46 C 243/2022 - 87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 68 635 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 916,23 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] [Anonymizováno] zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 22 080 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 částku, která bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 68 635 Kč s příslušenstvím. Svou žalobou zdůvodnila tím, že proti ní bylo vedeno trestní stíhání zahájené na základě usnesení ze dne 7. 11. 2018 pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. V řízení před [Anonymizováno], vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla odsouzena, přičemž rozsudkem ze dne 10. 3. 2022 byla rozsudkem [právnická osoba] obžaloby zproštěna. Žalobkyni vznikla v trestním řízení škoda v podobě nákladů obhajoby ve výši 28 635 Kč a dále nemajetková újma, kterou vyčíslila částkou [částka], neboť nezákonným [podezřelý výraz] stíháním bylo zasaženo do její osobnostní sféry, kdy byla vystavena výrazné a déletrvající psychické zátěži, v době zahájení trestního stíhání jí bylo 76 let a trestní stíhání trvalo téměř 3,5 roku. Vzhledem k věku a kardiovaskulárním problémům byla odkázána na pomoc s běžnými i úředními záležitostmi pouze na svého syna. Pro žalobkyni bylo obrovskou zátěží absolvování výslechu před policejním orgánem, kdy byla v podstatě zadržena a dopravena k výslechu, což bylo pro žalobkyni traumatizující stejně jako domovní prohlídka konaná před zahájením trestního stíhání. V důsledku trestního stíhání došlo k značnému zásahu do dobrého jména a občanské cti. Žalobkyně vnímala citelně vznesené obvinění, vnitřně se musela vyrovnávat s pocity nespravedlnosti a křivdy. Vzhledem k trestnímu stíhání byla nervózní, deprimovaná a měla obavy z probíhajícího procesu a jeho výsledku. Vzhledem k vysokému věku snášela daleko hůře celý průběh trestního řízení a těžko se vyrovnávala se zahájením trestního stíhání a s odsouzením k podmíněnému trestu prvostupňovým soudem. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 1. 4. 2022, kterou žalovaná v zákonem stanovené lhůtě nevyřídila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne 1. 4. 2022 uplatnila svůj nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“), jímž požadovala částku [částka] představující náhradu nákladů právního zastoupení a náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Žalovaná nárok žalobkyně projednala dne 30. 1. 2023, konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobkyni poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla odškodnění toliko v částce 37 909,25 Kč, ve zbytku byla žádost žalobkyně zamítnuta. Pokud jde o náhradu nákladů obhajoby, shledala žalovaná žádost žalobkyně důvodnou co do částky 27 909,25 Kč vč. DPH. Přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu poskytla žalovaná ve výši 10 000 Kč. Při své úvaze o výši zadostiučinění vyšla z toho, že řízení trvalo 3 roky a 4 měsíce, co se týče následků trestního stíhání, uzavřela žalovaná, že trestní řízení mělo značný negativní dopad do osobnostní sféry žalobkyně, jednalo se o výraznou a déletrvající zátěž pro její osobu, vše bylo zhoršeno tím, že byl stíhán též její syn a v době zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni 76 let. Vzhledem ke svému věku a zdravotním problémům, zejména kardiovaskulárnímu onemocnění byla odkázána na pomoc s běžnými i úředními záležitostmi na svého syna, hlavních líčení se neúčastnila. Žalovaná proto dospěla k závěru, že došlo k porušení práva žalobkyně nebýt trestně stíhána jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání nezákonného rozhodnutí a s tím související porušení práva se žalovaná žalobkyni omluvila. Výši zadostiučinění v částce 10 000 Kč odůvodnila tím, že v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2, sp. zn. 47 C 268/2021, bylo žalobkyni přiznáno taktéž 10 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku, s hrozícím trestem odnětí svobody do 2 let. Délka řízení činila 2 roky a 7 měsíců, přičemž toto trestní stíhání se s naříkaným řízení celou dobu překrývalo s výjimkou posledních 11 měsíců. Žalobkyně tudíž byla za nemajetkovou újmu již odškodněna a nelze určit, které zásahy do osobnostní sféry byly způsobeny kterým trestním stíháním, proto žalovaná považuje částku za adekvátní.

