46 C 264/2023 - 176

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta] [Anonymizováno] [Adresa advokáta] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 1 085 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 000 Kč od 2. 12. 2013 do 15. 12. 2013 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 12. 2013 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 065 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 085 000 Kč od 7. 12. 2022 do 1. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 005 Kč od 2.12. 2023 do 15. 12. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 045 000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 30 798 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení 1 085 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném u [adresa] (dále též „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že usnesením ze dne 9. 12. 2019, č.j. [Anonymizováno], bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Žalobci bylo usnesení doručeno dne 17. 12. 2019. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost dne 13. 1. 2020, která byla zamítnuta dne 11. 2. 2020. Následně byla podána obžaloba, o které bylo rozhodnuto rozsudkem [adresa] dne 28. 5. 2021 pod č.j. [Anonymizováno] a to tak, že byl žalobce zproštěn viny dle § 226 písm. a) trestního řádu. Proti zprošťujícímu rozsudku se odvolal státní zástupce. O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto usnesením [datum], který zrušil rozsudek ze dne 28. 5. 2021 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Dne 26. 5. 2022 rozhodl [adresa] tak, že žalobce znovu zprostil viny, a to dle § 226 písm. a), písm. b) trestního řádu. Proti zprošťujícímu rozsudku se odvolal státní zástupce. O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto usnesením [datum], který zrušil rozsudek ze dne 26. 5. 2022 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Dne 6. 10. 2022 rozhodl [adresa] tak, že žalobce znovu zprostil viny, a to dle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti zprošťujícímu rozsudku se odvolal státní zástupce. O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto usnesením [datum][Anonymizováno], který zrušil rozsudek ze dne 6. 10. 2022 a věc postoupil [právnická osoba] v [adresa], neboť skutek mohl být posouzen jako přestupek. Právní moc nastala dne 6. 12. 2022. Nezákonným trestním stíháním tak došlo k závažnému zásahu do základních práv žalobce, do jeho soukromého i profesního života. Žalobce byl stíhán pro trestný čin týrání svěřené osoby, kterého se měl dopustit vůči svému synovi [jméno FO], který byl žalobci svěřen do péče. Trestním stíháním tak bylo nenapravitelně zasaženo do pověsti žalobce. Žalobce byl vystaven zvýšenému odsudku společnosti, když ho orgány činné v trestném řízení zařadily mezi osoby, které jsou schopny porušovat základní práva a svobody druhých lidí, dokonce vlastních dětí. O stíhání věděli sousedé a spolužáci syna [jméno FO], kteří byli kontaktování orgány činnými v trestním řízení. V důsledku trestního stíhání žalobce změnil své bydliště, neboť na žalobce bylo v sousedství nazíráno negativně, což ovlivnilo i jeho vztahy se sousedy. Časté a nadstandartní vztahy se sousedy trestním stíháním žalobce zcela ochladly. Trestní stíhání bylo zneužíváno i bývalou manželkou žalobce, aby mu zabraňovala ve styku s jejich potomky. Manželka žalobce s ohledem na argumentaci v trestním řízení získala do své péče jejich nezletilého syna [jméno FO]. Žalobce v důsledku trestního řízení trpěl dlouhodobým psychickým vyčerpáním a enormní stres vedl k invaliditě žalobce. Žalobce měl výrazné problémy se spánkem, špatně koncentroval svou pozornost, trpěl úzkostmi a extrémním vyčerpáním. Zhoršený zdravotní a psychický stav žalobce se promítl i do ekonomické sféry žalobce, kde začal mít problémy. V roce 2019 pracoval žalobce bez potíží a účtoval svým zákazníkům průměrně 100 000 Kč/měsíčně. Nespavost, vyčerpanost a nervozita z opakovaných soudních jednání měla vliv na jeho pracovní výkonost, když žalobce pracuje v oboru, kde je třeba přesnost, schopnost soustředění a plnění lhůt. Žalobce se obával o budoucnost, kdy si finanční prostředky musel půjčovat a neustále bylo trestní stíhání v rodině řešeno. V důsledku trestního stíhání se žalobci rozpadlo původně harmonické manželství a žalobce již několik měsíců není v kontaktu se svým nejmladším synem. Rodina žalobce se rozpadla na jaře 2022, po opakujících se hádkách mezi manžely, kdy manželka žalobce osočovala z neschopnosti obstarat finanční prostředky. Manželka opakovaně uváděla, že nechce, aby syn [jméno FO] viděl, v jakém špatném stavu se žalobce nachází, proto se odstěhovala. Potíže žalobce vyústily v invaliditu prvního stupně, kdy schopnost žalobce pracovat klesla o 45 %. Žalobce nemohl přijmout pozici jednatele významného českého výrobce motocyklů, která mu byla nabídnuta, neboť v důsledku trestního stíhání se u něj projevovaly výpadky paměti a jeho pracovní výkonost se blížila nule. Došlo i k vytrhnutí z pracovního prostředí, neboť je zde trestní stíhání nepřijatelné. Žalobce tak musel ukončit své živnostenské podnikání. Stav žalobce se začal zhoršoval až v lednu 2020. Žalobce dále uvedl, že se chce odstěhovat, ale nemá na to finanční prostředky. Žalobce užívá antidepresiva a léky. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 17. 12. 2019 a pravomocně skončeno dne 6. 12. 2022. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Žalobce vždy trval na své nevinně a s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 1. 6. 2023.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, neboť dne 13. 12. 2023 projednala nárok žalobce, ve kterém konstatovala, že v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. Žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum]. Tuto náhradu považuje žalovaná za dostatečnou. Žalovaná uvedla, že nezákonným rozhodnutím v dané věci je usnesení [právnická osoba], [adresa], kterým bylo žalobci sděleno obvinění. Za toto rozhodnutí se žalovaná omluvila. Délka řízení činila tři roky, konkrétně 1 094 dnů. Žalobce prodloužil řízení o pět měsíců (od 30. 10. 2020 do 1. 4. 2021), a to svými žádostmi o odročení nařízených hlavních líčení z důvodu svého zdravotního stavu. Celková délka řízení byla shledána nepřiměřená. K zásahům do rodinné sféry žalobce žalovaná uvedla, že trestní stíhání bylo zahájeno z podnětu syna žalobce [jméno FO]. Žalovaná tak neshledala, že by zhoršující vztah žalobce s jeho synem odvisel od posuzovaného řízení. Žalobce v posuzovaném řízení sám uvedl, že posuzované řízení je jeho životní prohra, a že již nestojí o to, aby se syn vrátil k němu domů, neboť je to pro něj rizikové. Stran zdravotní sféry žalovaná uvedla, že z lékařské zprávy z [právnická osoba] ze dne 20. 7. 2022 vyplývá, že zhoršení psychického stavu má souvislost i s událostmi, které dalece předcházely trestní stíhání. Invalidita žalobce nemůže být dána do příčinné souvislosti s trestním stíháním. Žalovaná provedla komparaci s případy vedenými u Obvodního soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 355/2013a pod sp. zn. 28 C 17/2018.

3. Z provedené dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Z Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci v trestním řízení ze dne 1. 6. 2023 adresovaného žalované plyne, že žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil z řízení vedeného [adresa] nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí (nezákonného trestního stíhání) ve výši 1 085 000 Kč. Žalovaná uplatnění obdržela dne 1. 6. 2023, jak je patrno z přípisu žalované ze dne 2. 6. 2023.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 13. 12. 2023 je zřejmé, že žalovaná potvrdila přijetí podání žalobce ze dne 1. 6. 2023. K žádosti o náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u [adresa] žalovaná uvedla, že za nezákonné rozhodnutí je možné považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9. 12. 2019. Žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, za což se žalovaná omluvila. Délka řízení činila 1 094 dnů, přičemž žalobce zavinil délku řízení od 30. 10. 2020 do 1. 4. 2021 svými žádostmi o odročení hlavního líčení. Celková délka řízení byla shledána nepřiměřená. K zásahům do rodinné sféry žalobce žalovaná uvedla, že trestní stíhání bylo zahájeno z podnětu syna žalobce [jméno FO]. Žalovaná tak neshledala, že by zhoršující vztah žalobce s jeho synem odvisel od posuzovaného řízení. Žalobce v posuzovaném řízení sám uvedl, že posuzované řízení je jeho životní prohra, a že již nestojí o to, aby se syn vrátil k němu domů, neboť je to pro něj rizikové. Stran zdravotní sféry žalovaná uvedla, že z lékařské zprávy z [právnická osoba] ze dne 20. 7. 2022 vyplývá, že zhoršení psychického stavu má souvislost i s událostmi, které dalece předcházely trestní stíhání. Invalidita žalobce nemůže být dána do příčinné souvislosti s trestním stíháním. Žalovaná provedla komparaci s případy vedenými u Obvodního soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 355/2013 a pod sp. zn. 28 C 17/2018. Žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 40 000 Kč.

6. Z likvidační doložky ze dne 14. 12. 2023 soud seznal, že žalovaná dala příkaz k platbě 40 000 Kč žalobci, které mu byly vyplaceny dne 15. 12. 2023.

7. Ze spisu [adresa], byly provedeny následující listiny, z nichž byly zjištěny níže uvedené skutečnosti. Z [právnická osoba]. Z [jméno FO]. Z [právnická osoba]. Z [právnická osoba]. Z [právnická osoba]. Z [jméno FO]. Z [adresa]. Z [datum]. Z [datum] [tituly před jménem] [jméno FO]. Z [datum]. Z [datum]. Z [adresa] Z [adresa]. Z [adresa]. Z [adresa]. Z [adresa]. Z [adresa]. Z [adresa]. Z [adresa].

8. Z [právnická osoba].

9. Z [adresa].

10. Z [adresa].

11. Z [adresa].

12. Z [adresa].

13. Z [adresa].

14. Z [datum]

15. Ze [právnická osoba].

16. Z [datum].

17. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne [datum] je patrné, že žalobce vystavil společnosti [IČO], zálohovou fakturu na částku 100 000 Kč za prototyp generátoru 12.5 kW.

18. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne [datum] je patrné, že žalobce vystavil společnosti [IČO], zálohovou fakturu na částku 100 000 Kč za prototyp generátoru 12.5 kW.

19. Z faktury č. [Anonymizováno] ze dne [datum] je patrné, že žalobce vystavil společnosti [IČO], fakturu na částku 50 000 Kč za vývoj prototypu generátoru 12.5 kW.

20. Z faktury č. [Anonymizováno] dne [datum] je patrné, že žalobce vystavil společnosti [IČO], fakturu na částku 300 000 Kč za vývoj dobíjení, nabíjení pro drony, prototyp.

21. Z [jméno FO].

22. Ze změnového listu se podává, že dne 27. 2. 2020 doručil žalobce živnostenskému úřadu žádost o přerušení živnosti (zámečnictví, nástrojářství; zednictví; výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona) od 27. 2. 2020 do 31. 12. 2090 a o změnu adresy pro doručování.

23. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie ze dne 1. 5. 2022 soud zjistil, že psychiatrické vyšetření žalobce proběhlo dne 9. 2. 2022. Žalobce uvedl, že poslední dva roky je na Úřadu práce. [podezřelý výraz] Nikam nespěchá, hodně si všímá své rodiny a má vynikající vztah se ženou. Žalobce uvedl, že má dluhy asi milion korun, neboť již třetím rokem nepracuje. Bydlí v domě sestry. Trestní stíhání mu zničilo život i dítě. Sousedi na ně koukají skrz prsty, nikam nechodí, žena je z toho vyřízená, rodina mrtvá. Znalkyně uvedla, že je žalobce lucidní. Dále bylo provedeno psychologické vyšetření žalobce dne 17. 1. 2022, toto vyšetření nebylo dokončeno s ohledem na psychický stav žalobce. Vyšetření bylo dokončeno dne 7. 2. 2022. [jméno FO] Zkouší se léčit, ale léky mu dále demolují zdraví i psychiku. K psychiatrovi dochází od roku [Anonymizováno]. Předtím psychologa, ani psychiatra nenavštěvoval. Žalobce znalkyni sdělil, že je unavený, špatně se koncentruje, je vyčerpaný, bojí se, že zemře. Invalidní důchod zatím nemá. Naposledy byl výkonný ředitel ve [Anonymizováno], přičemž tady skončil na svou žádost v roce 2018 z důvodu zdravotního stavu. Žalobce má dluhy a exekuce v řádech stovek tisíc, ale vyrovná je, jsou to řízené dluhy. Dle znalkyně nese žalobce současnou situaci velmi těžce. Na vývoji stavu syna [jméno FO] přiznává svou vinu. Je tím zcela zahlcen. Dle znalkyně je psychický stav žalobce v důsledku jeho zdravotního stavu a dlouhodobě trvajícího trestního řízení destabilizován. Přítomny jsou i depresivní a neurotické znaky, které splňují kritéria poruchy přizpůsobení.

24. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] plyne, že žalobce pro něj pracoval od roku 2017 do začátku roku 2020, přičemž byl pro firmu velkým přínosem. Žalobce pobíral mzdu ve výši 80 000 Kč spolu s náhradami za cestovné. Žalobce skončil, neboť prohlásil, že je trestním stíháním vyčerpaný a musí se věnovat své obhajobě. Pro pana [jméno FO] zase bylo nepřijatelné, aby firmu reprezentovala trestně stíhaná osoba. Žalobce firmě scházel.

25. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalobce za létá 2018 a 2019 je patrné, že v roce 2018 měl příjmy ve výši 560 771 Kč a výdaje ve výši 336 463 Kč, základ daně tak činil 224 308 Kč; a v roce 2019 měl příjmy ve výši 683 271 Kč a výdaje ve výši 409 963 Kč, základ daně tak činil 273 308 Kč.

26. Z posudku o invaliditě ze 3. 10. 2022 soud seznal, že žalobce trpí [Datum narození advokáta].

27. Z výslechu svědka [jméno FO] je patrné, že svědek je soused žalobce. Znají se spolu přes 15 let. Dokonce byl na svatbě žalobce s jeho novou ženou. Od doby covidu se vztahy změnily. Vztahy změnil covid, kdy se nikam nesmělo a rozvody, jak v rodině svědka, tak žalobce. Svědek se o trestním stíhání dozvěděl od žalobce před Vánocemi v roce 2019. Před covidem se vídali tak 2x-3x do roka. Svědek nedokázal říct, jaké zdravotní komplikace měl žalobce, když ho odvezla rychlá záchranná služba. Žalobce stále bydlí v [adresa], stále jsou se svědkem sousedé. Žalobce svůj dům prodává.

28. Z výslechu svědkyně [jméno FO] plyne, že svědkyně s žalobcem není od května 2022. Svědkyně uvedla, že trestní stíhání na ně působilo negativně. Vyvolávalo to chaos a nervozitu. Oba byli zoufalí a nešťastní. Svědek a žalobkyně se hroutili, hádali, plakali a vztekali se. Stres byl přítomný po celou dobu, než svědkyně odešla. Svědkyně měla pochybnosti, zda se jednání, z nějž byl žalobce obviněn nemohl dopouštět. Jeden z důvodů odchodu bylo, aby jejich syn [jméno FO] byl ochráněn. Nebyl to však důvod jediný. Trestní stíhání se u nich řešilo 24 hodin denně. Svědkyni trápí, že možná přihlížela něčemu jako je týrání dítěte. Žalobce pracoval jako krizový manažer pro [Anonymizováno], než začalo trestní stíhání. [Anonymizováno]. Svědkyně myslí, že žalobce pracoval i poté, co mu [Anonymizováno]. Dle svědkyně skončil v [Anonymizováno], neboť se prodávala někomu dalšímu. Žalobce následně nebyl v takovém stavu, aby mohl pracovat, a to jak fyzicky, tak duševně. Svědkyně uvedla, že si myslí, že je žalobce duševně nemocný. Svědkyně se 2,5 roku soudila s žalobcem o péči o syna a žalobce měl rok a půl zákaz přiblížení k svědkyni. Duševní nemoc se u žalobce projevila po jeho zdravotním kolapsu v roce 2018. Duševní stav žalobce hrál roli v rozpadu manželství svědkyně a žalobce. Žalobce opatřoval finanční prostředky na základní potřeby rodiny prodejem majetku. Žalobce stále bydlí v domě v [adresa], ten je psaný na jeho sestru [jméno FO].

29. Z výslechu svědkyně [jméno FO] plyne, že svědkyně je sestra žalobce a má s ním výborné vztahy. Svědkyně považuje žalobcovu rodinu za vlastní rodinu, když sama nemá děti. Svědkyně žije ve Vídni, byla s žalobcem především v telefonickém kontaktu, osobně se viděli tak jednou do roka. Od úmrtí rodičů (matka zemřela v roce [Anonymizováno], otec zemřel [datum]) si volají denně, aby svědkyně věděla, že žalobce žije. Měla o něj obavy, protože přestal fungovat, začal brát medikamenty a hroutil se. Svědkyně od roku 2022 dávala žalobci pravidelně peníze. Svědkyně si nechala vyplatit životní pojistku, nejezdí na dovolené. Je to asi 40 000 EUR od roku 2002. Teď už kolabuje i svědkyně. Po zdravotním kolapsu v roce 2018 se žalobce znovu nastartoval a dal se dohromady, pak ho však zničilo trestní stíhání. Svědkyně neví, jaká byla práce žalobce. Všichni z rodiny zjišťovali, co je s [jméno FO] i svědkyně, ale ten s nikým nekomunikoval. Svědkyně nevěřila, že se žalobce dopustil týrání svého syna [jméno FO]. Svědkyně se na základě telefonických hovorů s žalobcem nediví, že manželka žalobce opustila. Svědkyně uvedla, že žalobce zatím stále bydlí v [adresa], v domě svědkyně.

30. Z výslechu svědkyně [jméno FO] plyne, že žalobce zná zhruba 16 let, od doby, co se s bývalým manželem nastěhovali do [adresa] hned naproti žalobci. Měli lepší sousedské vztahy na hranici kamarádských. Svědkyně se o trestním stíhání stran týrání syna žalobce dozvěděla od policejního orgánu, kam byla volána, poté jí věc vysvětloval žalobce. Žalobce v roce 2019 prohlásil, že nebude mít Vánoce, neboť je trestně stíhán. Svědkyně chtěla žalobci věřit, ale měla pochyby. Sama má děti. Z ulice se s žalobcem nikdo nebavil, neboť se stáhl do sebe. Žalobce z toho byl opravdu zdrcený. [adresa], který se dříve účastnil, se pak účastnit přestal on i jeho manželka. Ta se s ním následně rozvedla, a tak se zcela stáhnul do ústraní. Svědkyně se domnívala, že zaměstnání žalobce bylo spojeno s motorkami, že byl manažer nebo ředitel. Ochladnutí vzájemných vztahů trvá dodnes. Svědkyně uvedla, že kromě ní byli kontaktováni policií i [jméno FO]. Více se trestní stíhání žalobce mezi sousedy neprobíralo.

31. Soud neprovedl listinný důkaz navržený žalovanou v podání ze dne 11. 1. 2024, a to protokol o hlavním líčení ze dne 26. 5. 2022, neboť tento byl vzhledem k provedenému dokazování nadbytečný. Dále soud neprovedl listinné důkazy navržené žalobcem v podání ze dne 21. 6. 2024, a to: usnesení [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno], seznam předepsaných léků a tabulku životních nákladů, neboť tyto důkazy nebyly pro toto řízení a rozhodnutí ve věci podstatné. Soud dále neprovedl výpovědi bývalých spolužáků syna [jméno FO], neboť žalobce ani přes výzvu soudu nespecifikoval, jací konkrétní spolužáci mají být v tomto řízení vyslechnuti. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující.

32. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče svědeckých výpovědí, soud vyslechl sousedy žalobce a jeho bývalou manželku, s níž v současné době nemá dobré vztahy. Nejednalo se tak o osoby natolik blízké, aby jejich výpověď byla ovlivněna kladnými vztahy k žalobci. Co se týká bývalé manželky, ani přes ne příliš dobré vztahy se žalobcem výpověď nebyla nepřesvědčivá či ovlivněna záští. Pokud se jedná o výslech sestry, ač tato má s bratrem vztahy dobré, její výpověď se nejevila nepravdivou. Výpovědi všech svědků byly spontánní, prosté vnitřních rozporů. Jen u výpovědi sestry žalobce je s podivem, že nevěděla, jaká je profese žalobce nebo čím se žalobce zabývá. Je pochopitelné, že u oboru, kterému člověk nerozumí nedokáže přesně říci, ale alespoň rámcovou představu by bylo lze očekávat, zvlášť v případě, když svědkyně žalobce a jeho rodinu dotovala a byla s ním v častém telefonickém kontaktu. Soud nehodnotil sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], neboť tuto osobu zamýšlel vyslechnout jako svědka. [tituly před jménem] [jméno FO] se však k jednání nedostavil a dle sdělení žalobce se jedná o starého pána ve věku 89 let, který trpí Alzheimerovou demencí. Soud jej proto k výslechu již nepředvolával a s ohledem na jeho nemoc považuje vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] z června 2024 za nehodnověrné.

33. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Trestní stíhání žalobce trvalo od 17. 12. 2019 do[Anonymizováno]6. 12. 2022, tedy 2 roky a 11 měsíců. Žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby, obžaloby byl zproštěn třikrát rozsudkem soudu I. stupně. Zprošťující rozsudky byly třikrát zrušeny, přičemž v posledním rozhodnutí krajského soudu byla věc postoupena [právnická osoba] v [adresa] k zjištění, zda daný skutek není přestupkem. Řízení mělo dopady do osobnostní sféry žalobce. Žalobce u žalované dne 1. 6. 2023 uplatnil svůj nárok, který je předmětem řízení. Žalovaná dne 13. 12. 2023 vydala stanovisko, ve kterém se žalobci omluvila a přiznala mu náhradu v penězích ve výši 40 000 Kč.

34. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně. Podle § 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok na peněžité plnění u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

36. Soud uvádí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

37. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

38. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

39. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn a věc byla postoupena k řízení o přestupku.

40. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím.

41. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 42. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

43. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

44. Trestní stíhání žalobce trvalo od 17. 12. 2019, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9. 12. 2019, do 6. 12. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek [datum], kterým byl zrušen rozsudek [adresa] a věc byla postoupena [právnická osoba] v [adresa], neboť nejde o trestný čin, ale o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek. Celkem tak trestní řízení trvalo téměř 3 roky.

45. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku trestního zákoníku, za což mu hrozil trest 2 až 8 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin trestný čin proti rodině a dětem, je obecně spojen s vyšší mírou společenského a morálního odsouzení v podstatě danou na roveň trestným činům násilným.

46. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že relutární odškodnění ve výši 40 000 Kč, jehož se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

47. Soud má za to, že v případě žalobce je namístě poskytnout finanční satisfakci v celkové výši 80 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání do rodinné, zdravotní a osobní sféry. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobce vnímal vedení řízení úkorně. Zde je však třeba podotknout, že primárním důvodem bylo, že jej sám jeho syn po útěku z domova v dětském domově za násilníka označil a vylíčil, co mu měl žalobce způsobovat. Nebyla to tedy nemístná aktivita orgánů činných v trestním řízení, pokud měly tento poznatek a proti žalobci zahájily trestní stíhání. Pakliže žalobce tvrdil, že trestním stíháním došlo ke zhoršení vztahů se synem, je namístě podotknout, že naopak trestní stíhání je důsledkem zhoršeného vztahu se synem a nikoliv jeho příčinou. Lze mít za to, že syn žalobce byl problémový, utíkal z domova, toulal se po nocích, zanedbával školu, užíval návykové látky, což bylo patrně jablkem sváru mezi jím a žalobcem. Syn žalobce zjevně „sešel z cesty“ ještě dříve, než bylo trestní stíhání zahájeno. Pokud žalobce dává za vinu trestnímu stíhání to, jak jeho syn dopadl, když má dále užívat návykové látky a žít jako bezdomovec, nelze tomuto přisvědčit. Má-li žalobce za to, že nebýt trestního stíhání, patrně by synovi pomohl a zachránil ho, nejeví se tato jeho představa jako reálná. Pokud ke srovnání syna nedošlo ani v době, kdy byl nezletilý a sdílel s žalobcem domácnost, těžko by k tomu došlo následně, byl-li by navíc syn již dospělý.

48. Provedeným dokazováním bylo také vyvráceno, že by trestní stíhání vedlo k nedůvěře a stigmatu okolí, pro které navíc byl žalobce nucen se ze svého bydliště odstěhovat. Stěhování ostatně sám žalobce v průběhu řízení popřel. Pokud se jedná o ochladnutí nadstandardního vztahu se sousedy, v rámci výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že se dříve vídali tak cca 2x-3x do roka a návštěvy pak utlumil covid, nikoliv trestní stíhání, jak uváděl žalobce. Ostatně tento soused se o trestním stíhání dozvěděl od samotného žalobce. Svědkyně [jméno FO] se sice o trestním stíhání dozvěděla od policie a říkala si, „co kdyby“, ovšem žalobce a jeho manželku ze sousedského kruhu nijak nevyčlenila. Naopak, byli to samotní manželé [jméno FO], kteří se stáhli do ústraní.

49. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání zapříčinilo rozpad jeho manželství. Bývalá manželka však uvedla, že žalobce se začal duševně měnit od svého kolapsu na jaře 2018, trestní stíhání způsobilo chaos, nebylo příjemné, že žalobce obvinil vlastní syn, sama začala uvažovat, zda žalobce syna skutečně nemohl týrat a jednalo se o jeden z mnoha důvodů, proč od žalobce v květnu 2022 odešla. Trestní stíhání však bylo pro oba manžele emocionálně náročné. Je tak zřejmé, že trestní stíhání se promítlo do manželského soužití a byť nikoliv výhradně, přispělo k rozpadu manželství.

50. V řízení taktéž nebylo prokázáno, že by to bylo trestní stíhání, které zapříčinilo fyzický a psychický stav žalobce. Žalobce na tom byl zdravotně opravdu špatně již od jara 2018, kdy mu praskly žaludeční vředy a málem zemřel. Následně se u něj začaly projevovat různé poměrně vážné zdravotní neduhy. Zhruba od té doby i manželka viděla změny v jeho psychice. Soud tak nepochybuje o tom, že se na psychickém stavu žalobce trestní stíhání podepsalo, nicméně je třeba mít za paměti, že vliv na tento stav měl i celkově nedobrý zdravotní stav žalobce, a skutečnosti, které jsou za trestní stíhání žalobcem zaměňovány – obavy o syna, jeho budoucí život, zmar z toho, že užívá návykové látky, nechodí do školy, ztráta kontaktu s ním a následně zjištění, jak syn žije a v neposlední řadě též odchod manželky. K invaliditě I. stupně tak nevedlo samotné trestní stíhání, ale spíše souhra všemožných okolností, které se objevily v poměrně krátkém sledu.

51. Jedná-li se o ekonomické problémy, které žalobce spojuje s trestním stíháním, zde je namístě uvést, že žalobce nedosahoval uváděných výdělků kolem 100 000 Kč. Z faktur a daňových přiznání, které soud k důkazu provedl plyne toliko to, že se patrně jednalo o příjmy nárazové. Roční obraty však nečinily ani polovinu tvrzené částky a po odečtení nákladů, žalobce vykázal příjmy ca 20-25 tisíc Kč měsíčně. Je však zřejmé, že invalidita žalobce patrně vedla k ekonomickým problémům, neboť žalobce není s ohledem na svůj zdravotní stav není schopen pracovat. Skutečnost, že ekonomické problémy žalobce nebyly způsobeny trestním stíhání lze vyvodit i z jeho slov u znalkyně, kde uvedl, že naposledy byl výkonný ředitel ve společnosti [Anonymizováno], přičemž tady skončil na svou žádost v roce 2018 z důvodu zdravotního stavu. Z dokazování také vyplynulo, že žalobce je od roku 2020 v pracovní neschopnosti. Zde si lze jen stěží představit, že by důvody, pro které žalobce není práce schopen tkvěly jen a pouze v trestním stíhání.

52. Lze tak uzavřít, že vztah žalobce s jeho synem trestním stíháním narušen nebyl, trestní stíhání se však promítlo do vztahu s manželkou, kdy bylo probíráno v podstatě na denní bázi a bylo jedním z důvodů, proč manželka i s mladším synem žalobce opustila, když navíc měla o nevinně manžela pochyby, stěžejním důvodem jejího odchodu však byl duševní stav žalobce, který se začal měnit už v souvislosti s jeho kolapsem v roce 2018. Dopady do ekonomické sféry žalobce byly pouze okrajové, odvozené od celkového zdravotního stavu žalobce, na kterém se trestní stíhání podílelo, nikoliv však výhradní či převážnou měrou.

53. Pokud by došlo k poškození zdraví žalobce v důsledku trestního stíhání žalobce, šlo by v souladu s konstantní judikaturou o nárok se samostatným skutkovým základem, který by se neodškodňoval v režimu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk. Žalobce v řízení takový samostatný nárok na náhradu škody na zdraví neuplatnil.

54. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 55. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí, které ke srovnání označila žalovaná.

56. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 335/2013 trvalo trestní stíhání 763 dnů, poškození byli stíháni pro trestný čin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku a hrozil jim trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let. V řízení nejdříve došlo k vyslovení viny poškozených, a ti byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce dvou let s podmíněným odkladem. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno a poškození byli zproštěni v plném rozsahu. Poškození již byli jednou odsouzeni za shodný trestný čin. U poškozené došlo k zhoršení vztahů s okolím, které s ní přestalo komunikovat. Došlo k odsuzování vzhledem k charakteru trestného činu. Otec poškozeného se pak s rodinou přestal stýkat. Došlo i k přetrhání vztahů se sestrou a bratrem poškozeného, které byly do doby trestního stíhání vřelé. Poškození měli strach, aby se o trestním stíhání nedozvěděli v zaměstnání. Poškozeným se žalovaná omluvila a konstatovala porušení jejich práv. Poškozené bylo přiznáno finanční odškodnění v celkové výši 40 000 Kč a poškozenému ve výši 50 000 Kč. Ve srovnávaném případě bylo trestní stíhání kratší, v průběhu řízení byli poškození odsouzeni, a byli již v minulosti odsouzeni pro podobný čin odsouzeni. Shodné znaky lze spatřovat v dopadech do osobního a rodinný život (rodinné dopady, tj. rozpad vztahů z příbuznými, přičemž u žalobce došlo k rozpadu vztahu s manželkou). Porovnáním s tímto méně závažným případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění vyšší.

57. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 17/2018 trvalo trestní stíhání 1 079 dnů, poškozený byl stíhán pro trestní čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku a hrozil mu trest odnětí svobody v délce 2 až 8 let. V řízení nejprve došlo k vyslovení viny odsuzujícím rozsudkem, k odvolání poškozeného následně odvolací soud rozhodl o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) t. ř. Žalobce v souvislosti se svým trestním stíháním pociťoval úzkost, nespavost, smutek, neustále měl potřebu věc řešit. Také v době trestního stíhání výrazně zhubl. V souvislosti s trestním stíháním vyhledal odbornou psychiatrickou pomoc, kdy psychiatr konstatoval úzkostně depresivní poruchu v příčinné souvislosti s vedeným trestním stíháním a žalobci předepsal léky na úzkost, nespavost a antidepresiva. Vztahy s jeho okolím se nenarušily, sousedské vztahy byly vyhrocené již před trestním stíháním. Rovněž ani rodinné vztahy nebyly narušeny. V práci byl žalobce přeřazen na méně náročnou práci. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 10 000 Kč. Srovnávaný případ je co do délky, sazby i závažnosti s případem žalobce v podstatě totožný. Oproti srovnávanému případu žalobce nebyl nikdy ani nepravomocně odsouzen. V obou případech bylo trestní stíhání pro obviněné psychicky náročné, poškození se léčili na psychiatrii, v případě žalobce však nelze psychické problémy jednoznačně spojit výhradně s trestním řízením. V případě žalobce trestní stíhání významněji zasáhlo do rodinného života, s manželkou trestní stíhání neustále řešili a bylo také jedním z mnoha důvodů, proč manželka žalobce opustila. Totožný je též důvod zproštění obžaloby. Daný případ soud považuje za nejbližší případu žalobce. Nicméně s ohledem na významnější zásahy do rodinného života, stažení se do sebe a přispění k psychickým problémům považuje soud za adekvátní přiznat zadostiučinění vyšší.

58. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 80 000 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak významně nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech a výrokem I. tuto částku včetně příslušenství přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

59. Soud žalobci přiznal výrokem I. i zákonný úrok z prodlení z částky 80 000 Kč od 2. 12. 2023 do 15. 12. 2023 a z částky 40 000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu škody uplatnil postupem podle § 14 zákona. K prodlení žalované s náhradou škody došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty dle § 15 OdpŠk určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. ode dne 1. 6. 2023, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců končí dnem 1. 12. 2023. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 2. 12. 2023 s uhrazením částky 80 000 Kč a následně dne 16. 12. 2023 s uhrazením částky 40 000 Kč, když dne 15. 12. 2023 uhradila žalobci náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 Kč.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

61. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

62. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 30 798 Kč, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a dále odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby po 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“); převzetí zastoupení; žaloba; podání ze dne 21. 6. 2024; účast na jednání dne 22. 5. 2024, 24. 7. 2024, 18. 10. 2024, 22. 11. 2024), 7 x náhradou hotových výdajů po 300 Kč a 21 % náhradou DPH v částce 4 998 Kč z částky 23 800 Kč (dle § 6, § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), g); § 13 odst. 1, 4 AT). Náhrada nákladů řízení byla uložena žalované k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

63. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení