46 C 249/2022 - 117

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] [Adresa žalobce] [Jméno advokáta] [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 178 700 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 500 Kč od 13. 11. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 155 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 155 000 Kč od 13. 11. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 19 100,80 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradu nákladů řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 178 700 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl [adresa] pro přečin poškozování cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, které bylo zahájeno dne 3. 4. 2020. Ve věci byl vydán trestní příkaz, proti kterému podal odpor a následně byl rozsudkem ze dne 19. 10. 2020 uznán vinným a odsouzen k podmíněnému trestu v trvání 6 měsíců s odkladem na 18 měsíců. Odvolací soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2021 rozsudek soudu I. stupně zrušil a znovu rozhodl o odsouzení žalobce k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč. Tento žalobce obratem uhradil. Nejvyšší soud rozsudky obou stupňů zrušil a přikázal soudu I. stupně ve věci znovu rozhodnout. [Anonymizováno] [adresa] pak postoupil trestní věc k projednání [právnická osoba] v [právnická osoba], který věc odložil. Žalobci vznikla z titulu nezákonného trestního stíhání škoda v podobě uhrazených nákladů obhajoby ve výši 18 700 Kč. Dále mu vznikla nemajetková újma tím, že byl nejprve nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a následně pravomocně odsouzen k peněžitému trestu, čímž došlo k zásahu do práva žalobce disponovat s majetkem. Částka byla vysoká a zasáhla do chodu jeho domácnosti. Žalobce se dostal do postavení pravomocně odsouzené osoby, tedy pachatele trestného činu, ačkoliv jím nebyl. V důsledku toho neměl čistý trestní rejstřík a bylo na něj veřejností a rodinnými příslušníky nahlíženo jako na osobu páchající trestnou činnost. Žalobce byl pravomocně odsouzen po dobu 9 měsíců, trestní stíhání trvalo celkem 20 měsíců, žalobce proto požaduje na náhradu nemajetkové újmy částku 160 000 Kč. Žalobce se se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy obrátil na žalovanou podáním ze dne 12. 5. 2022, po uplynutí zákonné lhůty k projednání nároku se obrátil na soud.

2. V doplnění žaloby ze dne 5. 4. 2023 žalobce uvedl, rozvedl své měsíční příjmy a výdaje s tím, že uvedl, že po jejich úhradě zbývá rodině k dispozici 7 000 Kč, částka 40 000 Kč v podobě uhrazeného peněžitého trestu tedy byla citelným zásahem do financování domácnosti. Záznam v rejstříku se u žalobce také negativně odrazil v tom, že za účelem zlepšení finanční situace rodiny poptával pracovní pozice ve velkých bankách a pojišťovnách, kde ovšem narazil na požadavek čistého trestního rejstříku, který nemohl splnit a následně mu bylo sděleno, že bez čistého RT nesplňuje podmínku pro přijetí do pracovního poměru. Jako na osobu páchající trestnou činnost na něj pohlížela jeho [Anonymizováno] [jméno FO], která na odsouzení žalobce nahlížela striktně negativně a odmítla s ním udržovat kontakt. O odsouzení se patrně dozvěděla z okruhu nejbližší rodiny. Žalobce působí jako [Anonymizováno] a několikrát na něj během fotbalových zápasů bylo vulgárně pokřiováno s narážkami, že je odsouzený, má sedět ve vězení a ne pískat. Žalobce musel na účast u soudních jednáních omlouvat z práce a dokládat zaměstnavateli důvod, mohla se informace o trestním stíhání stát známou prakticky neomezenému okruhu osob zaměstnavatele. Negativně k jeho odsouzení se vyjadřoval také [jméno FO].

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala na navrhla jej zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce dne 12. 5. 2022 uplatnil svůj nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“), jímž požadoval částku [částka] představující náhradu nákladů právního zastoupení a náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Žalovaná nárok žalobce projednala dne 12. 1. 2023, konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 a § 10 zákona, náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla odškodnění toliko v částce 14 200 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Pokud jde o náhradu nákladů obhajoby, shledala žalovaná žádost žalobkyně důvodnou právě co do částky 14 200 Kč, kdy částku 10 800 Kč činila náhrada úkonů obhajoby, částku 3 400 Kč náhrada promeškaného času cestou k soudu. Nebyla však poskytnuta náhrada cestovného, neboť žalobce nepředložil kompletní velký technický průkaz vozidla, s nímž měly být cesty k soudu realizovány. Přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu poskytla žalovaná ve formě konstatování, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí a nezákonného rozhodnutí o trestu ve smyslu § 7 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona, kterými jsou usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 3. 2020, rozsudek [adresa] den 19. 10. 2020 a rozsudek [Anonymizováno] ze dne 28. 1. 2021, čím došlo k porušení práva žalobkyně nebýt trestně stíhána jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná má za to, že žalobce dostatečně neprokázal vznik nemajetkové újmy. K této se žalobce vyjadřuje pouze obecně. Žalovaná proto vyzvala žalobce k doplnění žádosti, žalobce však na výzvu nereagoval. Žalovaná s ohledem na příjem žalobce neshledala finanční zásah uložením a zaplacením peněžitého trestu za nijak zásadní, navíc jeho uložení bylo řádně zdůvodněno a zmínila fakt, že žalobce vyřešení věci nijak nepomohl, když od počátku využil práva k věci nevypovídat. Žalovaná tak má za to, že relutární zadostiučinění žalobci nenáleží.

4. S ohledem na plnění ze strany žalované vzal žalobce svou žalobu co do částky 14 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 200 Kč od 13. 11. 2022 do zaplacení zpět. Soud proto usnesením ze dne 21. 4. 2023 řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 12. 5. 2022, zaslané zástupcem žalobce [Anonymizováno] je patrné, že žalobce u žalované předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemateriální újmy, a to v částce 18 700 Kč představující náhradu nákladů obhajoby a dále částku 160 000 Kč přestavující náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, kdy požadoval za každý měsíc trestního stíhání částku 8 000 Kč, celkem tedy po žalované požadoval částku 178 700 Kč. Žalovaná žádost žalobce obdržela dne 12. 5. 2022, jak je patrno z jejího přípisu ze dne 27. 8. 2022.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 17. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí a nezákonného rozhodnutí o trestu, ve smyslu § 7 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterými jsou usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 3. 2020, rozsudek [adresa] ze dne 28. 1. 2021. Pokud jde o náhradu nákladů obhajoby, považuje žalovaná za splněné podmínky pro přiznání nároku toliko co do výše 10 800 Kč, cestovné pak nemohlo být přiznáno s ohledem na nedoložení kompletního technického průkazu. Vedle toho bylo dále přiznáno na náhradu promeškaného času obhájce žalobce částka 3 400 Kč. Celkem tedy na náhradu nákladů obhajoby žalovaná přiznala 14 200 Kč. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, žalovaná má za to, že tato není dostatečně prokázána, když žalobce vyzvala k doplnění jeho tvrzení a doložení důkazů ke vzniku nemajetkové újmy přípisem ze dne 27. 8. 2022, žalobce však ničeho nedoplnil.

8. Z faktury daňového dokladu č. 014/2022, vystaveného advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci plyne, že jím bylo požadováno za obhajobu žalobce v naříkané věci celkem 18 700 Kč, a to za 6 úkonů právní služby (převzetí obhajoby, účast u hlavního líčení, odvolání, účasti u veřejného zasedání, dovolání a účasti u hlavního líčení okresního soudu). Za každý z úkonů byla požadována částka 1 800 Kč a dále bylo na cestovních náhradách požadováno 2 680 Kč a 2 360 Kč a 2860 Kč.

9. Z kopie velkého technického průkazu vozidla [Anonymizováno] vlastníkem je [jméno FO] plyne, že se jedná o automobil Alpina, jezdící na benzin 98 s kombinovanou spotřebou 10,8 l/100 km.

10. Ze spisu [právnická osoba] Z usnesení [právnická osoba] ze dne 25. 3. 2020, na č. l. 3, je patrno, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kdy měl jinému způsobit vážnou újmu na právech tím, že uvedl někoho v omyl. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2020, jak je patrno z přiložené doručenky. Z trestního příkazu ze dne 14. 7. 2020, č.j. [Anonymizováno], je zřejmé, že žalobce byl shledán vinným přečinem poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 200 denních sazeb v částce 250 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Z rozsudku [adresa], plyne, že žalobce byl odsouzen za přečin poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Z odstavce 9 odvodnění prvostupňového rozsudku je patrno, že soud při druhu a výměře trestu postupoval v intencích § 37–39 trestního zákoníku přihlédl ke všem podstatným okolnostem, zejména polehčujícím a přitěžujícím. U žalobce byla zjištěna zvýšená společenská škodlivost jeho jednání, spočívající v ohrožení zájmu společnosti na ochraně nemajetkových práv fyzických osob, kdy s ohledem na promyšlenost a závažnost jednání žalobce je třeba trvat na jeho trestněprávním postihu. K osobě žalobce bylo zjištěno, že v místě bydliště nebyl postižen pro přestupek a dosud nebyl soudně trestán a projednávané jednání nespadá do zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání z citovaného rozhodnutí [Anonymizováno], v daném případě proto soud nakonec přistoupil k uložení pouze mírného výchovného podmíněného trestu odnětí svobody, jež byl vyměřen v dolní polovině zákonné sazby a byl podmíněně odložen na kratší zkušební dobu. Ze strany soudu šlo o signál pro žalobce, že se v dané věci zachoval nesprávně a nemorálně a měl by se do budoucna takového jednání vyvarovat. Pokud jde o výši peněžitého trestu, zdůraznil, že žalobce v přípravném řízení ani u hlavního líčení ve věci prakticky nevypovídal a nechtěl uvést ani, jaké jsou jeho aktuální majetkové poměry. I přesto, že byl dotazem u zaměstnavatele zjištěn poměrně vysoký příjem, s ohledem na absenci jeho výpovědi, nebylo možné jednoznačně dovodit, zda má aktuálně nějaké zvýšené výdaje, či čelí exekučnímu řízení, proto soud přistoupil k uložení pouze mírného výchovného trestu odnětí svobody. Z rozsudku [datum], vyplývá, že napadený rozsudek byl zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že byl žalobce shledán vinným z přečinu poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl odsouzen k peněžitému trestu stanovenému ve 100 denních sazbách, přičemž jedna denní sazba činní 400 Kč, celkem tedy 40 000 Kč. Ze záznamu o složení ze dne 31. 3. 2021 plyne, že žalobce složil peněžitý trest ve výši 40 000 kč. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, č.j. [Anonymizováno], soud zjistil, že rozsudek [adresa] byly zrušeny, taktéž byly zrušeny další rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazují. Pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a [adresa] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z referátu ze dne 19. 11. 2021, na č. l. 203, je zřejmé, že byl dán pokyn rejstříku trestu, aby bylo vyznačeno zrušení rozhodnutí [adresa] a aby bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu rozesláno. Z usnesení [adresa], je patrné, že trestní věc žalobce byla dle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupena [právnická osoba] v [právnická osoba], neboť by se mohlo jednat o přestupek dle zákona č. 251/2016 Sb. Z opisu evidence Rejstříku trestu fyzických osob ze dne 3. 3. 2020 plyne, že žalobce měl k tomuto datu záznam, kdy měl být [adresa], s právní mocí [datum], stíhán dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, s tím, že trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno dle § 307 odst. 2 trestního řádu, se zkušební dobou do 21. 8. 2021 a byla mu uložena přiměřená omezení a povinnosti. Z opisu evidence Rejstříku trestu fyzických osob ze dne 16. 12. 2020 plyne, že zde nejsou žádné informace o odsouzení žalobce. Z usnesení [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 15. 3. 2022, s právní mocí ke dni 15. 3. 2022, je patrné, že věc postoupena usnesením [adresa] se dle § 76 odst. 1 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupek odkládá, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Z usnesení [adresa], plyne, že dne [datum] bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání žalobce pro skutek uvedený v obžalobě ze dne 14. 11. 2018, kterého se měl dopustit tím, že 20. 6. 2018 řídil v běžném provozu osobní motorové vozidlo a přitom byl srozuměn s tím, že činnost spočívající v řízení motorových vozidel mu byla v té době zakázána rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 27. 6. 2017, jímž byl uznán vinným přestupkem a byla mu uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a sankce zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 14 měsíců tak, že výkon zmíněného rozhodnutí mařil. V uvedeném skutku bylo spatřováno spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a žalobci byla stanovena zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání na 18 měsíců a současně mu byla uložena povinnost složit na účet soudu částku 45 000 Kč na pomoc obětem trestné činnosti. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 2. 2019. Z úředního záznamu [právnická osoba] ze dne 3. 3. 2020 na č. l. 34, je patrno, že 4. 11. 2018 blíže nezjištěný řidič vozidla, jehož provozovatelem je žalobce, jel rychlostí 64 km/h v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/h. Žalobce jako osobu, která řídila v době spáchání přestupku vozidla, uvedl osobu [jméno FO]. Byla provedena lustrace majitele vozidla, kterým byl žalobce, bylo zjištěno, že žalobce měl v době spáchání přestupku, tedy dne 4. 11. 2018 zadržen řidičský průkaz, a to na základě předchozího zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl vrácen dne 20. 3. 2019, tedy v době spáchání daného přestupku by se dopouštěl protiprávního jednání, a to porušení ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kdyby řídil motorové vozidlo v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) daného zákona, tedy by mu hrozila sankce za přestupek. Z pracovního hodnocení na č. l. 112 ze dne 12. 6. 2020 je patrno, že žalobce působil u společnosti [Anonymizováno] na pozici [právnická osoba], kam přešel ze společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba], kde byl zaměstnán od roku 2011 do roku 2019 na pozici [právnická osoba] [Anonymizováno]. Jeho pracovní morálka byla ohodnocena jako dobrá a s tím, že své pracovní povinnosti vykonává řádně a pracovní úkoly odevzdává v dohodnutých termínech. Jeho základní hrubá mzda činila 100 000 Kč v období do 31. 3. 2020 a od 1. 4. 2020 došlo k navýšení hrubé základní mzdy na 104 000 Kč. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne 28. 5. 2020, z nějž je patrno, že se žalobce odmítl vyjádřit ke svým rodinným poměrům, čistému příjmu i počtu zaměstnání v posledních letech. Byl poučen o svém právu nevypovídat, kterého využil a vypovídat odmítl. Z protokolu o hlavním líčení před [adresa], plyne, že žalobce učinil nesporným, že datovou zprávu adresovanou městskému úřadu označil jako řidiče vozidla páchajícího přestupek [jméno FO] a dále po poučení nevypovídal.

11. Ze screenshotu stránky [Anonymizováno], předložené žalobcem na č. l. 55 plyne, že žalobce byl v září 2021 osloven [jméno FO] s tím, že si všimla, že má zkušenost jako [Anonymizováno], momentálně má zajímavý projekt v pojišťovnictví na tuto pozici v Praze a hledá nové kandidáty, kteří by se na tomto projektu chtěli podílet, s tím, že měl-li by žalobce zájem, může zaslat bližší info. Dále, že dne 16. 6. 2021 byl osloven [Anonymizováno] s pracovní nabídkou na pozici [Anonymizováno] pro jejich tým ve finančním sektoru a dne 4. 5. 2021 byl osloven [jméno FO], která by mu ukázala příležitost ve společnosti [Anonymizováno], a to projektu stavění nových datových platforem v [Anonymizováno].

12. Ze spisu [adresa], soud provedl níže uvedené důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti: Z usnesení státního zástupce ze dne 1. 10. 2018 je patrno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, jako obviněného z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 20. 6. 2018 řídil v běžném provozu své osobní motorové vozidlo a přitom byl srozuměn s tím, že činnost spočívající v řízení motorových vozidel mu byla v té době zakázána rozhodnutím [Anonymizováno] [datum] a byla mu za něj uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a sankce zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 14 měsíců. Z podání žalobce ze dne 18. 10. 2018 plyne, že žalobce požádal o podmíněné zastavení trestního stíhání s tím, že se k činu doznává, lituje ho a je si plně vědom své odpovědnosti. Uvedl, že společnosti nebyla způsobena žádná škoda nebo újma a z jeho strany se nejednalo o jednání úmyslné, ale nedbalostní, protože se do datové schránky přihlásil až po 8 měsících od doručení rozhodnutí zakazujícího mu řídit motorová vozidla a toto rozhodnutí po přihlášení do systému mezi ostatními zprávami přehlédl. Řidičský průkaz má od roku 1990 a za tu dobu se dopustil pouze jednoho dopravního přestupku. Nikdy nebyl trestně stíhán, má čistý trestní i přestupkový rejstřík. Od zadržení řidičského průkazu 20. 6. 2018, kdy se fakticky dozvěděl o existenci zákazu řízení, tedy 4 měsíce motorová vozidla neřídí. Z obžaloby ze dne 14. 11. 2018 je zřejmé, že žalobce byl obžalován z přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Z trestního příkazu ze dne 30. 11. 2018, č.j. [Anonymizováno] plyne, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a byl mu uložen peněžitý trest ve 30 denních sazbách po 1 500 Kč v celkové výši 45 000 Kč s tím, že pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Usnesením ze dne 15. 2. 2019, č.j. [Anonymizováno], s právní mocí k 21. 2. 2019, bylo trestní řízení žalobce podmíněně zastaveno. Z opisu z evidence Rejstříku trestu fyzických osob ze dne 22. 8. 2019 plyne, že podmíněné zastavení trestního stíhání bylo v Rejstříku trestů vyznačeno. Z usnesení ze dne 9. 10. 2020, č.j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že se žalobce osvědčil ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením [adresa], když konec zkušební doby připadl na [datum] a [datum] žalobce na účet soudu složil částku 45 000 Kč, na pomoc obětem trestné činnosti.

13. Z výslechu [jméno FO] [Anonymizováno], kamaráda žalobce od dob studií na střední škole, vyplynulo, že na studiích se s žalobcem vídal častěji, pak styky z důvodu práce svědka v zahraničí omezili, nicméně v kontaktu jsou stále a znají se dobře. O žalobci uvedl, že má takovou vlastnost, že se rád soudí, což svědek naopak moc nevyhledává. Žalobce pak svědkovi vykládá, že má tuhle nějaký případ a támhle nějaký případ. Z jeho vyprávění pak svědkovi přijde, že je to každou chvíli něco. Nejdříve žalobce vyprávěl, že je proti němu stát zaujatý, že dostal nějakou pokutu za něco, co nespáchal a dostal jich asi víc. Pak někdy v době koronaviru přišel s tím, že už je odsouzený. Svědkovi se to zdálo už trochu „přes čáru“, tak se s žalobcem nějakou dobu nebavil, když byl odsouzen k odnětí svobody a snažil se mu promluvit do duše. K dotazu, co ho vedlo k utnutí kontaktů svědek uvedl, že jednak měl jiné starosti a jednak mu přišlo divné, že to žalobce dotáhl až za mříže. Následně uvedl, že tedy dostal snad jen podmínku, ale to už je blízko tomu být zavřený. Následně se žalobce ozval, že byl osvobozen a následně se spolu zase začali bavit a navštěvovat se. Svědkovi je známo, že žalobce má rozjeto pár případů, ale jsou to víceméně správní delikty. Žalobce mu o nich vypráví narovinu, protože i svědek změnil pohled na soudnictví. K dotazu žalobce svědek pak ozřejmil, že tím, že se žalobce rád soudí, myslel nejen chození k soudům, ale i předvoláním k jiným úředním úkonům. Případy žalobce se týkají dopravních přestupků, kterých žalobce řeší hodně. Pokud průměrný řidič spáchá 2 přestupky za rok, považuje to svědek za průměr, pokud se však jedná jako v případě žalobce o 10 případů ročně, už je hodně.

14. Žalobce při jednání k dotazům soudu uvedl, že v době trestního stíhání pracoval pro společnost [Anonymizováno] pozici [Anonymizováno] s příjmem 100 000 Kč hrubého měsíčně. K dotazu soudu, kdy se žalobce rozhodl změnit zaměstnání uvedl, že tak učinil zhruba v květnu 2021, a to zejména prostřednictvím sociální sítě [Anonymizováno], kde vyhledával příležitosti ve svém oboru, případně byl sám kontaktován. Několikero jednání i vedl, nicméně tato byla zejména pro banky, respektive pojišťovny a při dalších jednáních se dozvěděl, že je třeba mít čistý trestní rejstřík. Žalobce vedl zhruba čtvero jednání, a to s [Anonymizováno]. S potenciálními zaměstnavateli vedl nejprve rozhovor po telefonu, kdy byl žádán životopis, reference, případně zaslání nějakých odkazů na konkrétní práci, případně pak následoval videorozhovor a pokud tento dopadl dobře, následoval další telefonát, kde už se domlouvaly nějaké konkrétní postupy a zde padly požadavky na mimo jiné i čistý trestní rejstřík. K dotazu která z nabídek došla až do fáze nějakého dalšího telefonu, při němž byly domlouvány nějaké konkrétní požadavky, žalobce uvedl, že se jednalo právě o [Anonymizováno], obsahově se mělo jednat o pozici [Anonymizováno]. Na všech pozicích mu bylo nabízeno kolem 120-130 000 Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že telefonické hovory a videohovory byly vedeny zejména s agenturami, které byly najaty potenciálními zaměstnavateli, aby udělaly předvýběr nějakých kandidátů. V rámci telefonátu, při němž už byly domlouvány konkrétní postupy, už se jednalo o situace, kdy byl jediným vhodným kandidátem s tím, že při videohovoru byla přítomna osoba od konkrétního potenciálního zaměstnavatele, které se měl žalobce zamlouvat. Kromě [Anonymizováno] se do finální fáze vyjednávání o práci dostal též s [Anonymizováno]. K dotazu soudu dále uvedl, že má na své síti [Anonymizováno] nastaveno, že hledá práci a na základě tohoto je potom oslovován. Sám taktéž učinil desítky poptávek přes síť [Anonymizováno], zejména kontaktoval banky či pojišťovny, neboť s tímto měl zkušenosti. Dále uvedl, že společnost [Anonymizováno] opustil v lednu 2022, a od té doby je OSVČ. Co se týká požadavků na čistý trestní rejstřík, v případech, kde se jednání s potenciálními zaměstnavateli dostala k pokročilejším dohodám, tyto informoval o tom, že má záznam v trestním rejstříku, kdy ze strany potenciálního zaměstnavatele, respektive agentury, bylo zjištěno, zda je toto problémem, a následně byl žalobce vyrozuměn, že z důvodu záznamu v trestním rejstříku s ním potenciální zaměstnavatelé spolupracovat nechtějí. Dále uvedl, že se jeho okolí a rodina dozvěděli o trestním stíhání od něj samotného, neboť se na začátku s tímto vůbec netajil. Podával to stylem, jak je vůbec možné, že něco takového vůbec dojde k soudu a počítal s tím, že toto bude odmítnuto. Sdělil to jednak doma manželce, taktéž svému otci či sourozencům. Stejným způsobem se to dozvěděli i žalobcovi bližší známí, od rodinných příslušníků se to dozvěděli patrně i vzdálenější příbuzní. Nicméně o trestním stíhání věděla i širší veřejnost, například, s tím byl konfrontován na fotbale, ale není mu známo, jak se informace k těmto osobám dostala. Incident na fotbale, kdy bylo žalobci sděleno, že má sedět a ne pískat, byl ojedinělý, nicméně náznaky byly častější. Vedle toho zažil několik situací, kdy v rámci fotbalu, kde působil jako rozhodčí, na něj diváci pokřikovali v negativním slova smyslu dotazy typu: Tak co soud?, kterými si do žalobce zamýšleli rýpnout. Soud žalobce při jednání dne 2. 6. 2023 vyzval, aby dle § 118a odst. 3 o.s.ř. označil důkazy ve všem zdě uvedeným skutečnostem, aby označil důkazy ke svým tvrzením o majetkové a finanční situaci rodiny a byl poučen o následcích nevyhovění výzvě a řízení bylo koncentrováno dle § 118a o.s.ř. K označení důkazů byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od doručení protokolu. Tento byl žalobci doručen dne 30. 6. 2023, žalobce na ni však reagoval až dne 18. 9. 2023. Na základě výše uvedeného tak soud uzavřel, že žalobce neunesl břemeno důkazní, když ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nedoplnil tvrzení a důkazy k existenci újmy, která mu měla být způsobena významným zásahem do rodinných financí uložením vysokého peněžitého trestu a zásahy způsobené záznamem v trestním rejstříku, ačkoliv byl o následcích nesplnění výzvy poučen.

15. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týká výpovědi svědka, vzal soud v potaz, že se jedná o dlouholetého kamaráda žalobce, který má zájem na dobrém výsledku řízení pro žalobce. Jeho výpověď však nelze považovat a priori za nepravdivou, výpověď byla spontánní. Je pravdou, že svědek (podobně jako žalobce při jednání) akcentoval odsouzení k trestu odnětí svobody. Nicméně žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody, ovšem s podmíněným odkladem. Soud proto akcentování odsouzení k trestu odnětí svobody považuje za nadsazené, a to i v očích laika, nebo právě v očích laika, když v laické veřejnosti není tzv. podmínka brána jako odnětí svobody a zde soud svědkovi neuvěřil, že dlouholeté kamarádství by bylo s to ovlivnit (byť na omezenou dobu) uložení podmíněného trestu. Soud však neměl důvod nevěřit svědkovi, že žalobce se dopouští ve zvýšené míře dopravních přestupků, jejichž řešení následně věnuje velké množství času.

16. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro spáchání přečinu poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl shledán vinným jak trestním příkazem, který byl posléze zrušen, následně byl odsouzen nepravomocně k podmíněnému trestu odnětí svobody, který byl odvolacím soudem změněn na peněžitý trest ve výši 40 000 Kč, který žalobce obratem uhradil. K dovolání Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou stupňů. Následně soud prvního stupně postoupil věc do přestupkového řízení. Žalovaná po podání žaloby konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonných rozhodnutí a poskytla mu náhradu nákladů obhajoby ve výši 14 200 Kč. Ve zbytku shledala žalobu nedůvodnou.

17. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Dle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 písm. a) zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 zákona, se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

19. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o postoupení věci příslušnému úřadu k posouzení, zda se nejedná o přestupek, neboť jednání není trestným činem, je rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím, podobně jako s rozsudkem odvolacího soudu, kterým byl žalobce pravomocně odsouzen k peněžitému trestu 40 000 Kč.

20. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin poškozování cizích práv, ačkoliv věc nebyla trestným činem a byla postoupena k případnému projednání do přestupkového řízení.

21. Žalobkyně se domáhala žalobou náhrady škody ve výši 18 700 Kč jakožto nákladů vynaložených na obhajobu. Žalovaná v plné výši uznala náhradu ve výši 10 800 Kč představující náklady advokáta spojené s jednotlivými účtovanými úkony a také v plné výši přiznala náhradu promeškaného času ve výši 3 400 Kč.

22. Žalovaná nepřiznala cestovné obhájce dne 19. 10. 2020 z [adresa] a zpět ve výši 1 480 Kč, dne 28. 1. 2021 z [adresa] a zpět ve výši 1 360 Kč a dne 12. 1. 2022 z [adresa] a zpět ve výši 1 660 Kč. Žalobce soudu předložil velký technický průkaz vozidla obhájce, z nějž soud zjistil, že jím účtované cestovné je naopak nižší než by přiznal soud. Za cestu z [adresa] a zpět při vzdálenosti 370 km, průměrné spotřebě 10,8 litrů benzínu na 100 km a ceně benzínu 98 dle vyhl. 358/2019 Sb. resp vyhl. 511/2021 Sb, 36 Kč resp. 40,50 za litr. Celkem tak náhrada cestovného za cestu v roce 2020 činila 2 992,50 Kč, v roce 2022 částku 3 172,38 Kč. Již jen cestovné za uvedené 2 cesty převyšují částku 4 500 Kč, kterou obhájce účtoval za všechny 3 cesty k soudu, soud proto zbytku nároku žalobce na náhradu nákladů obhajoby vyhověl a částku 4 500 Kč žalobci výrokem I. přiznal.

23. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 24. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

25. Trestní řízení žalobce trvalo od 3. 4. 2020, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání až do 12. 1. 2022, tj. do právní moci usnesení, kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení. Celkem trestní řízení trvalo cca 21 měsíců.

26. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu poškozování cizích práv dle § 181 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody do 2 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, je obecně spojen s poměrně nízkou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

27. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že konstatování porušení práva, jehož se žalobci již dostalo s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne[Anonymizováno][datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

28. Soud má za to, že v případě žalobce je již namístě poskytnout finanční satisfakci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 5 000 Kč, která byla žalobci soudem přiznána. Žalobce v zásadě neprokázal žádné významné zásahy do osobních sfér. Soud však přihlédl k tomu, že se nejednalo o první trestní stíhání žalobce, když tento již byl stíhán pro maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, které bylo podmíněně zastaveno. Dále vzal soud v potaz, že žalobce byl nepravomocně odsouzen, a to jak trestním příkazem, tak následně rozsudkem soudu prvního stupně k podmíněnému trestu odnětí svobody. Ač žalobce opakovaně akcentoval, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody, nelze význam odsouzení k trestu odnětí svobody přeceňovat za situace, byl-li podmíněně odložen na zkušební dobu. V situaci žalobce však po velmi krátké době rozhodl odvolací soud, který prvostupňový rozsudek změnil a uložil žalobci peněžitý trest ve výši 40 000 Kč. Soud při svém rozhodování o formě a výši škody vzal v potaz, že žalobce byl od 28. 1. 2021 do 29. 9. 2021, tedy po dobu 8 měsíců pravomocně odsouzen a složil uložený peněžitý trest, který činil cca 40 % jeho měsíčního příjmu. Na druhou stranu však soud nepřehlédl, že žalobce, jak uvedl svědek, má problémy s úřady a dopravními přestupky, ostatně prapodstatou předmětného řízení bylo také spáchání dopravního přestupku neznámou osobou. K jejímu ztotožnění žalobce zcela vědomě jako osobu řídící jeho vůz označil osobu, kterou vůbec nezná, což lze hodnotit minimálně za nemravné. Také je třeba podotknout, že žalobce osvětlení celé věci sám nijak nepřispěl, když od počátku odmítal vypovídat, a to i ke svým osobním poměrům. Pokud jeho pověst utrpěla v očích jeho okolí, nelze tuto skutečnost přičítat žalované, ale samotnému žalobci, který informaci o svém stíhání rozšířil mezi svými známými a rodinou a daná informace se následně rozšířila do širšího okolí, což sebou neslo i tvrzené verbální útoky na fotbalových zápasech. Zásahy do pracovní sféry a závažný zásah do práva vlastnit majetek uložením peněžitého trestu zůstala toliko v rovině tvrzení, které žalobce ani přes výzvu soudu neprokázal, resp. na výzvu k označení důkazů reagoval až po uplynutí koncentrační lhůty. S ohledem na shora uvedené soud považuje zadostiučinění v symbolické výši 5 000 Kč za zcela odpovídající okolnostem případu a tato částka byla soudem ve výroku I. přiznána. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.

29. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

30. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci pouze nepatrný neúspěch, přizná mu soud plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce byl v řízení neúspěšný pouze co do úroku z prodlení z částky 14 200 Kč, kterou vzal zpět i včetně úroku z prodlení, ačkoliv bylo žalovanou plněno později.

31. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Účelně vynaložené náklady spočívají ve 3 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, replika vč. částečného zpětvzetí, které byly podány s dvoudenním odstupem a náleží tak za ně toliko jediná odměna, když bylo lze tyto úkony učinit společně) a 3 paušálních náhradách hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Výše odměny byla vypočtena z částky 58 700 Kč (50 000 + 18 700) a činí 3 860 Kč. Zástupci žalobce náleží tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tak náklady žalobce činí částku 19 100,80 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalované ve lhůtě 15 dnů k rukám zástupce žalobce.

32. Vzhledem k tomu, že to byla žalovaná, kdo byl v řízení neúspěšný je ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. povinna nahradit státu náklady řízení, které platil. Náklady státu spočívají ve svědečném, které však nebylo dosud vyplaceno. Žalované tak bude náhrada těchto nákladů uložena samostatným usnesení, jakmile bude svědkovi náhrada vyplacena.

Poučení