46 C 421/2021-74

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 50 491,16 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 070 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 421,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 708 Kč od 1. 6. 2021 do 29. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 638 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 54,17 % ročně z částky 35 045,36 Kč od 1. 6. 2021 do 23. 6. 2021 ve výši 1 170,93 Kč a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 35 045,36 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový úrok za dobu od 1. 6. 2021 dosáhne částky 93 096 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 12. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 491,16 Kč s úrokem ve výši 54,17 % p. a. z částky 35 045,36 Kč od 1. 6. 2021 do 23. 6. 2021 v kapitalizované výši 1 170,93 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 35 045,36 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 1. 6. 2021 dosáhne částky 93 096 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 42 708 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 19. 8. 2020 úvěr ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,17 % p. a. v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 155 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2020, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil toliko dne 23. 11. 2020 částku 4 310 Kč a dne 30. 12. 2020 částku 8 620 Kč. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 1 996 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek č. 1, 3, 7 a 8, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 30 dnů (499 Kč za každou splátku). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 1 000 Kč za prodlení žalovaného se splátkami č. 1 – 3, 7 a 8, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 15 dnů (200 Kč za každou splátku). V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 7 o více jak 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni 30. 5. 2021 automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 39 712,29 Kč (jistina původního úvěru ve výši 35 045,36 Kč + dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 666,93 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od 1. 6. 2021 až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 Smlouvy o úvěru byl povinen platit sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní jistině úvěru; výše smluvního úroku je přitom limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) Smlouvy, tedy na částku 93 096 Kč. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil, takže ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil částku 50 491,16 Kč tvořenou novou jistinu úvěru ve výši 39 712 Kč, smluvní pokutou před zesplatněním úvěru ve výši 1 996 Kč, náklady spojené s prodlením ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru od 1. 6. 2021 do 13. 12. 2021 ve výši 7 783,16 Kč. Dále žalobkyně požaduje výše specifikované příslušenství. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Zjištěný skutkový stav 3. Dne 18. 8. 2020 v 09:00:09 podepsali žalovaný jako klient a paní [jméno] [příjmení] jako zprostředkovatelka elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Žalovanému byl rovněž předložen Předsmluvní formulář (viz předsmluvní formulář ze dne 18. 8. 2020). Žalobkyně zaslala žalovanému [příjmení] o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 20. 8. 2020, jímž žalovanému sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] s datem akceptace 19. 8. 2020. Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 8. 2020 vč. dodejky podepsané žalovaným, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru ve výši 39 580 Kč, tj. celkem částku 77 580 Kč, splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 155 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 25. dne příslušného měsíce, zápůjční úroková sazba činí 54,16 % ročně (RPSN 69,85 %). Podle bodu 4.2 Smlouvy se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se nemění, v každé splátce je zahrnuta jak platba jistiny úvěru, tak také platba úroku z úvěru. Podle bodu 6.1 Smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se zaplacením kterékoli splátky či její části vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení delším jak 30 dnů. Po zesplatnění úvěru právo na další smluvní pokuty již nevzniká. Tato smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k její úhradě. Podle bodu 6.2 Smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Podle bodu 6.3 písm. b) Smlouvy pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části delším než 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. K tomuto datu se také stanou splatnými veškeré úroky přirostlé do dne zesplatnění a také smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 Smlouvy. Dle bodu 6.4 Smlouvy se dosud nesplacená jistina a úroky stávají ke dni zesplatnění součástí Nové jistiny úvěru. Dle bodu 6.5 Smlouvy jestliže žalovaný neuhradil novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny denně. Dle bodu 6.7 Smlouvy má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ze všech dlužných částek (viz oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 8. 2020 vč. dodejky podepsané žalovaným, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]).

4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů sdělených žalovaným, podle nichž žalovaný je zaměstnaný na dobu neurčitou, s příjmem 15 500 Kč. Jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 860 Kč, bydlení (nájem, inkaso) ve výši 2 606 Kč, tj. celkem 6 466 Kč a rezerva činí 8 034 Kč. Žalovaný je svobodný, bezdětný, nemá jiné splátky, bydlí ve vlastním bydlení. Celkově tak disponuje volnými zdroji ve výši 8 034 Kč (viz hodnocení klienta), není přitom patrno, zda a jakým způsobem žalobkyně tyto údaje ověřila. Žalobkyně nahlédla do nebankovního registru klientských informací s výsledkem 460 bodů, kdy podle vysvětlivky u bodů 416 a více se jedná o Kategorii III. (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů) – (viz sjetina na č. l. 25), a dále výpisem z registru SOLUS s výsledkem 0 dlužných splátek – (viz sjetina na č. l. 26).

5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 1. 7. – 31. 8. 2020 vyplynulo, že počáteční zůstatek na účtu činil - 90 922,92 Kč, končený zůstatek - 86 420,82 Kč, navíc blokováno 7 745 Kč. Kreditní obrat činil 365 845 a debetní obrat činil 361 342,90 Kč. Za pozornost přitom stojí, že na příchozích platbách měly podíl půjčky nejméně ve výši 188 350 Kč, z toho v červenci 2020 částka 47 600 Kč a v srpnu 2020 částka 140 750 Kč (7. 7. 2020 The Pay ve výši 9 000 Kč, 8. 7. 2020 The Pay ve výši 1 400 Kč, 9. 7. 2020 [anonymizována dvě slova] ve výši 10 000 Kč, 10. 7. 2020 [příjmení] [příjmení] ve výši 8 000 Kč, 31. 7. 2020 The Pay ve výši 1 500 Kč, 30. 7. 2020 [příjmení] [příjmení] ve výši 2 700 Kč, 31. 7. 2020 The Pay ve výši 15 000 Kč, 3. 8. 2020 The Pay ve výši 14 000 Kč, 12. 8. 2020 The Pay ve výši 800 Kč, 13. 8. 2020 The Pay ve výši 2 000 Kč, 13. 8. 2020 The Pay ve výši 1 000 Kč, 14. 8. 2020 [příjmení] [příjmení] ve výši 12 000 Kč, 18. 8. 2020 The Pay ve výši 18 450 Kč, 19. 8. 2020 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 38 000 Kč, 12. 8. 2020 [anonymizována dvě slova] ve výši 8 000 Kč, 28. 8. 2020 The Pay ve výši 23 000 Kč, 31. 8. 2020 [anonymizována dvě slova] ve výši 23 500 Kč). Rovněž z hlediska výdajů jsou jasně patrné opakované platby nejspíše na nejrůznější sázky, o čemž svědčí rovněž příjmy od [právnická osoba] [anonymizováno] (viz výpisy z účtu na č. l. 50).

6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 8. 2020 peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného u [právnická osoba], jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 24, potvrzení banky žalovaného ze dne 10. 1. 2022 vyžádané soudem, výpis z účtu za období 1. 7 – 31. 8. 2020). Žalovaný uhradil dne 23. 11. 2020 částku 4 310 Kč a dne 30. 12. 2020 částku 8 620 Kč (viz karta klienta). Výzvou k zaplacení ze dne 26. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky č. 1, splatné dne 25. 9. 2020, a č. 2, splatné dne 25. 10. 2020, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne 26. 10. 2020). Výzvou k zaplacení ze dne 28. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky č. 3, splatné dne 25. 11. 2020, a č. 4, splatné dne 25. 12. 2020, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne 28. 12. 2020). Výzvou k zaplacení ze dne 26. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky č. 7, splatné dne 25. 3. 2021, a č. 8, splatné dne 25. 4. 2021, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne 26. 4. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 26. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky č. 7, splatné dne 25. 3. 2021, č. 8, splatné dne 25. 4. 2021, a č. 9, splatné dne 25. 5. 2021, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč. Současně jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a na následky s tím spojené (viz výzva k zaplacení ze dne 26. 5. 2021). V oznámení ze dne 30. 5. 2021 žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo ke zesplatnění celého úvěru, současně jej vyzvala k okamžité úhradě (nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání oznámení) dlužných částek v celkové výši 42 708 Kč. Žalovaný byl rovněž informován o vzniku povinnosti hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužných částek až do zaplacení (viz oznámení ze dne 30. 5. 2021). Žalovaný byl nakonec vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 26. 11. 2021 (viz předžalobní výzva vč. poštovního podacího archu). Žalovaný ničeho neuhradil (viz karta klienta korespondující nezpochybněným tvrzením žalobkyně).

7. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v srpnu 2020, činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,12 % ročně, při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně činila 8,12 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na č. l. 63). Právní posouzení věci 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 19. 8. 2020 písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 54,16 % ročně z poskytnuté částky, tedy úrok ve výši 39 580 Kč, to vše v úhrnné výši 77 580 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 155 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na 25. 9. 2020 a každá další splátka byla splatná vždy k 25. dni příslušného měsíce a roku. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 38 000 Kč poskytla žalovanému na jeho účet uvedený ve Smlouvě dne 19. 8. 2020. Žalovaný následně uhradil částku 12 930 Kč.

15. Ačkoliv na předložené Smlouvě je podpis obou smluvních stran, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

16. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného etc.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Jinými důkazy než ty, co jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě jako formální a nedostatečnou. Co se týče příjmů žalovaného, zde je třeba v první řadě zdůraznit, že z dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně tento příjem jakkoliv ověřovala, měsíční příjem ve výši 15 500 Kč tedy zůstal toliko v rovině tvrzení. Nelze rovněž pominout, že žalovaným udávaný příjem jen mírně převyšoval minimální mzdu (nejnižší zákonem zaručeným příjem), která v době uzavření Smlouvy činila 14 600 Kč. Co se týče výdajů, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši 3 860 Kč, rovněž náklady na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši 2 606 Kč při sdělení, že žalovaný má vlastní bydlení, se jeví jako vysoce nedůvěryhodné. Bylo proto na žalobkyni, aby výdaje žalovaného blíže zkoumala. Kdyby si přitom žalobkyně kupříkladu vyžádala od žalovaného výpis z jeho bankovního účtu za období před uzavřením Smlouvy, muselo by jí být patrno, že finanční situace žalovaného není rozhodně příznivá. Konkrétně z nich vyplynulo, že žalovaný má debetní zůstatek na účtu přibližně ve výši 90 000 Kč, žalovaný si půjčuje od nebankovních společností, kdy v řadě případů se jedná o tzv. mikropůjčky, přičemž výdaje směřuje dle všeho na nejrůznější sázky, muselo by být žalobkyni zřejmé, že finanční chování žalovaného je vysoce rizikové. O nedostatku úvěruschopnosti žalovaného dokládá ostatně fakt, že žalovaný zaplatil již první tři splátky po splatnosti.

17. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalovaného) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 46 C 281/2020-62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 28 Co 15/2021-97, rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 41 C 84/2021-75, či ze dne 5. 1. 2022, č. j. 36 C 381/2021-89.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat částku 39 712 Kč z titulu vrácení nové jistoty, částku 1 996 Kč coby smluvní pokuty do zesplatní, částku 1 000 Kč coby náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, částku 7 783,16 Kč coby smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 39 712,29 Kč od 1. 6. 2021 do 13. 12. 2021, jakož i požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby shledal, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, nebylo by možné jí přiznat na základě Smlouvy jí požadované plnění v celé výši. Jestliže si totiž smluvní strany sjednaly úrok ve výši 54,17 %, lze učinit závěr, že takto sjednaná výše úroku se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření Smlouvy (srpen 2020) činila podle statistiky České národní banky při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 8,12 % ročně. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené ve Smlouvě by bylo i z tohoto důvodu absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak její výše nebyla platně ujednána, byl by žalovaný v souladu s § 1802 o. z. povinen hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě roční úrok ve výši 8,12 % p. a. Takto správně stanovená úroková sazba by měla přitom vliv na výši nové jistiny úvěru, na smluvní pokutu po zesplatnění, na smluvní úrok, jakož i na částku, od níž by se odvíjel zákonný úrok z prodlení.

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši 38 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně převodem na svůj účet částku 38 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 12 930 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 25 070 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván až předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 26. 11. 2021. Žalovaný byl v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit bez zbytečného odkladu, což je s ohledem na výši žalobou požadovaného plnění v daném případě dle přesvědčení soudu lhůta 3 kalendářních dnů, tj. do 29. 11. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 25 070 Kč ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

24. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 30. 11. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 070 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 070 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 421,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 708 Kč od 1. 6. 2021 do 29. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 638 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 54,17 % ročně z částky 35 045,36 Kč od 1. 6. 2021 do 23. 6. 2021 ve výši 1 170,93 Kč a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 35 045,36 Kč od 24. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový úrok za dobu od 1. 6. 2021 dosáhne částky 93 096 Kč, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). Náklady řízení a lhůta k plnění 26. Jelikož procesní úspěch stran byl v zásadě obdobný (úspěch žalobkyně v rozsahu 45,49 % ku neúspěchu v rozsahu 54,51 %), rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení