91 Co 69/2025 - 159

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] trvale bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 1 000 000 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. října 2024, č. j. 46 C 150/2023-119, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. května 2025, č. j. 46 C 150/2023-137, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 25. 10. 2024, ve spojení s usnesením soudu I. stupně ze dne[Anonymizováno]21. 5. 2025, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Odměna a náhrada hotových výdajů [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa], za zastupování žalobce v odvolacím řízení se určuje částkou 7 441,50 Kč a je splatná prostřednictvím Obvodního soudu pro [adresa] po právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na nákladech řízení částku 7 441,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 25. 10. 2024 zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradu nákladů řízení částku, která bude vyčíslena samostatným usnesením do 15 dnů od právní moci samostatného usnesení (výrok III.). Usnesením ze dne 21. 5. 2025 pak soud I. stupně přiznal [Jméno advokáta], advokátovi, za zastupování žalobce v řízení před soudem I. stupně částku 20 570 Kč.

2. Takto soud rozhodl o nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu požadovanou žalobcem v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce v podané žalobě tvrdil zásahy do své osobnostní sféry v podobě vystavení stresu, psychických potíží, poškození jeho jména, nebyl považován za řádného občana, nedostal možnost zvolit si obhájce, jeho odsouzení bylo vedeno v rejstříku trestů a vypadal jako recidivista, podstupoval nepříjemné, stresující a traumatické pocity z výslechu, z prostředí soudních prostor či uzavřených cel, nepříjemné momenty při setkání s oznamovatelem, což mělo vliv na zhoršení jeho psychického stavu, přišel o výdělek ze zaměstnání, trpěl problémy s usínáním, střevními problémy, častějšími migrénami. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že tento nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění (viz spis Okresního soudu [adresa], sp. zn. [spisová značka]), že usnesením [orgán] ze dne 30. 1. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne 31. 1. 2018, č. j. [spisová značka], byl žalobci jako obviněnému ustanoven obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], kdy žalobce byl neznámého pobytu. Trestním příkazem ze dne 27. 4. 2018 byl žalobce shledán vinným z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s tím, že tento trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Trestní řízení bylo proti žalobci konáno jako řízení proti uprchlému. Dne[Anonymizováno]17. 5. 2018 byl obhájcem žalobce podán odpor proti trestnímu příkazu. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] ze dne 7. 9. 2018 byl žalobce shledán vinným přečinem zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 8. 11. 2018 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že se žalobce neznámého pobytu, trestně stíhaný jako uprchlý dle § 302 tr. řádu, shledává vinným z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, a za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na dobu 36 měsíců. Z podání obhájce žalobce ze dne 14. 10. 2021 vyplývá, že se na něho obrátil sám žalobce s tím, že mu byl doručen odsuzující rozsudek. Žalobce měl současně zájem na zrušení odsuzujícího rozsudku a na provedení nového hlavního líčení ve smyslu § 306 odst. 2 tr. řádu. Z opisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob ze dne 22. 10. 2021 plyne, že žalobce byl 30. 3. 2010 a 24. 11. 2011 odsouzen dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu pěti měsíců, respektive k podmíněnému trestu šesti měsíců; dne 7. 9. 2018 pak k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zkušební dobou 36 měsíců za trestný čin zpronevěry. Usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne 1. 11. 2021 byl rozsudek Okresního soudu [adresa] ze dne 7. 9. 2018 ve znění rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 8. 11. 2018 zrušen. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] ze dne 30. 9. 2022 pak byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu.

4. Dále soud I. stupně zjistil, že žalobce svůj nárok v žalované výši mimosoudně uplatnil u žalované podáním, které žalované došlo dne 20. 10. 2022. Žalovaná stanoviskem ze dne 12. 2. 2024 konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila, přičemž na náhradě nemajetkové újmy mu žádnou částku nepřiznala.

5. Soud I. stupně rovněž provedl dokazování účastnickým výslechem žalobce, jakož i výslechem svědků – matky žalobce [jméno FO] i bratra žalobce [jméno FO]. V neposlední řadě provedl k důkazu protokol o neveřejném zasedání ze dne 3. 2. 2021, konaného před Okresním soudem [adresa] I, sp. zn. [spisová značka], týkající se trestního stíhání žalobce ve [stát] pro zvlášť závažný zločin útoku na veřejného činitele. Svá zjištění podrobně popsal v bodech 34. až 37. odůvodnění napadeného rozsudku.

6. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil jako nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Soud I. stupně uzavřel, že žalobce byl na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2018 stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní stíhání bylo vedeno proti žalobci jako proti uprchlému, když se jej nepodařilo sehnat na známých adresách či kontaktech, ani provedeným konkrétním šetřením. Žalobce tak byl jako uprchlý pravomocně odsouzen dne 8. 11. 2018. Následně dne 7. 9. 2021 požádal o informace o svém odsouzení, podal návrh na zrušení rozsudku a provedení nového hlavního líčení. Po znovuprovedeném dokazování pak byl žalobce zproštěn obžaloby, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 6. 10. 2022. Od podzimu 2020 do června 2021 byl žalobce stíhán před Okresním soudem [adresa] I. pro zvlášť závažný zločin – útok na veřejného činitele, pro který mu hrozil trest 12 až 25 let, případně doživotí. V rámci rozhodování o ponechání žalobce ve vazbě v únoru 2021 bylo přihlédnuto k odsouzení žalobce v naříkané věci a byl ponechán ve vazbě.

7. Soud I. stupně tak vzal za prokázané, že ve věci žalobce bylo vydáno nezákonné rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Soud I. stupně tedy zavřel, že odpovědnostní titul žalované je v posuzované věci dán.

8. Dále se soud I. stupně zabýval formou (výší) zadostiučinění v závislosti na povaze trestní věci, délce trestního stíhání a především dopadech trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby a v neposlední řadě i okolnostmi, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, nebo ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014.

9. K délce trestního stíhání žalobce soud I. stupně uvedl, že toto trvalo od 2. 2. 2018, kdy bylo jeho obhájci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2018, do 6. 10. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu [adresa] ze dne 30. 9. 2022, č. j. [spisová značka]. Vysvětlil, že původně bylo řízení skončeno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne d8. 11. 2018, kterým byl žalobce odsouzen jako uprchlý. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne 1. 11. 2021. Soud I. stupně tak uzavřel, že řízení původně trvalo 9 měsíců, po zrušení rozsudku ve smyslu § 306a odst. 2 tr. řádu dalších 11 měsíců.

10. K povaze trestní věci soud I. stupně konstatoval, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest až 2 léta. Uvedl, že takovýto trestný čin majetkový je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

11. Vzhledem k uvedenému soud I. stupně uzavřel, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a omluva, které se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. V této souvislosti odkázal na již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. Současně uzavřel, že zadostiučinění poskytnuté již žalovanou odůvodňuje zásahy do osobnostních sfér žalobce a je dostatečné.

12. K žalobcem tvrzeným následkům způsobeným předmětným trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby soud I. stupně uvedl, že zadostiučinění je přiznáváno za zásahy do osobních sfér žalobce, ke kterým vlivem nezákonného trestního řízení došlo. Pokud žalobce uváděl, že docházelo k zásahům do jeho dobré pověsti sdělování nepravdivých údajů v úmyslu narušit mínění veřejnosti i rodinné vztahy, v rámci svého výslechu uvedl, že veřejností měl na mysli své kolegy ze zaměstnání, v němž pracoval. Soud I. stupně v této souvislosti poznamenal, že trestní oznámení učinil žalobcův zaměstnavatel. Pověst žalobce mezi kolegy tak nebyla narušena samotným trestním stíháním, ale tím, že jej jako pachatele označil jeho zaměstnavatel. K zásahu do pověsti žalobce by tak došlo bez ohledu na to, zda by bylo trestní oznámení podáno a na jeho základě trestní stíhání vedeno. Soud I. stupně rovněž uzavřel, že naříkaným trestním stíháním do rodinných vztahů žalobce zasaženo nebylo. Žalobce s rodinnými příslušníky nebyl v kontaktu, ti o jeho trestním stíhání nevěděli. Matka považuje žalobce za ostudu rodiny, protože je ve vězení. V něm však nepobývá v důsledku nezákonného trestního stíhání, ale pro skutek spáchaný na [stát]. Taktéž bratr se o stíhání žalobce dozvěděl až od žalobce samotného, v době vedení trestního řízení po zrušení odsuzujících rozsudků. V očích bratra však žalobce klesl zejména v kontextu celé jeho trestní minulosti, včetně prohřešků z doby minulé. K žalobcem popisované újmě v podobě nepříjemných a stresujících pocitů z výslechu, konzultací s obhájcem, prostředí soudních prostor či uzavřených cel, nepříjemných momentů při setkání s oznamovatelem, opakovaných eskort či ztráty výdělku ze zaměstnání soud I. stupně uzavřel, že žalobce nebyl prvotrestaný, s výslechy a s pobytem v uzavřené cele měl již z doby svého pobytu ve vazbě a ve výkonu trestu zkušenosti. Nepříjemné pocity ze setkání s oznamovatelem či nutnost konzultovat s obhájcem hodnotil soud I. stupně toliko jako újmu prostou a tímto nebylo zasaženo do ústavních práv žalobce. Soud I. stupně současně poznamenal, že čas strávený komunikací se soudy i obhájcem žalobci skutečně nikdo nevrátí, nicméně v kontextu pobytu žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody nelze ani ztrátu času považovat za významný zásah do jeho práv. Konečně soud I. stupně nezohlednil náklady vynaložené žalobcem na komunikaci se soudy či obhájcem, ani mzdu, která mu měla vlivem eskort k soudu ujít, neboť žalobce se domáhal toliko nemajetkového nároku, nikoliv náhrady škody (újmy materiální). Soud I. stupně uvedl, že situace žalobce se podepsala na problémech se spánkem, střevních problémech a častějších migrénách, kterými žalobce trpěl už předtím, a z výslechu žalobce pak vyplynulo, že nemalý vliv mělo jeho nepodmíněné odsouzení a pobyt ve vězení.

13. V bodech 49. až 51. odůvodnění svého rozhodnutí pak soud I. stupně provedl srovnání případu žalobce s dalšími dvěma konkrétními případy jiných poškozených, kterým bylo zadostiučinění (ať již ve formě konstatování nebo ve finanční částce) poskytnuto. S přihlédnutím k těmto případům odškodnění srovnatelných s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce dospěl soud I. stupně k závěru, že zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v podobě konstatování a omluvy, jehož se žalobci dostalo již od samotné žalované, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech.

14. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

15. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč za písemné podání žaloby dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalovaná plnila až po uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku dle § 15 OdpŠk.

16. Výrok o náhradě nákladů státu odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady soudem ustanoveného zástupce žalobce ponese neúspěšná žalovaná.

17. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce. Soudu I. stupně vytkl, že se nezabýval důkazem pro věc zcela zásadním, tedy důkazem o plnění žalované spočívajícím v její omluvě. Namítl, že omluva a konstatování porušení práva byly ryze formální. Akcentoval, že v případě žalobce k omluvě došlo až stanoviskem ze dne 12. 2. 2024, přičemž nárok byl uplatněn dne 20. 10. 2022. Omluvu s takovým časovým odstupem je třeba chápat jako akt zcela účelový ve snaze vyhnout se peněžitému plnění a rovněž jako zcela odporující dobrým mravům. Poukázal též na důvod, pro který byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu – tedy proto, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Dle žalobce byla tedy důkazní situace naprosto jasná a důkazy proti obžalovanému v potřebné míře neexistovaly. Přesto byl předtím tímto skutkem obžalovaný uznán vinným a toto odsouzení mělo i své negativní důsledky pro trestní stíhání na [stát] i na rodinné vztahy, zejména mezi žalobcem a jeho bratrem. Dovodil, že za této situace nelze skutečnost trestního stíhání vedeného proti žalobci bagatelizovat. Poukázal na to, že zde existoval vliv zejména na důvodnost vazebního stíhání žalobce na [stát]. Soudem uvedené srovnání případu žalobce s dvěma jinými případy nepovažuje žalobce za přiléhavé. K důvodnosti poskytnutí peněžitého plnění poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]

18. Z vyložených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

19. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání žalobce ztotožnila s napadeným rozsudkem, který považuje za zcela správný co do skutkového zjištění i co do právního posouzení. Žalovaná má odůvodnění rozsudku za kvalitní a přesvědčivé, postavené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Namítla, že žalobce v odvolání neuvádí takové argumenty, které by byly způsobilé přivodit změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen.

20. Odvolací jednání bylo nařízeno na den 22. 10. 2025. Žalovaná, která byla k jednání řádně předvolána dne 26. 8. 2025, se z účasti na tomto jednání z pracovních důvodů omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř., a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

21. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 2. až 13. odůvodnění tohoto rozsudku. Ve věci provedl podrobné dokazování a své závěry pečlivě a přesvědčivě odůvodnil. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb.

25. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci došlo v rámci trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť jeho trestní stíhání, zahájené usnesením [orgán] ze dne 30. 1. 2018, neskončilo odsuzujícím rozsudkem, ale pravomocným zproštěním obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný (žalobce). Odpovědnostní titul žalované je tedy dán.

26. Soud I. stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] rovněž správně dovodil, že v případě vydání nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Je tedy naopak na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi.

27. Soud I. stupně při posouzení konkrétní formy (výše) zadostiučinění dále správně vycházel z jednotlivých kritérií podstatných pro toto rozhodnutí, jimiž jsou především povaha trestní věci, délka trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že uvedené třetí kritérium v podobě následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby je současně kritériem nejvýznamnějším.

28. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně rovněž správně určil celkovou délku trestního řízení ve vztahu k žalobci (tj. 9 měsíců + dalších 11 měsíců), přiléhavě poukázal na povahu trestné činnosti, pro kterou byl žalobce trestně stíhán, včetně výše trestní sazby, kterou byl ohrožen.

29. Soud I. stupně učinil rovněž správný závěr, pokud shledal, že trestním řízením, vedeným na základě nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 30. 1. 2018), nebylo zasaženo do rodinného života žalobce ani do jeho pověsti v zaměstnání. Trestní stíhání, resp. nezákonné odsouzení však bylo důvodem pro ponechání žalobce ve vazbě (resp. důvodem pro prodloužení této vazby) v jiné věci, v níž byl následně odsouzen k nepodmíněnému trestu. Odvolací soud však současně sdílí správný závěr soudu I. stupně v tom, že závažnost posledně uvedené újmy snižuje fakt, že žalobci byla doba strávená ve vazbě následně započtena do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v řízení před Okresním soudem v [adresa] I. uložen. Pokud jde o újmu žalobce v podobě popisovaného stresu, soud I. stupně v této souvislosti správně uzavřel, že v případě žalobce byl stres souhrou více okolností – tedy nejen zjištěním, že byl v nepřítomnosti odsouzen, ale též skutečností, že byl vazebně stíhán pro jiný trestný čin, pro který mu hrozil zcela nesrovnatelný - vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. V tomto směru odvolací soud dále odkazuje na přiléhavé a podrobné odůvodnění soudu I. stupně v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým se zcela ztotožňuje.

30. Soud I. stupně též provedl odpovídající srovnání případu žalobce s konkrétními dvěma případy dalších poškozených – viz bod 49. až 51. odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se v konkrétních stránkách s případem žalobce shodují. Odvolací soud se s uvedenými závěry soudu I. stupně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. V této souvislosti odvolací soud rovněž konstatuje, že sám žalobce k posouzení přiměřenosti jím požadovaného finančního zadostiučinění konkrétní případy neuvedl.

31. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem má odvolací soud za správný závěr soudu I. stupně o odpovídajícím zadostiučinění žalobci za nezákonné trestní stíhání v podobě konstatování a omluvy, jehož se žalobci však již dostalo od samotné žalované, a to po uplynutí šestiměsíční lhůty pro mimosoudní projednání nároku a po podání žaloby.

32. Nad rámec uvedeného odvolací soud podotýká, že odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3271/20 není na posuzovanou věc přiléhavý, neboť se týkal zcela jiné situace, kdy i důvod zproštění obžaloby spočíval v tom, že skutek, z něhož byl konkrétní obviněný obžalován, nebyl trestným činem. Rovněž situace, kdy ze strany žalované došlo ke konstatování porušení práva a k poskytnutí omluvy žalobci až po více než roce od uplatnění jeho nároku, má svůj důsledek v tom, že žalobce byl v této věci úspěšný z hlediska samotných nákladů řízení, resp. náklady ustanoveného zástupce žalobce je povinna státu uhradit procesně neúspěšná žalovaná.

33. Odvolací soud s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení i náhradě nákladů státu.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalobci náklady odvolacího řízení nevznikly.

35. Usnesením soudu I. stupně ze dne 4. 3. 2024, č. j. [spisová značka], byl žalobci ustanoven k ochraně jeho zájmů v tomto řízení [tituly před jménem] [jméno FO], advokát. O odměně a náhradě hotových výdajů uvedeného advokáta v odvolacím řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto ve výroku III. tohoto rozhodnutí podle § 140 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou představovány odměnou ve výši 3 100 Kč za 1 úkon (odvolání ze dne 5. 12. 2024) podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále odměnou ve výši 2 300 Kč za další jeden úkon (účast u odvolacího jednání dne 22. 10. 2025) podle § 9a odst. 2 písm. b) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, 1x režijním paušálem 300 Kč a 1x režijní paušálem 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. od 1. 1. 2025) a konečně 21 % DPH ve výši 1 291,50, celkem 7 441,50 Kč.

36. Výrok IV. o nákladech státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť procesní neúspěch v této věci byl shledán na straně žalované. Náklady státu jsou tvořeny odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta, za zastupování žalobce v odvolacím řízení.