46 C 78/2023

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 47 178 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 32 178 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 39 880 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 106 101 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl nezákonně trestně stíhání [název soudu] v trestní věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. V souvislosti s trestním řízení mu vznikla škoda v podobě vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 46 101 Kč. Kromě toho vznikla žalobci předmětným trestním řízením též nemajetková újma, neboť trestním stíháním bylo zasaženo do jeho cti a důstojnosti. Žalobce byl dosud osobou netrestanou, která žije spořádaným rodinným životem. Trestní stíhání jej časově a finančně vyčerpávalo. Ačkoliv rodina věřila v jeho nevinu, v žalobci vyvolávalo pocity nespravedlnosti a studu, neboť probíhající trestní řízení a pravomocný odsuzující rozsudek jsou spojeny se společenským stigmatem. Žalobce byl nucen se zbavit všech zbraní a střeliva, které byly v jeho vlastnictví, kdy musel převést své vlastnické právo k těmto předmětům na jinou osobou, neboť se na základě nezákonného rozhodnutí stal osobou nezpůsobilou držet zbrojní průkaz. Trestní stíhání trvalo skoro dva roky a pro žalobce bylo velmi stresující a ponižující, kdy stres měl i nemalý odraz v jeho zdravotním stavu. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná však do podání žaloby ani zčásti nevyhověla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná žádost žalobce projednala dne [datum], konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a § 10 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), požadovaná náhrada škody byla poskytnuta toliko v částce 43 923 Kč přiměřené zadostiučinění ve výši 15 000 Kč, ve zbytku byla žádost žalobců zamítnuta. V případě náhrady škody představující náklady obhajoby žalovaná ověřila, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s výjimkou úkonu ze dne [datum] – nahlédnutí do spisu, za který náhradu škody nepřiznala. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, vzala žalovaná v potaz, že žalobce byl stíhán pro přečin ublížení na zdraví a porušení domovní svobody, za což byl ohrožen trestní sazbou 3 roky a 6 měsíců, žalobce byl bezúhonný, délka trestního stíhání činila 1 rok a 7 měsíců. Žalovaná dospěla k závěru, že zadostiučinění ve výši 15 000 Kč odůvodňuje vydání nezákonného rozhodnutí o trestu, pro které byl žalobce 4 měsíce pravomocně odsouzen a nemohl ani vlastnit zbrojní průkaz. Celkem tak žalovaná poskytla žalobci částku 58 923 Kč.

3. S ohledem na částečné plnění ze strany žalované vzal žalobce svou žalobu co do částky 58 923 Kč zpět, soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 18. 7. 2023, čj. 46 C 78/2023-46, zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání žalobce nazvaného uplatnění nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze dne [datum], je patrné, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy, která mu vznikla v řízení vedeném před [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce požadoval náhradu škody ve výši 46 101 Kč spočívající v odměně za poskytnuté právní služby obhajoby a dále požadoval částku 60 000 Kč představující nárok nad odčinění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Z přípisu žalované ze dne [datum] je patrno, že žalovaná žádost žalobce obdržela dne [datum].

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná po nahlédnutí do naříkaného trestního spisu ověřila, že účtované úkony jsou co do druhu délky a použité sazby v souladu s jeho obsahem s výjimkou úkonu ze dne [datum] - nahlédnutí do spisu. Žalovaná proto žalobci přiznala náhradu škody toliko ve výši 43 923 Kč představující odměnu za 19 úkonů právní služby po 1 500 Kč a dva půl úkony po 750 korunách, 21 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, žalovaná vzala v úvahu povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce a dospěla k závěru, že je na místě žalobci přiznat peněžité zadostiučinění ve výši 15 000 Kč s ohledem na to, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o trestu a žalobce byl čtyři měsíce pravomocně odsouzen a nemohl tedy vlastnit zbrojní průkaz. Celkem tak žalovaná žalobci přiznala částku 58 923 Kč. Z likvidační doložky žalované ze dne [datum] je zřejmé, že částka 58 923 Kč byla dne [datum] žalobci uhrazena.

7. Ze spisu [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno] provedl níže uvedené důkazy z nichž zjistil následující skutečnosti: [anonymizováno 6 slov] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum]. [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno 10 slov] [datum], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 6 slov] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována tři slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [částka]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum]. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka]. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum]. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum]. [anonymizována dvě slova] [datum]. [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [obec].

8. Z rozhodnutí [stát. instituce] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] je patrno, že žalobci bylo odňat jeho [anonymizována tři slova] [stát. instituce], [stát. instituce] v rozsahu oprávnění skupin B, C, E s vyznačenou dobou platnosti do [datum], neboť žalobce jako držitel zbrojního průkazu přestal splňovat podmínku bezúhonnosti dle § 22 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o střelných zbraních a střelivu, protože byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum] pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a přečinu porušování domovní svobody a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání dvou let.

9. Z rozhodnutí [stát. instituce] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] plyne, že v souvislosti se žádostí žalobce o obnovu řízení ve věci odnětí jeho zbrojního průkazu, kdy bylo žádosti účastníka o obnovu řízení vyhověno správním orgánem, bylo vydáno dne [datum] pravomocné rozhodnutí o povolení obnovy řízení a bylo v plném rozsahu zrušeno rozhodnutí ze dne [datum], neboť bylo zrušeno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu a tato skutečnost odůvodňuje jiné řešení otázky, než byla předmětem původního rozhodování.

10. Z výslechu žalobce soud zjistil, že se trestním stíháním žalobce cítil ponížen, znemožněn, zostuzen vláčením po policejních služebnách, označením obviněný, tím, že byl odsouzen, ačkoliv není žádný násilník a nikdy nebyl. O trestním stíhání věděla jeho manželka, dcerám to nesdělil, se svými známými a příbuznými o tom nehovořil. Má za to, že o trestním stíhání věděl celý dům, domovnice má syna policistu, od nějž se o incidentu se sousedkou patrně dozvěděli i sousedé a omezili s žalobcem hovory. Žalobce byl členem mysliveckého spolku, stýkal se s myslivci v restauraci, po nemoci v roce 2014 však samotnou myslivost omezil, chodil pouze na sportovní střelbu, držel 7 zbraní, kulovnice, brokovnice, pistoli a revolver. S ohledem na odsouzení mu byl zabrán zbrojní průkaz a byl nucen 5 mysliveckých zbraní převést na jinou osobu, aby mu nebyly zabaveny. Tento okamžik pro něj byl velmi těžký, neboť měl k těmto zbraním citový vztah, navíc jednu z kulovnic dostal od svého kamaráda. Dvě krátké zbraně odevzdal na policii k údivu policistů, se kterými se předtím v rámci kontrol zbraní stýkal. S odebráním zbrojního průkazu skončilo i jeho členství v mysliveckém spolku v roce 2020, nicméně na omezení styků měla vliv i probíhající pandemie Covid. Žalobci byla spolu s podmíněným trestem uložena i povinnost nahradit škodu zdravotní pojišťovně, kterou uhradil.

11. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce vyplynulo, že trestní stíhání bylo pro manžele stresující, nervózní, psychicky se necítil dobře, nemohl spát, jíst, cítil se špatně, nemluvil. I dcera, která o stíhání žalobce nevěděla, se ptala, co s ním je, že je tak zamlklý. O trestním stíhání s nikým nemluvili, ani z rodiny, protože se styděli. V domě, kde s žalobcem bydlí si lidé mysleli, že žalobce ublížil sousedce, přitom to byla sousedka, kdo ublížil žalobci a pak jej pomluvila po domě. Jedna ze sousedek se jí na situaci vyptávala. Sousedé se pak začali od manželů odvracet. Žalobce byl nucen opakovaně chodit na výslechy, po soudech, bylo to pro něj stresující, vždy dva dny před jednáním soudu nemohl spát, byl z toho špatný. Navíc pak dostal dopis, kterým mu bylo sděleno, že nemůže držet zbraně a že je má odevzdat, takže lovecké zbraně byl nucen přepsat na třetí osobu, ostatní odevzdal na policii. To jej ranilo nejvíc, že jako myslivec zůstal bez zbraní. Žalobce měl zbraně jako koníček, kochal se jimi, měl je rád. Chodil na střelnici střílet. Lovecké zbraně se mu zpět nevrátily, dvě krátké zbraně, které byly v úschově na policii, ano. Žalobce se přestal stýkat se známými myslivci, s nimž se stýkal cca na měsíční úrovni, protože neměl zbraně, nevěděl jak jim to zdůvodnit a nechtěl o stíhání s nimi mluvit.

12. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobce a jeho manželky, vzal soud v potaz osobní zájem žalobce na výsledku řízení, i zájem manželky na příznivém rozhodnutí soudu ve prospěch žalobce. Pokud jde o výpověď žalobce, tato byla spontánní, prosta vnitřních rozporů a soud ji nepovažuje za nepravdivou nebo dramaticky nadsazenou. O výpovědi manželky lze říci totéž. Výpovědi se v podstatných rysech shodovaly a doplňovaly. Je pochopitelné, že žalobce vnímal úkorně úkony orgánů činných v trestním řízení, a to i těch, které jsou pro trestní řízení zcela typické (výslechy, účast při jednání soudu, návrhy státního zástupce v jeho neprospěch) i označení„ obviněný“ či„ obžalovaný“, ačkoliv se jedná toliko o procesní označení osoby, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, popř. proti níž byla podána obžaloba. Soud nemá pochyb o tom, že trestní stíhání bylo pro žalobce frustrující, před jednáními soudu špatně spal, byl nemluvný a nesvůj. Pokud se jedná o zásahy do cti a dobré pověsti, z výpovědi žalobce i svědkyně vyplynulo, že k těmto zásahům došlo nejen vedením trestního stíhání, ale v nemalé míře v důsledku chování poškozené z trestního řízení (sousedky [příjmení]), která o žalobci po domě roznášela, že jí žalobce napadl. Soud také nemá pochyb o tom, že žalobce trestní stíhání, a to i s ohledem na důchodový věk a zdravotní stav, vyčerpávalo. Rodinné vztahy trestním stíháním neutrpěly, žalobcova manželka při něm stála a děti ani blízcí o něm nevěděli. Z výslechu žalobce i jeho manželky také vyplynulo, že žalobce měl blízký vztah ke zbraním, které měl v držení, jeho koníčkem byla myslivost a střelba na střelnici, v důsledku trestního stíhání, resp. odsouzení přišel o zbrojní průkaz a byl nucen se zbraní vzdát, což obzvláště těžce nesl. Navíc lovecké zbraně ani přes vrácení zbrojního průkazu zpět nezískal, omezil styk s myslivci, protože se styděl, že nemá zbraně, nicméně na omezení styku měla vliv i probíhající epidemie covidu.

13. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Dle § 10 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

16. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, byl pravomocně několik měsíců odsouzen, přičemž odsuzující rozhodnutí bylo zrušeno až na základě dovolání k Nejvyššímu soudu a věc žalobce byla následně postoupena komisi pro projednávání přestupku.

17. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 18. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

19. Trestní stíhání žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], do [datum], kdy byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc žalobce postoupena komisi pro projednávání přestupku. Celkem tak trestní řízení trvalo 18,5 měsíců.

20. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest 6 měsíců až 3 roky. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin proti životu a zdraví je obecně spojen s vyšší mírou společenského a morálního odsouzení. Žalobce byl do té doby netrestaný, trest odnětí svobody mu reálně nehrozil.

21. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že částka 15 000 Kč, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“ (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

22. Soud má za to, že v případě žalobce je namístě poskytnout finanční satisfakci v částce 30 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 15 000 Kč, která byla žalobci soudem nad rámec již žalovanou vyplaceného zadostiučinění přiznána. Soud nemá důvod nevěřit, že se žalobce v rámci trestního stíhání cítil ponížen, znemožněn, zostuzen, vlivem 8 měsíců trvajícího pravomocného odsouzení navíc přišel o zbrojní průkaz, byly mu zajištěny střelné zbraně, dlouhé lovecké zbraně byl nucen převést, což vnímal velmi úkorně, byl tak omezen ve svém koníčku – střelbě a myslivosti, trestní stíhání jej vyčerpávalo, trpěl nespavostí, byl zamlklý a uhradil škodu, jež mu byla odsuzujícím rozsudkem uložena. Za rozšířením informací o incidentu mezi jím a sousedkou, z nějž trestní stíhání vzešlo však stála sama sousedka [příjmení], nikoliv orgány činné v trestním řízení. Za působení této osoby a její chování však stát neodpovídá a nelze mu je klást k tíži. Trestním stíháním bylo zasaženo do jeho cti a dobré pověsti, žalobce se cítil zostuzen úkony trestního řízení prováděnými orgány činnými v trestním řízení, byl nucen se zbavit či odevzdat zbraně ve svém vlastnictví, což nesl velmi úkorně, neboť se věnoval střelbě, jednu ze zbraní dostal od kamaráda, zbraní si považoval, při jejich odevzdávání se pak cítil ponížen před policisty, k nimž nosil již dříve držené zbraně na kontroly a znal se s nimi.

23. Soud v rámci určení výše přiměřeného zadostiučinění vzal v potaz, že žalobci reálně nehrozil trest odnětí svobody, nicméně vůči žalobci byl vydán trestní příkaz, kterým byl odsouzen k podmíněnému trestu (nepravomocně) a následně byl soudem prvního stupně odsouzen k podmíněnému trestu a náhradě škody, a jeho odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto. Situaci zvrátil až Nejvyšší soudem, který rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a odvolací soud následně rozhodl o zrušení napadeného rozsudku a postoupení věci k řízení o přestupku. Žalobce tak byl z 18,5 měsíců dlouhého trestního stíhání cca 8 měsíců pravomocně odsouzen (resp. tuto dobu trvalo, než se o zrušení pravomocného odsouzení dozvěděl), nahradil škodu, k níž byl pravomocným rozsudkem odsouzen a po dobu svého odsouzení byl také omezen v právu držet zbraně, k nimž měl citový vztah. V řízení tak vedle nezákonného rozhodnutí, za nějž lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání, byla vydána další dvě nezákonná rozhodnutí (rozsudek soudu I. stupně a usnesení II. stupně o zamítnutí odvolání), která byla zrušena Nejvyšším soudem.

24. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 177/2017 a 22 C 96/2020.

25. V prvém případě byl poškozený stíhán 434 dnů pro ublížení na zdraví dle § 164 odst. 1 trestního zákoníku. Hrozil mu trest 6 měsíců až 3 roky. Poškozený byl zasažen profesně, bylo zasaženo do jeho rodinného života, zdraví. Poškozený byl revizor a byl stíhán pro ublížení na zdraví, jehož se měl dopustit při výkonu zaměstnání. Hlavním důvodem pro finanční zadostiučinění bylo vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku, který byl zrušen až Nejvyšším soudem a věc byla postoupena do přestupkového řízení. Žalovaná konstatovala, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a za jeho vydání se omluvila. Ve srovnávaném případě i v případě žalobce došlo ke stíhání pro stejný trestný čin, se stejnou sazbou, ve srovnávaném případě bylo trestní řízení kratší, nicméně poškozený byl zasažen i profesně (na rozdíl od žalobce), stejným rysem je i pravomocné odsouzení, které zvrátil až Nejvyšší soud a věc byla následně postoupena do přestupkového řízení. Oproti srovnávanému případu bylo v případě žalobce zasaženo též do jeho práva vlastnit majetek, když mu byly zajištěny zbraně a ostatní byl proti své vůli nucen převést, ač k nim měl citový vztah.

26. Ve druhém případě byl poškozený stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem 1 rok, trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce. Poškozený se bál, jak trestní stíhání dopadne, což bylo v průběhu trestního stíhání akcentováno vydaným trestním příkazem a rozsudky ve věci samé, poškozený trpěl úzkostmi. Trestním stíháním bylo citelně zasaženo do jeho osobního života a lehce do dobrého jména, cti, důstojnosti a pověsti a soukromí sledováním způsobu života poškozeného při jeho podmíněném odsouzení. Újma na pověsti v nejbližším okolí nenastala, avšak v úředním styku žalobce figuroval jako odsouzený. Poškozenému se dostalo finančního zadostiučinění ve výši 35 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jednak stíhání pro stejný, byť nedbalostní trestný čin s nižší sazbou a kratší délkou. V obou případech došlo k odsouzení trestním příkazem a rozsudky ve věci samé a k psychickému diskomfortu. V případě žalobce však nedošlo k citelnému zásahu do jeho osobního života, nebyl taktéž sledován jeho život při realizaci jeho podmíněného odsouzení.

27. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. Vzhledem k tomu, že žalovaná již částkou 15 000 Kč plnila před podáním žaloby, přiznal soud ve výrokem I. částku dalších 15 000 Kč. Co do zbylých 30 000 Kč považuje soud nárok žalobce za nedůvodný.

28. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, tato byla již samotnou žalovanou uznána jako důvodná a náhrada byla vyplacena před rozhodnutím ve věci samé. Žalovaná však neposkytla náhradu za jeden úkon právní služby, a to za nahlédnutí do spisu dne [datum]. Soud sice nepovažuje tento úkon za neúčelný, nicméně je třeba podotknout, že k nahlížení do spisu došlo po ukončení výslechu žalobce, který se konal od 8:46 do 9:

53. Dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu náleží obhájci odměna za účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to za každé započaté dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že nahlížení a pořízení kopií následovalo po ukončení výslechu, nelze předpokládat, že by účast při výslechu spolu se samotným nahlížením překročilo zmíněnou dobu 2 hodin, náleží za obě tyto činnosti odměna za jeden úkon právní služby, nikoliv dva, jak bylo obhájcem účtováno. Soud proto požadovanou odměnu ve výši 2 178 Kč výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.

29. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

30. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

31. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a hotovými náklady žalobce. Účelně vynaložené náklady spočívají v 6 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, porada s klientem před konaným jednáním, dvojí odměna za účast při jednání soudu přesahující 2 hodiny) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok z nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum], když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona důvodný v rozsahu 50 000 Kč a 43 923 Kč na nákladech obhajoby a nedůvodný v rozsahu požadovaných nákladů obhajoby ve výši 2 178 Kč. Úspěch žalobce činil 97,7 %, neúspěch 2,3 %. Výše odměny za první 3 úkony v řízení byla vypočtena z částky 96 101 Kč (50 000 + 43 923 + 2 178) a činí 4 980 Kč. Výše odměny za poradu a účast u soudního jednání činí 3 220 Kč (resp. 6 440, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny); zástupci žalobce náleží patero paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupci vznikly též cestovních výdaje za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. advokátního tarifu, ve výši 2 866 Kč za cestu dne [datum] k jednání při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět 412 km, průměrné spotřebě 5,1 litrů nafty na 100 km, ceně nafty dle vyhl. 191/2023 Sb., 34,40 Kč za litr a sazbě náhrad 5,20 Kč/km, zástupci náleží též náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu, a to za každou v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy 1 000 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Žalobci pak vznikly hotové výdaje za cestu k soudu a zpět ve výši 704 Kč (společné jízdenky se svědkyní za 610 a 798 Kč, z nichž žalobci náleží , přičemž druhá polovina byla vyplacena v rámci rozhodnutí o svědečném). Celkem tak náklady žalobce činí částku 41 802,86 Kč, z nichž je žalovaná povinna zaplatit 95,4 %, tj. 39 880 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za uplatnění nároku u žalované dle § 31 odst. 4 zákona, ani porada před částečným zpětvzetím, neboť tento úkon nepovažuje soud za účelný.

Poučení