46 C 177/2023 - 179

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 318,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 318,32 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 54 681,68 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 981,68 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že v citovaném konkurzním řízení dne [datum] proti dlužníkovi [právnická osoba]. v likvidaci přihlásila pohledávku ve výši [částka]. Dne [datum] bylo na úřední desce soudu vyvěšeno rozvrhové usnesení, jímž byla stanovena míra uspokojení věřitelů na 10,2837400560091 %. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobkyně obdržela na základě rozvrhového usnesení částku [částka]. Celková délka řízení činila více než 20 let. Pokud jde o složitost řízení, je pravdou, že konkurzní řízení komplikuje vysoký počet věřitelů, nicméně lze konstatovat, že takové případy nejsou zcela výjimečné. Žalobkyně se na průtazích nijak nepodílela. Žalobkyně před podáním žaloby svůj nárok uplatnila u žalované dne [datum], žalovaná svým stanoviskem ze dne [datum] uznala, že délka řízení byla nepřiměřená, avšak jako postačující satisfakci shledala konstatování porušení práva.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila svůj nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalobkyně se na žalovanou obrátila také dříve, podáním doručeným žalované dne [datum]. Žalovaná dospěla k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobkyni poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, kterážto forma se jeví odpovídající okolnostem věci. Stanoviskem ze dne [datum] žalovaná setrvala na svém dřívějším závěru o odpovídajícím odškodnění. Žalovaná ve svém vyjádření dále zrekapitulovala průběh naříkaného řízení, dospěla k závěru, že řízení bylo abnormálně složité, do konkursního řízení se přihlásilo cca 15 000 věřitelů, u 6 000 z nich byly pohledávky popřeny, v rámci konkusu probíhalo několik set incidenčních sporů, bylo třeba provádět hromadné lustrace CEO, 472 věřitelům se nepodařilo doručit písemnost, byla činěna dožádání na Slovensko. U zemřelých věřitelů byli obeslány dědické soudy k určení jejich procesního nástupce. V případech, kdy došlo k zastavení řízení pro nedostatek majetku bylo řízení zastavováno. Do doby kompletní lustrace nebylo možné vydat rozvrhové usnesení. Ke složitosti řízení přispěl fakt, že zde bylo velké množství konkursních věřitelů, přičemž velká část z nich jsou občané Slovenské republiky, což je spojeno se složitější kooperací věřitelů a správce konkursní podstaty či konkursního soudu. Především bylo konkursní řízení komplikováno probíhajícími incidenčními spory, kterých bylo 1 032 se spornou částkou téměř 1,5 mld. Kč. S ohledem na velké množství věřitelů a jejich konkurenci bylo nutno očekávat velmi nízkou procentuální výtěžnost pro každého z nich, a to v bagatelní výši. Naopak délka řízení přinesla věřitelům pozitivní efekt v podobě vyššího zůstatku po snížení množství věřitelů z důvodu zastavení řízení pro neexistenci jejich právního nástupce. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná hodnotí jako velmi malý, kdy je třeba vycházet z konečné částky, které se žadateli v rámci rozvrhového řízení může dostat. S ohledem na uvedené tak žalovaná považuje poskytnuté zadostiučinění za odpovídající.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření uvedla, že spory týkající se majetku v konkursní podstatě byly vyřešeny v roce 2004, s tím, že incidenční spory vedené konkursním správcem s jednotlivými věřiteli měly vždy tedy stejnou povahu a nejednalo se o žádná složitá řízení.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že: - žalobkyně u žalované dne [datum] a předtím [datum] uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou konkursního řízení vedeného [Anonymizováno] v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]; - žalovaná svým stanoviskem ze dne [datum] dospěla k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a žalobkyni poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, kterážto forma zadostiučinění se jeví odpovídající okolnostem věci; - žalovaná stanoviskem ze dne [datum] setrvala na svém dřívějším závěru o odpovídajícím odškodnění; - o průběhu naříkaného řízení tak, jak jej vylíčila žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum], s výjimkami přednesenými zástupkyní žalobkyně v rámci přednesu žaloby; - žalobkyně se do naříkaného konkursu přihlásila jako konkursní věřitelka č. [hodnota] dne [datum] s pohledávkou [částka], která byla co do částky [částka] popřena; - k uspokojení žalobkyně byla rozvrhovým usnesením určena částka [částka], což činí 10,2837400560091 % výše zjištěné pohledávky [částka].

5. Mezi účastníky dále nebylo sporu o průběhu naříkaného řízení tak, jak jej vylíčila žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] (s výjimkami sdělenými zástupkyní žalobkyně v rámci přednesu žaloby), tedy: [datum], [datum] [datum] [datum] [datum] [tituly před jménem] [datum]. [datum].

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu konkurzního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. V řízení nebyly prováděny žádné důkazy a veškerá rozhodná tvrzení byla mezi účastníky nesporná. Spor mezi nimi byl v zásadě toliko v otázce formy a výše zadostiučinění.

7. Soud k důkazu neprováděl rozhodnutí [Anonymizováno] ani soudu, které účastníci zakládali do spisu na podporu svých právních závěrů, neboť tato se netýkala prokázání skutkového stavu.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Co se týká existence tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce řízení, jehož délka přesáhla 20 let.

14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] a [datum], kterými přiznala zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje takové intenzity, že je již namístě přiznat finanční zadostiučinění.

15. Žalobkyně vystupuje v předmětném konkurzním řízení jakož věřitel, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010) a pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro žalobkyni pro účely posouzení přiměřenosti délky tohoto řízení je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bude žalobkyni poskytnuto plnění. V posuzovaném případě tedy naříkané konkurzní řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] a po právní moci rozvrhového usnesení jí byla poskytnuta částka 45 318,32 Kč, řízení tak ve vztahu k žalobkyni přesáhlo délku 20 let a 4 měsíců.

16. Ve věci je nutné přihlédnout ke specifikům konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkursního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkursního řízení je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení.

17. Délka konkurzního řízení je dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, jež mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 uvádí, že složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení, a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze.

18. Řízení vykazovalo mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo cca 15 000, nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a v rozsahu majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensko. V souvislosti s naříkaným řízením proběhlo přes 1 000 incidenčních sporů, a to i na více stupních soudní soustavy.

19. Žalobkyně se svým chováním na délce řízení žádným způsobem (pozitivně ani negativně) nepodílela.

20. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. Tento postup již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení.

21. S hlediskem významu řízení pro účastníka je třeba připomenout, že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u nalézacího řízení. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobkyně již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení musela být seznámena s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent) a s pravděpodobností blížící se jistotě nebude uspokojena v plné výši (což ostatně vyplývá i z formy řešení úpadku konkurzem, který je nikoliv sanační, ale likvidační).

22. V rámci posouzení kritéria typového významu předmětu řízení pro žalobkyni je třeba vyjít z toho, že význam řízení je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu obecně nižší s ohledem na charakter řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří úpadcovu konkursní podstatu, s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně. V daném případě vycházel soud i z toho (viz subjektivní význam řízení níže a jeho posouzení), že již v průběhu řízení byla známa nízká předpokládaná míra uspokojení věřitelů (zpočátku deklarováno dokonce jen 3 %, později cca 6-8 %, poté 7-9 %).

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 20 000 Kč, neboť se jednalo o délku značnou (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 20 let a 4 měsíce částku 386 667 Kč (19x20 000+4x1667). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 50 %. O dalších 30 % soud základní částku snížil s ohledem na typový význam řízení pro účastníka. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal v postupu soudu, kdy vlivem nedostatečné součinnosti došlo až ke změně soudce, a to o 10 %. Žalobkyni by tak s ohledem na zákonná kritéria při zohlednění typového významu řízení náleželo zadostiučinění v celkové výši 116 000 Kč, soud však vzal v potaz hledisko subjektivního významu řízení pro žalobkyni.

25. V rámci hodnocení kritéria subjektivního významu vyšel soud z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3623/2021-242, z něhož se podává, že v poměrech konkursních řízení obecně platí, že nevyjdou-li v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. R 132/2012 a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod číslem 7/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 se podává, že při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka "v sázce" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Nejvyšší soud k tomuto doplnil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1320/10). K tomuto pak Nejvyšší soud doplnil, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného (v dovolacím soudem posuzované věci reprezentované výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím) s tím, že je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobkyně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona.

27. Z průběhu naříkaného řízení se podává, že žalobkyni bylo dlouhodobě známo, že uspokojení jejich pohledávek se bude pravděpodobně pohybovat v rozmezí 8 – 9 % (respektive prvně dokonce cca 3 %, následně 6 – 8 %). Výsledné uspokojení je nakonec vyšší – 10,2837400560091 %. Význam řízení je tak limitován pro žalobkyni tím, že ani v průběhu konkurzního řízení nemohla předpokládat, že se jí nakonec dostane plnění vyššího, než tomu v posledku bylo na základě konečného rozvrhového usnesení. Právě z důvodu, že očekávaným bylo uspokojení do 9 % - nakonec k němu došlo v rozsahu 10,28 %.

28. Žalobkyni se dostalo na základě rozvrhového usnesení plnění ve výši 45 318,32 Kč. Zohledněním kritéria subjektivního významu řízení dle § 31a odst. 3 písm. e)zákona je dále modifikováno přiměřené odškodnění pro žalobkyni právě touto výši. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 45 318,32 Kč a ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl.

29. Výrokem I. byl žalobkyni přiznán též úrok z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], tedy ode dne následujícího po datu doručení stanoviska žalované žalobkyni, do zaplacení. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne [datum], stanovisko bylo vydáno [datum].

30. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [právnická osoba] Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, účasti při jednání dne [datum]) ve výši [částka] za úkon (z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á [částka] dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši [částka].

Poučení