46 C 198/2024 - 276

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno advokáta] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 10 782 097,54 a 3 087 314 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované konstatování, že nezákonným rozhodnutím policejního orgánu [podezřelý výraz] [adresa], [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2021 o zahájení trestního stíhání a dále nezákonným rozhodnutím policejního orgánu [adresa], usnesení č. j. [Anonymizováno] ze dne 2. 5. 2016, jakož i v navazujících soudních řízeních vedených u [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] došlo k zásahu do práva žalobkyně na spravedlivý proces zaručeného v článku 36 Listiny základních práv a svobod, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost konstatování porušení práva nezákonným rozhodnutím policejního orgánu [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] ze dne 11. 10. 2018, o zahájení trestního stíhání a dále nezákonným rozhodnutím policejního orgánu [adresa] ze dne 31. 8. 2018, jakož i v navazujících soudních řízeních vedených u [Anonymizováno] a [Anonymizováno], došlo k zásahu do práva žalobkyně, nespravedlivý proces zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod se zamítá.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyně náhradu ušlého zisku ve výši 10 782 097,54 Kč způsobenou nezákonnými rozhodnutími uvedenými ve výroku jedna tohoto rozsudku se zamítá.

IV. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu ušlého zisku ve výši 3 087 314 Kč způsobenou nezákonnými rozhodnutími, uvedenými ve výroku II. tohoto rozsudku, se zamítá.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 7. 11. 2024 domáhala zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a dále zaplacení shora uvedených částek a konstatování porušení práva s tím, že tyto mají představovat náhradu ušlého zisku, který žalobkyni ušel v důsledku nezákonného zajištění. Žalobkyně osvětlila, že je právní nástupcem společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále také jako „[právnická osoba]“). Společnost [právnická osoba] dne 29. 8. 2024 vyhotovila Projekt rozdělení formou odštěpení se vznikem nové společnosti, na základě, kterého dne 21. 10. 2024 vznikla společnost [Anonymizováno], IČO: [IČO] (dále také jako „[Anonymizováno]“). Současně došlo k vyčlenění části jmění společnosti [právnická osoba], které přešlo na nově vzniklou společnost [Anonymizováno]. Žalobkyně jako nástupnická společnost [Anonymizováno] se tak stala procesním nástupcem společnosti [právnická osoba] ve vztahu k části jmění, a to včetně nároků na náhradu škody uplatněných na základě žádosti o předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ze dne 14. 3. 2024 adresované [právnická osoba]. Žalobkyně (pro zjednodušení je zkratka žalobkyně v rozsudku užívána jak pro [právnická osoba], tak pro [Anonymizováno]) byla v letech 2018 až 2023 trestně stíhána ve dvou trestních stíháních – jedno související s výstavbou fotovoltaické elektrárny [adresa] (dále jen „řízení [adresa]“), druhé související s výstavbou fotovoltaické elektrárny [Anonymizováno] (dále jen „řízení [Anonymizováno]“), přičemž v obou případech byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Žalobkyně v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. podala k žalované dne 14. 