46 C 204/2021-31

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 38 555 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 38 555 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 7. 6. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 38 555 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo dne 1. 10. 2015 ze strany [anonymizována tři slova] [ulice a číslo], [obec], zahájeno soudní řízení o zaplacení částky 365 621 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno [název soudu] pod sp. zn. [číslo] [spisová značka]. V řízení docházelo ze strany soudu k neodůvodněným průtahům. K pravomocnému skončení řízení došlo dne 16. 10. 2020, poté, co soud ve věci rozhodl při druhém jednání. Celkem tedy řízení trvalo 5 let a 15 dnů. Žalobce požaduje zadostiučinění za zjevně nepřiměřenou délku řízení ve výši 17 500 Kč za rok řízení (za první 2 roky částku poloviční). Celková výše by měla být navýšena o 15 %, neboť žalobce bylo od listopadu 2016 do skončení řízení ve výkonu trestu odnětí svobody, neodůvodněné prodlužování řízení pro něj bylo velmi stresující a měl pouze omezené možnosti, jak se neoprávněné žalobě účinně bránit a zajišťovat potřebné důkazy. Celkem tak žalobce požadoval částku 81 305 Kč, kterou uplatnil u žalované dne 7. 12. 2020. Ze strany žalované došlo k částečné úhradě žalobcova nároku dne 20. 4. 2021 v částce 42 750 Kč, žalobce se proto domáhá u soudu rozdílu těchto částek.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 4. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 42 750 Kč. Řízení vůči žalobci trvalo 4 roky a 2 měsíce. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 10 % z důvodu složitosti řízení. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná běžným. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce se dne 7. 12. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení před [název soudu], sp. zn. [číslo] [spisová značka], kterou vyčíslil částkou 81 305 Kč, jak je patrné z jeho podání nazvaného Uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem dle zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaná přípisem ze dne 8. 12. 2020 potvrdila doručení podání žalobce dne 7. 12. 2020.

6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 4 roky a 2 měsíce a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 42 750 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 10 % z důvodu určitého stupně skutkové i právní složitosti.

7. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [číslo] [spisová značka] -) dne 1. 10. 2015 byla podána žaloba [anonymizována tři slova] [ulice a číslo], [obec], proti žalovaným [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 365 621 Kč s příslušenstvím představující náklady spojené se správou budovy -) dne 14. 10. 2015 byly předloženy listinné důkazy k žalobě -) dne 10. 12. 2015 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku -) dne 30. 12. 2015 byl soudní poplatek uhrazen -) dne 8. 1. 2016 bylo žalobcem předloženo osvědčení o registraci plátce DPH -) dne 1. 7. 2016 sepsala vyšší soudní úřednice referát, kterým postoupila věc do sporného oddělení vzhledem ke složitosti věci -) dne 7. 7. 2016 byla žaloba zaslána žalovaným k vyjádření. Žalobci byla doručena vhozením do schránky dne 26. 7. 2016 -) dne 1. 8. 2016 se k žalobě vyjádřil žalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] -) dne 16. 8. 2016 se k žalobě vyjádřil i žalovaný [celé jméno žalobce] -) dne 23. 9. 2016 bylo vyjádření žalovaných zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 30 dnů -) dne 11. 8. 2017 byl žalobce vyzván, aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení -) dne 19. 10. 2018 bylo zjištěno, že zástupkyně žalovaného [příjmení] [celé jméno žalobce] byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů a dále bylo zjištěno, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] pobývá ve výkonu trestu odnětí svobody -) dne 25. 10. 2018 bylo oznámeno žalovanému [příjmení] [celé jméno žalobce], že jeho zástupkyně byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů, nechť si tedy případně zajistí nové zastoupení a dále byl dotázán, zda má zájem se účastnit jednání ve věci. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] na výzvu soudu nikterak neragoval -) dne 8. 2. 2019 byl žalobce vyzván k onačení důkazů k prokázání některých svých tvrzení -) dne 11. 3. 2019 žalobce doplnil své návrhy na provedení dokazování -) dne 6. 8. 2019 byl vyžádán k zapůjčení trestní spis ve věci vedené proti žalovanému 1) [anonymizováno] [celé jméno žalobce] -) dne 10. 10. 2019 byl tento spis vrácen -) dne 17. 10. 2019 bylo nařízeno jednání na 12. 12. 2019 -) dne 4. 12. 2019 obdržel soud oznámení o právním zastoupení žalovaného 1) [celé jméno žalobce] a současně žádost o odročení jednání, které bylo odročeno na 4. 12. 2020 -) dne 30. 1. 2020 se vyjádřili žalovaní 2) a 3) a předložili listinné důkazy -) dne 4. 2. 2020 se ve věci konalo jednání, při kterém byla přednesena žaloba, obrana, byly sděleny výsledky přípravy jednání, dáno poučení dle § 118a, provedeny důkazy, věc byla koncentrována a jednání odročeno na 28. 4. 2020 -) dne 3. 3. 2020 předložili žalovaní 2) a 3) své vyjádření -) dne 4. 3. 2020 předložil své vyjádření žalovaný 1) [celé jméno žalobce] -) vyjádření žalovaných byla dne 5. 3. 2020 zaslána žalobci -) dne 4. 3. 2020 žalobce doplnil tvrzení a návrhy důkazů -) dne 10. 3. 2020 učinil soud dotaz na [anonymizována dvě slova] -) dne 17. 3. 2020 předložil žalovaný 1) [celé jméno žalobce] svou repliku k doplnění žaloby -) dne 19. 3. 2020 poskytla [anonymizována dvě slova] požadované údaje -) dne 1. 4. 2020 bylo s ohledem na epidemickou situaci odročeno jednání na 4. 6. 2020 -) dne 14. 4. 2020 požádal o odročení jednání též zástupce žalovaného 1) [celé jméno žalobce] z důvodů kolize z dříve nařízeným jednáním -) dne 15. 4. 2020 bylo vyhověno žádosti i odročení a jednání bylo odročeno na 30. 6. 2020 -) dne 30. 6. 2020 se konalo jednání, při kterém bylo pokračováno v dokazování, předneseny závěrečné řeči a vynesen zamítavý rozsudek. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 29. 9. 2020. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 10. 2020 8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo po doručení žaloby žalobci ke třem významnějším průtahům. V prvém případě se jednalo o období 10,5 měsíce od zaslání vyjádření žalovaných dne 23. 9. 2016 do 11. 8. 2017, kdy byl žalobce vyzván k označení důkazů, od 11. 8. 2017 do 19. 10. 2018, kdy soud zjistil, že žalobce se nachází ve VTOS a jeho zástupkyně byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů, který dokonce přesáhl 14 měsíců. K průtahu 5 měsíců došlo od 11. 3. 2019, kdy byly doplněny návrhy na dokazování do 6. 8. 2019, kdy byl vyžádán trestní spis žalobce. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 19. 4. 2021, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 42 750 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

16. Žalobce při výpočtu výše újmy vycházel z celkové délky řízení, tj. od 1. 10. 2015 do 16. 10. 2020, ačkoliv v posuzovaném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného. Soud má za to, že nevěděl-li žalovaný o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Žalobce netvrdil, kdy konkrétně se o zahájení řízení dozvěděl, soud tak vyšel ze spisu [název soudu], sp. zn. [číslo] [spisová značka], a za den, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, považuje datum 26. 7. 2016, kdy mu byla žaloba vhozena do schránky. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo od 26. 7. 2016 do 16. 10. 2020, tj. 4 roky a 2 měsíce. Posuzované řízení bylo složitější po právní a procesní stránce. Jednalo se o spor o náhradu škody, které se měli žalovaní dopustit, když jako členové představenstva nejednali s péčí řádného hospodáře. Soud byl nucen opakovaně vyzývat žalobce z naříkaného řízení k doplnění žaloby a důkazů Spor byl řešen na jediném stupni soudní soustavy.

17. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že požádal o odročení jednání z důvodu převzetí věci novým zástupcem. K tomuto došlo více než rok poté, co soud o vyškrtnutí původní právní zástupkyně žalobce vyrozuměl a vyzval jej k případnému zvolení zástupce nového. Žalobce tuto výzvu oslyšel, následné převzetí právního zastoupení až poté, co bylo nařízeno jednání, které bylo převzetím zastoupení zmařeno, je třeba přičíst výhradně k tíži žalobce. Podobně jako odročení druhého jednání ve věci z 3. 6. 2020 na 30. 6. 2020 v důsledku kolize na straně zástupce žalobce, ačkoliv žádost byla doručena více než měsíc a půl před jednáním. Zástupce tak mohl pro účely jednání zajistit substituci. Pokud tak neučinil, je třeba i toto zdržení přičíst k tíži žalobce. Celkem se vinou žalobce řízení prodloužilo o 2,5 měsíce.

18. Stran činnosti soudu lze vytknout výše uvedená období nečinnosti, která za posuzované období činila v součtu téměř 2,5 roku.

19. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní občanskoprávně-obchodní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdil, že by byl nemocen. Namítané řízení mělo pro žalobce standardní význam. Každé řízení je pro účastníka nepohodlím, zajisté tomu tak bylo i u žalobce, nicméně tvrzení žalobce o tom, že řízení pro něj bylo velmi stresující, podobně jako byla ztížena jeho obrana v důsledku jeho pobytu ve VTOS, nelze přeceňovat. Žalobce jako bývalý advokát věděl, jak řízení probíhá, míra stresu u něj proto musela být nižší než u jiných osob. Nelze pominout ani fakt, že byl žalován spolu s dalšími dvěma osobami, skutečnosti a důkazy vznesené na obranu těchto osob působily i ve prospěch samotného žalobce, který byl navíc v řízení zastoupen. Jeho práva tak nebyla v tomto směru ohrožena a jejich obrana ztížena. Soud proto zvýšený význam řízení pro žalobce v důsledku jeho pobytu ve vězení nespatřuje, naopak nelze přehlédnout sdílenou újmu společně žalovaných osob, která byla v celkovém výpočtu výše zadostiučinění zohledněna.

20. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

21. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 4 roky a 2 měsíce částku 47 500 Kč (4x15 000+2x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 10 % O dalších 5 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobce na délce řízení a o dalších 5 % pro sdílenou újmu na straně žalobce a jeho spolužalovaných. Důvody pro zvýšení náhrady soud neshledal, neboť má za to, že období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 38 000 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 42 750, tedy sumou soudem vypočtené přiměřené zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu zamítnout.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal paušální náhradu ve výši 300 Kč za 1 úkon - vyjádření k žalobě - dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhradu nákladů je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).