46 C 168/2024 - 88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokáta] [Anonymizováno] žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro nárok na náhradu škody takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 169 187 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 3. 2024 do zaplacení, povinnosti žalované omluvit se písemným, datovaným, úřední osobou podepsaným přípisem, který bude obsahovat omluvu následujícího znění: „[právnická osoba] [Anonymizováno] [Jméno žalobce]“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízen částku 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 169 187 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 27. 3. 2024 do zaplacení. Svou žalobu zdůvodnil tím, že je účastníkem kompenzačního řízení vedeného u [adresa] bylo zahájeno dne 21. 4. 2020 uplatněním nároku u žalované (ač žalovaná ve svém stanovisku jako datum počátku řízení uvádí datum 21. 10. 2020, tedy den podání žaloby). Omyl žalované v počátku a konci trvání řízení má podstatný vliv na určení výše zadostiučinění. Žalovaný též přehlíží skutečnost, že řízení je zatíženo průtahy a zmatečností rozhodování, které vyústilo v soudní ping-pong. Žalovaná nárok žalobce bagatelizuje a vady přičitatelné státu paradoxně připisuje žalobci. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 17. 10. 2023, kterým požadoval písemnou omluvu a zveřejnění omluvy na stránkách žalované a relutární odškodnění. Žalovaná přiznala peněžní zadostiučinění v částce 30 813 Kč, kterou dne 26. 3. 2024 vyplatila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 25. 3. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 30 813 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky, neboť posuzované řízení nebylo extrémně dlouhé ani v něm nedošlo k natolik závažným pochybením, která by navýšení odůvodňovala. Naopak přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 5 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobce. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce se podáním ze dne 17. 10. 2023 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného [adresa] které bylo zatíženo průtahy a zmatečností. Vedle přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč požadoval žalobce též písemnou omluvu a zveřejnění omluvy na internetových stránkách žalobce po dobu 2 měsíců.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 3 roky a 5 měsíců a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 30 813 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku snížila celkem o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a sníženého významu.

6. Ze spisu [Anonymizováno], soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: Dne [datum] byla žalobcem [Jméno žalobce] podána proti žalované [Anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného [adresa], přičemž nárok u žalované uplatnil dne [datum] Dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] byl soudní poplatek složen. Dne [datum] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k žalobě a sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] žalobce svou žalobu doplnil. Dne [datum] předložila žalovaná své vyjádření. Dne [datum] byl vyzván žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Dne [datum] sdělil žalobce, že s projednáním věci bez nařízení jednání nesouhlasí. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] se žalobce vyjádřil k replice žalovaného po jednání soudu. Dne [datum] se konalo jednání, při němž byla přednesena žaloba, provedeno dokazování, řízení bylo koncentrováno a odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek. Dne [datum] doručil žalobce nepodepsané podání, v němž se vyjadřuje k povinnosti soudu zasílat vyjádření protistrany s ohledem na kontradiktornost řízení. Dne [datum] podal žalobce blanketní odvolání. Dne [datum] žalobce předložil svazek rozsudků, které mají popírat správnost vyhlášeného rozsudku. Dne [datum] byla na žádost soudkyně prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení rozhodnutí do [datum]. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne [datum]. Téhož dne soud vyzval žalobce, aby doplnil své odvolání ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] žalobce své odvolání doplnil. Dne [datum] bylo odvolání žalobce zasláno žalované k případnému vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] odvolací soud vyzval účastníky, aby ve lhůtě sedmi dnů sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] žalobce sdělil, že s projednáním věci bez nařízení jednání nesouhlasí. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] žalobce své odvolání doplnil. Dne [datum] se žalovaná z jednání omluvila. Dne [datum] bylo jednání z důvodu nutnosti postupu dle § 15 odst. 1 o. s. ř. odročeno na neurčito. Dne [datum] byla věc předložena místopředsedkyni soudu a k postupu dle § 15 o. s. ř. Tato dne [datum] určila nové složení senátu. Dne [datum] bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na [datum]. Dne [datum] se z jednání omluvila žalovaná. Dne [datum] žalobce předložil jako srovnávací judikaturu rozsudek [Anonymizováno]. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Součástí dovolání byla i žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne [datum] byl složen poplatek za dovolání. Dne [datum] bylo dovolání zasláno žalované k případnému vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Toto nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Nejvyššímu soudu. Dne [datum] byl rozsudek [Anonymizováno] zrušen a věc vrácena [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Spis byl vrácen [adresa] dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byla věc předložena [Anonymizováno] Dne [datum] bylo vedením soudu určeno složení odvolacího senátu s ohledem na odchod jedné ze soudkyň. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na 27. 4. 2023. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, při kterém došlo k vydání rozsudku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům dne [datum][Anonymizováno] Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí [Anonymizováno] dovolání a požádal o osvobození od soudního poplatku. Dne [datum] byl žalobce vyzván k doplnění své žádosti o osvobození od soudního poplatku, na kterou nebylo reagováno. Dne [datum] bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudnímu poplatku žalobci. Dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne [datum] Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudek změnil částečně, částečně dovolání zamítl a rozhodl o nákladech řízení žalobce, právní moci rozhodnutí nabylo dne 15. 11. 2023.

7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení, ač nebylo zatíženo průtahy. Je však namístě uvést, že se jedná o případ spíše hraniční.