3. Žalobkyně vzala svou žalobou podáním ze dne 9. 3. 2023 co do částky 38 635 Kč zpět (co do částky 28 635 Kč[Anonymizováno]představující náhradu nákladů obhajoby a 10 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy), soud proto usnesením ze dne 16. 3. 2023, čj. 46 C 243/2022-51, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z žádosti žalobkyně o náhradu škody ze dne 12. 4. 2022 adresované žalované soud zjistil, že žalobkyně tímto podáním předběžně uplatnila svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a náhradu škody způsobenou jí v řízení vedeném před [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Na náhradu odměny obhájce požadovala celkem částku 28 635 Kč a za nemajetkovou újmu částku 40 000 Kč.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 30. 1. 2023 plyne, že žalobkyně u žalované dne 1. 4. 2022 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 28 635 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 40 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání před [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 11. 2018. Žádost žalobkyně shledala v nároku na náhradu škody důvodnou co do částky 27 909,25 Kč včetně DPH. Co se týká náhrady nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, žalovaná uzavřela, že stíhání trvalo tři roky a čtyři měsíce. Žalovaná pak konstatovala, že v případě žalobkyně došlo k porušení práva nebýt trestně stíhán jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a za vydání nezákonného rozhodnutí se omluvila. Uvedla, že žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 2022, čj. 47 C 268/2021-56, a to za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k bytu, domu nebo k nebytovému prostoru s hrozícím trestem do dvou let. Toto trestní stíhání se s trestním stíháním v projednávané věci po celou dobu překrývalo až na posledních 11 měsíců. Žalobkyně tak již byla za nemajetkovou újmu odškodněna, a nelze určit, jaké zásahy do osobnostní sféry byly způsobeny, kterým trestním stíháním, a proto žalobkyni přiznala toliko částku 10 000 Kč. Celkem tak žalovaná poskytla z titulu nezákonného trestního stíhání částku 37 909,25 Kč.

7. Ze spisu [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] soud provedl níže uvedené listiny a zjistil z nich následující skutečnosti: [Anonymizováno] [podezřelý výraz]. [datum]. [datum] [datum]. [datum] [Anonymizováno] [datum]. [datum]. [spisová značka]. [Anonymizováno] [právnická osoba]. [právnická osoba] [datum]. 8. [datum] [částka]. 9. [adresa] [částka].

10. Žalobkyně v rámci svého výslechu uvedla, že když za ní policie přišla, byl to pro ni velký stres. Předtím bylo všechno v klidu. Ze stresu se u ní projevily kardiovaskulární problémy, měla ucpané cévy, před trestním stíháním byla zdravá. Policisté pro ni přišli, když jí pošťačka předávala důchod. Předtím jí nikdo nekontaktoval, stíhaná nikdy předtím nebyla. Prováděli u ní domovní prohlídku v celém domě, co hledali, žalobkyně nevěděla, osobní věci neprohledávali. Večer jezdila kolem domu policie a blikali modrými majáky, z čehož měla žalobkyně strach. O trestním stíhání věděli jen doma, s rodinnými příslušníky, kromě vyděděného syna, problémy nemá. K dotazům svého zástupce žalobkyně ke svým zdravotním problémům žalobkyně uvedla, že nemohla dýchat, v nemocnici ovšem podepsala revers, pak jí začalo být ještě hůř. V poslední době zjistili, že má ucpanou cévu, což je cca už 5 let, bere řadu léků, nesmí pracovat, musí se hlídat. Trestní stíhání se dotklo psychiky žalobkyně, ze všeho je hned špatná, třese se. Trestní stíhání jí hodně ublížilo, celý život se chovala slušně. Při domovní prohlídce jí byli policisté nepříjemní, každou chvíli ji vozili do [Anonymizováno], brali jí DNA, chovali se k ní jako ke zloději, fotili ji a brali otisky prstů. K dotazům zástupce žalované žalobkyně uvedla, že před zahájením trestního stíhání v naříkané věci proti ní bylo zahájeno další trestní stíhání, a to na základě trestního oznámení vyděděného syna, který se nechoval dobře a po manželově smrti žalobkyni „zažaloval“ (patrně míněno podal trestní oznámení).

11. Svědek [jméno FO], syn žalobkyně, v rámci svého výslechu uvedl, že žalobkyně žije sama v domě, je vdova. Vylíčil problémy se svým bratrem [Anonymizováno], který byl mnohokrát soudně trestán, byl vyděděn a dělá v rodině zle. Otec chtěl [Anonymizováno] dostat pryč z jejich nemovitostí, bratr otce utýral, mlátil jej a policie to neřešila. Po smrti otce dle svědkových slov bratr „začal peklo na matku“ a snažil se jí zničit, nalíčil na ni nějaké manipulace v elektro skříních. Následně šel a matku udal na policii, která se těšila, že bude mít případ. Vtrhli na matku v neděli asi v 5 hodin ráno, přijela spousta policejních aut a udělali domovní prohlídku na základě oznámení bratra. Když se chtěl domovní účastnit, policie jej vykázala. Všude byla spousta policejních aut a viděla to celá ulice. Vedle manipulace s přívodem elektřiny za pár dní přišlo obvinění z toho, že matka vyhodila bratra z bytu, a to na základě bratrem předložených falešných smluv. Policie pak žalobkyni začala stíhat i v další kauze. Bratr chodil a dával na matku trestní oznámení. Souběžně tak žalobkyně byla stíhána ve dvou věcech. Svědek měl strach, aby bratr žalobkyni něco neudělal, proto jí často navštěvoval, začali se procesně bránit a policie na to konto začala matku terorizovat. Přepadávali ji doma, např. když přišla listonoška s důchodem, přišla policie bez ohlášení a odvezla ji, vzali jí otisky prstů, pustili jí v noci majáky před domem, svědek měl za to, že se snaží matku zlomit. V každém z trestních řízení si pro žalobkyni policie přijela 2-3x. Žalobkyně byla před zahájením trestního stíhání zdravotně v pořádku, možná měla problémy s tlakem. Asi týden po domovní prohlídce ji vzal do nemocnice, neboť nemohla dýchat a třásla se a objevili jí problémy se srdcem, arytmie, dle lékaře způsobené stresem, a že je třeba to řádně vyšetřit, žalobkyně podepsala revers a z nemocnice odešla a následně jí k lékaři vozil svědek. Zdravotní problémy vyvrcholily tím, že jí bylo před půlrokem sděleno, že musí podstoupit angioplastiku, neboť jí hrozí infarkt. Sám matku podporoval, věděl, odkud vítr vane, příbuzní to věděli taktéž, matka ale byla dehonestována v místě bydliště, bydlí na malém městě, na ulici se všichni znají, lidé ji přestali zdravit. Žalobkyně nikdy předtím stíhána nebyla, je velice slušná, dříve pracovala ve školce, připravovala stravovací normy pro děti.

12. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobkyni bylo usnesením ze dne 7. 11. 2018 zahájeno trestní stíhání pro přečin krádeže, žalobkyně byla předvedena k výslechu, byla u ní provedena domovní prohlídka, při které byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny. V soudním řízení se žalobkyně k soudu nedostavovala, byla rozsudkem soudu I. stupně shledána vinnou a odsouzena k podmíněnému trestu, rozsudkem soudu II. stupně však byla obžaloby zproštěna, neboť nebylo prokázáno, že by skutek spáchala. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou, ta však až po podání žaloby plnila na náhradu nákladů obhajoby a na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním poskytla toliko částku 10 000 Kč. Žalobkyně byla souběžně stíhána pro trestný čin neoprávněného zásahu k domu, bytu a nebytovému prostoru.

13. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobkyně, byla z její výpovědi zjevná ostražitost, žalobkyně nebyla s to vypovědět souvisle k zásahům do její osobní sféry způsobené trestním stíháním v podstatě ničeho. Bez zřejmé časové souvislosti akcentovala pouze velký stres a jednotlivosti, které ze strany policie vnímala úkorně (domovní prohlídka, předvedení) bez reflexe k tomu, že v jejím domě byl skutečně zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, nebo že na usnesení s výzvou k dostavení se k policejnímu orgánu nereagovala, dokonce doručení sdělení obvinění při výslechu zapřela, ačkoliv z důkazů provedených z trestního spisu bylo zřejmé, že před předvedením toto obdržela. Přes svou pasivitu po celou dobu trestního řízení, považovala žalobkyně za nestandardní, že byla k výslechu předvedena, úkorně vnímala i odběr DNA a otisků prstů, přestože tyto byly pro posouzení podstatným důkazem, neboť na jejich základě bylo zjištěno, kdo v domě nelegální přípojku zbudoval a kdo prostřednictvím tahového spínače nelegální odběr realizoval. Pokud jde o výslech svědka [jméno FO], tento popsal rodinné peripetie s bratrem [Anonymizováno] (synem žalobkyně), který jednak měl vážné rozpory s rodiči, které vedly až k jeho vydědění. Ostatně na základě trestních oznámení právě bratra bylo trestní stíhání zahájeno, ve snaze dělat žalobkyni ze života peklo a mstít se. Pokud se jedná o popis zásahů trestního stíhání do osobních sfér žalobkyně, byla výpověď svědka téměř nevýnosná. Svědek i přes opakované poučení soudu, aby hovořil o tom, co vnímal svými smysly, líčil spíše své domněnky a popisoval skutečnosti zjištěné z druhé ruky, případně to, jak trestní stíhání působilo na něj a jak jej vnímal on sán. Jeho výpověď byla dramatická a přehnaná. Svědek tvrdil, že matku policie přepadla v 5 hodin ráno za účelem provedení domovní prohlídky, ačkoliv z protokolu o provedení domovní prohlídky vyplynulo, že s úkonem bylo započato v 7:55 hod., podobně popisoval přepadení policií za účelem předvedení, kterému ani nebyl přítomen nebo blikání majáky do oken žalobkyně. Popisoval, jak byla žalobkyně dehonestována v místě bydliště, ačkoliv žalobkyně uváděla, že o trestním stíhání věděla jen úzká rodina a sama o negativním vztahu sousedů k její osobě neuvedla ničeho. Dále svědek popisoval zejména své názory na postup policie k jeho osobě, které však nejsou pro posouzení věci podstatné. Žalobkyně i svědek v rámci výslechu popisovali i zdravotní problémy žalobkyně, nicméně ve skutkových tvrzeních nebyla o zásazích do zdraví způsobených trestním stíháním ani zmínka a k prvnímu jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, svá tvrzení ke zdravotnímu stavu žádným způsobem nedoplnili ani nenavrhli důkazy k jejich provedení a řízení bylo koncentrováno, soud tak v rámci svého posouzení vycházel pouze z toho, že žalobkyni v době trestního stíhání trápily kardiologické problémy, jejich původ však dále nezjišťoval. Z tohoto důvodu pak soud zamítl i návrh na provedení důkazu lékařskými zprávami žalobkyně, jenž byly vzneseny až po koncentraci řízení.

14. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení: Dle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 písm. a) zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 zákona, se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního orgánu ze dne 7. 11. 2018, které jí bylo doručeno dne 6. 12. 2018. Žalobkyně byla [právnická osoba] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 10. 3. 2022 obžaloby zproštěna. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu shora citovaného zákona.

16. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobkyně byla, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a byla obžaloby pravomocně zproštěna, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala.

17. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 18. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

19. Trestní řízení žalobkyně trvalo od 6. 12. 2018, kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 11. 2018 až do vydání zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu, tj. do 10. 3. 2022. Celkem trestní řízení trvalo cca 3 roky a 3 měsíce.

20. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobkyně byla stíhána pro spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) odst. 3 tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, kterých se měla žalobkyně dopustit tím, že v místě svého trvalého bydliště, v rodinném domě určeném k trvalému bydlení, odebírala na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, elektrickou energii, kdy však v uvedené době úmyslně vykazovala jiné hodnoty odběru elektrické energie, a to prostřednictvím nelegální odbočky. Trestní sazba činila 1 rok až 5 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

21. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání a zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, jichž se žalobkyni od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobkyně nejde. Přiměřenou satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být právě zaplacení částky 10 000 Kč, které se již žalobkyni dostalo od žalované. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobkyni stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobkyni trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Konkrétní výši přiznané částky odůvodňují zásahy do osobnostních sfér žalobkyně, která byla nucena podstoupit ve svém domě domovní prohlídku, která pro ni byla zajisté stresující a podrobit se dalším úkonům trestního řízení, a to i přes zjištěné kardiologické problémy. Žalobkyni bylo v době zahájení trestního stíhání 76 let, byla tedy osobou pokročilejšího věku, navíc trpící zdravotními obtížemi, jež snáší zásahy do svých práv úkorněji (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2292/2012), navíc byla soudem I. stupně nepravomocně odsouzena k podmíněnému trestu, ač dosud žila bezúhonným životem. K přiznání vyššího zadostiučinění soud důvody neshledal. Tvrzené narušení profesní, či rodinné sféry života žalobkyně v řízení zjištěno nebylo, neboť žalobkyně byla v době zahájení trestního stíhání již starobní důchodkyní a rodinné vazby trestní stíhání nenarušilo. Pokud se jedná o vztahy se synem Jiřím, tyto byly vyhrocené již před zahájením trestního stíhání. Jde-li o zásahy do zdraví žalobkyně, odkazuje soud na výše uvedené (odst. 13 rozsudku).

22. Soud v rámci posouzení výše zadostiučinění vzal v potaz též další okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo, zejména skutečnost, že v rámci trestního řízení bylo zjištěno, že v domě žalobkyně skutečně docházelo k neměřenému odběru elektrické energie, kdy z protokolu o provedení domovní prohlídky včetně fotodokumentace plyne, že žalobkyně bydlí sama v domě typu [Anonymizováno], v němž docházelo k vytápění a ohřevu vody mimo měřenou spotřebu. Z biologických stop zajištěných na místě na kabelech a tahovém spínači bylo zjištěno, že jsou na nich stopy jejího syna [jméno FO], který vypovídal ve věci jako svědek, byl spolu s žalobkyní stíhán a byl za skutek také odsouzen. Skutečnost, že se žalobkyně musela podrobit odběru biologického materiálu tak nebyla žádným excesem, ale pouze logickým důsledkem neoprávněného odběru v jí užívaném domě, což ostatně platí i o provedené domovní prohlídce. Byť byla žalobkyně obžaloby zproštěna, nelze přehlédnout, že trestní řízení nebylo vedeno pro skutek, který se nestal, nebo nebyl trestným činem, ale proto, že v domě žalobkyně její syn [jméno FO] zřídil nelegální přípojku, prostřednictvím které žalobkyně odebírala neoprávněně elektrickou energii. Soudu nepřísluší polemizovat o tom, jestli tato skutečnost byla žalobkyni známa, nicméně minimálně její syn, který za poměrně dramatických okolností vypověděl, jak na žalobkyni negativně působilo nezákonné trestní stíhání, resp. úkony trestního řízení, tím, že nelegální přípojku v domě zřídil, žalobkyni těmto úkonům de facto vystavil, podobně jako jí vystavil nutnosti odběru biologického materiálu a soudnímu procesu. V této souvislosti třeba zmínit, že žalobkyně byla po celou dobu trestního řízení pasivní, s policií nekomunikovala, což vedlo až k jejímu předvedení. Žalobkyně se v soudní fázi řízení k soudu nedostavovala, nebyla tedy přímo vystavena stresu spojenému s pobytem v soudní budově a jednací síni a s probíhajícím dokazováním. V poslední řadě vzal soud v potaz, že řízení bylo vedeno souběžně s trestním stíháním pro porušování práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku a nemajetková újma způsobená naříkaným trestním stíháním je až na výjimku v podobě realizované domovní prohlídky těžko odlišitelná od újmy způsobené souběžně vedeným trestním stíháním, v němž bylo žalobkyni taktéž poskytnuto zadostiučinění ve výši 10 000 Kč.

23. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn., 23 C 92/2017 a 47 C 268/2021.

24. V prvém případě byl poškozený stíhán po dobu 3 let a 5 měsíců pro trestný čin pojistného podvodu, za nějž hrozil trest 1 rok až 5 let, u poškozeného došlo ke zhoršení zdravotního stavu, ovšem neprokázalo se, že by k tomu došlo v důsledku trestního stíhání, poškozený byl dosud bezúhonný, starší 65 let, trpící řadou nemocí, ze strany žalované se poškozenému dostalo konstatování porušení práva a omluvy, ze strany soudu bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. V tomto případě se podobně jako v případě žalobkyně jednalo o trestný čin proti majetku se stejnou trestní sazbou, trestní stíhání ve srovnávaném případě bylo o pouhé 2 měsíce delší, jednalo se stejně jako u žalobkyně o osobu pokročilého věku, bezúhonnou, s horším zdravotním stavem. Žalobkyně oproti srovnávanému případu byla též nepravomocně odsouzena, nicméně v jejím případě je však třeba přihlédnout ke skutečnosti, že v jejím domě docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie.

25. V druhém případě se jednalo o stíhání žalobkyně v související věci, v němž byla žalobkyně stíhána pro porušování práv k domu bytu a nebytovému prostoru. Je zřejmé, že u žalobkyně došlo k výrazné psychické zátěži, byla také nepravomocně odsouzena, byla opětovně stíhána spolu se svým synem po dobu 2 let a 5 měsíců. Za uvedené trestní stíhání jí bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, když zásahy se do značné míry kryjí se zásahy způsobenými naříkaným řízením.

26. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobkyně a zásahům do jejích osobnostních sfér soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 10 000 Kč, která již byla žalobkyni poskytnuta žalovanou, je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobkyně a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, tato byla již samotnou žalovanou uznána jako důvodná a náhrada byla vyplacena před rozhodnutím ve věci samé (v nepatrném zbytku byla žaloba vzata zpět a řízení částečně zastaveno).

27. Výrokem I. však soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 1 916,23 Kč z částky 37 909,25 Kč, a to od 2. 10. 2022 do 1. 2. 2023, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 1. 4. 2022, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 1. 10. 2022, žalovaná však náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 37 909,25 Kč uhradila až 1. 2. 2023. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 2. 10. 2022 do 1. 2. 2023. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

28. Ve zbytku požadovaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta.

29. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části (725,75 Kč představující náhradu nákladů obhajoby). Soud co do nároku na náhradu nemajetkové újmy vycházel z toho, že žaloba byla podána v celém rozsahu důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona.

30. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 4 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby, účasti při jednání dne 25. 8. 2023) ve výši 4 220 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 77 909,25 Kč ), dále 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Celkem je tak žalovaná povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení částku 22 080 Kč. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

31. Vzhledem k tomu, že to byla žalovaná, kdo byl v řízení neúspěšný je ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. povinna nahradit státu náklady řízení, které platil. Náklady státu spočívají ve svědečném, které však nebylo dosud vyplaceno. Žalované tak bude náhrada těchto nákladů uložena samostatným usnesení, jakmile bude svědkovi náhrada vyplacena.

Poučení