3. 2024 žádost o předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, kterým se za níže uvedené trestní řízení domáhala náhrady nákladů právního zastoupení a náhrady ušlého zisku způsobeného nezákonným zajištěním jejích finančních prostředků. Žalobkyni však byla přiznána pouze náhrada nákladů právního zastoupení. Náhrada ušlého zisku nebyla žalobkyni přiznána s odůvodněním, že absentuje odpovědnostní titul. Žalovaná se snaží tvrdit, že zajištění peněžních prostředků nebylo zrušeno pro nezákonnost, nýbrž pro procesním stavem vyvolanou nadbytečnost dalšího trvání zajištění. Žalobkyně s tímto nemůže než důrazně nesouhlasit. Prostředky totiž byly zajištěny v řízení, na jehož konci byla žalobkyně zproštěna obžaloby, a tudíž je rozhodnutí o zajištění zřejmě nezákonné, neboť nebylo dle výsledku primárního řízení třeba a jediným důvodem pro zrušení zajištění byla ta skutečnost, že zajištění nebylo od počátku důvodné. Ušlý zisk lze vypočítat jako celkový objem finančních prostředků, které by žalobkyně, pokud by nedošlo k zajištění, získala vložením zajištěných finančních prostředků [adresa] na spořící účet, eventuálně termínovaný vklad. Ušlý zisk žalobkyně byl vypočítán na základě statistik České národní banky zveřejňovaných na stránkách České národní banky v sekci Statistika – Měnová a finanční statistika – Měnová statistika, kde jsou zveřejněny Publikace měnové statistiky pro jednotlivé roky a dále pak pro jednotlivé měsíce. Ušlý zisk byl pak vypočítán každoměsíčním úročením zajištěných finančních prostředků poměrnou částí (1/12) úrokové sazby pro daný měsíc. Žalobkyni tak byla nezákonným zajištěním způsobena celková škoda v podobě ušlého zisku čítající nejméně 10 782 097,54 Kč (zajištěné prostředky [adresa]) a 3 087 314 Kč (zajištěné prostředky [Anonymizováno]), přičemž se lze důvodně domnívat, že skutečný zisk, který ušel žalobkyni nezákonným zajištěním jejího majetku, je mnohonásobně vyšší, kdy v horizontu sedmi let je i zcela konzervativním investováním možné dosáhnout vyššího zúročení finančních prostředků, než sazbou 2 % p. a., což je průměrem sazeb, se kterými bylo v žalobě kalkulováno.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 21. 1. 2025, v němž učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne 14. 3. 2024 uplatnila nároky, jež jí měly vzniknout v souvislosti s dvěma trestními stíháními, a to jednak ve věci vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] a jednak ve věci vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Ohledně vzniku tvrzeného ušlého zisku žalovaná sporovala existenci odpovědnostního titulu, když z usnesení [Anonymizováno] ze dne 15. 12. 2023, č. j.: [Anonymizováno], a téhož soudu ze dne 29.5.2023, č.j. [Anonymizováno] [právnická osoba]/[Anonymizováno], se podává, že v obou případech bylo zajištění zrušeno podle § 79f odst. 1 trestního řádu, tj. z důvodu, že dalšího zajištění již není třeba. Rozhodnutí o zajištění tedy nebyla zrušena pro nezákonnost, nepřiměřený rozsah či z jakéhokoliv jiného důvodu, z něhož by bylo možné dovozovat nezákonnost zajištění jako takového, nýbrž toliko pro procesním stavem vyvolanou nadbytečnost dalšího trvání zajištění. S ohledem na uvedené navrhla žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

