46 C 179/2024 - 151

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] - [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Určuje se, že pozemek parcelní číslo [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parcelní číslo [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m, [Anonymizováno], oba zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], jsou ve vlastnictví žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že [Anonymizováno] p. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m, zastavěná plocha a nádvoří, a [Anonymizováno] p. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m, [Anonymizováno], oba zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (souhrnně dále jen „[Anonymizováno]“), jsou ve vlastnictví žalobkyně.

2. Tento svůj žalobou vznesený nárok odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný je jako vlastník [Anonymizováno] zapsán v katastru nemovitostí neoprávněně, když pro přechod vlastnického práva k [Anonymizováno] z osoby žalobkyně na osobu žalovaného nebyly splněny podmínky stanovené § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., zákona o přechodu některých věcí z [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] do vlastnictví [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“). Žalobkyně má konkrétně za to, že nebyla splněna podmínka faktického hospodaření s [Anonymizováno] ke dni účinnosti [Anonymizováno].

3. Žalobkyně v dané souvislosti poukázala na řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], v nichž měl žalovaný postavení strany žalující, a v nichž soud dovodil, že žalovaný s [Anonymizováno] ke dni účinnosti [Anonymizováno] fakticky nehospodařil a k přechodu vlastnického práva k [Anonymizováno] z [Anonymizováno] žalobkyně na osobu žalovaného proto nedošlo (předmětem daných řízení nebylo určení vlastnického práva k [Anonymizováno] – pozn. soudu).

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatňovaný vůči němu žalobou zcela neuznává, neboť má za to, že všechny podmínky stanovené § 1 odst. 1 Zákona splněny byly a k přechodu vlastnického práva k [Anonymizováno] na jeho osobu tudíž došlo. Ohledně podmínky faktického hospodaření s [Anonymizováno] ke dni účinnosti [Anonymizováno] poukázal žalovaný na skutečnost, že [Anonymizováno] byly [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 1922 zatíženy [Anonymizováno] [Anonymizováno] a hospodařeno s nimi tudíž, ke dni účinnosti [Anonymizováno], bylo tím způsobem, že oprávněným osobám byl umožněn nerušený výkon uvedeného práva. [Anonymizováno], že žalovaný s [Anonymizováno] (resp. s [Anonymizováno] p. č. [hodnota] – pozn. soudu) hospodařil prostřednictvím osob oprávněných z uvedené smlouvy, neboť jinou možnost v zásadě ani neměl, pak dle žalovaného přisvědčil také [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] v rozsudku ze dne 25. 11. 2021, č. j. [spisová značka], jímž rozhodl o odvolání žalovaného proti [Anonymizováno] zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2021, č. j. [spisová značka] (tento názor [Anonymizováno] soudu se ovšem do výroků jeho rozsudku nepromítl – pozn. soudu). K závěru o splnění podmínky faktického hospodaření tím, že byl oprávněným osobám umožněn nerušený výkon [Anonymizováno] práva se pak [Anonymizováno] soud v [Anonymizováno] dle žalovaného přiklonil též v jiných, skutkově a právně obdobných, případech (např. [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 2021, č. j. [spisová značka]).

5. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, v níž poukázala na [Anonymizováno] [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] ze dne 10. 5. 2024, č. j. [spisová značka], kdy ve skutkově a právně obdobné věci vedené mezi týmiž účastníky v totožném procesním postavení, bylo [Anonymizováno] právo žalobkyně na pozemek zatížený v době nabytí účinnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] potvrzeno, resp. byla potvrzena argumentace zdejšího soudu uvedená v [Anonymizováno] ze dne 29. 11. 2023, č. j. [spisová značka], která dovodila nesplnění podmínky faktického hospodaření na daném pozemku v době nabytí účinnosti [Anonymizováno]. Existence judikatury, na kterou nyní ve svém vyjádření k žalobě odkazoval žalovaný, si přitom byl [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] při tomto svém rozhodování vědom, avšak v ní shrnuté závěry o [Anonymizováno] [Anonymizováno] práva označil za exces.

6. První jednání ve věci se uskutečnilo dne 12. 11. 2024, přičemž po udělení poučení podle § 118a odst. 1 a 3, § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastníkům a odročení jednání, byla následně žaloba doplněna o skutková tvrzení a důkazy týkající se historického vývoje vlastnictví [Anonymizováno] a práva stavby na nich; dále došlo k doplnění procesní obrany o tvrzení a důkazy týkající se faktického hospodaření ke dni účinnosti [Anonymizováno].

7. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že [Anonymizováno] jsou součástí původního [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa] zapsaného ve [Anonymizováno] č. [hodnota] nazvané „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“. Dne 26. 5. 1922 přitom byla mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pro postavení [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] uzavřena [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterou bylo na části uvedeného [Anonymizováno] zřízeno [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Toto právo bylo dne 22. 7. 1922 vloženo na [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno] (zmíněná část [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno] byl později rozdělen, mj. i na [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno], který byl ovšem opět [Anonymizováno], a to na [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno] s [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno]. Podle nového číslování se pak jedná o [Anonymizováno] p. č. [hodnota] s [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] p. č. [hodnota] – tedy o [Anonymizováno]. [Anonymizováno] právo k [Anonymizováno] zřízené uvedenou [Anonymizováno] bylo v [Anonymizováno] [Anonymizováno] zapsáno na dobu 80 let, resp. do dne 15. 6. 2002. 8. [Anonymizováno] právo k [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jeho přechodu ze [právnická osoba] na právní nástupce pak dle žalobkyně vyplývá z § 9 odst. 2 zákona č. 126/1920 Sb., zákona o [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno], podle kterého jmění, fondy i závazky [právnická osoba] přešly do vlastnictví státu. Současně podle žalobkyně platí, že vzhledem k čl. 4 odst. 4 a čl. 7 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., ústavního zákona o československé federaci, náleželo vlastnické právo k [Anonymizováno] přímo jí (resp. [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] coby jejímu [Anonymizováno] [Anonymizováno] – pozn. soudu) a nikoli [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když podle zmíněných zákonných ustanovení do vlastnictví federace spadal majetek, jenž byl ve státním vlastnictví a jenž sloužil k zabezpečování jejích úkolů v oblastech svěřených do její působnosti, zatímco do vlastnictví jednotlivých států spadal ostatní státní majetek (do působnosti [Anonymizováno] spadala např. [Anonymizováno] politika, měna atd.). Ke dni účinnosti [Anonymizováno] byly dle žalobkyně [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] evidovány na „[Anonymizováno]. [Anonymizováno] – [Anonymizováno]“.

9. Žalovaný v doplnění procesní obrany poukázal na skutečnost, že judikatura [Anonymizováno] soudu (usnesení ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. [spisová značka]) za [Anonymizováno] s [Anonymizováno] věcí považuje i její přenechání do nájmu. Žalovaný tedy setrvává v přesvědčení, že ke dni účinnosti [Anonymizováno] s [Anonymizováno] reálně hospodařil, a to prostřednictvím subjektů oprávněných z výše uvedené smlouvy o stavebním právu, když těm v souladu se zákonem č. 88/1947 Sb., zákonem o právu stavby, umožnil nerušený výkon jejich užívacího a požívacího práva k [Anonymizováno], když tato práva měla dle výše uvedené [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] trvat až do dne 15. 6. 2002.

10. Žalovaný současně připustil, že pachtovné, jež bylo výše uvedenou [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] sjednáno, ke dni účinnosti Zákona nevybíral pro jeho symbolickou výši, jež dle jeho názoru nepředstavovala adekvátní náhradu za umožnění výkonu již zmíněného užívacího a požívacího práva k [Anonymizováno].

11. Žalovaný rovněž nově vznesl námitku vydržení, když poukázal na skutečnost, že jemu svědčící vlastnické právo k [Anonymizováno] bylo do katastru [Anonymizováno] zapsáno již v roce 2001, avšak žalobkyně jej žalobou napadla až nyní, v roce 2024. V mezidobí přitom žalobkyně svůj právní zájem na [Anonymizováno] žádným způsobem neprojevovala. Z tohoto přístupu žalobkyně tak žalovaný usuzuje, že žalobkyně sama měla po celou dobu za to, že [Anonymizováno] právo k [Anonymizováno] svědčí žalovanému. Žalovaný tak dle svého názoru [Anonymizováno] právo k [Anonymizováno] vydržel přinejmenším mimořádně, když [Anonymizováno] držel více než 20 let a současně s nimi nakládal s péčí řádného hospodáře projevující se např. v jejich inventarizaci či snaze domoci se vydání bezdůvodného obohacení (domnělého – pozn. soudu) za užívání [Anonymizováno] bez právního důvodu po uplynutí doby, na kterou bylo výše uvedenou [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] sjednáno právo stavby.

12. Žalovaný též poukázal na účel [Anonymizováno], jímž (vzhledem k jeho transformační povaze) bylo vybavení obcí, coby nově vznikajících právnických osob, základním majetkem sloužícím jim v rámci jejich působnosti. Stanovuje-li § 1 odst. 1 Zákona podmínku hospodaření s majetkem ke dni účinnosti [Anonymizováno], je dle názoru žalovaného potřeba tento pojem vykládat ve smyslu vyhlášky č. 119/1988 Sb., vyhlášky federálního ministerstva financí o hospodaření s národním majetkem, která pojem hospodaření nechápala toliko jako výlučné faktické nakládání s majetkem státu, ale též jako celý soubor práv a povinností. Vztaženo k danému případu, tak národní výbory hospodařily nejen s majetkem, jenž sloužil přímo jim k výkonu jejich stanovené působnosti, ale též s majetkem (resp. [Anonymizováno]), které mohly v rámci své působnosti odevzdat do dočasného užívání občanům (např. ke zřízení [Anonymizováno]) či s [Anonymizováno], k nimž bylo zřizováno právo osobního užívání občanům pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] či [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Právo hospodaření ke všem těmto [Anonymizováno] ovšem zůstalo v souladu s § 65 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářským zákoníkem, zachováno národním výborům, neboť k plnění jejich úkolů sloužil. Názor, že pojem hospodaření vyjadřuje souhrn práv a povinností státních orgánů a organizací k majetku státu stanovený obecně platnou právní úpravou zabývající se hospodařením s majetkem státu zastávalo dle názoru žalovaného též [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve svém stanovisku [Anonymizováno]. [Anonymizováno], ve kterém uvedlo, že obsah pojmu „[Anonymizováno]“ není totožný s vlastní faktickou [Anonymizováno] majetku.

13. Soud v řízení provedl dokazování, přičemž postupem podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

14. Ke zřízení stavebního práva:

15. Mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] jménem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako majitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], zapsaného ve vložce č. [hodnota] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], zapsaným [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“) byla dne 27. 5. 1922 uzavřena [Anonymizováno] podle zákona ze dne 26. 4. 1912 č. [hodnota] ř. z. (dále jen „[Anonymizováno]“), kterou bylo na dobu 80 let počítaných od doručení žádosti na vklad [Anonymizováno] [Anonymizováno] příslušnému soudu, ve prospěch [Anonymizováno] zřízeno [Anonymizováno] na částku pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno] v [adresa], zapsaného ve vložce č. [hodnota] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] se za toto zavázalo dnem 1. 5. 1922 hradit roční stavební činži v částce 1 200 Kč, splatnou čtvrtletně předem vždy každého prvního dne příslušného čtvrtletí. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] si vyhradil právo dnem 1. 2. 1930 zvýšit [Anonymizováno] činži o 10 % každých 10 let (prokázáno [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 27. 5. 1922).

16. K vložení stavebního práva a vývoji označení [Anonymizováno]: 17. [Anonymizováno] právo sjednané [Anonymizováno] bylo dne 22. 7. 1922 na dobu do 15. 6. 2002 vloženo na pozemek č. k. [Anonymizováno] v [adresa], zapsaný v [Anonymizováno] vložce č. [hodnota], jenž představuje odepsanou část pozemku č. k. [Anonymizováno] v [adresa], zapsaného v [Anonymizováno] vložce č. [hodnota]. Zmíněný [Anonymizováno] (č. k. [Anonymizováno]) byl dále rozdělen, mj. i na [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno][Anonymizováno]; ten byl dále rozdělen na pozemky č. k. [Anonymizováno] s [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] č. k. [Anonymizováno] Podle nového číslování se pak jedná o [Anonymizováno] p. č. [hodnota] s [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno] p. č. [hodnota] – tedy o [Anonymizováno] (prokázáno [Anonymizováno] vložkou č. [hodnota]; [Anonymizováno] vložkou č. [hodnota]; [Anonymizováno] vložkou č. [hodnota])[Anonymizováno]

18. Ke změnám osoby vlastníka [Anonymizováno] v katastru nemovitostí:

19. Žalovaný byl jako vlastník [Anonymizováno] do katastru nemovitostí zapsán na základě [Anonymizováno] na základě § 1 Zákona (dále jen „Prohlášení“). Předchozím [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl „[Anonymizováno] (prokázáno [Anonymizováno] na č. l. 65; [Anonymizováno] na č. l. 85; [Anonymizováno] z [Anonymizováno] [Anonymizováno] na č. l. 31; LV č. [hodnota]).

20. K posouzení splnění podmínek stanovených § 1 Zákona žalovaným před učiněním [Anonymizováno]:

21. Žalovaný před učiněním [Anonymizováno] posuzoval splnění podmínek stanovených § 1 Zákona. Splnění podmínky hospodaření s [Anonymizováno] ke dni účinnosti [Anonymizováno] pak žalovaný dovodil z toho, že mu v období od 24. 11. 1990 (den, kdy nabyl účinnosti zákon č. 367/1990 Sb., [Anonymizováno] o [Anonymizováno], jenž zrušil [Anonymizováno] výbory) do 24. 5. 1991 (den, kdy nabyl účinnosti [Anonymizováno]) náleželo právo hospodaření s [Anonymizováno] (prokázáno výslechem svědka [tituly před jménem] [adresa] – tehdejšího [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jenž za žalovaného [Anonymizováno] učinil).

22. Zjištěný skutkový stav věci soud po právní stránce posoudil takto:

23. Podle § 80 o. s. ř. „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“ 24. S ohledem na předmět řízení se proto soud nejdříve zabýval otázkou, zda-li je na určení [Anonymizováno] práva k [Anonymizováno] naléhavý právní zájem. Obecně přitom platí, že naléhavý právní zájem je dán zejm. v případech, v nichž by bez určení toho, zda tu právní poměr nebo právo je či není, bylo ohroženo právo žalobce nebo v případech, v nichž by se bez tohoto určení stalo právní postavení žalobce nejistým.

25. V daném případě je pak naléhavý právní zájem žalobkyně na určení [Anonymizováno] práva k [Anonymizováno] dán, neboť toto právo nyní podle zápisu v katastru nemovitostí svědčí žalovanému (žalovaný je tedy pasivně věcně legitimován) a prokáže-li se v řízení, že podmínky stanovené § 1 Zákona pro přechod vlastnického práva k [Anonymizováno] z osoby žalobkyně na osobu žalovaného splněny nebyly, stane se v této věci vydaný pravomocný rozsudek, jímž bude žalobě vyhověno, podkladem pro změnu tohoto zápisu.

26. Podle § 1 odst. 1 Zákona „Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z [Anonymizováno], k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v [Anonymizováno] též na [Anonymizováno] části, pokud obce a v [Anonymizováno] též [Anonymizováno] části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.“ 27. Zákonodárce tedy v citovaném zákonném ustanovení vyjádřil vůli umožnit obcím nabýt vlastnické právo k věcem: nacházejícím se ke dni účinnosti [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno] podmínka“), k nimž národním výborům před jejich zánikem příslušelo právo hospodaření (dále jen „[Anonymizováno] podmínka“), s nimiž obce po zániku národních výborů ke dni účinnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno] podmínka“). Uvedené podmínky přitom musely být splněny kumulativně.

28. Ke splnění [Anonymizováno] a [Anonymizováno] podmínky v případě [Anonymizováno]:

29. Splnění [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] stanovených § 1 odst. 1 [Anonymizováno] vyplývá z výše uvedeného závěru o skutkovém stavu věci. Splněním [Anonymizováno] podmínky, kdy se soud plně ztotožňuje s právní argumentací uvedenou v odst. 8 tohoto odůvodnění, je navíc dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v řízení. Nadto soud uvádí, že splnění těchto podmínek účastníci ani neučinili sporným.

30. Ke splnění [Anonymizováno] podmínky v případě [Anonymizováno]:

31. Sporné je mezi účastníky naopak splnění [Anonymizováno] podmínky. Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na rozhodnutí zdejšího soudu, v nichž bylo dovozeno, že tato podmínka splněna nebyla. Žalovaný naopak trval na jejím splnění, když s [Anonymizováno], zatíženými v té době stavebním právem, nemohl ani fakticky hospodařit jiným způsobem než prostřednictvím osob oprávněných ze [Anonymizováno], tím, že jim umožnil nerušený výkon stavebního práva.

32. Soud je úvodem k dané problematice nucen uvést věc do kontextu jiných řízení u zdejšího soudu v minulosti vedených. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] se žalovaný coby žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že mu náleží [Anonymizováno] právo ke [Anonymizováno] č. p. [Anonymizováno] nacházející se na jednom z [Anonymizováno]. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] se žalovaný (opět coby žalobce) domáhal přiznání nároku na zaplacení částky 850 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení za užívání [Anonymizováno] a nyní zmíněné stavby. Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] lze pak označit za obdobu řízení nynějšího (totožní účastníci, totožné procesní postavení, určení [Anonymizováno], k nimž se žalovaný nechal evidovat jako [Anonymizováno] z titulu § 1 [Anonymizováno]). Jakkoli je tento výčet řízení pouze demonstrativní, tak dává nicméně tušit, že problematikou výkladu pojmu „[Anonymizováno]“ v kontextu § 1 Zákona se byly v minulosti opakovaně nuceny zabývat soudy vyšších stupňů, příp. Ústavní soud.

33. V návaznosti na to je pak soud nucen připustit, že odvolací soud skutečně v rozhodnutích zmíněných v odst. 4 tohoto odůvodnění pojem „[Anonymizováno]“ vyložil způsobem uváděným žalovaným výše, což v obou případech odůvodnil aplikací (v odst. 9 tohoto odůvodnění zmíněného) usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. [spisová značka], podle jehož právní věty: „Za [Anonymizováno] s věcí podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze považovat i přenechání nemovitosti do nájmu.“ 34. Soud sice právě zmíněné rozhodnutí [Anonymizováno] soudu nerozporuje, avšak jeho aplikaci odvolacím soudem na případy, kdy se v řízeních po celou dobu jedná o právo stavby, již ano, a to z důvodu, že právo stavby je od nájmu natolik odlišné, že jakoukoli analogii mezi ním a nájmem nelze dovozovat. Ve stručnosti lze uvést, že právo stavby představuje výjimku ze zásady [Anonymizováno], jeho zřízením tak [Anonymizováno] [Anonymizováno] dočasně přestává disponovat [Anonymizováno] právem k [Anonymizováno] na takovém pozemku (již/v budoucnu) postavené. Tuto dočasnou absenci [Anonymizováno] práva (resp. sice dočasnou, ale za to úplnou ztrátu právního panství) pak soud shledává značně odlišnou od přenechání „pouhého“ práva věc užívat, jako je tomu v případě nájmu. Zmínit lze také duální povahu práva stavby, když se jedná nejen o soubor práv stavebníka, ale též o nemovitou věc podléhající příslušným zákonným ustanovením o těchto věcech. Ve vztahu k dané věci je tak postavení stavebníka daleko silnější, než je tomu v případě nájemce.

35. Dále je třeba uvést, že dosud prezentovaný výklad odvolacího soudu k pojmu „[Anonymizováno]“ v kontextu § 1 Zákona svědčící v prospěch žalovaného je (jak na to poukazovala žalobkyně, vizte odst. 5 tohoto odůvodnění) očividně minoritní, v důsledku čehož lze konstatovat, že soud se tím, že se s argumentací žalovaného ohledně výkladu uvedeného pojmu neztotožňuje, přiklání k právním závěrům zastávaným většinou senátů odvolacího soudu. Tyto právní závěry pojem „[Anonymizováno]“ v kontextu § 1 [Anonymizováno] (resp. splnění [Anonymizováno] podmínky) vykládají tak, že obec skutečně realizovala práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru a jsou podepřeny nesčetnou judikaturou [Anonymizováno] soudu a [Anonymizováno] soudu. K té lze uvést např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. [spisová značka], ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka], ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. [spisová značka], dále též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. [spisová značka], ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka], jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. [spisová značka], ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. [spisová značka], nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. [Anonymizováno], ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. [Anonymizováno] a usnesení Ústavního soudu pod č. [Anonymizováno], ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. [Anonymizováno], ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. [Anonymizováno], nebo ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. [Anonymizováno].

36. Vzhledem k prokázanému skutkovému stavu je pak zřejmé, že žalovaný s [Anonymizováno] ke dni účinnosti [Anonymizováno] žádným způsobem fakticky nehospodařil, když nevybíral ani nezvyšoval [Anonymizováno] sjednanou stavební činži; její výše sice mohla být reálně nízká, avšak v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by směrem k osobám, jimž v té době právo stavby svědčilo, žalovaný vyvinul jakoukoli aktivitu a sdělil jim např., že od výběru činže upouští. Je třeba vidět rozdíl mezi konsenzem na neuplatňování existujícího oprávnění a ignorací existujícího oprávnění. Nadto soud podotýká, že vzhledem k charakteru osoby žalovaného bylo jistě ve veřejném zájmu, aby žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, a tedy využíval svých oprávnění plynoucích ze [Anonymizováno].

37. Nadto vyšlo v řízení najevo, že žalovaný splnění [Anonymizováno] podmínky před učiněním [Anonymizováno] ani neposuzoval, když z výslechu svědka za učinění [Anonymizováno] odpovědného vyplynulo, že [Anonymizováno] se zkoumalo toliko ve smyslu [Anonymizováno] podmínky.

38. Argumentoval-li žalovaný účelem zákona, tak ten soud nerozporuje. Nemá však za to, že zákonodárce měl v úmyslu vybavit v právním slova smyslu nově vzniklé obce pozemky zatíženými právem stavby (srov. vzájemně odst. 12 a odst. 34 tohoto odůvodnění). Sám žalovaný ostatně v daném případě vystavěl celou procesní obranu na tvrzení, že s vzhledem k právu stavby nemohl s [Anonymizováno] žádným způsobem nakládat a ani z nich neměl zisk.

39. K námitce vydržení: 40. [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl právně upraven v § 134 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném od 1. 1. 1992. Podle daného ustanovení se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let (v případě věci movité) nebo deseti let (v případě věci [Anonymizováno]). Do doby podle odst. 1 se započítává též doba, po kterou měl věc v oprávněné [Anonymizováno] právní předchůdce.

41. Podle § 129 odst. 1 a 2 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

42. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

43. Podle § 868 obč. zák. pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona (tedy obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) i právní vztahy vzniklé před [Anonymizováno] 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. [Anonymizováno] 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Předpoklady pro vydržení tak lze hodnotit i za dobu před 1. 1. 1992 s tím, že k vydržení mohlo dojít nejdříve k tomuto datu (viz [Anonymizováno] [Anonymizováno] soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. [spisová značka]).

44. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) upravuje institut vydržení v § 1089 a násl. s tím, že v § 1095 je zakotven institut mimořádného vydržení.

45. Podle § 1095 o. z. tedy platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

46. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popř. jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

47. Vydržením vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku oprávněné držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní ([Anonymizováno] [Anonymizováno] – prvek [Anonymizováno]) a faktické ovládání věci ([Anonymizováno] – [Anonymizováno]).

48. Fakticky přitom věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. [Anonymizováno] nad [Anonymizováno] (tedy ten, kdo vykonává obsah [Anonymizováno] práva). V případě [Anonymizováno] je tedy jeho držitelem i osoba, která vykonává [Anonymizováno] prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] (tzv. [Anonymizováno]). V tom případě je však nezbytné, aby [Anonymizováno] věc fyzicky ovládal pro [Anonymizováno] a jeho [Anonymizováno] (např. jako jeho nájemce). Jinými slovy řečeno: [Anonymizováno] je jen ten, kdo fakticky ovládá věc a chová se k ní jako vlastník. To předpokládá zpravidla akt uchopení držby. Jestliže držitel pozemek neužívá, ale užívá jej někdo jiný, je třeba, aby tento detentor tak činil na základě svolení držitele (zpravidla založeného právním jednáním, např. [Anonymizováno] smlouvou) a pro něj (tzv. [Anonymizováno] vykonávaná zástupcem). Je třeba, aby se [Anonymizováno] choval k držiteli jako k [Anonymizováno], např. platil mu sjednané [Anonymizováno] atd. (srov. např. s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. [spisová značka] a usnesením téhož soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. [spisová značka]).

49. Okamžik, kdy žalovaný podal [Anonymizováno] úřadu návrh na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] k [Anonymizováno] [Anonymizováno] jeho [Anonymizováno] do katastru nemovitostí, není pro posouzení okamžiku nabytí držby pozemku rozhodující, jelikož nepřestavuje akt uchopení se držby [Anonymizováno]. Samotný [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] pak není skutečnou [Anonymizováno] ve smyslu § 129 odst. 1 obč. zák., nýbrž jen [Anonymizováno] [Anonymizováno], která podle [Anonymizováno] [Anonymizováno] soudu není skutečnou [Anonymizováno] a nepožívá ochrany, když není splněna podmínka faktického ovládání věci (vizte např. [Anonymizováno] ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka], [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. [spisová značka] a [Anonymizováno] ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Ze stejných důvodů též není rozhodný okamžik podání žaloby na určení vlastnického práva.

50. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se [Anonymizováno] [Anonymizováno] nikdy nechopil, pročež k nim ani nemohl vydržet [Anonymizováno] právo.

51. Soud tedy uzavírá, že jelikož nebyly splněny všechny podmínky stanovené § 1 Zákona, tak k přechodu vlastnického práva k [Anonymizováno] z osoby žalobkyně na osobu žalovaného nedošlo; současně platí, že žalovaný uvedené právo nevydržel, a žalobě bylo tudíž vyhověno.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmi úkonů (žaloba, replika, 2 × příprava na jednání, 3 × účast na jednání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení