7 C 3/2014-385

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jandurou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce a žalobkyně], b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobce a žalobkyně], zastoupených [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa], [obec a číslo], proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalované], 2) [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalované], zastoupených [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], o určení vlastnického práva k nemovitostem, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že každý z žalobců je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti pozemkových parcel [číslo] – orná půda, a [číslo] – trvalý travní porost, nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 138.381,75 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení svého vlastnického práva ve výroku uvedeným pozemkovým parcelám z titulu dne 28.9.1995 uzavřené kupní smlouvy. Kupní smlouvu uzavřeli s JUDr. [jméno] [příjmení], předmětem smlouvy byly nemovitosti uvedené ve výroku shora. Mezi účastníky smlouvy bylo sjednáno, že návrh na vklad do katastru nemovitostí podá JUDr. [jméno] [příjmení], což neučinila. V březnu 2013 měli žalobci zjistit, že jako vlastnice nemovitostí je stále v katastru nemovitostí vedená JUDr. [příjmení], která je následně měla ujistit, že zapomněla podat návrh na vklad do katastru nemovitostí a takto hned učiní. Po celou dobu od uzavření kupní smlouvy žalobci byli v dobré víře, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí. V době od roku 1996 do roku 2013 odváděli daň z nemovitostí, užívali nemovitosti jako vlastní. Je nutné na ně nahlížet jako na oprávněné držitele nemovitostí, neboť splnili veškeré podmínky k jejich vydržení.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s ohledem na judikaturu Ústavního soudu ČR a z ní odvozenou novou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Nejprve namítali nedostatek své pasivní legitimace, jakož i odstoupení od smlouvy. Dále namítali a dovozovali, že při uzavírání kupní smlouvy, kterou uzavřeli dne 21.12.2013 s JUDr. [příjmení], jejíž předmětem byly shodné nemovitosti, postupovali obezřetně, vycházeli z dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, tedy, že zde uvedené údaje odpovídají skutečnému právnímu stavu a JUDr. [příjmení] je vlastnicí předmětných nemovitostí. Měli za to, že své vlastnické právo k nemovitostem nabyli v dobré víře.

3. Soud dovodil, že žalobci měli právní zájem na určovací žalobě, neboť bez ní by nebylo možné provést změnu zápisu v katastru nemovitostí.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 28.4.2016 č.j. 7 C 3/2014-148 byla žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že každý z žalobců je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 pozemkových parcel [číslo] – orná půda a [číslo] – trvalý travní porost, nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] u [obec], obec Turnov, zamítnuta. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno práva na náhradu nákladů řízení.

5. Rozsudek shora byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.11.2016 č.j. 24 Co 261/2016-175 zrušen se závazným právním názorem. Na rozdíl od okresního soudu krajský soud dospěl k závěru, že podvodné jednání může způsobovat pouze relativní neplatnost právního úkonu, pokud k němu došlo v omylu za předpokladu stanoveným v § 49a obč. zák., nezpůsobuje tak neplatnost absolutní, to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Z obsahu spisu neplynulo, že by se žalovaní dovolali vůči převodkyni JUDr. [jméno] [příjmení], z důvodu dle § 49a obč. zák., neplatnosti kupní smlouvy ze dne 20.12.2013, naopak od smlouvy dne 13.3.2014 odstoupili. Na soudu tak bylo, aby zkoumal, jaké takovéto účinky tento jednostranný právní úkon měl, tedy zda způsobil zánik smluvního vztahu mezi JUDr. [jméno] [příjmení] a žalovanými od počátku. Dále bylo na soudu, aby se zabýval otázkou, zda žalobci mohli nabýt vlastnické právo k nemovitostem vydržením, jakož i zda obstojí petit žaloby.

6. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.11.2017 č.j. 30 Cdo 3142/2017-214 bylo dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.11.2016 č.j. 24 Co 261/2016-175 odmítnuto s odůvodněním, že rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila na právním názoru, že skutečnost, že jedna ze smluvních stran byla odsouzena pro trestný čin podvodu, když v souvislosti s předmětným právním úkonem měla uvést druhou smluvní stranu – poškozenou v omyl, nečiní ještě takovou smlouvu absolutně neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák. Nejvyšší soud ČR ustálení rozhoduje, že podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy dle § 49a obč. zák., které se může úspěšně dovolat pouze druhý účastník smlouvy.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7.11.2019 č.j. 7 C 3/2014-299 bylo výrokem I. určeno, že [celé jméno žalobce] je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti pozemkové parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] nemovitosti zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [obec], tak, že pozemky jsou v podílovém vlastnictví žalobců. Výrokem II. bylo určeno, že [celé jméno žalobkyně] je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti pozemkové parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] nemovitosti zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [obec], tak, že pozemky jsou v podílovém vlastnictví žalobců. Výrokem III. žalovaným byla uložena povinnost nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 93.593 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich zástupkyně. Vydaný rozsudek soud odůvodnil tak, že z provedených důkazů vzal za prokázané, že žalobci s JUDr. [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 28.9.1995 řádnou kupní smlouvu, byli v dobré víře, že nemovité věci jim patří, stali se tak oprávněnými držiteli, přičemž ve lhůtě 10 let od uzavření kupní smlouvy ke sporným nemovitým věcem nabyli své vlastnické právo vydržením. Soud poukázal i na ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák., že i v pochybnostech se mělo za to, že držba je držbou oprávněnou. Soud tak měl oprávněnou držbu žalobců za prokázanou.

8. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.4.2020 č.j. 20 Co 47/2020-330 byl k odvolání žalovaných rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7.11.2019 č.j. 7 C 3/2014-299 potvrzen. Žalovaným byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobcům k rukám jejich zástupkyně náklady odvolacího řízení v celkové výši 6.728 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

9. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2022 č.j. 22 Cdo 21/2021-358 byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.4.2022 č.j. 20 Co 47/2020-330 a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7.11.2019 č.j. 7 C 3/2014-299 zrušen, věc byla vrácena Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení. Nejvyšší soud měl za nepřiměřenou úvahu, že žalobci byli oprávněnými držiteli předmětných nemovitostí, a to i když nebylo jejich vlastnické právo, které měli nabýt kupní smlouvou ze dne 28.9.1995, zapsáno do katastru nemovitostí. Žalobci nemohli být v omluvitelném právním omylu, že došlo k převodu vlastnického práva pouze na základě uzavřené smlouvy bez nutnosti vkladu do katastru nemovitostí. Nejvyšší soud uzavřel, že žalobci nemohli být oprávněnými držiteli nemovitostí, proto k nim nemohli nabýt vlastnické právo vydržením.

10. Při jednání žalovaní sdělili, že neplatnosti kupní smlouvy ze dne 21.12.2013 vůči JUDr. [jméno] [příjmení] se nedovolávají. Popírali však vydržení nemovitosti žalobci. Měli za to, že fakticky došlo k přetržení vydržecí doby. Účastníci tak byli poučeni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Žalobci byli poučení, aby doplnili skutková tvrzení a označili důkazy prokazující vydržení předmětných nemovitostí žalobce. Shodně tak byli poučeni žalovaní, aby doplnili skutkové tvrzení spočívající v přetržení vydržecí doby žalobců. Řízení bylo dále dle § 118b odst. 1 o.s.ř. zkoncentrováno, účastníkům byla poskytnuta k doplnění jejich tvrzení a označení důkazů lhůta v délce 30 dnů.

11. V rámci jednání konaném dne 6.6.2022 soud zopakoval průběh dosavadního řízení, přičemž z provedených důkazů, provedených v relevantním rozsahu v souladu s vysloveným právním názorem shora, zjistil:

12. Kupní smlouvy uzavřené dne 28.9.1995 mezi JUDr. [jméno] [příjmení], jako prodávající, a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], jako kupujícími, že prodávající na základě této smlouvy jim prodala pozemkové parcely [číslo] [číslo] zapsané tehdy na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek], za dohodnutou kupní cenu 132.000 Kč. Prodávající prohlásila, že na nemovitostech neváznou žádné dluhy, věcná břemena ani jiné právní závady. Vlastnictví k prodávané nemovitosti nabývají kupující dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí bude předán katastrálnímu úřadu dne 15.2.1996.

13. Kupní smlouvy uzavřené dne 20.12.2013, resp. 21.12.2013 mezi JUDr. [jméno] [příjmení], jako prodávající, a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], jako kupujícími, že prodávající dle této smlouvy prodala kupujícím pozemkové parcely [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], za kupní cenu ve výši 490.000 Kč. V článku I. kupní smlouvy bylo obsaženo výslovné prohlášení prodávající, že předmětné pozemkové parcely jsou jejím výlučným vlastnictvím. V článku IV. kupní smlouvy prodávající prohlásila, že na předmětu převodu neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu, či jiná práva a povinnosti, která by kupujícím jakkoli stěžovala nebo znemožňovala výkon jejich vlastnického práva. Dále prohlásila, že vůči ní není vykonatelné žádné rozhodnutí orgánu veřejné moci a že neexistuje ani žádná jiná veřejná, či soukromá listina, která by mohla být podkladem pro podání návrhu na nařízení exekuce. Dále výslovně prohlásila, že jí není známo, že by si jakákoli třetí osoba činila jakékoli právo nebo nárok (např. na vlastnictví) ve vztahu k předmětu převodu.

14. Žalovaní svým právním úkonem ze dne 13.3.2014 odstoupili od kupní smlouvy uzavřené dne 20.12.2013 s JUDr. [jméno] [příjmení], pro porušení článku I., článku IV. předmětné smlouvy, neboť JUDr. [jméno] [příjmení] žalované ve smlouvě výslovně ujistila, že prodávané nemovitosti jsou bez jakýchkoliv právních vad, a že na ně nikdo nečiní svůj právní nárok. Vrácení kupní ceny ve výši 490.000 Kč požadovali zaslat na zde specifikovaný účet.

15. Z listu vlastnického [číslo] pro k.ú. [část obce] u [anonymizováno] [územní celek], bylo zřejmé, že jako vlastníci pozemkových parcel p. [číslo] – orná půda, [číslo] – trvalý travní porost, [číslo] – trvalý travní porost, jsou zde na základě kupní smlouvy ze dne 21.12.2013, s právními účinky vkladu ke dni 23.12.2013, evidováni manželé [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované].

16. Z potvrzení Finančního úřadu pro [územní celek], Územního pracoviště v [obec] ze dne 3.7.2014 bylo zřejmé, že k pozemkovým parcelám p. [číslo] p. [číslo] v době od roku 1996 až do roku 2012 platil daň z nemovitostí [celé jméno žalobce], [adresa žalobce a žalobkyně]. Od roku 2013 již tuto daň neplatil, neboť správcem daně byl upozorněn, že v katastru nemovitostí není evidován jako vlastník.

17. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 6.8.2018 č.j. [číslo jednací] byla obžalovaná [příjmení] [jméno] [příjmení] pro skutek zde specifikovaný, kterým se dopustila přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, uznána na vině, z důvodu zde uvedených jí ovšem nemohl být uložen přiměřený trest. Rozsudek nabyl právní moci dne 12.12.2018. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2018 č.j. 12 To 269/2018-640 bylo odvolání obžalované [příjmení] [jméno] [příjmení] proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 6.8.2018 zamítnuto.

18. Ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 85 C 19/2015 se manželé [celé jméno žalovaného], jako žalobci, domáhali na žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] zaplacení částky 490.000 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení, které JUDr. [jméno] [příjmení] mělo vzniknout po odstoupení žalobců od kupní smlouvy uzavřené dne 20.12.2013 k předmětným nemovitostem. Usnesením ze dne 28.11.2016 č.j. 85 C 19/2015-130 bylo řízení přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech sp. zn. 7 C 3/2014.

19. Z úředního záznamu ze dne 2.4.2014 sepsaného PČR KŘP [územní celek], Územním odborem [obec], [číslo jednací], o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], [datum narození], že za celou dobu [celé jméno žalobce] o pozemek neprojevili zájem, pan [celé jméno žalobce] si to pak měl rozmyslet a k prodeji pozemku nemělo dojít. Prodej [anonymizováno] šel přes realitní kancelář. Dále z úředního záznamu sepsaného shodným oddělením policie ze dne 22.6.2014 [číslo jednací] o vytěžení [jméno] [příjmení], že kdo se měl starat o předmětné pozemky, tak neví. Současně byl vytěžen [jméno] [jméno] a [jméno] [celé jméno žalované], kteří sdělili, že co zde bydlí, tak o předmětné pozemky se měl starat [jméno] [příjmení].

20. Z účastnického výslechu [celé jméno žalobce] bylo zřejmé, že ještě před touto kupní smlouvou s JUDr. [jméno] [příjmení] uzavřel kupní smlouvu k pozemku, ohledně kterého bylo právo vloženo do katastru, koupě tak byla úspěšná. Na základě předmětné smlouvy od JUDr. [jméno] [příjmení] asi v době do 1 roku zakoupil pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu. O vkladu do katastru nemovitostí měl v minulosti požádat svého švagra, ten vše zřejmě pustil z hlavy. Po několika letech v roce 2010 až 2012 měl zjistit, že s vkladem do katastru nemovitostí nemělo být nic uděláno. Švagr mu měl sdělit, že vše dá do pořádku. Jeden ze synů se měl zajímat o předmětné pozemky pro případnou výstavbu domu, načež měl zjistit, že jako vlastnice domu je stále vedena JUDr. [jméno] [příjmení], přičemž z výpisu bylo zřejmé, že proti ní má být vedena exekuce. Po telefonním kontaktu JUDr. [jméno] [příjmení], měla sdělit, že s exekucí je vše na dobré cestě. Následně z kraje roku 2014 syn žalobce měl zjistit, že v katastru nemovitostí k pozemkům jsou vedeni již noví vlastníci. Daň z nemovitostí k pozemkům žalobce platil proto, neboť se domníval, že jeho švagr vše zařídil, měl za to, že je tak vlastníkem pozemků. Daň tak byla placena do roku 2012. Na pozemcích činili jakousi nejnutnější údržbu, neboť jsou evidovány jako orná půda a trvalý travní porost. Od kupní smlouvy uzavřené s paní [příjmení] žalobce nikdy neodstoupil, tento úkon nikdy neudělal.

21. Z účastnického výslechu [celé jméno žalobkyně] bylo zřejmé, že ohledně předmětného pozemku vše ponechala na svém manželovi, neboť k němu měla důvěru. Sdělila, že o pozemky se staral její manžel. Ke smlouvě uzavřené s paní [příjmení] shodně uvedla, že od smlouvy neodstupovali.

22. Z výslechu žalovaného [celé jméno žalovaného] bylo zřejmé, že o nabídce sporných pozemků se dozvěděl z internetu, z internetové adresy zjistil, že prodej pozemků zprostředkovává realitní kancelář [právnická osoba] Po nahlédnutí do katastru nemovitostí zjistili, že na pozemcích neváznou žádná břemena, ani zde nebyly žádné poznámky o probíhajících exekucích. Při návštěvě realitní kanceláře byla uzavřena tzv. rezervační smlouva, neboť o pozemky měli zájem, to i z toho důvodu, že se nacházejí vedle domu přítele matky žalovaného [jméno] [jméno]. Od něho se měli dozvědět, že pozemky by měl spravovat [jméno] [příjmení] s nějakým člověkem. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zřejmé, že vlastnicí pozemků je JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] skutečnosti, že na pozemky si činí právní nárok ještě někdo jiný, se žalovaný dozvěděl až několik týdnů poté, co byli v katastru nemovitostí s manželkou zapsáni jako vlastníci. Tuto skutečnost se dozvěděl poté, co jej kontaktovala policie a žádala po něm vysvětlení.

23. Soud vzal za prokázaný následující základní skutkový děj. Žalobci, jako kupující s JUDr. [jméno] [příjmení], jako prodávající dne 28.9.1995 uzavřeli kupní smlouvu k nemovitostem uvedeným shora. Do současné doby nebylo vloženo jejich právo do katastru nemovitostí. Žalovaní, jako kupující uzavřeli dne 21.12.2013 s JUDr. [příjmení] shodně kupní smlouvu k předmětným nemovitostem, nemovitosti na ně byly převedeny, v katastru nemovitostí jsou vedeni jako vlastníci. Trestním rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 6.8.2018 č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.12.2018 č.j. [číslo jednací], kterým bylo odvolání obžalovaného zamítnuto, byla obžalovaná [příjmení] [příjmení] v souvislosti s prodejem předmětných nemovitostí odsouzena pro přečin podvodu dne § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, trest s ohledem na odůvodnění rozsudku již jí nebyl uložen. Žalovaní svým úkonem ze dne 13.3.2014 odstoupili od kupní smlouvy uzavřené dne 20.12.2013, resp. 21.12.2013.

24. Podle § 3028 odst. 1 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se právo osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože v posuzované věci všechny právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva, měly nastat před 1.1.2014, je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013.

25. Podle § 133 odst. 2 obč. zák. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

26. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

27. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

28. Předně soud uvádí, že při svém rozhodování je vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2022 č.j. 22 Cdo 21/2021-358. Ve svém předchozím rozhodnutí, tedy rozsudku ze dne 7.11.2019 č.j. 7 C 3/2014-299 v rámci provedeného dokazování se soud zaobíral otázkou odstoupení žalovaných od kupní smlouvy ze dne 21.12.2013 a zejména stěžejní otázkou, zda na základě kupní smlouvy ze dne 28.9.1995 žalobci se stali oprávněnými držiteli nemovitých věcí tak, že ve lhůtě 10 let od uzavření kupní smlouvy k nemovitým věcem by nabyli své vlastnické právo vydržením. Soud v tomto rozhodnutí, po provedeném důkazním řízení dospěl k závěru, že žalobci nabyli vlastnické právo vydržením. Tato právní úvaha s ohledem na závěry v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ovšem neobstála, jak soud následně i odůvodňuje.

29. Vlastníkem věci se může stát pouze oprávněný držitel, má-li movitou věc v držbě po dobu 3 let a nemovitou věc po dobu 10 let. Dále s odkazem na zákonné ustanovení výše držitel též musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, aby byl držitelem oprávněným. Vyloženo judikaturou Nejvyššího soudu, samotné posouzení, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dle judikatury Nejvyššího soudu je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, či nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti, zda mu věc nebo právo patří.

30. Zcela podrobně dále rozvádí rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2190/2000, že oprávněným držitelem dle § 130 odst. 1 obč. zák., je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Judikatura uvádí, že omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3037/2011 ten, který se chopil držby k nemovitým věcem na základě smlouvy, dle které měl nabýt své vlastnické právo, které ovšem nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, tak nemohl být v omluvitelném omylu.

31. Z provedených důkazů – účastnického výslechu [celé jméno žalobce] bylo patrno, že kupní smlouva s JUDr. [příjmení] uzavřená dne 28.9.1995 k předmětným pozemkům nebyla vložena do katastru nemovitostí. O vklad do katastru nemovitostí měl požádat následně svého švagra, ten ovšem tuto skutečnost, jak uvedl žalobce, měl pustit z hlavy. Žalobce tak až v roce 2010 až 2012 zjistil, že s vkladem do katastru nemovitostí nebylo nic uděláno. Shodná zjištění byla učiněna i z výslechu účastnice [celé jméno žalobkyně], jakož i z příslušného listu vlastnického.

32. Soud tak uzavírá, s ohledem na provedené důkazy, v souladu se závazným právním názorem, že žalobci nebyli v omluvitelném právním omylu tak, že by došlo k převodu vlastnického práva dle smlouvy uzavřené dne 28.9.1995 s JUDr. [příjmení] na žalobce, bez nutnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Shodně tak nemohli být v omluvitelném skutkovém omylu, že ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí došlo. V podrobnostech odůvodnění se soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2022 č.j. 22 Cdo 21/2021-358 a uzavírá, že žalobci nebyli oprávněnými držiteli sporných nemovitostí v souladu s § 130 odst. 1 obč. zák. Z toho plyne, že žalobci nemohli nabýt vlastnické právo vydržením dle § 134 odst. 1 obč. zák. Nad rámec odůvodnění, předchozí úvahy soudu o odstoupení od smlouvy ze dne 20.12.2013 jsou zcela právně bezvýznamné, to i s ohledem na závazný právní názor ve věci, když ostatně žalovaní na příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí jsou vedeni jako vlastníci. Ze všech důvodů shora žaloba musela být zamítnuta (výrok I.).

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci byli v plném rozsahu úspěšní žalovaní, neboť soud žalobu zamítl. Žalobcům tak uložil povinnost zaplatit náklady řízení ve prospěch žalovaných. Náklady řízení v celkové výši 138.381,75 Kč se skládaly z odměny zástupce za 20 úkonů právní služby dle §§ 7, 9 odst. 3 písm. a), 11 odst. 1 písm. a), d), g), k ), 11 odst. 2, 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to 17 úkonů po 2.000 Kč, x 2 osoby (převzetí a příprava, vyjádření ze dne 16.5.2014, vyjádření ze dne 12.2.2016, účast na jednání dne 25.6.2015, účast na jednání dne 28.1.2016, účast na jednání dne 21.4.2016, odvolaní žalovaných dne 3.6.2016, vyjádření k odvolání žalobců ze dne 30.6.2016, dovolání žalovaných ze dne 22.3.2017, účast na jednání soudu dne 11.7.2019, doplnění skutkových tvrzení dne 12.8.2019, účast na jednání soudu dne 10.10.2019 – 2 úkony, písemný závěrečný návrh ze dne 24.10.2019, odvolání proti rozsudku ze dne 19.12.2019, dovolání ze dne 13.5.2020, účast na jednání dne 6.6.2022; tarifní hodnota 35.000 Kč); a 3 úkonů po 1.000 Kč x 2 osoby dle shodných ustanovení (návrh na přerušení řízení ze dne 11.7.2014, vyjádření ke vstupu vedlejšího účastníka ze dne 11.7.2014, návrh na pokračování v řízení ze dne 16.1.2019), celkem tak za jednotlivé úkony právní služby 74.000 Kč a 15.540 Kč DPH; 40 x režijní paušál po 300 Kč v celkové výši 12.000 Kč a 2.520 Kč DPH dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky; soudního poplatku zaplaceného žalovanými za dovolání dne 20.4.2017 ve výši 5.000 Kč, odvolání ze dne 7.1.2020 ve výši 5.000 Kč a dovolání ze dne 29.9.2020 ve výši 14.000 Kč, celkem 24.000 Kč; cestovného k jednání soudu dne 25.6.2015 vozem [anonymizována dvě slova], palivo benzín, na cestě [obec] – [obec] a zpět, tj. 142 km, celkem 972,22 Kč včetně DPH dle vyhl. č. 328/2014 Sb.; cestovného k jednání soudu dne 28.1.2016 vozem [anonymizována dvě slova] na cestě [obec] – [obec] a zpět, tj. 142 km, celkem 910,72 Kč včetně DPH dle vyhl. č. 385/2015 Sb.; cestovného k jednání soudu dne 21.4.2016 vozem [anonymizována dvě slova] na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. 142 km, celkem 910,72 Kč včetně DPH dle vyhl. č. 385/2015 Sb.; cestovného k jednání soudu dne 11.7.2019 na trase [obec] – [obec], vozem [příjmení] [jméno], palivo nafta, tj. 72 km, celkem 457,29 Kč včetně DPH, cestovného k jednání soudu dne 11.7.2019 na trase [obec] – [obec] vozem [anonymizována dvě slova], tj. 72 km, celkem 497,77 Kč včetně DPH dle vyhl. č. 333/2018 Sb., cestovného k jednání soudu dne 10.10.2019 na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. 142 km, celkem 995,54 Kč včetně DPH dle vyhl. č. 358/2019 Sb.; cestovného k jednání soudu dne 6.6.2022 na trase [obec] – [obec] a zpět, vozem [anonymizována dvě slova], palivo benzín, tj. 144 km, celkem 1.221,48 Kč dle vyhl. č. 116/2022 Sb.; náhrady za ztrátu času 6 jednání po 6 půlhodinách po 100 Kč, tj. 3.600 Kč + 756 Kč DPH dle vyhl. [číslo] odst. 3 vyhl. [číslo] 1996 Sb (výrok II.).