15. Vznik újmy dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 25. 3. 2024, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 30 813 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

17. Naříkané soudní řízení trvalo od 21. 10. 2020, kdy žalobce podal žalobu, do 15. 11. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2023. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, ze dne 27. 3. 2019, při posuzování odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle §§ 14 a 15 zákona, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 zákona). Soud proto k celkové době soudního řízení v trvání 2 roky a 9 měsíců připočetl 6 měsíců, které zákon poskytuje žalované k předběžnému projednání žaloby. Celková doba řízení proto činila 3 roky a 5 měsíců.

18. Posuzované řízení bylo nebylo věcně nijak významně složité. Jednalo se standardní řízení o náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávního úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. V odvolacím řízení bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků. Spor byl řešen na třech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci jednou a odvolací soud a Nejvyšší soud dvakrát, v kritériu stupňů, na nichž byla věc rozhodována, je třeba zohlednit i předběžné projednání u Ministerstva spravedlnosti. Doba projednávání sporu ve více instancích obecně zakládá objektivní složitost věci, a to nezávisle na chování účastníků a postupu rozhodujících orgánů, přičemž je nerozhodné, zda opravné prostředky byly podávány důvodně či nikoliv, a že odlišný názor soudu vyšší instance nelze státu přičítat k tíži, ledaže by se jednalo o nerespektování závazného právního názoru (srov. rozsudky ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4256/2009, ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 2286/2020, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1926/2023).

19. Žalobce se na délce řízení podílel svým nekoncepčním přístupem, kdy podanou žalobu doplňoval, taktéž své odvolání doplňoval dvakrát, následně těsně před jednáním odvolacího soudu předložil srovnávací judikaturu, dvakrát žádal o osvobození od soudních poplatků, ač v prvém případě v řádu dnů od podání žádosti uhradil soudní poplatek, v druhém případě na výzvu k doplnění své žádosti o osvobození od soudních poplatků vůbec nereagoval, soud však o žádostech musel rozhodnout.

20. Stran činnosti soudů lze postup považovat za plynulý, úkony směřovaly ke skončení věci. V pořadí prvém dovolacím řízení by se mohlo jevit, že došlo k průtahu na straně Nejvyššího soudu, když mezi předložením věci a rozhodnutím uběhlo 8 měsíců, ale není tomu tak. Řízení před Nejvyšším a Ústavním soud je natolik specifické, že za průtah nelze označit dobu do jednoho roku od zahájení řízení před nimi. Soudu však lze vytknout, vydání dvojího nesprávného rozhodnutí odvolacím soudem při posuzování kritérií a míry jejich vlivu na délku řízení. Pokud se jedná o žalobcem tvrzenou zmatečnost řízení, soud nic takového neshledal, jakož ani Nejvyšší soud ve svém posledním rozhodnutí, které v naříkaném řízení vydal.

21. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Jednalo se o kompenzační řízení, kterým navíc bylo odškodňováno jiné kompenzační řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdil, že by byl nemocen. Kompenzační řízení je běžně považováno za řízení se standardním významem pro účastníka. Ne však v případě, kdy dochází ke kumulaci kompenzačních řízení, jako je tomu v tomto případě. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 19. 11. 2014, II. ÚS 2577/14 uvedl, že lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatňování nároků vyplývajících ze zákona č. 82/1998 Sb. Ve věci se jedná v podstatě o kompenzační řízení "na druhou" (stěžovatel požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům). I když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení. Soudu je z úřední činnosti známo, že zástupce žalobce zastupuje různé osoby v procesním postavení žalobců v řízeních proti státu o poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení poměrně často. Tato řízení mají několik společných znaků, a to, že jsou vždy podávána blanketní odvolání, která jsou pak doplňována, a to i několikrát, v průběhu řízení jsou pak i jiné návrhy různě doplňovány, řízení jsou také vždy vedena na třech stupních soudní soustavy a ne zcela výjimečně i před Ústavním soudem. Často se také jedná o žaloby podávané u místně nepříslušných soudů, přičemž samotný účastník je v řízeních zcela pasivní. Soud má za to, že takto vedená kompenzační řízení jsou již na hraně zneužití práva, neboť samozřejmě každé řízení na vícero stupních soudní soustavy, které je navíc doprovázeno zahlcováním soudu blanketními podáními či dalšími a dalšími vyjádřeními, nutně délku řízení prodlouží, případně vedou k chybám. Dle názoru soudu je právě takovýto postup záměrný a účelový, vedený snahou vyvolat co nejdelší řízení a následně požadovat další kompenzaci jeho délky. Lze tedy uzavřít, že taktové řízení již nemůže mít význam standardní, ale jedině snížený.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

23. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. K tomuto se shodně vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1885/2024 ze dne 8. 10. 2024 týkajícím se k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst v České republice. Zde odkázal na své usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 a zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp.zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp.zn. 30 Cdo 287/2024).

24. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 3 let a 5 měsíců částku 37 500 Kč (5x15 000 +5x1 250). Základní částku je pak třeba s ohledem na řízení na třech stupních soudní soustavy a před Ministerstvem spravedlnosti snížit o 30 %. O dalších 10 % pak soud zadostiučinění snížil z důvodu významu. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal v postupu soudu a opakovaném rozhodování na II. a III. stupni soudní soustavy, a to o 15 %. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 28 125 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 30 813 Kč, tedy sumou soudem přiznané zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo než žalobu zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná v řízení učinila 3 úkony – vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při jednání dne 20. 12. 2024. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.

Poučení