46 C 260/2021-117

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizováno] advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o omluvu a zaplacení 155 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno], [číslo], bylo nezákonné a jeho vydáním došlo k zásahu do práva žalobce vlastnit majetek.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaslat žalobci omluvu tohoto znění: „ [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]“, se zamítá

III. Žaloba se co do částky 155 000 Kč s příslušenstvím zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 26 748 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované vyslovení omluvy a zaplacení částky 155 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena dle zákona č. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Konkrétně se domáhal náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonných rozhodnutí, a to: -) rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2020, č.j. 44 A 83/2019-33, o jehož nezákonnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ČR rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 2 As 277/2020 (doručeno dne 26.11.2020), -) rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 10. 12. 2019, č.j. 105243/2019/KUSK, o jehož nezákonnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ČR rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 2 As 277/2020, -) rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 29. 4. 2020, č.j. 059315/2020/KUSK, o jehož nezákonnosti rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 50 A 9/2020, vedle toho se žalobce domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup žalované spočívající ve zveřejňování svých podaných oznámení dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v Centrálním registru oznámení (dále jen„ CRO“), který spravuje žalovaná, a to i v době po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Žalobce předběžně uplatnil své nároky u žalované dne [datum], žalovaná se vyjádřila pouze k nároku na náhradu zadostiučinění za nesprávný úřední postup dopisem ze dne [datum], a to zamítavě. Závažnost vzniklé újmy spatřuje žalobce v tom, že rozhodnutí krajského úřadu nutilo žalobce pod hrozbou dalších sankcí podat oznámení do CRO ohledně velmi citlivých osobních údajů žalobce, které se přímo dotýkaly jeho osobnostních ústavně zaručených práv (práva na informační sebeurčení) dle čl. 7 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), v čemž ostatně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Závažnost vzniklé újmy zvyšuje i fakt, že se žalovaný k jeho návrhu v zákonem stanovené lhůtě vůbec nevyjádřil. [anonymizována tři slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]. Jelikož v mezidobí žalobce neuspěl se svou žalobou u [název soudu], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], podal žalobce příslušná oznámení žalovanému k zanesení do CRO. Žalobce proto požaduje poskytnutí zadostiučinění i ve vztahu k rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], o jehož nezákonnosti rozhodl [název soudu] rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. [spisová značka]. Další rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo pro nezákonnost zrušeno [název soudu] [anonymizována tři slova] 17. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka] a i v jeho souvislosti je na místě přiznat žalobci zadostiučinění. Dokládá totiž, jak úporný tlak na žalobce veřejná moc uskutečnila, aby jej přinutila oznámení do CRO učinit. S ohledem na uvedené žalobce požaduje omluvu a relutární zadostiučinění ve výši 30 000 Kč za každé nezákonné rozhodnutí krajského úřadu, 50 000 Kč za nezákonné rozhodnutí krajského soudu a 45 000 Kč za nesprávný úřední postup.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok, ovšem požadoval zaplacení toliko částky 80 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] a [název soudu]. Náhrada nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] nebyla u žalované uplatněna. Žalovaná žádost žalobce projednala dne [datum] a konstatovala, že v předmětné věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona a za vydání nezákonných rozhodnutí se omluvila, požadovanou náhradu však žalobci nepřiznala, neboť vzhledem ke stavu věci se přiznané zadostiučinění jeví jako zcela dostatečné. Žalovaná dále potvrdila, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 45 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu Ministerstva spravedlnosti, který spočívá ve zveřejňování oznámení v CRO i po vydání nálezu Ústavního soudu ČR dne [datum]. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná však v postupu [stát. instituce] neshledala nesprávný úřední postup.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z podání nazvaného Uplatnění nároku na zadostiučinění způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 20. 5. 2021, (č. l. 26) je patrné, že žalobce se na žalovanou obrátil se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 45 000 Kč spočívající ve zveřejňování jeho podaných oznámení dle zákona o střetu zájmů v CRO, který spravuje [stát. instituce] i po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17.

5. Z podání nazvaného Uplatnění nároku na zadostiučinění způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí ze dne 20. 5. 2021, (č. l. 31) vyplývá, že žalobce se obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobena rozsudkem [název soudu] ze dne 20. 7. 2020, čj. [číslo jednací], o jehož nezákonnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] dne [datum], čj. [číslo], o jehož nezákonnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] Celkem požadoval poskytnutí zadostiučinění v částce 80 000 Kč (30 000 Kč za nezákonné rozhodnutí správního orgánu, 50 000 Kč za nezákonné rozhodnutí soudu).

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] je zřejmé, že co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu ve výši 45 000 Kč, žalovaná existenci nesprávného úředního postupu neshledala.

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] plyne, že co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené dvěma nezákonnými rozhodnutími, žalovaná dospěla k závěru, že napadená rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum] byla nezákonná, tuto skutečnost konstatovala a za vydání těchto rozhodnutí se omluvila, nicméně satisfakci v podobě konstatování a omluvy shledala zcela dostatečným a podmínky k relutárnímu zadostiučinění neshledala.

8. Ze Stanoviska pléna Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS St 31/2010 ze dne 14. 12. 2010 plyne, že je nutné nahlížet na přechodné účinky nálezu sp. zn. Pl ÚS. [číslo] ([číslo] Sb.) tak, že působí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§ 58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro situace, kdy provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil (před publikací nálezu Pl. ÚS. 3/09 ve Sbírce zákonů) v souladu s tehdy platným a účinným zněním § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce nebo se souhlasem státního zástupce policejní orgán. Proto v těchto případech pouhý nedostatek souhlasu soudce s provedením prohlídky jiných prostor a pozemků nezakládá porušení ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod.

9. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 10. 9. 2019, [číslo jednací], je patrné, že správní orgán odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], kterým správní orgán prvního stupně vedl řízení o přestupku z moci úřední na základě podnětu [stát. instituce] ze dne [datum], přičemž dne [datum] správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí, kterým obviněného uznal vinným ze spáchání přestupku dle § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů tím, že jako veřejný funkcionář nepodal oznámení dle § 12 odst. 2 zákona o střetu zájmů ve stanovené lhůtě do [datum], do Centrálního registru oznámení. Za přestupek byl obviněnému uložen správní trest napomenutí a dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Z rozsudku [název soudu] ze dne 20. 7. 2020, č. j. [číslo jednací] plyne, že žaloba proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] byla zamítnuta. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] je patrné, že o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že rozsudek [název soudu] ze dne [datum] byl zrušen. Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum] taktéž a věc byla vrácena žalovanému, [anonymizována dvě slova] [územní celek] k dalšímu řízení. Z posouzení [název soudu] je patrné, že stěžovatel vykonával ke dni [datum] funkci uvolněného starosty obce. Spadal tak do definice veřejného funkcionáře, dle § 2 odst. 1 písm. p) zákona o střetu zájmů a měl tak povinnost podat oznámení podle zákona o střetu zájmů. Mezi stěžovatelem a žalovaným nebylo sporné, že stěžovatel oznámení do [datum] neučinil. V odstavci 65 Nejvyšší správní soud shrnuje, že pochybení krajského soudu spočívá v tom, že důsledky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 vyložil tak, že na jeho rozhodování vlastně žádné důsledky nemá. Takový výklad uvedeného nálezu však z výše rozebraných důvodů neobstojí. Bylo v rozporu s povahou správního trestání, jako nástroje ultima ratio a požadavkem na splnění materiálního znaku přestupku, pokud krajský soud i po vyhlášení tohoto nálezu Ústního soudu zcela odhlédl od toho, že stěžovatel byl trestán za nesplnění zákonné povinnosti, jejíž splnění by ve světle tohoto nálezu nutně vedlo k protiústavnímu zásahu do jeho práv. V důsledku vyslovení protiústavnosti § 14b odst. 1 písm. c) ve výroku I. citovaného nálezu, není ani u jednání stěžovatele, jako veřejného funkcionáře dle § 2 odst. 1 písm. p) zákona o střetu zájmů, splněna podmínka společenské škodlivosti. Rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne [datum].

10. Ze spisu [název soudu] [spisová značka] soud k důkazu provedl následující listiny: Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 29. 4. 2020, [číslo jednací], kterým správní orgán změnil rozhodnutí Městského úřadu Beroun ze dne [datum] takto: za spáchání přestupku se obviněnému dle ust. § 23 odst. 3 písm. a) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů a § 41 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ukládá správní trest ve výši 1 000 Kč, splatný do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve zbytku bylo rozhodnutí [stát. instituce] potvrzeno. Z odůvodnění je patrné, že správní orgán prvního stupně vedl řízení o přestupcích na základě podnětu [stát. instituce], které správní orgán prvního stupně obdržel dne [datum] a [datum]. Žalobce je zastupitelem [územní celek] ([anonymizována dvě slova]) a o přestupcích bylo vedeno společné řízení, přičemž správní orgán prvního stupně rozhodl dne [datum] tak, že uznal obviněného vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že jako veřejný funkcionář nesplnil svoji zákonnou povinnost dle § 12 odst. 3 zákona o střetu zájmů, tzv., výstupní oznámení ve lhůtě do 30 dnů ode dne [datum], kdy tuto skutečnost do registru oznámení zapsala právnická osoba, její orgán nebo organizační složka, uvedené v § 14a odst. 2 zákona o střetu zájmů, podle stavu ke dni ukončení výkonu funkce. Dle ust. § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že jako veřejný funkcionář nesplnil svoji zákonnou povinnost dle § 12 odst. 1 zákona o střetu zájmů, tzv. vstupní oznámení ve lhůtě do 30 dnů ode dne [datum], kdy jej do registru oznámení o činnostech oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích zapsala právnická osoba nebí její orgán nebo organizační složka uvedené v § 14a odst. 2 zákona o střetu zájmů a dle ust. § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že jako veřejný funkcionář nesplnil k datu [datum] svoji oznamovací povinnost vyplývající z ust. § 12 odst. 2 zákona o střetu zájmů, tzv. průběžné oznámení. Za přestupky byl obviněnému uložen správní trest 1 000 Kč a dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Z rozsudku [název soudu] ze dne 17. 3. 2021, č. j. [číslo jednací] je patrno, že o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že toto rozhodnutí ze dne [datum] a rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce vykonával do [datum] funkci uvolněného starosty obce, poté se stal jejím uvolněným místostarostou. Jakožto na veřejného funkcionáře ve smyslu § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, se tak na něj vztahovala povinnost podávat oznámení o činnostech, majetku a příjmech a závazcích dle § 9 až 11 zákona o střetu zájmů. Žalobce nerozporoval, že ve lhůtách předvídaných v § 12 odst. 1, 2 a 3 zákona o střetu zájmů, tzv. vstupní průběžné a výstupní oznámení neučinil, a tím naplnil formální znaky skutkové podstaty přestupků, dle § 23 odst. 1 písm. f) téhož zákona. Napadené rozhodnutí bylo soudem zrušeno pro nezákonnost, neboť nebyla naplněna materiální stránka posuzovaných přestupků, což se v plném rozsahu promítá i do zákonnosti prvostupňového rozhodnutí. Proto soud zrušil i toto a současně věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému s tím, že správní orgány jsou vázány právním názorem soudu, že skutky o nichž se řízení vedlo, nejsou přestupkem.

11. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce vykonával ke dni [datum] funkci [anonymizována dvě slova] [územní celek], a to do [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Jakožto na veřejného funkcionáře ve smyslu § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, se tak na něj vztahovala povinnost podávat oznámení o činnostech, majetku a příjmech a závazcích dle § 9 až 11 zákona o střetu zájmů. Žalobce ve lhůtách předvídaných v § 12 odst. 1, 2 a 3 zákona o střetu zájmů, tzv. vstupní průběžné a výstupní oznámení neučinil. Žalobci byla uložena za nesplnění této oznamovací povinnosti rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] správní trest napomenutí. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] bylo dne [datum] zamítnuto, žalobce se proto obrátil na [název soudu], který svým rozsudkem ze dne [datum] jeho žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce kasační stížnost, na základě které Nejvyšší správní soud rozsudek [název soudu] ze dne [datum] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum] rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] správní trest 1 000 Kč. Odvolání žalobce ke [anonymizována dvě slova] [územní celek] bylo rozhodnutím ze dne [datum] zamítnuto, žalobce se proto obrátil na [název soudu], který svým rozsudkem ze dne [datum] rozhodnutí orgánů obou stupňů zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Pokud jde o zásahy, tyto byly tvrzeny pouze v obecné rovině.

12. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení Dle § 14b odst. 1 zákona o střetu zájmů ve znění novely č. 14/2017 Sb., účinné od 1. 9. 2017, každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci. Dle § 14b odst. 1 zákona o střetu zájmů ve znění novely č. 112/2018 Sb., účinné od [datum], každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, Pl. ÚS. 38/17 došlo ke zrušení výše uvedených ustanovení zákona o střetu zájmů ke dni 31. 12. 2020. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem 14. Plénum Ústavního soudu vydalo dne 29. 11. 2022 stanovisko sp. zn. Pl ÚS-st. 57/22, v němž Ústavní soud vyložil, že„ nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17, vyhlášený pod [číslo] Sb., kterým byl zrušen § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném od 30. června 2018 (dále jen„ zákon o střetu zájmů“), a jehož vykonatelnost byla podle čl. 89 odst. 1 Ústavy České republiky a § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., stanovena uplynutím dne 31. 12. 2020, neměl za následek nezákonnost postupu Ministerstva spravedlnosti, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném uvedeným zrušeným ustanovením. Samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb.“ 15. Umožnění plošného přístupu k oznámením podávaným do CRO nezakládá ve světle výše uvedeného stanoviska Ústavního soudu veřejným funkcionářům vůči státu právo na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Nehledě na to, dle tvrzení žalované oznámení žalobce byla zveřejněna až dne [datum], tedy poté, co již k oznámením plošný přístup umožněn nebyl, žalobci tak pojmově žádná újma nevznikla, neboť k zásahu do jeho práv ani nemohlo dojít. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím 16. Žalobce se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím za vydání nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], ve výši 30 000 Kč za vydání nezákonného rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum] a nezákonného rozhodnutí [název soudu] ze dne 20. 7. 2020, čj. [číslo jednací]. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve formě konstatování, že došlo k vydání nezákonných rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] a rozsudku [název soudu] ze dne [datum] a za jejich vydání se žalobci omluvila, nicméně tak učinila až po lhůtě stanovené zákonem, když žádost byla podána dne [datum] a žalovaná své stanovisko vydala až dne [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] se nevyjádřila, neboť u ní nebylo uplatněno, resp. bylo uplatněno až žalobou.

17. V daném případě došlo v rámci správních řízení vedených vůči žalobci pro porušení povinností dle § 12 zákona č. 156/2006 Sb., o střetu zájmů, týkajících se nesplnění povinnosti podat oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích, k vydání nezákonných rozhodnutí. Těmito jsou rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], neboť toto rozhodnutí, kterým krajský úřad zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu o uložení trestu napomenutí za porušení zákona o střetu zájmů, nabylo právní moci; dále rozsudek [název soudu] ze dne [datum], kterým byla správní žaloba proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum] zamítnuta, přičemž obě tato rozhodnutí byla zrušena na základně kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum]; konečně, nezákonným rozhodnutím je i rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], neboť toto rozhodnutí, kterým krajský úřad zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu o uložení trestu 1 000 Kč za porušení zákona o střetu zájmů, nabylo právní moci a bylo zrušeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum].

18. Ve věci tak jsou dány odpovědnostní tituly ve formě nezákonných rozhodnutí, neboť obě citovaná rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] i rozsudek [název soudu] ze dne [datum] ve smyslu § 8 odst. 1 zákona nabyla právní moci a následně byla pro nezákonnost zrušena.

19. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokázal i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce, a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 zákona (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy věci, z délky řízení a následků způsobených řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Povahou věci se má na mysli zejména závažnost celého řízení, zde konkrétně činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou postihu a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny).

23. V posouzeném případě byl žalobci za přestupky spočívající v nepodání majetkového oznámení dle zákona o střetu zájmů, v jednom případě uložen trest napomenutí a v druhém případě trest ve výši 1 000 Kč.

24. Soud má za to, že se jedná o porušení povinnosti, které společností není nahlíženo nijak zásadně negativně, jako je tomu například u nezákonného trestního stíhání nebo nezákonného správního trestání např. na úseku občanského soužití, kdy jsou poškození buď nedůvodně obviněni ze spáchání trestného činu, nebo naopak přestupku proti osobám v jeho okolí, který je nepochybně v poměrech malých obcí vnímán negativně. V projednávané věci tedy jde tak o obvinění z jednání společensky mnohem méně společensky odsuzovaného. Rovněž samotný druh a výše trestu napomenutí či trest ve výši 1 000 Kč, které byly žalobci uloženy, měly povahu spíše symbolickou a nemohla vést ke zvýšenému odsouzení žalobce, či k jeho vyšším obavám. To platí zejména pro řízení, kterým byla nezákonná rozhodnutí správního orgánu a soudu zrušena na základě kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem, neboť zde byl nezákonným rozhodnutím uložen právě trest napomenutí. Povaha řízení, v rámci nichž byly žalobci nezákonně uloženy uvedené symbolické tresty, ani samotná nezákonná výše uloženého trestu nejsou důvodem pro přiznání finančního zadostiučinění, zvlášť za situace, kdy žalobce ani žádnou konkrétní újmu netvrdil a jediný konkrétněji tvrzený zásah v podobě nejistoty o ústavně zaručených právech a důvěra žalobce v právní řád nebyl tak zásadního rázu, že by odůvodňoval přiznání relutárního zadostiučinění.

25. Pokud jde o délku řízení, v prvém případě bylo rozhodnuto správním orgánem dne [datum], přičemž toto rozhodnutí bylo na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušeno pravomocně ke dni [datum], délka zásahu tak trvala 1 rok a 2,5 měsíce. V druhém případě správní orgán rozhodl dne [datum] a rozhodnutí bylo na základě správní žaloby pravomocně zrušeno dne [datum], zásah tak trval 10,5 měsíce. Soud uzavírá, že ani čistě pro délku trvání účinků nezákonného rozhodnutí nelze dospět k závěru o nutnosti poskytnout odškodnění finanční.

26. Obecně lze říci, že i každé nezákonné rozhodnutí vydané v rámci přestupkového řízení negativně ovlivňuje osobní sféry poškozeného a zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze stvrzeno zrušením onoho nezákonného rozhodnutí (k tomu srov. obdobně nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08). Nelze však pouze z těchto skutečností samotných, automaticky a bez dalšího dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

27. Žalobce v řízení pouze povšechně tvrdil, že mu vznikla nejistota o jeho ústavně zaručených právech, jež byla vyprázdněna zákonnými ustanoveními doslova tyto ústavněprávní maximy negující. Pro ochranu svých práv uplatnil v zájmu jejich ochrany i mimořádný opravný prostředek v podobě kasační stížnosti, čímž jeho důvěra v právní řád s přímo aplikovatelnými ústavně zaručenými právy však byla donucujícími správními rozhodnutími potvrzenými rozsudkem krajského soudu podlomena a tuto újmu hodnotí žalobce jako rozpornou s požadavky čl. 36 a 6 Úmluvy a byla výrazně invazivní do jeho občanských práv. Vydáním nezákonných rozhodnutí mělo dojít k narušení žalobcova rodinného a soukromého života, kdy žalobce těžce nesl, že jeho opravným prostředkům není dopřáno sluchu. Žalobce pociťoval oprávněné obavy a nejistotu, úzkost s dopadem na jeho psychický stav, významný vliv na jeho soukromý život, stavy nejistoty a obav z dopadů autoritativního zjištění nezákonnosti jeho postupu na jeho nejbližší okolí i veřejnost v obci. O jeho problémech s naplňováním pravidel střetu zájmů se na obecním úřadě vědělo a jeho spolupracovníci a kolegové se jej dotazovali na to, jak jeho postup obstál z pohledu práva. Žalobce pociťoval významné obavy o svou veřejnou pověst, důstojnost a čest a dodržování práva, kteréžto hodnoty si žalobce zásadně považuje jakožto osoba netrestaná a bezúhonná.

28. Soud uvedená skutková tvrzení považuje za velmi obecná, v zásadě se jeví jako univerzální vzor všestranně použitelný pro více žalobce, z nějž nelze dovodit konkrétní dopady do sféry samotného žalobce. Soud proto vyzval žalobce při jednání konaném dne [datum], dle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby konkrétně tvrdil, jak bylo vlivem nezákonných rozhodnutí zasaženo do jeho osobnostní sféry, tj. do kterých základních práv žalobce bylo zasaženo a jakým konkrétním způsobem a intenzitou. Bylo požadováno, aby žalobce vylíčil, jak konkrétně se v jeho osobní sféře projevila nejistota o jeho ústavně zaručených právech, jež měla být vyprázdněna zákonnými ustanoveními, jak se projevilo podlomení důvěry v právní řád s přímo aplikovatelnými ústavně zaručenými právy, jakým konkrétním způsobem byl narušen jeho rodinný a soukromý život, jak konkrétně žalobce vnímal, že jeho opravným prostředkům nepřikládaly příslušné orgány státní správy či soudní moci přiléhavý význam, jak se projevovaly jeho obavy, úzkost, nejistota a jaký byl dopad na jeho psychický stav, jaký měla nezákonná rozhodnutí vliv na jeho nejbližší okolí a veřejnost v obci, kdo věděl o jeho problémech ohledně naplňování pravidel střetu zájmů na obecním úřadě, a jak se to tyto osoby dověděly, k čemu konkrétně směřovaly jejich dotazy, proč měl obavy o svou veřejnou pověst, důstojnost a čest a v čem spatřuje příčinnou souvislost s nezákonnými rozhodnutími. Současně byl dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzván, aby k tvrzení, k jejichž doplnění byl vyzván, označil důkazy. Současně byl poučen o tom, že nevyhoví-li výzvám, vystavuje se nebezpečí ztráty pře pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Žalobce k důkazu označil svůj účastnický výslech a výslech manželky. Ač byla k doplnění tvrzení žádána lhůta, kterou soud poskytl, nebyla konkrétní tvrzení ze strany žalobce doplněna. [ulice] civilního sporného řízení nese účastník povinnost tvrzení. Jedná se o povinnost uvést skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Povinnost tvrzení plní žalobce již v žalobě samé. Povinnost tvrzení doprovází břemeno tvrzení, které lze vymezit jako procesní odpovědnost účastníka za to, že soudu budou rozhodné skutečnosti řádně a včas sděleny. Na povinnost tvrzení (a tomu odpovídající břemeno) navazuje povinnost důkazní (a tomu odpovídající břemeno důkazní). Žalobce je tedy povinen primárně rozhodné skutečnosti tvrdit, neboť důkazy slouží pouze k prokázání skutečností, které již byly tvrzeny. Pokud tedy žalobce řádně nevymezil rozhodné skutečnosti, ale navrhl provedení důkazů v podobě výslechů, soud k provádění důkazů, z nichž by případně chybějící skutková tvrzení vyplynula, nepřistoupil. Jak výše uvedeno skutečnosti mají být tvrzeny žalobcem již v žalobě a provedené důkazy tyto skutečnosti mají toliko potvrzovat nebo vyvracet, není úkolem soudu provést navržené důkazy, z nichž pak zpětně chybějící tvrzení dovodí. Uvedený postup by byl v rozporu s principem rovnosti stran, neboť by soud povinnost žalobce přebral na svá bedra.

29. Pokud jde o tvrzení žalobce, že byl nucen pod hrozbou dalších sankcí podat majetková oznámení do Centrálního registru, pak za situace, kdy žalobce svá oznámení podal až v roce 2021, kdy již nebyla oznámení plošně zveřejňována, nelze dospět k závěru, že by došlo v tomto směru k zásahu do jeho práv.

30. Zásah způsobený zveřejňováním údajů o majetku veřejných funkcionářů v CRO způsobem, který je rozporný s ústavně garantovanými právy nebyl vyvolán naříkanými nezákonnými rozhodnutími, ale existencí tehdy platné právní úpravy, soud tak neshledal mezi zásahem a vydáním nezákonného rozhodnutí příčinnou souvislost.

31. Lze uzavřít, že zásahy do osobnostní sféry žalobce, byly v řízení prokázány toliko v obecné rovině. Soud nemá pochyb, že se žalobce cítil dotčen tím, že majetkové oznámení dle zákona o střetu zájmů nepodával z důvodu, že chtěl chránit své ústavně zaručené právo na informační sebeurčení a soukromí v tom směru, že nesouhlasil s plošným anonymním zveřejňováním těchto údajů v CRO, a že se tak cítil dotčený tím, že pro tuto ochranu svých ústavně garantovaných práv je sankcionován nezákonně uloženými správními tresty. Zbývající zásahy, má soud za nedotvrzené.

32. S ohledem na všechna výše uvedená kritéria soud z důvodu uvedených výše uzavírá, že jak povaha vydaného nezákonného rozhodnutí vč. povahy řízení, ve kterých bylo vydáno, tak délka zásahu, po kterou účinky vydaného nezákonného rozhodnutí trvaly, tak zejména pouze obecně tvrzené zásahy do osobnostní sféře žalobce vedou soud jednoznačně k závěru, že dostačujícím zadostiučiněním ve vztahu k žalobci za újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí je odškodnění formou konstatování vydání nezákonných rozhodnutí.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaná již konstatovala nezákonnost rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [název soudu] ze dne [datum], nikoliv však rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum], soud ve výroku I. konstatoval, že i toto rozhodnutí bylo nezákonné a že jím bylo zasaženo do práva žalobce vlastnit majetek. Ve zbytku (co do požadované omluvy a relutárního zadostiučinění) žalobu zamítl.

34. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

35. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 000 Kč a odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Účelně vynaložené náklady spočívají v 4 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, 2x účast při jednání soudu) a 4 paušálních náhradách hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona, důvodný v rozsahu 3x 50 000 Kč (tří nároků z titulu nezákonných rozhodnutí) a nedůvodný v rozsahu 50 000 Kč (z titulu nároku z nesprávného úředního postupu). Úspěch žalobce činil 75 %, neúspěch 25 %. Výše odměny byla vypočtena z částky 200 000 Kč (4x 50 000) a činí 9 100 Kč, zástupci žalobce náleží čtvero paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady žalobce činí částku 53 496 Kč, z nichž je žalovaná povinna zaplatit 50 %, tj. 26 748 Kč, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby, neboť skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě samé, další odměna tak zástupci za tento úkon nenáleží.

Poučení