila vyšší trestní sazba. V případě žalobce nebylo zasaženo do jeho rodinného života ani do pracovní sféry, trestní stíhání, resp. nezákonné odsouzení však bylo důvodem pro ponechání žalobce ve vazbě v jiné věci, v níž byl následně odsouzen k nepodmíněnému trestu.

51. Ve druhém případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Byl ohrožena trestem 1-5 let, trestní stíhání trvalo 686 dnů. Poškozený omezil svou činnost v oblasti vymáhání pohledávek. Poškozený trpěl frustrací, stresem, nejistotou a nespavostí. Ze strany soudu mu bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jednak stíhání pro majetkový trestný čin, jednak délka řízení a též odraz v psychické pohodě. Nicméně zde je třeba přihlédnout k tomu, že stres byl v případě žalobce souhrou více okolností, nejen zjištěním, že byl v nepřítomnosti odsouzen, ale též skutečnost, že byl vazebně stíhán pro jiný trestní čin, pro který mu hrozil drakonický trest. V případě žalobce taktéž nedošlo k zásahům do pracovní sféry.

52. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v podobě konstatování a omluvy, jehož se žalobci dostalo již od samotné žalované, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech a výrokem I. žalobu zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč.

54. Nárok žalobce byl důvodný, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Soud proto žalobci přiznal náhradu za písemné podání žaloby ve výši 300 Kč dle sut. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

55. Výrok o náhradě nákladů státu vychází z ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci ustanovil zástupce, jehož náklady ponese neúspěšná žalovaná.