47 C 103/2023-70

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 113 750 Kč s příslušenstvím + 113 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se vůči žalobci a) zastavuje co do částky 63 125 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Řízení se vůči žalobkyni b) zastavuje co do částky 63 125 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 625 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci a) 50 000 Kč s příslušenstvím a úrok z prodlení z částky 625 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

V. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni b) 50 625 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců náklady řízení ve výši 10 160 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobci domáhali pro každého z nich po žalované zaplacení částky ve výši 113 750 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Semilech (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 7 C 3/2014 s tím, že celková doba trvání řízení v délce 8 let a 7 měsíců byla nepřiměřená. Žalobci v naříkaném řízení byli v postavení žalobců s tím, že řízení bylo po stránce skutkové jednoduché a po stránce právní složité jen do určité míry. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci, přičemž se ani v jednom množství nejednalo o velké množství. Svým chováním řízení neprodlužovali, využívali jen svého zákonného práva podat si ve věci řádné a mimořádné opravné prostředky. Pokud jde o význam, tento s ohledem na skutečnost, že řízením bylo zasaženo přímo do jejich vlastnického práva, shledávají jako vyšší. Se zřetelem na výše uvedené požadovali za jeden rok řízení částku ve výši 15 000 Kč pro každého z nich, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, celkem tedy 113 750 Kč pro každého z nich.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum] uvedla, že u ní žalobci dne [datum] uplatnili svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) v celkové výši 113 750 Kč pro každého z nich, jež jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Semilech v řízení vedeném pod sp. zn.: 7 C 3/2014. Uvedla, že v rámci mimosoudního projednání nároku žalobců věc posoudila tak, že se zřetelem na délku naříkaného řízení, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto poskytla každému z žalobců zadostiučinění v penězích ve výši 63 125 Kč s tím, že základní částku za 1 rok řízení ve výši 15 000 Kč následně ponížila o 15 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy a z důvodu sdílené újmy o dalších 15 %. Poukázala, že předmětem namítaného řízení byla žaloba na určení vlastnického práva k nemovitostem, řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně řady listinných důkazů a výslechu svědků. Neleze odhlédnout od skutečnosti, že řízení bylo též po více jak 1 rok přerušeno. Význam řízení shledala jako běžný. Částku poskytnutou žalobcům v rámci mimosoudního projednání věci pak považuje za zcela přiměřenou a dostačující, a proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Podáním z [datum] vzali žalobci žalobu zpět stran požadavku na zaplacení částky 63 125 Kč včetně příslušenství a ve zbývajícím rozsahu na podané žalobě trvali. S ohledem na výše uvedené soud řízení co do částky 63 125 Kč ve vztahu ke každému z žalobců zastavil (výrok I.) ve smyslu § 96 o. s. ř.

4. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Z přílohového spisu Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 C 3/2014 soud zjistil a vzal za prokázaný následující skutkový stav.

7. Žaloba [celé jméno žalobce] byla doručena Okresnímu soudu v Semilech dne [datum], žaloba byla podána proti [jméno] a [jméno] [příjmení] o určení vlastnického práva k nemovitosti. Usnesením ze [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen dne [datum]. Usnesením z [datum] byli žalovaní vyzváni k vyjádření k žalobě. Dne [datum] došlo vyjádření žalovaných. Podáním z [datum] oznámila vstup JUDr. [jméno] [příjmení], jakožto vedlejší účastník na straně žalovaných. Vyjádření žalovaných přeposláno žalobci na základě referátu soudu ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalovaní sdělují, že nesouhlasí se vstupem JUDr. [jméno] [příjmení] do řízení. Podáním z [datum] oznámil nesouhlas taktéž žalobce. Usnesením z [datum] okresní soud rozhodl, že vstup JUDr. [jméno] [příjmení] do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaných se nepřipouští. Na základě referátu soudu ze dne [datum] bylo nařízeno na [datum] přípravné jednání. Podáním z [datum] navrhli žalovaní přerušení řízení s ohledem na skutečnost, že vůči JUDr. [jméno] [příjmení] byla podána obžaloba, a že mají za to, že by bylo vhodné vyčkat tohoto trestního řízení tak, aby bylo postaveno najisto, zda JUDr. [jméno] [příjmení] spáchala trestný čin, či nikoliv. Podáním došlým [datum] žádal žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Dne [datum] se konalo přípravné jednání, při kterém bylo vyhlášeno usnesení – řízení se přerušuje do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Citované usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Na základě referátu z [datum] bylo nařízeno jednání na [datum], když do spisu byl založen rozsudek ve věci [spisová značka] s tím, že JUDr. [jméno] [příjmení] byla odsouzena pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku s právní mocí k [datum]. Dne [datum] se konalo jednání před okresním soudem. Podáním doručeným [datum] žalobce podal návrh na přistoupení dalšího účastníka na straně žalobce, a to jeho ženy [celé jméno žalobkyně]. Usnesením ze [datum] soud připustil, aby na straně žalobce jako další účastník přistoupila manželka žalobce. Předmětné usnesení na čl. 103 nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením z [datum] soud připustil změnu žaloby s ohledem na přistoupení žalobkyně do řízení. Sdělením z [datum] bylo sděleno, že datová schránka právního zástupce žalobce je znepřístupněna. S ohledem na uvedené bylo usnesení o připuštění změny žaloby zasláno přímo žalobci na základě referátu ze dne [datum]. Na základě referátu ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Podáním ze [datum] žalobkyně žádala o odročení jednání z důvodu kolize. Na základě referátu soudu ze dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na [datum]. Podáním ze dne [datum] došlo vyjádření žalovaných spolu s návrhem na přerušení řízení. Na základě referátu soudu ze dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobci žádají o odročení jednání z důvodu kolize. Na základě referátu ze dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, jež bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne [datum]. Dne [datum] došlo odvolání žalovaných. Dne [datum] došlo odvolání žalobců. Usnesením z [datum] byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Tento byl zaplacen [datum]. Na základě referátu soudu ze dne [datum] byla odvolání přeposlána protistranám k vyjádření. Vyjádření žalobců došlo dne [datum]. Vyjádření žalovaných došlo [datum]. Na základě předkládací zprávy ze dne [datum] byla věc předložena [datum] [název soudu]. Usnesením z [datum] byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Podáním z [datum] žalovaní vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Rozhodnutí bylo vyneseno [datum] Lhůta k vyhotovení rozhodnutí byla prodloužena do [datum]. Spis byl vrácen [název soudu] [datum]. Usnesení rozesláno na základě referátu soudu ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalovaní požádali o osvobození od soudních poplatků v rozsahu 2/3. Podáním ze dne [datum] si žalovaní podali dovolání. Usnesením z [datum] byli žalovaní osvobozeni od soudních poplatků v rozsahu 1/2, pročež byli usnesením z [datum] vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Tento byl zaplacen [datum]. Na základě referátu z [datum] bylo dovolání žalovaných zasláno žalobcům k vyjádření. Vyjádření žalobců došlo [datum]. Na základě předkládací zprávy z [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu [datum]. Usnesením z [datum] bylo rozhodnuto, že se dovolání žalovaných odmítá. Spis byl vrácen okresnímu soudu [datum]. Usnesením z [datum] s ohledem na nález Ústavního soudu I. ÚS 645/2016, jímž byla zrušena rozhodnutí týkající se pravomocného odsouzení [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo rozhodnuto, že se řízení přerušuje do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Následně byl přílohový spis v tříměsíčních intervalech pravidelně kontrolován s tím, že byl kontrolován stav řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 171/2014. Podáním ze dne [datum] žalovaní požádali o pokračování v řízení s ohledem na skutečnost, že řízení, do něhož bylo přerušeno, již pravomocně skončilo. Na základě referátu ze dne [datum] bylo žádáno o zaslání předmětného trestního spisu. Na základě referátu z [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] proběhlo jednání před okresním soudem. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na [datum]. Dne [datum] došlo podání žalobců, jež bylo na základě referátu ze [datum] přeposláno žalovaným. Vyjádření žalovaných došlo [datum]. Vyjádření žalovaných bylo přeposláno žalobcům na základě referátu soudu ze dne [datum]. Dne [datum] se konalo jednání před okresním soudem, při němž byli vyslechnuti svědci, účastníci. Jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo určeno, že žalobci jsou vlastníkem předmětných nemovitostí. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne [datum]. Dne [datum] došlo odvolání žalovaných. Usnesením ze [datum] byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Tento byl uhrazen [datum]. Na základě referátu soudu z [datum] bylo odvolání žalovaných přeposláno žalobcům k vyjádření. Vyjádření žalobců došlo [datum]. Na základě předkládací zprávy z [datum] byl spis předložen [název soudu] dne [datum]. Na základě referátu soudu z [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Z úředního záznamu z [datum] vyplývá, že jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu karantény. Na základě referátu soudu z [datum] byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Tito souhlasili. Dne [datum] byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Spis byl vrácen okresnímu soudu [datum]. Rozsudek byl rozeslán účastníkům na základě referátu z [datum]. Dne [datum] došlo dovolání žalovaných. Usnesením z [datum] byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Tento zaplatili [datum]. Na základě referátu z [datum] byli žalobci vyzváni k vyjádření k dovolání žalovaných. Na základě předkládací zprávy ze [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu [datum]. Rozsudkem z [datum] Nejvyšší soud rozhodl o zrušení rozsudku krajského a okresního soudu. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne [datum]. Tento byl [datum] rozeslán účastníkům. Na základě referátu soudu z [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání před okresním soudem, při němž byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Tento byl rozeslán na základě referátu soudu z [datum]. Dne [datum] podali žalobci odvolání. Usnesením z [datum] byli žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání. Vady byly odstraněny podáním ze dne [datum]. Na základě předkládací zprávy z [datum] byl spis předložen [název soudu] dne [datum]. Na základě referátu z [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. K vyjádření žalovaných došlo [datum]. Dne [datum] se konalo jednání u odvolacího soudu, při kterém byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu ze dne [datum]. Dne [datum] si dovolání podali žalobci. Usnesením z [datum] byli vyzváni k zaplacení soudních poplatků. Podáním z [datum] podali žádost o osvobození od soudních poplatků, když jim [datum] byly zaslány příslušné formuláře k osvědčení majetkových a osobních poměrů. Usnesením z [datum] bylo přiznáno žalobcům osvobození v plném rozsahu. Na základě referátu z [datum] bylo dovolání žalobců přeposláno žalovaným k vyjádření. Podáním z [datum] žalovaní žádali o prodloužení lhůty, když vyjádření zaslali [datum]. Na základě předkládací zprávy z [datum] byl spis předložen [datum] Nejvyššímu soudu. Usnesením z [datum] bylo rozhodnuto, že se dovolání žalobců odmítá. Toto nebylo právní moci [datum].

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnili dne [datum], což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z [datum], Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci a) od [datum], kdy podal žalobu k okresnímu soudu do [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. bez jednoho dne 9 let a 7 měsíců. Ve vztahu k žalobkyni b) řízení trvalo od [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o jejím přistoupení do řízení, do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. 8 let. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobcům vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobci se na délce řízení nepodíleli, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, kteří však sdíleli újmu spolu. S přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 9 (8) let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější, a to zejména se zřetelem na instančnost řízení a vhodnost opakovaného přerušení řízení. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobcům, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

21. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 9 let a 7 měsíců ve vztahu k žalobci a) a v délce 8 let ve vztahu k žalobkyni b), soud přiznal žalobci a) základní částku ve výši 128 750 Kč a žalobkyni b) základní částku 105 000 Kč, když vycházel v případě obou dvou žalobců z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Ostatně z této základní částky vycházeli sami žalobci při podání žaloby.

23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení právně složitější (– minus 10 %). Jednalo se o žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem, když nejprve bylo nutno postavit na jisto, zda kupní smlouvy k nemovitostem byly uzavřeny platně (jak smlouva ve vztahu k žalobcům, tak ve vztahu k manželům [příjmení]). Dále bylo nutno postavit na jisto, zda na straně žalobců nebo žalovaných došlo k vydržení pozemků. Jako stěžejní se pak ukázalo posouzení, zda žalobci nemohli mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti, zda jim věc nebo právo patří. Skutkovou složitost soud shledal jako mírně zvýšenou (- 5%), když byl proveden výslech účastníků, byli slyšeni svědci, byly prováděny listinné důkazy. Předmětem zjišťování byla především skutečnost, kdo se o pozemky staral, kdo za ně platil daně z nemovitosti. Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní (– 20 %). Soud opakovaně vyzýval účastníky k zaplacení soudních poplatků, k odstranění vad podání, rozhodoval opakovaně o přerušení řízení, dále bylo nutno rozhodnout o účastenství, o změně žaloby, o osvobození od soudních poplatků. Předně pak uvést, že řízení bylo přerušeno dvakrát, když soud vyčkával rozhodnutí v trestní věci obviněné [titul] [příjmení]. Celkově tak řízení bylo přerušeno na dobu roku a půl, jež soud aniž by žádala předmětný trestní spis, považuje s ohledem na složitost trestní věci jako přiměřené. Avšak jako stěžejní okolnost, jež ovlivnila negativně délku řízení, soud seznal víceinstančnost a s tím spojenou četnost rozhodování. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát, rovněž jako Nejvyšší soud.

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobci na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodíleli, když toliko dvakrát žádali o odročení jednání.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud v řízení žádné významné průtahy neshledal, ostatně ani žalobci žádné průtahy v žalobě netvrdili. Věc byla složitá zejména po procesní stránce kvůli opakovanému přerušení řízení a četnosti rozhodování ve věci.

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení byl spor o určení vlastnického práva, když žalobci tvrdili vyšší význam řízení. Nicméně v předmětné právní věci s ohledem na skutečnost, že žalobci po uzavření kupní smlouvy s [titul] [příjmení], rezignovali na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, uvedené o vyšším významu pro žalobce nesvědčí, pročež soud shledal význam řízení jako standardní. Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky, bývalými manželi, současnými spolubydlícími (jak vyplnili v žádosti o osvobození od soudních poplatků), sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě žalovaní vznikající újmu tak pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko). Soud tedy základní částku z důvodu sdílené újmy ponížil o 15 %, když účastníci svoji nemajetkovou sdíleli nejen jako bývalí manželé (současní spolubydlící), ale i finančně, když si náklady spojené s řízením.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 50 %. Celková částka, která náleží žalobci a) jako přiměřené zadostiučinění proto činí 63 750 Kč. Nicméně pro částečné plnění žalované po podání žaloby ve výši 63 125 Kč, soud uložil žalované k zaplacení toliko částku ve výši 625 Kč. V případě žalobkyně b) soud došel k částce 57 750 Kč jako k částce přiměřeného zadostiučinění. Pokud se jí od žalované dostalo plnění vyššího, soudu nezbylo než žalobu ve vztahu k žalobkyni b) ve zbývající části zamítnout. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

28. Žalobce a) předběžně uplatnil nárok dne [datum]. Soud tudíž přiznal žalobci úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3, 146 odst. 2 o. s. ř. (žalovaná plnila po podání žaloby a po marném uplynutí šestiměsíční lhůty), když žalobci byli úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobců jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečném zpětvzetí. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Odměna advokáta pro každého z žalobců činí 10 200 Kč, jíž soud v souladu s ust. § 12 odst. 4 a. t. snížil o 20 %, tudíž činí 8 160 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatek náklady každého z žalobců činí 10 160 Kč.

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení