46 C 66/2021-63

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 73 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 73 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 110 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 490 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 110 Kč od 22. 2. 2021 do 1. 3. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 490 Kč od 22. 2. 2021 do 24. 5. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 782,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 3. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 73 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 600 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek v budově na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně] (dále jen„ předmětná budova“), jemuž přísluší vykonávat práva a zavazovat se ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí Předmětné budovy, žalovanému naopak do okamžiku vydání usnesení o příklepu (3. 2. 2021) svědčilo vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] (dále jen„ předmětná jednotka“), v 1. patře Předmětné budovy. V předmětné budově byl v měsíci říjen 2017 zjištěn výskyt štěnice domácí, kdy ohnisko výskytu se nacházelo v předmětné jednotce. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 1. 2019, č. j. 26 C 43/2018-74, byla žalovanému uložena povinnost zdržet se zásahů do vlastnických práv, která náleží členům žalobce, k pozemku p. č. st. 6900, jehož součástí je předmětná budova. Na plnění svých povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku žalovaný rezignoval, a proto bylo nutno v předmětné budově provést dezinsekční zásahy, které si vyžádaly náklady ve výši 51 838 Kč, které byly žalobci přiznány rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. 59 Co 56/2020-68. Avšak i po tomto rozsudku žalovaný neplnil své povinnosti a žalobci vznikly náklady na dalších 8 dezinsekčních zásahů provedených profesionální osobou v měsících 6/ 2019, 8/ 2019, 1/2020, 5/2020, 10/2020, 11/2020, 1/ 2021 a 2/ 2021 v předmětné budově, které byly vyúčtovány na částku 73 600 Kč. Žalovaný uvedenou částku neuhradil na předžalobní výzvu ze dne 22. 2. 2021.

2. Opatrovník žalovaného ve vyjádření uvedl, že žalovaný, který je v současnosti umístěn v zařízení pro seniory [příjmení], [obec] [obec], trpí duševní poruchou nepřechodného charakteru (celoživotní charakterová porucha), která nepříznivě ovlivňuje jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti, kdy je ke svému okolí nedůvěřivý se zvýšenou mírou vztahovačnosti a sklonem k difuznějším paranoidním interpretacím. Z tohoto důvodu byl žalovaný dlouhodobě nekontaktní a nedostupný, kdy si nepřebíral poštu v důsledku svého psychického onemocnění. Opatrovník nezpochybnil, že v důsledku špatných hygienických podmínek bylo nutné v předmětné budově zahájit desinsekci, a uznal náklady ve výši 73 600 Kč. Opatrovník však požádal soud, aby zvážil prominutí úroků z prodlení, jakož i přiznání náhrady nákladů řízení protistraně.

3. V replice žalobce nesouhlasil s případnou aplikací § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalovaný si z poštovní schránky vybíral jen vybrané listiny, které se mu hodily, žalovaný rovněž se situací se štěnicemi se nesnažil něco dělat, s veřejnými institucemi nespolupracoval.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. Zjištěný skutkový stav 5. Žalovaný byl v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Zlín, evidován jako výlučný vlastník jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů [číslo] zapsané na LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec] a nacházející se v předmětné budově (viz rozsudek č. j. 35 C 330/2019-16). Usnesením o příklepu ze dne 3. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], udělil soudní exekutor [anonymizováno] [právnická osoba] příklep na předmětnou jednotku, když vydražitelka při dražbě konané dne 3. 2. 2021 učinila nejvyšší podání ve výši 1 840 000 Kč (viz usnesení o příklepu).

6. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, vzniklým 1. 4. 2013 a zapsaným do veřejné evidence dne 1. 4. 2013 (viz výpis z rejstříku společenství vlastníků jednotek, oddíl S, vložka [číslo] vedený KS v Brně). Dle čl. 4 odst. 2 stanov žalobce je každý člen žalobce mj. povinen dodržovat právní předpisy, tyto stanovy, plnit usnesení orgánů společenství přijatá v souladu s obecně závaznými právními předpisy a těmito stanovami (písm. a)), řídit se při užívání společných částí domu pravidly pro jejich užívání uvedených v těchto stanovách, domovním řádu, pokud bude přijat a v usneseních orgánů společenství schválených v souladu s obecně závaznými právními předpisy a těmito stanovami, včetně pokynů stanovených pro provoz společných zařízení výrobcem nebo správcem technických zařízení (písm. f)); udržovat svůj byt a společné části, které má vyhrazeny k výlučnému užívání tak, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu, zdržet se ohrožení, změny nebo poškození společných částí nebo ztížení výkonu oprávnění svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt v souvislosti s rekonstrukcí či opravami domu a nebránit užívání společné části jiným členům společenství (písm. h)). Dle čl. 6 odst. 2 stanov žalobce byl žalovaný povinen dodržovat klid, pořádek a čistotu ve společných částech, vyvarovat se jednání porušujícího dobré mravy, veřejný pořádek nebo jednání, které by bránilo nerušenému výkonu práv ostatních členů žalobce (viz stanovy žalobce).

7. Rozsudkem ze dne 16. 1. 2019, č. j. 26 C 43/2018-74, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2019, uložil zdejší soud ve výroku I. žalovanému povinnost zdržet se zásahů do vlastnických práv, která náleží členům žalobce, k pozemku p. č. st. 6900, jehož součástí je předmětná budova, v katastrálním území Zlín, spočívajících v rozšiřování a vnikání štěnice domácí do společných prostor předmětné budovy. V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný svým jednáním spočívajícím v nečinnosti sám provést běžnou ochrannou dezinsekci či v aktivním odmítání a bránění žalobci ve vstupu do místa ohniska výskytu štěnice domácí ve svém bytě, za účelem provedení speciální ochranné dezinsekce, za pomoci deratizéra, závažně ruší právo ostatních obyvatel (spoluvlastníků) předmětné budovy na nezávadné a čisté prostředí určené k bydlení, čímž je podstatně omezuje v obvyklém užívání těchto společných částí předmětné budovy, jež s žalovaným spoluvlastní. Tím porušil § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jakož i povinnost mu uloženou § 57 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. a čl. 4 odst. 2 písm. a) a h) a čl. 6 odst. 2 stanov žalobce (viz uvedený rozsudek).

8. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen„ odvolací soud“), rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. 59 Co 56/2020-68, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2020, změnil rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 C 330/2019-16, tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 51 838 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 29 930,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). V odůvodnění odvolací soud měl ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že v předmětné jednotce se vyskytly v hojné míře štěnice, které byly ohniskem, z něhož se štěnice dále šířily do společných prostor předmětné budovy. Žalovaný nesplnil svou povinnost uloženou mu zákonem a neprovedl řádnou dezinsekci ve svém bytě jako jeho vlastník, v důsledku čehož dochází k šíření štěnic do společných prostor předmětné budovy, kde ze zákona musí plnit tuto povinnost již společenství vlastníků (žalobce), což v projednávané věci také činilo. V důsledku neplnění povinnosti žalovaného došlo ke vzniku škody na straně žalobce, který v podobě prostředků, které musel vynaložit na činnost zamezující šíření štěnic – dezinsekci ve společných prostorách předmětné budovy. V důsledku porušení zákonem a stanovami uložených povinností došlo v majetkové sféře žalobce ke škodě, která je dána součtem finančních nákladů, které byl žalobce nucen ke dni podání tohoto návrhu vynaložit na dezinsekci společných prostor předmětné budovy, vstupu do předmětné jednotky žalovaného a bytových jednotek členů žalobce, které s předmětnou jednotkou bezprostředně sousedí. V měsících září 2018, říjen 2018, leden 2019 a březen 2019 byly provedeny celkově 4 dezinfekční zásahy, na něž náklady činily celkově 51 838 Kč Odvolací soud se neztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že žalobce v daném případě plnil povinnost za žalovaného, nýbrž plnil svou vlastní povinnost, která je mu přímo ukládána zákonem, tj. zamezuje šíření štěnic ve společných prostorách, v nichž se vyskytují právě proto, že žalovaný neplní svou povinnost k provedení dezinsekce v předmětné jednotce (viz uvedený rozsudek).

9. Fakturou – daňovým dokladem č. 198011474, vystavenou dne 10. 6. 2019, vyzvala společnost [právnická osoba] žalobce k úhradě částky 9 910 Kč, splatné dne 20. 6. 2019, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – byt č. 211, 213; 212 pouze chodba + WC + společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, prostory schránek, úklidové místnosti (viz Faktura – daňový doklad č. 198011474). Fakturou – daňovým dokladem č. 198012657, vystavenou dne 22. 8. 2019, vyzvala společnost [právnická osoba] žalobce k úhradě částky 9 910 Kč, splatné dne 5. 9. 2019, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – byt č. 211, 213; 212 pouze chodba + WC + společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, prostory schránek, úklidové místnosti (viz Faktura – daňový doklad č. 198012657). Fakturou – daňovým dokladem č. 208010266, vystavenou dne 23. 1. 2020, vyzvala společnost [právnická osoba] žalobce k úhradě částky 9 910 Kč, splatné dne 6. 2. 2020, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, schodiště, prostory schránek, úklidové místnosti (viz Faktura – daňový doklad č. 208010266). Fakturou – daňovým dokladem č. DDD20239, vystavenou dne 14. 5. 2020, vyzvala společnost [právnická osoba] žalobce k úhradě částky 9 910 Kč, splatné dne 28. 5. 2020, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, schodiště, prostory schránek, úklidové místnosti (viz Faktura – daňový doklad č. DDD20239). Fakturou č. 2020155, vystavenou dne 9. 10. 2020, vyzval pan [jméno] [příjmení] žalobce k úhradě částky 8 490 Kč, splatné dne 23. 10. 2020, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, schodiště, prostory schránek, úklidové místnosti (viz faktura č. 2020155). Fakturou č. 20 2018, vystavenou dne 18. 11. 2020, vyzval pan [jméno] [příjmení] žalobce k úhradě částky 8 490 Kč, splatné dne 28. 11. 2020, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, schodiště, prostory schránek, úklidové místnosti (viz faktura č. 20 2018). Fakturou č. 2021, vystavenou dne 27. 1. 2021, vyzval pan [jméno] [příjmení] žalobce k úhradě částky 8 490 Kč, splatné dne 8. 2. 2021, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, schodiště, prostory schránek, úklidové místnosti (viz faktura č. 2021). Fakturou č. 2021, vystavenou dne 19. 2. 2021, vyzval pan [jméno] [příjmení] žalobce k úhradě částky 8 490 Kč, splatné dne 1. 3. 2021, z titulu dezinsekčního zásahu proti štěnicím – společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, schodiště, prostory schránek, úklidové místnosti (viz faktura č. 2021).

10. Předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 23. 2. 2021, kdy byla uložena na poště k vyzvednutí, vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě nákladů, které vynaložil žalobce na dezinsekci, ve výši 65 110 Kč dle faktur č. 198011474, 198012657, 208010266, DDD20239, 2020155, 20 2018, 2021 a náhrady nákladů zastoupení ve výši 9 777 Kč do 7 dnů od odeslání této výzvy s upozorněním na soudní vymáhání nároku (viz předžalobní výzva ze dne 22. 2. 2021 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobce).

11. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], zdejší soud omezil žalovaného na dobu tří let od právní moci tohoto výroku rozsudku ve svéprávnosti tak, že není způsobilý samostatného právního jednání v žádných záležitostech, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a s výjimkou nakládání s majetkem, jehož hodnota nepřevyšuje částku 500 Kč v každém jednotlivém případě (výrok I.), současně ustanovil žalovanému opatrovníka – statutární město Zlín (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný trpí duševní trvalou duševní poruchou, jedná se o tzv. Anomální osobnost s vystupňovanými rysy psychasthenickými a schizoidními. Tato porucha není příznivě léčebně ovlivnitelná a ovlivňuje schopnost posuzovaného samostatně právně jednat. Jde o celoživotní charakterové nastavení jedince, kdy jeho stálé vzorce jednání a chování jsou odchylné a vybočující od očekávaného přijatelného průměru chování dané společnosti. Posuzovaný není schopen samostatně zabezpečovat své záležitosti a péči o svou osobu. Není schopen dodržovat základní hygienické zásady v péči o svou osobu, udržovat svou domácnost a v místě svého bydliště hromadí odpadky, v důsledku čehož dochází k šíření zápachu a přemnožení parazitů (štěnic) v jeho domácnosti a dále v rámci předmětné budovy. Vzniklou situaci není schopen sám řešit, pokud je řešena ze strany sousedů, nespolupracuje a nabízenou pomoc odmítá. Žalovaný nemá náhled na svou sociální a životní situaci, není schopen hospodařit se svými finančními prostředky tak, aby byly zajištěny všechny jeho potřeby včetně úhrady bydlení a bez rizika újmy je schopen si zajistit pouze drobné nákupy. Nepřipouští si možnost ztráty bydlení v důsledku prodeje předmětné jednotky, tuto situaci nechce řešit, byť je mu nabízena pomoc ze strany sociálního odboru města. Nemá rovněž náhled ani na svůj zdravotní stav, lékařské ošetření odmítá, ač je jak jeho fyzický, tak psychický zdravotní stav velmi špatný; k vyšetření k lékaři se opakovaně nedostavuje a pokyny lékařů nedodržuje, což vede ke zhoršení jeho celkového zdravotního stavu. Žalovaný sice není ovlivnitelný a z povahy své duševní poruchy je chorobně nedůvěřivý, z čehož plyne, že nehrozí zneužití jeho zdravotního stavu cizí osobou, avšak také nedokáže vyhodnotit ani nabídnutou pomoc třetích osob, které chtějí zlepšit jeho životní podmínky a řešit nepříznivý zdravotní stav, čímž si soustavně a dlouhodobě způsobuje újmu. Pokud by žalovaný nebyl omezen ve svéprávnosti, hrozila by mu závažná újma spočívající v hrozbě naprosté nemožnosti rozpoznat a ovládnout následky svého právního jednání (ať již ve formě konání či opomenutí konat) s jinými osobami a v naprosté nemožnosti uplatňovat a hájit svá práva před státními orgány apod. Vzhledem k tomu, že posuzovanému hrozí v důsledku jeho duševní poruchy závažná újma a vzhledem k jeho zájmům nepostačují mírnější a méně omezující opatření, rozhodl soud o omezení jeho svéprávnosti posuzovaného. Právní posouzení věci 12. Podle § 57 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, běžnou ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci je povinna podle potřeby provádět každá osoba, a to jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů (odst. 1). Speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci je povinna podle potřeby ve své provozovně zajistit každá fyzická osoba, která je podnikatelem, právnická osoba a každá osoba při likvidaci původců nákaz, při zvýšeném výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů. Jde-li o obytné místnosti, pobytové místnosti a nebytové prostory nesloužící k podnikání, má povinnost podle věty první vlastník nemovitosti nebo společenství vlastníků a u nemovitosti v majetku České republiky organizační složka státu nebo příspěvková organizace, které přísluší hospodaření s ní (odst. 2).

13. Podle § 1175 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části (odst. 1). Vlastník jednotky udržuje svůj byt, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu; to platí i o společných částech, které má vlastník jednotky vyhrazeny ve výlučném užívání (odst. 2).

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Dle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Žalovaný, který byl až do právní moci usnesení o příklepu ze dne 3. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], jímž soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] udělil vydražitelce [anonymizována tři slova] příklep na předmětnou jednotku, vlastníkem předmětné jednotky, a proto byl v souladu s § 1175 odst. 2 o. z. povinen udržovat předmětnou jednotku v nezávadném stavu, kam lze nepochybně zařadit i povinnost zamezit tomu, aby došlo v předmětné jednotce k vytvoření ohniska štěnic a jejich další šíření do společných prostor předmětné budovy a do sousedních jednotek. Žalovaný nicméně této povinnosti nedostál, a to i přes rozsudek ze dne 16. 1. 2019, č. j. 26 C 43/2018-74, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2019, jímž zdejší soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahů do vlastnických práv, která náleží členům žalobce, k pozemku p. č. st. 6900, jehož součástí je předmětná budova, v katastrálním území Zlín, spočívajících v rozšiřování a vnikání štěnice domácí do společných prostor předmětné budovy. Za dané situace žalobce v souladu s jeho zákonnou povinností stanovenou v § 57 odst. 2 zákona č. 258/2020 Sb. nechal opakovaně provést dezinsekční zásah proti štěnicím – byt č. 211, 213; 212 pouze chodba + WC + společné prostory, sklepy, chodby, výtahy, prostory schránek, úklidové místnosti.

21. Jednotlivé dezinsekční zásahy byly následně žalobci vyúčtovány osobami provádějícími dezinsekci, a to fakturami č. 198011474, 198012657, 208010266, DDD20239, 2020155, 20 2018, 202111 a 202124, čímž žalobci vznikl v období od 6/ 2019 do 2/ 2021 náklad v celkové výši 73 600 Kč. Jelikož tento náklad vydal žalobce v přímé souvislosti s porušením zákonné povinnosti žalovaného udržovat předmětnou jednotku v jeho vlastnictví v takovém stavu, aby se nestalo ohniskem štěnic, lze jej kvalifikovat jako škodu. Žalovaný byl tedy povinen žalobci nahradit v souladu s § 2910 o. z. částku 73 600 Kč z titulu náhrady škody.

22. Splatnost pohledávky z titulu náhrady škody není zákonem výslovně upravena, a proto je nezbytné v daném případě v souladu s § 1723 odst. 2 o. z. vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení částky 65 110 Kč dle faktur č. 198011474, 198012657, 208010266, DDD20239, 2020155, 20 2018, 2021 předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 23. 2. 2021, kdy byla uložena na poště k vyzvednutí; sedmidenní lhůta k plnění od vystavení upomínky v upomínce stanovená tak žalovanému uplynula dne 1. 3. 2021. K zaplacení částky 8 490 Kč dle faktury č. 2021 byl potom žalovaný vyzván až v okamžiku doručení žaloby, tj. dne 19. 5. 2021, kdy lhůta bez zbytečného odkladu – v daném případě třídenní od doručení žaloby – žalovanému uplynula dne 24. 5. 2021 (dne 22. 5. 2021 byla sobota). Jelikož žalovaný dlužnou částku 73 600 Kč ve stanovených lhůtách ani doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud při shledání oprávněnosti žalobního návrhu svým rozsudkem (výrok I.).

23. Na příslušenství požadoval žalobce úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 600 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení. Pro posuzovanou věc je podstatné, že byť žalobci vznikla škoda již okamžikem, kdy mu byly doručeny jednotlivé faktury za provedenou dezinsekci, to samo o sobě neznamená, že by již v tomto okamžiku se škoda stala rovněž splatnou vůči žalovanému, naopak bylo nezbytné, aby žalobce v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného k plnění a poskytl mu lhůtu bez zbytečného odkladu. K zaplacení částky 65 110 Kč dle faktur č. 198011474, 198012657, 208010266, DDD20239, 2020155, 20 2018, 202111 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 22. 2 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 23. 2. 2021, kdy byla uložena na poště k vyzvednutí. Sedmidenní lhůta tak žalovanému uplynula dne 1. 3. 2021. K zaplacení částky 8 490 Kč dle faktury č. 202124 byl potom žalovaný vyzván až v okamžiku doručení žaloby, tj. dne 19. 5. 2021, lhůta bez zbytečného odkladu – v daném případě třídenní od doručení žaloby – tak žalovanému uplynula dne 24. 5. 2021 (dne 22. 5. 2021 byla sobota). Jelikož žalovaný ve stanovených lhůtách ničeho neuhradil, dostal se vždy dne následujícího do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení coby sankce za prodlení žalovaného s řádnou a včasnou úhradou jeho závazků, přičemž nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení pak vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 110 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a z částky 8 490 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.); ve zbylém rozsahu soud nárok na úrok z prodlení pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

24. Pro úplnost soud k návrhu opatrovníka žalovaného na prominutí úroku z prodlení uvádí, že zákonná úprava neposkytuje soudu možnost, aby prominul jednotlivým dlužníkům úroky z prodlení, toliko umožňuje, aby věřiteli byl nárok na úrok z prodlení odepřen v případě zjevného zneužití práva, což soud v posuzovaném případě neshledal. Náklady řízení a lhůta k plnění 25. Žalobce byl ve věci procesně neúspěšný toliko v nepatrném rozsahu, proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 24 782,40 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 680 Kč, z odměny advokáta ve výši 16 240 Kč, která spočívá v odměně za 4 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, replika, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á 4 060 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 3 662,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobce.

26. Pro úplnost soud podotýká, že neshledal důvod pro to, aby bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. V řízení vyšlo sice najevo, že žalovaný trpí dlouhodobě duševní nemocí, jakož i pobírá invalidní důchod ve výši 11 548 Kč, z něhož jsou mu činěny srážky ve výši 1 382 Kč měsíčně, avšak tyto skutečnosti samy o sobě ještě nezakládají důvod pro odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci. Soud nepřehlédl, že žalovaný dlouhodobě způsoboval obtíže ostatním osobám bydlícím v předmětné budově tím, že odmítal jakkoliv řešit ohnisko štěnic v předmětné jednotce, a to ani na základě nabídnuté pomoci od svých sousedů, ani na základě vydaných soudních a správních rozhodnutí v této věci. Byť chování žalovaného je nepochybně do značné míry ovlivněno jeho duševní poruchou, jeví se z celkového pohledu jako nespravedlivé, aby se negativní důsledky (v tomto případě v podobě odepření náhrady nákladů řízení) přenášely na žalobce a v konečném důsledku na jednotlivé jeho členy. Zároveň je nutno uvést, že důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. neshledal ani Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, který rozhodnutím č.j. 59 Co 56/2020-68 ze dne 16. 9. 2020 žalovaného zavázal k plné náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši převyšující náklady přiznané žalobkyni v tomto řízení.

27. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Poučení