3. Při jednání dne 26. 6. 2025 žalovaná uvedla, že nároky žalobkyně v podobě konstatování porušení práva u ní nebyly před podáním žaloby uplatněny, pročež ve vztahu k nim vznáší námitku promlčení.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky na náhradu ušlého zisku předběžně uplatnila dne 14. 3. 2024. Nároky v podobě konstatování porušení práva nebyly v rámci předběžného projednání u žalované uplatněny.

6. Nesporným byl též průběh trestních řízení vedených proti žalobkyni. Na základě usnesení [adresa], ze dne 30. 6. 2021, ve smyslu ust. § 160 odst. 1 tr. ř. bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, z části dokonaného a z části nedokonaného, ukončeného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne [datum] stížnost. Stížnost však byla usnesením státního zástupce [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 5. 8. 2021 zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná. Obžaloba byla [Anonymizováno] v [adresa] podána dne 16. 3. 2022. Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 15. 6. 2023 č. j. [Anonymizováno] žalobkyni zprostil pro skutky kvalifikované jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst.. 5 písm. c) trestního zákoníku, dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Proti shora uvedenému rozsudku podalo [Anonymizováno] [adresa] odvolání. [Anonymizováno] o výše uvedeném odvolání rozhodl usnesením ze dne 25. 9. 2023 č. j. [Anonymizováno], kterým dle § 256 tr. řádu odvolání státního zástupce zamítl. Toto usnesení [Anonymizováno] se stalo pravomocným dne 25. 9. 2023. Dne 2. 5. 2016 rozhodla [Anonymizováno] [adresa] usnesením č. j. [Anonymizováno] (dále jen „usnesení o zajištění [adresa]“) o zajištění poměrné části finančních prostředků z každé budoucí pohledávky vzniklé žalobkyni u spol. [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „EON“) na základě smlouvy č. [hodnota]-PV-S910382 – Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba] a [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva o dodávce elektřiny“), jež se vztahuje k licenci č. [hodnota] udělené společností [Anonymizováno] žalobkyni k výrobě elektřiny na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti na provozovně [adresa] umístěné v katastrálním území [adresa], v Obci [adresa] na parcelách č. [Anonymizováno] s instalovaným výkonem 1,926 MW, a to ve výši částky odpovídající dodanému množství MWh z předmětné fotovoltaické elektrárny vynásobené výkupní cenou na příslušný rok, garantovanou pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 určenou na základě ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších novel, a na základě cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vydaných v souladu s tímto citovaným zákonným zmocněním poníženou o: - částku odpovídající výši odvodu elektřiny ze slunečního záření stanovené na základě ustanovení §18 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, - částku odpovídající dodanému množství MWh z předmětné fotovoltaické elektrárny vynásobené výkupní cenou příslušného roku garantovanou pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu od 1. 1. 2011 do 28. 2. 2011 určenou na základě ustanovení §4 odst. 7 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších novel, a na základě cenových rozhodnutí [Anonymizováno] vydaných v souladu s tímto citovaným zákonným zmocněním (dále jen „zajištěné finanční prostředky [adresa]“). Společnost [právnická osoba] obdržela licenci, na základě nepravdivých údajů, které ve svém důsledku umožňovali společnosti čerpat neoprávněný nárok na výkupní ceny roku 2010, přičemž je vysoce pravděpodobně, že v případě řádného postupu by licenci společnost obdržela až v roce 2011 a tím i nárok na výkupní ceny pro ni nevýhodné. Společnost [právnická osoba] se tak neoprávněně obohacovala. Na základě žádosti společnosti [Anonymizováno] (výstavba [Anonymizováno] [adresa] byla financována leasingem poskytnutým [Anonymizováno]“, které s žalobkyní dne 28. 6. 2010 uzavřelo smlouvu o zajišťovacím postoupení pohledávek) vydalo [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2016 (dále jen „usnesení o změně zajištění“), kterým rozhodlo o zrušení usnesení o zajištění [adresa] a současně o zajištění novém, které namísto zajištění dle usnesení o zajištění [adresa] zajišťovalo poměrnou část finančních prostředků plynoucích společnosti [Anonymizováno] jako postupníkovi. Dále bylo proti žalobkyni na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje [adresa], Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ze dne [datum], č. j. KRPJ-55041-38/TČ-2018-160080, ve smyslu ust. § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, z části dokonaného a z části nedokonaného, ukončeného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne [datum] stížnost. Stížnost byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 KZV 16/2018-40 ze dne [datum] zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná. Obžaloba byla Krajským státním zastupitelstvím v Brně podána dne [datum]. Poprvé rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum] č. j. 1 T 8/2018-1537 po proběhlém hlavním líčení tak, že žalobkyni pro skutky kvalifikované jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, idst. 5 písm. c) trestního zákoníku, dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, uznal vinnou. Proti rozsudku se žalobkyně odvolala. Vrchní soud v Olomouci o výše uvedeném odvolání rozhodl usnesením ze dne [datum] č. j. 6 To 22/2022-1759, kterým rozsudek zrušil v plném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Krajský soud v Brně podruhé rozhodl odsuzujícím rozsudkem dne [datum] č. j. 1 T 8/2018-1881. K odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem dne [datum] č. j. 6 To 40/2023-1954 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a o celé věci rozhodl tak, že žalobkyně se zprošťuje obžaloby, jelikož skutek, pro který byla stíhána, není trestným činem. Dne [datum] rozhodla Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje [adresa], Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality usnesením č. j. KRPJ-55041-32/TČ-2018-160080 (dále jen „usnesení o zajištění [Anonymizováno]“) o zajištění poměrné části finančních prostředků z každé budoucí pohledávky vzniklé žalobkyni jako leasingového nájemce fotovoltaické elektrárny (FVE) [adresa] u spol. [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] jako povinně vykupujícího distributora sítě, na základě uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z fotovoltaického zdroje, jenž se vztahuje k rozšíření licence č. [hodnota] udělené Energetickým regulačním úřadem v [adresa] ze dne [datum] žalobkyni k výrobě elektřiny, výkonu licencované činnosti na provozovně fotovoltaické elektrárny (FVE) [adresa], a to ve výši částky odpovídající dodanému množství MWh z předmětné výrobny od 30kW uvedené do provozu od [datum] do [datum], určenou na základě ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších novel a na základě cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vydaných v souladu s tímto zákonným zmocněním ponížené o: - částku odpovídající dodanému množství MWh z předmětné fotovoltaické elektrárny vynásobené cenou příslušeného roku garantovanou pro fotovoltaické elektrárny s instalovaným výkonem od 30 kW uvedené do provozu od [datum] do [datum] určenou na základě ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších novel a na základě cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vydaných v souladu s tímto zákonným zmocněním, - částku odpovídající výši odvodu elektřiny ze slunečního záření stanovené na základě ustanovení § 18 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie (dále jen „zajištěné finanční prostředky [Anonymizováno]“). Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 15. 12. 2023 č. j.: [Anonymizováno] soud zjistil, že jím bylo zrušení zajištění finančních prostředků [Anonymizováno] podle § 79f odst. 1 tr. řádu s tím, že právnická osoba [právnická osoba] byla pravomocně zproštěna obžaloby k 31. 8. 2023 a je proto zřejmé, že t. č. nic nenasvědčuje tomu, že zajištěné finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti a zajištění prostředků je tak nadále nedůvodné. Citované usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 2024. Z notářského [Anonymizováno] ze dne 21. 10. 2024 vzal soud za zjištěné, že společnost [právnická osoba] dne 29. 8. 2024 vyhotovila „Projekt rozdělení“ formou odštěpení se vznikem nové společnosti, na základě, které dne 21. 10. 2024 vznikla společnost [Anonymizováno] [IČO] (dále také jako „[Anonymizováno]“). Současně došlo k vyčlenění části jmění společnosti [právnická osoba], které přešlo na nově vzniklou společnost [Anonymizováno]. Nástupnická společnost [Anonymizováno] se stala procesním nástupcem společnosti [právnická osoba] ve vztahu mj. nároků na náhradu škody uplatněných na základě žádosti o předběžné projednání nároku na náhradu škody. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2023 č. j.: [právnická osoba] soud zjistil, že jím bylo zrušení zajištění finančních prostředků [adresa] (ve znění usnesení o změně zajištění) podle § 79f tr. řádu s tím, že rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2022 sp. zn. [právnická osoba] ve znění rozsudku [Anonymizováno] ze dne 6. 4. 2023 č. j.: [Anonymizováno] ke zproštění obžalovaných v dané věci, když soudy dospěly k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Zajištěné prostředky nebyly postiženy žádným trestem ani ochranným opatřením, z čehož je zřejmé, že soud tyto prostředky při svém rozhodování nepovažoval za výnosy z trestné činnosti. Jelikož zajištěné prostředky tak nemohou sloužit ani k důkazním účelům, k dalšímu řízení jich není třeba. Pro splnění podmínek § 79f odst. 1 tr. řádu soud rozhodl o zrušení zajištění. Citované usnesení nabylo právní moci dne 25. 9. 2023. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

18. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

19. Podle § 79 f tr. řádu. zajištění věci se zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Bylo-li zrušeno zajištění věci, jež byla ponechána na místě, kde se nachází, odvolá se též příkaz k zdržení se nakládání s věcí.

20. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nároky uplatnila dne 14. 3. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

22. Žalobkyně se v žalobě mj. domáhala zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, a to tak, aby soud shledal, že jak usneseními o zahájení trestního stíhání, tak usneseními o zajištění finančních prostředků došlo jak v případě [adresa], tak v kauze [Anonymizováno] k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. Ve vztahu k těmto nárokům žalovaná vznesla námitku promlčení.

23. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012).

24. Ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím z trestního stíhání, došlo nejpozději ke dni pravomocného ukončení řízení, neboť nejpozději daného dne se žalobkyně dozvěděla o vzniku nemajetkové újmy, a kdo za ni odpovídá.

25. V řízení [adresa], [Anonymizováno] [adresa] rozsudkem ze dne 15. 6. 2023 č. j. [Anonymizováno] žalobkyni zprostil pro skutky kvalifikované jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Proti uvedenému rozsudku podalo [Anonymizováno] [adresa] odvolání. [Anonymizováno] o výše uvedeném odvolání rozhodl usnesením ze dne 25. 9. 2023 č. j. [Anonymizováno], kterým dle § 256 tr. řádu odvolání státního zástupce zamítl. Toto usnesení [Anonymizováno] se stalo pravomocným dne 25. 9. 2023. Žaloba, bez toho, aniž by byl nárok uplatněn též v rámci předběžného projednání u žalované, byla podána dne 7. 11. 2024. Soud tak musí konstatovat, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk tak několikanásobně uplynula (§ 605 odst. 2 o. z.).

26. Stejná situace nastala i v řízení [Anonymizováno]. [Anonymizováno] rozhodl v pořadí druhým odsuzujícím rozsudkem dne 3. 2. 2023 č. j. [Anonymizováno]. K odvolání žalobkyně rozhodl [Anonymizováno] rozsudkem dne 31. 8. 2023 č. j. [Anonymizováno] tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a o celé věci rozhodl tak, že žalobkyně se zprošťuje obžaloby, jelikož skutek, pro který byla stíhána, není trestným činem. Toto usnesení [Anonymizováno] se stalo pravomocným dne 31. 8. 2023. Žaloba, bez toho, aniž by byl nárok uplatněn též v rámci předběžného projednání u žalované, byla podána dne 7. 11. 2024. Soud tak musí opětovně konstatovat, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk několikanásobně uplynula (§ 605 odst. 2 o. z.).

27. Konečně usnesení o zajištění finančních prostředků [adresa] bylo pravomocně zrušeno usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j.: [právnická osoba]. Citované usnesení nabylo právní moci dne 25. 9. 2023. Usnesení o zrušení zajištění finančních prostředků [Anonymizováno] bylo pravomocně zrušeno usnesením [Anonymizováno] č. j.: [Anonymizováno] ke dni 3. 1. 2024. Pokud žaloba byla podána dne 7. 11. 2024, nezbývá než konstatovat, že tyto nároky jsou také promlčeny, když lhůta 6ti měsíců marně uplynula. S ohledem na shora uvedené, proto soud bez dalšího žalobu na náhradu nemajetkové újmy v podobě konstatování porušení práva zamítl, neboť došlo k promlčení žalobou uplatněného nároku (Výrok I. a II.).

28. Ve vztahu k nárokům na náhradu ušlého zisku soud v prvé řadě zkoumal existenci tvrzených nezákonných rozhodnutí, kterým mělo být 1) usnesení [adresa] ze dne 2. 5. 2016 o zajištění poměrné části finančních prostředků a 2) usnesení [adresa] o zajištění poměrné části finančních prostředků ze dne 31. 8. 2018, jimiž byly zajištěny jako výnos z trestné činnosti dle § 79e trestního řádu finanční prostředky žalobkyně. Nezákonným rozhodnutím ve smyslu OdpŠk je však pouze pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

29. Nicméně v dané věci došlo k zrušení zajištění finančních prostředků [adresa] usnesením [Anonymizováno] dne 29. 5. 2023 č. j.: [právnická osoba] podle § 79f tr. řádu s tím, že rozsudkem Krajského soudu v brně ze dne 9. 11. 2022 sp. zn. [právnická osoba] ve znění rozsudku [Anonymizováno] ze dne 6. 4. 2023 č. j.: [Anonymizováno] došlo ke zproštění obžalovaných v dané věci, když soudy dospěly k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Zajištěné prostředky nebyly postiženy žádným trestem ani ochranným opatřením, z čehož bylo zřejmé, že soud tyto prostředky při svém rozhodování nepovažoval za výnosy z trestné činnosti. Jelikož zajištěné prostředky nemohly sloužit ani k důkazním účelům, k dalšímu řízení jich nebylo třeba. Pro splnění podmínek § 79f odst. 1 tr. řádu soud proto rozhodl o zrušení zajištění. Ke zrušení zajištění finančních prostředků [Anonymizováno] došlo usnesením [Anonymizováno] ze dne 15. 12. 2023 č. j.: [Anonymizováno] podle § 79f odst. 1 tr. řádu s tím, že právnická osoba [právnická osoba] byla pravomocně zproštěna obžaloby k 31. 8. 2023 a je proto zřejmé, že t. č. nic nenasvědčuje tomu, že zajištěné finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti a zajištění prostředků je tak nadále nedůvodné. Jinými slovy ani usnesení o zajištění [adresa] ani usnesení o zajištění [Anonymizováno] nebylo zrušeno pro nezákonnost. Tyto skutečnosti soudy nekonstatovaly, ani z předmětných usnesení žádným způsobem nevyplývají a ani je nelze z usnesení jakkoliv vyvodit, zvláště za situace, kdy k zajištění předmětných finančních prostředků vždy došlo na začátku trestního stíhání a z jejich odůvodnění zcela jasně vyplývá na základě jakých skutečností došlo k zajištění předmětných prostředků (společnost [právnická osoba] obdržela licenci, na základě nepravdivých údajů, které ve svém důsledku umožňovali společnosti čerpat neoprávněný nárok na výkupní ceny roku 2010, přičemž je vysoce pravděpodobně, že v případě řádného postupu by licenci společnost obdržela až v roce 2011 a tím i nárok na výkupní ceny pro ni nevýhodné. Společnost [právnická osoba] se tak neoprávněně obohacovala.). Soudy zrušily zajištění finančních prostředků ve smyslu § 79f tr. řádu, tedy z důvodu, že pominuly důvody pro zajištění. Splnění podmínky ve smyslu § 8 odst.1 OdpŠk by nastalo jedině v případě, že by zajištění bylo zrušeno pro nezákonnost například Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti, což se však nestalo. Z těchto důvodů soud pro nesplnění již první podmínky-existence nezákonného rozhodnutí žalobu bez dalšího zamítl (výrok III. a IV. rozsudku) a více se už nezabýval otázkou vzniku škody.

30. Pro úplnost soud uvádí, že podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci a soud v tomto řízení není oprávněn sám posuzovat zákonnost, resp. správnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím (či naopak nezrušeným pravomocným rozhodnutím) je soud vázán ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. a nemůže zákonnost rozhodnutí posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010). Nejvyšší soud dospěl ve své judikatuře k závěru, že v případě rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky podle § 79a odst. 1 trestního řádu nelze nezákonnost takového rozhodnutí dovozovat z výsledku trestního stíhání, tzn. že nedojde- li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněný pod číslem 8/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Stát tedy odpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky podle § 79a odst. 1 trestního řádu, jen bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Nezákonnost lze ovšem spatřovat pouze v tom, že je toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno např. proto, že nebyly dány podmínky pro jeho vydání, nikoliv v tom, že po provedení příslušného šetření odpadly důvody pro další zadržení věci a že je rozhodnutí zrušeno postupem, který předpokládá § 79a odst. 3 trestního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007). Podle zdejšího soudu lze citované závěry Nejvyššího soudu vztáhnout i na zde projednávanou věc.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná s ohledem na úspěch ve sporu má právo na náhradu nákladů řízení, když přiznaná částka je představována 3 paušálními částkami po 300 Kč za vyjádření se k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 26. 6. 2025 dle ust. § 151 odst.3 o.s.ř. za použití § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení