46 C 18/2025 - 99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] pro zaplacení 1 297 561,49 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 297 561,49 Kč spolu se zákonným úrokem s prodlením ve výši 12 % ročně z uvedené částky od 23. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zajistit omluvu ve formě úředního dopisu opatřeného podpisem ministra spravedlnosti, kdy obsahem této omluvy bude text následujícího znění: „Omluva paní [Jméno žalobkyně] za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím vydaným v řízení o soudní úschově. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá paní [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně]. [Anonymizováno] došlo vůči její osobě dne 16. 1. 2024 k vydání nezákonného rozhodnutí o uložení povinnosti, předat originály dluhopisů, v důsledku čehož ji vznikla nemajetková újma,“ se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 1. 2025 domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši 1 297 561,49 Kč s příslušenstvím, k nimž došlo v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky úschovního řízení vedeného u [adresa] (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“). Žalobkyně tvrdila, že dne 3. 9. 2021 byla soudem do úchovy přijata částka 18 121 131 Kč, a to usnesením [Anonymizováno] [adresa] č. j. [Anonymizováno] Dne 22. 6. 2023 se žalobkyně jako přihlašovatel obrátila na obvodní soud s žádostí o vydání úschovy. Dne 15. 12. 2023 rozhodl obvodní soud svým usnesením, č. j. [Anonymizováno], o tom, že žalobkyni vydává částku 17 939 920 Kč. Dne 16. ledna 2024 bylo soudem vydáno opravné usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým byla žalobkyni uložena povinnost předat originály dluhopisů č. [Anonymizováno]. K odvolání žalobkyně [Anonymizováno] rozhodl dne 29. 2. 2024 tak, že se opravné usnesení nevydává. Příslušná částka byla žalobkyni vydána ve dvou platbách - teprve až dne 21. 3. 2024 částka 15 535 206,60 Kč a dne 3. 4. 2024 částka 2 404 713,40 Kč. Jak je patrné z výše uvedeného, žalobkyně má za to, že v jejím případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to v podobě usnesení [adresa] ze dne 16. 1. 2024, č. j. [Anonymizováno]. V souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí se žalobkyně prvně domáhala náhrady škody v podobě náhrady nákladů právního zastoupení, jež žalobkyně vynaložila na změnu nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 251 825 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že řízení mělo pro ni enormní význam a v důsledku postupu soudu jí vznikla nemajetková újma v několika sférách života, především pak morální, zdravotní a rodinná. Za nemajetkovou újmu způsobenou výše uvedeným nezákonným rozhodnutím požadovala žalobkyně zaplacení částky 100 000 Kč a poskytnutí omluvy s tím, že věc žalobkyně neodpovídá rozhodovací praxi tuzemských vrcholných soudů a jedná se tak o ojedinělý případ, pro který není možné nalézt komparaci. Třetím nárokem se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého úschovního řízení, jehož délku 10 měsíců označila jako zjevně nepřiměřenou. Dle žalobkyně nešlo o věc skutkově či právně složitou, žalobkyně se na délce řízení nijak negativně nepodílela, délka řízení byla neúměrně prodlužována toliko v důsledku postupu orgánů veřejné moci. V důsledku nevydání předmětné částky ze soudní úschovy, a tedy nesprávného postupu soudu, byla žalobkyně ve velmi špatné finanční situaci a nebyla tak schopná dostát svým závazkům. Na základě této situace byly proti žalobkyni zahájeny dvě exekuce a dále na ni byla podána žaloba na zaplacení 168 816,65 Kč, která je vedena u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Z těchto důvodů měla žalobkyně enormní zájem na vyřízení celé věci v co nejbližší době, neboť toto mělo zvýšený význam pro její život. Se zřetelem na výše uvedené se žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 85 000 Kč. Vedle shora uvedených nároků se žalobkyně dále domáhala náhrady škody v podobě ušlého zisku představující úhradu zákonného úroku a nákladů exekučního řízení. Jak již bylo řečeno, k vydání úschovy došlo na bankovní účet žalobkyně, a to ve dvou fázích. Dne 21. 3. 2024 byla žalobkyni vydána částka ve výši 15 535 206,60 Kč a dne 3. 4. 2024 částka ve výši 2 404 713,40 Kč. Čtvrtým nárokem se tak žalobkyně domáhala zaplacení úroků ve výši 14,75 % p. a. z částky 17 939 920 Kč od 7. 1. 2024 do 21. 3. 2024, tj. 536 477,33 Kč a zaplacení úroků ve výši 14,75 % p. a. z částky 2 404 713,40 Kč od 22. 3. 2024 do 3. 4. 2024, tj. 11 661,21 Kč. V posledku žalobkyně uvedla, že nevydáním předmětné částky ze soudní úschovy, ačkoliv jí rozumně a důvodně žalobkyně očekávala, se žalobkyně ocitla ve velmi špatné finanční situaci a nebyla tak schopná dostát svým závazkům. Na základě této situace byly proti žalobkyni zahájeny dvě exekuce, a to: 1) na částku o jistině 126 428,22 Kč u Exekutorského úřadu [adresa] (sp. zn. [Anonymizováno]); a na částku o jistině 2 014 319 Kč u Exekutorského úřadu [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (sp. zn. [Anonymizováno]). Exekuce vedená u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] byla ukončena dne 21. l11. 2023, kdy došlo k vymožení dlužné pohledávky společně s příslušenstvím. Dohromady byla vymožena částka 233 072,07 Kč. Žalobkyně tak byla nucena uhradit navíc částku 106 643,85 Kč oproti jistině. Exekuce vedená u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] byla ukončena dne 25. 1. 2024, kdy došlo k vymožení dlužné pohledávky společně s příslušenstvím. Dohromady byla vymožena částka 2 220 273,10 Kč. Žalobkyně tak byla nucena uhradit navíc částku 205 954,10 Kč oproti jistině. Vzhledem k výše uvedenému má tak žalobkyně za to, že částky 106 643,85 Kč a 205 954,10 Kč představují škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce úschovního řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 2. 4. 2025 uvedla, že u ní žalobkyně dne 22. 7. 2024 uplatnila své nároky na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu a na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) v celkové výši 1 297 561,49 Kč, jež jí měly vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem [adresa] v řízení vedeném pod sp. [Anonymizováno], avšak po projednání žádosti žalobce došla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k vydání nezákonného rozhodnutí. Ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce úschovního řízení žalovaná namítala, že k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu nedocházelo, když konstatovala, že v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Význam řízení pro žalobkyni shledala jako standardní. Se zřetelem na uvedené tak dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Stran nároků z titulu nezákonného rozhodnutí uvedla, že dne 15. 12. 2023 bylo vydáno usnesení o vydání částky (z úschovy). Citované usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno opravné usnesení, přičemž dne [datum] bylo odvolacím soudem vydáno rozhodnutí, že opravné usnesení ze dne [datum] se nevydává. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne [datum]. Z výše uvedeného vyplývá, že v řízení nedošlo k tomu, že by bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno či změněno. V posuzovaném řízení tak nebyl shledán odpovědnostní titul ani v podobě nezákonného rozhodnutí, pročež navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila své nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a na náhradu škody dne [datum].

5. Ze spisu [adresa].

6. Z potvrzení o platbě na čl. 12 vzal soud za zjištěné, že žalobkyni byla dne 3. 4. 2024 vyplacena obvodním soudem z úschovy částka ve výši 2 404 713,40 Kč. Z potvrzení o platbě na čl. 30 vzal soud za zjištěné, že žalobkyni byla dne 21. 3. 2024 vyplacena obvodním soudem z úschovy částka ve výši 15 535 206,60 Kč.

7. Ze závěrečného vyúčtování soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 28. 2. 2024 na čl. 15 soud zjistil, že proti žalobkyni jako povinné vedl exekuci na částku 2 014 319 Kč. Na nákladech oprávněného byla dále vymožena částka 20 545,80 Kč a na nákladech exekuce částka 185 408,30 Kč. Z exekučního příkazu č. j.: 091 EX 04557/23-[Anonymizováno] soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 11. 2023 na čl. 17 se podává, že na zdejší žalobkyni byla vedena exekuce pro zaplacení jistiny 126 428,22 Kč, když celková částka k vymožení včetně všech nákladů byla vyčíslena na částku 233 072,07 Kč. Exekuce byla provedena úplným vymožením pohledávky.

8. Z vyřízení stížnosti žalobkyně na průtahy ze dne 22. 1. 2024 ve věci vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2024 na čl. 28 vyplývá, že místopředsedkyně obvodního soudu shledala, že v úschovním řízení došlo k průtahům v celkové délce zhruba 5 týdnů.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnily dne 22. 7. 2024, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Objektivní odpovědnosti za škodu z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí/nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí/nesprávným úředním postupem a vznikem majetkové/nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

19. Soud v prvé řadě zkoumal existenci tvrzeného nezákonného rozhodnutí, jež mělo být opravné usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým byla žalobkyni uložena povinnost předat originály dluhopisů č. [Anonymizováno]. K odvolání žalobkyně [Anonymizováno] rozhodl dne 29. 2. 2024 tak, že se citované opravné usnesení nevydává. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 7. 3. 2024. Nezákonným rozhodnutím ve smyslu OdpŠk je však pouze pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Z uvedeného vyplývá, že v řízení nedošlo k tomu, že by bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost změněno nebo zrušeno, tak jak to vyžaduje dikce zákona. Z těchto důvodů soud pro nesplnění již první podmínky-existence nezákonného rozhodnutí žalobu bez dalšího v části nároku žalobkyně na náhrady škody v podobě náhrady nákladů právního zastoupení, jež žalobkyně vynaložila na změnu tvrzeného nezákonného rozhodnutí ve výši 251 825 Kč a v části náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 100 000 Kč a poskytnutí omluvy zamítl, když už se pro nadbytečnost nezabýval otázkou vzniku škody/nemajetkové újmy, když nebyly splněny již dvě podmínky pro úspěšnost žaloby (rovněž existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody/nemajetkové újmy, která nemůže být z podstaty věci dána, když není nezákonné rozhodnutí.

20. Zbylé nároky žalobkyně odvozovala od existence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřeně dlouhého úschovního řízení. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

21. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

22. Žalobkyně odvozovala svůj nárok od toho, že dne 22. 6. 2023 se obrátila na obvodní soud s žádostí o vydání úschovy, když tato jí byla vydána až dne 3. 4. 2024, tedy řízení trvalo zcela nepřiměřených 10 měsíců, ačkoliv dle žalobkyně mělo trvat ne více než-li 3 měsíce. Soud posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Celková délka posuzovaného řízení od podání návrhu na vydání úschovy, tj. 22. 6. 2023, do vydání úschovy dne 3. 4. 2024, trvala 9,5 měsíce. Předmětné řízení nelze řadit mezi řízení skutkově, hmotněprávně či procesně složité, jelikož žalobkyně se domáhala jako příjemce u soudu složené jistoty. Ve věci bylo rozhodováno odvolacím soudem. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci nebyly žalobkyní žádné konkrétní průtahy tvrzeny, když ta toliko při jednání soudu dne 19. 5. 2025 uvedla, že řízení mělo skončit do 3 měsíců a pokud tedy trvalo 10 měsíců, jedná se o dobu zcela zjevně nepřiměřenou. Nicméně zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení nedocházelo. Průtahy řízení lze spatřovat zejména v nečinnosti soudce, která spočívá v neodůvodněných prodlevách v projednání a rozhodnutí ve věci samé. Za nedůvodnou prodlevu lze považovat neprovedení úkonů směřujících k rozhodnutí ve věci samé po dobu delší než 3 měsíce. Taková situace však v napadeném řízení nenastala. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 /2010). Předmětem řízení bylo vydání úschovy. Vzhledem k předmětu řízení a výši úschovy lze mít za to, že řízení mělo pro žalobkyni sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 97/2019 – 194, ve kterém poškozená fyzická osoba čelila žalobě z ručitelského prohlášení o zaplacení jistiny převyšující 8 000 000 Kč, avšak s ohledem na skutečnost, že se jednalo o peněžité plnění, nebyl shledán vyšší význam, či obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122 s předmětem posuzovaného řízení 2 500 000 Kč). Nadto v této souvislosti nutno poznamenat, že úschova byla vydána až na podkladě výsledku řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. [Anonymizováno], tedy soud má za to, že v odkazovaném ení by bylo lze uvažovat o zvýšeném významu plynoucí z nejistoty, jak řízení pro žalobkyni dopadne, avšak řízení o úschově, je svou povahou k řízení [Anonymizováno] akcesorické a dle soudu nelze uvažovat o zvýšeném významu. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy složitosti věci, významu řízení pro účastníka, chování účastníka a postupu soudů, soud uzavřel, že délka řízení trvajícího 9,5 měsíců na dvou stupních soudní soustavy je zcela přiměřená. Jelikož soud neshledal existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, žalobu na náhradu nemajetkové újmy v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení ve výši 85 000 Kč již pro absenci odpovědnostního titulu zamítl.

24. Stejně tak soud postupoval i v tvrzeném nároku žalobkyně na náhradu škody spočívajícím v zákonném úroku z prodlení při vydání úschovy v celkové výši 548 138,54 Kč. Při konstrukci uvedeného nároku žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že na vydání má nárok den po nabytí právní moci usnesení o vydání úschovy. Nicméně úrok z prodlení je platba, která náleží věřiteli, pokud dlužník nesplnil své povinnosti a včas nesplatil svůj peněžitý závazek, tak jak bylo mezi účastníky dohodnuto. Jedná se však o institut soukromoprávní, kdežto mezi žalobkyní a obvodním soudem žádná smlouva, žádný závazek, na podkladě, kterého by se mohl obvodní soud ocitnout v prodlení, neexistoval. S ohledem na uvedené soud, aniž by se blíže zabýval výší tvrzené škody žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. V posledku žalobkyně uvedla, že nevydáním předmětné částky ze soudní úschovy, ačkoliv jí rozumně a důvodně žalobkyně očekávala, se žalobkyně ocitla ve velmi špatné finanční situaci a nebyla tak schopná dostát svým závazkům. Na základě této situace byly proti žalobkyni zahájeny dvě exekuce, a to: 1) na částku o jistině 126 428,22 Kč u Exekutorského úřadu [adresa] (sp. zn. [Anonymizováno] a na částku o jistině 2 014 319 Kč u Exekutorského úřadu [adresa] (sp. zn. [Anonymizováno]. Exekuce vedená u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] ukončena dne 21. l11. 2023, kdy došlo k vymožení dlužné pohledávky společně s příslušenstvím. Dohromady byla vymožena částka 233 072,07 Kč.[Anonymizováno]Žalobkyně tak byla nucena uhradit navíc částku 106 643,85 Kč oproti jistině. Exekuce vedená u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] byla ukončena dne 25. 1. 2024, kdy došlo k vymožení dlužné pohledávky společně s příslušenstvím. Při jednání dne žalobkyně uvedla, že exekuce byly zahájeny dne 11. 12. 2023 (pověření [tituly před jménem] [jméno FO]) a dne 8. 11. 2023 (pověření [tituly před jménem] [jméno FO]). Již ze samotných tvrzení žalobkyně je zřejmé, že exekuce byly zahájeny před vydáním tvrzeného nezákonného rozhodnutí (opravného usnesení) a jejich příčinou byla platební neschopnost žalobkyně své závazky uhradit včas. Z provedeného dokazování stejně tak vyplynulo, že exekuce byly v obou případech skončeny úplným vymožením již v době, než byla úschova žalobkyni obvodním soudem vyplacena. Se zřetelem na uvedené má soud za to, že ani zahájení, ani skončení exekucí nebylo v příčinné souvislosti s řízením o vydání úschovy, pročež soud žalobu jako nedůvodnou zamítl i této části. Obiter dictum soud poznamenává, že žádný právní předpis nestanoví soudům lhůtu pro vydání úschovy, když je zcela běžné, že doložka právní moci bývá vyznačena minimálně s několika denním zpožděním, neboť orgány veřejné moci vyčkávají, aby nebylo pochyb o pravomocném skončení věci. Konečně rozhodnutí odvolacího soudu jako poslední rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne 7. 3. 2024 a i pokud soud použije určité analogie např. s výplatou svědečného, znalečného aj. kde je předpisy stanovena 30denní lhůta pro výplatu těchto pravomocně přiznaných částek, tato lhůta také nebyla v případě žalobkyně překročena.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná s ohledem na úspěch ve sporu má právo na náhradu nákladů řízení, když přiznaná částka je představována 4 paušálními částkami po 300 Kč za vyjádření se k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 19. 5. 2025 a účast u vyhlášení rozhodnutí dne 22. 5. 2025 dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 a 2 vyhlášky č.254/2015 Sb.

Poučení