46 C 273/2021 - 656

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] o zaplacení 1 183 960,66 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 90 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 118 822 Kč od 2. 6. 2022 do 15. 11. 2023 s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 84 579 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 171 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do rozdílu mezi částkou 460 293,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 460 293,09 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 798,50 Kč, a částkou přiznanou ve výroku I., zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky 567 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 399 000 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 168 000 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 67 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 500 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 79 166 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení se zamítá.

VI. Žaloba o zaplacení částky 10 0001,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 10. 2023 do zaplacení se zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 531,35 Kč od 21. 10. 2023 do 7. 10. 2023, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou původně domáhal po žalované zaplacení částky 867 737,59 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] vedeno trestní stíhání, v němž byl žalobce v části pravomocně zproštěn obžaloby a v části bylo jeho trestní stíhání zastaveno. V souvislosti s vedením trestního řízení vznikla žalobci škoda spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu. Dále žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením řízení a též nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního řízení. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 5. 9. 2016, které bylo žalobci doručeno dne 21. 9. 2016, toto bylo zrušeno státním zástupcem dne 22. 11. 2016. Dne 20. 12. 2016 bylo opětovně zahájeno trestní stíhání, přičemž usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno žalobci dne 20. 12. 2016. Rozsudkem ze dne 3. 6. 2019 byl žalobce obžaloby v plném rozsahu zproštěn, odvolací Krajský soud v [Anonymizováno] dne 22. 10. 2019 rozsudek zrušil a věc vrátil soudu první stupně. Soud prvního stupně poté dne 11. 1. 2021 žalobce částečně zprostil obžaloby a zčásti jej shledal vinným. Také došlo ke změně právní kvalifikace ze zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku na přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a také z původně stíhaného přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 , 3 tr. zákoníku na přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Žalobce byl zproštěn ze skutku přísněji trestného. Odvolací soud následně rozhodnutím ze dne 1. 6. 2021, které bylo žalobci doručeno dne 24. 6. 2021 všechna odvolání zamítl. Z důvodu přísnější kvalifikace byly původně dány důvody nutné obhajoby. Trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2021. Nezákonné trestní stíhání v části, v níž byl žalobce zproštěn, trvalo od 21. 9. 2016 do 24. 6. 2021. Stíhání trvalo 4 roky a 9 měsíců, žalobci vznikla na vynaložených nákladech obžaloby škoda ve výši 448 737,59 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobce byl ohrožen trestní sazbou až 8 let či např. peněžitým trestem. Řízení se týkalo činnosti žalobce coby [Anonymizováno]. Žalobce vznesl námitku podjatosti vyšetřujícího komisaře, za což se dočkal šikany v podobě tzv. identifikačních úkonů. Přístup policejního orgánu otřásl důvěrou žalobce v justiční systém, kauza byla také předmětem zájmu médií, o žalobci se hovořilo jako o [Anonymizováno] a žalobce byl po dobu 5 let vystaven vysoké psychické zátěži a tlaku na svou osobu. Trestní řízení bylo zahájeno záznamem o zahájení úkonů trestního řízení dne 15. 9. 2014, trvalo tak necelých 7 let. Co se týká následků, žalobce byl dosud bezúhonný, žalobce byl po dobu nepřiměřeně dlouhého řízení pod permanentním strachem o sebe a svou rodinu, včetně nezletilých dětí, psychicky náročné bylo pod hrozbou trestu odnětí svobody čelit přístupu a šikaně ze stran policejního orgánu i tomu, že k jeho argumentaci a důkazům nebylo po delší dobu vůbec přihlíženo. Trestní stíhání bylo mstou předchozích [Anonymizováno]. Žalobce měl existenční obavy, neboť byl ohrožen nepodmíněným trestem, který byl ze strany státního zástupce navrhován, a to dokonce v době pandemie Covid-19, kdy žalobce ztratil příjmy z [Anonymizováno], který jej živil. Svou žalobou proto požadoval nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním v částce 399 000 Kč odpovídající částce 7 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání trvajícího 57 měsíců. Z titulu nepřiměřené délky řízení žalobce požadoval částku 20 000 Kč. Žalobce své nároky uplatnil u žalované dne 1. 12. 2021.

2. Žalobce následně samostatnou žalobou vedenou pod sp. zn. 37 C 86/2023 uplatnil z téhož řízení částku 360 997,42 Kč. Žalobce se totiž dovoláním proti usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2021 obrátil na Nejvyšší soud, který rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 11. 1. 2021 a odvolacího soudu ze dne 1. 6. 2021 zrušil usnesením ze dne 19. 10. 2022 a řízení bylo následně Okresním soudem v [adresa] ze dne 21. 12. 2022 zastaveno, neboť trestní stíhání pro obžalované skutky bez ohledu na to, zda se jich žalobce dopustil či nikoli, bylo promlčeno. Žalobce tak byl nezákonně trestně stíhán i v časovém úseku od 11. 1. 2021 (kdy byl vydán odsuzující rozsudek soudu I. stupně, neboť trestní stíhání žalobce bylo již v té době promlčeno a soud I. stupně jej měl zastavit) do 7. 1. 2023, kdy nabylo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání právní moci. Na žalobce je třeba jako na nevinného za celé proti němu vedené trestní řízení od 15. 9. 2014 do 7. 1. 2023. Žalobce požadoval náhradu nákladů obhajoby za období od 1. 6. 2021 do 7. 1. 2023 ve výši 45 798,50 Kč. Žalobce požadoval též náhradu škody 20 532,92 Kč, který žalobci vznikla v souvislosti se soudními rozhodnutími z titulu pravomocného odsouzení, kdy byla po žalobci exekučně vymožena částka 10 001,57 Kč na náhradu nákladů v trestním řízení původně [Anonymizováno] usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 11. 2021. Žalobce uhradil na nákladech exekučního řízení částku 2 140 Kč, náklady exekuce soudního exekutora ve výši 3 962,75 Kč. Dále žalobce vynaložil náklady na sepis návrhu na zastavení exekuce a za sepis výzev k vrácení částky odpovídající [Anonymizováno] v trestním a exekučním řízení a částky odpovídající nákladům soudního exekutora provádějícího danou exekuci, které činili 4 428,60 Kč. Za období od 1. 6. 2021 do 7. 1. 2023 žalobce požadoval poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 168 000 Kč a za újmu za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 126 666 Kč. Žalobce své nároky uplatnil u žalované podáním ze dne 20. 4. 2023.

3. Soud usnesením ze dne 23. 5. 2023, čj. 46 C 273/2021-522, spojil výše uvedená řízení ke společnému řízení pod sp. zn. 46 C 273/2021.

4. Žalovaná žalobou uplatněné nároky nejprve neuznala, a to s ohledem na skutečnost, že jí nebyl zapůjčen spisový materiál. Ve svém následném vyjádření odkázala na své stanovisko ze dne 6. 11. 2023. Trestní stíhání žalobce bylo v části skončeno zastavením řízení z důvodu promlčení, žalobci tak nárok na náhradu škody nevznikl, neboť žalobce na projednání dané věci netrval. Pokud se jedná o řízení, v němž byl žalobce částečně zproštěn obžaloby, zde nárok shledala nedůvodným, neboť žalobce nebyl zproštěn obžaloby v plném rozsahu. V doplňujícím stanovisku pak žalovaná přiznala žalobci na náhradu nákladů obhajoby částku 34 243 Kč, kterou uhradila dne 15. 11. 2023. Pokud jde o nárok na náhradu majetkové škody ve výši 20 532,92 Kč vzniklé v souvislosti s exekučním řízením, žalovaná přiznala částku ve výši 10 531,35 Kč.

5. Žalobce vzal následně svou žalobu zpět co do žalovanou poskytnutého plnění ve výši 44 774,35 Kč. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu usnesením ze dne 21. 2. 2024, čj. 46 C 273/2021-583 zastavil.

6. Poté co byla řízení spojena a bylo ze strany žalované částečně plněno, byla předmětem řízení náhrada nákladů obhajoby ve výši 460 293,09 Kč náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním částka 567 000 Kč, náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení částka 146 666 Kč, a z titulu náhrady jiné majetkové škody částka 10 001,57 Kč.

7. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

8. Z Uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 1. 12. 2021 adresovaného žalované plyne, že žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil z řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 440 002,59 Kč včetně DPH, nárok za zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání ve výši 399 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 20 000 Kč.

9. Z Uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 882/1998 Sb., ze dne 20. 4. 2023 je patrno, že žalobce prostřednictvím svého zástupce u žalované uplatnil z naříkaného řízení nárok na náhradu škody v podobě nákladů na obhajoby ve výši 45 798,50 Kč, další majetkovou škodu ve výši 20 532,92 Kč, nárok na náhradu nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 168 000 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení ve výši 126 666 Kč.

10. Ze stanoviska žalované ze dne 6. 11. 2023 je patrno, že žalovaná potvrdila přijetí podání žalobce ze dne 20. 4. 2023. K žádosti o náhradu nákladů obhajoby a nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání a pravomocných odsuzujících rozhodnutí žalovaná konstatovala, že těmto nárokům nelze vyhovět, neboť žalobci právo na odškodnění nevzniklo. Trestní řízení bylo zastaveno z důvodu promlčení. Žalobci byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, měl tak možnost trvat na projednání věci, aby dosáhl své plné rehabilitace. Tohoto však žalobce nevyužil. Nárok na náhradu škody, respektive újmy, způsobené trestním stíháním, mu tak nevznikl. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, žalovaná celkovou délku řízení, které trvalo od 5. 9. 2016 do 7. 1. 2023, hodnotila jako přiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci. Tento nárok proto shledala nedůvodným. K nároku na náhradu škody vzniklé v souvislosti s exekučním řízením, pak uvedla, že pokud jde o částku 10 001,57 Kč, která byla vymožena jakožto náhrada nákladů trestního řízení poškozeného [Anonymizováno], neshledala důvodnost tohoto nároku, neboť vymožené plnění se po zrušení pravomocného usnesení stalo bezdůvodným obohacením na straně [Anonymizováno] a žalobce se měl jeho vydání domáhat na oprávněném. Výzva, kterou žalobce vůči [Anonymizováno] učinil, není dostačující. Naopak v částkách 3 962,75 Kč, 2 140 Kč, 4 428,60 Kč představující náklady exekuce a vlastní náklady žalobce v exekučním řízení v celkové výši [částka] žalovaná žalobci přiznala.

11. Z doplňujícího stanoviska ze dne 14. 11. 2023 vyplývá, že žalovaná na základě žádosti žalobce ze 1. 12. 2021 shledala nárok na náhradu nákladů obhajoby částečně důvodným, ovšem toliko ve výši 800 Kč za jeden úkon právní služby, kdy od sazby 2 300 Kč, které by byly přiznány za zprošťující část rozsudku, byla odečtena sazba 1 500 Kč, tedy část zastavená pro promlčení, neboť tuto částku za úkon právní služby by žalobce hradil i nebýt zahájení trestního stíhání pro skutek, z něhož byl zproštěn. Odměna pak byla přiznána za 30 úkonů právní služby, 8 půlúkonů v částce 1 150 Kč a náhradu promeškaného času, tedy celkem 28 300 Kč +21 % DPH, celkem tedy částku 34 243 Kč. Za některé úkony nebyla náhrada škody přiznána, neboť úkony nebyly shledány důvodnými. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, tedy usnesení o zahájení trestního stíhání, žalovaná zohlednila, že žalobce nebyl plně zproštěn obžaloby, neboť v části trestní věci netrval na projednání a spokojil se se zastavením trestního stíhání z důvodu promlčení. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním mu v této části nevznikl, ačkoliv byl žalobce v druhé části trestního stíhání zproštěn obžaloby. Požadavku na náhradu nemajetkové újmy nebylo vyhověno, neboť není možno odlišit, zda případné zásahy, které jsou žalobcem tvrzeny, nevznikly v souvislosti s tou částí trestního řízení, za kterou nárok na odškodnění není dán. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, které trvalo od 5. 9. 2016 do 7. 1. 2023, soud prvního stupně ve věci rozhodoval třikrát, odvolací soud dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Délku řízení pak ovlivnila i probíhající pandemie nemoci covid a nezbytná porozsudková agenda. Žalovaná tento nárok shledala nedůvodným, neboť délku trestního řízení shledala přiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci.

12. Z výpisu z účtu žalované ze dne 22. 11. 2023 plyne, že žalobci bylo poskytnuto plnění ve výši 10 531,35 Kč a 34 243 Kč.

13. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], čj. [Anonymizováno] plyne, že žalobci jakožto povinnému bylo uloženo uhradit náklady exekuce v částce 3 962,75 Kč.

14. Z výzvy dle § 142 a o. s. ř. ze dne 2. 3. 2023 je patrno, že se žalobce obrátil na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], s požadavkem vrátit z titulu žalobcem zaplacených nákladů trestního řízení částku 10 001,57 Kč a náklady ve výši 2 140 Kč. Celkem tedy požadoval vrácení částky 12 141,57 Kč představující bezdůvodné obohacení [Anonymizováno]. Předmětná výzva byla zaslána [Anonymizováno] 8. 3. 2023, jak vyplývá z doručenky do datové schránky.

15. Z žádosti o vrácení nákladů exekuce ze dne 2. 3. 2023, zaslaného Exekutorskému úřadu [adresa], soudnímu exekutoru [tituly před jménem] [jméno FO], vyplývá, že se žalobce prostřednictvím svého zástupce domáhal vrácení nákladů exekuce ve výši 3 962,75 Kč.

16. Z odpovědi soudního exekutora ze dne 24. 4. 2023 plyne, že příkaz k úhradě náhradu náhrady nákladů exekuce nabyl právní moci a exekuce nebyla zastavena, proto se nemůže v žádném případě jednat o bezdůvodné obohacení.

17. Z usnesení policejního orgánu ze dne 5. 9. 2016 je zřejmé, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dvou dalších osob jako obviněných ze spáchání zločinu podvod dle ustanovení § 209 odst. 1 a 4, písm. d) tr. zákoníku, a to ve stadiu dílem dokonaném a dílem ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu podvodu a dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu, dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno 21. 9. 2016, jak je patrno z doručenky.

18. Žalobce prostřednictvím svého zástupce proti usnesení podal dne 23. 9. 2016 stížnost.

19. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne 22. 11. 2016 je patrno, že napadené usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno a policejnímu orgánu dle § 149 odst. 1, písm. b) tr. řádu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

20. Z usnesení policejního orgánu ze dne 20. 12. 2016 plyne, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších dvou obviněných ze spáchání zločinu podvodu dle le ustanovení § 209 odst. 1 a 4, písm. d) tr. zákoníku, a to ve stadiu dílem dokonaném a dílem ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu podvodu a dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu, dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

21. Obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [adresa] [Anonymizováno] byla doručena Okresnímu soudu v [adresa] dne 29. 6. 2017, žalobce byl obžalován ze zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1 a 4, písm. d) tr. zákoníku, a to ve stadiu dílem dokonaném a dílem ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství a přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství, přečinu podvodu a dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu, dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství.

22. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 3. 6. 2016 je patrno, že obžalovaní byli dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy.

23. Z usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2019 je patrno, že rozsudek prvního stupně ze dne 3. 6. 2019 byl dle § 258 odst. 1 písm. b) a c) tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně, odvolání poškozeného [Anonymizováno] bylo zamítnuto. Rozsudku soudu prvního stupně bylo vytčeno, že rozsudek nesplňuje zákonné požadavky dle § 125 odst. 1, věta první tr. řádu, odůvodnění je nejasné a rozsudek nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, k jakému zjištěnému skutkovému stavu nalézací soud dospěl v rozsudku. Odvolací soud naznačil, že v popisu skutku není možné shledat naplnění objektivní stránky zločinu podvodu, respektive přečinu podvodu, naznačuje však, že by se mohlo jednat po objektivní stránce o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku.

24. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 1. 2021 plyne, že žalobce byl shledán vinným pokračujícím přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 12 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 24 měsíců, dále byl zproštěn obžaloby v části skutku, kterým se měl dopustit dílčích útoků pokračujícího zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu, ve spolupachatelství, neboť v žalobním návrhu označených skutek není trestným činem.

25. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2021 byla všechna podaná odvolání zamítnuta dle § 256 tr. řádu.

26. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 11. 2021, čj[Anonymizováno], plyne, že odsouzeným povinným společně a nerozdílně bylo uloženo nahradit poškozenému[Anonymizováno]SVJ na nákladech potřebných k účelnému uplatňování nároku na náhradu škody částka 10 001,57 Kč.

27. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022, čj[Anonymizováno] je zřejmé, že usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2021 a rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 1. 2021 byly zrušeny, zrušeny byly také další rozhodnutí, které obsahové navazují na zrušena rozhodnutí a Okresnímu soudu v [adresa] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud uvedl, že doposud nebylo zjištěno a ani obviněným vytýkáno porušení nějaké konkrétní zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného ve smyslu § 220 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a bylo vytýkáno pouze porušení povinnosti řádně spravovat cizí majetek ve smyslu § 220 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že užitá právní kvalifikace nemůže obstát, a to ani z tohohle důvodu, musela být rozhodnutí soudu nižších stupňů zrušena. Na místě je pak zabývat se i otázkou promlčení trestního stíhání, dojde-li ke změně právní kvalifikace jednání obviněných, a nebude dále posuzováno podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu tzv. nevěrné zprávy dle § 220 odst. 1, 2 písmeno a ) tr. zákoníku, ale jen jako prosté nevěrné zprávy dle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, změní se i náhled na délku promlčecí doby. Ta by nadále nebyla desetiletá, ale tříletá.

28. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 21. 12. 2022, čj. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne 7. 1. 2023, plyne, že dle § 231 odst. 1, 223 odst. 1 a 11, § 11 odst. 1, písm. b) se zastavuje trestní stíhání žalobce a jeho spoluobviněných, neboť trestní stíhání je promlčeno. V poučení pak kromě možnosti podat stížnost byly strany taktéž upozorněny, že v trestním stíháním se pokračuje, prohlásí-li obviněný do 3 dnů od doby, kdy mu bylo usnesení oznámeno, že na projednání věci trvá.

29. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce ke své obhajobě zmocnil advokáta [Jméno advokáta] a o tom, že náklady obhajoby byly ze strany žalobce obhájci uhrazeny.

30. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ohledně průběhu řízení zjistil následující. Dne 31. 3. 2014 byl podán úřední záznam o podaném vysvětlení se žalobcem. Dne 15. 9. 2014 byl sepsán záznam o zahájení úkonu trestního řízení ve věci NP porušování povinnosti při správě cizího majetku, neboť na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že v době od 1. 8. 2012 do 5. 9. 2014 mohlo být žalobcem a dalšími dvěma osobami spáchán přečin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 tr. zákoníku. Tento byl vydán na základě podnětu k prošetření možného porušování povinnosti při správě cizího majetku, doručeného okresnímu státnímu zastupitelství dne 20. 8. 2014. Dne 5. 12. 2014 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení se žalobcem. Ve spise následují listinné důkazy různého charakteru Dne 27. 1. 2016 bylo podáno doplnění trestního oznámení. Dne 14. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO]. Dne 20. 6. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO]. Dne 19. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO]. Dne 15. 6. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO]. Dne 26. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam s [jméno FO]. Dne 16. 6. 2016 bylo sepsáno doplnění úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO]. Taktéž 24. 6. 2016. 25. 10. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO]. Dne 31. 3. 2014 byl podán úřední záznam o podaném vysvětlení se žalobcem. Dne 5. 12. 2014 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení se žalobcem. Dne 26. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o doplnění podaného vysvětlení žalobcem, taktéž 23. 6. 2016. Následují další listinné důkazy Dne 14. 4. 2016 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení s [jméno FO]. Následují listinné důkazy: Dne 27. 5. 2016 [Anonymizováno] [adresa] postoupila část spisového materiálu z oddělení hospodářské kriminality na Obvodní oddělení [adresa]. Dne 16. 6. 2016 byla sepsána zpráva o ukončení šetření a následuje usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a dalších dvou osob. dne 5. 9. 2016 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a dalších dvou osob pro zločin podvodu dle ust. § 209 odst. 1 a 4 d) tr. zákoníku ve stadiu dílem dokonaném, dílem ukončeném ve stadiu pokusu, přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku a přečinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu. Toto bylo žalobci doručeno dne 21. 9. 2016. dne 3. 10. 2016 soud ustanovil jednomu z obviněných obhájce. dne 23. 9. 2016 podal žalobce prostřednictvím svého zástupce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. dne 21. 9. 2016 žalobce zmocnil [Jméno advokáta], advokáta, aby jej ve věci obhajoval. dne 27. 9. 2016 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání další z obviněných dne 6. 10. 2016 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání další z obviněných dne 10. 10. 2016 byla stížnost obhájcem žalobce odůvodněna, resp. doplněna. dne 22. 11. 2016 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno státním zástupcem a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. dne 20. 12. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších dvou obviněných ze zločinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1 a 4 d) tr. zákoníku, ve stadiu dílem dokonaném a dílem ukončeného ve stadiu pokusu, přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, ukončeného ve stadiu pokusu. dne 24. 1. 2017 sdělil obhájce jednoho z obviněných, že klient vypověděl smlouvu o poskytování právních služeb. dne 27. 1. 2017 soud ustanovil jednomu z obviněných obhájce. dne 22. 12. 2016 podal žalobce prostřednictvím svého zástupce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání v blanketní podobě. dne 4. 1. 2017 obhájce žalobce stížnost odůvodnil a připojil listinné důkazy. dne 23. 12. 2016 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání další z obviněných. dne 14. 2. 2017 podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání v blanketní podobě další z obviněných. dne 23. 1. 2017 vydal policejní orgán usnesení, kterým opravil chyby v usnesení o zahájení trestního stíhání dne 24. 1. 2017 podal žalobce stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne 23. 1. 2017. dne 28. 2. 2017 byly stížnosti obviněných státním zástupcem zamítnuty, u jednoho z nich pro opožděnost, u žalobce a dalšího z nich pro nedůvodnost. dne 28. 2. 2017 byla zamítnuta jako nedůvodná též stížnost žalobce proti opravnému usnesení, když tento správnost či nesprávnost opravy nijak nerozporoval a jeho argumenty směřovaly toliko vůči původnímu usnesení o zahájení trestního stíhání. dne 10. 3. 2017 podal obhájce žalobce návrh na rozhodnutí o vyloučení por. [právnická osoba], komisaře, z činění úkonu policejního orgánu a rozhodování ve věci z důvodu pochybnosti o jeho nepodjatosti. dne 16. 3. 2017 rozhodl por. [právnická osoba] o tom, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci. dne 17. 3. 2017 podal žalobce prostřednictvím svého obhájce blanketní stížnost. dne 20. 3. 2017 byla stížnost obhájcem žalobce doplněna. dne 21. 3. 2017 bylo rozhodnuto [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] jako orgánem bezprostředně nadřízeným orgánu jež napadené rozhodnutí vydal tak, že stížnost žalobce zamítl. dne 22. 3. 2017 byla vyslýchána jedna ze spoluobviněných žalobce. dne 29. 3. 2017 byl vyslýchán spoluobviněný žalobce. dne 22. 3. 2017 byl vyslechnut žalobce jako obviněný. dne 29. 3. 2017 bylo ve výslechu žalobce jako obviněného pokračováno. dne 13. 4. 2017 bylo obhájcem žalobce předloženo vyjádření obviněného a listiny. dne 21. 3. 2017 a 3. 4. 2017 byly sepsány úřední záznamy o podaném vysvětlení dvou osob. dne 3. 4. 2017 byl sepsán úřední záznam o provedení vyhodnocení bankovního účtu se zaměřením na jeho zůstatky k různým datům. dne 16. 2. 2017 byl sepsán úřední záznam o provedení výpočtu podílu na základě výpisu z katastrálního úřadu, tedy hlasovacích podílů jednotlivých členů [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. dne 23. 6. 2016 byla vyzvána [jméno FO], [Anonymizováno], [právnická osoba]., aby podala zprávu, jaké činnosti a v jakém objemu a cenové relaci, v jakém časovém období provedla pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. dne 27. 7. 2016 bylo z předmětné [jméno FO] sděleno, že zproštění mlčenlivosti není dostatečné prohlášení. dne 3. 10. 2016 nahlížela [tituly před jménem] [jméno FO] do spisu, taktéž dne 5. 10. 2016. dne 6. 10. 2016 nahlížel do spisu další z advokátů. dne 17. 2. 2017 nahlížel do spisu další z obhájců. dne 29. 8. 2016 byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů fyzických osob a opis z evidence přestupků u všech obviněných. dne 5. 5. 2017 uplatnilo poškozené [Anonymizováno] svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení v celkové částce 952 060 Kč. dne 9. 5. 2017 byli vyrozuměni obvinění o možnosti prostudovat trestní spis. dne 29. 5. 2017 byl spis prostudován jedním z obviněných a jeho obhájcem. dne 30. 5. 2017 byl spis prostudován dalším z obviněných. dne 29. 5. 2017 byl spis prostudován substituční zmocněnkyní obhájce žalobce. Sám žalobce svého práva nevyužil. dne 29. 5. 2017 byl sepsán záznam o odmítnutí návrhu na doplnění vyšetřování vznesený obhájcem žalobce v podobě vypracování znaleckého posudku v oboru ekonomika. dne 26. 5. 2017 podal žalobce prostřednictvím svého obhájce návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu. dne 1. 6. 2017 byl sepsán návrh na podání obžaloby a předložen okresnímu státnímu zastupitelství. dne 23. 5. 2017 byla podána obhájcem žalobce žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157 tr. řádu. dne 26. 5. 2017 byl obhájcem žalobce podán návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu. dne 12. 6. 2017 byla obhájcem žalobce doplněna žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157 a tr. řádu s vyjádřením obhájce k úřednímu záznamu policejního orgánu z 28. 3. 2017. dne 9. 6. 2017 byl obhájcem žalobce podán návrh na doplnění dokazování výslechy svědků. dne 23. 6. 2017 byl obhájce žalobce státním zastupitelstvím vyrozuměn o výsledku přezkumu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu a současně vyrozuměn o postoupení části věci. Ze strany státního zástupce byl shledán nedůvodným. dne 23. 6. 2017 státní zástupce zaslal obhájci žalobce vyrozumění k návrhům na zastavení trestního stíhání a návrhu na doplnění dokazování. dne 29. 6. 2017 byla podána obžaloba. V případě žalobce pro spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stádiu pokusu ve spolupachatelství, dále přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství a přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku ukončeném ve stádiu pokusu ve spolupachatelství. dne 12. 7. 2017 koncipientka obhájce žalobce nahlížela do spisu. dne 14. 7. 2017 žalobce prostřednictvím svého obhájce podal podnět k předběžnému projednání obžaloby s návrhem na zastavení trestního stíhání dle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu, případně vrácení věci státnímu zástupci k došetření. dne 31. 1. 2018 obhájce žalobce podal doplnění podnětu k předběžnému projednání obžaloby ve smyslu § 186 písm. c) tr. řádu a návrhem na zastavení trestního stíhání dle ustanovení § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu. dne 13. 3. 2018 zástupce žalobce předložil soudu znalecký posudek z oboru ekonomika. dne 19. 4. 2018 koncipientka obhájce žalobce nahlížela do spisu. dne 23. 5. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 18. 9. 2018. dne 15. 6. 2018 předložil žalobce prostřednictvím svého obhájce vyjádření s návrhem na doplnění dokazování. dne 4. 9. 2018 koncipientka obhájce žalobce nahlížela do spisu. dne 5. 9. 2018 obhájce žalobce sděluje soudu, že jeho matka je dlouhodobě léčena a žádá, aby toto soud zohlednil a trestním řízením ji nezatěžoval a nepředvolával ji. dne 10. 9. 2018 byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů u všech obviněných. dne 13. 9. 2018 nahlížel do spisu obhájce dalšího z obviněných. dne 18. 9. 2018 byl specifikován nárok na náhradu škody a současně zmocněncem poškozeného byly doručeny listinné důkazy. dne 18. 9. 2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byla přednesena obžaloba, bylo přistoupeno k výslechu všech obžalovaných, kdy tito všichni odmítli vypovídat a odkázali na svá vyjádření z přípravného řízení. Bylo vyslechnuto patero svědků, provedeny listinné důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 21. 1. 2019. dne 25. 9. 2018 navrhl jeden z obviněných provést důkaz výslechem svědka. dne 21. 9. 2018 navrhl žalobce výslech svědka. dne 20. 9. 2018 navrhlo doplnit dokazování též státní zastupitelství a 26. 9. 2018 také další z obviněných. dne 20. 12. 2018 koncipientka obhájce žalobce nahlížela do spisu. dne 2. 1. 2019 zaslal své sdělení zmocněnec poškozeného. dne 15. 1. 2019 nahlížela do spisu obhájkyně jednoho z obviněných. dne 16. 1. 2019 nahlížela do spisu též obhájkyně dalšího z obviněných. dne 16. 1. 2019 nahlížel do spisu zmocněnec poškozeného. dne 18. 1. 2019 byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestu fyzických osob. dne 20. 1. 2019 zaslal obhájce žalobce listinné důkazy s návrhem na provedení doplnění dokazování. dne 21. 1. 2019 se konalo hlavní líčení, při kterém bylo vyslechnuto sedm svědků, a hlavní líčení bylo odročeno na 15. 4. 2019. dne 10. 4. 2019 předložil obhájce žalobce listinný důkaz. dne 15. 4. 2019 se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslýcháni tři svědci, provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné řeči, hlavní líčení bylo odročeno na 3. 6. 2019 za účelem pokračování v přednesu závěrečných řečí. dne 15. 9. 2019 založil obhájce žalobce svůj závěrečný návrh v písemné podobě. dne 3. 6. 2019 se konalo hlavní líčení, při kterém bylo pokračováno v přednesu závěrečných řečí a byl vydán rozsudek, kterým byli všichni obvinění zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Společenství vlastníků jednotek pak bylo se svým nárokem na náhradu škody odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních. dne 28. 6. 2019 bylo písemné vyhotovení rozsudku rozesláno účastníků. dne 2. 7. 2019 se proti rozsudku odvolal poškozený. dne 4. 7. 2019 bylo státním zástupcem podáno blanketní odvolání, které bylo dne 17. 7. 2019 odůvodněno. dne 30. 7. 2019 bylo odvolání rozesláno ostatním stranám. dne 9. 8. 2019 byla věc předložena odvolacímu Krajskému soudu v Brně. dne 2. 8. 2019 se jeden z obviněných vyjádřil k odvolání. dne 14. 8. 2019 se obhájce žalobce vyjádřil k odvolání státního zástupce i poškozeného. dne 22. 10. 2019 se konalo neveřejné zasedání, při kterém byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně. Odvolání poškozeného bylo zamítnuto. důvodem bylo, že odůvodnění napadeného rozsudku je nejasné a rozsudek nepřezkoumatelný, neboť soud nedostál své povinnosti vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozesláno účastníkům dne 13. 11. 2019 spolu s výzvou ke sdělení případných důkazních návrhů. dne 18. 11. 2019 obhájce žalobce předložil své návrhy na doplnění dokazování a předložil listinné důkazy. dne 25. 11. 2019 vznesl své důkazní návrhy též poškozený. dne 12. 2. 2020 vyzval soud [Anonymizováno] k předložení listin. dne 26. 3. 2020 vyzval soud o součinnost též [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO]. dne 28. 4. 2020 byl sepsán úřední záznam, dle kterého s ohledem na pandemii Covid-19 a s tím souvisejících hygienická opatření, velikost jednací síně a počet osob přítomných při hlavním líčení, nelze zachovat doporučenou vzdálenost 2 m a spis byl dán na lhůtu dvou měsíců. dne 27. 5. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 22. 7. 2020. dne 1. 6. 2020 substitutka obhájce žalobce nahlížela do spisu. dne 3. 6. 2020 učinil obhájce žalobce návrh na doplnění dokazování. dne 29. 6. 2020 a 7. 7. 2020 nahlíželi další obhájci ostatních obviněných a jeden z obviněných do spisu. dne 10. 7. 2020 byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů všech obviněných. dne 15. 7. 2021 jeden z obviněných předložil návrhy k provedení dalších důkazů. dne 17. 7. 2020 nahlížel obhájce poškozeného do spisu. dne 21. 7. 2020 bylo hlavní líčení nařízené na 22. 7. přeloženo na 24. 9. 2020 z důvodu onemocnění substituční zmocněnkyně obhájce žalobce. dne 22. 9. 2020 byly opatřeny opisy z evidence Rejstříku trestů všech obviněných. dne 24. 9. 2020 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek a hlavní líčení bylo odročeno na 21. 10. 2020. dne 14. 10. 2020 bylo svědkovi přiznáno svědečné. dne 19. 10. 2020 bylo hlavní líčení nařízené na 21. 10, přeloženo na 16. 11. 2020 z důvodu omluvy svědka. dne 3. 11. 2020 bylo hlavní líčení nařízené na 16. 11. 2020, odročeno na neurčito. S ohledem na doporučení [Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2020 v zájmu ochrany zdraví obyvatel před nemocí Covid-19. dne 2. 12. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 4. 1. 2021. dne 4. 1. 2021[Anonymizováno]byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů u všech obviněných a bylo konáno hlavní líčení, při němž byl vyslechnut svědek, provedeny listinné důkazy, byly předneseny závěrečné řeči, a hlavní líčení bylo odročeno na 11. 1. 2021. dne 11. 1. 2021 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obvinění shledáni vinnými. V případě žalobce pro pokračující přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 2 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství, přičemž byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 12 měsíců s tím, že se výkon trestu podmíněně odkládán na zkušební dobu 24 měsíců, současně byli zproštěni obžaloby pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, neboť ho označeným skutek není trestným činem. Rozsudek byl rozeslán dne 2. 2. 2021. dne 8. 2. 2021 se proti rozsudku odvolal jeden z obviněných. dne 10. 2. 2021 se blanketním odvoláním odvolal státní zástupce. dne 10. 2. 2021 bylo podáno odvolání žalobcem. dne 10. 2. 2021 bylo podáno odvolání dalším z obviněných. dne 17. 2. 2021 bylo odvolání státního zástupce odůvodněno. dne 18. 2. 2021 bylo odůvodněno odvolání dalšího z obviněných. dne 22. 2. 2021 byla odvolání zaslána stranám k případnému vyjádření. dne 3. 3. 2021 doplnil své odvolání též obhájce žalobce, toto bylo rozesláno dalším účastníkům dne 8. 3. 2021. dne 10. 3. 2021 obhájce žalobce sdělil, že se vyjádří k odvoláním a odůvodnění státního zástupce o odvolání poškozeného do sedmi pracovních dnů. dne 15. 3. 2021 byla vyzvána obhájkyně jednoho z obviněných, aby odstranila vady odvolání. Dne 23. 3. 2021 tak bylo učiněno. dne 17. 3. 2021 se obhájce žalobce vyjádřil k odvolání státního zástupce, odvolání poškozeného a doplnil své vlastní odvolání s návrhem na doplnění dokazování. dne 9. 4. 2021 byla věc předložena odvolacímu Krajskému soudu v [Anonymizováno][Anonymizováno]k rozhodnutí o odvolání. dne 5. 5. 2021 bylo nařízeno veřejné zasedání na 1. 6. 2021. dne 1. 6. 2021 se konalo veřejné zasedání, kterým byla odvolání zamítnuta. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům dne 23. 6. 2021. dne 18. 6. 2021 bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzených nahradit náklady trestního řízení v paušální částce 4 000 Kč každý. dne 20. 8. 2021 bylo podáno dovolání obhájcem žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu. dne 8. 10. 2021 bylo dovolání obhájce žalobce zasláno státnímu zástupci. dne 10. 11. 2021 bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatňování nároku. dne 18. 11. 2021 byla věc předložena Nejvyššímu soudu. dne 14. 12. 2021 se [právnická osoba] vyjádřilo k dovolání obviněného. Toto bylo rozesláno obviněným dne [datum][Anonymizováno] dne 17. 1. 2022 obhájce žalobce sdělil, že se k vyjádření státního zástupce vyjádří ve lhůtě sedmi dnů. dne 24. 1. 2022 obhájce žalobce sděluje, že se s ohledem na nemoc vyjádří do dvou týdnů. dne 28. 1. 2022 se obhájce žalobce vyjádřil k vyjádření státního zástupce. dne 19. 10. 2022 bylo Nejvyšším soudem zrušeno usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako další rozhodnutí na něj obsahově navazující a Okresnímu soudu v [adresa] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 14. 12. 2022. dne 21. 12. 2022 se konalo neveřejné zasedání, při kterém bylo zastaveno trestní stíhání obviněných, neboť trestní stíhání je promlčeno. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům dne 3. 1. 2023 a nabylo právní moci dne 7. 1. 2023. dne 2. 1. 2023 bylo rozesláno též usnesení Nejvyššího soudu.

31. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány, soud proto neměl důvod z nich nevycházet, ani jim v rámci hodnocení důkazů přičítat nižší hodnotu. Pokud se jedná o výslech žalobce, který byl navrhován k důkazu, soud tento neprovedl, neboť má za to, že s ohledem na skutečnost, že žalobce tvrdil toliko obecnou újmu a současně nebyl obžaloby zproštěn v plném rozsahu, považoval za nadbytečný. Soud taktéž v rámci nevycházel z důkazů provedených k nároku na odškodnění nepřiměřené délky řízení, a to konkrétně z listin z trestního spisu (konkrétně následujících: úřední záznam ze dne 28. 3. 2017 na čísle listu 496 trestního spisu, opatření na čísle listu 1402 spisu, kterým bylo rozhodnuto o znalečném, omluva na čísle listu 1404, žádost o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku na čísle listu 1463, číslo listu 1588 omluva svědka, omluva ze dne 20. 7. 2020 na čísle listu 1603, omluva z jednání na čísle listu 1607, číslo listu 163, žádost o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku na číslo listu 1674, žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku na číslo listu 1884), neboť po celkovém zhodnocení průběhu řízení tyto důkazy na posouzení soudu neměly vliv.

32. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

33. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno. Podle § 11 odst. 4 trestního řádu, v trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odst. 1 písm. a), b) nebo l), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

35. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním 36. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

37. V případě žalobce se nejednalo o jediné trestní stíhání zahájené usnesením ze dne 23. 9. 2016 a skončené vydáním dílem zprošťujícího rozsudku, dílem usnesení o zastavení trestního řízení. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, 30 Cdo 2266/2021, Nejvyšší soud již dříve přijal a odůvodnil závěr, podle kterého v situaci, kdy dojde ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodnutím státního zástupce, vrácení věci příslušnému orgánu k dalšímu jednání a rozhodnutí a následnému novému zahájení trestního stíhání pro tentýž skutek (případně se tato situace opakuje vícekrát po sobě), nelze považovat obě trestní stíhání pro účely odškodnění újmy způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání za trestní stíhání jediné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014. Nejvyšší soud nemá důvod se od uvedeného závěru odklonit ani po zvážení dovolatelem předložené argumentace. Předně je třeba připomenout, že odškodnění újmy způsobené trestním stíháním je analogií újmy způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 OdpŠk, kdy se za nezákonné rozhodnutí považuje usnesení o sdělení obvinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/1991, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Odstraněním usnesení o sdělení obvinění rozhodnutím státního zástupce ke stížnosti podané obviněným jsou naplněny podmínky pro to, aby se obviněný mohl domáhat náhrady újmy, která mu trestním stíháním byla způsobena, neboť dojde ke zrušení usnesení o sdělení obvinění pro nezákonnost (srov. § 8 odst. 1 OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014). Není přitom podstatné, že trestní řízení dále pokračuje přípravným řízením, neboť výsledek tohoto přípravného řízení není určující pro nárok bývalého obviněného na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Z pohledu uvedeného nároku je tak nepodstatné, že § 12 odst. 10 trestního řádu spojuje konec trestního stíhání s meritorním rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení, neboť trestní řád konec trestního stíhání určuje pro jiné účely, než na jakých je vystavěn nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Z téhož důvodu jsou nedůvodné odkazy dovolatele na trestněprávní rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť ta posuzovala navazující úseky trestního stíhání k jinému účelu, než je odškodnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

38. Usnesení o zahájení trestního stíhání je podle § 160 odst. 1 tr. řádu nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Je tak zřejmé, že ve věci lze shledat 2 odpovědnostní tituly ve formě nezákonných rozhodnutí. Konkrétně je nezákonným rozhodnutím (s tím, že druhé v pořadí je nezákonné pouze dílem, k tomu viz níže) - usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 9. 2016, které bylo zrušeno usnesením státního zastupitelství ze dne 22. 11. 2016, - usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 12. 2016, které skončilo dílem zproštění obžaloby.

39. Žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku uplatněného z prvního trestního stíhání zahájeného 5. 9. 2016, neboť ke zrušení rozhodnutí došlo 22. 11. 2016. Žalobce nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 1. 12. 2021. Před podáním žádosti o předběžné projednání nároku a před podáním žaloby tak uplynula subjektivní promlčecí lhůta, která pro nároky z nemajetkové újmy činí šest měsíců.

40. Námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k nárokům uplatněným žalobcem pak není v rozporu s dobrými mravy. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010). Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s dobrými mravy, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

41. Z provedeného dokazování neplyne, že by žalovaná usilovala o poškození či šikanu žalobce, když námitku promlčení vznesla. Při vyhodnocení otázky, zda v posuzovaném případě je námitka promlčení vznesená žalovanou v souladu s dobrými mravy, soud vycházel zejména z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/15. Z tohoto rozhodnutí se podává, že aby námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, musí nastat zcela výjimečné skutečnosti, které odůvodní, že v daném případě námitka promlčení porušila právo na spravedlivý proces. Takovéto výjimečné skutečnosti shledal Ústavní soud za situace, kdy v probíhajícím trestní řízení spáchala sebevraždu manželka žalobce, kdy žalobce sám neměl přesnou představu o tom, zda trestní řízení vlastně ještě běží či nikoli, neboť pokračovalo ve fázi přestupkového řízení, kdy samo trestní stíhání trvalo několik let a kdy žalobci bylo přerušeno trestním stíháním do té doby velmi úspěšné podnikání a kdy byl vystaven situaci, že pro úmrtí své manželky se musí sám nejenom fakticky ale i ekonomicky starat o pozůstalou nezletilou dceru. Oproti tomu ve zde posuzovaném případě soud takto výjimečné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že námitka promlčení je i v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, neshledal. Žalobce pouze mylně vycházel z toho, že se jednalo o jediné trestní řízení, na které nahlížel optikou trestních předpisů. Soud dále zdůrazňuje princip právní jistoty, doplněný zásadou vigilantibus iura. Pokud tedy zákony stanoví konkrétní lhůtu pro uplatnění nároku, bylo by v rozporu s principem právní jistoty, aby tato lhůta byla v daném případě prolomena (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 2369/2011).

42. Soud se tak dále zabýval pouze odpovědnostním titulem v podobě rozhodnutí, které představuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 12. 2016.

43. Po provedeném dokazování a podřazení pod shora uvedená ustanovení právních předpisů a předestřené judikatury dospěl soud k závěru, že u nároků z titulu nezákonného rozhodnutí je odpovědnostní titul dán toliko ve vztahu k části skutku, kterým se měl dopustit dílčích útoků pokračujícího zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu, ve spolupachatelství, když bylo shledáno, že předmětný skutek není trestným činem.

44. Ve vztahu ke zbytu náhrada škody ani zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobci nenáleží, neboť vůči němu nebylo vydáno rozhodnutí dle § 5 písm. a) zákona, které by bylo možno považovat za nezákonné (§ 8 zákona). Trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku promlčení trestní stíhání a žalobce, ač poučen o svém právu trvat na projednání věci, nepožadoval, aby věc byla projednána, usnesení o zahájení trestního stíhání tak nelze považovat ve vztahu k části skutku, pro který bylo trestní stíhání zastaveno, za trestní stíhání nedůvodné či nezákonné.

45. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 46. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

47. Trestní stíhání žalobce pro zločin podvodu trvalo od 20. 12. 2016, kdy bylo zahájeno trestní stíhání žalobce zahájeno, do 1. 6. 2021, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, kterým byl žalobce pro zločin podvodu pravomocně zproštěn obžaloby, resp. bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Celkem tak trestní stíhání trvalo téměř 4 roky a 5 měsíců a žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2-8 let, tedy sazbou, za kterou bezúhonné osobě hrozí spíše alternativní trest.

48. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jedná se o trestný čin proti majetku, který je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení, na rozdíl od např. násilných trestných činů.

49. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, žalobce uvedl, že byl pod permanentním strachem o sebe a svou rodinu, včetně nezletilých dětí a byl tak pod intenzivní psychickou zátěží. Taktéž bylo pro žalobce náročné pod hrozbou trestu odnětí svobody čelit přístupu a šikaně ze strany policejního orgánu, ztrácel důvěru ve spravedlivý justiční systém. Žalobce pociťoval silní existenční obavy, neboť byl ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody a jednak dalšími tresty, tedy peněžitým trestem, který navrhoval státní zástupce, a to dokonce i v době pandemie onemocnění Covid, kdy žalobce ztratil pracovní příjmy z cestovního ruchu, který jej živil.

50. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

51. Soud má za to, že žalobci finanční odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním nenáleží.

52. Mimo oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Uvedené se aplikuje v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla.

53. Kromě výše uvedených výjimek musí poškozený vznik újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Nicméně ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že vznik nemajetkové újmy je prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně. Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

54. Uvedené lze shrnout tak, že v projednávané věci se nemajetková újma tvrzená v souvislosti s jiným nesprávným nezákonným rozhodnutím musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena; presumuje se pouze újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Lze připustit, že žalobce mohl vnímat trestní stíhání, které bylo dílem nezákonné úkorně nebo pociťovat jisté psychické nepohodlí či obavy o výsledek, a to i ve vztahu ke své rodině. Přesto však právní řád nevychází z takto široce pojímané koncepce nemajetkové újmy. Pro účely újmy způsobené při výkonu veřejné moci zakládá povinnost odčinit nemajetkovou újmu § 31a odst. 1 zákona. Ani ustanovení § 31a odst. 1 zákona však nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma spočívající v tom, že poškozený vnímá úkorně, že veřejná moc nečiní to, co má, případně činí to, co nemá. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postupu či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku. Následky, které řízení působí, mohou být různé povahy a různé intenzity.

55. V případě žalobce se jednalo o újmu spojenou s obavami z odsouzení, nebylo tvrzeno, že by se trestní stíhání zásadně promítlo do rodinných vztahů, které by vlivem trestního stíhání byly rozkolísané, nebo že by trestní stíhání zasáhlo o pracovních a výdělkových poměrů žalobce. Soud se neztotožňuje s tím, že by existovala reálná možnost uložení nepodmíněného trestu, což nepřímo potvrzuje žalobce, když uvádí, že mu byl ze strany státního zástupce navrhován peněžitý trest, který mu však hrozil i za skutek, pro který nebyl pravomocně zproštěn obžaloby, resp. pro který byl původně odsouzen. Tvrzené obavy by žalobce zcela nepochybně pociťoval i v případě, že by byl stíhán toliko pro skutek, pro který nebyl obžaloby pravomocně zproštěn. Skutečnost, že žalobce nebyl zproštěn obžaloby v plném rozsahu je skutečností významnou a je namístě ji brát při rozhodnutí o odškodnění nezákonného trestního stíhání v potaz a s ohledem na tuto skutečnost také soud nepřistoupil k finančnímu odškodnění tvrzené nemajetkové újmy.

56. V otázce části skutku, pro který žalobce nebyl pravomocně zproštěn obžaloby, ale řízení bylo ve vztahu k tomuto skutku zastaveno, soud vyšel zejména z následujících rozhodnutí.

57. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. III. ÚS 1391/15, neskončilo-li trestní řízení odsouzením obviněného, je třeba posuzovat případné nároky na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod na základě konkrétních okolností případu s přihlédnutím k požadavku, aby to byl demokratický právní stát, kdo má povinnost stíhat trestnou činnost. Ustanovení § 12 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nelze proto aplikovat formalisticky, toliko podle výsledku trestního stíhání. Proto je třeba vždy zkoumat, zda stěžovatelem tvrzená újma není důsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení, ve kterém nebyly respektovány požadavky čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; takovým případem není situace, kdy budou teprve v průběhu trestního řízení na základě složitého a dlouhého dokazování objasněny skutkové aspekty páchané trestné činnosti, jejíž stíhání je na takto zjištěném skutkovém stavu v důsledku pro obviněného příznivější kvalifikace trestného jednání nadále nepřípustné, když promlčecí lhůta je podle nové právní kvalifikace kratší.

58. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002 sp. zn. II ÚS 429/2001 nelze v žádném případě připustit výklad, že by každé vznesení obvinění, které nevyústilo v pravomocný odsuzující rozsudek, bylo možno paušálně považovat za nezákonné.

59. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2509/2014, v případech, v nichž bylo trestní stíhání poškozeného zastaveno, aniž by byl učiněn jakýkoli závěr o jeho vině, není nepřiznáním odškodnění zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze i náhrady škody.

60. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 605/2012, promlčením dle § 67 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, neboť uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin. Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila jednání zákonem reprobovaného. Okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo tuto, byť z hlediska uložení trestněprávní sankce opožděnou, reakci státu. Za těchto okolností se jeví být zcela adekvátní aplikace (při posouzení žalovaného nároku) § 12 zákona č. 82/1998 Sb., zejména pak odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení, stanovícího (mimo jiné), že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný. Uplynutí delší doby od spáchání trestného, tedy pro společnost nebezpečného, činu by nemělo být důvodem pro to, aby stát poskytoval odškodnění jeho pachateli, třebaže shledává, že již není nutno, aby v zájmu společnosti na eliminaci škodlivých jednání vůči pachateli působil trestněprávními prostředky. V opačném případě by v podstatě byly naroveň postaveny trestně stíhaná osoba, která se žádného trestného činu nedopustila, a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na delší časovou prodlevu od spáchání trestného činu a zahájení trestního řízení ušetřena povinnosti akceptovat trestněprávní následky svého jednání. Plynutí času nelze v zásadě pokládat za skutečnost, která by z osoby, jež se dle výsledků trestního řízení dopustila trestného činu, učinila osobu, jejíž jednání bylo prosto veškeré protiprávnosti a která si zasluhuje nahradit škodu jí vzniklou tím, že v zájmu prošetření společnost ohrožujícího jednání vůči ní bylo zahájeno trestní řízení.

61. Při posuzování nároku na náhradu škody po státu je třeba nahlížet na věc nikoliv jen zúženým pohledem trestního práva, jak činí žalobce, ale naopak komplexně. Tak je tomu např. ve výše citované právní větě rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 605/2012. Pokud by soud posuzoval řízení pouze trestněprávní optikou, dospěl by k závěru, že náhrada škody náleží každému, kdo nebyl v trestním řízení pravomocně odsouzen bez ohledu na to, z jakého důvodu k neodsouzení došlo. Toto by ovšem bylo velmi zúžené a z pohledu obecného vnímání spravedlnosti nežádoucí. Soud posoudil věc komplexně a dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma za část skutku, pro které bylo řízení zastaveno, nevznikla a náhrada mu nenáleží. Žalobci byla dána možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl vydání zprošťujícího rozsudku, byl-li o své nevině přesvědčen a na tomto základě by se také následně domohl náhrady škody (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2509/2014). Žalobce však této možnosti nevyužil. Poukazu na to, že je na žalobci, zda mu pokračování v řízení ekonomicky a psychicky stojí „za to“ a nepokračovat v řízení je jeho právem, přičemž to, že v řízení nepokračuje, neznamená, že je vinen, lze přisvědčit. Je skutečně na samotném žalobci, zda poté, co je trestní stíhání zastaveno v důsledku promlčení, bude či nebude pokračovat v řízení, aby dosáhl své plné rehabilitace ve formě zprošťujícího rozsudku. Z hlediska trestněprávního je na žalobce třeba pohlížet jako na nevinného, neboť o jeho vině nebylo pravomocně rozhodnuto (resp. pravomocné odsouzení bylo zrušeno). Nicméně tato skutečnost sama o sobě neznamená, že by mu náležela náhrada nemajetkové újmy i za část skutku, pro který nebyl zproštěn obžaloby. Opačný výklad by v mnoha případech vedl k „odškodnění“ skutečných pachatelů trestných činů, což by odporovalo dobrým mravům i obecnému chápání spravedlnosti. Zřejmě i proto zařadil zákonodárce mezi výjimky z odpovědnosti státu právě takové případy zastavení trestního stíhání, v nichž nebyl učiněn žádný závěr o vině či nevině trestně stíhané osoby – například pokud byl trestný čin amnestován (§ 12 odst. 1 písm. b/ zákona), trestně stíhané osobě byla udělena milost (§ 12 odst. 1 písm. b/ zákona) nebo poškozený vzal zpět svůj souhlas s trestním stíháním (§ 12 odst. 2 písm. a/ zákona). Těmto případům analogicky odpovídá i nyní posuzovaná věc, v níž bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, aniž by byl učiněn jakýkoli závěr o jeho vině. Nepřiznáním odškodnění není v těchto případech zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze i náhrady škody. Pokud žádným takovým prostředkem osoba, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno dříve, než byl učiněn jakýkoli závěr o její vině, nedisponuje, je jí tím zabráněno nejen v dosažení plné rehabilitace, ale v případě jinak dostupné analogické aplikace § 12 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona též náhrady škody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3, 4, 2014, sp. zn. 30 Cdo 3485/2013).

62. S ohledem na výše uvedené tak soud nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, která byla požadována za trestní stíhání zahájené usnesením ze dne 5. 9. 2016 v částce 14 700 Kč a za trestní stíhání zahájené usnesením ze dne 20. 12. 2016 v částce 552 300 Kč (celkem ve výši 567 000 Kč), shledal nedůvodným a výrokem III. žalobu zamítl. K nároku na náhradu nákladů obhajoby 63. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 zákona je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

64. Žalobci náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je AT. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. c) AT ve spojení s § 7 AT částku 2 300 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 1 150 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT, nikoliv požadovaná částka 2 300 Kč za 1 hodinu poskytování právních služeb.

65. Při stanovení výše náhrady odměny soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2019, 30 Cdo 1415/2019, dle kterého neskončí-li trestní stíhání osoby, proti které bylo vedeno pro několik skutků spáchaných v souběhu pravomocným odsouzením za skutek, za nějž hrozil nejvyšší trest, a tento skutek byl rozhodný pro výpočet odměny obhájce dle § 12 odst. 5 advokátního tarifu, jde o náhradu účelně vynaložených nákladů za takové zastupování bez jejího snížení za skutky, za jejichž spáchání osoba byla odsouzena. Dle § 10 odst. 2 AT je odměna přiznávána za úkon nejpřísněji trestný. Žalobce však byl za tento úkon pravomocně obžaloby zproštěn. Soud proto, ač v řízení nedošlo k plnému zproštění žalobce obžaloby, rozhodl o poskytnutí náhrady ve výši shora uvedené. Zde však soud nepřistoupil k poskytnutí náhrady za režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč a cestovného, neboť tuto částku by byl žalobce nucen vynaložit za obhajobu i v řízení pro skutek, pro který nebyl obžaloby zproštěn a pro který bylo řízení zastaveno a žalobce nežádal o projednání věci.

66. Vzhledem k velkému rozsahu účtovaných úkonů soud pro přehlednost jednotlivé úkony seřadil pod odstavec 64. a 65. tohoto rozsudku, přičemž vyšel z vyúčtování právního zastoupení na čl.150 a současně zhodnotil jejich důvodnost.

67. Žalobce požadoval náhradu odměny za následující úkony učiněné obhájcem žalobce, přičemž mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce pro svou obhajobu v naříkané trestní věci zmocnil advokáta [Jméno advokáta], advokáta a nebylo sporu ani o tom, že žalobce obhájci náklady obhajoby uhradil: 21. 9. 2016 Převzetí zastoupení, porada (1 hodina), další porada (2 hodiny) Žalobce účtoval za převzetí zastoupení a poradu částku 2 300 Kč a následně 4 600 Kč za další poradu s klientem v rozsahu 2 hodin. K tomuto soud provedl záznam o poradě s klientem (čl. 152), z nějž plyne, že dne 21. 9. 2016 se uskutečnila porada. Žalobce uvedl, že v rámci přípravy a převzetí obhajoby byla učiněna krátká porada, po které následovala další dvouhodinová porada a v záznamu o provedené poradě je pak uveden celkový počet 3 hodin. Za předmětný úkon tak náleží náhrada ve výši 2 300 Kč. Předmětná porada, která byla účtována jako samostatný úkon je toliko součástí přípravy a převzetí právního zastoupení a samostatná náhrada odměny za něj nenáleží. 23. 9. 2016 Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání Za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, jak je patrné např. z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006. Za předmětný úkon tak náleží náhrada ve výši 1 150 Kč. 3. 10. 2016 a 5. 10. 2016 nahlížení do spisu K těmto úkonům byly z trestního spisu provedeny záznamy o nahlížení do spisu na čl. 1035 a 1036, z nichž vyplynulo, že do spisu bylo nahlíženo dne 3. 10. 2016 od 11:11 do 13:30 hodin a dne 5. 10. 2016 od 9:25 do 11:11 hodin. Soud přiznal odměnu za nahlížení do spisu v rozsahu jednoho úkonu. Vzhledem k tomu, že do spisu bylo nahlíženo v počátku trestního stíhání, nelze nahlížení považovat za neúčelné, když seznámení s obsahem spisového materiálu je nepochybně pro vedení řádné obhajoby potřebné. To se však nedá říci o dvojím nahlížení s odstupem 3 dnů. Nahlížení mělo být naplánováno tak, aby bylo lze do spisu nahlédnout toliko v jediném termínu. Pokud tomu tak nebylo, nelze považovat druhé nahlížení za účelné a náhrada odměny za něj nenáleží. Soud v souvislosti s nahlížením přiznal náhradu ve výši 2 300 Kč. 6. 10. 2016 studium spisu (3 hodiny) a porada s klientem (1,5 hodiny) Soud za studium spisu náhradu nepřiznal, neboť že se nejedná úkon právní služby ve smyslu § 11 AT. K úkonu porada s klientem konaného dne 6. 10. 2016 soud provedl záznam o poradě s klientem na čl. 152 verte, z nějž vyplynulo, že se měla konat od 12:00 do 13:30 hodin. Co bylo rámcově jejím obsahem však ze záznamu neplyne. Soud odměnu za poradu nepřiznal, neboť na poradu nenavazoval účelně vynaložený úkon právní služby a i samotnou poradu je tak namístě hodnotit jako neúčelnou. 10. 10. 2016 doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání Za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání již byla odměna přiznána (v rámci úkonu ze dne 23. 9. 2016). Za doplnění stížnosti odměna nenáleží, neboť samotná stížnost má být perfektní. Účastníkovi sice nebrání, aby svá podání doplňoval, za doplnění však již náhrada odměny nenáleží. 24. 11. 2016 studium usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 27. 10. 2016, studium usnesení státního zastupitelství ze dne 22. 11. 2016, porada s klientem Soud za studium spis usnesení náhradu nepřiznal, neboť se nejedná úkon právní služby ve smyslu § 11 AT. K úkonu porada s klientem byl proveden záznam o poradě s klientem, dle kterého se dne 24. 11. 2016 konala porada v čase od 14:00 do 15:30 hodin. Soud poradu nepovažuje za účelnou, neboť tato se konala v době, kdy bylo trestní stíhání žalobce skončeno zrušením usnesení o zahájení trestního stíhání. Žádné stíhání tak proti žalobci v danou dobu vedeno nebylo a nebylo tak třeba ani žádné porady ohledně dalšího postupu v rámci obhajoby. 3. 1. 2017 odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání S tomuto úkonu soud s trestního spisu provedl blanketní stížnost na čl. 328 a odůvodnění stížnosti na čl.

385. Za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, jak je patrné např. z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006. Za předmětný úkon tak náleží náhrada ve výši 1 150 Kč. Za doplnění stížnosti odměna nenáleží, neboť samotná stížnost má být perfektní. 23. 1. 2017 studium usnesení PČR ze dne 23. 1. 2017 Soud za studium usnesení náhradu nepřiznal, neboť se nejedná úkon právní služby ve smyslu § 11 AT. 24. 1. 2017 stížnost proti usnesení PČR ze dne 23. 1. 2017 K tomuto byla provedena stížnost podaná obhájcem žalobce proti usnesení, kterým bylo toliko opravena písařská chyba v usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve stížnosti je však brojeno proti samotnému usnesení o zahání trestního stíhání. [jméno FO] stížnost proto není účelná, když argumentace zde vyjevená měla být (či byla) obsažena již v samotné stížnosti proti usnesení o sdělení obvinění. Opakování téhož nelze považovat za účelně vynaložený náklad řízení a odměna za tento úkon nenáleží. 2. 3. 2017 studium usnesení státního zastupitelství Soud za studium usnesení náhradu nepřiznal, neboť se nejedná úkon právní služby ve smyslu § 11 AT. 14. 3. 2017 návrh na rozhodnutí o vyloučení z rozhodování z důvodu pochybností o nepodjatosti K tomuto úkonu byl z trestního spisu proveden návrh ze dne 10. 3. 2017, o vyloučení por. [právnická osoba], [Anonymizováno], z činění úkonů policejního orgánu a rozhodování ve věci z důvodů pochybností o jeho nepodjatosti. Soud má za to, že bez ohledu na důvodnost návrhu se jedná o úkon účelný a náleží za něj náhrada ve výši 1 150 Kč ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT. 17. 3. 2017 stížnost proti usnesení o usnesení policejního orgánu ze dne 16. 3. 2017 20. 3. 2017 odůvodnění stížnosti ze dne 17. 3. 2017 K tomuto byla provedena stížnost žalobce proti usnesení, kterým policejní komisař rozhodl o tom že není vyloučen z úkonů trestního řízení blanketního charakteru a odůvodnění stížnosti, v němž je obsažena argumentace. Za stížnost náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, jak je patrné např. z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006. Náhrada odměny za úkon náleží bez ohledu na důvodnost návrhu se jedná o úkon účelný. Za stížnost tak náleží náhrada ve výši 1 150 Kč. Za doplnění stížnosti odměna nenáleží, neboť samotná stížnost má být perfektní. 21. 3. 2017 účast u úkonu policejního orgánu (výslech 3 svědků, z nichž se 2 nedostavili K tomuto byl proveden úřední záznam na čl. 497 trestního spisu, z nějž plyne, že se dostavila k výpovědi [jméno FO] a úkon trval od 9:32 do 10:10 hodin. K dalším se svědkové nedostavili. Náhrada tak náleží za účast při výslechu dle § 11 odst. 1 písm. písm. e) AT ve výši 2 300 Kč. Pokud se jedná o účast při úkonem, k nimž předvolaní nedostavili, náleží za každý odměna ve výši 1 150 Kč dle § 14 odst. 2 AT 22. 3. 2017 účast u výslechu obviněných (9:00 až 9:30 hodin a 12:35 až 13:40 hodin) K tomuto byl proveden protokol o výslechu obviněného žalobce (čl. 471 trestního spisu), z nějž vyplývá, že tento nevypovídal a výslech trval od 9:01 do 9:30 hodin. Dále byl proveden protokol o výslechu obviněné [jméno FO], který trval od 12:35 do 13:40 hodin. Za tyto úkony náleží náhrada odměny za 2 úkony, tj. [částka] ([právnická osoba] 300 Kč). 29. 3. 2017 účast u úkonu (výslech obviněného), účast u úkonu (výslech obviněného) K této položce byl proveden z trestního spisu protokol o výslechu obviněného [jméno FO] (čl. 454), který trval od 8:07 do 10:26 hodin a pokračování protokolu o výslechu obviněného (čl. 474), z nějž plyne, že výslech trval od 12:08 do 14:

29. Dle § 11 odst. 1 písm. e) AT náleží odměn za účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení za každé 2 započaté hodiny. Celkem i s časovou prodlevou mezi úkony výslechy zabraly 6 hodin a 22 minut. Čistý čas strávený výslechy však činil 4:40 minut. Za účast při vyšetřovacích úkonech tak náleží náhrada odměny za 3 úkony, tj. 6 900 Kč (3 x 2 300 Kč). Na to, oč přesahuje poskytnutá odměna (6 hodin) čas celkově strávený vyšetřovacími úkony (6 hodin 22 minut), pamatuje ustanovení AT v § 14 odst. 1, 3 AT. Za předmětných 22 minut tak náleží náhrada promeškaného času v rozsahu 1 půlhodiny v částce 100 Kč. 13. 4. 2017 vyjádření obviněného a předložení listin Soud k důkazu provedl podání ze dne 13. 4. 2017 nazvané vyjádření obviněného a předložení listin (čl. 488 trestního spisu), které je dle obsahem návrhem na doplnění dokazování. Soud má za to, že podání je účelně vynaloženým úkonem právní služby. Návrh na doplnění dokazování je pak úkonem podřaditelným dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) AT a náleží za něj odměna ve výši 1 550 Kč. 24. 5. 2017 žádost o přezkum postupu policejního orgánu K tomuto podání byla provedena žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a tr. řádu na čl. 1104 trestního spisu Soud má za to, že bez ohledu na posouzení důvodnosti návrhu se jedná o úkon účelný a náleží za něj náhrada ve výši 1 150 Kč ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT. 26. 5. 2017 návrh na zastavení trestního stíhání Soud provedl návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu Soud má za to, že se jedná o návrh ve věci samé a bez ohledu na posouzení důvodnosti návrhu se jedná o úkon účelný, za který náleží náhrada ve výši 2 300 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d), odst. 3 AT. 29. 5. 2017 prostudování spisu Soud proved k tomuto úkonu substituční plnou moc a záznam o prostudování spisu, z nějž plyne, že prostudování spisu trvalo od 8:09 do 10:33 hodin. Za prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to za každé 2 započaté hodiny náleží odměna dle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu. Prostudování přesáhlo 2 hodiny, náleží za ně náhrada odměny za 2 úkony, tj. 4 600 Kč (2 x 2 300 Kč). 12. 6. 2017 návrh na doplnění dokazování K tomuto soud provedl z trestního spisu návrh obviněného na doplnění dokazování ze dne 9. 6. 2017, odeslaný soudu 12. 6. 2017), z nějž je patrno, že se jedná o podání o dvou odstavcích, v nichž bylo dílem odkazováno na sdělení při hlavním líčení. Zde je namístě odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého „za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Podání žalobce obsahovalo pouze návrh na provedení důkazu výslechem svědků s velmi strohým odůvodněním. Ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon právní služby, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna, soud proto náhradu odměny za tento úkon neposkytl. 12. 7. 2017 nahlížení do spisu včetně pořízení fotokopií K účtovanému nahlížení byl z trestního spisu pořízení úřední záznam ze dne 12. 7. 2017, z nějž je patrno, že advokátní koncipientka obhájce nahlížela v čase od 11:30 do 13:00 a pořídila si kopie dokumentů vlastním aparátem. Soud nahlížení spisu, které následovalo 2 týdny po prostudování spisu při skončení dokazování, nepovažuje za účelně vynaložený náklad obhajoby, neboť měla možnost se s obsahem spisu dostatečně seznámit při prostudování spisu. 17. 7. 2017 podnět k předběžnému projednání obžaloby K důkazu soud provedl podnět k předběžnému projednání obžaloby na čl. 1140 trestního spisu. Za tento úkon žalobci náleží náhrada, dle úkonu nejblíže odpovídajícímu, § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT. Žalobci proto náleží náhrada ve výši 1 150 Kč. 31. 8. 2017[Anonymizováno]porada s klientem 1. 9. 2017 porada s klientem K těmto účtovaným úkonům byly provedeny záznamy o poradě s klientem ze dne 31. 8. 2017 a 1. 9. 2017, dle kterým porada trvala první den od 15:00 do 17:00 hodin a druhý den os 12:50 do 14:30 hodin. K čemu porady směřovaly ze záznamů ani rámcově nevyplývá. Soud přiznal odměnu toliko za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč, neboť má za to, že s ohledem na skončení vyšetřování bylo namístě v rámci řádného vedení obhajoby žalobce seznámit s dalším postupem v rámci soudního projednání věci. 13. 9. 2017 příprava podkladů k doplnění předběžného projednání obžaloby Soud za přípravu podkladů náhradu nepřiznal, neboť že se nejedná úkon právní služby ve smyslu § 11 AT. 12. 1. 2018 porada s klientem K úkonu porada s klientem konaného dne 6. 10. 2016 soud provedl záznam o poradě s klientem na čl. 154 verte, z nějž vyplynulo, že se měla konat od 13:00 do 14:00 hodin v naříkané věci. Co bylo rámcově jejím obsahem však ze záznamu neplyne. Soud odměnu za poradu nepřiznal, neboť na poradu nenavazoval účelně vynaložený úkon právní služby, navíc se ani nejednalo o poradu, která by svým trváním překročila 1 hodinu, náhrada odměny za ni proto nenáleží. 31. 1. 2018 doplnění podnětu k předběžnému projednání obžaloby Soud provedl k důkaz podáním obhájce žalobce ze dne 31. 1. 2018, kterým bylo doplněn podnět k předběžnému projednání obžaloby. Za podnět k předběžnému projednání obžaloby již byla odměna přiznána (v rámci úkonu ze dne 17. 7. 2017). Za doplnění podnětu odměna nenáleží, neboť samotný podnět měl být perfektní. Účastníkovi sice nebrání, aby svá podání doplňoval, za doplnění však již náhrada odměny nenáleží. 19. 4. 2018 nahlížení, studium spisu K účtovanému nahlížení byl z trestního spisu pořízení úřední záznam ze dne 19. 4. 2018 (na čl. 1199 trestního spisu) a substituční plná moc advokátní koncipientky (čl. 1198). Z těchto důkazů je patrno, že advokátní koncipientka obhájce nahlížela v čase od 12:05 do 12:30 hodin a pořídila si kopie dokumentů vlastním aparátem. Soud nahlížení spisu, které následovalo 2 týdny po prostudování spisu při skončení dokazování, nepovažuje za účelně vynaložený náklad obhajoby, v situaci, kdy se stav po procesní stránce nijak nevyvíjel. Náhrada odměny za něj tak ze strany soudu nebyla poskytnuta 18. 6. 2018 vyjádření obžalovaného s návrhem na doplnění dokazování Porada s klientem Soud provedl k důkazu vyjádření obžalovaného ze dne 15. 6. 2018 na čl. 1205 trestního spisu, z nějž je patrno, že předmětné podáním je vyjádření k obžalobě, za nějž náleží odměna dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 300 Kč. Porada obhájce s žalobcem se uskutečnila dne 18. 6. 2018 od 9:30 do 11:35 hodin, jak je patrno ze záznamu o poradě s klientem (na čl. 155 spisu). I za tento úkon, který předcházel vyjádření k obžalobě je namístě považovat za účelný úkon a přiznat za něj náhradu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 300 Kč. 4. 9. 2018 lustrum spisu, porada s klientem, příprava na hlavní líčení K tomuto úkonu byla k důkazu provedena substituční plná moc a úřední záznam ze dne 4. 9. 2018 (na čl. 1213 trestního spisu) a substituční plná moc advokátní koncipientky (čl. 1212). Z těchto důkazů je patrno, že advokátní koncipientka obhájce nahlížela v čase od 11:30 do 11:45 hodin a pořídila si kopie dokumentů vlastním aparátem. Soud nahlížení spisu nepovažuje za účelně vynaložený náklad obhajoby. Co se týká přípravy na hlavní líčení, zde se nejedná o úkon právní služby, za který by náležela odměna ve smyslu AT. Porada s žalobcem se uskutečnila dne 4. 9. 2018 od 14:00 do 15:30 hodin, jak je patrno ze záznamu o poradě s klientem (na čl. 155 verte spisu). Tento úkon, který předcházel účasti při hlavním líčení je namístě považovat za účelný úkon a přiznat za něj náhradu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 300 Kč. 6. 9. 2018 sdělení obžalovaného Soud provedl k důkazu sdělení obhájce žalobce ze dne 5. 9. 2018 (na čl. 1215 trestního spisu), z nějž je patrno, že se žalobce pouze vyjadřuje ke zdravotnímu stavu své matky a žádá soud, aby již matku žalobce nepředvolával. Předmětné podání se v zásadě žádným způsobem netýkalo samotné obhajoby žalobce a nadto se ani nejedná o úkon právní služby účtovatelný dle AT. Náhrada odměny za něj tudíž nenáleží. 18. 9. 2018 účast při hlavním líčení Z protokolu o hlavním líčení plyne, že substituční zmocněnkyně obhájce žalobce je účastnila hlavního líčení v čase od 8:38 do 11:17 hodin a od 12:33 do 15:03 hodin. Dle § 11 odst. 1 písm. g) AT náleží odměna za účast při jednání soudu za každé započaté dvě hodiny. Celkem i s přestávkou hlavní líčení trvalo 6 hodin a 25 minut. Čistý čas strávený hlavním líčením však činil 5:08 hodin. Za účast při hlavním líčení tak náleží náhrada odměny za 3 úkony, tj. 6 900 Kč (3 x [částka][Anonymizováno]. Na to, oč přesahuje poskytnutá odměna (6 hodin) čas celkově strávený vyšetřovacími úkony (6 hodin 25 minut), pamatuje ustanovení AT v § 14 odst. 1, 3 AT. Za předmětných 25 minut tak náleží náhrada promeškaného času v rozsahu 1 půlhodiny v částce 100 Kč. 25. 9. 2018 návrh na doplnění dokazování Soud k důkazu provedl podání obhájce žalobce ze dne 21. 9. 2018 s názvem Návrh na doplnění dokazování, v němž navrhl výslech jediného svědka. Zde je namístě odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého „za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Podání obsahovalo pouze návrh na provedení důkazu výslechem svědka s velmi strohým odůvodněním. Ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon právní služby, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna, soud proto náhradu odměny za tento úkon neposkytl. 20. 12. 2018 lustrum, cestovné AUS (neúčtováno) Porada s klientem K důkazu byl proveden záznam o nahlížení do spisu (na čl. 1304), z nějž plyne, že koncipientka obhájce nahlížela do spisu v čase od 11:15 do 11:55 hodin. Ze záznamu o poradě s klientem ze dne 20. 12. 2018 plyne (čl. 156), že v [adresa] proběhla porada v čase od 13.45 do 15:00 hodin. Soud má za to, že odměna za nahlížení do spisu ani za uskutečněnou poradu nenáleží, neboť na danou poradu nenavazoval žádný procesně významný úkon ze strany obhajoby. Totéž lze konstatovat o poradě s klientem, a to zejména v kontextu další obhajoby, kdy se porada konala též 7. 1. 2019 7. 1. 2018 porada s klientem k návrhu na doplnění dokazování Soud provedl k důkazu záznam o poradě s klientem ze dne 7. 1. 2019, z nějž plyne, že porada trvala od 9:45 do 11:50 hodin. S ohledem na následné doplnění dokazování soud považuje poradu za účelnou, zejména též s přihlédnutím k blízkému termínu konání hlavního líčení a přiznal náhradu odměny ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 300 Kč. 8. 1. 2019 příprava podkladů pro doplněné dokazování 14. 1. 2019 studium protokolu o hlavním líčení K dotazu zástupkyně žalobce uvedla, že přípravou podkladů je míněna příprava listin, komunikace s klientem, která souvisí s úkonem ze dne 19. 1. 2019. Soud za žádný z uvedených úkonů odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT a odměna tak za ně nenáleží. 19. 1. 2019 založení některých listin s návrhem na doplnění dokazování Soud k uvedenému provedl návrh na doplnění dokazování (na čl. 1336 trestního spisu), z nějž je patrno, že obhájce předložil soudu rozsáhlý návrh na provedení důkazů a listinné důkazy předložil. Soud má za to, že se jednalo o účelný úkon obhajoby, za který náleží odměna, ovšem toliko v poloviční výši. Za tento úkon tak žalobci náleží náhrada, dle úkonu nejblíže odpovídajícímu, § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT. Žalobci proto náleží náhrada ve výši 1 150 Kč. 21. 1. 2019 koncept závěrečného návrhu 21. 1. 2019 účast při hlavním líčení Pokud se jedná o přípravu písemného konceptu závěrečné řeči, za tento úkon soud odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby, za nějž by dle AT náležela odměna. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 1. 2019 plyne, že substituční zmocněnkyně obhájce žalobce je účastnila hlavního líčení v čase od 8:30 do 10:45 hodin a od 12:30 do 14:55 Dle § 11 odst. 1 písm. g) AT náleží odměna za účast při jednání soudu za každé započaté dvě hodiny. Celkem i s přestávkou hlavní líčení trvalo 6 hodin a 25 minut. Čistý čas strávený hlavním líčením však činil 4:40 hodin. Za účast při hlavním líčení tak náleží náhrada odměny za 3 úkony, tj. 6 900 Kč (3 x 2 300 Kč). Na to, oč přesahuje poskytnutá odměna (6 hodin) čas celkově strávený hlavním líčením (6 hodin 25 minut), pamatuje ustanovení AT v § 14 odst. 1, 3 AT. Za předmětných 25 minut tak náleží náhrada promeškaného času v rozsahu 1 půlhodiny v částce 100 Kč. 11. 2. 2019 studium sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] Při jednání zástupkyně žalobce sdělila, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl nový [Anonymizováno] úkon se týká seznámení se s jeho požadavky na náhradu škody za [Anonymizováno]. Soud náhradu odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT a odměna tak za něj nenáleží. 29. 3. 2019 založení listinných důkazů Soud k důkazu provedl podání obhájce žalobce ze dne 28. 3. 2019 s názvem Založení listinných důkazů, v němž navrhl provést listinné důkazy, které současně přiložil. Zde je namístě odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého „za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Podání obsahovalo pouze návrh na provedení předložených listinných důkazů s velmi strohým odůvodněním. Ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon právní služby, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna, soud proto náhradu odměny za tento úkon neposkytl. 1. 4. 2019 studium protokolu o hlavním líčení z dne 21. 1. 2019 Soud náhradu odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT a odměna tak za něj nenáleží, navíc se jedná o studium protokolu z jednání, u nějž byl v substituci obhájce přítomen. 10. 4. 2019 vyjádření obžalovaného Soud k důkazu provedl podání obhájce žalobce ze dne 10. 4. 2019 (na čl. 1425 trestního spisu) s názvem Vyjádření obžalovaného, jehož přílohou byla listina a k ní krátký komentář. Zde je namístě odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého „za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Podání obsahovalo pouze listinný důkaz s velmi strohým odůvodněním. Ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon právní služby, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna, soud proto náhradu odměny za tento úkon neposkytl. 15. 4. 2019 porada s klientem, cestovné (nebylo účtováno), účast na hlavním líčení Z provedeného záznamu o poradě s klientem (čl. 157) plyne, že porada se uskutečnila v čase od 16:45 do 18:00 hodin. Ze substituční plné moci a protokolu o hlavním líčení ze dne 15. 4. 2019 (čl. 1429 trestního spisu) plyne, že se hlavní líčení konalo od 13:25 do 15:32 hodin. Dle § 11 odst. 1 písm. g) AT náleží odměna za účast při jednání soudu za každé započaté dvě hodiny. Celkem hlavní líčení trvalo 2 hodiny a 7 minut. Za účast při hlavním líčení tak náleží náhrada odměny za 2 úkony, tj. 4 600 Kč (2 x 2 300 Kč). 3. 6. 2019 účast na hlavním líčení Ze substituční plné moci a protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 6. 2019 (čl. 1458 trestního spisu) plyne, že se hlavní líčení konalo od 8:30 do 10:30 hodin. Dle § 11 odst. 1 písm. g) AT náleží odměna za účast při jednání soudu za každé započaté dvě hodiny. Celkem hlavní líčení trvalo 2 hodiny. Za účast při hlavním líčení tak náleží náhrada odměny za 1 úkon v částce 2 300 Kč. 15. 8. 2019 vyjádření k odvolání státního zástupce a poškozeného Z vyjádření obžalovaného ze dne 14. 8. 2019 (na čl. 1498 trestního spisu) plyne, že se obhájce vyjádřil k odvoláním státního zástupce i poškozeného. Dle § 11 odst. 1 písm. d) AT náleží odměna za podání ve věci samé, za které lze vyjádření k odvolání nepochybně považovat. Za vyjádření tak náleží náhrada odměny za 1 úkon v částce 2 300 Kč. 14. 11. 2019 studium usnesení Krajského soudu v [adresa] Soud náhradu odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT a odměna tak za něj nenáleží. 18. 11. 2019 návrh na doplnění dokazování po zrušení rozsudku I. stupně Soud k důkazu provedl podání obhájce žalobce ze dne 18. 11. 2019 s názvem Návrh na doplnění dokazování, k němuž přiložil listinný důkaz, ve zbytku odkázal na již navržené důkazy. Zde je namístě odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého „za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Podání obsahovalo pouze návrh na provedení listinného důkazu a důkazů již navržených s velmi strohým odůvodněním. Ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon právní služby, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna, soud proto náhradu odměny za tento úkon neposkytl. 12. 12. 2019 porada s klientem K úkonu porada s klientem konaného dne 12. 12. 2019 soud provedl záznam o poradě s klientem na čl. 157 verte, z nějž vyplynulo, že se měla konat od 13:40 do 14:50 hodin v naříkané věci. Co bylo rámcově jejím obsahem však ze záznamu neplyne. Soud odměnu za poradu nepřiznal, neboť na poradu nenavazoval žádný úkon právní služby, náhrada odměny za ni proto nenáleží. 1. 6. 2020 lustrum spisu, cestovné (neúčtováno) K tomuto soud provedl substituční plnou moc udělenou koncipientce obhájce a úřední záznam ze dne 1. 6. 2020, z nějž je patrno, že koncipientka nahlížela do spisu v čase od 12:05 do 12:40 hodin. S ohledem na stav projednávání věci, kdy se jednalo o věc vrácenou odvolacím soudem soudu I. stupně k dalšímu řízení, a navíc ve stavu nařízeného hlavního líčení nelze nahlédnutí do spisu považovat na neúčelné, ale naopak jako úkon, jehož v rámci řádné obhajoby třeba bylo a jednalo se tak o úkon účelný. Soud proto mechanicky posuzovat každé nahlédnutí do spisu za neúčelné. Soud v souvislosti s nahlížením přiznal dle § 11 odst. 1 písm. f), odst. 3 AT náhradu ve výši 2 300 Kč. 3. 6. 2019 návrh na doplnění dokazování Soud k důkazu provedl podání ze dne 3. 6. 2020 nazvané Návrh na doplnění dokazování (čl. 1579 trestního spisu), které je dle obsahu návrhem na doplnění dokazování, kterým došlo k označení a předložení dalších důkazních návrhů k provedení. Soud má za to, že se s ohledem na rozsah podání jedná o účelně vynaložené náklady právní služby. Návrh na doplnění dokazování je pak úkonem podřaditelným dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) AT a náleží za něj odměna ve výši 1 550 Kč. 9. 7. 2020 příprava na hlavní líčení Soud náhradu odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT a odměna tak za něj nenáleží, a to bez ohledu na to, zda se hlavní líčení konalo či nikoliv, když z referátu na čl. 1573 trestního spisu plyne, že hlavní líčení bylo původně nařízeno na 22. 7. 2020. 24. 9. 2020 porada s klientem v [adresa] účast u hlavního líčení, cestovné BUS (neúčtováno) K důkazu byl proveden protokol o hlavním líčení (čl. 1621 trestního spisu), z nějž plyne, že se hlavní líčení dne 24. 9. 2020 konalo v čase od 8:40 do 9:24 hodin. Ze záznamu o poradě s klientem ze dne 24. 9. 2020 plyne (čl. 158), že v [adresa] proběhla porada v čase od 10:50 do 12:00 hodin. Dle § 11 odst. 1 písm. g) AT náleží odměna za účast při jednání soudu za každé započaté dvě hodiny. Celkem hlavní líčení trvalo 44 minut a bylo odročeno na 21. 10. 2020. Za účast při hlavním líčení tak náleží náhrada odměny za 1 úkon v částce 2 300 Kč. S ohledem na odročení hlavního líčení na 21. 10. 2020 soud považuje poradu za účelnou a přiznal náhradu odměny ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 300 Kč. 4. 1. 2021 účast při hlavním líčení, cestovné (neúčtováno) Ze substituční plné moci a protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 1. 2021 (čl. 1620 trestního spisu) plyne, že se hlavní líčení konalo v čase od 10:00 do 11:38 hodin a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dle § 11 odst. 1 písm. g) AT náleží odměna za účast při jednání soudu za každé započaté dvě hodiny. Celkem hlavní líčení trvalo 1 hodinu a 38 minut. Za účast při hlavním líčení tak náleží náhrada odměny za 1 úkon v částce 2 300 Kč. 11. 1. 2021 účast při hlavním líčení, cestovné (neúčtováno) Ze protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 1. 2021 (čl. 1661 trestního spisu) plyne, že se konalo hlavní líčení, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku za účasti substitutky obhájce žalobce. Dle § 11 odst. 2 písm. f) AT náleží odměna za účast při vyhlášení rozhodnutí v částce 1 150 Kč. 10. 2. 2021 blanketní odvolání 3. 3. 2021 odůvodnění odvolání K těmto úkonům provedeno odvolání podané obhájcem žalobce ze dne 10. 2. 2021 (na čl. 1694 trestního spisu) v rozsahu 5 stran a doplnění odvolání ze dne 3. 3. 2021 (na čl. 1712 trestního spisu) v rozsahu 20 stran. Za odvolání náleží náhrada odměny dle § 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 2 300 Kč. Za odůvodnění odvolání odměna nenáleží, neboť samotné odvolání stížnost má být perfektní 17. 3. 2021 vyjádření k odvolání SZ a poškozeného a doplnění odvolání s návrhem na doplnění dokazování Z vyjádření obžalovaného ze dne 16. 3. 2021 (na čl. 1738 trestního spisu) plyne, že se obhájce vyjádřil k odvoláním státního zástupce i poškozeného. Dle § 11 odst. 1 písm. d) AT náleží odměna za podání ve věci samé, za které lze vyjádření k odvolání nepochybně považovat. Za vyjádření tak náleží náhrada odměny za 1 úkon v částce 2 300 Kč. 1. 6. 2021 účast na veřejném zasedání o odvolání 1. 6. 2021 náklady, cestovné, výlohy (neúčtováno) Ze substituční plné moci a protokolu o veřejném zasedání ze dne 1. 6. 2021 (čl. 1758 trestního spisu) plyne, že se veřejné zasedání před odvolacím soudem konalo za účasti koncipientky obhájce v čase od 8:30 do 9:34 hodin. Dle § 11 odst. 1 písm. g) AT náleží odměna za účast při jednání soudu za každé započaté dvě hodiny. Celkem veřejné zasedání trvalo 1 hodinu a 4 minuty. Za účast při veřejném zasedání tak náleží náhrada odměny za 1 úkon v částce 2 300 Kč.

65. Soud podotýká, že za následující úkony náleží ve smyslu § 10 odst. 2 písm. b) AT ve spojení s § 7 AT náhrada odměny ve výši 1 500 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT resp. částku 750 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT, nikoliv ve výši 2 300 Kč, když řízení bylo nadále vedeno toliko o skutku, pro který byl žalobce odsouzen a pro který bylo řízení následně v důsledku promlčení zastaveno. Soud má za to, že náhrada nákladů obhajoby náleží z důvodu nesprávného úředního postupu soudu, který vlivem chybné právní kvalifikace vedl řízení, ač stíhaná část skutku byla již promlčena a mělo tak dojít ex offo k zastavení řízení. Vynaložené náklady tak vedly k odstranění nesprávného úředního postupu a nárok na jejich úhradu je oprávněný. 30. 6. 2021 studium usnesení KS v [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2021 Soud náhradu odměny nepřiznal, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT a odměna tak za něj nenáleží. 20. 8. 2021 dovolání K tomu soud provedl k důkazu dovolání obhájce žalobce (čl. 1803 trestního spisu) v rozsahu 28 stran. Dle § 11 odst. 1 písm. d) AT náleží odměna za podání ve věci samé, kterým dovolání nepochybně je. Za vyjádření náleží náhrada odměny dle § 12 odst. 2 AT ve výši dvojnásobku s ohledem na časovou náročnost. Náhrada za tento úkon tak činí 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč) a paušální odměna dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč. 28. 1. 2022 stanovisko k vyjádření státního zástupce K tomuto bylo z trestního spisu provedeno vyjádření obhájce žalobce na čl. 1860 trestního spisu. Dle § 11 odst. 1 písm. d) AT náleží odměna za podání ve věci samé, za které lze vyjádření k odvolání nepochybně považovat. Za vyjádření tak náleží náhrada odměny za 1 úkon v částce 1 500 Kč a paušální odměna dle § 13 odst. 1, 3 AT ve výši 300 Kč. 5. 1. 2023 porada s klientem Ze záznamu z porady s klientem plyne, že se dne 5. 1. 2023 konala porada v čase od 12:00 do 14:

0. Za tento úkon však soud odměnu nepřiznal, neboť se jednalo o poradu, která se konala až poté, co bylo ve věci vydáno poslední rozhodnutí. Z hlediska účelnosti obhajoby se tak z principu nemohlo jednat o účelný úkon právní služby a odměna tak za něj nenáleží.

66. Pokud bylo ze strany žaloby žádáno, aby soud zohlednil rozsah jednotlivých podání a jejich časovou náročnost a v této souvislosti podáním ze dne 21. 4. 2024 požadováno navýšení odměny za celou řadu úkonů, je namístě uvést, že zvýšení odměny dle § 12 odst. 2 AT je možné aplikovat zejména v případě, kdy se jedná o časový rozsah úkonu skutečně mimořádný. Žaloba se však domáhala mimořádného zvýšení u značné části účtovaných tak, aby bylo dosaženo v podstatě smluvní odměny sjednané mezi žalobcem a obhájcem. Strana žaloby za mimořádně rozsáhlé úkony považovala v podstatě veškeré úkony přesahující 1 hodinu (např. poradu v rozsahu 1,5 hodiny) a domáhala se smluvní odměny počítané po hodinách i za úkony, u nichž AT vysloveně stanoví, že za 1 úkon se považují každé 2 započaté hodiny. Soud se s argumentací žalobce neztotožnil, nemá za to, že by bylo namístě uplatňovat navýšení dle § 12 odst. 2 AT v podstatě běžně, ale toliko v případech skutečně mimořádného časového rozsahu úkonu, jako tomu bylo v případě dovolání, za které přiznal odměnu ve výši dvojnásobku. U ostatních důvody pro mimořádné zvýšení odměny neshledal.

67. S ohledem na výše uvedené soud shledal důvodnou výši náhrady odměny důvodnou co do částky 103 300 Kč a co do částky 21 693 Kč na DPH, tedy ve výši 124 993 Kč. Žalovaná již na náhradu odměny plnila částkou 34 243 Kč, soud proto přiznal rozdíl uvedených částek, tedy částku 90 750 Kč ve výroku I. rozsudku. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení 68. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

69. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

70. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

71. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k průtahům, a to hned po podání obžaloby dne 29. 6. 2017 až do 23. 5. 2018, kdy bylo nařízeno hlavní líčení, to však až na 18. 9. 2018, toto bylo odročeno na dobu za další 4 měsíce. K dalšímu průtahu došlo v době od vrácení prvého zrušeného rozsudku odvolacím soudem dne 13. 11. 2019 až do 27. 5. 2020, kdy bylo nařízeno hlavní líčení. Tento průtah byl však dílčím způsobem zapříčiněn pandemií Covid-19. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

72. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

73. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

74. Žalobce při výpočtu výše újmy vycházel z celkové délky řízení, tj. od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dne 15. 9. 2014. Tento názor je však mylný. Proti žalobci nebylo vedeno žádné řízení a pouze skutečnost, že šel podat vysvětlení a byl ve stresu jak to dopadne, není důvodem pro poskytnutí odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb.

75. Soud ve smyslu výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, 30 Cdo 2266/2021, vyšel ze závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne 5. 9. 2016 je promlčen. Co do argumentace k otázce promlčení a neshledání rozporu námitky promlčení s dobrými mravy soud odkazuje na výklad uvedený v části rozsudku věnované nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (viz výše).

76. Trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno dne 20. 12. 2016. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo od 20. 12. 2016 do 7. 1. 2023, kdy bylo vydáno rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, tj. 6 let a 5 měsíců.

77. Posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce a s ohledem na šíři dokazování též po skutkové stránce. Trestní stíhání bylo vedeno proti třem obviněným, všichni obvinění podali stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, byl podán návrh na rozhodnutí o vyloučení policejního komisaře, proti kterému byla též podána stížnost, dožadovány o součinnost třetí osoby, podán návrh na zastavení trestního stíhání, žádost o přezkum postupu policejního orgánu, ze strany žalobce byly návrhy často podávány v blanketní podobě a následně doplňovány, byl podán návrh k předběžnému projednání obžaloby, uplatněn a doplněn nárok na náhradu škody poškozeným, vyslýchána řada svědků, proti rozhodnutím byla podávána odvolání, která byla následně doplňována, byly taky činěny výzvy k odstranění vad odvolání, taktéž byly opakovaně doplňovány důkazní návrhy, bylo též rozhodováno o znalečném, hlavní líčení bylo jednou odročeno z důvodu omluvy svědka. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval dvakrát o odvoláních proti rozsudku a jednou, Nejvyšší soud jedenkrát o dovolání. O celé řadě procesních otázek bylo rozhodováno na dvou stupních na základě stížností.

78. Žalobce se na délce řízení podílel marginálně, a to sděleními, že se z důvodu nemoci vyjádří o týden, resp. další dva týdny později.

79. Stran činnosti soudu lze vytknout shora uvedené průtahy a také vydání nepřezkoumatelného rozsudku.

80. Namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, neboť se jedná o řízení trestní.

81. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky [částka] za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

82. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 6 let a 5 měsíců částku 75 000 Kč (5x15 000+6x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 20 %, za počet stupňů soudní soustavy o 30 %. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal, v nedostatcích v postupu soudu, pro které základní částku zvýšil o 25 % a z důvodu významu řízení pro žalobce o 15%. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 67 500 Kč.

83. Soud proto ve výroku IV. přiznal částku 67 500 Kč, ve zbytku pak nárok uplatněný žalobce z titulu nepřiměřené délky řízení výrokem V. zamítl. K nároku na další majetkovou škodu 84. Žalobce požadoval též náhradu škody 20 532,92 Kč, která měla vzniknout v souvislosti se soudními rozhodnutími z titulu pravomocného odsouzení, kdy byla po žalobci exekučně vymožena částka 10 001,57 Kč na náhradu nákladů v trestním řízení původně poškozeného SVJ, přiznaná usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 11. 2021, které bylo následně zrušeno. Žalobce uhradil na nákladech exekučního řízení částku 2 140 Kč, náklady exekuce soudního exekutora ve výši 3 962,75 Kč. Dále žalobce vynaložil náklady na sepis návrhu na zastavení exekuce a za sepis výzev k vrácení částky odpovídající nákladům [Anonymizováno] v trestním a exekučním řízení a částky odpovídající nákladům soudního exekutora provádějícího danou exekuci, které činili 4 428,60 Kč.

85. Žalovaná shledala nárok žalobce důvodným co do částky uhrazené na nákladech exekučního řízení ve výši 2 140 Kč, nákladech exekuce ve výši 3 962,75 Kč a za sepis návrhu na zastavení exekuce a částky odpovídající nákladům soudního exekutora provádějícího exekuci ve výši 4 428,60 Kč. Celkem tedy žalovaná plnila částkou 10 531,35 Kč. Vzhledem k tomu, že nárok byl u žalované uplatněn dne 20. 4. 2023, uběhla žalované 6měsíční lhůta k projednání nároku dne 20. 10. 2023 a od 21. 4. 2023 byla žalovaná v prodlení až do 22. 11. 2023, kdy žalovaná na uvedenou částku plnila. Soud proto ve výroku VII. přiznal zákonný úrok z prodlení z uvedené částky. Soud však ve výroku chybně uvedl, že úrok z prodlení náleží od 21. 10. 2023 do 7. 10. 2023, ačkoliv má být správně uvedeno od 21. 10. 2023 do 22. 11. 2023.

86. Pokud se jedná o částku ve výši 10 001,57 Kč, je nárok nedůvodný a soud jej proto výrokem VI. včetně příslušenství zamítl.

87. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1635/2013, I u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku.

88. Žalobce sice podáním ze dne 2. 3. 2023 vyzval poškozeného z trestního řízení [Anonymizováno] [adresa] – k vrácení částky 10 001,57 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, samotnou žalobou se však plnění nedomáhal. Je tedy na žalobci, aby předně vymáhal svůj nárok u dlužníka, tedy toho, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Teprve za předpokladu, že nebude možné dosáhnout plnění po dlužníku, může se domáhat náhrady škody po žalované. Shrnutí 89. S ohledem na množství uplatněných nároků soud závěrem shrnuje, že žaloba žalobce byla částečně důvodná v nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby v částce 90 750 Kč, která byla přiznána výrokem I. rozsudku. Co do zbývající části nároku na náhradu nákladů obhajoby byla ve výroku II. zamítnuta. Pokud se jedná o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, ať už zahájeným usnesením ze dne 5. 9. 2016 nebo 20. 12. 2016, jedná se o nárok nedůvodný, a proto byl výrokem III. zamítnut. Z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání bylo shledání stíhání zahájené usnesením ze dne 5. 9. 2016 shledáno nedůvodným a z titulu stíhání zahájeného dne 20. 12. 2016 byl nárok žalobce důvodný co do částky 67 500 Kč, která byla přiznána výrokem IV. Ve zbytku byly nároky z nepřiměřené délky řízení zamítnuty výrokem V. Nedůvodným byl shledán také nárok na zaplacení škody v podobě úhrady nákladů trestního řízení poskytnuté poškozenému v trestním řízení na základě rozhodnutí, které bylo následně zrušeno, o jehož zamítnutí bylo rozhodnuto výrokem VI. a ve výroku VII. byl přiznán úrok z prodlení z nároku na náhradu nákladů spojených s exekucí vedenou v souvislosti s rozhodnutím, které bylo posléze zrušeno, neboť žalovaná plnění poskytla až po uplynutí zákonné lhůty k projednání nároku.

90. Pokud se jedná o úrok z prodlení, soud zohlednil, že nárok byl u žalované uplatněn po pravomocném skončení řízení (před podáním dovolání) dne [datum] a také následně po skončení dovolacího řízení, resp. následně po zastavení trestního stíhání dne 20. 4. 2023. Od uvedených dat pak plynula žalované lhůta k předběžnému projednání[Anonymizováno]nároků žalobce, která uplynula dne 1. 6. 2021, resp. 20. 10. 2023 a žalovaná tak byla od 2. 6. 2021 resp. od 21. 10. 2023 v prodlení s plněním. Tato skutečnost je u jednotlivých nároků zohledněna ve výrocích tohoto rozsudku.

91. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

92. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení částečně úspěšný v menší části nároku na náhradu škody v podobě náhrady nákladů obhajoby či z titulu nepřiměřené délky naříkaného řízení, a naopak v některých nárocích zcela neúspěšný, přičemž jeho neúspěch byl převážný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

45. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení